Tohle povídání nebude o vyzvání ve smyslu výzvy (poslední dobou jsem sebe i ostatní stále k něčemu vyzývala), ale o vyzvánění. Vyzvánět se dá třeba poledne, konec vyučovací hodiny, ale stejně tak lze vyzvonit i nejčerstvější drby o sousedce nebo bulvární pikantérie z cizích ložnic.
Mám ale dnes na mysli vyzvánění našich telefonů, konkrétně těch mobilních. Ani si neuvědomujeme, jak nás i tahle technologie nejen předběhla, ona nás navíc charakterizuje a téměř diagnosticky vypovídá o svém nositeli (majiteli mobilu) mnohé, stačí naslouchat. Vyzvánění proflákne často dokonce i to, co se mobilista snaží jindy pečlivě ututlat. Nedávno jsem v obchodě zaslechla za sebou bučení krávy, které bylo opravdu velmi autentické - tak, jak to ostatně současné dokonalé minipřístroje umí. Mladík, v jehož kapse skot ohlašoval příchozí hovor, se na jeho výzvu bez rozpaků a s nefalšovaně puberťáckou grimasou bodře zahlásil "ahoj mami"...
Nebo vyzvánění, namluvené vlastním hlasem, bezesporu vypovídá cosi o samolibé spokojenosti majitele přístroje (a hlasu) se sebou samým, i když výsledný zvuk nelze objektivně považovat právě za přitažlivý.
Inu proti gustu žádnej dyšputát...
Vyzvánění je obecně považováno za pouhé neškodné zvukové vytržení ze stereotypního hluku okolí - a čím podivnější, tím líp na sebe upozorní. Mnozí mobilníci si ovšem neuvědomují, že vyzváněcí melodie - mnohdy jejich oblíbená hudba, linoucí se z minireproduktoru mobilního mazlíčka, je vlastně totéž co mantra; její časté opakování se stává jakousi každodenní, dobrovolně zvolenou "modlitbou", podvědomým přáním a posléze i realitou.
Jenže stejně, jako nejsme hotovi čelit plíživé zhoubnosti a marketingové bezednosti reklam či chaoticky patologickému (a patologicky chaotickému) chrlení většiny rozhlasových stanic, tak stejně úlisnou zradu na sebe nenápadně sami splétáme i nasloucháním vlastní nedobré volbě mobilních mantřiček telefonních vyzváněcích zvuků.
Vždyť jakým směrem se asi může ubírat vztah partnerů, jejichž vyzváněcí mantrou při každodenním zavolání je "...páru tam hoď, ať do pekla se dříve dohrabem..." ? Jakou perspektivu má manželství, podbarvené fatálním "skončili jsme, jasná zpráva..", či hvězdně rozhořčeným "...tak chcípni, když už mě nemáš rád.." ?!
Co si asi myslí politik, jehož mobil vyzvání odrhovačku "pověste ho vejš, ať se houpá..." ?!!!
Chce se říci jauvajs, jak bezmyšlenkovitě žijeme své (k)roky...
Ale naštěstí - každý jsme strůjcem svého osudu, a to i v takových, jen zdánlivě nepodstatných maličkostech, jakým je vyzvánění telefonu. Stejně jako kapky vody vytvarují kámen, kapičky zvuků kolem nás nakonec pomohou vytvarovat i naše životy. Stačí naslouchat...
Tak až vám ten váš zase zazvoní, zamyslete se nad tím zvukem, nad svou každodenní mantrou.
Ukaž, jak zvoní tvůj mobil a já ti povím...
