Meditační večer leden 2o1o

Milí přátelé netradičního znění,
věřím, že Vám vydržela chuť se dále společně scházet a stále jemněji pracovat na sobě i pro Celek
a proto Vás s nově nastupujícím rokem zvu na další pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů

v pátek 8.ledna 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech ("Centrum souznění")

Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
ZEMĚ - KOV (rok Země právě přechází do roku Kovu)
VODA (zima)
ZEMĚ (znamení Kozoroha)
VZDUCH - DŘEVO (Luna ve znamení Váhy)
...které propojíme v jediný Celek...

S sebou :
svůj nástroj včetně různých paliček (máte-li), hlas,
přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem + oheň,
něco ze dřeva, něco z kamene (hlíny, keramiky), něco z kovu, něco ze skla - postačí vždy 1 drobný (osobní) předmět jako symbolika živlu, 5 oblázků (přibližně stejně velkých), bílý látkový kapesník (hadřík),

...chuť smysluplně si hrát, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...


Těším se na všechny :-)
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Kozoroh(atí)...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Kozoroh je desátým znamením západního zvěrokruhu a jako takový stojí na nejvyšší příčce mezi znameními zemského živlu. Ze Země vyrůstá a stabilitu země k životu nezbytně potřebuje.

* Kozo-roh patří ale také mezi hlavy rohaté a tedy tak trochu tvrdohlavé, někdy trkající, svéhlavé, umíněné a proti zdem hlavou jdoucí... alespoň tak se to nám ostatním může někdy jevit. Vnitřní pohnutky Kozorohů jsou však veskrze smysluplné a většinou nemají s umíněnou sveřepostí zvědavých neukázněných koz pranic společného. Jen je chtít pochopit...

* Kozoroh je vlastně kamzík : na první pohled nemotorná koza, nemaje na nožkách ani přísavky, ani drápky, ani měkké polštářky, jimiž by se mohla zachytit na skále; s očividně chabou výbavou si troufá na nemožné a vylézá po strmých stěnách horských svahů až do těch nejvyšších poloh, kam noha jiného smrtelníka sotva kdy vkročí... jak jen to dokáže ???
Nenechme se mýlit povrchním zdáním - horské kozy mají sice na nohou kopýtka, ale už druhý podrobnější pohled na nich odhalí právě ty měkké polštářky, které působí jako přísavky při krocích skalami a jistí proti sklouznutí po hladkém kameni, ba dokonce okraje jejich kopýtek fungují jako drápky, zachytávající nožky ve spárách skal...
Kozoroh se nezdá, ale disponuje řadou obdivuhodných vlastností a smůlu mají jen ti, kteří se nechtějí zdržovat jejich hledáním...

* Přesně jako kamzík slézá i Kozoroh ty nejvyšší štíty svého života. Nespěchá. Spěch, zbrklost a nedůslednost by jej totiž mohly stát samotný život. Krůček za krůčkem, pomalu a obezřetně klade své nožky jednu za druhou do vlastních stop a pozorně, aby se nevystavil zbytečnému zakolísání, sleduje terén i vlastní cíl. Pranic si nedělá z toho, že jej předběhne kdejaký zajíc - ten se ledaskde zdrží, zakecá, panáčkuje, kličkuje a nakonec do cíle ani nedorazí... Zatím kamzík - Kozoroh svými pečlivě volenými krůčky zdánlivě nerovnou cestou ke svému vysněnému cíli přece jen jistě dojde. Kde je konec rychlým, roztěkaným zajícům, kteří ve své nedůslednosti v půli cesty zapomenou, kam že to vlastně tak spěchali... Jen systematické kladení nožek zaručí bezpečný pohyb po nebezpečném terénu (života) - to vám potvrdí každý horolezec (a že jich mezi Kozorohy najdete !)...

* Kozoroh miluje výšky - u některého se to manifestuje fyzickým lezením po rozhlednách a horských štítech, u jiných se výšky transformují do vysokých osobních cílů (i kdyby tím cílem mělo být "jen" založení rodiny s vytouženou osobou nebo pozice vedoucího místní pošty...). Nešplhá však pro uznání či za lesklými ambicemi, šlape poctivě krůček za krůčkem svoji klikatou cestičkou sám za sebou - za svým předsevzetím, za svou Pravdou, pro stabilitu sebe i Celku...

* Kozoroh potřebuje mít výhled do okolí, potřebuje k životu jasný přehled o situaci, v níž se nachází, o možnostech k dalším krokům. Proto miluje pevný řád Země a stabilitu vesmírných zákonů; jakýkoliv náznak chaosu a nespolehlivosti v okolí jej tragicky vychýlí z rovnováhy.
Však právě na tom staví svoji dravčí taktiku orli, kteří jako jediní loví horské kozy - nenapadají je přímo, jen nalétávají na terénkozu tak dlouho, až ji znejistí, ona ztratí pevnou půdu pod nohama (nejdřív a hlavně v hlavě) a zřítí se ze strmého srázu střemhlav přímo do propasti... v jediném okamžiku orel využije toho smrtelného pádu, za letu uchopí svou kořist a odnáší ji mláďatům do hnízda na skalní římse...
Možná proto se Kozorozi mají tolik na pozoru před Štíry - takto zakuklenými orly. Cítí z nich nebezpečné lovce, využívající momentu překvapení a slabé chvilky...

* Kozoroh je také systematik, archivář, knihovník... - zkrátka má ve svých věcech svůj stabilní a přesný řád, pro okolí příliš nezáživný a usedlý. Dodržuje svůj systém a nabízí druhým pořadač na život, svůj diář, svůj rozvrh...někdy ale (zejména pro nestabilní znamení) až příliš neměnný. Tak neměnný, že až sám Kozoroh v něm zkostnatí a ztratí pružnost nezbytnou k pohybu po stezkách do výšin. Nevyhnutelným následkem takového zkostnatění bývá Kozorohův pocit nepochopení, jinakosti, neporozumění s nejbližším okolím, které jen vnáší nelad a chaos do jinak pevného krokování hodinového strojku Kozorožích životů...
Kozoroh se rodí jako moudrý, vědoucí a zodpovědný stařeček s vrásčitou tváří, ale věkem mládne a až k stáru se stává hravým dítětem - teprve když sám odloží povinně vrozené nutkání sledovat a kontrolovat kroky své i kroky ostatních. Pak teprve i volný pád způsobený orlem prožije jako nádherný let nekonečným vesmírem...

* Sounáležitost se Zemí, vlastní stabilní Střed a pevná půda pod nohama v hlavě - to je vlastně hlavní, co Kozorohům stačí k rozvážnému kráčení životem. Netřeba spěchat - není kam, teprve klidem a systematicky lze dosáhnout skutečně nebeských výšin prakticky holýma rukama - jen trpělivostí a pozorným sledováním kroků...
Nám ostatním by stálo za to se aspoň cosi z této vnitřní skromnosti přiučit...

Přání...

Virtuální videopřání neumím :-)
cizácké děduchy s propitými nosy nemusím ;-) ,
cukroví už nepeču pár let :-D
tak snad
....jen laskavých pár vět :

Kdo Světlo v sobě má, ten nemůže být popleten...
Ať už jsou svátky, nebo všední den
vždy podržme si Radost v srdcích svých
a srdce klidně dál nosme na dlaních...
Nebojme se už strachu, co za zády nám roste
Vždyť jsme tu jenom na krátký čas hosté...

Zázraky jsou přec všude kolem nás
jen pramálo si všímáme
těch obyčejných krás...
Když ale oči i svá srdce otevřem,
už nebude nám malá
tahle naše Zem...

Pár zasněžených dní
a vánoce jsou - "byly"
Však v sobě
zachovejme dárek navždy bílý...

Nechť Láska člověčí i Boží při každém z nás stojí,
jedině skrze ni
zlo neobstojí
a všechna jednotlivá Srdce
se v Jedno
spojí...


Ať Vaše sváteční i všední dny jsou vždy naplněné vyváženým klidem, smysluplnou prací, zdravím, radostí a dobrým zněním... Mirka

SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ 2oo9-1o

Zpráva pro všechny, kdož se opět rádi připojíte k smysluplnému pozitivnímu souznění :

Stejně jako řádku roků nazpět, tak i letos
ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2oo9 od 17. hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci)
se můžeme spojit v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné
zvukové meditaci...
"SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ"

Každý tam, kde zrovna budeme (doma, na chatě, na dovolené..), zklidněmež své myšlenky a připojme k dalším i své jemné znění na znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků u stromku), alikvotní zpěv, mantry, posvátné pozitivní písně... a přispějme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho okolního hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou"
Nebudte-li moci nahlas, připojte se třeba i jen ztišením v meditaci, vzpomínce...

Podaří se jistě navázat a jako v minulých letech, budou zas (nejen) celým naším kousíčkem světa znít kladné a klidné vibrace a písně k posílení Lásky a čistoty...
***
Stejným způsobem pak opět můžeme přivítat též
PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o1o,
pokud možno s klidem v sobě a bez rachotu rachejtlí, třaskavin a bezduchých show...
***
Máte-li chuť a možnost, přizvěte k této společné virtuální meditaci i všechny své známé a přátele, o nichž víte, že jsou "stejné krevní skupiny", je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budou.
Každý budeme se sebou, sám či se svými blízkými - a přesto propojeni v jeden Celek, průběžně znějící 24 hodin celým naším společným pozemským prostorem skkutečně svátečními a léčivými tóny....

Díky za vaše - naše společné sdílení. :-)
Přeji čisté znění...

P.S.: Jako vždy budu ráda za zpětnou vazbu ( i odezvu od vlaštovek na všech kontinentech...?)

MEDITACE SLUNOVRATU

Milí přátelé netradičního znění,
zvu Vás na (poslední letošní)

MEDITACI SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v PONDĚLÍ 21.prosince 2oo9 od 19.oo hod.
v MÁZHAUSU (vstupní hale) Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně paliček, hlas, pohodlný teplý oděv,
svíčku v nehořlavém obalu (+ oheň,)
...úsměv, chuť smysluplně (si) hrát a naladit se na společnou vlnu souznění...

Přiveďte třeba i své (váhající a zvědavé) přátele;
Váš dobrovolný finanční příspěvek poputuje jako vždy na dobročinné účely...

Možná máte pozvánku i na další lákavé akce, které se na sklonku roku jako na povel předhánějí v zajímavosti, možná váháte...
Je to ale trochu komické kosmické dilema, že? Zatímco jiné akce jsou výsostně "neodkladné a dlouho plánované", tento prostý a obyčejný - tisíce let daný astronomický slunovrat opravdu nelze jen tak přehodit na neděli, aniž bychom se dopustili lži sami na sobě a mohli si dovolit kamuflovat pocit, že odchylka den sem - den tam je normální pro přesný řád energií Vesmíru...:))
Není až tak důležité volit s kým a kde budete souznít - souznění s někým (s konkrétním člověkem či postupem) může být dokonce poněkud zavádějící, chete-li dosáhnout stability a svobody uvnitř sebe.
Když ale všichni, kdo už to umíme, budeme uvnitř naladěni upřímně pozitivně, na Celek a nikoli na své vlastní sebestředné zájmy, pak je vedlejší, kde se kdo osobně připojí svou kapkou do všeobecného hrníčku klidu a laskavosti...
V tomto duchu se sejdeme bez "her na vánoce" - těch máme každý doma dosyta (včetně okolních neovlivnitelných vlivů konzumní hysterie a pochybných tradic oslavy života mrtvým kaprem, mrtvým stromkem, mrtvou televizní show..).
Jde nám společně spíše o upevnění a vyladění sebe (samozřejmě potažmo pro druhé), sou-znění s načasovaným rytmem Vesmíru a navýšení vlastního resonančního potenciálu, zářícího následně v našich srdcích až ZA obrysy každého z nás...

Venkoncem se stejně každý musí rozhodnout za sebe sám, zda se půjde honit po nákupech a slevách, jen tak se někam pohodlně kochat, čučet do bedýnky, případně procvičit tělo ...nebo sobě i Vesmíru léčivě zaznít a ještě přispět někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje...
Prostě se každý rozhodněte pro to, co chcete žít, čím byste rádi byli prostoupeni... :)

Těším se na všechny :Ö:
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Střelecký ostrov

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Střelec je nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u Berana či Lva, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti. Pokud se Střelec jen trochu snaží, jistě najde způsob a sílu, jak své duchovní kvality vybrušovat k dokonalosti, aby jeho spontánní energie nevysršela jen tak zbůhdarma...

* Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli. Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce a právě na ochranu bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti. Jeho oheň - je-li nezkrocen - však někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec sotva kdy zahlédne, kolik mrtvol za ním vlastně zůstává...

* Energie Střelce bývá značně kypící, mnohdy neuspořádaná a třaskavá. Komplimenty, jimiž někdy častuje své okolí, nesou stejnou stopu a bývají kdesi na hraně nešťastně volených slov, nezřídka vnímány spíše jako urážky, ironie a sarkasmus, což je lekce zejména pro vztahovačné jedince. Střelec sám absolutně netuší, co se na jeho komplimentech ostatním nelíbí, protože má vždy jen dobrý úmysl. Chce-li však své slovní přestřelky přece jen urovnat a vylepšit, často situaci svou snahou ještě zhorší, než aby něco napravil.

* Pro lepší představu si lze Střelcovu energii přirovnat k pohybu skutečného koně, který se ocitl u vás doma v kuchyni. Nemá zlý úmysl - vždyť je to veskrze poctivka, ale už samotným otáčením se a zmatenou snahou někomu neublížit, svou do všech stran sršící energií, nabitou zbraní a strachem, aby něco nepokazil či nesrazil, dopouští se jednoho karambolu za druhým. Logickým důsledkem Kentaurovy snahy je zdemolovaná kuchyně a všeobecná panika.
Stejně tak je občas podoben poctivému a dobrosrdečnému bernardýnovi, který vítá svého pána se vší svou bernardýní silou a oddaností - skáče, olizuje a vrtí ocasem... co na tom, že při tom páníčkovi zláme žebra, povalí nábytek, rozláme gauč, rozlije hrnec polívky... vyjadřuje přece lásku celou svou bytostí a tak ani jedinou myšlenkou netuší, jak je možné, že o jeho přízeň ostatní náhle zas až tak moc nestojí...
Gungan Jar Jar Binks z filmové série Hvězdných válek - ono vysoké ušaté plandající stvoření, které občas někde svou nevinnou nemotorností způsobilo meziplanetární konflikt - to byl jistě zrozenec znamení Střelce.
Také dětem známá postavička z pohádek o Rákosníčkovi - dráček, který rád pouštěl "uachejtličky" a udiveně sršel na celou oblohu věty "se mnou si nikdo nechce huáááát a nemá mě nikdo uáááád" - byl zcela neomylně stvořen pod neklidným blikáním souhvězdí Střelce...
...Se všemi to ale dobře dopadlo - našli svůj Střed a odtud napřeli svoji neutuchající sílu do smysluplných činností pro dobro celku. Důstojná a prospěšná činnost je totiž to, co Střelec potřebuje, aby z nudy nesršel do svého okolí zbytečné šrapnely. Kentaur postaven na stráž, bernardýn radostně ověnčen soudkem pro zachraňované lyžaře, Jar Jar zaměstnán coby osobní ochranka a diplomatický poradce, a dráček angažován jako nebeský kolotoč...

* Nelze si ale myslet, že Střelec je nějaký nejapný chrlič průšvihů. Je to veskrze poctivá a dobrosrdečná bytost, která má na paměti především dobro svých chráněnců. V naprosté většině svého času se snaží o dobré skutky, nabízí svůj svit domácím i kolemjdoucím a ještě stihne rozsvítit den kolegům, kteří jen udiveně vrtí hlavou "jak vy to děláte, že máte pořád tak dobrou náladu?" Z jeho poctivosti a čistého altruismu bychom všichni měli brát povinné lekce...

* Pro trvalé soužití se Střelcem je dobré mít po ruce neprůstřelnou vestu vlastního klidu a navždy se obrnět trpělivostí a láskou k jeho čistotě; láskou, kterou si bez výjimek zaslouží. Střelcově poctivosti by se dnes měla učit celá naše vychytralá společnost, myslící jen na svoji kapsu. Nezištná snaha Střelců o dobro druhých a nápravu pokřiveného světa je nám zářícím příkladem, že ještě lze existovat s ideály čistoty a upřímnosti v srdci a rovně bránit skutečné hodnoty života...

* Možná bychom měli Střelcům vytvořit na jejich ochanu jakousi rezervaci, nějaký střelecký ostrov, na němž bychom si své Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Navrch huj...

...uvnitř fuj - tohle rčení je v naší zemi hodně známé a používané, ale jak moc si uvědomujeme jeho dosah ? Je totiž mimořádně moudré a vlastně upozorňuje na tvrdý nesoulad s vesmírnými zákony, hlásajícími harmonii "jak navrch - tak uvnitř, jak nahoře - tak dole"...
Jenže žít potřebnou rovnováhu, to už chce trochu odhodlání, nepohodlí a obětování povrchních návyků. Nejednou jsem slyšela větu "Hlavně mi nedávejte žádný bylinky, já vůbec nechci, aby se něco usazenýho dralo z mýho těla ven, jen ať to tam pěkně zůstane schovaný, tam to není vidět, a měla bych pak nepěknou pleť..." Hmmmm.......

Nedávno jsem měla možnost se (jako technická asistentka) zúčastnit velké módní přehlídky a důkladně pozorovat vše, co se dělo v jejím zákulisí.
Jednoduše proto, že už ani nevypínám svůj diagnostický zrak, umožňující mi vhled dovnitř věcí a lidí - ZA (vědomé i nevědomé) masky a pózy, jsem opět zahlédla tolik studijního materiálu, že by to vydalo na slušnou knížečku, ale chci se zmínit jen o tom nejmarkantnějším, co na každého z nás denně zírá všude - mezi lidmi, z obrazovek, pódií, kateder, novin atp., jen to jaksi většina lidí nevnímá. To vše zde zahlédnuté bylo ale jen impulsem k vidění dalších souvislostí...

Modelky na pódiu té přehlídky nádhery a luxusu byly na první pohled opravdu překrásné.
Všechny dívky mistrně nalíčila zkušená kosmetička, která svůj vlastní obličej použila jako vzorník barev. Přesně v duchu skutečnosti, že i líčení je formou sebevyjádření se vším všudy, tato paní nevědomky, leč s profesionální důsledností nanesla na zrcátka obličejíčků všech těch nedospělých děvčat svou vlastní závažnou diagnózu. Nejspíše ani jedna z dívek netušila, že se na její tváři skví kosmetiččina střeva, zahlcená usazeninami až po hranu zhoubnosti, její sotva fungující (nejspíše notně zadehtované) plíce, hraniční nedostatek vápníku, nefunkčnost oběhového systému, nedokrevnost periferií a komický přebytek jangu. Ostatně byly nejspíš samy rády, že se pod tím barevným nánosem ztratily jejich vlastní neuspořádané hormóny, nerovnováhy břišních orgánů, zahlenění dýchacích cest i lymfy, všeobecná nutriční podvýživa či včerejší probdělá noc...
Navrch huj...
Něžná blondýnka, po pódiu kroužící ladným pohybem gazely, schody do šatny však už bere chůzí honáka, právě sesednuvšího po týdnu v sedle z koně...
Navrch huj...
Maminka, sama zjevně bez šance uspět ve světě modelingu (a nejspíše i vlastním životě) protlačuje své ambice skrze dcerušku, která už několik let vše bere povinně za své a proráží mamince cestičku k pseudoV.I.P. stiskům ruky, pocitu důležitosti a vlastního naplnění skrze nastrčenou holčičku...
Navrch huj...
Muži - modelové sice výraznému líčení unikli, ale zůstalo mi záhadou, co vlastně mužského je na Muži roku (mužská obdoba Miss), který na viditelných částech své muskulatury (při předvádění prádla se nedalo přehlédnout) nemá krom vlasů a obočí jediný chloupek, neboť se obden depiluje po celém těle. Netuším, na základě čeho byl vybrán jako nejmužštější štramák roku, ale v zákulisí byl při nekonečném pohledu do zrcadla poněkud zamlklý, pár milostivě utroušených vět znělo velmi samolibě a chůze připomínala spíše baletku našlapující na špičky - snad aby se zdál přece jen trošku vyšší (mnohé modelky měl přes hlavu, asi i proto si vyčesává vlasy do natuženého kohouta...). Střevíce s podpatkem a dlouhou špicí neklamně prozradily jeho sebestřednost...
Navrch huj...
Vždy jsem si naivně myslela, že společenské šaty mají být především funkční, nositelné, taky krásné a hlavně dobře řemeslně zpracované. Proto mne velmi překvapilo, že kromě konfekce a opravdu žensky padnoucích, nádherných sametových večerních toalet, se sem protlačila i hrubá výjimka (snad potvrzující pravidlo). Autorská kolekce příznivkyň temného okultismu, které své zaměření neskrývaně prezentovaly, sršela a trčela svými mnohočetnými agresivními hroty do všech stran; ač sama desítky let šiju, netušila jsem, kde všude se dá na oděv našít ostrá špic... Materiály jejich modelů byly (ostatně jako pokaždé) velmi laciné, desítky let zastaralé, tuhé či beztvaré, kousavé a na omak nepříjemné. Velmi amatérsky zpracované a řemeslně zfušované šatstvo bylo tristně nepadnoucí, křivé a cípaté, pár částí (šitých horkou jehlou) dokonce odpadlo a tak se fofrem špendlilo. Co na tom, vzdálenost pódia od diváků to skryje....
Navrch huj...
Zatímco při ostatních kolekcích vládl v zákulisí provozní šum, pobíhání a neustávající dívčí švitoření, jakmile se začaly modelky oblékat do těchto šatů, veškeré cvrlikání rázem zmlklo jako ptáčata před bouřkou. Nebývale ztěžklé mrtvé ticho provázelo celou prezentaci, podbarvenou na pódiu hudbou vhodnou tak na ples upírů...
Autorka této kolekce nikdy nevychází před obecenstvo a ani se nedivím; už z množství jejích masivních kovových ozdob a řetězů, z vysokých okovaných bot a řady opasků bylo lze vyčíst velký strach z lidí a úpornou snahu ochránit odrazujícím štítem svou drobnou, uvnitř schoulenou, nemocnou a strachuplnou, navenek však propichující tělesnost. Komunikaci tudíž obstarala její kolegyně, ustrojená v (kdysi snad přiléhavých) ušmudlaných nohavicích a sepraném triku, s chorobně řiďounkými rudými vlasy, zjevně závislá (drogy? bulimie?) a zřetelně momentálně mentálně pod vlivem... Temnou těžkou energii, nasáklou do celé téhle kolekce, si na sebe modelky oblékly se všemi těmi kousajícími, škrábavými a rozpadajícími se šaty jako žulový poklop od hrobky - a bylo to na nich znát. Sotva však autorky sbalily své igelitové pytle s modely a definitivně opustily šatnu, viditelně se rozjasnilo, rozproudil se čerstvý vzduch a všeobecné švitoření se rázem zase vrátilo. Ještě chvíli jsme pak sbíraly a vyhazovaly dlouhé špendlíky, zapíchané v okolních šatech, civilních kabátech, záclonách... a pak si kupte model, který z vás udělá "ženu - vamp"...
Navrch huj...
Až komická etuda s gelovými ňadry, která si děvčata s patřičnými škleby přehazovala mezi sebou jako dvě mrtvé medůzy dokud nepadl Černý petr na tu nejplošší, vrátila smích na rty všem. Bylo třeba vyplnit živůtek, tak se starej ! Pro těhotenskou kolekci ale chyběla bříška, takže v poslední vteřině před pódiem pomohly polštářky, mikiny, šály... Některá těhotně se tvářící kuřátka si ale neodpustila poznámky "Fuj, takový hnusný břicho v životě nechci !"...
Navrch huj...

Tohle vše zdá se snad zábavné, protože povrchní. Mnohem závažnější ovšem je, že své "navrch huj" žijeme i v mnohých opravdu důležitých tématech života.
Vzpomínám na některé své učitele, kteří něco úžasně duchovního hlásají a něco jiného žijí, zvláště pak na lektorku, která zaujatě překoktávala své cizí (někým jiným napsané) učební lekce, srdceryvně promlouvala o skromnosti a dobrovolné chudobě, napěchována v luxusním kostýmku a na všech periferiích těla ověšena zlatem... Zevnitř až na povrch křičela touhou po hmotném bohatství a slávě a neuvědomila si, jak je viditelné, že slovy propagovanou skromnost a duchovnost sama nežije...
Navrch huj...
Vzpomínám na všechny, kteří (ve snaze uchovat si za každou cenu svůj povrchní, nedospělý a nepravdivý pocit svobody) sveřepě odmítají legalizovat sňatkem své partnerství s rodičem svého rostoucího potomka... Ani oni si neuvědomují, že svobodní musejí být především uvnitř sebe, zbavit se vlastního lpění a pak se nemohou cítit svazováni jakoukoli smouvou... Pomůže jim jedině vyprostit se nejdříve z vězení vlastních předsudků a nesvobody rozumu, což vyžaduje ale na sobě pracovat a to jim jejich duchovní lenost zatím nedovoluje. Raději tedy vystavují dál své blízké stresu z nejistoty a trapným poznámkám tnutým"do živého", než aby očistili svůj vlastní vztah ke skutečné svobodě ducha...
Navrch huj...

Snažíme-li se ovšem poctivě žít stále více v souladu s harmonií a ctít vesmírné zákony, pak postupně samy odpadají zbytečné rozpory - včetně nerovnováhy navrch a uvnitř.
Vyvažování, narovnávání pokřivených nesouměrností, to je to, co nám umožňuje dospět, dozrát, moudřet. Za porodních bolestí se na místo odumírajícího přebujelého ega rodí skutečná duchovnost...
Učme se své rozpory odhalovat - nebát se růst pro sebe, pro druhé, pro vývoj Celku jako jeho nedílná součást, abychom nadále nečpěli svým vlastním "navrch huj"...

Babyko...

Babyko, tvé vlasy zlátnou,
vichr je urve a zahodí,
noci už chladnou
a k ránu zešedne
i tráva starostí...

...Človíčku, neběduj,
bylo už tolik zim
a stejně jar,
a i když mám jen jeden plášť,
chladno mi není,
věř mi, věř...

My stromy nepláčem,
když paní Zima nasněží,
dopřej mi jen to zdřímnutí
co ukrátí mi jiskřivou noc z běloby...

Když vítr tobě šlehá
vločky do očí,
já spím v kořenech
schoulená...

Však slunce jednoho dne
zalechtá pod bradou
živé pupeny,
a ač netroubím intrády
když poupata má pukají,
tančím s větrným ženichem
zas zásnubní
Bábinčin Maršovský,
zlehka...
už tolikrát...

A když shůry padá voda
a blýská se a hřmí,
když vráskami mé kůry
něžnou sprchou
vzdychá kmen,
proudím s tou vláhou
k vlastním kořenům...
tam ochrání mne Zem...

Když pak žár léta
žhne až k zalknutí,
prohřávám údy
a stojím dál,
nikam nespěchám...
Však přijde zase jednou
mráz
a pak zas
a zas...

Meditační večer - prosinec 2009

S adventem zvu Vás na

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů,
který se koná

v pátek 4.prosince 2oo9 od 19.oo hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech("Centrum souznění")

Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů
Země (rok), Kov (podzim)-za biorytmické účasti Vody (zimy), Oheň (Střelec), Voda (Luna v Raku)


S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj(e) včetně všech možných paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem + oheň,
minimálně 13 různých korálků s větší dírkou (různé barvy, tvary, velikosti, materiály...), pevnou (silnější) přírodní šňůrku na navlečení (kožený řemínek, provázek, bavlna, vlna...), případně uzávěr (karabinu, kroužek, spínátko...) - není nezbytný, bílý látkový kapesník (hadřík),
...chuť smysluplně si hrát, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...

*****

Těším se na všechny :Ö:
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Když není kam utéct...

Slovenské hokejistky prý vyhrály v kvalifikaci na olympijské hry nad týmem hokejistek Bulharska v poměru 82 : 0.
Jauvajs......... napadlo mne při zaslechnutí této zprávy, nikoli však kvůli výši hokejového výsledku, nýbrž z faktu, že ženy opět pronikly o kousíček dál do mužských teritorií.

Tvrdost, jakou se vyznačují sporty typu hokej, fotbal, box, vzpírání, thai-box a mnohé mnohé další podobné, rozhodně nemá nic společného se skutečnou ženskostí, ale nějak jsme si zvykli, otupěli k tomu paradoxu.
Dávno víme, že i žena v sobě nese podobný podíl přirozené agresivity jako muž (agresivitou zde není míněna útočnost, ale toliko přirozený vklad rychlé akceschopnosti - např. na obranu sebe či dětí, při níž je vždy potřebná jistá dávka agrese), ale protože je žena geneticky předurčena pro mateřství, pak období, po které se věnuje tvrdým činnostem, je v jejím životě relativně velmi krátké.
Dokud je dívenka ještě zjevně nevyhraněna ženskou podobou svého těla, lze "chlapecké" záliby pěstovat takřka bez omezení, i když velkou roli zde hraje již sama vrozená míra a poměr jangových a jinových sil toho kterého dítěte a naprogramování rodičovskými zvyky a výchovou (zejména matčin vzor). Jakmile ale dívka dospívá, dospěje a stane se ženou či dokonce matkou, je její psychika přirozeně změněna v jemnější a intuitivnější. Další setrvávání (ať už dobrovolně či ze setrvačnosti a neznalosti) v modelu soutěživé tvrďasky se ztuženým hypertrofickým svalstvem má za následek zaseknutí se v nedospělosti; tělesně už sice dávno prošla zženštěním, ale psychicky stagnuje na úrovni chlapecké hravosti, soutěživosti a tvrdosti a tím budou v budoucnu trpět nejen muži v jejím okolí, ale především její děti.
Napadá mne tedy, kam až může zajít maskulinizace dnešních žen, když si ty nejmužštější daly za cíl "vyrovnat" se mužům i v tvrdosti (nejen) sportovních soubojů a výkonů a otevřením cest na veřejná kolbiště to umožňují i širokým masám svých stejně zatuhlých následovnic, které o svém ženství nikdy nejspíš pořádně nepřemýšlely. Jen relativně opačným extrémem jsou pak političky, které ve snaze přilákat své voliče jsou ochotny (veřejně svlečené na bilboardech) své Veřejné věci a veřejnou práci pro spoluobčany podivně prezentovat coby veřejné holky. Ve skutečnosti i ony jen tvrdě chlapsky soutěží se svlečenými mužskými protějšky na plakátech konkurenční politické strany...
Když se ženy nacpou do nepatřičně tvrdých mužských aktivit, chlapi nemají kam utéct. Vlastně mají - do hospod, do práce, do heren, do lesa...

Stejně tristní je ale opačná situace; znám nejeden případ, kdy se muž (aniž by si připouštěl, že porušuje pomyslnou hranici svého mužství) tak vehementně snaží své ženě (a skrze ni vlastně celému světu, sám sobě a především svým neuznalým rodičům) dokázat, jak je ve všem dobrý, že si ani nevšimne, jak to celé zachází do extrémů. Nic proti tomu, když se partneři dohodnou a zatímco ona pracuje, on upeče buchtu, je vše v nejlepším pořádku. Když se ale muž trvale a opakovaně montuje do věcí ryze ženských (jakými jsou například i gynekologie a porodnictví), a s neutuchající pílí dokazuje (svým mužským způsobem a soutěživě), že na co sáhne, tomu rozumí, zvládne a ženě může snadno konkurovat, jsou rozpaky nakonec vidět na všech přemýšlejících zúčastněných, jen ne na něm.
Žena takového muže pak může utéci "k sobě" - k Ženě v sobě - už jen do kurzů nějakých těch "bohyň", břišního tance, vybrečet se ke kamarádkám...
Výsledek je vždy stejný; bys vedl osla na Sorbonu, komoň z něj nikdy nebude...

Východisko ? Jediné : hleďme si každý toho svého (od přírody daného poselství a poslání) a hospodařme pořádně na nám (přirozeně) svěřených polích.
Žádným dětem totiž netřeba otců svíjících se jako bajadéra, ani matek s medailemi za chlapskost...

Zdravím tě, Babyko

Zdravím tě, Babyko,
přicházím s vánkem,
co tvou kštici konejší
Nesu ti pro radost luční květ
jejž zahlédneš tak sotva z dáli,
i když tvé vrcholky daleko vidí...

" Usedni, človíčku,
přitiskni svou páteř k mé..."

Opírám záda o rozsochu v koruně
a vítr náhle sílí jako povelem,
strach srdcem bije na poplach,
houpe se celý silný kmen...

"...Důvěřuj, zvolni dech,
splývej s mým listovím,
poddej se proudu
jak měkký stvol... cítíš ?"

Držím se dechu svého jak lana,
panika opadá až zbělelé klouby povolí stisk,
zavírám oči,
změkne má dlaň...

V náruči javorové pluji tiše
šumící plání větrnou,
s důvěrou plyneme spolu
za mraky,
kamkoli vzdušný proud stanoví...
Když kořen je pevný a vrostlý
- byť v kameni,
větrný kůň už jen lístečky laská...


.

Meditační večer - listopad 2009

s padajícím listím Vás zvu na

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
který se koná

v pátek 6.listopadu 2oo9 od 19.oo hod.
(jako obvykle) v nově upravené meditační místnosti
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
("Centrum souznění")

Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů
Země (rok)
Kov (podzim)
Voda (znamení Štíra)
Vzduch (Luna v Blížencích)

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj(e) včetně všech možných paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem+ oheň,
PET lahev s pitnou vodou (podle velikosti své znějící misky), brčko a vyčištěný krystal podle vlastní volby (křišťál, růženín, ametyst... - schopný projít pohodlně hrdlem lahve)

***
Těším se na všechny :Ö:

Štíření...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Štír je osmým znamením zvěrokruhu, avšak je prvním, pro něhož je naprosto samozřejmou součástí života sama smrt. Energii kříže předchozí Váhy v sobě nese také (vertikála těla a horizontála ramen s klepítky), ale poponáší ji k uznání smrtelnosti nejen života, ale i veškerých dějů v jejich přirozené konečnosti. Energii smrti nese v sobě jako kód, vlastně jí sám disponuje prostřednictvím svého jedu.

* Smíření se smrtelností (cokoliv, co má začátek, má i konec) Štíři často vyjadřují "ukončujícími" větami typu "to už je tak", "už to tak musí být" nebo "co dělat, jde se dál"...apod. Snáze tak (v závislosti na míře zralosti) opouštějí vše, co už není životaschopné, většinou neulpívají na pomíjivých skutečnostech.

* O Štírech se říká, že jsou vášniví a často se jejich vášnivost zcela chybně zaměňuje za sexualitu. Štír je opravdu vášnivý, ale v čemkoli, co dělá; umí vášnivě žít, milovat, nenávidět, ale i se učit, vášnivě spí, vášnivě jí, vášnivě bolí, vášnivě se hádá, vášnivě opouští i trpí... zkrátka cokoli koná a žije, je prodchnuto vášní. S tím souvisí i jeho emotivnost, jakkoli to na první pohled často tak nevypadá.

* Štír je sólista, nikoli však samotář. Scény z dobrodružných filmů, kde se dno temné jeskyně hemží vrstvou štírů, vytvářejí uměle klamný dojem; ve skutečnosti najdeme pod jedním kamenem v jedné škvíře vždy jen jediného štíra, což nasvědčuje tomu, že Štír nemá právě v lásce narušitele svého teritoria.

* Štír má svoji jedovou zbraň na vlastní obranu, ovšem mnohdy se brání dříve, nežli je veden jakýkoliv útok. Z pohledu zvenčí to pak vypadá, že Štír sám útočí jako první, zatímco on si je zcela jist, že se jen - zahnán do kouta - právem brání. Jeho teritorium je přece nedotknutelným územím (bez ohledu na skutečného vlastníka) a žádný nezvaný host tu nemá co pohledávat.
Příklad: pouštní poutník, zmožen horkem, večer usedne do stínu skály a zuje boty, by dal spočinouti svým znaveným nohám. Za tmy jeho opuštěnou botu objeví štír a okamžitě ji pojme za své teritorium. Ráno nic netušící turista nazouvá botu a ouvej - je uštknut štírem, který se mu do boty nastěhoval, ale ten přece právem hájí svou nedávno adoptovanou jeskyňku, své výsostné území ! Kdo je tedy vlastně v právu ? ...to přece musí každý pochopit, že štír byl ohrožen a tedy se musel bránit, že? :))

* Štír je druhým ze tří královských archetypů zodiaku. Je to lev mezi bezobratlými drobky, jejichž pravomoci ale není radno podceňovat. Štír je predátor a svoji kořist loví se zaujetím sobě vlastním. Z titulu krále pak často deleguje některé (nepohodlné, nedůstojné) pravomoci na druhé - prostě "má na to lidi".
Také rčení "panská láska po zajících skáče" se dá zahlédnout v životě nejednoho Štíra - Štírky... ale nikdo jim nevysvětlí, že je to jen jejich vůle; že ve skutečnosti nejsou opouštěni (jak to z jejich pohledu vypadá), ale sami už si vztah ve své hlavě dávno předtím ukončili a on pak už jen odumřel na nezájem.

* Jako jediné z vodních znamení je Štír plně suchozemsky nastaven; ve vodě se topí a přijímá ji tedy spíše symbolicky v podobě duševní aktivity. Nesmíme ale zapomenout, že štír je jedno z mála vzácných stvoření, které přežije i nukleární výbuch a z toho plyne fakt, že i zrozenci ve Štíru jsou schopni snést vařící, snad až radioaktivní a jedovatou "vodu" života a vztahů, v nichž jsou schopni unést mnohem víc, než ostatní.
Skutečné křivdy, které se jim v jejich očích dějí (i když se nedějí), většinou nekomentují hned, nemstí se, ale přetaví v sobě svoji bolest v dokonalý jed, který pak použijí v nejvhodnější chvíli přesně mířeným bodnutím do nejslabšího místa protivníkova...

* Pro soužití se Štírem se vyplatí jeho jed respektovat a naučit se včas zahlédnout výstražné znamení - postoj se zdviženým žihadlem...a vycouvat. Ti, kdož se Štíry vyrůstají, získají do jisté míry přirozenou imunitu vůči jejich jedu a naučí se tuto zbraň často i podvědomě používat, i když patří k jinému znamení.
Není však výjimkou, že více Štírů v rodině může vytvořit svou náročností příliš jedovaté až zhoubné prostředí pro ostatní znamení, která pak z neúnosného štířího dosahu utíkají (z domova, z reality...)

* Je-li Štír zahnán okolnostmi (dominantnějším znamením) přece jen do kouta bezvýchodnosti, dokáže obrátit svůj jed proti sobě. Sebedestrukční hrozba se pak může zvrhnout až v nenápadnou a pomalou sebevraždu vlastními myšlenkami, slovy, jedovatým (otráveným) postojem k sobě a k životu; paradoxně mu zde napomáhá právě jeho přirozené přijímání smrtelnosti...

* Z výše uvedeného vyplývá ponaučení pro ostatních jedenáct znamení zodiaku: hádat se se Štírem se rovná dráždění hada bosou nohou.

Hleďme si tedy Štíry raději neznepřátelit a učit se od nich přijetí smrtelnosti všeho, co máme pro tento život stejně jenom propůjčeno...

Celiství...

Diskusí na téma, zda to v životě mají těžší muži nebo ženy, je všude kolem nás habaděj. Každý má svou úctyhodnou pravdu, jenže samy tyhle učené litanie nic nevyřeší, pokud (dokud) se každý sám za sebe nevypořádáme s vlastní nejednotou a rozpolceností.
Dokud budeme každý hájit jen své nedospěle jednostranné zájmy, budeme jen donekonečna prohlubovat už tak propastné nedorozumění skrze rozdíly našich opačných polarit. Rozevíráním nůžek se přece nikdy nemůžeme dobrat zcelení - dalšího kroku ve vlastním vývoji k celistvosti.

Většina žen se dnes už netají svým pochlapením, přijaly jsme (snad v souladu s obecným pomužšťujícím trendem civilizace) notný podíl jangu nad míru svého přirozeného nastavení; dobrovolně, povinně, jako samozřejmou součást výchovy v níž už naše maminky byly jangovější než jejich maminky... Aby se z nás však nestaly navždy "emancipované" chlapice, musíme každá v sobě nalézt (a chtít hledat) své přirozené ženství, přesto že okolní tlak nás nutí k opaku.

Většina mužů se bojí zženštilosti jako čert kříže, ale právě čím více se bojí, tím více se jejich přirozený jin hlásí, tím více vidíme metrosexuálů, depilujících si nejen podpaží, ale i hruď, nohy, či dokonce vousy, barvících si vlasy... Kdo o to stojí ? Jen stejně nedospělé barbíny.
Muži mají všeobecně strach, že přijetí byť jen zlomku jejich přirozeně vrozeného podílu jinové energie (ženského vkladu v mužském těle, dědictví po matce, chcete-li) by je uvrhlo do čtyřprocentní komunity, nebo by snad měli náhle půl mozku z (oné pověstné anekdotické) blondýny...:)) Ani muži si ještě nepřipustili, že ale právě dobrovolné akceptování a splynutí se svou přirozeně existující a neodpáratelnou vnitřní jinovou (ženskou) polaritou jim teprve ukáže možnosti a vytvoří podmínky stát se skutečným Mužem...
Když si moudrý muž připustí (sám sobě) svou "ženskou" emoci v potřebné míře (adekvátní té které aktuální chvíli), když třeba i příležitostně pustí slzu, ještě to z něj nedělá cimprdlínu neschopnou soustředěného lovu ! Ba právě naopak - emoce, které nejsou v okamžiku jejich rozlití potlačeny, nemají potřebu se pak chronicky drát na světlo a být mužem permanentně znovu a znovu zatlačovány. Pak ovšem ztrácejí smysl všechny ty sadisticky masochistické iniciační rituály minulých i dnešních mužů, které mají jediný cíl: vyrvat ze sebe i nejposlednější zbytky citlivosti přirozeně zděděné po matce, aby snad nějaká nežádoucí vnímavost nenarušovala tvrdou chlapáckou duši...?!
Z vlastní praxe a mnohaletých zkušeností však dobře vím, že tyto přirozené emoce nejsou žádným rituálem zvládnuté (jak si mnozí páni myslí), jsou jen zahnány do třináctých komnat a v okamžiku, kdy je muž fakticky konfrontován s jejich nepřetržitou existencí v sobě, vylévá se jezero přes stavidla do slzavého údolí...a nastává neznámá úleva. Následný stud mužského ega je nasnadě; vždyť co by tomu řekli ostatní "chlapi", že? Co by tomu řekly ženy, které jej mají (a on si myslí že chtějí mít) za tvrďáka, že...
Neřekli by nic, protože sami se sebou mají stejné neřešené téma a ženy by naopak ocenily konečně přiznanou nitku citlivosti v jinak hrubém koberci "mužských" prezentací.

Řada lidí i dnes žije ve strachu, že na nás útočí mocnosti pekelné či mimozemské technologie, nemluvě o sledování režimem a jeho "mocnými". Mnozí paranoidně se chránící bázlivci si nicméně vůbec neuvědomují, že jejich osobní "démoni" (např. nejrůznější závislosti - na legálních i zapovězených drogách, módě, vzhledu, únicích z reality, vztazích, poskytovaném servisu, práci, uznání, souhlasu okolí, rozumu, i na povrchní módnosti prostředí v němž denně existují a přijímají životně důležité informace...) jsou mnohem blíž a mnohem nebezpečnější, a že se svého nositele nepustí dřív, dokud on sám (sama) opravdu nebude chtít.
Každý bývalý kuřák vám ochotně potvrdí, že ke skutečnému a definitivnímu zbavení se svého "démona cigarety" (bez reziduí potlačované chuti) je potřeba opravdu pevné a jasné vnitřní rozhodnutí, zřetelné zodpovězení vlastní otázky "proč to vlastně dělám?", trpělivost se sebou samým a v neposlední řadě pravdivá úcta k vlastní duši, která vždycky strádá, je-li neslyšena pro zaujatost vlastními povrchními návyky.
Stále více lidí žije dnes ve strachu, že jsou sledováni, je na ně útočeno či se blíží katastrofický konec světa..., ale neuvědomují si, že právě emoce strachu je největší, naplno otevřenou branou pro únik vlastní energie. Právě skrze svůj strach darujeme dobrovolně svoji pozornost a tedy i sílu všemu, čeho se obáváme; posilujeme tak svého domělého "protivníka" a vlastně jej vyživujeme k tomu, aby nás snáze a stále více omezoval. Řešením není ani pštrosí politika ani konzumace antidepresiv.
Zbavit se takového (dnes zcela běžného) stihomamu (alias strachu) je ovšem samozřejmě dřina; nelze si myslet, že by ji za nás udělal kdokoli druhý (nebo miliarda andělů - i kdybychom o ně prosili ve dne v noci); to si každý musíme odmakat sám prací na sobě - a ta je nepohodlná, při té bolí mezi ušima... Nepoddat se znamená neuhnout a přijmout okamžik nepříjemné konfrontace, třeba i jen se svou ženskou nitkou v mužském těle, třeba i jen se svým přílišným pochlapením ženy...

Spojení protikladů v jeden fungující Celek - to je hlavní motto celé transformace a je vedlejší, zda se propojení odehraje pouze na úrovni duality jednotlivce, bipolarity páru či pokročí i do dalších černobílých příček, které denně neuvědoměle žijeme.
Skutečné propojení svých vlastních polarit je provázeno dotekem dokonalosti, stejně jako propojené hemisféry mozku dokážou mnohem víc, nežli jen být součtem polovin...
Sjednocení opaků a jejich spolupráce - TO je ta skutečná osobní trans-formace a jedině skrze ni může projít transformací celé lidstvo...

Hledejme, identifikujme a naslouchejme protikladným veličinám, ať si uvědomíme jejich rozdílnosti, ale neustrňme jen u diferenciace.
Udělejme další přirozený a nezbytný vývojový krok a pojďme dál, pojďme za to vše, co nás učili - k propojení, pochopení, popojděme k Celistvosti...

Vážení přátelé, zvažte...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Váha je sedmým znamením zvěrokruhu, tedy prvním z jeho druhé (méně hmotou zaujaté) poloviny a jako taková už má otevřen přístup k vyšším duchovním rovinám. Povyšuje energii na další úroveň a zdokonaluje propojení země a nebes spolu s každodenním životem.
Toto propojení se děje skrze symbol kříže : horizontální rameno kříže (stejně jako ramena Váhy) symbolizuje linii lidského života od narození ke smrti, vertikálně stojící rameno zobrazuje symbolické spojení pevného základu hmoty (Země) s duchovním prostorem Ducha (nebes). Spojením vertikály a horizontály v souměrné ose vzniká harmonie na mnoha úrovních; jako v Nebi - tak i na Zemi, jak uvnitř - tak i navenek, jak nahoře - tak dole...

* Přestože Váha patří k poměrně nestabilnímu a neuchopitelnému živlu Vzduchu, je jediným neživotným znamením celého zodiaku, což jí dává potenciál ustát a vyvážit mnohé situace, které by kohokoli jiného destabilizovaly. Neklid vzdušného prvku je Váze uvnitř ní samé ovšem zcela vlastní, má jej zažitý, vrostlý pod kůži, a právě proto Váhu nepřekvapí proměnlivost a labilita okolí - ví si s ní rady.

* Pro lepší představu o vlastnostech zrozenců v tomto znamení poslouží klasická lékárenská váha:
Její fundament je velmi stabilní (a stabilizující), pevně přichycen k pultu a přesně vyaretován; musí přece ustát a vyvážit každé vychýlení svých ramen s miskami na samém konci opačností, ať už na ně lékárník (život) naloží jakkoli velkou a jakkoli různorodou zátěž. Stojí stále pevně na svém místě; kolem se hýbou dějiny, mění se majitelé a zařízení lékárny, střídají se vlády a režimy... leč Váha stojí dál stále na svém místě a jako pevný pilíř vnáší ze svého stabilního středu i do svého okolí jistotu a vyváženost.

* Stejně jako na každou misku vah klade lékárník jinou složku, aby jejich smícháním vytvořil konečnou léčivou substanci, tak i zrozenci Váhy dokáží v sobě zvládnout syntézu rozdílných vlastností a dějů, aby ve finále sjednotili vše v jeden alchymický celek. Fandit motokrosu je tudíž pro Váhu stejně přirozené jako naslouchat křehkému cvrkotu v trávě, sněhová vločka je pro ni stejně přitažlivá jako rogalo či Boing, burácení motorů ji nadchne stejně upřímně jako ticho kláštera, služba spravedlnosti či oddaná péče o blízké je pro ni stejnou samozřejmostí jako meditace v koruně stromu, bigbeat i Vivaldi... I zdánlivě neslučitelné je vždy možné spojit v jeden Celek a vytvořit tak mnohovrstevnou harmonii tónů, tvarů a barev, pokud možno vždy dokonalou.

* Analýza a diferenciace jednotlivých složek na miskách je v životě Vah základním prvkem bytí, poznáním protikladů a jejich důkladným považováním rozvážně zváží všechny ingredience, neboť nespravedlivost a balamucení je na pováženou, aby pak následně syntézou zdánlivě neslučitelného Váha nepřetržitě vyvažovala vše, co sdílí, co ji obklopuje a prostupuje skrze kříž jejího života. Snad někdy vypadá, že váhá, ale důkladná rozvaha je přece základem pro spravedlivou úvahu... A proto Váha často vyslovuje věty typu "Nejen, ale i...", "Ano, ale také...", "Samozřejmě, i když...", "Ano i ne", "No jo, jenže..." Vždy vidí obě strany mince, vždy vnímá rub i líc.

* Stejně jako ramena váhy nemohou existovat jedno bez druhého, neboť jejich vzájemným odtržením by zanikla sama podstata váhy, je i pro Váhu základní stavební cihlou života vztah. Vztah k někomu, něčemu, s někým, vzájemnost a sounáležitost, podpora a vyvážená spolupráce, potřeba komunikace (byť i na opačných koncích ramen a stupnic možností). Váha svůj vztah z vlastní vůle neopouští a to i tehdy, je-li už dávno nefunkční...
Často však Váha zapomíná na vztah k sobě samé - vztah směrem dovnitř; považuje totiž své vyvažující poslání za mnohem důležitější, nežli vlastní komfort. Právě to je pro Váhu přirozené, byť rizikové a často devastující. Když se (i vnitřně vytunelovaná) Váha (bez ohledu na vlastní ohrožení) dál a dál vrhá do ne-svých konfliktů, aby do nekonečna Sysifovsky obrušovala hroty cizích emocí a harmonizovala jakoukoli zpozorovanou disbalanci ve svém okolí, plní jen své bytostné zadání...

* Ekvivalentním znamením Váhy je v čínském zvěrokruhu Pes; i on je věrný a loajální ve svých vztazích, i on je více oddán svému pánovi nežli svým vlastním potřebám; i on kňučí, je-li opuštěn a je-li rozkopáno jeho srdce, i on jde zachraňovat nevděčné nevědomé sebevrahy místo aby si užíval svého pohodlí, i on je bit za přílišnou dávku oddanosti...

* Také Vážka je dokonalá malá Váha; často nehybně stojí jako vrtulník na neexistujícím bodě v prostoru, aby vzápětí zmizela oku pozorovatele bleskovým (ale stabilním) manévrem prudkého letu. Ani ona si nemůže dovolit ztratit křídla - svá horizontální ramena, ani vychýlit se ze své základny...

* Onen symbolický kříž Vah má svůj střed v srdci, v lásce. Zde se horizontála propojuje s vertikálou, denní život s duchovní dimenzí. Právě cítění a nepodmíněná Láska je pro Váhu cílem jejího žití. Středem citů je srdce - střed hrudi, středem srdce je Láska.
Odtud Váha pozoruje celý zbytek vesmíru, skrze srdce citlivě zvažuje, posuzuje bez předsudků, aby uvážila... Však bohyně spravedlnosti Iustitia (Justice) má také v ruce váhy, aby (po)soudila míru viny, a meč jako symbol spravedlivého trestu. Váha ale v nitru ví, že člověk není tím, kdo měří své skutky, ale je vydán soudu božskému. I Da Vinci věděl...

* Aby však Váha ustála i ty nejkrkolomnější životní výkyvy svých ramen, potřebuje mít ještě jeden střed : pevnou základnu bez rizika emocí, tedy níže než srdce, ale opět vyváženě uprostřed těla. Každý zrozenec Vah má proto v sobě vložen dokonalý potenciál přirozeného uvědomění Hary - těžiště tělesného energetického systému. Zde je samotné jádro neochvějné pevnosti (i kříž má dolní rameno tak dlouhé, aby mohl být pevně zasazen v Zemi); pracovat na zdokonalení hary už ale musí každý sám a vědomě...
Právě hara - břicho je ten Střed, jehož se lze držet v každé situaci (včetně těch nejnáročnějších) a v zájmu objektivní spravedlnosti se nevychýlit ke kterémukoli z extrémních pólů možností. Zde má své sídlo i intuice a schopnost vnímání okolních energií.
"Drž se svého Středu" znamená (zejména, ale nejen) pro Váhy držet se především své zcela vědomě vyvážené osobnosti, Středu, z něhož je na všechny strany stejně daleko i blízko - k emocím i klidu, pochopení , účasti a vcítění, soucítění, moudrosti, radosti i neokázale žité duchovnosti... Proto všem, kdo v sobě najdou kousíček Váhy vyhovuje t'ai-chi, zen, poklony, meditační chůze... je tu pohyb i klid zároveň, stabilita i pružnost, systém i hluboká hodnota, vztah... a je stále čemu se učit...

Važme si přátelství Váhy, vážení přátelé...

Meditační večer - říjen 2009

S prvními krůčky všebarevného podzimu Vás zvu na rozšířené "cinkání"

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny tibetských mís, zvonků a alikvotních hlasů se koná

v pátek 2.října 2oo9 od 19.oo hod.
v nově upravené meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech ("Centrum souznění")

Tentokrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů Země, Kovu, Vzduchu a Vody

S sebou :
svůj nástroj(e) včetně všech možných paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem+ oheň, bubínek či plastový kbelík
***

Těším se na všechny :Ö:
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte a kdo budete chtít připravit permanentní vstupenku...

Meditace podzimní rovnodennosti - září 2009

Babí léto naplnilo košíky hojností a dozrálo k sjednocení protikladů v jeden jediný Celek....

MEDITACE ROVNODENNOSTI
s léčivými tóny tibetských mís, alikvotních hlasů a posvátných manter
Vás zve k společnému sou-znění

v úterý 22. září 2oo9 od 19.oo hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně všech paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu + oheň,
dobrou náladu a chuť na chvíli splynout s ostatními v nepodmiňovaném sjednocení bez požadavků věčně nespokojeného brblajícího ega...

*****************
Těším se na všechny :Ö:
(...a současně budu ráda za vaše stručné oznámení, zda se k nám ostatním připojíte...)

Dobrovolný příspěvek účastníků opět poputuje na dobročinné účely.

STŘED

Právě v tomto ročním období zažíváme všichni bez rozdílu průchod Středem roku, jeho pátým, u nás neuznávaným ročním obdobím - babím létem. Jak už jsem se dříve zmiňovala (viz Pátý element - rubrika Bio-rytmy), reprezentuje toto období pravý střed roku, nikoli však našeho kalendářního. Zodiakální znamení Panny a Váhy jej symbolizují dostatečně svými archetypy (viz Zodiář), ale je zde ještě další množství zatím nevyřčených souvislostí.

Běžný civilní život nás nepřetržitě vystavuje nejrůznějším úkolům, k nimž se stavíme každý jinak, s rozdílnými pocity a tedy také s rozdílnými výsledky jejich řešení. Emoce jsou (vedle rozumové činnosti) v řešení našich životních situací účastny mnohem větší měrou, než si myslíme, doslova formují naše žití a posléze myšlení od samotného početí ještě dávno před narozením - v matčině děloze. Zážitky, pocity a emoce maminky pomáhají vystavět v dítěti budoucí základní podvědomý postoj k vlastnímu životu, k sobě, k okolnímu světu, komunikaci a celoživotnímu náhledu na existenci. Nebudu zde opakovat odborné studie a moudré články moudrých lidí, kteří se věnují tomuto tématu desítky let. Dovolím si jen pár příkladů a osobní úvahu nad souvislostmi...

Středem naší bytosti není mysl, jak se mnozí domnívají, ale intuice, za jejíž pravé sídlo se považuje energetický střed našeho těla, umístěný asi tři prsty POD pupeční jizvičkou. Východní nauky jej velmi dobře znají a respektují, zen jej nazývá harou, jóga třetí čakrou (nezaměňovat se solárním plexem - sluneční nervovou pletení, která je v nadbřišku!), v t'ai-chi je to tan-tien... Teprve v dospělosti jsem díky těmto zjištěním porozuměla rčení mé babičky, která, když se mi něco povedlo odhadnout, říkávala, že jsem měla "moudrý břicho".
Břicho je centrem, zdrojem a těžištěm veškeré vitální energie těla, zde je i fyzické těžiště těla (platí i pro většinu zvířat), zde se potkávají důležité energetické dráhy orgánů, zde dochází k rozdílení energie do různých tělesných částí, orgánů a systémů.
Reflexní terapie dokonce umí ošetřovat reflexní plošku tohoto Středu (tzv.bod "C") a nastolit tak postupnou harmonizaci a revitalizaci těla i mysli.
Zkušení meditátoři jistě znají pokyn "dej si to (téma) do hary", ať už se jedná o mantru, kóan, situaci k řešení či emoce, způsobené třeba nepříjemným šéfem, sousedem...

Ovšem potlačení právě probíhající a rostoucí emoce je jednou z nejzhoubnějších praktik, které nevědomky i vědomky pácháme na sobě i učíme (většinou děti), aniž bychom si uvědomili dalekosáhlé a dlouhodobé důsledky toho počínání; nejtypičtější potlačovací věta je "chlapi nepláčou", kterou osobně považuji za jednu z nejhloupějších a nejnebezpečnějších vět, předávaných v našem dosud patriarchálním světě pilně z otců na syny.
Potlačené emoce, zapsané a vtištěné jako situační hologram na úrovni buněčné paměti, jsou i po mnoha letech zdrojem rušivých impulzů v mysli i těle, kde ovšem nezůstávají jen nevinně uskladněny; postupně - nejsou-li skutečně uvolněny a náležitě zpracovány, mohou způsobit (např. při restartu či opětovném potlačení vyvolaném obdobnou situací, v jaké se uložily) i s odstupem mnoha desítek let velké zdravotní potíže, jednoduše zhmotnělé v některou z pak už hmatatelných oficiálních medicínkých diagnóz - včetně těch nejtěžších. Ani zde nejsou posloupnosti náhodné, emoce a příznaky mají své zákonitosti, i když jsme každý neopakovatelným originálem.
Není účelem jakéhokoli mentálního tréninku státi se plochým a studeným psím čumákem bez emocí, platí však pravidlo: emoce NEPOTLAČOVAT, ALE PRACOVAT S NIMI tak, abychom jim dokázali vládnout a nikoli aby ony vládly nám.

Jednou z mých osobních zkušeností, které fungují i u naprosto neznalých laiků, dokonce i u těch, kteří nikdy nezkusili meditovat, je "sjet si z hlavy do hary (břicha) jako výtahem" a najít tam potřebný klid v okamžiku nezvladatelných emocí. Mysl, usurpovaná právě bublajícími emocemi, při myšlence na vlastní Střed (haru...) se od emoce odpoutá, přelije svou pozornost a tedy i energii z hlavy do skutečného těžiště a emoce bez přílivu energie prostě do ztracena vyšumí...

Asi každý z nás jsme někdy zažili okamžik trémy či dojetí, kterému nechceme na veřejnosti podlehnout, ale náhlá emoce je v tu chvíli silnější než naše vůle.
Moje kolegyně pianistka kdysi takto, dojata poctami publika, mi na jevišti špitla "Já budu snad řvát!" a slzy měla opravdu viditelně na krajíčku. Chtěla se sice soustředit především na další vystoupení, ale dojetí a pláč - jí dosud jediný známý vzorec chování, ji úplně rozložily a destabilizovaly; její napětí stoupalo přímou úměrou s jejím vlastním strachem ze selhání, s vědomím potřebnosti i s rostoucím očekáváním podpory směrem k ostatním zpěvákům, jimž měla být pilířem. Její spolehlivost mizela v emocích jako sníh v ohni a v té chvíli bylo jasné, že další průběh koncertu je jejím stavem vážně ohrožen. Špitla jsem jí zpátky "sjeď si výtahem z hlavy do břicha, tam je klid" a ona to ve vteřině, zcela bezmyšlenkovitě a tudíž bezchybně udělala. Její okamžitou odpovědí byla udivená věta "Týjo, vono to funguje..." a klidný úsměv na rtech. Koncert byl zachráněn...:))
Po jeho konci jsem jí doporučila, by si ještě jednou vzpoměla na ten okamžik dojetí a uvolnila dodatečně zbylé slzy, což se i stalo, ale spíše jen symbolicky. Byla velmi překvapená, že po zbytek koncertu nebyla dokonce ani v napětí (jako jindy) a vše si nechala ještě jednou vysvětlit. Po prudkých emocích ani stopa, po emoční kocovině taktéž, neboť energie byla soustředěna ve Středu, nikoli v hlavě - vysoko posazeném rozumovém těžišti západně myslícího člověka...
Zdůrazňuji znovu, že se nejedná o potlačení emoce, ale o její opuštění, doslova rozpuštění emocí v klidu, který vládne v břišním centru - Středu. Jako kterákoli jiná energie je i energie emocí pak využita v těle, prostě jako zdroj, který nebyl vyplýtván.

Dalším typickým příkladem běžné existence mimo Střed jsou dvě ženy, které - s nohama v kozačkách na podpatcích - hovoří o "veledůležitých" věcech a jdou při tom po kluzkém náledí namrzlého chodníku. Podobné situace jsou nejrychlejší cestou k pádu a následnému úrazu (a takto naražených kostrčí už jsem pěknou řádku napravovala). Těžiště jejich emocí je v tu chvíli v mysli, v hlavě - té vysoko posazené, starostmi a informacemi přetížené "makovici", balancující bez důkladného zakořenění (představa máku jako rostliny se zralou plodnicí je pro ten případ opravdu dokonalá), v mysli řeší většinou neřešitelné situace a nevěnují tudíž dostatečně svou pozornost a energii chůzi po nejistém povrchu a ...co chvíli některá z nich podklouzne. Ale nedají si říct, klábosí a klábosí, aniž by tušily, že v tu chvíli riskují přinejmenším otřes mozku...

Nedávno jsem, cestou z nákupu, zahlédla asi sedmdesátiletou paní, kterak nejistě, s pokrčenýma a vibrujícíma nohama pokouší se nesměle vkročit s nákupem ve vozíčku do silnice, aby přešla na druhý chodník k Domovu důchodců. Nabídla jsem jí pomoc a ona se ochotně zavěsila... a vibrovaly jsme pár vteřin obě. Tak jsem se začala ptát, kam jde a dozvěděla se, jak její manžel musel k lékaři a ona musela na nákup sama, bez opory (nejspíše jí nikdo za celý život neřekl, že stát musíme každý především na vlastních nohou a ne se chtít opírat o druhé, byť blízké osoby a těla...). Tak jsem ji jednoduše (jako dítěti) pobídla, aby si vzpoměla na svůj pupík; paní na mne udiveně pohlédla a zeptala se "a proč na pupík???", ale já jsem už odvedla řeč jinam. Už samotná myšlenka "pupík" přelila energii z mysli do břicha (Středu), emoce strachu z pádu a nejistoty bez manžela se transformovala do chůze a tak jsme spolu ve chvilce, zcela bez třesu a strachu, docela jako dvě čupr holky dokráčely zavěšené do vrátnice Domova. Tam se na paní vrhla jakási zdravotnice a se starostlivě vyděšeným výrazem ve tváři "cosevámprobohastalo?!?" se paní ujala... a té se zase roztřásla ta její (na chvíli zapomenutá) kolena. Strach byl zpět, posílen ještě navíc strachem zodpovědného personálu...

Někteří neznalci tvrdí, že buddhistické meditační praktiky programově potlačují emoce, ale to je jen omyl nezkušených teoretiků. Když se na schůzce s Dalajlamou v Praze kdosi zeptal, jak se mu daří snést a překonat vědomí o všech těch zvěrstvech, která jsou páchána na jeho spoluobčanech v Tibetu, odpověděl: " Není to pro mne snadné, jsou to moji bratři, ale pro ně jsem užitečný jedině jako vyrovnaný mluvčí a delegát. Hledám klid v hloubi svého středu: když na hladině mé mysli panuje bouře emocí jako na oceánu, sestoupím na okamžik do hloubky - tam žádné velké vlny nejsou, a chvilku setrvám, nežli se vlnobití na povrchu uklidní. Když pak vystoupím zpět, už zase svítí slunce..." :))

Meditační večer s překvapením

Prázdniny se naplnily a s prvním zářiovým pátkem Vás zvu na první poprázdninové cinkání :

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny tibetských mís, zvonků a alikvotních hlasů se koná

v pátek 4.září 2oo9 od 19.oo hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj(e) včetně všech možných paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou,
podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu + oheň, dva či více oblázků

***

A nyní pro ty, kteří čtou mé zprávy opravdu až do konce ;-) slíbené překvapení:

V týž den, tedy
4.9.2oo9, od 14.oo hodin, TAMTÉŽ
ohlašuji a svolávám (v tomto místě) historicky první

ZÁŽITKOVOU AKTIVNÍ ZENOVOU MEDITACI
(WORK ZEN MEDITATION)

k níž se může připojit každý, kdo si chce
vážně vyzkoušet a naučit se meditovat při každodenní činnosti...

***
Přijďte v libovolnou hodinu na libovolnou dobu,
vezměte si s sebou : trpělivost, silné ruce, kbelík a hadry, případně další uklízecí náčiní,
ženy třeba taky šití a nitě, muži např. kladívko s hřebíčky, kleště, ev. další potřebné nářadí,
neb budeme společnou meditací zvelebovat a dotvářet 'náš' meditační prostor...

Vítána je např. též čerstvá či (odolná a zdravá) hrnková květina, vkusná váza, oblázek či krystal, svícen... a další vlastní zkrášlující iniciativa,
Po domluvě možno přispět též Vaším (kvalitním) přebývajícím zařízením (vhodné sedáky, bytové textilie...),
(objemnější nápady, prosím konzultujte včas se mnou mailem nebo telefonicky na 376 313 409).


Těším se na všechny ...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda a kdy se připojíte...

Budu tam a budu Vás čekat v meditaci.

Marjánko, Marjánko...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Panna je šestým znamením zvěrokruhu a završuje tak jeho první, poněkud materiálněji zaujatou polovinu. Naznačuje vertikalitu pro zrozence poloviny druhé, v níž už znamení nahlížejí do různých úrovní duchovnosti. Vše je samozřejmě výsostně individuální...

* Signaturou znamení Panny jsou písmena 'mp', takto iniciály Marie Panny - matky bohorodičky, jejíž archetyp se vyskytuje ve všech kulturách světa pod různými jmény. Však také zrozenci v Panně jsou, bez ohledu na pohlaví, mateřsky pečující bytosti, starající se o všechny své děti, ať už jsou jimi děti skutečné, partneři, zdraví vlastní i jim blízkých, či pracovní a tvůrčí projekty.
Však Panna Marie na většině vyobrazení nese na svých rukou dítě...

* Na většinu zrozenců v Panně platí, že "to je člověk jako panna", tedy pohledný, urostlý, jemných a souměrných rysů. U mužů tohoto znamení (nebo vlivu Panny v dalších aspektech horoskopu) lze často zahlédnout cosi žensky něžného a citlivého. Ženy mívají pověstné plaché laní oči, kterých ale (s nohama na zemi) také umí náležitě využít...;-)

* Zcela dokonalým vystižením základních vloh Panny je tradiční obrázek Panenky Marie na Svaté Hoře u Příbrami: světice lehce levituje i s Jezulátkem na ruce, její duchovní čistota je oba zdvihá vysoko nad panorama Svaté Hory, avšak má nohy pevně na zemi - na kamenném podstavci, který levituje s ní. Odtud lze vyčíst ono vertikální propojení nebe se zemí, duchovnosti a materiality, oddané péče i samostatnosti. Nohama plně smočená ve hmotném světě, hlavou už nahlíží do (zatím jen tušených) duchovních výšin...

* Panna přímo žije svůj symbol vertikality: má sice hlavu v oblacích (umí spřádat vzdušné zámky a nekonečně snít), ale s nohama pevně vrostlýma do země (i kdyby si - stejně jako ta Svatohorská - měla ten zemský základ vyzdvihnout s sebou na nebesa) si vždy dokáže přesně uvědomit, zda se jí (jemu) ty vzdušné zámky vyplatí zrealizovat...

* Domovským živlem Panny je Země; právě prvku Země podléhající babí léto, to neuznané a přesto veledůležité samostatné roční období, kdy přicházejí na tento svět zrozenci Panny, je pravým středem roku (viděno cyklem zvěrokruhu). Ne náhodou je tedy i pečlivé vycentrování a vlastní Střed pro Pannu základní nezbytností její existence, ne náhodou v tomto období svůj svátek slaví právě Marie...

* Panny jsou často obviňovány z přílišné pořádkumilovnosti; jejich systematičnost však není projevena jednoduchým prvoplánovým puntíčkářstvím v úklidu, ale spíše se demonstruje vnitřním uspořádáním vlastních věcí a detailů. Mnohá Panna se zdá být navenek nepořádnicí, ale zkuste ji požádat třeba o bleděmodrý knoflíček se čtyřmi dírkami a zlatým okrajem (či něco jinak speciálního) - bez zaváhání sáhne na jediné přesné místo a vytáhne právě to, co žádáte. To jen nám ostatním se jejich systém jeví býti neuspořádaným navenek. Nejedna Panna tak zastává heslo "pořádek je pro pitomce, my géniové zvládáme chaos"... :-)

* Ekvivalentem Panny v čínském horoskopu je Kohout. Přes všechnu cudnost a nevinnost skutečně i Panna někdy dokáže, stejně jako kohout, vyskočit na plot a kokrhat do okolí, aby všichni zvěděli, kdo je tady pánem. My ostatní pak můžeme tenhle "kikirík" považovat za lekci netypické lásky, pokory či imunity vůči cizím emocím. Kombinace Panna-Kohout v jedné osobě je dokonce mimořádným, leč permanentním tréninkem pro opravdu silné povahy (jejich partnerů a blízkých).

Ať už se Panny v naší blízkosti projevují jakkoli, zkusme jim zazpívat vždy s úsměvem : Marjánko, Marjánko, Marjánko má... :-D

Setkání s Veškerenstvem

Víkend, prožitý v Tuněchodském Mlýně na semináři s panem Vlastou Markem, byl ve všech ohledech velmi výjimečný.
Krásné a polodivoké prostředí údolíčka, upravené kolem i uvnitř mlýna citlivou rukou majitelů Renné a Gerarda, spustilo nekonečný proud změn ve všech zúčastněných a s nenucenou lehkostí nebývale umocnilo veškerá témata semináře, dokonale všebarevná a jako vždy napěchovaná věděním, moudrostí a laskavostí. Mnoho svých osobních vjemů a pocitů jsme si, my účastníci, navzájem předávali při společných chvílích sdílení, přesto ani zdaleka nebylo možno vyřknout vše, co se v nás odehrálo a ještě se bude postupně v našich hlavách propojovat.
Jako vždy bylo vedení dokonalé... díky, Vlasto.

Velmi pohodlné a útulné prosté bydlení jen umocnilo pocit, že jsme v kruhu rodiny a blízkých lidí, kterým opravdově záleží na tom o nás pečovat. Nestihla jsem zdaleka prohlédnout všechna ozdobená zákoutíčka, aranžmá a detaily, s nimiž si pohrála citlivá a vtipná ruka multikulturního estéta fajnšmekra.
Stejně tak jako letitá kuchařka neváhám ani okamžik vyseknout poklonu kuchařskému umění Renné a Hanky, dobrých duší našich žaludků; jen nepatrně pomohly naše ruce při přípravě rozmanitých bezmasých jídel, ale formou meditace to i tak byl pro každého zážitek. Upgrade všem těm dobrotám přidalo nejen bylinkové nazdobení, ale především společné žehnání a děkování za jídlo - v našich zeměpisných šířkách zvyk dosud (či už zase?) zoufale chybějící... díky, Renée.
Příjemně překvapivé pro mne bylo i zjištění, že majitelka, ač cizinka, velmi plynně mluví česky. To se opravdu, při všem tom všeobecném cizineckém ruchu a zabydlování, slyší málokdy.
Díky za podněty, kouzelná babičko :))

Jako ostřílená seminaristka jsem ale ocenila a užila si mimo jiné i nedůslednost a nepozornost mnoha ostatních účastníků, která mi dávala nekonečné příležitosti k minutovým meditacím při zenovém rovnání věčně rozkopaných bot a přezůvek, stejně jako k neustávající pozornosti při překonávání těch sandálových zákopů cestou z kuchyně do jídelny s tácem plným dobrot či konvicemi vřelé vody... k neutuchající bdělosti a bezhlesným výkřikům mysli, bleskově probuzené uprostřed polospánku při noční cestě na toaletu skrze opičí dráhu neuklizených tibetsých mís, paliček a papírově šustících jmenovek s velkou snahou nevzbudit tím nečekaným koncertem ostatní spoluspáče... k zenově nekončícímu zavírání WC prkýnek i dveří a sprch... nepočítanému rozdávání úsměvů za to vše i jen tak...

Ovšem naprostou mimořádností, která mne dokonale vykopla z myšlenkového stereotypu, s nímž jsem přijela, byl místní labyrint.
Hlupačka jsem se do něj vrhla ihned po příjezdu, kdy mi zbývala jen asi půlhodina času, netuše, že mne naprosto pohltí.
I přesto, že jsem jím prošla poměrně zčerstva, jsem pocítila silné odpojení od všeho, co jsem zanechala za kopcem. Naprosto přirozeně můj mozek vplul do úrovně vnímání Zde a Nyní a připraven na setkání a propojení se vším, co mohlo následovat se jevil občerstven, osprchován a promasírován. Poctivě jsem se propracovala ostrými zákrutami (které ostatně samy připomínají záhyby mozkové kůry) přesné kopie Chartreského labyrintu, prostě jen tak vysekaného ve vysoké trávě louky, až do středu... kde mi byla neplánovanou, leč o to silnější "odměnou" pevná a přesto pohyblivá, nenápadná kovová plastika. Jako dítě, které za první krůčky dostane sladkou pusu od maminky, se stejnou radostí jsem rozpohybovala vahadlo se dvěma kovovými holubicemi a skleněnou koulí... a nastalo Setkání. Synonyma běžela mozkem jedno za druhým, ale ne jako slova, nýbrž jako vteřinové procítění prolínajících se hodnot a stavů mysli: přátelství... partnerství... spolupráce... sounáležitost... bezpečí... rovnováha... vyváženost... Střed... rovnocennost... čistota, existující navzdory hrubým vlivům vnějška... jednoduchost... prostota pohybu... orbita... Vesmír... Veškerenstvo, jehož jsem součástí a které je ve všech podobách součástí mne... pokora... díkůvzdání... štěstí... čirá blaženost...

Díky Gerardovi a Járovi, kteří měli ten nádherný nápad a labyrint - i s tím "lízátkem za vysvědčení" - jim stál a dál stojí za tu nemalou nekonečnou práci s trpělivým (a nyní už nejspíš i meditativním) vysekáváním neustále bujně dorůstající trávy. Hlubokosklon...
Nakonec to vlastně byla docela dobrá bezmyšlenkovitá volba, projít labyrintem hned po příjezdu; smyl ze mne nános všednosti a návyků a vyčištěný mozek pak mnohem lépe vsakoval vše, co následovalo.
A zase platí, že myslet je potřebné, ale myslet příliš je často překážkou sobě samotnému...

S čistým srdcem doporučuji vnímavým duším to místo navštívit... a vůbec nespěchat zpět.

NEBEZPEČNÁ

Jsem prý nebezpečná
když léčím bolest lidských duší,
když konejším tvůj žal...
Jsem prý nebezpečná
když pomáhám ti z prachu vstát
a poponést tě dál...

Jsem prý nebezpečná
když v tichu mlčky čekám
a nežádám ani čas...
Jsem prý nebezpečná
když sdílím s tebou čaj
a hlavu skláním jako plný klas...

Jsem prý nebezpečná
když pochovám tvé rány ve svém srdci
a náruč důvěry ti dám...
Jsem prý nebezpečná
když cítím lásku k lidem
a úsměvem ji na potkání rozdávám...

Jsem prý nebezpečná
když rozsvěcuju srdce,
sluníčka i noc...
Jsem prý nebezpečná
když mé měkké dlaně
mají trpělivou moc...

Jsem prý nebezpečná
když Pravdu zastávám
a troufám si ji vyslovit...
Jsem prý nebezpečná
když nebojím se plných slov,
prý na ně kořist hodlám ulovit...

Jsem prý nebezpečná
a ty jsi velmi ohrožen
když moje verše čteš...
Jsem prý nebezpečná
když jen tak naslouchám
a ty mi říkáš, co sám chceš...

Jsem prý nebezpečná
když písní pomodlím se
za ostatních smích...
Jsem prý nebezpečná
když svoje vlastní srdce
beze strachu nosím na dlaních...

Jsem prý nebezpečná
když nechávám se
od přítele zranit...
Jsem prý nebezpečná
když své slzy
místo perel navlékám teď na nit...

Jsem prý nebezpečná
když tvořím s radostí a láskou
z ničeho jen nenápadnou krásu...
Ano. Jsem nebezpečná
pokrytcům
co neunesou čisté Světlo
plné laskavého jasu...

"...Ty pomáháš mi z prachu vstát
kde blaženě se leží
A nutíš Pravdu poslouchat
když chápu ji jen stěží...

Ty nosíš srdce na dlani
a naše kdesi tvrdnou,
pak lenost, pýcha, váhání
do naší mysli sednou..."

Příteli, jak za Tvou zpověď děkuji !!!
...vždyť sama také věčně lelkuji...
A kdybych byla ve své mysli hbitější,
netřeba bylo by mi slov, co srdce konejší...

Jsem ale nebezpečná
když ucítíš můj proud...
To můj neklid nenechá tě znovu ke dnu usednout
když jako bystřina tebou protékám
to na mé hladině se zaleskl tvůj vlastní sebeklam...

Jsem nebezpečná
když nezapírám sopečný svůj původ
a nečekej, že k tomu hledám důvod...
Až jako láva v tobě jednou popraskám
v puklinách mihne se šerosvit malby, již nezdobí ni rám...

Jsem nebezpečná
snad jako křišťálová číš...
Ach, necitlivá ruko... ty krvácíš ?
Zde nutno být dost jemný, i hlas ztiš...
jinak můj třpyt už nikdy nespatříš...

Jsem nebezpečná
že snad umím tát ?
Že nenechám své srdce znovu zamrzat...?
Tu ledovatou krustu v dlaních rozhřávám
a třeba je jen dechu, ten též rozdávám...

Jsem nebezpečná
když nevadí mi rozbahněná slať...
Tvá stezka vede močálem ? Tak ať...
Jsem tu a v rukou záchranné mám lano
a je jen na tobě, zda zašeptáš své ano...

Jsem nebezpečná
odvahou... Ta ruší !
Jen stejně odvážný mou krásu začne tušit
a brzy pozná, že řeka má je samo bezpečí...
Však musí strachem platit, než se přesvědčí...
Pak teprv moje klidná hladina
jej kolébá a láskyplně objímá...

Jsem bezpečím
a nebezpečím současně...
Jen pohodlní utečou či shoří předčasně...
Však ten, kdo vydrží žár léčivého zřídla
pod hrubým šatem mým pak objeví
má křídla...

Sladká pomsta

Od okamžiku, kdy jsem v době lehce postpubertální zjistila, že konzumace alkoholu přináší pouze klamný pocit zapomnění, kocovinu a rozhadrovaná játra, jsem jej prakticky vyškrtla ze svého života. Ve chvíli, kdy jsem dokázala vidět tragické následky v rodinách pijáků, stala jsem se jeho odpůrcem a pro můj metabolismus je to už léta látka jedovatá, cizí a neznámá. Lihovary by z mých nákupů už dávno zkrachovaly a občas mne napadá, kdo asi za mě vypije ten "můj" statistický podíl alkoholu.
Přesto se ve své terapeutické praxi mnohdy potkávám s potížemi alkoholem zaviněnými, ať už klient sám pije či se (klientka) trápí s holdujícím členem rodiny. Je-li vztah k pijákovi hodně blízký, hledáme zrcadlení souvislostí, ale často je naopak třeba se od tématu druhého prostě jen oddělit a nechat mu jej k vlastnímu zpracování.
Domnívala jsem se, že mám svůj postoj k tomuto tématu už zvládnutý - a ejhle, asi se budu muset ještě dlouze zamyslet...

Po návratu z víkendu na chalupě (zaplněném velmi aktivním odpočinkem) za mnou pozorná a ne-lhostejná sousedka přišla s dotazem, zda se nám taky lepí balkón...?
Letmý pohled stačil na tu spoušť : každý kout, každá kytka i lístečky bylinek, každá bonsaj, květináče, každý oblázek, každá hračka, nábytek, podlaha, dokonce i okna a zeď, zkrátka každičký čtvereční centimetr naší "zahradní" lodžie byl pokryt lesklou vrstvou čehosi zaschlého a lepkavého. Nedal se udělat ani krok, což ovšem nevadilo roji vos, bujně hodujícímu na tom daru. Na místech ještě mokrých bylo znát hnědou tekutinu páchnoucí tunctem někde mezi přeslazeným kafem a zkaženým vínem. Nezbývalo nežli pátrat po původu toho danajského dárečku a tak jsme šli o patro výš; lepkavá tekutina totiž protekla další tři patra pod námi.
Sousedi nad námi, jinak firma zpiťura a syn, se právě vraceli z knajpy a tak se ani nebránili skelnému pohledu na ten lepenec. Nejdřív se kroutili a žvatlali cosi o úrazu v rodině, ale to nejspíš nijak nesouviselo s tématem. Prý měli na balkóně kanystr se sladkou vodou a on jim na tom slunku povolil špunt... Budiž, musel to být pěkný šplách, ale jak se mohl roztok dostat až tak hluboko do našeho bytu? Spíše tedy pořádná exploze, protože náš vyděšený papoušek se ještě v neděli tetelil v hloubi předsíně, kam normálně kvůli tmě vůbec nezalétá...
Nedalo mi to a (dělaje se ještě hloupější, než jsem) ptala jsem se dokolečka dokola NA CO vlastně tam měli tu cukrovou vodu v takovém množství..??? Můj bezelstný mozek mi tiše napovídal, že třeba včelaří a měli připravené krmení... když starší zpiťura už nevydržel moji nejapnost a procedil mezi zuby "na co na co - na čůčo, nó !" A bylo to venku.
Pánové si namíchali nějaký domácí tlamolep a za pár šupů chtěli mít čůča celý kanystr ! Nechali to kvasit zavřené na prudkém slunci jižní lodžie celý víkend a v klidu odjeli... Tak tohle může vyplodit jedině alkoholem vypláchnutý mozek lačnící po další droze.
Při představě vrávorajících postav, rozťapávajících tu lepkavou hmotu dál po bytě v hrané laxní snaze o nějaký úklid jsem tuto nabídku ihned odmítla.
Kýble vody, hadry, koště... hudrala jsem chvíli jako špaček, ale pak jsem si uvědomila tu neopakovatelnou příležitost k výjimečné zenové meditaci. Nebudu se přece rozčilovat, když stejně ti dva vykukové nejspíš dřepí doma s čůčem u televize a mají z toho psinu... Snadno jsem se ponořila do zvuků vody v kbelíku, mokrých tahů po všech zákoutích zábradlí a podlahy, promývaných oblázků a květináčů...
Dva dny poctivého gruntování sice zredukovalo hejno vos už jen asi na třicet, možná se podaří zachránit i některé rostliny...ovšem mravenci se už šikují k dojídání.

Nejspíš jsem svým aktivním odporem k alkoholu asi vystavená velikému skrytému nepřátelství pijáků, možná víc, než si myslím. Vždyť se jim (skrze změnu postojů a povědomí) vlastně pokouším nabourávat a brát jejich sebeklamy, servismanky, lahodnou oblbující drogu a bludný pocit svobody u žvanění do piva...
Nejspíš se ta nevraživost zhmotnila do téhle sladké pomsty...
Nebojuju s nimi, nemám tedy co vzdávat, ale narozdíl od nich jsem si doopravdy užila... :-))

Lev Zlatohřívák

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

*Lev je pátým znamením zvěrokruhu. Posouvá energii z ramen do hrudi a k srdci.
Lev je král. On nedělá krále, nezdědil trůn po otci, on prostě JE král. Narodil se tak a je třeba to respektovat. Pokud se před králem s opravdovou pokorou nepokloníme a dostatečně neuctíme jeho urozenost, dá nám patřičně najevo svou nelibost. Rozhněvat si krále znamená riskovat rozervané kalhoty i srdce.

* Sejde-li se však Lev s ještě více dominantním jedincem v rodině, může být zlomen. Zlomený Lev je schopen vzdát život a ubližovat sám sobě; není-li pochopen a uznán vládcem, nevidí většinou důvod setrvávat. Jakkoli o svůj trůn dlouho bojuje, pod nátlakem silnějšího soupeře nakonec opouští teritorium a hledá novou lovnou oblast, v níž by mohl všem ukázat své vůdčí schopnosti...

* Lvíče je taky Lev a i když se občas tváří jako něžné a přítulné kotě, má ostré drápky a umí je vytasit - bez ohledu na příbuzenský poměr ke kožichu do něhož drápy zatne. Stejně jako koťata se mezi sebou škádlí jen jako a vlastně při tom pilně trénují na opravdové souboje v dospělosti, i Lev trénuje hranice svých možností na svých blízkých, aby nabyl zkušenosti pro opravdový život.

* Lev salónů je častou odrůdou Lva, bez ohledu na věk a pohlaví, i na to, že jeho fasáda doznala četných tržných ran (vzpomínám na jednookého Klerense). Lev Zlato(Stříbro)hřívák je ve společnosti rozpoznatelný na první pohled. Jeho hrdý postoj a pohled napříč královstvím nenechá nikoho na pochybách, že má tu čest s vládcem (někdy i ženských/mužských srdcí). Dominance Lva často opačnému pohlaví na první pohled imponuje, avšak už na ten druhý se odmítají trvale podřídit dominanci jednoho (a ne právě skromného) pána. Svoji náročnost však Lev rozděluje spravedlivě - na sebe i na druhé; dává, ale taky žádá.

* Lví srdce je odvážné, někdy však až hazarduje s trpělivostí a dobrotou druhých, neboť prvním předpokladem jeho života je uznání vlastních práv. Z toho, žel, může mnohdy plynout přehlížení práv ostatních (z pohledu Lva podřízených). Nesnadnou roli má smírčí soudce, který má uznat krále králem, ale neublížit (ne)poddaným...

* Lev dokáže vyvinout velkou sílu a aktivitu, ale stejně přirozeně dokáže ležet celé dny ve stínu pod stromem a oddávat se nicnedělání. Je-li spokojen, mění se (na chvíli) opět v přítulnou číču...

* Lvice je velmi pečlivou matkou, která svá mláďata chrání i za cenu ohrožení vlastního života; když však jako matka uzná, že nastal čas jejich osamostatnění (bez ohledu na věk), nekompromisně je vstrčí do života. Kočka své mladé dokáže i vyhnat z pelíšku, má-li (už) jiné zájmy...
Venkoncem - i v přírodě je to lvice, kdo si rozhoduje, kterého partnera k sobě pustí a kterého nikoli...
Lev nepotřebuje rady, je přece král, ale přece jen: objektivní uznání zralosti potomků k osamostatnění je přece jen spolehlivější prevencí právních nepříjemností, pramenících z případného neodhadnutí...

* Lvi nás ostatní učí dominanci; tam, kde se "člověk" chová spíše jako stádo ovcí, je to právě lev, kdo vytřídí jedince na schopnější a ztracené. Ve stádečku se pak jistě najde i několik dalších zakuklených lvů, kteří budou následovat vůdce.
Lví ego je tak silné, že někdy hrozí sežrat svého pána i s duší...

* Každý v sobě máme alespoň lví chlup - strunku, s níž bude rezonovat (v určité etapě života) lví touha kralovat. Aktivita, jang, akceschopnost, oheň, odvaha, hrdost, vrchol, úspěch... jsou další jména Lva.

Konečně tedy skládám poklonu všem Lvům i Lvíčkům - rozeným V.I.P. (byť jsme si někdy navzájem v tom cvičném kočkování ublížili nejedním šrámem):
Hlubokosklon, králi, jsi po právu nejlepší, zůstaň (nám) spravedlivým vládcem... :))

(NE)Propojení

Diskusí o rozdílech v myšlení mužů a žen je v dosahu všech zájemců dostatečně velké množství a tedy všichni, kdož chtějí opravdu vědět, mají možnost si najít právě to, co potřebují.
Často se ale setkávám se skutečností, že mnoho lidí mnoho ví, ale málokdo své vědomosti opravdu aplikuje v každodenním životě. A proto často opakuji že "vědět nestačí, je třeba to dělat"! Právě muži, díky svým vývojovým (a)dispozicím, jsou jen zřídka schopni (a ještě méně ochotni) propojení minulých (či dokonce ne-svých) zkušeností s praxí a jejich aplikaci do budoucích činů. Jinými slovy : většina mužů je (ke škodě své i svých žen) sotva kdy schopna postřehnout souvislosti a podobnosti mezi svým a ženiným konáním, mezi svými a ženinými zkušenostmi - přesně v duchu věty "když dva dělají totéž, není to totéž". Uvedu opět klasický příklad z praxe.

Každá žena, která kdy pár let pečovala o malé dítě (tedy to, čemu se donedávna komicky říkalo "mateřská dovolená"- tenhle název mohl vymyslet jedině neinformovaný a v péči o děti nezkušený muž, protože žádná žena ten čas nenazve dovolenou), každá taková normální máma ví, že pečovat o dítě je práce krásná, naplňující, nicméně poměrně náročná a na dvacetičtyřhodinový úvazek. Práce pilná, nenaplánovatelná, nikdy nekončící a do jisté míry je v ní žena-matka též izolována od zbytku světa. Pečovat o malé dítě znamená vždy spoustu zodpovědnosti, ale i neutuchající trpělivost a schopnost bleskurychle reagovat a měnit plány podle potřeb dítěte (a případně i dalších dětí a osob, které jsou na péči té ženy odkázány).
Každá žena v takové situaci jistě velmi ocení, když její partner (který se jinak poctivě snaží uživit rodinu) najde přece jen také chvilku na to, aby ženu v té nekončící péči na okamžik vystřídal, užil si potomků a zároveň umožnil svou angažovaností dodělat práce, které s dídětem prostě dělat nejdou, a v neposlední řadě tak pomohl udržet kontakt a komunikaci ženy se světem.
Každá poctivá maminka (i pramaminka) ví, o čem hovořím; ví, co znamená ta mnohaletá bohulibá izolace u plen a kašiček, často i bez pomoci babiček (nehlídacích, protože mladých a zaměstnaných), a i když všechny všechny své děti milujeme, přesto si bolestně uvědomujeme, že na vlastní život a realizaci svých plánů (ještě) jaksi není čas. Holt snad až děti vyrostou...
Muž v roli živitele dlí v této době buď v práci, nebo se "relaxuje" v jakémkoli zařízení dle vlastního výběru, neboť po "ulovení jelena" po právu odpočívá u ohně, civí na hvězdy (do novin, na televizi...) a má prostě vypnuto.

Nejednou se však najednou stane, že se role obrátí: muž zůstává nedobrovolně doma v roli (nezaměstnaného) otce, který pečuje o děti, žena se dostává do role živitelky. Ona obléká kalhoty, zatímco on navléká zástěru. Zatímco ona přichází domů z práce unavená (stejně jako dříve muž), on dle svých možností a schopností "kmitá" kolem dítěte, školky, plotny a učí se užívat si (původně ženinu) mantru "prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo...".

Nedávno si mi jeden takový nezaměstnaný muž stěžoval, jak jeho žena málo dbá o rodinu, že je stále jen v práci nebo spí (po práci na směny) nebo něco nepodstatného dělá (dodělává neviděné nedodělky po jeho hospodaření) a on je zase s dítětem. Znám dobře poměry v té rodině, nastala právě ta situace ženy v kalhotách a muže v zástěře, byť u obou nedobrovolně. Mimochodem dítě samo na dotaz "co nejčastěji děláš doma s tatínkem" odpovídalo opakovaně "válíme se a čučíme na telku"... Hmmm.
Onen muž si neuvědomil (= nepropojil) svoji nynější zkušenost s dřívějšími větami své ženy (z dob její mateřské). Tytéž (tehdy podle muže hysterické) věty: jsi málo doma, jsem tady pořád sama (nyní sám) s mrňousem, nevěnuješ se mi, jsem tu jak ve vězení, koukej s tím něco udělat, nebo...

Na tohle téma byly už popsány stohy papíru, přesto zopakuji znovu (s tajným přáním, že si to i onen muž také přečte a konečně si uvědomí, že se proti němu opravdu nespikl celý svět, ani že jeho žena není porouchaná, ale že to teď prostě JEN žije z druhé strany, kterou dřív sám pokládal za nicotnou):
když dva dělají totéž, není to totéž - tedy když jeden je muž a jedna je žena. Teprve pohledem zvenčí (nebo lépe z nitra) lze vidět že JE TO TOTÉŽ...
Tak, pánové (stěžující si na unavené ženy), ruku na srdce : co kdybyste už konečně s trochou tiché pokory uznali, že domácnost je docela makačka a že každá práce chce své? Víte, že by se vám pak přece jen cosi povedlo propojit nad rámec vašich pochybovaných vývojových dispozic - tedy, když budete opravdu chtít ...? !-)

Ráček klepetáček

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* RAK je čtvrtý v řadě zodiakálních znamení a přináleží k živlu vody. Stejně jako jeho soukmenovec z říše zvířecí, potřebuje ke své existenci vodu živou, čistou, proudící a stále čerstvou. Stojaté a zkažené vody rybníka (nudného života) nejsou nic pro Raka; přesto se však zvenčí může často zdát, že právě stojaté vody tradic a (zkostnatělých) zvyků jsou Rakovi domovem. Je však třeba rozlišit tradici od přežitku... v tom mají Raci jasno, mají prostě jen poněkud jiné měřítko, nežli zbytek světa.

* Rak nikdy nejde za svým cílem rovnou - kličkuje, couvá (proto se o něm tvrdí, že je zpátečník - ale couvat s autem umí Raci vcelku dobře:-)), pečlivě zvažuje a odkládá další krok..., ale jakmile by měl o svůj kýžený "úlovek" být připraven, vyběhne přímo, zacvakne klepeta a drží. Hned tak se nepustí, ale jeho sevření není bolestivé, spíše překvapivé a pokud jej nepovažujeme za omezení osobní svobody, umí být takové objetí dokonce velmi milé...

* Rak potřebuje mít svoji jeskyňku pod břehem (domov), mít co jíst a pít (materiální jistotu) a mít koho držet za ruku (trvalý pevný laskavý! vztah). Má-li splněny tyto základní potřeby, je tím nejlepším partnerem pro rodinný život, jakého si můžete přát; starostlivějšího a zodpovědnnějšího rodiče sotva najdete.
Moji známí, manželé - oba Raci, jsou takovým čítankovým příkladem: sedají na lavičce před svou jeskyňkou (chaloupkou), s neutuchající pílí donekonečna vynášejí všechny nečistoty a kamínky, které jim proud (života) do jejich obydlí zanesl (kutí na zahrádce, vylepšují dům, opravují dosluhující zařízení, které by jiní už dávno vyhodili do smetí, rovnají a doplňují své sbírky, archivují korespondenci...), co chvíli pořádají rodinné sešlosti a hromadné hlídání vnoučat...a když všechen ten mumraj zase utichne, drží se navzájem "klepety" a spokojeně vychutnávají jemný čerstvý proud svých životů, spojených až ve zralosti...

* Rak má klepeta a proto se rád drží - třeba i těch zmíněných tradic, které jsou mu symbolem bezpečného zázemí. Strůjcem všech těch rodinných a klubových setkání, svátků a výročí bývá právě Rak; to on má na srdci naše kořeny a nenechá je zbytečně odumřít.
Račí klepeta jsou svojí souměrností velmi podobná ramenům Váhy; snad proto má rád vyváženost a harmonii, snad i proto každá nespravedlnost a nerovnováha (i ve vztazích) jej vnitřně velmi rozkolísá. Často se Rak chová podobně jako kvočna - má své milé nejraději pod křídly a pod dohledem - spokojen a naplněn pocitem, že jsou všichni v bezpečí, nejlépe pod jeho ochranou (tuto vlastnost ještě umocňuje častá šestka v datu narození). Rak prostě potřebuje ke svému životu funkční rodinu (nebo alespoň její zdání) a stejně jako klepetáč umí se důkladně o své blízké postarat, třeba je i na rukou nosit. Není-li však rodina ochotna tuto pospolitost sdílet, Rak vnitřně velmi trpí...
Nejraději ale "drží za ruku" svoji Matku (nebo někoho stejně výsostného); když však ona (biologická matka) nefunguje a neplní svoji roli dostatečně zodpovědně, Rak si raději najde a dosadí na toto nezaplněné místo uspokojivou náhradní bytost, než aby zůstal doživotně bez archetypu a ochrany Matky (ev. starší sestry). Přirozená touha po vyšší ochraně tak vlastně usnadňuje mnoha Rakům jejich cestu k Matce Nejvyšší...

* Račím mottem je "chránit a být chráněn"; Rak má totiž vzácný dar - umí bránit své blízké jako rytíř ve zbroji; stejně tak má ale bytostnou potřebu být stejně kvalitně ochráněn. Stejně jako dokáže naslouchat, touží být i naslouchán, jak sám dokáže pečovat, přeje si být též pečován... a za tu péči šel by světa kraj (a snášel nevídané útrapy)...
Tenhle čestný rytíř v pevném brnění chrání všechny své blízké, poctivé, slabé, ublížené a zraněné bytosti. To on zachraňuje tonoucí, fouká na bolístky a léčí tržné rány Života, to on je naším supermanem v boji proti zlu. Snad proto je lehko zneužitelná i jeho bezmezná důvěřivost a poctivost, neb podle pravidla "podle sebe soudím tebe" považuje všechny lidi za stejně čisté a bezelstné, jako je on sám - a právě to se mu může stát osudným. Zejména pak ve vztahu se Štírem si musí Rak dát velký pozor, aby se pověstný štíří jed nezabodl pod račí ochranný krunýř v tom nejcitlivějším místě a nejnestřeženějším okamžiku. Taková otrava se v křehkém račím jádru jen velmi těžko léčí a mívá velmi rozmanité a záludné fyzické příznaky. Napadení štírem je však pro raka výzvou a dává mu zprávu o jeho statečnosti i o nezbytnosti odmítnout zlo (ve všech podobách) jednou provždy...

* Rak je vlastně přirozeným ekologem svého prostředí: (stejně jako rak pod břehem) sbírá z proudu (života) vše, co se ještě dá byť jen trochu využít. Právě to, co pro ostatní je už odpadem (práce, vztahy, sbírky, části starých věcí...) rak důkladně recykluje a právě to se mu stává plnohodnotnou (duchovní) výživou, z níž těží svůj celoživotní náboj.

* Krunýř Raka (kraba i raka) je pevnou vnější ochranou pro jeho jemné, něžné a snadno zranitelné citlivé nitro. Někteří Raci (zejména muži) si však tuto jemnost stydí přiznat (i když je spíše předností) a aby ji svět ani skulinkou nezahlédl, vystaví si místo původního brnění kolem sebe pevnou hradní zeď - v domění, že sami sebe více ochrání. Taková hradba ale pak Raka zbytečně izoluje od jemu tolik potřebných velejemných doteků Života... V každém Rakovi - muži je velká část ženského smýšlení, jinové polarity, empatie a vnímavosti. Dokud se s touto svou přirozenou stránkou neztotožní, bojuje sám proti sobě jako proti větrným mlýnům... a kdo může zvítězit v boji se sebou samým ?

* Stejně jako rytíř je Rak velmi zranitelný, ocitne-li se nechráněn, tedy když své brnění musí odložit; je vystaven nahý a měkký, napospas všem nebezpečím z okolí. Při jakýchkoli zásadních (životních) změnách je zrozenec Raka skutečně podobně bezbranný - stejně jako rak v potoce, který právě svléká svůj těsný krunýř; stejně jako on musí i chvíli posečkat, než si uvykne a zpevní své nové pozice (články krunýře). Právě v takové chvíli cítí rak nejsilněji potřebu být chráněn (třeba i cizí ulitou - jako rak poustevníček)...

* Rak je romantická aristokratická duše; však také mívá svého oře zaparkovaného nedaleko hradu, který právě (coby trubadúr s loutnou) poctil svou vzácnou návštěvou.
I dnes můžete zcela pravidelně Rytíře - raka identifikovat nejen na koňských kláních, ale třeba i na motocyklových závodech: pevné, jako krunýř článkované brnění (plastové chrániče), široká ramena a vysoké jezdecké boty, za bezpečným hledím pevné přilby plachý laskavý pohled, v rukou pevně svírá otěže (řidítka) věrného spřežení mnoha hp, které ovládá jediným stiskem silných stehen, aby vzápětí svého "koně" švihem zdvihl na zadní - na pozdrav přihížejícím...
Nenechte se mýlit, za touto jen zdánlivě nemotornou vizáží se skrývá pravý džentlmen (rytířky nevyjímaje) a není výjimkou ani růže (nebo jiný dárek) v záňadří... Kam se hrabe teoretička Rosamunde Pilcher...

* Přejme tedy našim vzácným, věčně hledajícím a recyklujícím Rakům, aby se našli - navzájem, každý sebe, svůj Střed, svou podstatu, své bezpečí, svou Matku...
Jsou vzácní, tihle poslední mohykáni s jemným dětským srdcem, kterému lahodí třeba ukolébavka; tak tedy jednu na rozloučenou (raci ví, jak číst) :
Jejah jedad, jelam ukčár, áj it mávípz ukčabélok, ukčabélok íčar, jelam ičátepelk...

Pozvánka do muzea

Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech
pořádá v průběhu celého roku 2009 doprovodné akce k výstavě

„APATYKA JEDNOROŽEC“

tou nejbližší je 24. 6. 2009 – 18:00 hodin:
REFLEXNÍ TERAPIE - přednáška Miroslavy Šmídové

změna programu vyhrazena, vstupné na přednášky: 20,- Kč

Info o ostatních doprovodných akcích na tel. 739 235 184, 376 326 362 pp. Salvová, Vondráček
www.muzeum.klatovynet.cz
průběžně IC Klatovy, kulturní pořady města, aj. periodika

Slunovratová meditace - ZMĚNA !

Přesto, že to v tuto chvíli ještě tak nevypadá, stále se zhoršují meteorologické prognózy na neděli (déšť, bouřky), takže raději už nyní ohlašuji změnu (se kterou jsme stejně částečně počítali), že

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE v neděli 21.června 2oo9

se bude konat přece jen
v Domě č. 1, Vídeňská ul. v Klatovech
Začínáme (už) v 19.oo hodin

S SEBOU :
jako obvykle tibetskou mísu vč.paliček, hlas, podložku na sezení, SVŮJ SYMBOL LÉTA,
přezůvky a pohodlný oděv, dobrou náladu, chuť chvíli sdílet klid a souznění s okolními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D

Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte...

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE - červen 2009

Všem Sluníčkům dává se na vědomí mimořádná zpráva, že

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v neděli 21.června 2oo9
tentokrát na západní vyhlídkové straně
vrchu Hůrka u Klatov

Sraz už v 19. hodin
na mýtince za (hřbitovním) kostelem sv.Martina
(u vyhlídkové tabule horizontu)

Pro mimoklatovské, netrefící:
pěšky lesoparkem Hůrka přímou cestou od ZŠ Tolstého (NE po okaji lesa, NE na vrchol) mírným stoupáním cca 500m,
minete kostel (zůstane po levé straně nad cestou) a půjdete dál rovně po cestě přes dubové mlází až k vyhlídce (cca 50m)

Pro nejisté:
ozvěte se (mailem), domluvíme třeba společný odchod od ZŠ, kde se dá zaparkovat.

S SEBOU :
karimatku na sezení venku, teplejší oděv na večer, baterku, deštník nebo pláštěnku,
tibetskou mísu vč.paliček, vlastní hlas,
vodu (nebo čaj) na pití, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy
... a nezbytný úsměv :-D


(((--Při náhlé nepřízni počasí se Slunovrat bude konat v Domě č. 1 ve Vídeňské ul. v Klatovech --)))

Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte (mail)...