Diskusí o rozdílech v myšlení mužů a žen je v dosahu všech zájemců dostatečně velké množství a tedy všichni, kdož chtějí opravdu vědět, mají možnost si najít právě to, co potřebují.
Často se ale setkávám se skutečností, že mnoho lidí mnoho ví, ale málokdo své vědomosti opravdu aplikuje v každodenním životě. A proto často opakuji že "vědět nestačí, je třeba to dělat"! Právě muži, díky svým vývojovým (a)dispozicím, jsou jen zřídka schopni (a ještě méně ochotni) propojení minulých (či dokonce ne-svých) zkušeností s praxí a jejich aplikaci do budoucích činů. Jinými slovy : většina mužů je (ke škodě své i svých žen) sotva kdy schopna postřehnout souvislosti a podobnosti mezi svým a ženiným konáním, mezi svými a ženinými zkušenostmi - přesně v duchu věty "když dva dělají totéž, není to totéž". Uvedu opět klasický příklad z praxe.
Každá žena, která kdy pár let pečovala o malé dítě (tedy to, čemu se donedávna komicky říkalo "mateřská dovolená"- tenhle název mohl vymyslet jedině neinformovaný a v péči o děti nezkušený muž, protože žádná žena ten čas nenazve dovolenou), každá taková normální máma ví, že pečovat o dítě je práce krásná, naplňující, nicméně poměrně náročná a na dvacetičtyřhodinový úvazek. Práce pilná, nenaplánovatelná, nikdy nekončící a do jisté míry je v ní žena-matka též izolována od zbytku světa. Pečovat o malé dítě znamená vždy spoustu zodpovědnosti, ale i neutuchající trpělivost a schopnost bleskurychle reagovat a měnit plány podle potřeb dítěte (a případně i dalších dětí a osob, které jsou na péči té ženy odkázány).
Každá žena v takové situaci jistě velmi ocení, když její partner (který se jinak poctivě snaží uživit rodinu) najde přece jen také chvilku na to, aby ženu v té nekončící péči na okamžik vystřídal, užil si potomků a zároveň umožnil svou angažovaností dodělat práce, které s dídětem prostě dělat nejdou, a v neposlední řadě tak pomohl udržet kontakt a komunikaci ženy se světem.
Každá poctivá maminka (i pramaminka) ví, o čem hovořím; ví, co znamená ta mnohaletá bohulibá izolace u plen a kašiček, často i bez pomoci babiček (nehlídacích, protože mladých a zaměstnaných), a i když všechny všechny své děti milujeme, přesto si bolestně uvědomujeme, že na vlastní život a realizaci svých plánů (ještě) jaksi není čas. Holt snad až děti vyrostou...
Muž v roli živitele dlí v této době buď v práci, nebo se "relaxuje" v jakémkoli zařízení dle vlastního výběru, neboť po "ulovení jelena" po právu odpočívá u ohně, civí na hvězdy (do novin, na televizi...) a má prostě vypnuto.
Nejednou se však najednou stane, že se role obrátí: muž zůstává nedobrovolně doma v roli (nezaměstnaného) otce, který pečuje o děti, žena se dostává do role živitelky. Ona obléká kalhoty, zatímco on navléká zástěru. Zatímco ona přichází domů z práce unavená (stejně jako dříve muž), on dle svých možností a schopností "kmitá" kolem dítěte, školky, plotny a učí se užívat si (původně ženinu) mantru "prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo-prádlo-žrádlo...".
Nedávno si mi jeden takový nezaměstnaný muž stěžoval, jak jeho žena málo dbá o rodinu, že je stále jen v práci nebo spí (po práci na směny) nebo něco nepodstatného dělá (dodělává neviděné nedodělky po jeho hospodaření) a on je zase s dítětem. Znám dobře poměry v té rodině, nastala právě ta situace ženy v kalhotách a muže v zástěře, byť u obou nedobrovolně. Mimochodem dítě samo na dotaz "co nejčastěji děláš doma s tatínkem" odpovídalo opakovaně "válíme se a čučíme na telku"... Hmmm.
Onen muž si neuvědomil (= nepropojil) svoji nynější zkušenost s dřívějšími větami své ženy (z dob její mateřské). Tytéž (tehdy podle muže hysterické) věty: jsi málo doma, jsem tady pořád sama (nyní sám) s mrňousem, nevěnuješ se mi, jsem tu jak ve vězení, koukej s tím něco udělat, nebo...
Na tohle téma byly už popsány stohy papíru, přesto zopakuji znovu (s tajným přáním, že si to i onen muž také přečte a konečně si uvědomí, že se proti němu opravdu nespikl celý svět, ani že jeho žena není porouchaná, ale že to teď prostě JEN žije z druhé strany, kterou dřív sám pokládal za nicotnou):
když dva dělají totéž, není to totéž - tedy když jeden je muž a jedna je žena. Teprve pohledem zvenčí (nebo lépe z nitra) lze vidět že JE TO TOTÉŽ...
Tak, pánové (stěžující si na unavené ženy), ruku na srdce : co kdybyste už konečně s trochou tiché pokory uznali, že domácnost je docela makačka a že každá práce chce své? Víte, že by se vám pak přece jen cosi povedlo propojit nad rámec vašich pochybovaných vývojových dispozic - tedy, když budete opravdu chtít ...? !-)
