Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

pátek 16. prosince 2011

SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ 2011 / 12

Už řádku let vyzývám své známé, přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku. Není podstatné vědět kdo se přidal, kdo rozezněl svůj nástroj či hlas, aby posílil zklidnění a ozdravění energií, zmrzačených komerčním znetvořením původně prostých oslav příslibu návratu Slunce do našich dnů.

Podstatné je, že se lidé z vlastní vůle přidávají...

Touto cestou opět nabízím sou-znějícím srdcím další SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ, souznění ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o11, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci) se spojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci, díky níž se jistě podaří, aby zas (nejen) celým naším kousíčkem světa mohly znít kladné a klidné vibrace a písně k posílení Lásky, čistoty a pozitivních vizí...

Každý tam, kde zrovna budeme (doma, na chatě, na dovolené..), zklidněmež své myšlenky a připojme k dalším i své jemné sou-znění, třeba na znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků u stromku), alikvotní zpěv, mantry, posvátné pozitivní písně...
Přispějme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho, stále ještě příliš převažujícího hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou"
Nebudte-li moci nahlas, připojte se třeba i jen ztišením v meditaci, vzpomínce...

***
Stejným způsobem pak opět přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o12, pokud možno s klidem v srdci, bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show...
***
Přizvěte k této virtuální meditaci i všechny své přátele "stejné krevní skupiny" - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí, je docela jedno ve které části světa budou.
Každý budeme se sebou, sám či se svými blízkými - a přesto propojeni v jeden Celek, průběžně znějící 24 hodin celým naším společným pozemským prostorem skutečně svátečními a léčivými tóny....

Díky za sdílení. Přeji všem čisté znění...

P.S.: Jako vždy budu ráda za zpětnou vazbu ( i odezvu od vlaštovek na všech kontinentech - v minulých letech doslova od Nového Zélandu po Sibiř)...

středa 23. listopadu 2011

Galerie RECY- věci 2011


Již druhým rokem můžete v Klatovech navštívit předvánoční prodejní Galerii RECY-věcí, tentokrát v klatovské Čajovně (v hradbách) 11. - 13. prosince 2011.
Galerii zahájí vernisáž v neděli 11.12. v 18.oo hodin, při níž zazní mimo jiné i netypická alikvotní zvuková sprcha v podání klatovských přátel tibetských mís.
Po tři odpoledne pak můžete v klidu vybírat a nakupovat naprosto originální dárky a současně přispět dobré věci. Celá akce má totiž dobročinný charakter, peníze z prodeje RECY-věcí opět pomohou na konkrétních místech našeho regionu. Výtěžek z loňské prodejní akce byl věnován místní stanici pro zraněná divoká zvířata.

Galerie RECY-věcí rozhodně NENÍ bazarem odloženého smetí. Co si tedy představit po pojmem RECY-věci ?
Jsou to nové, kvalitní výrobky, zhotovené ze zbytkových a "odpadních" materiálů. Všude v ekologicky smýšlejícím světě je tento trend už dávno znám a vítán, ve větších městech (i v Praze) najdete dokonce specializované RECY-obchody a pravidelné stánky s recy-věcmi se objevují v některých místech třeba při farmářských trzích.
Zejména mladí a skutečně moderní lidé, pokročilejší v ekologickém chápání světa, dnes už sami ochotně vyhledávají příležitosti k vytvoření či zakoupení nějaké recyklované věci. Je to logické a jednoduché - než si zakoupí něco, co stejně potřebují, rozhlédnou se nejdříve po recyklované verzi a teprve nenajdou-li tuto, koupí si věc novou. Kdo nemá nic "recy", je vlastně divný a zaostalý...

Přímou recyklací může projít téměř cokoli - od textilu přes papír a plasty až po kovy a technické součástky; záleží na kvalitě, využitelnosti i fantazii tvůrců. Smyslem přímé recyklace je využít již vyrobený materiál, znovu jej uvést do funkčního oběhu a tím snížit množství odpadu, vytvářeného lidskou činností. Každý, i sebemenší takový počin, šetří naše společné životní prostředí, protože "když si to řekne každej..." :-)
Vlastně se většinou jedná o tzv. upcykling, tedy zvýšení hodnoty původního materiálu novým zpracováním. To, co naše babičky i tradiční řemeslníci dělali zcela samozřejmě, je dnes konečně znovu v kurzu a stále oblíbenějším směrem, stačí se rozhlédnout na internetu.


Tvůrci RECY-věcí
jsou většinou profesionální výtvarníci či řemeslníci, ale klidně mezi nimi může být i vaše zručná sousedka. Klatovské RECY-věci totiž vytváří výhradně místní lidé, praktikující tuto nenápadnou ekologii v každodenním životě už roky. Jejich chytré nápady, šikovnost a zkušenosti jsou zárukou velmi dobré úrovně.

V letošní nabídce Galerie RECY-věcí se můžete těšit např. na oblíbené textilní nákupní tašky, kabely a etue, atraktivní designové PET šperky, ozdoby a šperky ve stylu steampunk, technic i vintage, drobné výrobky z nápojových kartonů, dárkové krabičky a sáčky, vánoční ozdoby, přání a jmenovky na dárky, svícny, bylinkové polštářky, ručně pletené a háčkované doplňky, textilní hračky.... a řadu dalších. Každý kus je absolutní originál, jediný svého druhu, navíc s markantním podílem ruční práce. Jdeme až do detailů, takže i zakoupené Recy-věci si odnesete v obalu z recyklovaného a recyklovatelného materiálu - ostatně přijďte se sami podívat...


Tým tvůrců a organizátorů se těší na vaši návštěvu.

úterý 25. října 2011

Vše souvisí...

V uplynulém víkendu jsem pro skupinku seminaristů uspořádala seminář Vaření II. - pro pokročilé, s podtitulem Duchovní alchymie stravování. Pro nezasvěcené - účastníci se učili využívat hlouběji principy východních (japonských) i západních (indiánských) škol makrobiotiky, správně je propojit a aplikovat nejen na naše české podmínky, ale též na roční období, aktuální stav počasí a dalších vnějších vlivů.
Jakkoli to na první pohled nemusí být všem zjevné, i to, co jíme, přímo souvisí s naším tělesným i duševním zdravím, stejně jako s duchovním životem. Skladba a kvalita našich každodenních soust nás trans-formuje zevnitř, a to je bezesporu znát právě na vnitřní intenzitě a harmonii našich životů.

Když se řekne "bezmasá strava", mnoho lidí si představí neduživě průsvitné vegetariánské děti. Požádáte-li o bezmasé jídlo v restauraci, kuchař nabídne obligátní smažák, zamražený polotovarový, v neidentifikovatelné panádě obalený květák či žampióny, v lepším případě možná nějaký ten sojový extrudát, zapečený pod závějí sýra. Hmmmmmm.......
Naprostá většina mých klientů však už dávno ví, že takhle jednostranné to není. Zjistí rychle, jak podstatný je výběr stravy pro tu kterou roční dobu, jak velký vliv má skladba jídla na naše nálady, zdraví, schopnost zdárně řešit vlastní témata, jít rovně životem a nepláchnout pokaždé, když se něco egu nelíbí.
Je však věcí každého osobně, zda tuto volbu dobrovolně uplatní či nikoli, zda uvěří (a prověří), či se nechá zmást vlastním povrchním pohledem na mou tělesnou schránku (která je pro mne však vědomou volbou, k níž mám své důvody).
Běh dějů kolem nás nám ovšem dává jasně najevo, jak důležité toto poznání zákonitostí a propojení je, a že bude stále důležitější jej umět ovládat.

Ostré výkyvy počasí, rychlé teplotní změny, potřeba adaptace na různé klimatické podmínky při cestování a rychlých přeletech různými světadíly, zdravotní potíže nastřádané léty nevědomosti, stále horší kvalita průmyslově vyráběných (p)otravin... a mnoho dalších každodenních důvodů máme všichni k tomu, abychom se naučili poskytnout si to skutečně potřebné a vyvažovat všechny ty prudké změny, naučit se a konat (mimo jiné) i svojí vědomou volbou stravy. Lze to, a dokonce to může být i zábavné.
Jen málokdo je k tak zásadní změně však skutečně ochoten, neboť i tato (jako každá změna) s sebou nese určité počáteční nepohodlí a nezbytnou hlubokou orbu v letitých vrstvách vlastních (a mnohdy nevědomých) návyků.

Avšak ti (nikoli jen TY, neb mých seminářů se účastní i vzácně vysoké procento mužů), kdož už VÍ, kdož už si vyzkoušeli blahodárné účinky vědomé volby stravy a naučili se jednoduše a chutně zpracovávat celá zrna, ti už tuto volbu většinou neopouštějí - a vědí proč.
Je to však především Žena, která je tou nejlepší a nejpovolanější alchymistkou ve své zdravě zařízené kuchyni a odtud - ze srdce domova může moudře připravovat a ladit podmínky k zdravé existenci své i všech svých strávníků...

Žádný stravovací systém, ať už pochází z kterékoli části světa, se nedá jen tak beze zbytku posadit na jiné místo, do jiného zeměpisného pásma a jiných podmínek. Příznivci stravovacích systémů, preferujících ovoce a jižní plody (např.Fit pro život) se většinou za krátkou dobu podivují, proč jsou neustále zimomřiví a přecitlivělí, ale nenapadne je, že je to právě přebytkem jinového ovoce, které má své místo v jídelníčku možná na Floridě, ale nikoli ve středu Evropy.
Uctívači paleodiet nejspíš také jednou zjistí, že se nemohou krmit masem donekonečna, neboť přebytek jangových sil je pro mnohé (zejména ženské) tělo dlouhodobě neúnosný.

Vše živé si žádá živý přístup - a tedy i zvolit a naučit se skutečně nadčasové principy aplikovat pružně na naše pevninské všebarevné klima se jeví jako nezbytnost pro budoucí přežití stále sílících a stále drsnějších klimatických a energetických změn.

Seminář už proběhl - a všichni jsme si jej náležitě užili.
Ti, které to zajímá, ale tento termín "zaspali", se můžou už jen drbat za ušima.
No... ale kdo ví, možná někdy zase, v prostoru a čase sejdeme se na společné trase........

středa 5. října 2011

RUKAMA A SRDCEM

Dovoluji si pozvat všechny spřízněné duše na výstavu svých meditativně tvůrčích prací, které RUKAMA A SRDCEM, s láskou a hravostí vytvářím (a užívám si tak skvělé uvolěné chvíle) už desítky let.
Zahájím ji vernisáží v pátek 14.října 2011 v 18.oo hodin v Čajovně U Naší Milé Paní (Klatovy v hradbách) a bude instalována asi měsíc.
Na výstavě budete moci shlédnout moje interiérové objekty, bytové i osobní harmonizační šperky, kresby, miniatury, tváře v kameni, kříže vyvážení a další práce, naplněné klidem, symbolikou, detaily i humorem ...

Vernisáž přijdou hudebně a zvukově ozdobit Přátelé tibetských mís se svým alikvotním vystoupením,
a také děti z dětského pěveckého sboru Mlejnek ZŠ Koloveč pod vedením sbormistryně PaeDr. Marie Mlnaříkové, jimž už řadu roků textuji a skládám písničky pro jejich zpívání a koncertování.

Část vystavených prací bude možno zakoupit, díl výtěžku poputuje handicapovaným umělcům.

středa 21. září 2011

MEDITAČNÍ VEČER pro začínající


Zvu vás na
MEDITAČNÍ VEČER pro začínající
aneb
učíme se meditovat...
který se koná v úterý 4.října 2011 od 18.oo hodin v sále Knihovny Janovice.

V tomto večeru na téma MEDITACE si budeme povídat o tom proč, jak, kdy, kde a kdo může jaké druhy meditace praktikovat, vysvětlíme i vyzkoušíme si mnohé, naučíme se též základním pravidlům zdravé meditace.

S SEBOU si přineste:
polštářek na sezení na zemi, teplejší vrstvu oděvu (mikina, pléd, šál), teplejší ponožky, na sebe pohodlný pružný oděv (ne džíny!) vhodný k sezení na zemi.
Ti, kdo mají, mohou přinést i tibetskou znějící misku včetně paliček.

Účastnit se mohou všichni zájemci o meditaci, bez rozdílu věku, zkušeností, vzdělání i povolání, kdož jsou ochotni vydržet alespoň dvě hodiny v klidu. Případná zdravotní či pohybová omezení nejsou překážkou, přizpůsobíme se.

Besedu pořádá Knihovna Janovice n. Úhlavou, o své dlouholeté zkušenosti se s přítomnými přijde podělit Miroslava Šmídová.

čtvrtek 1. září 2011

Nutela


Před několika dny se mi naskytla zcela spontánní a neplánovaná příležitost k opětovnému potvrzení (dávno známého) faktu o nepoživatelnosti některých potravin.
Kdosi neznámý zcela neuctivě pohodil zcela novou a zapečetěnou, leč prasklou lahev Nutely na zem ke kontejneru. Obsah lahvičky se v třicetistupňových vedrech rychle ocitl na betonovém dláždění a celá sklenice se postupně hroutila, hroutila ...a nutela tekla a tekla...

Dalo by se očekávat, že v mžiku bude celé okolí bzučet návalem mlsajících much, mravenců a vos (a že jich letos je ! )... ale opak byl pravdou.
Tající nugátový krém byl i pro cukruchtivé hmyzí kolonie zjevně tak odpudivý, že široko daleko kolem lahve se nevyskytovala ani jediná vosa, jediná moucha, jediný mravenec. Jinak sice šmejdili opodál v samotných popelnicích jako obvykle, ale na Nutele bylo stále mrtvo.

Pozorovala jsem tu scénku několik dní, vždy, když jsem procházela kolem cestou na nákup, napadalo mne, proč ty vosy tahle "ňamka" vůbec neláká ?
Dokonce jsem si na internetu našla i rámcové složení (sama receptura je přísně střežené know-how), avšak zůstává otázkou, zda výrobcem deklarované informace skutečně odpovídají obsahu této konkrétní sklenice. Jak známo, do některých rozvojových a východněji položených států mnozí světoví výrobci dodávají mnohem podřadnější kvalitu potravin... tedy spíše otravin.

Je mi líto, že jsem nestihla udělat fotoreportáž; byla by to rozhodně zajímavá série obrázků téhle rozplizlé šmakulády, které se vyhýbá všechno živé (podobně jako sesychajícím sterilním a plastově se chovajícím hamburgerům, jichž si nevšímají ani potulní hladoví psi). Někdo pilnější totiž ten nepořádek uklidil do popelnice dřív, než to mne napadlo vyfotit a zlikvidovat.
Noční bouřka smyla poslední důkazy, na betonu zůstal jen začernalý mastný a lepkavý flek nedefinovatelného složení. Tak aspoň karikaturu...

Rozhodně bychom se však měli od těch nepřítomných vos, much a mravenců náležitě poučit - a prostě nekonzumovat nic, co není k jídlu, i kdyby to výrobce vychvaloval až do nebes.
Kdo ví, možná je to tím, že vosy nekoukají na reklamy a neumí číst.......

středa 17. srpna 2011

Jak se s dětmi dorozumět beze slov ?


Poslední roky se mezi námi objevuje mnoho dětí, které ke své komunikaci nepotřebují používat slova. Začínají mluvit (ve srovnání s obvyklými medicínskými "normami" lidského vývoje) mnohem později, mluví málo nebo jen občas. Rodiče jsou tímto stavem většinou značně zmateni a brzy usoudí, že dítě není v pořádku. Logicky, ale zcela zbytečně - vydatně podpořeni ve své panice pediatrem - donekonečna vodí své děti po ordinacích psychologů, logopedů, otorinolaryngologů, foniatrů, psychiatrů a dalších odborníků, jen aby se dozvěděli PROČ to jejich dítko, propánakrále, pořád ještě nemluví...?!
Zpravidla se nedozví nic, nebo alespoň ne skutečný důvod tohoto stavu. Dítě zbytečně, leč trpělivě podstupuje nepříjemná vyšetření, zatímco rodičovská panika i lékařské krčení rameny trvá. Nakonec "porouchané" dítě dostane nálepku nějaké té lehké mozkové dysfunkce - onen všeobecně nadužívaný cejch - jenom aby jeho jinakost byla omluvitelná mezi ostatními, kteří svá slova používají nám obvyklým způsobem, podle námi zažitých pravidel...

Někdy je stav opačný : dítě začne mluvit velmi brzy, dokonce mnohem dřív, než jsme zvyklí, mluví neustále a hodně. Říká věci, kterým dospělí nerozumí ani nevěří, popisuje jevy a věci, které nikdo nevidí, mluví samo se sebou. Často dokonce vyslovuje myšlenky a rady, které se dospělým vůbec nelíbí (starším se přece neradí, ti už jsou chytří věkem!), říká jim, kde dělají chyby a co mají změnit, což se ovšem dospělákům začne brzy zajídat.
A tak je nařčeno z neadekvátní přemoudřelosti, příliš bujné fantazie, lhavosti a vymýšlení, až mu nakonec jeho neustálé mluvení dospělí zakážou, jen aby měli klid. Dítě zmlkne, ale uvnitř vzniká přetlak, který se dere ven neklidem, zlobením, nepozorností, často až výbušností a násilím. Některé děti opravdu ztichnou, ale zároveň ztratí důvěru ve své okolí.
Případné potíže opět "vyřeší" nálepka nějaké té moderní psychodiagnózy (velmi oblíbená je např. hyperaktivita), dítě dostane tlumivé léky, posléze možná i antidepresiva - hlavně aby dospělí měli pokoj a pocit, že je konečně vše normální...

Takové a podobné případy jsou, žel, na denním pořádku lékařů a psychologů, aniž by ovšem někoho opravdu zajímal skutečný důvod tohoto jevu. Tyto zcela nově disponované děti však mají svá specifika, která je potřeba nejdříve poznat a pochopit, abychom komunikaci s nimi vůbec dokázali navázat... a hlavně uspět. VŽDY je nezbytné, aby první krok udělal rodič (potažmo dospělý), jen je potřeba uznat, že je nezbytné se mnohému učit - zejména komunikaci bez použití slov.

O tom, JAK se naučit vnímat děti pravdivě a JAK se s nimi dorozumět jinak, než jsme zvyklí, si budeme povídat (a prakticky vyzkoušíme) na mé přednášce s besedou
KOMUNIKACE S DĚTMI BEZE SLOV,
kterou pořádá Knihovna Janovice
v úterý 6.září od 18.oo hodin
v sále MÚ (1.patro, nad knihovnou).
Dovoluji si pozvat nejen rodiče, babičky a dědečky - kteří bývají v denním kontaktu s dětmi nejvíc bezradní, ale též pedagogy, psychology a lékaře, kteří se s těmito dětmi rovněž často setkávají.
S sebou si přineste tužku, pár pastelek a papíry bez linek (A4), oblečte si pohodlný měkký oděv a zapamatujte si datum narození svého (či jiného 'zkoumaného') dítěte.
Děti tentokrát nechte doma, nudily by se s námi...

Těším se na všechny, kteří najdou odvahu přijít a dozvědět se řadu nových, často neuvěřitelných informací a vyzkoušet si jiné, jim samým dosud neznámé komunikační možnosti...

pondělí 1. srpna 2011

RECY-věci - Galerie 2011


Stejně jako v loňském roce plánujeme i letos v Klatovech uspořádat předvánoční prodejní GALERII RECY-VĚCÍ.

Na rozdíl od loňské jednovečerní akce však budeme letos moci využít pohostinnost útulného prostoru klatovské čajovny U Naší milé Paní, a to dokonce po několik prosincových dní.
Díky této zásadní změně tak můžeme nabídnout více lidem možnost se na galerii RECY-věcí nejen přijít inspirovat (pro vlastní nakládání s recyklovatelnými materiály), ale především se osobně podílet a přispět svou účastí k dobrému počinu.
Účastnit se mohou zájemci všech věkových kategorií - buď jako tvůrci vlastních kvalitních RECYklovaných věcí, nebo posléze alespoň svou návštěvou a zakoupením některé vystavené RECY-věci. Výtěžek celé prodejní výstavy bude opět poskytnut dobročinnosti (peníze z loňské burzy pomohou při záchraně zraněných zvířat v našem regionu).

Volám tímto všechny tvořivé lidičky, kterým záleží na tom, abychom přestali plýtvat věcmi, naučili se více šetřit životní prostředí, využívat skryté možnosti ve svých rukou i materiálech kolem sebe; oslovuji všechny, kteří mají chuť se o svoji smysluplnou recyklaci podělit.
Máte-li chuť se vlastní tvorbou připojit k dalším tvůrcům, prosím kontaktujte mne nejpozději do konce srpna mailem na adresu: mirka.smidova@seznam.cz, případně telefonicky na č. 376 313 409.

Máte-li svůj vlastní nápad, který chcete také vlastnoručně zhotovit, případně vlastníte-li kvalitní "odpadový" recyklovatelný materiál (ke zpracování výhradně v domácích podmínkách), jste vítáni. Může se jednat o čistý papír, zbytky látek a dalších (nejen) textilních materiálů apod., vždy však pouze v dobré kvalitě, použitelné k recyklaci. Nabídku materiálu je nezbytné nejdříve konzultovat.
V případě zájmu vám bude následně zaslána zpráva o informační schůzce, při níž si upřesníme téma, záměr a jednotná pravidla celé Galerie, vaše náměty, inspiraci a tvůrčí nápady.

Znovu zdůrazňuji, že tato prodejní Galerie RECY-věcí rozhodně NENÍ BAZAREM použitých hadrů ani příležitostí ke zbavení se starých krámů, ale jde o plnohodnotné výrobky, tedy VÝROBU NOVÝCH, KVALITNÍCH A ORIGINÁLNÍCH VĚCÍ , ovšem z recyklovaných (pro jiné už odpadních) materiálů.

Stejně jako vloni budou v nabídce vánoční dárky, jako např. látkové tašky a kabely, netradiční šperky, různé dózy, vázy, drobné bytové dekorace, ručně pletené oděvní doplňky a mnoho dalších zajímavých užitečností.

Jistě i letošní prodejní exponáty galerie budou velmi nápadité a na vysoké úrovni. Většinou se totiž nejedná jen o prostou recyklaci, ale dokonce o tzv. upcycling, tedy zvýšení estetické i užitné hodnoty původních materiálů.
Je tedy opravdu nač se těšit... (a já se těším na Vaše nápady)...

pondělí 20. června 2011

Smaženice z radiace

Po letošním jarním výbuchu japonské jaderné elektrárny Fukušima se mne někteří lidé ptali, jak to je s radioaktivitou u nás. Je třeba se bát, když se celé to drama děje na opačném konci světa?
Nyní se šíří mailovou sítí varovná zpráva o závadnosti našich lesních hub, které bychom neměli sbírat a konzumovat, neb jsou plné radioaktivních těžkých kovů. To se ostatně dalo čekat, i když - samo znění dopisu je silně podobné struktuře počítačového hoaxu.

Nejsem ani mykolog, ani odborník na jadernou energii, ale vycházejme ze zdravého selského rozumu:
Ano, většina hub má schopnost vychytávat a kumulovat v plodnicích těžké kovy a radioaktivitu ze svého prostředí.
Tady u nás je dokonce radioaktivita skoro všude v podloží terénu, na němž žijeme, takže naše pošumavské divoce rostoucí houby ji v sobě mají zcela jistě. Jedná se však obvykle o tzv. neškodné množství, s nímž si zdravé lidské tělo dokáže bez komplikací poradit. RTG, CT a podobná vyšetření či dokonce aktinoterapie do nás ovšem radioaktivního záření naperou daleko víc. Situace se však radikálně změní, jakmile nastane změna v radiaci okolí - a ta už nastala.

Radioaktivita u nás spadla letos na jaře zcela jistě. Asi týden po první explozi v jednom z bloků Fukušimské elektrárny k nám vítr dovál zbytky radioaktivního mraku. V tu dobu u nás bylo měřitelné (pro některé z nás dokonce citelné) množství radioaktivního záření ze spadu prachových částic. Média to zbanalizovala (ale neopomněla připomenout lidem, z čeho by mohli mít strach), dávka prý nebyla ohrožující. Následné menší výbuchy ve Fukušimě ale už nikdo (co do rozsahu a dosahu radioaktivního mraku) nemonitoroval, takže nevíme nic o případném pohybu zbytkové radiace v ovzduší. Asi to nebylo pro české mediální supy dost zajímavé...
Ti důslednější, kteří měli přístup nebo vlastní vlastní dozimetr, hlásili asi desetidenní nárůst hodnot a pak následně postupné zklidnění až zase k normálním hodnotám. Japonská vláda však sama nejspíš notně podcenila zamoření celé jí svěřené země, evakuace probíhaly se značným zpožděním, spekulovalo se dokonce o vědomém zkreslování naměřených hodnot radioaktivity na celém území Japonska, až se japonci, vždy pověstní svým klidem, ozývali s velkou nespokojeností v hlase...

Vlna zájmu ale vyplavila z odborných a laboratorních šuplíků našich jader(ných odbor)níků množství dat, které by asi jinak dál klidně práchnivěly ve tmě archivů.
Tak např. přední česká jader-nice Drábová veřejně proflákla, že Temelín stojí na ne zcela stabilním geologickém zlomu. Vědělo se to, ví se to, ale klidně se tam postavil reaktor. Ví-li ovšem totéž i naši rakouští sousedé, už se nelze tolik divit jejich přeshraničním protestům proti našemu jádru...
Naši jader-níci jsou tedy podobně arogantní jako japonští inženýři, kteří si troufli postavit své jaderné elektrárny na tektonicky neklidném podloží, navíc na mořském pobřeží (a ještě je překryli mohutným úložištěm vypáleného odpadu!). Taky se oháněli zabezpečením proti tsunami, jenže ona jaksi přišla větší vlnka...

Také vyplavalo, že i nám známý Černobyl stále ještě "dýchá" - přesněji v jeho reaktorech pod krustou z betonu nikdy neustala nepřetržitě probíhající jaderná reakce. Provizorní betonový sarkofág, pod nímž byl reaktor pohřben hned po výbuchu před pětadvaceti(!) lety, se však vlivem času už notně rozpadá, skořepina hrozí zřícením a na původně plánovaný nový, jistící a definitivně izolující železobetonový blok se nějak "ztratily" děngy (co jen to připomíná ?!).
Z toho vyplývá, že radioaktivní pšouk, jímž nás může pod chatrnou pokličkou kvasící Černobyl v příštích letech počastovat, nás asi nemine.
Asi to už nelze, ale bylo by přinejmenším zajímavé zpětně vysledovat, kolik procent z počernobylových onkologických pacientů byli houbaři, resp. jedlíci hub...

Co se však doopravdy dále děje třeba s obrovským množstvím radioaktivní vody, která se stále(!) uvolňuje z nadále probíhajících jaderných reakcí ve fukušimských elektrárenských blocích, jak dalekosáhlý degenerativní vliv bude mít na okolní vody a krajinu, to se nejspíš nedozví ani sami Japonci, natož pak my.
Jenže voda si to předá jako de-formaci při svém putování světem a může nést to znásilnění lidskou chamtivostí v sobě dál.
"Pouštěj chléb svůj po vodách a jednou se ti k rukám vrátí" platí stále. Pokud je ovšem tím "chlebem" radioaktivní znetvoření, a pokud i přesto zůstáváme nadále lhostejní, máme se ještě všichni hodně co učit, zejména japonce nevyjímaje. Modlitba za (nejen) Fukušimskou vodu je tedy na místě stále...

Jen někteří prodejci zboží z Japonska a okolí však sledují případné kontrolní postupy zjišťování radiace v dovážených produktech (mořské řasy, sušené houby, čaje, makrobiotické potraviny apod.), kontrolují se hlavně vymazlená japonská autíčka a jinak je to spíše asi "děj se co děj, hlavně prodej". Pokud namátkové kontroly na nic nenatrefí (anebo nezametou pod komerční koberec), můžeme jen důvěřovat.
Když si ale za takovými informacemi nepůjdeme sami a sami si je nevyhledáme v různých (mnohdy kontroverzních) zdrojích, nikdo nám je servírovat nebude. Taková už jsou média, že in-formují o "důležitějších" věcech (jako např. o spadlém živůtku nějaké modelky, drogových aférách milionářských dítek, blikajících popových hvězdičkách a žvástech politiků) a ještě se nám snaží namluvit, že právě toto je to nejdůležitější, co musíme všichni vědět pro náš život vezdejší...
Podobně je tomu třeba i v případě erupcí pro nás zá-humenných sopek, neustále se šířícím jezeru sopečných plynů (ne nad hlavami, ale pod nohama!)...

Nutí mne to ale m.j. taky k zamyšlení, zda třeba tolik vychvalované houby shitake nebo tzv. jidášovo ucho, tak oblíbené v restauracích a receptech asijského typu, vůbec někdo sleduje (a sledoval-li kdy) s ohledem na množství obsažených těžkých kovů a radioaktivity ? Vždyť třeba číňani jsou pověstní svým halabalním přístupem k zamoření vlastního prostředí těžkými kovy a nejednou se už musela stáhnout celá zásilka (např. u Chlorelly) právě kvůli kontaminaci těžkými kovy. Je pak otázkou, zda omezení dovozu momentálně módních čínských bylin, proti němuž mnozí podepisujeme všechny ty petice, není (při vší nesvobodě) v důsledku přece jen paradoxně k něčemu dobré...?

Ale zpět k prázdninovým hříbkům se zdravým selským rozumem v hrsti :
z jedné smaženice či babiččiny houbovky asi rakovinou neonemocníme. Nicméně masivní sběr, každodenní konzumace a hromadění houbových zásob na zimu minimálně pro letošek asi opravdu nebude to pravé "houbové"...

P.S.: Tu úžasnou modrou houbičku na fotce zastihl v negližé kamarád Vašek při svých toulkách Novým Zélandem, opravdu to není český křemenáč po Fukušimě :-))

čtvrtek 16. června 2011

Sou-znění Slunovratu



K nadcházející
Meditaci letního slunovratu
doplňuji tuto zprávu:

Stejně jako už vícekrát, bude i letošní slunovratová meditace součástí většího celku.
Tentokrát se ve společné chvíli "virtuálně" propojíme se Shromážděním rady starších a mladších, konaným v těchto dnech v Čechách za přítomnosti a duchovní podpory duchovního stařešiny kmene Čeroký.
Bližší informace najdete ZDE.

Rozhodně se nejedná o nějakou dětskou hru na indiány, je to zodpovědná duchovní práce, k níž se mohou připojit všichni sou-znějící právě při Meditaci slunovratu.
Nebudeme možná zpívat ani stejné písně, ale propojení srdcem se můžete rozhodně účastnit všichni.

Věřím, že všechny dospělé a zralé bytosti se s radostí připojí, neboť naše Meditace letního slunovratu bude m.j. (už poněkolikáté) také součástí společného kruhu celoplanetárního sou-znění - SVĚTOVÉHO DNE MÍRU A MODLITEB , kterým byl před lety ustanoven právě 21. červen.

Síla společného sdílení nám může pomoci (každému u sebe) zahájit novou etapu žití, proměnou na duchovní úrovni...

neděle 12. června 2011

OKURKY, KLÍČKY. ENTENTÝKY...

...čert (E.coli) vyletěl z elektriky,
bez klobouku sám,
vylepšil nám plán...

...mohli by si radostně zpívat farmaceuti, vládci chemickopotravinových nadmolochů a tvůrci Kodexu alimentariu při pohledu na bilanci nákupu čerstvé zeleniny v současných dnech. Při rozhovoru se zelinářem lze jen kroutit hlavou, jak jsou lidé snadno ovlivnitelní mediálně rozlitým strachem, i když každý osobně tvrdí, že se nebojí...

Nesmyslnost celé kauzy je očividná. Ostatně už se tím zaobírá dost kvalifikovaných odborníků, takže se nebudu snažit o opisování již řečeného. Přesto si stále myslím, že celá tahle věc s krvácivými průjmy nějak souvisí s nedávnou erupcí islandské sopky Grímsvötn. Možná se vám zdá, že si jen přihřívám svoji polívčičku, ale popřemýšlejte chvilku se mnou:

Vloni předcházela erupci sopky Ejafjallajökull také série průjmových onemocnění neznámého původce. Projevy se soustředily v nejníže položených oblastech republiky (s nejnižší nadmořskou výškou) a nejvíce u dětí s tělesnou výškou do 1 metru od země. Na průjem nezabírala ani antibiotika, ani běžné léky na zklidnění peristaltiky...
Je víceméně jasné, že se nejednalo o infekci, ale OTRAVU SOPEČNÝMI PLYNY.

ZÁSADNÍM faktem, který ale mnozí stále přehlížejí (včetně zdravotníků, hygieniků, epidemiologů, vulkanologů i médií), je, že SOPEČNÉ PLYNY SE NEPOHYBUJÍ NAD NAŠIMI HLAVAMI jako mrak popela, ALE POD NAŠIMA NOHAMA !!!, kde spíše tečou a připomínají jezero, protože jsou těžší než vzduch. Tento fakt je archeologům i vulkanologům dávno znám, jen jej v momentální honbě za bacilem nikdo nepovažuje za zásadně důležitý a celou věc měnící.

Právě tomuto faktu ale logicky odpovídal i postup šíření a výskyt letošní střevní "infekce" s hemolyticko-uremickými příznaky (souhlasnými s příznaky intoxikace sopečnými plyny) na území Německa.
Série náhlých případů průjmu, objevivších se takřka současně s letošní erupcí (a na několika místech najednou, nezávisle na sobě), i postup šíření případů krvácivě průjmovitých příznaků se zřetelně kryje se zeměpisně nejnižšími oblastmi německých nížin, hlavně kolem mořského pobřeží a toku nejmohutnějších řek (Hamburg). Ano, tudy by logicky asi nejdříve prosakoval (tekl) proud těžkých plynů terénem.
K ústí německých toků na severu země to má vzdušnou čarou plyn z Islandu nejblíže (hnán větrem od severozápadu), proto taky asi teprve pak (po následném postupném naplnění a rozlití "jezera" plynů v laguně u německého pobřeží) skutečně přišly na řadu i další země "v cestě" - Dánsko, Británie, Nizozemsko, Francie a další. Většina těchto zemí má velkou část pobřeží poněkud výše (nebo dále) od zdroje plynů, větší % jejich pobřežní pevniny se zdvihá jako útesy, než aby navazovala plynule na mořskou hladinu. A podúrovňové Holadsko je přece jen o kus dál...
Také se vzdáleností od epicentra slábne i výskyt (plyny jsou již naředěny prouděním vzduchu), nebo se (jako za našimi hranicemi) zastavil za horstvem, přes nějž (zatím) plynné jezero nepřestoupilo.

Stejně jako vloni ani letošní projevy neovlivnilo podávání antibiotik či osvědčených protiprůjmových léků. Otrava však zjevně mohla být mnohem prudší díky agresivnějšímu složení plynného koktejlu.
I média začala hovořit o tom, že Evropa možná vůbec nebude vědět, co vlastně způsobilo tuto epidemii...
Pro všechny, kteří nestíhají sledovat všechny souvislosti : tlusté střevo je (dle východní medicíny zcela logicky) detoxikačním partnerem plic (nadechujících jedovaté plyny) !

Leč západní medicína po dlouhém tápání už vytáhla z osudí viníka - ostatně nějaký ten balcil se dá najít vždy a všude. Rozhodně to ale nevypadá na jen tak nějaké mikroby, kteří se náhodně vyloupli u jakéhosi dolnosaského pěstitele luštěninových klíčků, nýbrž (dokonce i podle jediné a následně zase stažené mediální informace) nejspíše pochází z profesionální (nemocniční?) laboratoře...

I kdyby se skutečně jednalo "jen" o infekci, dnes už nikdo asi nezkoumá, jakou vazbu na oslabení lidské kondice (skrze nadýchané plyny a tím oslabené partnerské orgány = střeva) mohla mít intoxikace neviditelnými a neměřenými plyny ze sopky. Stejně tak se už nikdo asi nebude obtěžovat pátráním po závažnosti základních onemocnění všech průjmem postižených a zemřelých osob.

V každém případě si výrobci chemické suermarketové stravy mohou mnout ruce, jak se (jim? komusi dalšímu? cíleně? shodou "náhod"?) povedlo odradit velké množství lidí od konzumace zeleniny, hlavně té bio !
Čí ruka asi koho ruku myje - až se dílo podaří...?
Jak rychle se asi naši "pohotoví" výrobci chemoléků vítězoslavně přihasí se zaručeně účinnou vakcínou proti podobným bakteriálním mutantům ?

Nenechme se zmást cizí panikou, přemýšlejme samostatně a hlavně zdravým selským rozumem si skládejme pravdivou mozaiku dění.
Nenechme se odradit od (bezmála už jediné, alespoň trochu zdravé a zdraví podporující) zeleninové stravy.
Samozřejmě, okurky a rajčata jsou stále ještě přirychlovaná a v našem současném pozdnějarním-časněletním biorytmu nemají zatím v jídelníčku co dělat, neb nám za okny rozhodně ještě nezrají.
V principu tu jde ale o STRACH a ten se na biorytmy neptá. Tomu buď sami nasloucháme a sami v sobě jej živíme, nebo ne.
Obchod se strachem je velmi výnosný, stačí se zamyslet nad očkováním, některými preventivními vyšetřovacími metodami, nebo třeba pojišťovnictvím...

Hledejme tedy vlastní názor, hledejme serióznost nikoli podle médií, funkcí a titulů, ale podle vlastní vnitřní zralé úvahy.

pátek 3. června 2011

MEDITACE LETNÍHO SLUNOVRATU 2011

Milá Sluníčka,
zvu Vás na
MEDITACI LETNÍHO SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících (tzv.tibetských) mís a alikvotních hlasů,
v úterý 21. června 2o11 od 19.oo hod.
v MÁZHAUSU Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

PŘIVEĎTE I SVÉ PŘÁTELE A ZNÁMÉ, LADĚNÉ NA STEJNOU VLNU...
********
S sebou si přineste :
svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, čajovou svíčku v nehořlavém obalu, oblečte pohodlný oděv V BARVÁCH LÉTA (žlutá, oranžová, červená...+ ev.teplou vrstvu), přibalte
dobrou náladu a chuť smysluplně OSLAVIT BRÁNU ČASU v nás i kolem nás, sdílet kousíček sebe i světa, v němž žijeme - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

********
Těším se na všechny a děkuji za Vaše stručné oznámení, zda se připojíte ...

pátek 27. května 2011

ZA HUMNY JE... drak GRÍMSVÖTN

...tentokrát pro změnu opět islandský...

Zhruba před rokem jsme zažili výbuch sopky Ejaflajjajökull. Možná se budeme muset naučit vyslovovat ty jazykolamné názvy, zvykejme si...:))

Tehdy výbuchu předcházel (na našem území asi o dva týdny dříve) záhadný epidemický výskyt střevní chřipky, objevující se velkou měrou především u dětí. Jak už jsem psala v loňském aktuálním příspěvku, nejspíš to vůbec nebyla infekce, ale s velkou pravděpodobností se jednalo o hromadnou otravu sopečnými plyny, které se i u nás nepozorovaně objevily už před samotným výbuchem Ejafjally. Tři týdny před touto "epidemií" totiž proběhla (mediálně nezajímavá) erupce jiné islandské sopky...

Letos se nám scénář opakuje... a odborníci (odporníci) jsou stejně slepí, i přesto, že už v listopadu 2010 byla zmíněna hrozící erupce sopky Grímsvötn.

Ale posuďte sami, jak se indicie skládají do mozaiky:

*** Zhruba v polovině května se na severu Německa objevují první případy rychle se šířícího průjmu s krvácivými projevy. Vyňaté věty jednotlivých článků se skládají vlastně samovolně: "... životu nebezpečným hemolyticko-uremickým syndromem, který infekce vyvolává" (důsledek intoxikace je jasný, tělo se snaží detoxikovat přirozenými cestami)... "nezabírají antibiotika ani penicilin. Pacienti, kteří jsou ještě ráno relativně zdraví, mohou být večer vážně nemocní...". Na vině prý jsou španělské okurky ze severu Německa. Chudáci zemědělci !

Západní medicína však ve své krátkozrakosti zaměřuje svůj pohled pouze a jen na viditelné projevy střevní. Uniká jí zde ale důležitá souvislost, známá všem, kdo respektují principy východního pentagramu a jeho orgánových vztahů: tlusté střevo je partnerem plic, ergo když plíce nadýchají jed (a možná i nějaký zbytek sopečných sloučenin ulpěl na místních jedlých plodinách), tlusté střevo jej pomáhá tělu odvést rychlým vyprazdňováním.
Znám tyto četné případy ze své praxe, kdy např. člověk, natírající celý víkend chatu syntetickou barvou, nepřijde s dýchacími potížemi, ale s úporným průjmem nebo bolestmi ramen (po průběhu příslušných meridiánů); nebo další, mnoho let pracující denodenně s těkavými lepidly, nemá dominantní potíže dýchací, ale střevní (a kloubní - jak jinak než v ramenou) ! ... a mohla bych vyprávět celou řadu dalších.

*** Jen o pár dnů později se dozvídáme o erupci islandské sopky Grímsvötn. Média však (opět) nejvíc zajímá případné omezení letového provozu, ekonomické ztráty a podobně lukrativní aspekty celé události. O dalších souvislostech a vlivech na zdraví obyvatel Evropy, žijících pod trasou, kudy plynný a popelový mrak putuje, se nikdo nezmiňuje, nikoho nezajímá "zadření lidských motorů" v důsledku nadýchaných, značně jedovatých sopečných plynů a popílku.
Grímsvötn, zdá se (a odporníci potvrzují), má poněkud jiné projevy, jinou strukturu chrlených částic...(".. Grímsvötn chrlí daleko více popela než Eyjafjallajökull, přesto se vulkanologové domnívají, že Grímsvötn celkově nezpůsobí takové problémy v letecké dopravě jako loni sopka Eyjafjallajökul. Už jen proto, že složení popela je v současnosti jiné, částečky jsou hrubší a rychleji klesají k zemi !!! "), takže je nejspíše provází i jiné složení koktejlu sopečných plynů, než měla Ejafjalla před rokem.
Žel, složení letošního plynného koktejlu bylo/je nejspíše mnohem agresivnější, neboť průjmy tentokrát provázejí i krvácivé projevy poleptané sliznice, zatímco loňská epidemie v nejníže položených částech republiky (nížina kolem Prahy a jižní část Moravy) se projevovala "pouze" průjmy, bolením hlavy a břicha a zvracením.
Jenže všichni zase řeší toliko viditelné částice, zatímco neviditelné a nikým neměřené jedovaté plyny se šíří nenápadně krajinou, bez možnosti je zastavit... a bez viditelných a viděných souvislostí, které jsou pak v důsledcích zcela chybně medicínsky řešeny.

Ne-náhodné synchronicity však někdy umožní vidět neviděné: po několik dnů se v TV zprávách objevily obě tyto události těsně za sebou, a (sic!) mapy průchodu sopečného mraku nad Evropou a mapy výskytu záhadné střevní "infekce" se prakticky překrývají !!! Hmmmm....... Že by to opravdu nikdo neviděl ?

Stačí si vzít k ruce obyčejný školní atlas a je to nad slunce jasné:
oblak sopečných plynů, v malém předstihu před samotnou erupcí protékající nejnižšími vrstvami terénu - tedy z Islandu, se těsně nad hladinou moře tiše rozlévá, postupně až k severnímu pobřeží Německa, přes část Británie, Dánska, Švédska, teče do Nizozemska, Belgie...- postupuje NÍŽINOU k jihu Německa, t.j. shodnou trasou jako záhadný průjem, kde "se vzácná nákaza záhadně vyskytla na různých místech najednou.."

Naše území je naštěstí trochu chráněno pohraničními horstvy (díky, Praotče Čechu!), logický předpoklad tedy je, že se tok plynů na naše úzení poněkud zbrzdí, možná i zředí, než k nám od severu ty jedy dojdou. Pokud se v této době v nízkých vrstevnicích ČR objeví nějaký hromadný výskyt průjmu, nejspíše bude mít lehčí průběh, než na územích severně od nás.
Spad popílku je opravdu asi o polovinu slabší než vloni, na bílém talíři za oknem uvízly ale už i hrubé smirkové částečky sopečného skla. Přesto - proto se vyplatí dodržet preventivní opatření (viz Ejafjallajökull - doporučuji znovu pročíst, stejně jako další odkazy), než si pak drbat hlavu nad zbytečnými a nepříjemnými příznaky otravy...

Prosím, nemějme strach, ale mějme oči otevřené (i když chráněné), abychom viděli potřebné provázanosti. O naše zdraví se musíme postarat sami a měli bychom vědět jak.
Víme víc, než si myslíme a než nám servírují (a dovolují) média. Televizní moderátoři dokonce nabádají ke "sledování romantického západu slunce, krvavě zbarvený obzor díky sopečným emisím nám připraví zajímavou podívanou..." a podobně. Připadá mi to dost zvrhlé, asi jako doporučení "sledujte atomový výbuch za městem, bude to jedinečný romantický zážitek"...
Jsme opravdu jako lidský druh tak hloupí a nenapravitelní ? Ze všeho děláme šou, všechno chceme zpeněžit. Vždyť ani sami islandští hoteliéři se nestydí vydělávat na erupcích, ani vlastní neštěstí jim není svaté !

Víte, co udělá zablešený pes, když se chce svých parazitů zbavit ? Když už drbání nestačí, skočí do vody a své blechy tak utopí. Těch pár, které mají štěstí a globální psí potopa je zastihne na nepotopené hlavě, pak následné prudké otřepání rozhodně nevydrží.

Hmmmm..... Asi jsme se jako "projekt lidstvo" moc nepovedli, protože Matička Země dělá totéž: drbe se, ošívá, potápí se do vody a oklepává se, aby setřásla nadbytek nás - nenasytných kousavých mršek, než ji docela zahubíme. To člověku přidá na hrdosti, co ?

A což takhle dospět a začít se konečně chovat dospěleji a moudřeji - prostě si zasloužit (zatím pouze sebestředné) pojmenování Homo sapiens ...?

středa 25. května 2011

Meditační večer červen 2011


MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících (tzv.tibetských) mís a alikvotních hlasů,
3. června 2o11 od 19.oo hod.

Sejdeme se jako obvykle v myslocvičně "Centrum souznění"
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
Srdečně zvu také všechny Blížence a BlíŽeny,
ale též Raky a Račice (viz Zodiář).

Tentokrát nás čeká sou-znění živlů:
Kov, Dřevo (Vzduch)/Oheň a Voda

S sebou si přineste :
Jako obvykle svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv (+ teplou vrstvu), podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,
jemný neprůhledný šátek/šál modré barvy a DVA OBLÁZKY,
chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

Zda se začneme znovu scházet zase po prázdninách, rozhodnete svou nynější účastí...

Těším se na všechny :-)

středa 18. května 2011

Steaky, hádky a dohody


S nástupem teplého počasí mnozí nedočkavci vytáhli z kůlničky krom sekačky i svůj zahradní gril. Nastává doba podvečerních grilovaček, nakládaných steaků, různě pro- i nepropečených, šťavnatých soust a škvířeného masa...

Nejsem z těch, kdo by ostatním vnucovali své rozhodnutí jíst či nejíst maso. Nejsem vlastně ani ortodoxní vegetariánka, ale dobře vím, že respektovat své přirozené zadání, dodržet jakousi dohodu s vlastním tělem, se velmi vyplácí. Striktně bezmasá a skromná strava mi, mimo jiné, velmi pomohla při hojení zlomeniny; jen ortoped to těžko chápal a nad hlavou mu visela komiksová bublina plná slov o praštěné ženštině...:))
Ale ruku na srdce : kdybychom měli jíst jen to maso, které si ulovíme vlastníma holýma rukama, beze zbraně a v rovném boji se zvířetem, byli bychom vegetariáni nejspíš všichni, protože většina z nás nechytne ani myš. Asi bychom jako jediné "maso" dohonili tak maximálně šneky a nějaký ten hmyz, larvu nebo žížalu.
Jenže když je chuť, je chuť - a po chuti buď, jak buď...

Maso (zejména maso velkých zvířat), nasyceno adrenalinem, který se do něj vyplavil v okamžiku smrti zvířete v množství adekvátním velikosti zvířete, v nás pracuje právě svou jangovou agresivitou, která je ovšem silně nadlimitní pro nastavení našeho organismu. To nebohé zvíře bojovalo o život od okamžiku, kdy se sedlák rozhodl jej prodat na jatka.
Když vepř nebo býk (ale stejně tak i člověk) bojuje o svůj život, je vzteklý a má strach. Ten stav se přenáší s masem i na konzumenta - jsme vzteklí a máme strach (nevědomky) za ta umírající zvířata. Síla býka, bojujícího o život, je jistě nepoměrně větší nežli adrenalin dodýchávajícího kapra, ale oba bojují, seč jim síly stačí... Opravdu ale potřebujeme k následnému sledování televize či fandění fotbalu sílu býka ? Opravdu víme, co s takovou silou (moudře) podniknout dál ?

Každá ne-vyváženost má svá pravidla, a tak velký Jang (maso) si vyžádá vyvážení velkým Jinem; po grilovaném steaku logicky následuje chuť na sladké, popřípadě alkohol. Stejně tak se tyto síly ale prolínají do našich povah a nálad a je jen na nás osobně, jakou jim dáme podobu ve svém konání, neboť i převzatá zvířecí agresivita se musí někam ventilovat. Nejlépe v tomto směru funguje smysluplná fyzická aktivita, sport, potažmo jakákoli přiměřená svalová práce.
Pokud ale tuto možnost svému tělu nedáme, začne se agresivní jangová energie z jangové (masité) stravy silně ventilovat do komunikace.
A právě zde je na místě se vnitřně - se sebou samým dohodnout, namísto hádání se, dohadování a odhadování, kam se získanou agresivní energií.

Ergo kladívko:
Poruší-li člověk (masitým steakem a jeho agresí býka) DOHODU se sebou, tedy s vlastním "ne-býčím" tělem (...duší, duchem) - třeba jen tím, že jí (myslí, říká, koná...) věci, které (už) nejsou v souladu s jeho skutečnou momentální vibrační úrovní (na níž stojí svou vnitřní zralostí), DOHADUJE SE následně nejen sám v sobě, ale též se svým okolím (partnerem, dětmi, rodiči, učiteli...), HÁDÁ SE o malichernosti ega a HÁDKA už není DOHODOU, ale ROZHÁDÁNÍM se - se sebou, se zbytkem světa.
Takto rozhádaný člověk pak už nepřemýšlí normálně a zdravým úsudkem, ale jen (se) HÁDÁ, ODHADUJE, jak to asi myslel ten či tamten, když řekl to či ono. Mysl = ego se chce hádat, nikoli dohodnout. Politici by měli být vegetariány, aby opravdu dělali, co je třeba a ne se jen hádali a dohadovali.
Zjednodušeně: když jíme maso, hádáme se; jinými slovy: zástupně zpracováváme emoce o život bojujícího zvířete (a bojujícího vždy marně, protože na jatkách)...

DOHODA je jasná:
BEZMASÁ STRAVA NÁM UMOŽŇUJE DOHODNOUT SE - navzájem, se sebou i uvnitř sebe - se svou duší, se svým tělem. Máme na to ?

pondělí 25. dubna 2011

Energetická hygiena



Jednodenní intenzivní seminář
ENERGETICKÁ HYGIENA
v teorii a praxi

v sobotu 11. června 2011, od 8.3o do 16.oo hod.,
CENTRUM SOUZNĚNÍ, Dům č.1, Vídeňská ul. Klatovy (1.patro)

********
Seminář je určen jak pro laiky, tak pro profesionální zdravotníky, maséry, ošetřovatele a všechny pomáhající profese, týká se též všech, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty.
Praktické použití osloví jistě i všechny, kdož o někoho pečují v domácnosti (nemocný, senior...), či chtějí mít prostě kolem sebe (v práci i doma) vhodně ošetřené a energeticky čistší prostředí.
Nezbytnou dovedností je energetická hygiena dnes už i pro učitele, vychovatele, psychology, poradce, politiky na všech úrovních, manažery, prodavačky, podnikatele, techniky a mnohé další profese.

Dozvíte se, jak nakládat se svou životní energií, naučíte se identifikovat energie kolem sebe, jak pracovat s energetickými a emočními stopami ostatních, s nimiž přicházíme nepřetržitě do kontaktu. Povíme si o případných důsledcích opomíjení energetické hygieny i o tom, JAK správně, dostatečně a pozitivně ošetřit sebe i svůj prostor, abychom si navzájem prospěli a neubližovali sobě ani druhým...

Počet účastníků je omezen (max.20 osob)
Bližší informace a přihlášení mailem: mirka.smidova@seznam.cz

sobota 23. dubna 2011

Pravidla přírody...



Mému vnukovi je sedm let a chodí do první třídy.
Narozen po roce 2000 disponuje, stejně jako mnoho jeho vrstevníků, docela jinou mentální výbavou a jiným stylem myšlení, než na jaké jsme my dospělci ze svých životů běžně zvyklí. Mnoho dětí dnes přemýšlí o zcela jiných věcech, než jsme v jejich věku řešili my nebo jejich rodiče.

Často se dozvídám od svých dětských klientů věci, o jejichž existenci jejich rodičové nemají ani ponětí. Mnohdy se podivuji nad hloubkou jejich úvah, překvapuje mne stále míra jejich sou-cítění, obrovská empatie, jíž je schopen jen málokdo z dospělých. Velká míra vcítění je často také příčinou toho, že si děti připadají i mezi nejbližšími nechápáni, náš svět jim připadá cizí, krutý a nesrozumitelný; takto citlivým dětem trvá někdy dost dlouho, než se dokáží "zařadit" a smířit se (pokud vůbec) s bezmezným konzumismem svého okolí.
Jak by ne, když si dítě všímá věcí, které jeho rodič nechává bez povšimnutí, když se dospělý dopouští nepravostí, které hrubě nezapadají do čisté dětské představy o harmonii světa. I bez termínů "indigové", "křišťálové" či "diamantové" jsou tyhle děti PROSTĚ JINÉ.
Některé dokonce (cituji větu čtyřletého klienta:) "...cítí bolest celého vesmíru...", nebo si pamatují (pro nás nepamatovatelné) třeba, že:"..s touhle břitvou jsem se holil, když jsem byl ještě starej..."

Měli bychom se od dětí hodně učit i v oblasti ekologického nazírání. Zatímco naše babičky nemusely pátrat, kam uloží nebezpečný odpad, generace jejich dětí stvořily masu nepromyšlených nepřístojností vůči sobě i celé přírodě. Jenže naše praděti se teď setkávají s přímými důsledky právě našich kopců odpadu, neblahými následky drancování a bezohledného vykrádání přírodních zdrojů...

Můj vnuk je docela obyčejný kluk, který by celé dny nejraději někde drandil s dřevěným autíčkem, stavěl stavebnice nebo si maloval. Baví jej ale také sledovat přírodovědné dokumenty, zajímá se o celé předivo života na Zemi a dinosaury má nastudované jako excelentní paleontolog. Jeho nejoblíbenější literaturou jsou momentálně přírodopisné encyklopedie a příběhy o mamutech.
Včera za mnou přišel, abych mu poradila s psaním i/y (v první třídě to přece ještě nebrali). Když jsem si přečetla text, který právě psal (viz obrázek v úvodu), spadla mi brada a zvlhly oči. Trochu jsem se zastyděla - a i když se dnes snažím chovat se ekologicky správně a k Zemi co nejšetrněji, tohle jsem ve svých sedmi přece jen neřešila...

Měli bychom se tváří v tvář svým vnoučatům stydět všichni. Však máme za co !
Tato "pravidla přírody" jsme tupě přehlíželi a porušovali už příliš dlouho, příliš pyšně a s příliš arogantní krátkozrakostí.
Po nás nejspíš opravdu bude potopa - ale žít ji a brodit se v našich bobcích budou muset právě tihle naši malí človíčkové...

čtvrtek 21. dubna 2011

Beseda o FENG - SHUI


Komise kulturní a partnerství OÚ Běšiny pořádá
besedu s Miroslavou Šmídovou
FENG - SHUI v praxi našich domovů
- o podstatě učení feng-shui, jeho uplatnění v běžném životě, harmonizaci bydlení podle pravidel feng-shui
17.května 2011 od 17.3o hod. v EUROCAMPU BĚŠINY
Vstup zdarma

Na místě si budete moci prohlédnout i zakoupit některé harmonizační pomůcky, doplňky a dekorace vyráběné podle principů feng-shui

úterý 19. dubna 2011

Meditační večer - květen 2011


V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících (tzv. tibetských) mís a alikvotních hlasů,
S MALÝM POSUNEM TERMÍNU:
13. května 2o11 od 19.oo hod.

(namísto obvyklého prvního pátku v měsíci, který si někteří budeme užívat seminář RT II. v Kašperských Horách)

Sejdeme se jako obvykle
v myslocvičně "Centrum souznění" Domu č.1
ve Vídeňské ulici v Klatovech
a obzvláště zvu všechny Býky a Býčice

********
S sebou si přineste :
Jako obvykle svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

Těším se na všechny souznějící....

pondělí 4. dubna 2011

Modlitba za vodu


Ve čtvrtek 31.3. 2011 mezi 12.oo-12.15 hod. proběhla v celosvětovém měřítku postupně ve všech časových pásmech globální Meditace za fukušimskou vodu. Někteří jsme o tom věděli, mnozí možná ne. Možná jste si ale pomysleli, že přece není možné, abychom my, na opačném konci zeměkoule, mohli nějak ovlivnit kvalitu vody, i kdybychom to uměli ? Inu je to možné velmi jednoduše - jak se do vody volá, tak se z vody ozývá.

Iniciátorem modlitby za uzdravení radioaktivní vody je Dr. Masaru Emoto, dlouholetý výzkumník vody a jejích schopností, autor několika velmi moudrých knih na toto téma (Léčivá síla vody, Skutečná síla vody a další - vřele doporučuji přečíst a aplikovat do života). Jeho výzva zněla "Pošleme naši lásku a vděčnost vodám fukušimské jaderné elektrárny !" a jejím smyslem bylo (v souladu s výsledky Emotova dvacetiletého bádání) pomoci i na dálku masivně uzdravit vibrační pole radioaktivní vody, unikající do moře z reaktorů japonské jaderné elektrárny Fukušima, fatálně poškozené tamním nedávným zemětřesením a následnou tsunami.

Voda je výtečnou nositelkou informací a vibrací. Vždyť právě na tomto faktu staví a proto vodu využívají jako nosné médium mnohá homeopatika, květové esence, bioinformační léky a další technologie. Voda je však schopna pojmout JAKÉKOLI informace, tedy léčivé-pozitivní, ale žel i ty nežádoucí a sebezáhubné, kterých se vědomě či nevědomky dopouštíme a jichž jsme zdrojem.

Např. na konci roku 2004, bezprostředně po ničivé tsunami v Indonésii, zjistili i čeští vodohospodáři návazný pohyb spodní vody na našem území, měnila se i výška vodního slouce v našich studních. Všechny vody jsou celosvětově propojeny v jedno jediné vodstvo, a jakkoli se nám to technicky zdá být nemožné, veškerá voda na celé této planetě prostě nepřetržitě komunikuje. Je to živoucí informační síť, v níž jen lidé jsou vlastní vinou hluší a slepí, avšak nekonečně arogantní pasažéři.
Jednotlivé oceány, moře, zálivy, jezera, ledovce, delty, řeky, všechny potůčky, ale i mraky, mlhy, sněhuláci, sjezdovky, bazény a vodní nádrže, vodovodní rozvody, odpadní vody i voda v našich tělech... jsou na vibrační úrovni neustále propojeny. Jestliže tedy kdesi v pacifiku průmysloví rybáři odstřelí korálový útes, překážející jim v komerčním drancování "jejich" lovných oblastí, přenese se tato informace vodou až do našich vodovodních kohoutků... a potažmo polévek, kafíček i sprch ! Z naftových vrtů nebo ztroskotavších tankerů se informace o devastaci a umírání tamní vodní lokality překvapivě rychle pronese až do našich nádržích a studní, do našich tělních buněk, do plodové vody, obklopující ještě nenarozená miminka... Ne fyzicky, ale vibračně jakákoliv informace proběhne rychlostí myšlenky !

Jak s vodou vlastně zacházíme ? Stejně raubířsky a neuctivě jako s ostatními poklady, které jsme si jako lidstvo zde na Zemi drze přisvojili, ačkoli jsou ve skutečnosti k dispozici VŠEM obyvatelům a bytostem na této planetě. Zamořili jsme oceány chemickým odpadem z lidských továren, splašky plnými plastů a nafty... a teď i radioaktivitou z poškozených reaktorů s hořícími ohni palivových tyčí v elektrárně, tak krátkozrace postavené v seismicky neklidné oblasti, dokonce na mořském pobřeží !
Bez uzardění poslední století vykrádáme světové vody svou nenasytnou lidskou hamižností a chtěním, masivně laděni lobbystickými reklamami na mořské ryby a další bytosti, údajně nezbytné pro lidské zdraví. Globální móda sushi postupně zdecimovala veškeré populace tuňáků ve většině moří, a stále nemáme dost. Vyhubení hrozí i lososům, treskám a dalším hejnům obdivuhodných mořských bytostí. Některé cizokrajné kuchyně beze studu předkládají dokonce ještě i dnes svým snobským, sobecky lačným hostům maso velryb, želv, ploutve žraloků a "lahůdky" z dalších obyvatel vodního světa, a beze studu porcují tytéž druhy, které se jiní lidé všemožně snaží zachránit před naprostým vyhubením. Jakou asi karmickou stopu si připravuje komerční lovec velryb, když bezcitně zabije matku i s mládětem ? Kdo bude svým vysokofrekvenčním zpěvem léčit námi devastované oceány, až ani plejtváci a delfíni už nebudou ?
Neví snad pravá ruka, co dělá levá, nebo si ve své pýše nevidíme na špičku nosu ? Zatímco jedni naši společnou větev podřezávají, druzí tytéž rány honem látají, abychom do (pro)pasti vlastní blbosti a nadutosti nespadli všichni už teď ?!

Není asi v silách jednoho člověka vědět o všem, čím my lidé zabíjíme tenhle svět. Ničíme jej velmi dokonale; nejen pro sebe, své děti a praděti, ale naprosto bezohledně (jako jediný živočišný druh na této planetě) jej ničíme i pro ostatní živé bytosti, které tu s námi původně spolu-žily a žijí. Kde má lidská arogance mez ? Máme dar sou-cítění a přesto se chováme tolik bez-citně !?

Vyzývám tedy touto cestou všechny, kdož v sobě zachovali ještě alespoň kousíček původní člověčí pokory a úcty : uvědomme si, že každý náš krok, každé konání, každý čin MÁ VLIV na zbytek světa. Každá kapka vody, která projde našima rukama, nese otisk naší energie dál do světa. O kvalitě toho otisku rozhodujeme každý za sebe sám...

Až budete doma splachovat své toalety, holit své brady, vařit své polévky a kafíčka, umývat své hrnce, až projedete s autem myčkou, až se budete s dětmi cákat v bazénu, stavět sněhuláka či fičet sjezdovkou, až si budete pochutnávat na sushi, mořských plodech nebo kaprovi, až budete brázdit vodní hladinu na člunech, zalévat zahrádky, sklízet pole, rybařit, anebo mlaskat nad maminčinou svíčkovou, až vám píchnou injekci, až budete do košíku vkládat mrkev a lahve s minerálkou, či vrnět ve vaně... VŽDY A VŠUDE JE NEUSTÁLE S NÁMI a v nás VODA...
Jak se budeme chovat my k vodě, takové informace voda ponese tímto světem, a takové informace bude také obsahovat táž stejná voda, která se nám bude vracet zpět..

Ať už nám média poví všechno, nebo něco tají, jedině každý sám za sebe (a v sobě) můžeme napravit svůj vztah k vodě ve všech jejích podobách. Nechtějme jen brát; je na čase začít něco smysluplného i dávat.
Zde je jednoduchá verze Emotovy modlitby za fukušimskou vodu :

Vodo v okolí fukušimské jaderné elektrárny, litujeme toho, že naší vinou trpíš.
Prosíme, odpusť nám. Děkujeme ti. Myslíme na tebe s LÁSKOU A VDĚČNOSTÍ...
Masaru Emoto, posel vody


...a ejhle, podobně smýšlel už svatý František ve své modlitbě k vodě:
Sestřičko vodo, děkuji ti za tvou trpělivost, se kterou omýváš všechnu špínu světa...

Takto či svými slovy můžeme každý vyjádřit v prvé řadě upřímnou lítost nad tím, jak jsme s vodou dosud zacházeli, a vzápětí začít napravovat (a každým dnem posilovat) svůj postoj k ní.

Bez vody není života na téhle planetě. Beze zbytku platí "pouštěj chléb svůj po vodách a jednoho dne se ti k rukám vrátí". Jinak potopa nebude PO nás, ale MÍSTO nás....

pátek 1. dubna 2011

Apokalypsa



Lidé se mne ptají, co se to, prokrílepána, v tom našem světě děje, jestli už náhodou nezačala ta apokalypsa ?!?
A já můžu jen odpovědět: samozřejmě, apokalypsa už tu dávno je, už notnou dobu běží, jedeme v ní všichni a tahle jízda na tobogánu našeho světa se začala jen viditelněji zrychlovat...

Původním významem řeckého slova APOKALYPSA je "odhalení, zjevení". Teprve církev před několika stoletími začala toto slovo používat ve smyslu "katastrofa, záhuba" a tento přenesený význam se se slovem tragicky táhne dodnes.
Zkusme se ale držet původního správného překladu - ODHALENÍ, ZJEVENÍ. To je totiž přesně to, co prožíváme všichni, ať už si toho všímáme či nikoliv.
Jsme svědky ODHALOVÁNÍ nových skutečností - ve vědeckém, psychologickém i duchovním poznávání světa; odhalujeme nové souvislosti mezi jevy, věcmi, vztahy. Odhalujeme dříve skrytá vědění, často tajné nauky, tisíce let střežené před prozrazením nezasvěcencům. Zjevují se nám - objevujeme odpovědi na tisíce tajemství, vyjevují se nám souvztažnosti mezi jednotlivci, celky, mezi námi a Celkem, námi a Bohem...
Odhalování závojů Máji, závojů mysli a iluzí, které pro nás naše mysl tak mistrně spřádá a jimiž našim očím zahaluje skutečnost, je praxe stará jako lidstvo samo, ale teprve posledních několik (desítek) let je vědění odhalováno tak masově. Jenže zase to celé, původně čisté a duchovní, uchopil do drápů Homo komercienzis, a zase z toho dělá zhoubný prodejný šmejd, výdělečný podnik, kterému nic není svato.

Velký podíl na tomto apokalyptickém odhalování a vyjevování světa mají média. Na všech televizních, rozhlasových i internetových kanálech teče tolik nahuštěných informací, že nás ten proud bez kontroly a při troše (všeobecně žité) nepozornosti může docela nepozorovaně strhnout a utopit. Můžeme nepřetržitě tonout v mediálním stresu zpráv z jaderné katastrofy, občanských válek či celulitidy... Můžeme ale také vyzobávat pramínky živé vody, naplněné, tvořené a tvořivé svou skutečnou láskou a věděním. To si ale musíme každý vybrat sám...
Je skutečně na volbě každého jednotlivce, na kterou vlnu tohohle veletoku se naladí, na které vlnce se pohodlně poveze, či se kterou bude společně re-sonovat a splývat.
Je na každém z nás - jen a jen na filtru naší vlastní zodpovědnosti - zda informačním kanálem budou k našim uším a očím proudit data užitečná, použitelná a tvůrčí, nebo zda si z téhož kanálu vytvoříme stoku, plnou páchnoucího odpadu a laciné hnilobné kultury nehnijících syntetických mek-hambáčů či hambatic. Každý totiž vidíme právě a jen to, co vidět chceme, s čím souzníme.
Pro duševního lenocha je pak snadno i důležitá informace jen šířením poplašných zpráv, zatímco on sám svým nevědoucím ignorantským chováním a konáním šíří kolem sebe skutečně negativní oblak...

Stejně tak je jen na nás, jak si naprogramujeme každý den; zda zamračeni půjdeme ulicí a naštvaným pohledem zmrzačíme každého na potkání, nebo zda se s úsměvem pokusíme zvládnout přítomnost či dokonce pomoci rozsvítit den i tomu, kdo právě potkal bručouna ze stoky. Úsměv nic nestojí, ale dokáže léčit, a nikdo nejsme tak chudý, abychom nemohli druhé obdarovat úsměvem...
Není totiž náhoda, že jsme se narodili právě sem a žijeme zde právě nyní. Všichni tady máme úkol - jít apokalypsou, odhalovat, zjevovat pro sebe i pro druhé to, co bylo skryté, skrývané a utajované. Bez pathosu - prostě JEN proto, aby pravda konečně mohla bez masky vyjít na světlo, i když nám není příjemná, ať už je o čemkoli.

Každou myšlenkou ODHALUJEME nějaká ZJEVENÍ...
Každou myšlenkou tvoříme své vlastní vesmíry a osudy...
Každou myšlenkou volíme mezi pohodlím a věděním...

Vítejte v Apokalypse...

pondělí 28. března 2011

MEDITAČNÍ VEČER - duben 2011



V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu všechny souznějící na
DUBNOVÝ MEDITAČNÍ VEČER
a pokud přijdete, můžete si jej užít s ostatními, i s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů v pátek
1.dubna 2o11 od 19.oo hod.


Sejdeme se jako obvykle v myslocvičně "Centrum souznění" Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
Obzvláště zvu všechny Berany, Beránky a Beranice (čtyřnohé, prosím, nechte přece jen raději doma)

Součástí večera bude též společná MODLITBA ZA FUKUŠIMSKOU VODU...
********

S sebou si přineste :
Jako obvykle svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu, svůj symbol jara, alespoň jednu aprílovou zkušenost, nebo rovnou nějakou vtipnou aprílovou lež jako věž (na příjemné potrénování bránic),
chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*****
Těším se na všechny :-) a ocením stručné oznámení, zda se připojíte.

čtvrtek 24. března 2011

FENG-SHUI u nás I.



Na harmonizaci prostoru podle pravidel feng-shui se zaměřuji už řadu let. Je pro mne jen logickým navázáním a přirozeným rozšířením harmonizace člověka do širšího prostředí. Reflexní terapie je vlastně feng-shui těla, a feng-shui je dokonalou reflexní terapií prostoru.
Protože se některé dotazy stále opakují, předkládám zde několik nejčastějších otázek a odpovědí ze své praxe.


Co to je feng-shui a jak se dá v našich podmínkách využít ?
Původní učení feng-shui (čti feng-šuej, voda - vítr) přišlo z oblasti Číny a Japonska. Vychází z přirozeného předpokladu, že člověk ke svému životu potřebuje zdroj vody a ochranu před chladným větrem. Tyto základní podmínky ke zdravému životu člověka jsou doplněny o systém pěti prvků - dřeva, ohně, země, kovu a vody, a také o další systémy, z nichž nejčastěji užívaný je systém devíti tématických sektorů v daném prostoru, tzv. pa-kua. Ke svému bydlení si logicky hledáme místo bezpečné, chráněné, ale s otevřeným výhledem. Také vnitřní prostor si chceme zařídit tak, abychom se v něm cítili dobře, mohli se soustředit (třeba na práci, učení), či si naopak po návratu z práce dostatečně odpočinout. Harmonizace podle feng-shui tedy přináší možnost upravit svůj životní prostor tak, aby energie čchi v něm proudila plynule, bez překážek a negativních vlivů a byla obyvatelům co nejvíce prospěšná, neunikala bez užitku pryč, ani nevytvářela přeplněná neprůchodná místa.
Ne každý vlastní dům na jižní stráni, ještě málokdo uvažuje o energiích už nad projektem. Je nějaký způsob, jak zhodnotit třeba pozemek, kde mám úmysl postavit dům?
Na prázdném pozemku lze zaměřit tzv. energetické sítě, někdy se jim také říká geopatogenní zóny. To jsou vlastně siločáry Země, které se nesou po celé planetě a samy o sobě nejsou nijak zvlášť škodlivé. Změna nastává, když se zkříží se spodní vodou, geologickým zlomem či nehomogenitami v podloží pozemku. To vše se dá zaměřit i na plánku, otisk toho místa je čitelný i na dálku a citlivé trénované smysly dokáží odhalit nejednu záludnost, které je třeba se včas vyhnout.
Stejně se dá už ve stávajícím bydlení přečíst energetická mapa, včetně silných emočních stop, třeba po nemoci, zranění, úmrtí apod. Takovým energeticky narušeným místům je nejlépe se úplně vyhnout a přestěhovat odpočivný nábytek jinam. Pokud toho nelze dosáhnout, pak se snažit alespoň místo co nejvíce zharmonizovat, energeticky vyčistit a dostatečně ošetřit. Na energetické dyskrepance a emoční zanesení reagují hlavně děti; ty, které v tom místě musí spát, mívají často neklidné sny, odcházejí z lůžka, často se vnutí do postele k rodičům, protože v té své se necítí bezpečně. Po delší době může energetický odpor místa narušit imunitu a to se hlásí nejdříve únavou, později třeba i opakovanými zdravotními potížemi, u nichž se ztěží hledají hmatatelné příčiny.

Lze nějak napravit chyby v už stávajícím bydlení i bez stavebních úprav?
Ano, feng-shui nabízí mnoho možností, jak napravit chyby vzniklé třeba už při stavbě nebo zařizování domu či bytu. Já sama pracuji nečastěji právě s nevelkými, mnohdy takřka kosmetickými změnami v interiéru. Je ale potřeba se na prostor podívat objektivníma očima. V některých domech či bytech někdy dojde i na výměnu jednotlivých pokojů - třeba dorůstající děti si rády svůj malý pokojíček vymění s rodiči a obsadí jejich zbytečně velkou ložnici, zatímco rodiče tím získají potřebnou intimitu v útulném menším pokojíku. Velké možnosti skýtá také například práce s vhodnými barvami, materiály a tvary, ovšem musí se při tom zohlednit individuální typ a nastavení obyvatel prostoru. Pro společně obývané místnosti je pak potřeba najít společný kompromis, aby prostor vyhovoval všem. V barevnosti ale rozhodně vždy doporučuji umírněnost. Dnešní designové trendy jsou příliš často jen módním výkřikem a bydlet se v nich dlouho nedá. Ovšem i za krátkou dobu dokáže taková časopisová designérská křeč způsobit důkladný energetický zmatek v obyvatelích postiženého prostoru...
Nelze ani opomíjet zájmy a osobní zaměření obyvatel. Každý nemá v lásce vzhled východních doplňků, je i jiná možnost ?
Pracuji tak, abych vyhověla pravidlům feng-shui i vkusu klienta. Opravdu jen málokdo si libuje v doplňcích s přiznaným původem na dálném východě a proto hledáme společně vždy takové harmonizační pomůcky a doplňky, které budou vyhovovat jejich stylu, budou ladit i se stávajícím zařízením, a současně v sobě ponesou i symboliku potřebnou pro dané téma konkrétního sektoru.
Pokud potřebnou pomůcku nenajde klient na trhu, mohu pomoci i s jejím návrhem a podle technické náročnosti i se zhotovením. Často se to konkrétně týká třeba tématicky zaměřených obrazů do jednotlivých sektorů, oživujících zvonkoher a mobilních závěsů, osvětlení, prosvětlení či dekorací, které pak pomáhají posílit čchi v potřebném místě.

Znamená to, že vyrábíte doplňky feng-shui ? Kde je prodáváte ?
Některé doplňky sama vyrábím, u některých se účastním návrhem nebo spoluprací. Nemám obchod, ale některé ze zvonkoher momentálně najdete třeba v apatyce Pampeliška (Pražská ul. Klatovy). Raději ale vyrábím přímo pro konkrétního člověka a konkrétní prostor, takže na objednávku. Je vždy lepší, když ten prostor už znám či jej mohu nejdříve vidět, v nejlepším případě potřebuji znát i nativní data obyvatel, abych mohla zodpovědně doporučit a zvolit hlavní a doplňkový materiál, tvar, barvu. Také musím vědět, pro jaký sektor bude doplněk určen, podle toho pak volím a zhotovuji jednotlivé komponenty.
Podobným způsobem fungují i moje harmonizační šperky, vlastně jsou to jakési osobní feng-shui harmonizační pomůcky, nositelné na těle. Každý z nich je originál, často na objednávku pro jediného klienta. Nikdy neudělám dva šperky stejné - nepodařilo by se mi to ani kdybych chtěla, protože tvořím volnou rukou.

Zpracováváte i feng-shui pro venkovní prostory a zahrady ?
Pokud má klient zájem, tak ano. Mohu vytvořit návrh na úpravy, rozčlenění, zařízení a případně i osázení exteriéru, zahrady. Mohu doporučit vhodné rostliny, kultivary, barvy. Samotnou realizaci už si ale klient musí zařídit sám, nejlépe ve spolupráci s odborníky - zahradníky. Pomoci mohu s návrhem či vytvořením některých menších zahradních doplňků a dekorací, plastik.
Otázka pro mnohé nejdůležitější: co obsahuje, kolik stojí a jak dlouho trvá takové zpracování studie feng-shui ?
To záleží na velikosti a náročnosti prostoru, na počtu jeho obyvatel a dalších konkrétních podmínkách. Větší zakázky někdy po dohodě s klienty zpracovávám po etapách nebo jednotlivých podlažích, přičemž prioritu a pořadí zpracování si volí klient. Vždy do studie patří důkladné zmapování a zakreslení GPZ, zhodnocení nativních dat všech stálých obyvatel, zhodnocení stávajícího stavu, z toho vyplývající návrhy jednotlivých úprav a harmonizační doporučení, zakreslení sektorů objektu, tok čchi ve stávajících podmínkách a po navrhovaných úpravách, případně nákresy a črty navrhovaných změn. Celou studii pak s klientem znovu procházím a vysvětluji, i když ji předávám v papírové verzi. Někdy pomáhám klientovi s výběrem materiálů pro úpravy přímo asistencí při nákupu v obchodě.
Pro konečnou cenu je jediným sjednocujícím měřítkem počet hodin, které nad zpracováním studie strávím. Běžná cena práce ostatních poradců v ČR se pohybuje od 500,- až do 1600,-Kč za hodinu práce, počítají si i příplatky za dojezd do objektu, cestovné apod., to se dá najít na netu. Já se ale snažím svoje služby udržet v dostupné cenové hladině a proto účtuji novým klientům pouze 400,-Kč za hodinu a při opakované spolupráci dokonce jen 350,-Kč za hodinu čisté práce, bez rozdílu, zda pracuji na diagnostice objektu, nebo zda zpracovávám studii doma.
Na zpracování si ponechávám podle rozsahu 2-3 týdny, samozřejmě jsem po tu dobu v kontaktu s klientem pro případná dopřesnění. V základní studii bytu standardní velikosti (2+1) se většinou vejdu do 20-30 hodin, ty náročnější (třeba celý dům) spolknou ale i podstatně více práce.

pátek 18. března 2011

Meditace JARNÍ ROVNODENNOSTI



Za pár dnů nastává jarní rovnodennost a někteří se mne ptáte, zda se sejdeme opět ke společné meditaci. Vzhledem k tomu, že se jedná o pondělí, bude mnohem ohleduplnější naladit se na jednotnou vlnu prostřednictvím

společné
MEDITACE ROVNODENNOSTI
na dálku
.

v pondělí 21. března 2011 - kdykoli během celého dne (ale nejlépe v podvečer), podle Vašeho času a možností
naladíme se na ROVNOVÁHU dne a noci, vyvážení sil v nás.

Jemné vyladění mužského a ženského principu v sobě samých nastolíme každý podle svých zkušeností tak, abychom ze svého Středu uviděli vše potřebné...
Postačí ochota k půlhodince nerušeného klidu, několikeré cinknutí tibetské misky (zvonečku) nebo klidná, příjemná a slovem nepřerušovaná hudba (CD)

I chvilkové prožití rovnováhy a ticha v našich myslích přispěje velkou měrou ke zklidnění Celku,
což je v posledních dnech nesmírně potřebné celému světu, zejména oblasti kolem Japonska...
Sejdeme se sice jen virtuálně, ale přesto budem spolu v plném Souznění.....

Meditaci rovnováhy můžete použít už v pátek 18.3.2011, na kdy je ohlášena celosvětová Meditace pro Japonsko........

čtvrtek 17. března 2011

Kam se všichni poděli...?



Zažívám celou tuhle zimu dříve nepoznané fyzické omezení - ano, chybným krůčkem jsem si přivodila zlomeninu nohy s poraněním vazů, ortézu a berle. Klidně se mi smějte, taky jsem se chechtala...

Zkušenost je to naprosto nenahraditelná, zvláště pro terapeutku. Troufám si dokonce říci, že každý, kdo se snaží druhým nějak pomáhat se zdravím, by si takovou lekci měl dobrovolně (byť simulovaně) vyzkoušet, samozřejmě včetně všech lékařů a zdravotníků. Alespoň na týden nasadit dlouhou ortézu a pohybovat se jen o berlích... Tím okamžikem se svět rychle scvrkne na řešení situací, na které dřív nebylo potřeba ani myslet - jak udělat krok po dokonale kluzké nemocniční dlažbě, jak si přinést misku polévky, hrnek čaje, jak vstát z nízkého křesla, otočit se na WC...:)) Často nezbývá než se sobě a své bezmocnosti smát a najít si postupně fígle a vychytávky, které zdravého člověka nenapadnou - není prostě proč.
Můj velký dík patří manželovi, který převzal roli ošetřovatele i hospodyňky a musel projít taky mnoha (zase svými) lekcemi, k nimž a v nichž bezpochyby i on sám také dozrál...

Každá taková lekce má ale mnoho dalších úrovní - mimo jiné třeba zjištění, jak žalostně málo soucítění je mezi námi lidmi a jak zoufale málo klidu dlí v našich myslích.
Tohle neplánované fyzické vyřazení totiž dokonale odhalilo, kdo si jen na něco hraje a kdo je opravdovým v nouzi přítelem...
Skutečných přátel, pro které jsem okamžikem "zlomu" NEpřestala existovat, bylo nakonec vážně jen pár a moc jim za jejich pozornost děkuji.
Pro ostatní, kteří se jako přátelé jen tvářili, se nade mnou prostě velmi snadno a velmi rychle zavřela voda. Hmmm - sejde z očí, sejde z mysli; nebudu já, bude někdo jinej... už vím, kde mají tahle úsloví svůj původ. Naučila jsem se ale zase hodně o vlastním smíření a neočekávání, zklidnění a usebrání sil, o rozdílech mezi samotou a osamělostí... a můžu za to vše zas jenom děkovat.

Přesto si říkám, co se to s námi lidmi děje ? Za mých mladých let se spontánně a zcela samozřejmě chodívalo k nemocným (nota bene měsíce znehybněným) na návštěvu; třeba s kytkou, knížkou, jablkem či lívanci, nebo jen tak - vytrhnout je z oddělenosti, rozptýlit a obveselit mysl, poptat se, vyřídit pozdravy od ostatních, nabídnout pomoc, sdělit novinky či sdílet chvíle... Psávaly se dlouhé dopisy nebo aspoň krátké pozdravy, malovaly se obrázky pro potěchu oka i duše. Za marody se jezdívalo přeplněným vlakem, kodrcalo rozpáleným autobusem, chodilo se pěšky v mrazu kilometry se srdíčkem na dlani a kompotem v tašce.
Ještě i ve škole nás učili, že navštěvovat nemocné je blahodárné a léčivé. Rodina se často právě nad lůžkem konečně sešla, rivalové si odpouštěli staré křivdy a každý si trochu uvědomil svoji zranitelnost - vždyť nevíme dne ani hodiny. Snad každý v té chvíli cítil potřebu pospolitosti a hlavně nenahraditelnosti svých jediných nejbližších - rodičů, sourozenců, dětí...
Dneska, když telefon má každý aspoň jeden, kdy stačí sotva minuta na smsku, mail, a autem si lidé dojedou kam chtějí, paradoxně téměř nikdo nemá ručičky aby napsal, nožičky aby přišel. Každý ale má něco "strašně důležitýho", nestíhá to vleklý chvátání, má na práci něco tak "hrozně neodkladnýho", že kvůli tomu to opravdu důležité neustále odkládá...
Nakonec si chvátalíci ani nevšimnou, že uteklo čtvrt roku bez vzpomínky na druhého (který - mohl-li, vždy pomohl, ale když sám nemůže nebo by snad dokonce pomoc potřeboval, zůstal sám). Někteří si možná i vzpomněli (byť až na popud), třeba i slíbili, ale stejně se nakonec neozvali, ztratili nit a zaznělo jen plytké "však ty se nějak zabavíš..." Tohle není o zabavení či ukrácení dlouhé chvíle, tohle je o míře sou-cítění, kterého skutečně jsme nebo nejsme schopni. Sami sebe bychom měli přistihnout, chytit se za nos a ptát se: Kde jsme utratili všechen ten čas..? Za co jsme vyměnili svá přátelství..? Kde jsme tak nepozorně ztratili svá srdce..? Čím vším jsme zpřetrhali svá vrozená propojení...? Uvnitř čeho vlastně jsme se tolik ztratili, až jsme ztratili sami sebe..?

Nestýskám si, naopak. Jsem za všechno to poznání velmi vděčná, neboť celé to je pro mne naprosto nezastupitelný studijní materiál a praktická zkušenost - v mnoha směrech a netušených úrovních, na jejichž zkoumání jsem měla konečně opravdu dostatek ticha. Ticha k nádherným nekonečným meditacím, léčení se, uvědomování, k sebereflexi a nezbytným následným proměnám, k přijímání skutečně všeho, co (ne)přišlo...
Zkušenost možná bolavá, ale dokonale celistvá; neomylný koncert příčin a následků, pohybu i zamrznutí, tanec jinu a jangu až k vyvážení obou skrze vlastní Střed...

Stále věřím i v Moudrou jiskřičku uvnitř lidských srdcí. Věřím, že snad ještě alespoň někteří včas najdeme sami sebe, abychom dokázali ve svých myslích a životech co nejdříve narovnat vše, co jsme pokřivili vlastní lhostejností, nechat srůst, co jsme zlomili vlastním spěchem. Nikdy totiž nevíme, kolik času nám doopravdy zbývá...

Možná to není pravá modlitba, ale po svém prosím Boha. Nežádám jej, aby něco dal či odstranil, ale aby při nás jen tak stál a jenom nahlížel.
Nám všem přeju, abychom pod (jeho) laskavým pohledem uvnitř sebe našli sami v sobě sílu uvědomit si své chyby dřív, než se jimi zahubíme. Tohle za nás totiž nikdo - ani Nejvyšší - udělat prostě nemůže......