Lev Zlatohřívák

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

*Lev je pátým znamením zvěrokruhu. Posouvá energii z ramen do hrudi a k srdci.
Lev je král. On nedělá krále, nezdědil trůn po otci, on prostě JE král. Narodil se tak a je třeba to respektovat. Pokud se před králem s opravdovou pokorou nepokloníme a dostatečně neuctíme jeho urozenost, dá nám patřičně najevo svou nelibost. Rozhněvat si krále znamená riskovat rozervané kalhoty i srdce.

* Sejde-li se však Lev s ještě více dominantním jedincem v rodině, může být zlomen. Zlomený Lev je schopen vzdát život a ubližovat sám sobě; není-li pochopen a uznán vládcem, nevidí většinou důvod setrvávat. Jakkoli o svůj trůn dlouho bojuje, pod nátlakem silnějšího soupeře nakonec opouští teritorium a hledá novou lovnou oblast, v níž by mohl všem ukázat své vůdčí schopnosti...

* Lvíče je taky Lev a i když se občas tváří jako něžné a přítulné kotě, má ostré drápky a umí je vytasit - bez ohledu na příbuzenský poměr ke kožichu do něhož drápy zatne. Stejně jako koťata se mezi sebou škádlí jen jako a vlastně při tom pilně trénují na opravdové souboje v dospělosti, i Lev trénuje hranice svých možností na svých blízkých, aby nabyl zkušenosti pro opravdový život.

* Lev salónů je častou odrůdou Lva, bez ohledu na věk a pohlaví, i na to, že jeho fasáda doznala četných tržných ran (vzpomínám na jednookého Klerense). Lev Zlato(Stříbro)hřívák je ve společnosti rozpoznatelný na první pohled. Jeho hrdý postoj a pohled napříč královstvím nenechá nikoho na pochybách, že má tu čest s vládcem (někdy i ženských/mužských srdcí). Dominance Lva často opačnému pohlaví na první pohled imponuje, avšak už na ten druhý se odmítají trvale podřídit dominanci jednoho (a ne právě skromného) pána. Svoji náročnost však Lev rozděluje spravedlivě - na sebe i na druhé; dává, ale taky žádá.

* Lví srdce je odvážné, někdy však až hazarduje s trpělivostí a dobrotou druhých, neboť prvním předpokladem jeho života je uznání vlastních práv. Z toho, žel, může mnohdy plynout přehlížení práv ostatních (z pohledu Lva podřízených). Nesnadnou roli má smírčí soudce, který má uznat krále králem, ale neublížit (ne)poddaným...

* Lev dokáže vyvinout velkou sílu a aktivitu, ale stejně přirozeně dokáže ležet celé dny ve stínu pod stromem a oddávat se nicnedělání. Je-li spokojen, mění se (na chvíli) opět v přítulnou číču...

* Lvice je velmi pečlivou matkou, která svá mláďata chrání i za cenu ohrožení vlastního života; když však jako matka uzná, že nastal čas jejich osamostatnění (bez ohledu na věk), nekompromisně je vstrčí do života. Kočka své mladé dokáže i vyhnat z pelíšku, má-li (už) jiné zájmy...
Venkoncem - i v přírodě je to lvice, kdo si rozhoduje, kterého partnera k sobě pustí a kterého nikoli...
Lev nepotřebuje rady, je přece král, ale přece jen: objektivní uznání zralosti potomků k osamostatnění je přece jen spolehlivější prevencí právních nepříjemností, pramenících z případného neodhadnutí...

* Lvi nás ostatní učí dominanci; tam, kde se "člověk" chová spíše jako stádo ovcí, je to právě lev, kdo vytřídí jedince na schopnější a ztracené. Ve stádečku se pak jistě najde i několik dalších zakuklených lvů, kteří budou následovat vůdce.
Lví ego je tak silné, že někdy hrozí sežrat svého pána i s duší...

* Každý v sobě máme alespoň lví chlup - strunku, s níž bude rezonovat (v určité etapě života) lví touha kralovat. Aktivita, jang, akceschopnost, oheň, odvaha, hrdost, vrchol, úspěch... jsou další jména Lva.

Konečně tedy skládám poklonu všem Lvům i Lvíčkům - rozeným V.I.P. (byť jsme si někdy navzájem v tom cvičném kočkování ublížili nejedním šrámem):
Hlubokosklon, králi, jsi po právu nejlepší, zůstaň (nám) spravedlivým vládcem... :))

(NE)Propojení

Diskusí o rozdílech v myšlení mužů a žen je v dosahu všech zájemců dostatečně velké množství a tedy všichni, kdož chtějí opravdu vědět, mají možnost si najít právě to, co potřebují.
Často se ale setkávám se skutečností, že mnoho lidí mnoho ví, ale málokdo své vědomosti opravdu aplikuje v každodenním životě. A proto často opakuji že "vědět nestačí, je třeba to dělat"! Právě muži, díky svým vývojovým (a)dispozicím, jsou jen zřídka schopni (a ještě méně ochotni) propojení minulých (či dokonce ne-svých) zkušeností s praxí a jejich aplikaci do budoucích činů. Jinými slovy : většina mužů je (ke škodě své i svých žen) sotva kdy schopna postřehnout souvislosti a podobnosti mezi svým a ženiným konáním, mezi svými a ženinými zkušenostmi - přesně v duchu věty "když dva dělají totéž, není to totéž". Uvedu opět klasický příklad z praxe.

Každá žena, která kdy pár let pečovala o malé dítě (tedy to, čemu se donedávna komicky říkalo "mateřská dovolená"- tenhle název mohl vymyslet jedině neinformovaný a v péči o děti nezkušený muž, protože žádná žena ten čas nenazve dovolenou), každá taková normální máma ví, že pečovat o dítě je práce krásná, naplňující, nicméně poměrně náročná a na dvacetičtyřhodinový úvazek. Práce pilná, nenaplánovatelná, nikdy nekončící a do jisté míry je v ní žena-matka též izolována od zbytku světa. Pečovat o malé dítě znamená vždy spoustu zodpovědnosti, ale i neutuchající trpělivost a schopnost bleskurychle reagovat a měnit plány podle potřeb dítěte (a případně i dalších dětí a osob, které jsou na péči té ženy odkázány).
Každá žena v takové situaci jistě velmi ocení, když její partner (který se jinak poctivě snaží uživit rodinu) najde přece jen také chvilku na to, aby ženu v té nekončící péči na okamžik vystřídal, užil si potomků a zároveň umožnil svou angažovaností dodělat práce, které s dídětem prostě dělat nejdou, a v neposlední řadě tak pomohl udržet kontakt a komunikaci ženy se světem.
Každá poctivá maminka (i pramaminka) ví, o čem hovořím; ví, co znamená ta mnohaletá bohulibá izolace u plen a kašiček, často i bez pomoci babiček (nehlídacích, protože mladých a zaměstnaných), a i když všechny všechny své děti milujeme, přesto si bolestně uvědomujeme, že na vlastní život a realizaci svých plánů (ještě) jaksi není čas. Holt snad až děti vyrostou...
Muž v roli živitele dlí v této době buď v práci, nebo se "relaxuje" v jakémkoli zařízení dle vlastního výběru, neboť po "ulovení jelena" po právu odpočívá u ohně, civí na hvězdy (do novin, na televizi...) a má prostě vypnuto.

Nejednou se však najednou stane, že se role obrátí: muž zůstává nedobrovolně doma v roli (nezaměstnaného) otce, který pečuje o děti, žena se dostává do role živitelky. Ona obléká kalhoty, zatímco on navléká zástěru. Zatímco ona přichází domů z práce unavená (stejně jako dříve muž), on dle svých možností a schopností "kmitá" kolem dítěte, školky, plotny a učí se užívat si (původně ženinu) mantru "prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo...".

Nedávno si mi jeden takový nezaměstnaný muž stěžoval, jak jeho žena málo dbá o rodinu, že je stále jen v práci nebo spí (po práci na směny) nebo něco nepodstatného dělá (dodělává neviděné nedodělky po jeho hospodaření) a on je zase s dítětem. Znám dobře poměry v té rodině, nastala právě ta situace ženy v kalhotách a muže v zástěře, byť u obou nedobrovolně. Mimochodem dítě samo na dotaz "co nejčastěji děláš doma s tatínkem" odpovídalo opakovaně "válíme se a čučíme na telku"... Hmmm.
Onen muž si neuvědomil (= nepropojil) svoji nynější zkušenost s dřívějšími větami své ženy (z dob její mateřské). Tytéž (tehdy podle muže hysterické) věty: jsi málo doma, jsem tady pořád sama (nyní sám) s mrňousem, nevěnuješ se mi, jsem tu jak ve vězení, koukej s tím něco udělat, nebo...

Na tohle téma byly už popsány stohy papíru, přesto zopakuji znovu (s tajným přáním, že si to i onen muž také přečte a konečně si uvědomí, že se proti němu opravdu nespikl celý svět, ani že jeho žena není porouchaná, ale že to teď prostě JEN žije z druhé strany, kterou dřív sám pokládal za nicotnou):
když dva dělají totéž, není to totéž - tedy když jeden je muž a jedna je žena. Teprve pohledem zvenčí (nebo lépe z nitra) lze vidět že JE TO TOTÉŽ...
Tak, pánové (stěžující si na unavené ženy), ruku na srdce : co kdybyste už konečně s trochou tiché pokory uznali, že domácnost je docela makačka a že každá práce chce své? Víte, že by se vám pak přece jen cosi povedlo propojit nad rámec vašich pochybovaných vývojových dispozic - tedy, když budete opravdu chtít ...? !-)

Ráček klepetáček

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* RAK je čtvrtý v řadě zodiakálních znamení a přináleží k živlu vody. Stejně jako jeho soukmenovec z říše zvířecí, potřebuje ke své existenci vodu živou, čistou, proudící a stále čerstvou. Stojaté a zkažené vody rybníka (nudného života) nejsou nic pro Raka; přesto se však zvenčí může často zdát, že právě stojaté vody tradic a (zkostnatělých) zvyků jsou Rakovi domovem. Je však třeba rozlišit tradici od přežitku... v tom mají Raci jasno, mají prostě jen poněkud jiné měřítko, nežli zbytek světa.

* Rak nikdy nejde za svým cílem rovnou - kličkuje, couvá (proto se o něm tvrdí, že je zpátečník - ale couvat s autem umí Raci vcelku dobře:-)), pečlivě zvažuje a odkládá další krok..., ale jakmile by měl o svůj kýžený "úlovek" být připraven, vyběhne přímo, zacvakne klepeta a drží. Hned tak se nepustí, ale jeho sevření není bolestivé, spíše překvapivé a pokud jej nepovažujeme za omezení osobní svobody, umí být takové objetí dokonce velmi milé...

* Rak potřebuje mít svoji jeskyňku pod břehem (domov), mít co jíst a pít (materiální jistotu) a mít koho držet za ruku (trvalý pevný laskavý! vztah). Má-li splněny tyto základní potřeby, je tím nejlepším partnerem pro rodinný život, jakého si můžete přát; starostlivějšího a zodpovědnnějšího rodiče sotva najdete.
Moji známí, manželé - oba Raci, jsou takovým čítankovým příkladem: sedají na lavičce před svou jeskyňkou (chaloupkou), s neutuchající pílí donekonečna vynášejí všechny nečistoty a kamínky, které jim proud (života) do jejich obydlí zanesl (kutí na zahrádce, vylepšují dům, opravují dosluhující zařízení, které by jiní už dávno vyhodili do smetí, rovnají a doplňují své sbírky, archivují korespondenci...), co chvíli pořádají rodinné sešlosti a hromadné hlídání vnoučat...a když všechen ten mumraj zase utichne, drží se navzájem "klepety" a spokojeně vychutnávají jemný čerstvý proud svých životů, spojených až ve zralosti...

* Rak má klepeta a proto se rád drží - třeba i těch zmíněných tradic, které jsou mu symbolem bezpečného zázemí. Strůjcem všech těch rodinných a klubových setkání, svátků a výročí bývá právě Rak; to on má na srdci naše kořeny a nenechá je zbytečně odumřít.
Račí klepeta jsou svojí souměrností velmi podobná ramenům Váhy; snad proto má rád vyváženost a harmonii, snad i proto každá nespravedlnost a nerovnováha (i ve vztazích) jej vnitřně velmi rozkolísá. Často se Rak chová podobně jako kvočna - má své milé nejraději pod křídly a pod dohledem - spokojen a naplněn pocitem, že jsou všichni v bezpečí, nejlépe pod jeho ochranou (tuto vlastnost ještě umocňuje častá šestka v datu narození). Rak prostě potřebuje ke svému životu funkční rodinu (nebo alespoň její zdání) a stejně jako klepetáč umí se důkladně o své blízké postarat, třeba je i na rukou nosit. Není-li však rodina ochotna tuto pospolitost sdílet, Rak vnitřně velmi trpí...
Nejraději ale "drží za ruku" svoji Matku (nebo někoho stejně výsostného); když však ona (biologická matka) nefunguje a neplní svoji roli dostatečně zodpovědně, Rak si raději najde a dosadí na toto nezaplněné místo uspokojivou náhradní bytost, než aby zůstal doživotně bez archetypu a ochrany Matky (ev. starší sestry). Přirozená touha po vyšší ochraně tak vlastně usnadňuje mnoha Rakům jejich cestu k Matce Nejvyšší...

* Račím mottem je "chránit a být chráněn"; Rak má totiž vzácný dar - umí bránit své blízké jako rytíř ve zbroji; stejně tak má ale bytostnou potřebu být stejně kvalitně ochráněn. Stejně jako dokáže naslouchat, touží být i naslouchán, jak sám dokáže pečovat, přeje si být též pečován... a za tu péči šel by světa kraj (a snášel nevídané útrapy)...
Tenhle čestný rytíř v pevném brnění chrání všechny své blízké, poctivé, slabé, ublížené a zraněné bytosti. To on zachraňuje tonoucí, fouká na bolístky a léčí tržné rány Života, to on je naším supermanem v boji proti zlu. Snad proto je lehko zneužitelná i jeho bezmezná důvěřivost a poctivost, neb podle pravidla "podle sebe soudím tebe" považuje všechny lidi za stejně čisté a bezelstné, jako je on sám - a právě to se mu může stát osudným. Zejména pak ve vztahu se Štírem si musí Rak dát velký pozor, aby se pověstný štíří jed nezabodl pod račí ochranný krunýř v tom nejcitlivějším místě a nejnestřeženějším okamžiku. Taková otrava se v křehkém račím jádru jen velmi těžko léčí a mívá velmi rozmanité a záludné fyzické příznaky. Napadení štírem je však pro raka výzvou a dává mu zprávu o jeho statečnosti i o nezbytnosti odmítnout zlo (ve všech podobách) jednou provždy...

* Rak je vlastně přirozeným ekologem svého prostředí: (stejně jako rak pod břehem) sbírá z proudu (života) vše, co se ještě dá byť jen trochu využít. Právě to, co pro ostatní je už odpadem (práce, vztahy, sbírky, části starých věcí...) rak důkladně recykluje a právě to se mu stává plnohodnotnou (duchovní) výživou, z níž těží svůj celoživotní náboj.

* Krunýř Raka (kraba i raka) je pevnou vnější ochranou pro jeho jemné, něžné a snadno zranitelné citlivé nitro. Někteří Raci (zejména muži) si však tuto jemnost stydí přiznat (i když je spíše předností) a aby ji svět ani skulinkou nezahlédl, vystaví si místo původního brnění kolem sebe pevnou hradní zeď - v domění, že sami sebe více ochrání. Taková hradba ale pak Raka zbytečně izoluje od jemu tolik potřebných velejemných doteků Života... V každém Rakovi - muži je velká část ženského smýšlení, jinové polarity, empatie a vnímavosti. Dokud se s touto svou přirozenou stránkou neztotožní, bojuje sám proti sobě jako proti větrným mlýnům... a kdo může zvítězit v boji se sebou samým ?

* Stejně jako rytíř je Rak velmi zranitelný, ocitne-li se nechráněn, tedy když své brnění musí odložit; je vystaven nahý a měkký, napospas všem nebezpečím z okolí. Při jakýchkoli zásadních (životních) změnách je zrozenec Raka skutečně podobně bezbranný - stejně jako rak v potoce, který právě svléká svůj těsný krunýř; stejně jako on musí i chvíli posečkat, než si uvykne a zpevní své nové pozice (články krunýře). Právě v takové chvíli cítí rak nejsilněji potřebu být chráněn (třeba i cizí ulitou - jako rak poustevníček)...

* Rak je romantická aristokratická duše; však také mívá svého oře zaparkovaného nedaleko hradu, který právě (coby trubadúr s loutnou) poctil svou vzácnou návštěvou.
I dnes můžete zcela pravidelně Rytíře - raka identifikovat nejen na koňských kláních, ale třeba i na motocyklových závodech: pevné, jako krunýř článkované brnění (plastové chrániče), široká ramena a vysoké jezdecké boty, za bezpečným hledím pevné přilby plachý laskavý pohled, v rukou pevně svírá otěže (řidítka) věrného spřežení mnoha hp, které ovládá jediným stiskem silných stehen, aby vzápětí svého "koně" švihem zdvihl na zadní - na pozdrav přihížejícím...
Nenechte se mýlit, za touto jen zdánlivě nemotornou vizáží se skrývá pravý džentlmen (rytířky nevyjímaje) a není výjimkou ani růže (nebo jiný dárek) v záňadří... Kam se hrabe teoretička Rosamunde Pilcher...

* Přejme tedy našim vzácným, věčně hledajícím a recyklujícím Rakům, aby se našli - navzájem, každý sebe, svůj Střed, svou podstatu, své bezpečí, svou Matku...
Jsou vzácní, tihle poslední mohykáni s jemným dětským srdcem, kterému lahodí třeba ukolébavka; tak tedy jednu na rozloučenou (raci ví, jak číst) :
Jejah jedad, jelam ukčár, áj it mávípz ukčabélok, ukčabélok íčar, jelam ičátepelk...