s padajícím listím Vás zvu na
MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
který se koná
v pátek 6.listopadu 2oo9 od 19.oo hod.
(jako obvykle) v nově upravené meditační místnosti
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
("Centrum souznění")
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů
Země (rok)
Kov (podzim)
Voda (znamení Štíra)
Vzduch (Luna v Blížencích)
S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj(e) včetně všech možných paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem+ oheň,
PET lahev s pitnou vodou (podle velikosti své znějící misky), brčko a vyčištěný krystal podle vlastní volby (křišťál, růženín, ametyst... - schopný projít pohodlně hrdlem lahve)
***
Těším se na všechny :Ö:
čtvrtek 29. října 2009
pondělí 26. října 2009
Štíření...
Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).
* Štír je osmým znamením zvěrokruhu, avšak je prvním, pro něhož je naprosto samozřejmou součástí života sama smrt. Energii kříže předchozí Váhy v sobě nese také (vertikála těla a horizontála ramen s klepítky), ale poponáší ji k uznání smrtelnosti nejen života, ale i veškerých dějů v jejich přirozené konečnosti. Energii smrti nese v sobě jako kód, vlastně jí sám disponuje prostřednictvím svého jedu.
* Smíření se smrtelností (cokoliv, co má začátek, má i konec) Štíři často vyjadřují "ukončujícími" větami typu "to už je tak", "už to tak musí být" nebo "co dělat, jde se dál"...apod. Snáze tak (v závislosti na míře zralosti) opouštějí vše, co už není životaschopné, většinou neulpívají na pomíjivých skutečnostech.
* O Štírech se říká, že jsou vášniví a často se jejich vášnivost zcela chybně zaměňuje za sexualitu. Štír je opravdu vášnivý, ale v čemkoli, co dělá; umí vášnivě žít, milovat, nenávidět, ale i se učit, vášnivě spí, vášnivě jí, vášnivě bolí, vášnivě se hádá, vášnivě opouští i trpí... zkrátka cokoli koná a žije, je prodchnuto vášní. S tím souvisí i jeho emotivnost, jakkoli to na první pohled často tak nevypadá.
* Štír je sólista, nikoli však samotář. Scény z dobrodružných filmů, kde se dno temné jeskyně hemží vrstvou štírů, vytvářejí uměle klamný dojem; ve skutečnosti najdeme pod jedním kamenem v jedné škvíře vždy jen jediného štíra, což nasvědčuje tomu, že Štír nemá právě v lásce narušitele svého teritoria.
* Štír má svoji jedovou zbraň na vlastní obranu, ovšem mnohdy se brání dříve, nežli je veden jakýkoliv útok. Z pohledu zvenčí to pak vypadá, že Štír sám útočí jako první, zatímco on si je zcela jist, že se jen - zahnán do kouta - právem brání. Jeho teritorium je přece nedotknutelným územím (bez ohledu na skutečného vlastníka) a žádný nezvaný host tu nemá co pohledávat.
Příklad: pouštní poutník, zmožen horkem, večer usedne do stínu skály a zuje boty, by dal spočinouti svým znaveným nohám. Za tmy jeho opuštěnou botu objeví štír a okamžitě ji pojme za své teritorium. Ráno nic netušící turista nazouvá botu a ouvej - je uštknut štírem, který se mu do boty nastěhoval, ale ten přece právem hájí svou nedávno adoptovanou jeskyňku, své výsostné území ! Kdo je tedy vlastně v právu ? ...to přece musí každý pochopit, že štír byl ohrožen a tedy se musel bránit, že? :))
* Štír je druhým ze tří královských archetypů zodiaku. Je to lev mezi bezobratlými drobky, jejichž pravomoci ale není radno podceňovat. Štír je predátor a svoji kořist loví se zaujetím sobě vlastním. Z titulu krále pak často deleguje některé (nepohodlné, nedůstojné) pravomoci na druhé - prostě "má na to lidi".
Také rčení "panská láska po zajících skáče" se dá zahlédnout v životě nejednoho Štíra - Štírky... ale nikdo jim nevysvětlí, že je to jen jejich vůle; že ve skutečnosti nejsou opouštěni (jak to z jejich pohledu vypadá), ale sami už si vztah ve své hlavě dávno předtím ukončili a on pak už jen odumřel na nezájem.
* Jako jediné z vodních znamení je Štír plně suchozemsky nastaven; ve vodě se topí a přijímá ji tedy spíše symbolicky v podobě duševní aktivity. Nesmíme ale zapomenout, že štír je jedno z mála vzácných stvoření, které přežije i nukleární výbuch a z toho plyne fakt, že i zrozenci ve Štíru jsou schopni snést vařící, snad až radioaktivní a jedovatou "vodu" života a vztahů, v nichž jsou schopni unést mnohem víc, než ostatní.
Skutečné křivdy, které se jim v jejich očích dějí (i když se nedějí), většinou nekomentují hned, nemstí se, ale přetaví v sobě svoji bolest v dokonalý jed, který pak použijí v nejvhodnější chvíli přesně mířeným bodnutím do nejslabšího místa protivníkova...
* Pro soužití se Štírem se vyplatí jeho jed respektovat a naučit se včas zahlédnout výstražné znamení - postoj se zdviženým žihadlem...a vycouvat. Ti, kdož se Štíry vyrůstají, získají do jisté míry přirozenou imunitu vůči jejich jedu a naučí se tuto zbraň často i podvědomě používat, i když patří k jinému znamení.
Není však výjimkou, že více Štírů v rodině může vytvořit svou náročností příliš jedovaté až zhoubné prostředí pro ostatní znamení, která pak z neúnosného štířího dosahu utíkají (z domova, z reality...)
* Je-li Štír zahnán okolnostmi (dominantnějším znamením) přece jen do kouta bezvýchodnosti, dokáže obrátit svůj jed proti sobě. Sebedestrukční hrozba se pak může zvrhnout až v nenápadnou a pomalou sebevraždu vlastními myšlenkami, slovy, jedovatým (otráveným) postojem k sobě a k životu; paradoxně mu zde napomáhá právě jeho přirozené přijímání smrtelnosti...
* Z výše uvedeného vyplývá ponaučení pro ostatních jedenáct znamení zodiaku: hádat se se Štírem se rovná dráždění hada bosou nohou.
Hleďme si tedy Štíry raději neznepřátelit a učit se od nich přijetí smrtelnosti všeho, co máme pro tento život stejně jenom propůjčeno...
* Štír je osmým znamením zvěrokruhu, avšak je prvním, pro něhož je naprosto samozřejmou součástí života sama smrt. Energii kříže předchozí Váhy v sobě nese také (vertikála těla a horizontála ramen s klepítky), ale poponáší ji k uznání smrtelnosti nejen života, ale i veškerých dějů v jejich přirozené konečnosti. Energii smrti nese v sobě jako kód, vlastně jí sám disponuje prostřednictvím svého jedu.
* Smíření se smrtelností (cokoliv, co má začátek, má i konec) Štíři často vyjadřují "ukončujícími" větami typu "to už je tak", "už to tak musí být" nebo "co dělat, jde se dál"...apod. Snáze tak (v závislosti na míře zralosti) opouštějí vše, co už není životaschopné, většinou neulpívají na pomíjivých skutečnostech.
* O Štírech se říká, že jsou vášniví a často se jejich vášnivost zcela chybně zaměňuje za sexualitu. Štír je opravdu vášnivý, ale v čemkoli, co dělá; umí vášnivě žít, milovat, nenávidět, ale i se učit, vášnivě spí, vášnivě jí, vášnivě bolí, vášnivě se hádá, vášnivě opouští i trpí... zkrátka cokoli koná a žije, je prodchnuto vášní. S tím souvisí i jeho emotivnost, jakkoli to na první pohled často tak nevypadá.
* Štír je sólista, nikoli však samotář. Scény z dobrodružných filmů, kde se dno temné jeskyně hemží vrstvou štírů, vytvářejí uměle klamný dojem; ve skutečnosti najdeme pod jedním kamenem v jedné škvíře vždy jen jediného štíra, což nasvědčuje tomu, že Štír nemá právě v lásce narušitele svého teritoria.
* Štír má svoji jedovou zbraň na vlastní obranu, ovšem mnohdy se brání dříve, nežli je veden jakýkoliv útok. Z pohledu zvenčí to pak vypadá, že Štír sám útočí jako první, zatímco on si je zcela jist, že se jen - zahnán do kouta - právem brání. Jeho teritorium je přece nedotknutelným územím (bez ohledu na skutečného vlastníka) a žádný nezvaný host tu nemá co pohledávat.
Příklad: pouštní poutník, zmožen horkem, večer usedne do stínu skály a zuje boty, by dal spočinouti svým znaveným nohám. Za tmy jeho opuštěnou botu objeví štír a okamžitě ji pojme za své teritorium. Ráno nic netušící turista nazouvá botu a ouvej - je uštknut štírem, který se mu do boty nastěhoval, ale ten přece právem hájí svou nedávno adoptovanou jeskyňku, své výsostné území ! Kdo je tedy vlastně v právu ? ...to přece musí každý pochopit, že štír byl ohrožen a tedy se musel bránit, že? :))
* Štír je druhým ze tří královských archetypů zodiaku. Je to lev mezi bezobratlými drobky, jejichž pravomoci ale není radno podceňovat. Štír je predátor a svoji kořist loví se zaujetím sobě vlastním. Z titulu krále pak často deleguje některé (nepohodlné, nedůstojné) pravomoci na druhé - prostě "má na to lidi".
Také rčení "panská láska po zajících skáče" se dá zahlédnout v životě nejednoho Štíra - Štírky... ale nikdo jim nevysvětlí, že je to jen jejich vůle; že ve skutečnosti nejsou opouštěni (jak to z jejich pohledu vypadá), ale sami už si vztah ve své hlavě dávno předtím ukončili a on pak už jen odumřel na nezájem.
* Jako jediné z vodních znamení je Štír plně suchozemsky nastaven; ve vodě se topí a přijímá ji tedy spíše symbolicky v podobě duševní aktivity. Nesmíme ale zapomenout, že štír je jedno z mála vzácných stvoření, které přežije i nukleární výbuch a z toho plyne fakt, že i zrozenci ve Štíru jsou schopni snést vařící, snad až radioaktivní a jedovatou "vodu" života a vztahů, v nichž jsou schopni unést mnohem víc, než ostatní.
Skutečné křivdy, které se jim v jejich očích dějí (i když se nedějí), většinou nekomentují hned, nemstí se, ale přetaví v sobě svoji bolest v dokonalý jed, který pak použijí v nejvhodnější chvíli přesně mířeným bodnutím do nejslabšího místa protivníkova...
* Pro soužití se Štírem se vyplatí jeho jed respektovat a naučit se včas zahlédnout výstražné znamení - postoj se zdviženým žihadlem...a vycouvat. Ti, kdož se Štíry vyrůstají, získají do jisté míry přirozenou imunitu vůči jejich jedu a naučí se tuto zbraň často i podvědomě používat, i když patří k jinému znamení.
Není však výjimkou, že více Štírů v rodině může vytvořit svou náročností příliš jedovaté až zhoubné prostředí pro ostatní znamení, která pak z neúnosného štířího dosahu utíkají (z domova, z reality...)
* Je-li Štír zahnán okolnostmi (dominantnějším znamením) přece jen do kouta bezvýchodnosti, dokáže obrátit svůj jed proti sobě. Sebedestrukční hrozba se pak může zvrhnout až v nenápadnou a pomalou sebevraždu vlastními myšlenkami, slovy, jedovatým (otráveným) postojem k sobě a k životu; paradoxně mu zde napomáhá právě jeho přirozené přijímání smrtelnosti...
* Z výše uvedeného vyplývá ponaučení pro ostatních jedenáct znamení zodiaku: hádat se se Štírem se rovná dráždění hada bosou nohou.
Hleďme si tedy Štíry raději neznepřátelit a učit se od nich přijetí smrtelnosti všeho, co máme pro tento život stejně jenom propůjčeno...
úterý 20. října 2009
Celiství...
Diskusí na téma, zda to v životě mají těžší muži nebo ženy, je všude kolem nás habaděj. Každý má svou úctyhodnou pravdu, jenže samy tyhle učené litanie nic nevyřeší, pokud (dokud) se každý sám za sebe nevypořádáme s vlastní nejednotou a rozpolceností.
Dokud budeme každý hájit jen své nedospěle jednostranné zájmy, budeme jen donekonečna prohlubovat už tak propastné nedorozumění skrze rozdíly našich opačných polarit. Rozevíráním nůžek se přece nikdy nemůžeme dobrat zcelení - dalšího kroku ve vlastním vývoji k celistvosti.
Většina žen se dnes už netají svým pochlapením, přijaly jsme (snad v souladu s obecným pomužšťujícím trendem civilizace) notný podíl jangu nad míru svého přirozeného nastavení; dobrovolně, povinně, jako samozřejmou součást výchovy v níž už naše maminky byly jangovější než jejich maminky... Aby se z nás však nestaly navždy "emancipované" chlapice, musíme každá v sobě nalézt (a chtít hledat) své přirozené ženství, přesto že okolní tlak nás nutí k opaku.
Většina mužů se bojí zženštilosti jako čert kříže, ale právě čím více se bojí, tím více se jejich přirozený jin hlásí, tím více vidíme metrosexuálů, depilujících si nejen podpaží, ale i hruď, nohy, či dokonce vousy, barvících si vlasy... Kdo o to stojí ? Jen stejně nedospělé barbíny.
Muži mají všeobecně strach, že přijetí byť jen zlomku jejich přirozeně vrozeného podílu jinové energie (ženského vkladu v mužském těle, dědictví po matce, chcete-li) by je uvrhlo do čtyřprocentní komunity, nebo by snad měli náhle půl mozku z (oné pověstné anekdotické) blondýny...:)) Ani muži si ještě nepřipustili, že ale právě dobrovolné akceptování a splynutí se svou přirozeně existující a neodpáratelnou vnitřní jinovou (ženskou) polaritou jim teprve ukáže možnosti a vytvoří podmínky stát se skutečným Mužem...
Když si moudrý muž připustí (sám sobě) svou "ženskou" emoci v potřebné míře (adekvátní té které aktuální chvíli), když třeba i příležitostně pustí slzu, ještě to z něj nedělá cimprdlínu neschopnou soustředěného lovu ! Ba právě naopak - emoce, které nejsou v okamžiku jejich rozlití potlačeny, nemají potřebu se pak chronicky drát na světlo a být mužem permanentně znovu a znovu zatlačovány. Pak ovšem ztrácejí smysl všechny ty sadisticky masochistické iniciační rituály minulých i dnešních mužů, které mají jediný cíl: vyrvat ze sebe i nejposlednější zbytky citlivosti přirozeně zděděné po matce, aby snad nějaká nežádoucí vnímavost nenarušovala tvrdou chlapáckou duši...?!
Z vlastní praxe a mnohaletých zkušeností však dobře vím, že tyto přirozené emoce nejsou žádným rituálem zvládnuté (jak si mnozí páni myslí), jsou jen zahnány do třináctých komnat a v okamžiku, kdy je muž fakticky konfrontován s jejich nepřetržitou existencí v sobě, vylévá se jezero přes stavidla do slzavého údolí...a nastává neznámá úleva. Následný stud mužského ega je nasnadě; vždyť co by tomu řekli ostatní "chlapi", že? Co by tomu řekly ženy, které jej mají (a on si myslí že chtějí mít) za tvrďáka, že...
Neřekli by nic, protože sami se sebou mají stejné neřešené téma a ženy by naopak ocenily konečně přiznanou nitku citlivosti v jinak hrubém koberci "mužských" prezentací.
Řada lidí i dnes žije ve strachu, že na nás útočí mocnosti pekelné či mimozemské technologie, nemluvě o sledování režimem a jeho "mocnými". Mnozí paranoidně se chránící bázlivci si nicméně vůbec neuvědomují, že jejich osobní "démoni" (např. nejrůznější závislosti - na legálních i zapovězených drogách, módě, vzhledu, únicích z reality, vztazích, poskytovaném servisu, práci, uznání, souhlasu okolí, rozumu, i na povrchní módnosti prostředí v němž denně existují a přijímají životně důležité informace...) jsou mnohem blíž a mnohem nebezpečnější, a že se svého nositele nepustí dřív, dokud on sám (sama) opravdu nebude chtít.
Každý bývalý kuřák vám ochotně potvrdí, že ke skutečnému a definitivnímu zbavení se svého "démona cigarety" (bez reziduí potlačované chuti) je potřeba opravdu pevné a jasné vnitřní rozhodnutí, zřetelné zodpovězení vlastní otázky "proč to vlastně dělám?", trpělivost se sebou samým a v neposlední řadě pravdivá úcta k vlastní duši, která vždycky strádá, je-li neslyšena pro zaujatost vlastními povrchními návyky.
Stále více lidí žije dnes ve strachu, že jsou sledováni, je na ně útočeno či se blíží katastrofický konec světa..., ale neuvědomují si, že právě emoce strachu je největší, naplno otevřenou branou pro únik vlastní energie. Právě skrze svůj strach darujeme dobrovolně svoji pozornost a tedy i sílu všemu, čeho se obáváme; posilujeme tak svého domělého "protivníka" a vlastně jej vyživujeme k tomu, aby nás snáze a stále více omezoval. Řešením není ani pštrosí politika ani konzumace antidepresiv.
Zbavit se takového (dnes zcela běžného) stihomamu (alias strachu) je ovšem samozřejmě dřina; nelze si myslet, že by ji za nás udělal kdokoli druhý (nebo miliarda andělů - i kdybychom o ně prosili ve dne v noci); to si každý musíme odmakat sám prací na sobě - a ta je nepohodlná, při té bolí mezi ušima... Nepoddat se znamená neuhnout a přijmout okamžik nepříjemné konfrontace, třeba i jen se svou ženskou nitkou v mužském těle, třeba i jen se svým přílišným pochlapením ženy...
Spojení protikladů v jeden fungující Celek - to je hlavní motto celé transformace a je vedlejší, zda se propojení odehraje pouze na úrovni duality jednotlivce, bipolarity páru či pokročí i do dalších černobílých příček, které denně neuvědoměle žijeme.
Skutečné propojení svých vlastních polarit je provázeno dotekem dokonalosti, stejně jako propojené hemisféry mozku dokážou mnohem víc, nežli jen být součtem polovin...
Sjednocení opaků a jejich spolupráce - TO je ta skutečná osobní trans-formace a jedině skrze ni může projít transformací celé lidstvo...
Hledejme, identifikujme a naslouchejme protikladným veličinám, ať si uvědomíme jejich rozdílnosti, ale neustrňme jen u diferenciace.
Udělejme další přirozený a nezbytný vývojový krok a pojďme dál, pojďme za to vše, co nás učili - k propojení, pochopení, popojděme k Celistvosti...
Dokud budeme každý hájit jen své nedospěle jednostranné zájmy, budeme jen donekonečna prohlubovat už tak propastné nedorozumění skrze rozdíly našich opačných polarit. Rozevíráním nůžek se přece nikdy nemůžeme dobrat zcelení - dalšího kroku ve vlastním vývoji k celistvosti.
Většina žen se dnes už netají svým pochlapením, přijaly jsme (snad v souladu s obecným pomužšťujícím trendem civilizace) notný podíl jangu nad míru svého přirozeného nastavení; dobrovolně, povinně, jako samozřejmou součást výchovy v níž už naše maminky byly jangovější než jejich maminky... Aby se z nás však nestaly navždy "emancipované" chlapice, musíme každá v sobě nalézt (a chtít hledat) své přirozené ženství, přesto že okolní tlak nás nutí k opaku.
Většina mužů se bojí zženštilosti jako čert kříže, ale právě čím více se bojí, tím více se jejich přirozený jin hlásí, tím více vidíme metrosexuálů, depilujících si nejen podpaží, ale i hruď, nohy, či dokonce vousy, barvících si vlasy... Kdo o to stojí ? Jen stejně nedospělé barbíny.
Muži mají všeobecně strach, že přijetí byť jen zlomku jejich přirozeně vrozeného podílu jinové energie (ženského vkladu v mužském těle, dědictví po matce, chcete-li) by je uvrhlo do čtyřprocentní komunity, nebo by snad měli náhle půl mozku z (oné pověstné anekdotické) blondýny...:)) Ani muži si ještě nepřipustili, že ale právě dobrovolné akceptování a splynutí se svou přirozeně existující a neodpáratelnou vnitřní jinovou (ženskou) polaritou jim teprve ukáže možnosti a vytvoří podmínky stát se skutečným Mužem...
Když si moudrý muž připustí (sám sobě) svou "ženskou" emoci v potřebné míře (adekvátní té které aktuální chvíli), když třeba i příležitostně pustí slzu, ještě to z něj nedělá cimprdlínu neschopnou soustředěného lovu ! Ba právě naopak - emoce, které nejsou v okamžiku jejich rozlití potlačeny, nemají potřebu se pak chronicky drát na světlo a být mužem permanentně znovu a znovu zatlačovány. Pak ovšem ztrácejí smysl všechny ty sadisticky masochistické iniciační rituály minulých i dnešních mužů, které mají jediný cíl: vyrvat ze sebe i nejposlednější zbytky citlivosti přirozeně zděděné po matce, aby snad nějaká nežádoucí vnímavost nenarušovala tvrdou chlapáckou duši...?!
Z vlastní praxe a mnohaletých zkušeností však dobře vím, že tyto přirozené emoce nejsou žádným rituálem zvládnuté (jak si mnozí páni myslí), jsou jen zahnány do třináctých komnat a v okamžiku, kdy je muž fakticky konfrontován s jejich nepřetržitou existencí v sobě, vylévá se jezero přes stavidla do slzavého údolí...a nastává neznámá úleva. Následný stud mužského ega je nasnadě; vždyť co by tomu řekli ostatní "chlapi", že? Co by tomu řekly ženy, které jej mají (a on si myslí že chtějí mít) za tvrďáka, že...
Neřekli by nic, protože sami se sebou mají stejné neřešené téma a ženy by naopak ocenily konečně přiznanou nitku citlivosti v jinak hrubém koberci "mužských" prezentací.
Řada lidí i dnes žije ve strachu, že na nás útočí mocnosti pekelné či mimozemské technologie, nemluvě o sledování režimem a jeho "mocnými". Mnozí paranoidně se chránící bázlivci si nicméně vůbec neuvědomují, že jejich osobní "démoni" (např. nejrůznější závislosti - na legálních i zapovězených drogách, módě, vzhledu, únicích z reality, vztazích, poskytovaném servisu, práci, uznání, souhlasu okolí, rozumu, i na povrchní módnosti prostředí v němž denně existují a přijímají životně důležité informace...) jsou mnohem blíž a mnohem nebezpečnější, a že se svého nositele nepustí dřív, dokud on sám (sama) opravdu nebude chtít.
Každý bývalý kuřák vám ochotně potvrdí, že ke skutečnému a definitivnímu zbavení se svého "démona cigarety" (bez reziduí potlačované chuti) je potřeba opravdu pevné a jasné vnitřní rozhodnutí, zřetelné zodpovězení vlastní otázky "proč to vlastně dělám?", trpělivost se sebou samým a v neposlední řadě pravdivá úcta k vlastní duši, která vždycky strádá, je-li neslyšena pro zaujatost vlastními povrchními návyky.
Stále více lidí žije dnes ve strachu, že jsou sledováni, je na ně útočeno či se blíží katastrofický konec světa..., ale neuvědomují si, že právě emoce strachu je největší, naplno otevřenou branou pro únik vlastní energie. Právě skrze svůj strach darujeme dobrovolně svoji pozornost a tedy i sílu všemu, čeho se obáváme; posilujeme tak svého domělého "protivníka" a vlastně jej vyživujeme k tomu, aby nás snáze a stále více omezoval. Řešením není ani pštrosí politika ani konzumace antidepresiv.
Zbavit se takového (dnes zcela běžného) stihomamu (alias strachu) je ovšem samozřejmě dřina; nelze si myslet, že by ji za nás udělal kdokoli druhý (nebo miliarda andělů - i kdybychom o ně prosili ve dne v noci); to si každý musíme odmakat sám prací na sobě - a ta je nepohodlná, při té bolí mezi ušima... Nepoddat se znamená neuhnout a přijmout okamžik nepříjemné konfrontace, třeba i jen se svou ženskou nitkou v mužském těle, třeba i jen se svým přílišným pochlapením ženy...
Spojení protikladů v jeden fungující Celek - to je hlavní motto celé transformace a je vedlejší, zda se propojení odehraje pouze na úrovni duality jednotlivce, bipolarity páru či pokročí i do dalších černobílých příček, které denně neuvědoměle žijeme.
Skutečné propojení svých vlastních polarit je provázeno dotekem dokonalosti, stejně jako propojené hemisféry mozku dokážou mnohem víc, nežli jen být součtem polovin...
Sjednocení opaků a jejich spolupráce - TO je ta skutečná osobní trans-formace a jedině skrze ni může projít transformací celé lidstvo...
Hledejme, identifikujme a naslouchejme protikladným veličinám, ať si uvědomíme jejich rozdílnosti, ale neustrňme jen u diferenciace.
Udělejme další přirozený a nezbytný vývojový krok a pojďme dál, pojďme za to vše, co nás učili - k propojení, pochopení, popojděme k Celistvosti...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)