S náznakem léta Vás zvu opět na pravidelný
MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 5.6. 2oo9 od 20.oo hodin,
v meditační místnosti v 1.patře Domu č.1
na Vídeňské ulici v Klatovech
**
...v souznění živlů biorytmu v aktuální kombinaci :
OHEŇ (časné - biologické léto), VZDUCH (Blíženci), VODA (Luna ve Štíru, 2 dny před úplňkem)
***
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, papír a pastelky + tvrdší podložku, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí,
stejně jako ochota souznít ve společném pozitivním ladění...
Nové tváře vítány....
Těším se na viděnou i slyšenou... :))
pátek 29. května 2009
úterý 26. května 2009
Nepoučitelní
Ptačí zpěv se mění podle krajiny (uvádí internetový deník). Když je prostředí husté, ptáci zjevně zpívají pomaleji. Jak si vegetace za posledních 35 let vzala zpět dříve vyčištěnou půdu (v Kalifornii, Oregonu a Washingtonu), samci bělohlavých vrabců snížili intenzitu štěbetání a zpomalili svůj zpěv, aby se jejich milostné písně lépe dostávaly skrz hustší porost. Existuje rostoucí počet důkazů, že akustická a vizuální komunikace zvířat se mění podle prostředí, ve kterém žijí. „Je to poprvé, kdy někdo ukázal, že ptačí písně se mohou měnit s rychlými změnami prostředí, ve kterém žijí,“ říká bioložka Elizabeth Derryberry, která je nyní výzkumníkem Státní univerzity v Louisianě. Její poslední nálezy se objeví v červencovém vydání American Naturalist...
Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...
Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?
Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...
O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???
Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...
Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?
Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...
O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???
čtvrtek 21. května 2009
Prolhaní
O tom, že dítě je v mnoha ohledech kopií svých rodičů, už ví (díky četné literatuře) řada rodičů. Také už zpravidla tuší, že dětský mozek jako houba nasakuje vše, co kolem sebe vidí. Mnozí si ale stále ještě dost neuvědomují, jak dalekosáhlé důsledky s sebou tento fakt nese.
Ve své praxi se občas setkávám s dětmi, které jejich rodiče přivádějí s chronickými zdravotními potížemi. Většinou se snaží najít řešení přírodní a šetrnější, nežli jim nabízí neosobní školská medicína a vystříhat tak děti zbytečných chemických léků. Potud je vše v naprostém pořádku... dokud se nezeptám na zvyky v rodině. Pak se (často velmi neochotně) provalí, že např. respirační potíže dítěte nikdo nespojuje s kouřením rodičů, kteří dokonce kouří v bezprostřední blízkosti dětí, záněty středouší si nespojí s něčím, co dítě nerado slyší (hádky, osočování, okřikování..) apod. Dál se vše svádí toliko na bacily, nastydnutí, ale i na školky a školy, odkud prý děti domů nosí všechny ty negativní návyky; doma přece takhle nemluvíme, ani si nelžeme...!
Lhaní je vůbec zvláštní kapitola. Každý v dětském věku asi zkusí, co to udělá, když zatají pravdu nebo dokonce zalže (protože tuší, že udělal chybu). Většina z nás jsme se ale ihned a prudce střetli s důsledky takové nepravosti a věříme tedy rčení o lži, která "má krátké nohy a tudíž daleko nedojde". Jenže - co všechno je lež ?
Dnes je velmi v kursu "nachytávání na špek"; nejrůznější skryté kamery a nastražené, rádobysměšné situace, léčky a permanentní apríly, při nichž se strůjce a divák zdánlivě neškodně pobaví na úkor důvěřivosti nachytaných. Mně samotné tyhle podrazečky neladí odvždy, přestože část mé rodiny si v nich našla zalíbení. A tak jsem už roky rodinným "mistrem ve skoku na špek".
Když je ale takovým situacím vystaveno dítě, které teprve hledá a učí se rozpoznávat křehkou hranici mezi žertem, lží, inteligentním a hloupým vtipem, podvodem a pravdou, padne obvykle kosa na kámen.
Rodiče, zvyklí léta se orientovat ve světě nachytávek (jichž jsou plné už i reklamy, soutěžní pořady, televizní i rozhlasové vstupy, noviny nevyjímaje), zvklí považovat je dokonce za vtipné, totiž nevnímají, jak se u dětí svět lží a pravdy prolíná. Zdánlivě nevinný žertík, kterým doma taťka škádlí své dítko (a myslí si, jak pilně jej trénuje pro život), různé podrazečky s ucukáváním, schováváním, nepravdivými odpověďmi s kamennou tváří pokerového hráče (místo přiznání, že pravdivě odpovědět neumí) se v dětech stane doslova časovanou bombou.
Dítě vidí, že svět, do něhož se narodilo s bezmeznou důvěrou, jeho okolí i jeho nejbližší (kteří by měli vytvářet bezpečné pravdivé a bezelstné prostředí ) jsou velice benevolentní k všem těm lžím kolem. A když může beztrestně lhát rodič a ještě se tomu všichni smějí, proč by to taky nevyzkoušelo, že? A bez znalosti mantinelů pak docela suverénně použije stejnou zbraň, na kterou se u jeho vlastních fikaných rodičů už opakovaně samo nachytalo - lež, podvůdek, apríl... Jenže - vysvětlujte dítěti, kdy se taková, zdánlivě nevinná lež použít smí a kdy ne !?
Nedávno si mi stěžovala mladá maminka, že její několikaletý synek ji bez začervenání obvinil z krádeže přímo v obchodě. Když totiž na dotaz pokladní, zda jeho hračku koupila v tomto obchodě, odpověděla "ne", synek zcela suverénně řekl "vždyť jsi to vzala tady v regálu"! Maminka, celá zrudlá vzteky a nevěřící vlastním uším musela, s podupávající a zvědavou frontou v zádech, vylovit z peněženky doklad tom, že hračka , kterou synek právě držel v ruce, byla opravdu zakoupena jinde. Nedaleko za pokladnou synek prohlásil "apríííl" a dal se do smíchu.
Tahle maminka si velmi rychle uvědomila, že je něco špatně a synek dostal co proto. Co už jí ale opravdu nedocvaklo, kolik takových malinkatých "nevinných" aprílů, nachytávek, pastiček a vtípků ona sama (i jeho otec, možná i dědečové šprýmaři, vtipálci strýčkové, povedené tety...) mu jako tréninkový materiál připravila. Byla jen překvapena výsledkem toho (svého) školení.
Hmmmm.....
Přeju nám, aby děti, které s neomezenou důvěrou a ještě nepokřivené na duši přicházejí na náš svět, neztratili svou vzácnou důvěru v nás (a my potažmo v ně) jenom proto, že je sami naučíme lhát.
Zatím jsem za tenhle svůj názor označována za nepohodlnou sejčkující bručounku, která prý nerozumí legraci a která s dětmi jedná nudně - čitelně a na rovinu. Ty malé děti to ovšem vidí jinak - nelžou mi.
Inu, kdo chce kam...
Ve své praxi se občas setkávám s dětmi, které jejich rodiče přivádějí s chronickými zdravotními potížemi. Většinou se snaží najít řešení přírodní a šetrnější, nežli jim nabízí neosobní školská medicína a vystříhat tak děti zbytečných chemických léků. Potud je vše v naprostém pořádku... dokud se nezeptám na zvyky v rodině. Pak se (často velmi neochotně) provalí, že např. respirační potíže dítěte nikdo nespojuje s kouřením rodičů, kteří dokonce kouří v bezprostřední blízkosti dětí, záněty středouší si nespojí s něčím, co dítě nerado slyší (hádky, osočování, okřikování..) apod. Dál se vše svádí toliko na bacily, nastydnutí, ale i na školky a školy, odkud prý děti domů nosí všechny ty negativní návyky; doma přece takhle nemluvíme, ani si nelžeme...!
Lhaní je vůbec zvláštní kapitola. Každý v dětském věku asi zkusí, co to udělá, když zatají pravdu nebo dokonce zalže (protože tuší, že udělal chybu). Většina z nás jsme se ale ihned a prudce střetli s důsledky takové nepravosti a věříme tedy rčení o lži, která "má krátké nohy a tudíž daleko nedojde". Jenže - co všechno je lež ?
Dnes je velmi v kursu "nachytávání na špek"; nejrůznější skryté kamery a nastražené, rádobysměšné situace, léčky a permanentní apríly, při nichž se strůjce a divák zdánlivě neškodně pobaví na úkor důvěřivosti nachytaných. Mně samotné tyhle podrazečky neladí odvždy, přestože část mé rodiny si v nich našla zalíbení. A tak jsem už roky rodinným "mistrem ve skoku na špek".
Když je ale takovým situacím vystaveno dítě, které teprve hledá a učí se rozpoznávat křehkou hranici mezi žertem, lží, inteligentním a hloupým vtipem, podvodem a pravdou, padne obvykle kosa na kámen.
Rodiče, zvyklí léta se orientovat ve světě nachytávek (jichž jsou plné už i reklamy, soutěžní pořady, televizní i rozhlasové vstupy, noviny nevyjímaje), zvklí považovat je dokonce za vtipné, totiž nevnímají, jak se u dětí svět lží a pravdy prolíná. Zdánlivě nevinný žertík, kterým doma taťka škádlí své dítko (a myslí si, jak pilně jej trénuje pro život), různé podrazečky s ucukáváním, schováváním, nepravdivými odpověďmi s kamennou tváří pokerového hráče (místo přiznání, že pravdivě odpovědět neumí) se v dětech stane doslova časovanou bombou.
Dítě vidí, že svět, do něhož se narodilo s bezmeznou důvěrou, jeho okolí i jeho nejbližší (kteří by měli vytvářet bezpečné pravdivé a bezelstné prostředí ) jsou velice benevolentní k všem těm lžím kolem. A když může beztrestně lhát rodič a ještě se tomu všichni smějí, proč by to taky nevyzkoušelo, že? A bez znalosti mantinelů pak docela suverénně použije stejnou zbraň, na kterou se u jeho vlastních fikaných rodičů už opakovaně samo nachytalo - lež, podvůdek, apríl... Jenže - vysvětlujte dítěti, kdy se taková, zdánlivě nevinná lež použít smí a kdy ne !?
Nedávno si mi stěžovala mladá maminka, že její několikaletý synek ji bez začervenání obvinil z krádeže přímo v obchodě. Když totiž na dotaz pokladní, zda jeho hračku koupila v tomto obchodě, odpověděla "ne", synek zcela suverénně řekl "vždyť jsi to vzala tady v regálu"! Maminka, celá zrudlá vzteky a nevěřící vlastním uším musela, s podupávající a zvědavou frontou v zádech, vylovit z peněženky doklad tom, že hračka , kterou synek právě držel v ruce, byla opravdu zakoupena jinde. Nedaleko za pokladnou synek prohlásil "apríííl" a dal se do smíchu.
Tahle maminka si velmi rychle uvědomila, že je něco špatně a synek dostal co proto. Co už jí ale opravdu nedocvaklo, kolik takových malinkatých "nevinných" aprílů, nachytávek, pastiček a vtípků ona sama (i jeho otec, možná i dědečové šprýmaři, vtipálci strýčkové, povedené tety...) mu jako tréninkový materiál připravila. Byla jen překvapena výsledkem toho (svého) školení.
Hmmmm.....
Přeju nám, aby děti, které s neomezenou důvěrou a ještě nepokřivené na duši přicházejí na náš svět, neztratili svou vzácnou důvěru v nás (a my potažmo v ně) jenom proto, že je sami naučíme lhát.
Zatím jsem za tenhle svůj názor označována za nepohodlnou sejčkující bručounku, která prý nerozumí legraci a která s dětmi jedná nudně - čitelně a na rovinu. Ty malé děti to ovšem vidí jinak - nelžou mi.
Inu, kdo chce kam...
pondělí 18. května 2009
JIN a JANG v praxi života II.
Zvu vás na další pokračování
cyklu večerních setkání s povídáním
*** TÉMA VEČERA ***
.................................................
JIN a JANG v našem životě a každodenní praxi
- II.část nejen pro absolventy části I. (únor 2009)
22.května 2009, 18.oo – 21.oo hodin:
v Domě č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech, 1.patro
.................................................
Večer bude věnován dalším podobám systému polarit JIN a JANG, jeho rozdílnostem, projevům i celistvosti. Ukážeme si vliv polarit v každodenním plynutí energie v nás a kolem nás, možnosti jejich sjednocení, harmonizace – vyvážení. Naučíme se identifikovat nerovnováhu sil a pomoci sobě i druhým s její nápravou.
Vítány vaše dotazy a příklady ze života a dění kolem nás...
Veškerý život na Zemi je prostoupen a podřízen zákonitostem v toku bipolární energie, jejíž vlivy sotva známe a vnímáme, ale které na nás nekompromisně působí prostřednictvím počasí, činností, ostatních lidí, barev, tvarů, materiálů v našem nejbližším prostředí, potravy a nápojů, vztahů... Odhalíme pro sebe nejčastější omyly a překážky, kterými si často sami z neznalosti komplikujeme životy, jejich rozpoznání a možnosti nápravy a prevence.
Pochopení tohoto systému a jeho praktická aplikace do každodenního života dává možnost prožívat budoucnost bez nadbytečných bolestí, nemocí a vnitřních konfliktů. Vzhledem k stupňujícím se změnám (nejen klimatickým) je tento systém jediný, pomocí něhož můžeme působení vnějších extrémních vlivů sami alespoň do určité míry eliminovat a tedy přežít...
S SEBOU si přineste
přezůvky, pohodlný oděv, čajovou svíčku, poznámkový blok a tužku
**
Účastníci večera se podílí příspěvkem 190 korun za dospělou osobu (důchodci a děti do 15ti let polovic), platba na místě.
Přihlásit se lze s předstihem na tel.č.376313409 nebo mailem, ev.osobně na jiných mých akcích.
Přihlášení není nutností, ale milou a vítanou slušností.
**
Těším se na všechny, kdož přicházíte s otevřenou myslí a děkuji zejména za náměty a inspiraci k dalším tématů, která vás zajímají, neboť jedině z vašeho zájmu vychází moje nabídka...
cyklu večerních setkání s povídáním
*** TÉMA VEČERA ***
.................................................
JIN a JANG v našem životě a každodenní praxi
- II.část nejen pro absolventy části I. (únor 2009)
22.května 2009, 18.oo – 21.oo hodin:
v Domě č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech, 1.patro
.................................................
Večer bude věnován dalším podobám systému polarit JIN a JANG, jeho rozdílnostem, projevům i celistvosti. Ukážeme si vliv polarit v každodenním plynutí energie v nás a kolem nás, možnosti jejich sjednocení, harmonizace – vyvážení. Naučíme se identifikovat nerovnováhu sil a pomoci sobě i druhým s její nápravou.
Vítány vaše dotazy a příklady ze života a dění kolem nás...
Veškerý život na Zemi je prostoupen a podřízen zákonitostem v toku bipolární energie, jejíž vlivy sotva známe a vnímáme, ale které na nás nekompromisně působí prostřednictvím počasí, činností, ostatních lidí, barev, tvarů, materiálů v našem nejbližším prostředí, potravy a nápojů, vztahů... Odhalíme pro sebe nejčastější omyly a překážky, kterými si často sami z neznalosti komplikujeme životy, jejich rozpoznání a možnosti nápravy a prevence.
Pochopení tohoto systému a jeho praktická aplikace do každodenního života dává možnost prožívat budoucnost bez nadbytečných bolestí, nemocí a vnitřních konfliktů. Vzhledem k stupňujícím se změnám (nejen klimatickým) je tento systém jediný, pomocí něhož můžeme působení vnějších extrémních vlivů sami alespoň do určité míry eliminovat a tedy přežít...
S SEBOU si přineste
přezůvky, pohodlný oděv, čajovou svíčku, poznámkový blok a tužku
**
Účastníci večera se podílí příspěvkem 190 korun za dospělou osobu (důchodci a děti do 15ti let polovic), platba na místě.
Přihlásit se lze s předstihem na tel.č.376313409 nebo mailem, ev.osobně na jiných mých akcích.
Přihlášení není nutností, ale milou a vítanou slušností.
**
Těším se na všechny, kdož přicházíte s otevřenou myslí a děkuji zejména za náměty a inspiraci k dalším tématů, která vás zajímají, neboť jedině z vašeho zájmu vychází moje nabídka...
sobota 9. května 2009
Býčí krev
Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).
* BÝK je druhým znamením zvěrokruhu a na rozdíl od Beránka už se podstatně déle rozhlíží, než do něčeho (někoho) drcne. Přesto je to stále "zvíře rohaté" a tedy my ostatní musíme počítat s jeho silou.
* Fyzicky Býkovi odpovídá většinou podoba bizona - mohutná hruď, silná šíje, úzké boky. Klidný postoj, obvykle bez známek přílišného zájmu o pinoživé dění v jeho okolí.
* Dámy zrozené v tomto znamení jsou hodny uctivého oslovení Kráva - ovšem jedině ve smyslu krávy jako posvátné bytosti hinduismu. Vznešenost jejich skryté síly se nese s nimi v každém rozvážném kroku...
* Pro Býka je uzlovým bodem jeho těla krk - pověstná býčí šíje v sobě nese sílu celé osobnosti. Při přetížení se však stává slabým článkem organismu a nelze se tedy divit následným potížím (bolest za krkem, hlavy, potíže s krční páteří atd.)
* Při dobromyslnosti býka se stává, že někteří vychytralí spolužijící na tuto šíji nakládají příliš velká jařma, neboť Býk často táhne (i za ostatní), až padne. Sám sobě chomout sotva někdy sejme...
* Pokud býk příliš mnoho přemýšlí, posouvá tím těžiště nemístně vysoko do svého mohutného prostoru, těžké myšlenky padají s hlavy na ramena a býk tak ztrácí svoji pověstnou stabilitu; točí se mu hlava, padá (po slivovici zásadně dozadu), rozbíjí si bradu či obočí, otlouká si hlavičku... dokud se mu nerozsvítí a nevypustí zbytečné starosti z hlavy...:-)
* Býka si můžeme představit jako mírumilovně přežvykující krávu, něžné telátko, nebo horu svalstva, připravující se na úder do toreadora... vše bude tentýž člověk v různých svých podobách.
* Kráva a tedy i Býk, mají nesmírně krásné oči - velké, hluboké, často modré a s předlouhými řasami, jejichž pohledu málokdo odolá... V těch očích je znát klid a vědomí vlastní síly, která nikdy není zneužita k zbytečným bitkám, přestože by mnohé snadno převálcovala.
* Nad čelem Býků se vždy najde bujná čupřina vlasů, která neposlušně spadá k očím. Někdy zůstává osamocena, ale pořád je to kudrdlina...
* Býk je dlouho klidný, mírumilovný, přirozeně asertivní ("a nenas...ete mě!"), spokojeně přežvykující své sousto. Když ale přeteče kyblíček jeho trpělivosti a býk se rozhoupá k odvetné akci, je lépe mu jít z cesty, protože jeho síle neodolá žádná hospoda, žádná ohrada, žádná stodola... Po býkově vzácném záchvatu zlosti se dají jen sbírat třísky na otop...
Přesto valnou většinu svého života Býk stráví vrostlý do země jako skála. Však je znamením zemského živlu a jako takový bývá často nosným pilířem celé rodiny.
* Býk nemá potřebu zbytečně mluvit; nejčastější věty jeho slovníku jsou "Jo" nebo "Ne". Vyžadovat na typickém býkovi slovní projevy před veřejností není vhodné - pro Býka by to bylo zbytečné trauma, pro posluchače mimořádně krátká zpráva...
* Jako každé velké zvíře má i býk svou slabinu: i při své síle se cítí ohrožen malinkatými tvory (podobně jako slon má respekt z myší). Je pro něj velkou zkouškou např.soužití se Štírem. Býk si je vědom štířího jedu a mrštosti a mohutná šíje, jindy tak potřebná ke stabilitě, se mu v tomto případě stává příliš omezujícím límcem při sledování hbitého drobotí pod nohama...
* Kdysi bylo velmi módní víno Bikaver - Býčí krev. Nápoj krvavě rudé barvy údajně přinášel nevídanou sílu, chuť do života a sloužilo prý dokonce jako spolehlivé afrodiziakum...
* Siláci si ne nadarmo na zápěstí připevňují kožené řemeny, jimž se říká býčí žíly.
* No uznejte, není to nestydatost trápit tyhle vzácné mírumilovné tvory v aréně jen proto, aby si opentličkované toreadorovo ego dokázalo, že se umí lstivě trefit ?!...
...Nech Býka být... :-))
* BÝK je druhým znamením zvěrokruhu a na rozdíl od Beránka už se podstatně déle rozhlíží, než do něčeho (někoho) drcne. Přesto je to stále "zvíře rohaté" a tedy my ostatní musíme počítat s jeho silou.
* Fyzicky Býkovi odpovídá většinou podoba bizona - mohutná hruď, silná šíje, úzké boky. Klidný postoj, obvykle bez známek přílišného zájmu o pinoživé dění v jeho okolí.
* Dámy zrozené v tomto znamení jsou hodny uctivého oslovení Kráva - ovšem jedině ve smyslu krávy jako posvátné bytosti hinduismu. Vznešenost jejich skryté síly se nese s nimi v každém rozvážném kroku...
* Pro Býka je uzlovým bodem jeho těla krk - pověstná býčí šíje v sobě nese sílu celé osobnosti. Při přetížení se však stává slabým článkem organismu a nelze se tedy divit následným potížím (bolest za krkem, hlavy, potíže s krční páteří atd.)
* Při dobromyslnosti býka se stává, že někteří vychytralí spolužijící na tuto šíji nakládají příliš velká jařma, neboť Býk často táhne (i za ostatní), až padne. Sám sobě chomout sotva někdy sejme...
* Pokud býk příliš mnoho přemýšlí, posouvá tím těžiště nemístně vysoko do svého mohutného prostoru, těžké myšlenky padají s hlavy na ramena a býk tak ztrácí svoji pověstnou stabilitu; točí se mu hlava, padá (po slivovici zásadně dozadu), rozbíjí si bradu či obočí, otlouká si hlavičku... dokud se mu nerozsvítí a nevypustí zbytečné starosti z hlavy...:-)
* Býka si můžeme představit jako mírumilovně přežvykující krávu, něžné telátko, nebo horu svalstva, připravující se na úder do toreadora... vše bude tentýž člověk v různých svých podobách.
* Kráva a tedy i Býk, mají nesmírně krásné oči - velké, hluboké, často modré a s předlouhými řasami, jejichž pohledu málokdo odolá... V těch očích je znát klid a vědomí vlastní síly, která nikdy není zneužita k zbytečným bitkám, přestože by mnohé snadno převálcovala.
* Nad čelem Býků se vždy najde bujná čupřina vlasů, která neposlušně spadá k očím. Někdy zůstává osamocena, ale pořád je to kudrdlina...
* Býk je dlouho klidný, mírumilovný, přirozeně asertivní ("a nenas...ete mě!"), spokojeně přežvykující své sousto. Když ale přeteče kyblíček jeho trpělivosti a býk se rozhoupá k odvetné akci, je lépe mu jít z cesty, protože jeho síle neodolá žádná hospoda, žádná ohrada, žádná stodola... Po býkově vzácném záchvatu zlosti se dají jen sbírat třísky na otop...
Přesto valnou většinu svého života Býk stráví vrostlý do země jako skála. Však je znamením zemského živlu a jako takový bývá často nosným pilířem celé rodiny.
* Býk nemá potřebu zbytečně mluvit; nejčastější věty jeho slovníku jsou "Jo" nebo "Ne". Vyžadovat na typickém býkovi slovní projevy před veřejností není vhodné - pro Býka by to bylo zbytečné trauma, pro posluchače mimořádně krátká zpráva...
* Jako každé velké zvíře má i býk svou slabinu: i při své síle se cítí ohrožen malinkatými tvory (podobně jako slon má respekt z myší). Je pro něj velkou zkouškou např.soužití se Štírem. Býk si je vědom štířího jedu a mrštosti a mohutná šíje, jindy tak potřebná ke stabilitě, se mu v tomto případě stává příliš omezujícím límcem při sledování hbitého drobotí pod nohama...
* Kdysi bylo velmi módní víno Bikaver - Býčí krev. Nápoj krvavě rudé barvy údajně přinášel nevídanou sílu, chuť do života a sloužilo prý dokonce jako spolehlivé afrodiziakum...
* Siláci si ne nadarmo na zápěstí připevňují kožené řemeny, jimž se říká býčí žíly.
* No uznejte, není to nestydatost trápit tyhle vzácné mírumilovné tvory v aréně jen proto, aby si opentličkované toreadorovo ego dokázalo, že se umí lstivě trefit ?!...
...Nech Býka být... :-))
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)