Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

pátek 21. prosince 2018

Spojené cinkání české 2018 - 19

Milí...
letos už třináctým rokem oslovuji své známé, podobně laděné přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku.... tak i letos......
Možná právě teď posuneme evoluční spirálu - zase alespoň o jeden světelný krok, krůček..., zanecháme zvukovou stopu, stoupajíce po schodech vlastního vývoje...,
... nejen pro sebe, čistým zněním, čistým myšlením, čistými činy, právě my, tady, uproSTŘED sebe samých, souStředění, vyvážení a klidní... alespoň na vzácnou chvíli.

Připojte se, chcete-li...
Zvu všechny sou-znějící opět ke
SPOJENÉMU CINKÁNÍ ČESKÉMU, ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o18, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci),
kdy se opět propojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
Netřeba meditovat "na něco", stačí sena chvíli ztišit, usebrat svou mysl, usednout ve svém srdci či haře a nemyslet... jen znít... a naslouchat...
Každý tam, kde právě jsme, nastolíme pár vteřin ticha ve svých myslích. Rozezvučet můžeme třeba kovové znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků vánočních), vítán je alikvotní zpěv, mantry, posvátné písně, plné nepodmíněné lásky...
Přispějeme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho, stále ještě příliš hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou".
Nebudete-li moci nahlas, připojte se alespoň ztišením, vzpomínkou, myšlenkou na další sou-znějící...

***
Stejným způsobem pak tiše přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o19, s klidem v srdci i mysli... bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show.
Přizvěte, prosím, k této virtuální meditaci i všechny své stejně naladěné přátele - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budete..., budou...
Staneme se průběžně re-sonujícím, 24 hodin sou-znějícím společným pozemským prostorem, obejmeme Zemi léčivými tóny. Nechme svoji čistou, prostou a pravdivou energii proudit skrze naše srdce, hlasy i nástroje...

Děkuji za sdílení všemi cestami.

Přeji všem čistá srdce a bohaté sou-znění. Kéź jsou všechny bytosti šťastny...

pátek 2. listopadu 2018

RECY-věci 2018


Motto:
"...Celý vesmír recykluje. A funguje to dokonale, tak proč bychom to měli dělat jinak ?..."




Pěkný den, milí,
zvu Vás na již

9. ročník předvánoční dobročinné prodejní


Galerie RECY-věci
neděle 18.11. - úterý 20.11. 2018 v Čajovně UNMP v KLATOVECH (v hradbách)

VERNISÁŽ v neděli 18.listopadu v 18.oo hod.,
tradičně se šálkem výtečného čaje


* opět budou ke koupi NOVÉ, designové, 100% rukodělné výrobky ze zbytkových a recyklovaných materiálů
* originální netradiční dárky pro vánoční i celoroční příležitosti * užitkové i dekorační předměty, upcykling, autorskou tvorbu
* vše NOVĚ VYROBENÉ - z textilu, příze, papíru, skla, kovu, plastu, vosku... a dalších materiálů...
...každý rok novinky, které jinde nekoupíte...:-)

* zakoupením kteréhokoli z výrobků přispějete dvakrát na správnou věc, neboť pomůžete udržet zdravější životní prostředí, aby naši potomci nemuseli žít ve světě plném zbytečných odpadků, a současně přispějete bezbranným opuštěným bytostem...
* recyklace je přirozená v celém vesmíru, tak přijďte podpořit dobrý směr, navíc si užijete předvánoční posezení v příjemném prostředí...
...moderní člověk prostě přirozeně a rád RECYKLUJE... :-)

Výtěžek letošní prodejní Galerie opět poputuje na lokální charitu - malý příspěvek opuštěným zvířatům, k němuž se můžete připojit zakoupením RECY-věcí na této benefiční galerii...
Všechny výchozí materiály i konečné výrobky jsou podrobeny důkladné fyzické i energetické očistě...

Můžete-li, prosím šiřte tuto informaci dál - plakát lze vytisknout nebo dál rozesílat mailem, umístit na profilech a soc.sítích.......

***HISTORII GALERIE RECY-věci najdete ZDE***



Děkuji jménem zvířecích sirotků za Váš čas i účast, těšíme se na všechny sou-znějící............


čtvrtek 4. října 2018

O bohatství (podzimu, stromů, lidí...)

Letošní suché léto bylo náročné pro všechny. Mnoho stromů uschlo takříkajíc nastojato - hlavně ty mělce kořenící, které nedosáhly na hlubší spodní vodu; vždyť koncem prázdnin už dokonce vadly i duby, které disponují hlubokým kůlovým kořenem...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...

Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...

A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?

Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???

Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...

Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...

My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...


pátek 7. září 2018

Ukliďme si před svým prahem...

Mnozí z nás si ještě dobře pamatujeme na jarní úklid, vesnické sobotní brigády na vyčištění černých skládek, nepořádků a veřejných prostranství, akce "Z" - zvelebení.
U nás doma se stalo dokonce jakousi nepsanou, vysmívanou a poťouchlou tradicí dělat úklid půdy na 1.máje, když jsme se vrátili z průvodu a chtělo se nám odpočívat po probdělé noci, kdy se pálila "bába" a vápnem psaly pěšinky...
Dobře si pamatuju, jak jsme coby puberťáci brblali, ale šli jsme spolu s ostatními makat s košťaty a lopatami, doprovázeni traktorem a valníkem z JZD, unisono jsme svačili rohlík se salámem a limonádu, financovanou z obecní pokladny... A pak, zjistvše, že to celé byla docela sranda, jsme věděli, že příště půjdeme zas, i když si neodpustíme to své "jakobrblání" - jen aby se neřeklo... Byla to prima příležitost se sejít s lidmi, s nimiž nás nic osobního nespojovalo, setkání ryze mezigenerační a v mnohém poučné - alespoň pro mne. Bylo to nepohodlné, ale asi hodně důležité, protože dodnes zapsané v paměti.

Jsem velmi ráda, že se tak smysluplné aktivity vrací - třeba jako hnutí "Ukliďme Česko", které letos kulminuje v sobotu 15.září.

Myslím, že to je v lidech - ta potřeba spolu-pracovat, setkávat se, propojovat generace i zkušenosti. Jen se tomu už neříká brigáda, ale v různých komunitách to dobře znají a vědí, že to skvěle funguje.
Dnes málokterá mladá rodina bydlí v jednom domě s rodiči a prarodiči, jak bývalo dřív docela normální a časté. Možná ještě na vsích, kde v jednom domě, třeba "na vejminku", starší generace žijí blízko mladých, ale v městských bytech je to velmi vzácný jev.
Je však naprosto přirozené, že dědové a babičky mají na vnoučata přece jen víc času, než jejich rodiče, a tak je mohou naučit věci, které by jinak zanikly. Jako dítě jsem to tak zažívala, jako máma jsem to respektovala, jako babička to dělám, i když mi sociální inženýři pořád posouvají důchodový nárok.

Připadá mi ale velmi nesmyslné, že se dnešní babičky honí na kole, v posilovnách a spiningových centrech, skáčou s padákem, soutěží a honí rekordy, v letadlech obroubí celý svět, zatímco by měly učit svá vnoučata alespoň nějakému zpomalení, zklidnění a naslouchání. Vždyť když se tohle naše pra-děti nenaučí od svých pra-rodičů, nenaučí se to nikdy. Nikdy nepoznají, že život má svou dynamiku, i svoje zklidnění. Nenaučíme-li děti, že až samy zestárnou, budou muset totéž učit svá vnoučata a předávat tak přirozenou štafetu dál, nebudou vědět, jak normálně dozrát a zmoudřet.
Budou se bát stáří, jako už dnes se bojí mnozí senioři. Barvením vlasů, liftingy, botoxem a dalšími "opravami" své karoserie se dnes nejen ženy, ale (hrůzo hrůz !) už i donedávna rozumní muži snaží oddálit neodvratné; bez skutečného úspěchu, obdivováni jen povrchními pochlebovači, stávají se tak vlastními karikaturami, aniž by pochopili opravdový dar věku a bohatství zkušených šedin...
Můj děda říkával o přefintěných ženách, že je to "zezadu lyceum, zepředu múzeum". Dneska by se asi hodně smál, kdyby viděl ty neutuchající pokusy žen i mužů zastavit věk; ...anebo by mu bylo smutno, protože to byl veskrze moudrý člověk.

Tak snad je čas se poučit z chyb, které jsme dopustili smést ze stolu. Je načase si uklidit před vlastním prahem, a taky za ním - uvnitř sebe, uvnitř svých myslí, názorů, uklidit si své místo zde fyzicky i psychicky. Zrevidovat svoji lhostejnost i svoje iluze, postavit se nohama na zem, vymést zpod koberce kyselá jablka, vytáhnout lži z vlastní kapsy, a přestat konečně s (tragi)komickým šaškováním a hraním si na nestíhající, už velmi vyčpělé mladíky a mladice...
...a uznat, že i ty sobotní brigády na úklid, i ta společná sváča - to společné sdílení a (vz)dělání měly svůj velký smysl, ...a nejen v tom, že si pak každý rozmyslel, než odhodil na zem byť jen nedopalek...
Apropos - věděli jste, že právě cigaretové nedopalky jsou daleko větší ekologickou pohromou, ještě větší a všudypřítomnější, než plastová brčka,kelímky a igelitky ? Zkuste to řict nejbližšímu kuřákovi...:-)

Díky za Vaši chvíli i pozornost. Jdu uklízet, za i před svým prahem, bez ohledu na datum....




pondělí 12. února 2018

Román pro psa

(foto: zdroj: Internet)


Velkou část svých dnů trávím doma, protože pracuji doma. Moje "doma" je v bytě, v domě s mnoha dalšími obyvateli. Někteří ze sousedů jsou rovněž přes den doma, protože jsou důchodci, děti, nemocní, anebo proto, že mají víc, než "jen" dvě nohy, hustou srst a ocas. Mluvím teď o psech. Mám psy ráda, ale...


Je dobrý nápad pořídit si psa do bytu ? Z pohledu vytrvalých dětských proseb, smutných návratů do prázdného bytu, kde vás nikdo jiný nečeká a nevítá, snad ano.
Ale jak je to z pohledu psa ?
Majitelé bytu a psa si sotva uvědomují, že jsou vlastně velmi sobečtí; že jejich chlupatý miláček, oddaný nohsled, jejich vítací a mazlicí hračka, jejich hlídač majetků a prostředek k uplatnění síly a moci..., jejich pes je na nich zcela závislý, a v jejich nepřítomnosti vlastně velmi strádá. Lhostejno, že má dostatek jídla a pití, pohodlný pelíšek i hračky; pes sám doma je vždy nevychovaný a vždy v nepohodě, zejména psychicky. Asi sotva mu vysvětlíte svůj pracovní režim a své (i jeho) samostatné povinnosti...

Psí věk je jiný než lidský; říká se, že 1 rok psa odpovídá 7 rokům života člověčího.
Všem je jasné, že dítě mladší sedmi let jistě nenecháte samotné doma a neodejdete do práce. Všichni vědí, že dítě se neobejde bez babičky nebo jiné chůvy.
Přesto mnoho majitelů své psí dítě klidně nechá doma bez dozoru už v ranném štěněcím věku! Jaký je vlastně mezi těmi psími a člověčími dětmi rozdíl ? Vždyť si tak rozumí, potřebují společnost, lásku, dohled dospělých...

Vážení majitelé psů, když odejdete z domova, NENÍ to tak, že váš pes usedne do křesla a čte si svůj oblíbený román, ba ani nesleduje sportovní přenosy..., tak to opravdu nefunguje !
Okamžikem vašeho odchoduje je pes (ve svém vidění dějů) regulérně uvězněn a opuštěn, a jakmile dojdou boty či jiné věci ke kousání, začne logicky volat své(ho) majitele. Volá hlasitě, štěká, vyje, dožaduje se vaší společnosti..., až se tím zoufalým hledáním a smutkem unaví. Pak možná tou únavou na chvilku usne, ale po pár minutách se probudí, aby znovu zjistil, že je stále sám, že jej jeho "smečka" opustila a uvěznila. Prostě chce za nimi, chce běžet za svým pánem, být s ním a hrát si. Jenže nemůže z bytu, může jen znovu opakovat svůj stesk, a tak do nekonečna volá, štěká, vyje, pláče, stěžuje si okolí, doufá a čeká. Velmi hlasitě čeká na návrat (bezohledného) páníčka, takto často celý den, každý den !
A protože bydlí v domě i další psi, samozřejmě jej slyší ...a samozřejmě reagují. Většina jich velmi hlasitě podpoří svého bratra v samotě - vždyť to všichni dobře znají, takže se celý dům chvílemi mění na vyjící útulek odložených bytových psů.
No a tím se psího dramatu nechtěně účastní i ostatní obyvatelé domu - a zdůrazňuji nechtěně. Kdyby chtěli slyšet psa, jistě by si pořídili svého, že ? "Je to pes, tak štěká !"...vysvětlila mi kdysi důrazně jedna paní, stejně hlučná jako její fenka, obě zastupující lukrativní bytovou chovnou stanici.
Inu - jaký pes, takový pán... nebo opačně ? Kdo z nich je víc sám ? Kdo z nich vlastně chodí dělat bobky mezi keře ?

Vážení bytoví pejskaři, je nezbytné si uvědomit, že nežijete sami - pokud možno dřív, než si vůbec psa pro vlastní potěchu sobecky pořídíte. On bez vás trpí ...a nejen on. Bydlí s vámi v domě i lidé, kteří nemusí nutně sdílet Vaše zájmy, lidé, kteří potřebují klid, děti, které potřebují i přes den spát, staří a nemocní, kteří mají možná lehký spánek a těžké bolesti... Zkuste se prostě rozHLÉDnout a být víc oHLEDuplní.

Jak praví klasik: "...když si mne ochočíš, budeš za mne zodpovědný..., stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..." (Malý princ)
Všichni jsme zodpovědní za vše, co jsme k sobě kdy připoutali...
...Jste tedy zodpovědní i za svého psa - a za jeho vytí a štěkání, za jeho hlasitost, jeho (i svou) nevychovanost, i za hromádky kolem domu. Ta zodpovědnost nezmizí, ani když právě nejste doma, tak jako psí hromádky nezmizí, ani když psa venčíte potmě...!

Hmmmm....
Přimlouvám se za psí chůvy, psí babičky či slečny na hlídání. A jestli nikoho takového zatím nemáte, tak aspoň pořǐďte vašemu psovi nějaký ten román; třeba se začte a ztiší se...