Přišla ke mně před lety s jednou nádhernou knihou, jejíž ošoupaný hřbet trochu svítil mezi ostatními ošoupanými hřbety v regálku antikvariátu. Nejspíš ji tam odložil někdo, kdo neměl ani ponětí, jaký poklad dává z ruky. Ani já jsem si zpočátku neuvědomovala její sílu, ale s každou stránkou a každým dalším čtením jsem si ji zamilovávala víc a víc. Tou knihou je Cesta uvědomění od Ram Dasse.
Jedna z kapitol knihy hovoří o mantrách a modlitbách a několik jich i cituje. Zajímavé, milé, poutavé, použitelné... Jakmile jsem si ale přečetla text Aditja mantry, nějakým zvláštním způsobem se mi usadila v srdci, rozprostřela se a už neodešla.
S pokorou a úctou k autorovi knihy i mantře dovoluji si zde nyní vlastním slovem nabídnout i dalším uším a duším svoji zkušenost...
Text mantry "Aditja Hridajam Punjam Sarva Šatrú Bína Šanam" znamená : "Je-li slunce v srdci, zmizí ze života veškeré zlo."
Smysl zmizení zla zde nespočívá v tom, že by nám kdosi mocný umetal pěšinku životem a odstraňoval za nás zlo z našich dnů. Naopak, vše, co žijeme, žijeme dál, ale vše začne být dobrem, protože všechno (zlé) je přece k něčemu (dobré)... Jen to začneme lépe vidět a zažívat srdcem.
Při recitaci mantry jsem každé ráno přidávala vizualizaci slunce, které svítí a hřeje, prostupuje do těla a postupně vstupuje do mého srdce. Jeho svit je bezpodmínečný - svítí stejně na všechno a na všechny - na dobré i zlé. Nedělá rozdíly jako my lidé, když říkáme : "s tebou nebudu kamarádit, tys mi ublížil, s tebou nehraju, jsi zlý" nebo "na tebe budu svítit dvakrát tolik, protože se mi líbíš a jsi hodný..." Slunce nerozlišuje, na koho své paprsky vyšle.
Můžeme také svůj úsměv darovat každému bez rozdílu, úsměv je přece malé sluníčko, které rozzáří každou tvář. Se sluncem v srdci je každý úsměv prosluněným dárkem. Chci-li jej poslat dál, nemusím dělat nic - slunce samo je vyzařováním, stačí nechat jej svítit... i úsměv stačí nechat zazářit.
Zakrátko se slunce v srdci zabydlí navždy, zvláště když si to s každým ránem připomeneme...
Velmi brzy jsem si místo recitace začala pobrukovat mantru v melodii, která, jak se zdálo, přišla spolu se sluncem. Sama se spojila s mantrou, jako by spolu byly odvždy... Až po čase jsem si uvědomila, že tu melodii mi poprvé zazpívaly tibetské mísy, když jsem si s jejich zvukem hrála.
Přestože už jsem si mohla mantru zpívat, stále dál jsem pátrala, zda ji už někdo zná a zpívá; je to přece stará hinduistická mantra a někdo ji znát tedy musí... Nebudu přece objevovat Ameriku a vymýšlet po svém něco, co už někdo dělá lépe. Ptala jsem se na všechny, mně dostupné strany, mnoha lidí, kteří mantry dlouho zpívají, pokaždé jsem ale slyšela jen "ne, tu neznám" nebo "ne, nikdy jsem ji neslyšel-a.."
Po více než třech letech pátrání jsem nakonec stejně zůstala u té "své" písničky. Naučila jsem ji několik dalších lidí, postupně jsme ji začali společně zpívat s přáteli tibetských mís i na slunovratových meditacích, a protože jsme vlastně všichni nezpěváci, napadlo mne, že s doprovodem by se nám zpívalo jistě lépe. Jenže kolem žádní "etno"muzikanti...
Nezbývalo tedy, než vzít zavděk elektronikou, kterou disponuje můj synovec. Pak už "jen" dostat tu hudbu z mé hlavy do těch složitých kláves, na které ovšem sama hrát neumím... a tak vznikla - za hravého smíchu - první nahrávka, hraná "na synovce":), a právě hravost doprovází celou tu prosluněnou melodii...
Samozřejmě, zpívalo se nám s muzikou mnohem líp; dokonce několik lidiček přišlo s vlastní zkušeností, jak sama melodie uklidňuje, stařečky i batolata ...
... A po roce jsme stáli v nahrávacím studiu, pod námi jedenáct loužiček potu z červnových veder, a s legrací místo trémy jsme si zpívali Sluneční mantru do mikrofonů... Od školáků po důchodce, všichni ale s radostí, Slunce jsme měli tehdy nejen ve svých srdcích, ale i všude kolem sebe ještě po celý, do ruda rozžhaveně zapadající podvečer...
Povedlo se a za pár dnů jsme s radostí pokřtili pampeliškovým (slunečním) a měsíčkovým (lunárním) čajem při Meditaci letního slunovratu nově narozené CD s "nově" narozenou Sluneční mantrou. Kmotrou je - kdo jiný - naše pampelišková apatykářka...
CD s nahrávkou Aditja mantry lze najít jen U MNE.
Naše nahrávka je amatérská a na nic jiného si ani nehraje. Neděláme si ambice na úspěch svým zpěvem, naše hlasy jsou netrénované a tím pádem i trochu roztřepené...:), ale právě to je zprávou pro ostatní, že připojit se a zpívat může opravdu každý.
Řada přátel už také mantru dostala dárkem, a tak se ta slunečná slova jistě dál sama šíří, stejně, jako sluneční paprsky - od srdce k srdci, žije vlastním životem...
Po letech se Sluneční mantrou mohu všem potvrdit svoji jedinou zkušenost : je-li slunce v srdci, zmizí ze života veškeré zlo...
