SLUNOVRAT, KONCERT A BURZA

Letošní zimní SLUNOVRAT bude bohatší o komorní BENEFIČNÍ KONCERT TIBETSKÝCH MÍS a BURZU RECY-věcí. Celá akce se bude konat 21.12.2010 od 19.oo hodin v Domě č.1 ve Vídeňské ul. v Klatovech.

Bude to historicky naprosto první takový počin v Klatovech (když nepočítám koncerty Vlasty Marka, a burzy předrevoluční, kde se prodávalo cokoliv po komkoliv), a bude to možná jakási osobní premiéra pro mnohé ruce a mysli. Pan Vlasta Marek už nekoncertuje, takže si nadále budeme muset vystačit s léčivě-zvukovým setkáváním sami; popřál nám dobré a inspirativní znění, ale tou Cestou, kterou jsme se (i od něj) v mnoha krůčcích naučili, už musíme dál jít samostatně. Už jsme přece dost velcí, dost dospělí, než abychom se museli držet něčí ruky; už musíme kráčet po vlastních nohou, tak tedy pojďme...

Premiéra to bude možná trochu lokálně "revoluční", nejen pro ty, kteří se přidávají se svým znějícím uměním, nebo (třeba jen jedním) recy-výrobkem, ale současně i pro ty, kteří zatím netuší, co si pod pojmem takového koncertu či burzy recyklovaných věcí představit - a možná jen ze zvědavosti si přijdou něco poslechnout či koupit, čímž vlastně přispějí do kasičky pro potřebné, neboť VÝTĚŽEK POPUTUJE OPĚT NA DOBROČINNOST.
Už teď se připojuje řada šikovných lidí, amatéři, ale i výtvarníci a designéři, svoji aktivní i osobní účast potvrdila i současná Miss sympatie, Miss Deník, 2.vicemiss Plzně Tereza Domorázková (která, jako jedna z mála missek, krom toho, že pěkně vypadá, také velmi dobře vnímá potřebu ekologického chování nás všech :-) ), takže lze očekávat vskutku zajímavé a profesionální ovzduší...

Jde vlastně také o to, abychom do myslí lidí, kteří nikdy neměli potřebu poslouchat jinou hudbu, či něco osobně (tedy jinak) opravit či užitečně zre-cyklovat, zaseli semínko jinakosti. Zvuk znějících tibetských mís dokonce (jakkoli se to zdá nespojitelné) podporuje i smysluplné a sou-citné chování, tedy i myšlenku re-cyklace. Proč právě recyklovat ? Snad se tím alespoň trochu podaří omezit do buducna rostoucí obecnou nadspotřebu spotřebních věcí, což může mít i v malém měřítku jednoho města jednou docela zajímavý dopad na ekologii i ekonomiku. Zejména pokud se zapojí mladí lidé a děti, kteří tuto dovednost s sebou ponesou do dalšího života, je naděje pro všechny o něco větší, neboť co se v mládí naučíš...

Jinak a ekologicky myslících lidí vlastně není zas tak málo, je jen škoda, že nejsou spolu a jeden o druhém neví(me). Nejsem příznivcem oficiálních organizací či hierarchických skupin, přesto si myslím, že je důležité (a v rámci lokální soběstačnosti nadále bude stále víc potřebné) se spolu všichni alespoň občas potkávat - třeba na takových příležitostech, jakými jsou Farmářské trhy nebo tahle "znějící burza".
Kdyby si např. všichni oslovení na letošních Farmářských trzích byli řekli, že nepřijdou, protože si vystačí sami, asi by se ta bohulibá činnost ani nerozeběhla... ke škodě jejich, ale hlavně ke škodě nás ostatních, kupujících. Mnozí se účastnit dokonce nepotřebovali, často ani objektivně nemohli (neměli hlídání pro děti, museli se o někoho starat, prodali by své výrobky pohodlněji a dostatečně v okruhu svého bydliště atd.), a přesto přijeli a vážili cestu i z daleka, aby se navzájem mohli potkat - mezi sebou (prodávajícími) i s námi (kupujícími), abychom o sobě aspoň věděli. Nejen pro ten podařený obchod, ale taky pro vědomí, že je stále víc lidí, kterým záleží na dalších lidech, kteří neváhají obětovat své pohodlí a přes četné překážky jim stojí za to se s námi ostatními na společném místě sejít, i v chladu a dešti, přes všechna rizika neúspěchu se prostě zvednout a jít pro někoho něco udělat...

Řada lidí se uzavírá do enkláv svých rodin a domovů s pocitem, že nikoho nepotřebují a nikdo nepotřebuje je, snad i ve strachu o sebe a vlastní vypiplanou bublinu. Jenže takto klima spolupráce nikdy nevznikne, i když všichni budou konat a přemýšlet správně. Jednoduše se nedomluvíme a jen si dál budeme hrát každý na vlastním písečku, v domění, že se nás nic netýká a do našeho života nikomu nic není. Zalezlí do svých maringotek a hradů bychom mohli pak jednou koukat z okna na sousedův hrad, a přestože ego by bylo spokojené a v pohodlí, naše srdce by strádalo izolací jen proto, že si vlastně navzájem chybíme...

Tahle "naše" dnešní doba je komunikační, a naše (vaše) děti i my už dnes závisíme na komunikaci víc, než si připouštíme. Nemám teď na mysli hodiny vysezené u elektronických klávesnic, ale osobní setkávání. Kdo se vzájemné komunikace nebude účastnit, zůstane sám za vlastním plotem. Je nebezpečně krátkozraké stále jen očekávat, že svět přijde za námi až domů, jak nám iluzorně nabízí obrazovky; naopak musíme každý sám vyjít z vlastní ulity a JÍT spolupracovat, přes všechno zdánlivé nepohodlí se zapojit, ne jen pasivně přijímat, jak nás neustále kdosi baví. Ta vlastní zkušenost za to totiž ohromně stojí a nedá se ničím nahradit.
Začněme komunikovat - nejen přes (zatím fungující) maily a mobily, ale pojďme se osobně potkat. Právě to totiž může být další důležitý vývojový a transformující krok pro mnoho už zralých lidí; mnozí jej ale z nějakého důvodu zatím neudělali. Nelze se takovému kroku donekonečna vyhýbat; NENÍ KAM SPĚCHAT, ALE NENÍ NAČ ČEKAT...

Zvu tímto osobně všechny, kteří právě váhají; pojďte s námi vyklouznout z přecpaného rychlíku vlastních hektických životů a (alespoň na chvíli) zakusit jiný rytmus, jiný zvuk, jinou spolupráci, jiné myšlení, jinou komunikaci, jinou realitu...
Možná hledáte způsob, jak s koncem dalšího roku něco v sobě změnit - možná jste jej právě našli... :))

MEDITAČNÍ VEČER - prosinec 2010

V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 3.prosince 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v CENTRU SOUZNĚNÍ Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Kov (stále ještě podzim)
Oheň (znamení Střelce)
Voda (Luna ve znamení Štíra)
...které spolu meditativní hrou propojíme v jediný Celek...


S sebou :
Svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*****
Těším se na všechny :-)...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

RECYKLACE

Nedávno jsem po dlouhé době objevila v sámošce sešity z recyklovaného papíru. Koupila jsem si hned tři, jednoduše proto, že recyklaci ráda podpořím a už několik let marně přesvědčuji zdejší papírníky, že nákup recyklovaných výrobků se i za vyšší cenu vyplatí nám všem.
Se širokým úsměvem jsem u pokladny dokonce vysekla pochvalu za to, že jako jediný obchod v širokém okolí recyklované sešity prodávají, avšak paní prodavačka mne odbyla slovy "mně ta recyklace nic neříká, já na to nejsem...". Škoda. Nejen pro ni, ale především pro její děti a vnoučata, potažmo pro nás všechny.

Pod slovem recyklace si většina lidí představí třídění odpadu, sběr papíru a nošení plastových lahví do kontejnerů, ti zběhlejší snad i třídění skla na tmavé a čiré, možná ještě tak výkup barevných kovů.
Recyklace však obnáší mnohem víc; vždyť význam výrazu re-cyklovat značí opětovné uvedení již použité a obnovené věci znovu do užitečného oběhu. Neznamená to ovšem vždy jen to, že sebraná druhotná surovina musí nutně projít nějakým továrním technologickým procesem, který ji navrátí do znovupoužitelného stavu; jakousi soukromou recyklační jednotkou můžeme být všichni - každý sám za sebe.
Naše babičky tento proces zvládaly velmi dobře, jen tomu neříkaly recyklace, ale šetrnost. Věci se ještě před pár lety nevyhazovaly, nýbrž dědily, přešívaly a mnohde dokonce záplatovaly, dokud jen trochu držely pohromadě.
Moje babička opakovaně (a dokonale neviditelně) štepovala ponožky, mimo jiné i proto, že velmi dobře věděla, kolik práce a trpělivosti je potřeba na upletení jediného nového páru - očko po očku, řádku po řádce, hladce a obrace, ze sebemenších zbytků vlny (která tehdy nebyla vždy snadno k mání). Nám dětem, s neustále se kluboucími palci a patami od nekonečného lezení po zemi, dokonce vypodložila již unavené šlapky ponožek podrážkami ze starých tepláků. Hřálo to na nohy a měkce to měnilo podlahu v zábavnou klouzandu... Z "odrostlých" punčocháčů udělala podkolenky, z podkolenek ponožky, z ponožek ťapky. Nebyla chudá, pouze skromná a šetrná. Tak třeba z čisťounkého, leč už sepraného polštářového sypku udělala sáčky na luštěniny, jindy kusy starého povlečení proměnila v utěrky a kapesníky, z okrajů prořídlého froté ručníku ušila žínku, z vysloužilé košile se zrodil pytlík na cvičky nebo nákupní taška, z vlněné sukně vznikl sedák a bavlněný páseček šatů dosloužil jako ramínko či poutko. Babička zužitkovala prostě každý sebemenší pevný kousek dosluhujících oděvů i zbytky textilií, její trpělivé ruce vykouzlily z věcí na vyhození něco docela nového a užitečného.
Teprve po mnoha desetiletích jsem si uvědomila, jaká to byla dokonalá domácí recyklace, a jak přirozenou a důležitou výbavu jsem dostala touto výchovou...

I v kuchyni byli naši předkové zvyklí vše zužitkovat a ze zdánlivého odpadu (pro nás dnes relativně neupotřebitelného) stvořit dokonalý pokrm. Třeba čalamáda vznikla původně z odřezků, slupek a vrchních listů zeleniny (které se dnes vyhazují - v lepším případě do kompostu), no a výtečný čaj z vlastnoručně nasbíraného šípku a jablečných slupek, zbylých po strouhání jablek do štrůdlu, si jistě mnozí pamatujeme dodnes. Nejeden hvězdný šéfkuchař dokonce znovu objevuje kouzlo lahůdek ze zbytků od neděle, jakými jsou kupříkladu šťouchané brambory s kyselým zelím, grenadýrmarš či uhlířina. Jen jim přidělí světový název a moderní talířový design... a pak už jen sbírá uznání gurmetů.

Přešívky, uhlířiny a čalamády dnes u mnoha lidí vzbuzují spíše úsměv na rtech - vždyť proč by opravovali, látali a přemýšleli nad odpadem, když se za pár korun dá pohodlně pořídít nová věc, že? Životnost věcí se zkracuje na nejnutnější (záruční) dobu a nutí nás tak pořizovat si stále nové hmoty. Že se ale právě takto mnozí dostávají do nekonečné a těžko kontrolovatelné spirály spotřebních nároků, důkladně masírováni reKlamou na nové a nové krátkodobé spotřební nepotřebnosti, a podezřele snadnými půjčkami s krátkozrakým odkladem splátek pak neodvratně kloužou do dluhů z nešetrnosti, už jen málokomu dojde.
Jeden čerstvý oficiální dopis penzijního fondu dokonce začíná větou (cituji): "...finanční odborníci varují, že pro zachování současné životní úrovně i v důchodu je nutné si naspořit vlastní peníze a nespoléhat na penzi od státu...". Přestože si takovým pochybně navyšovaným "spořením" rozhodně nemíním šroubovat částky na své spirále (a vyživovat rostoucího molocha byrokracie), děkuji pánům odborníkům za fundované potvrzení mé letité domněnky, že nejspíše budeme muset hodně šetřit, zeskromnit se a pracovat až do skonání. Jinými slovy - jednoznačně vysvětlili, že je nejvyšší čas začít vědomě dále a více praktikovat šetrnost, potažmo tedy začít ještě více recyklovat. Znám osobně řadu lidí, kteří se snaží(me) dobrovolně a z vlastního svobodného rozhodnutí neprohlubovat propast mezi chudobou a bohatstvím ve světě. Nezvyšováním nároků a skromnějším životním stylem (při zachování současného, už neviděného blahobytu) lze dosáhnout mnohem větší spokojenosti, neboť věci a touhy nás šťastnými neučiní...
A nejen to. Rozhodně nebudeme chtít jednou vysvětlovat svým vnoučatům (stejně jako mně ta sámošková "Nyklová"), že nám recyklace kdysi nic neříkala a tedy oni budou muset kvůli naší hlouposti a aroganci žít své životy na hromadách našich odpadů !

Nemyslím, že bych si chtěla oblékat záplatované oblečení, ale klidně si to potřebné (kromě bot) pořídím v second-handu, kam marnivé dámy z ciziny odkládají velmi použitelné kousky většinou jen proto, že se jim už nelíbí. Klidně přešívám, jak mne to naučila babička. Klidně dělám ze starších věcí nové, použitelný (a velmi relativní) "odpad" ráda a často recykluji tím, že do něj vkládám své přidané hodnoty a tak jej opět pozdvihnu do dalšího života, často mu dokonce dávám novou funkci. Dělám to už dlouho a často se mé re-cyklované věci líbí, vždy ještě dobře nějakou dobu slouží...

Nabízím všem podobně smýšlejícím originální a ojedinělou příležitost ke spolupráci, která mimo úsporu ještě navíc přinese inspiraci (pro příště), a hlavně radost a užitek dalším potřebným lidičkám. Máte-li chuť, přijďte se svou troškou do mlýna smysluplné recyklace.
Reagujte rychle, očekávám váš zájem na mailové adrese: mirka.smidova@seznam.cz, odkud vám sdělím další podrobnosti (včas před uveřejněním celé akce). Anebo přijďte na prosincový meditační večer (3.12. - pozvánku najdete brzy zde), kde vše probereme do detailů.
Těším se na všechny, kdo se jakkoli připojíte...

P.S.: na fotografii vidíte náš domácí koš na tříděný odpad, který můj šikovný manžel ZRECYKLOVAL ze zbytků staré skříně. Pak už mi stačilo jen trochu barvy a obrázků...