Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

pondělí 27. září 2010

MEDITAČNÍ VEČER - říjen 2010


V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 1.října 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně "Centrum souznění" Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)
********
Tentokrát budeme procházet aktuálním souběhem živlů :
Kov (rok)
Kov (podzim)
Vzduch /dřevo (znamení Váhy)
Voda (Luna ve znamení Raka)...které hravě propojíme v jediný Celek...

S sebou :
svůj symbol podzimu + lehký šátek / šál v barvách podzimu nebo prvku Kovu (hedvábí, mušelín...)
svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu /mističce,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě
- pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*
Zájemce o PERMANENTNÍ VSTUPENKU (říjen 2010 - červen 2011) prosím o zpětné potvrzení
*
Na večeru bude též možnost chytit si ještě poslední jediné volné místečko (a zaplatit zálohu) na říjnový MEDITAČNÍ VÍKEND (bližší info viz níže - rubrika Semináře)

*****
Těším se na všechny :-) a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

čtvrtek 16. září 2010


Zdravím všechny (sou)znějící bytosti............

Babí léto naplnilo košíky hojností a dozrálo k sjednocení protikladů v jeden jediný Celek....
Stojíme přesně uprostřed zoodiakálního roku a Země nás svým klidem objímá...

Zvu Vás na
MEDITACI ROVNODENNOSTI
s malým koncertem léčivých tónů tibetských mís, alikvotních hlasů a posvátných písní ve společné harmonii

ve čtvrtek 23. září 2o1o, od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně CENTRUM SOUZNĚNÍ Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně všech paliček (= tibet.misku, máte-li, ale není podmínkou účasti), hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu + oheň, dobrou náladu a chuť na chvíli splynout s ostatními v nepodmiňovaném sjednocení protikladů, bez požadavků věčně nespokojeného brblajícího ega...

***
Těším se na všechny (...a současně budu ráda za vaše stručné oznámení, zda se připojíte)
***
Dobrovolný účastenský příspěvek opět poputuje na lokální dobročinné účely.

pondělí 13. září 2010

Za humny je... Ejafjallajökull


Letošní jaro bylo poznamenáno naší ojedinělou, avšak poměrně citelnou zkušeností s vulkánem. Islandská sopka Ejafjallöjull (jejíž jméno samo evokuje pocit pekla) na nás vychrlila tisíce tun popela, nesčetně kubíků lávy, mračna sopečných plynů a hektolitry páry. To vše jsme denně slyšeli ze zpráv, mnozí s pocitem, že je vše daleko od nás, ale... to vše jsme dýchali, jedli, slzeli... Bylo řečeno opravdu vše ? A bylo řečeno to důležité ? A opravdu už to skončilo ?

V okamžiku dubnové erupce sopky Ejafjalla jsem se skupinou seminaristů dlela na šumavské chatě. Zprávy příliš nesleduji a tak jsem před odjezdem sotva zaslechla kdesi cosi o jakémsi výbuchu. I přes chladné počasí a spoustu práce jsme se na pár hodin dostali na zahradu, nadýchat se čerstvého povětří. Jenže...
Ono "čerstvé povětří" už s sebou neslo první syrové dávky sopečných plynů a nejjemnějšího popela. Tři dny nepřetržitého mluvení mne doslova připravily o hlas, nemluvě o popraskaných rtech, pálících očích a krku. Strava byla v pořádku, hledala jsem tedy mimo sebe. Až doma mi došlo, že i ostatní "účastníci zájezdu" si mnuli oči a dámy si ošetřovaly popraskané rty svými mazátky (jenže mluvili podstatně méně a tak mé hlasivky to odnesly nejvíc). Na konci víkendu už ale slzeli a pochrchlávali téměř všichni (viz foto).
Teprve po shlédnutí zpráv mi došlo, čeho jsme se vlastně nadýchali, co bude pravděpodobně následovat a co pro vlastní ochranu můžeme každý udělat. Okamžitě jsem napsala rychlý návrh opatření k ochraně zdraví (jakési pokyny první pomoci při zasažení sopečnými plyny a prachem) a sledovala situaci dál. Vše do sebe dokonale zapadalo, dokonce i březnová epidemie "střevní chřipky" v Praze a na jihu Moravy do toho jaksi patřila. Cítila jsem tu souvislost intuitivně, příznaky (bolesti hlavy, břicha, zvracení, průjmy) jasně odpovídaly otravě sírany, fluoridy a chloridy, což jsou plyny nejčastěji obsažené v sopečných výronech. Vracely se mi souhlasné, děkovné i zpochybňující reakce, několik serverů dokonce okamžitě moje varování otisklo, dostalo se mi ale i obvinění z šíření poplašných zpráv.
Nicméně rozum žádal další důkladná vysvětlení a tak jsem pátrala dál...

Je známo, že nějakou dobu před samotnou erupcí sopky se ze země uvolňují sopečné plyny. Je to sotva pozorovatelný jev, protože plyny prostupují mimo jícen, drobnými puklinami a horninou samotné sopky. Navíc v bezprostředním okolí výronu plynů se málokdy někdo déle pohybuje a při naředění plynů vzduchem (v závislosti na vzdálenosti od místa výronu) náš čich už varovný zápach neregistruje.
Nemáme u nás na sopečné plyny ani měřící přístroje - však proč taky, vždyť Milešovka už dávno nesoptí a bublající bahno Soosu se stalo turistickou atrakcí. Dnes už je dokázáno, že i Pýthie v Delfské věštírně měla povolen vstup do věštecké komůrky (nad zemskou puklinou s výronem sopečných plynů) jen v přesně určené dny určité lunární fáze; však ji také přikázané porušení tohoto pravidla stálo život...

Sopečné plyny jsou těžší než vzduch a tak se nenápadně plíží u povrchu zemského, tečou jako voda dolů krajinou, hromadí se v údolích a roklích. Plynová jezera a kapsy archeologie dobře zná; na některých nalezištích byly nakupeny zkamenělé kostry prehistorických zvířat, která se původně přišla napít a při tom nedobrovolně zahynula, nadýchána jedovatých sopečných plynů těsně nad hladinou napajedla...

Také sopečné plyny Ejafjally k nám tekly terénem, podporovány západním větrem, už mnohem dříve, nežli nás média vůbec informovala.
První její letošní erupce se totiž odehrála už 20.března a v naprosté tichosti, za všeobecného nezájmu médií, jsme byli vystaveni jedovatým plynům skoro tři týdny, až do další, mnohem větší a nepřehlédnutelné dubnové erupce. Přesně v té březnové době však pražské a moravské děti uléhaly s otravou. Proč nejvíce děti ? Inu proto, že sopečné plyny se drží v největší koncentraci do jednoho metru nad zemí - a v této výšce se nejvíce pohybují právě děti, s nimiž se dokonce chodí povinně na vycházky na "čerstvý vzduch"... Proč právě na těchto místech ? Myslím, že jsou to nejníže položená a zároveň hojně osídlená místa naší republiky...

Některá další fakta:
Přestože všechna média se v dubnu zabývala především důsledky omezení letového provozu nad Evropou (jak důležité bylo, že nedorazily řezané růže z Keni, či že se nějaký mocnář nedostal včas domů na schůzi !?), Islanďané sami se snažili nás varovat a dát návod z vlastních zkušeností. Tyto informace se však vždy krčily až zcela na konci zpráv, vyřčené jaksi mimochodem.
Jsem ale zvyklá hledat mezi nepodstatnými řádky to opravdu důležité, a tak mi neunikl islandský recept na jednoduché zjištění množství popílku v ovzduší: na parapet okna jsem umístila bílý talíř a denně jsem tak měla vlastní aktuální kontrolu spadu. Za desítky let bydlení v prašném prostředí už znám všechny typy místního prachu, ale tohle bylo opravdu něco docela jiného.
V prvních dnech po erupci k nám dolétl velmi jemný popílek, spíše klouzavý pudr. Za tři dny už začaly jít větší kousíčky a nejméně dva týdny pak z ovzduší vypadávaly ostré krystalické kousky sopečné horniny, jakási sklovina, podobná úlomkům ze smirkového papíru, stejně ostrá a zraňující.
Tohle vše se nám usazovalo v očích, na pokožce, na sliznicích dýchacích cest... a při sebemenším styku s vlhkostí (vzdušnou, tělesnou) se měnilo na poměrně žíravou kyselinu. Ambulance očních lékařů se plnily pacienty s podrážděnýma očima, záněty spojivek trpěli i lékaři sami... A medicína hrrrrr na ně s antibiotiky, zatímco v naprosté většině případů stačilo ke zklidnění jen vyvarovat se mnutí očí (mechanickému poškození ostrými částicemi prachu) a trpělivě, jemně a opakovaně vymývat oči čistou vodou. Stejné to bylo se sliznicemi úst a dýchacích cest. Učitelky mateřských škol (i maminky doma) nechtěly ani slyšet, že by neměly tolik větrat a přestat chodit s dětmi ven bylo proti předpisům "zdravé výchovy"... Co na tom, že děti kašlaly a blinkaly kvůli chemickému poleptání ze vzduchu; prostě dostaly antibiotika - byl to prý virus (správný hygienik jej najde vždy a všude) a fidli.
Až se za pár let těm v dubnu postiženým dětem přitíží, stanou se z nich možná i astmatici vlivem nedostatečnosti zajizvené, chemickým koktejlem rozleptané plicní sliznice, pak už nikdo nebude myslet na letošní zasažení jejich plic sopečným popelem a sveřepou zatvrzelostí nemyslících učitelek (matek)...

Sopka Ejafjalla do dneška nepřestala soptit, jen se obrátil vítr od Evropy a naše média o celé dění přestala mít zájem. Už to není sólokapr, supi šli lovit emoce jinam. To vše má však ještě hutné pokračování... pokračování ?!?
Posuďte sami:
- Kráter Ejafjalla nebyl jen jeden, nakonec byly jícny sopky tři...
- Puklina pod ledovcem, z níž sopka vybuchla, se nakonec rozšířila do délky přes 2 km, roztopila část ledovce, místní záplavy strhly řadu komunikací a donutily domorodce k okamžité a totální evakuaci. Dnes je puklina možná ještě širší...
- Sousední, několikanásobně větší vulkán Katla, byl v posledních sedmi erupcích (sledováno několik set let, naposledy soptil v r. 1918) vždy vyprovokován k výbuchu právě činností Ejafjally. Vulkanologové teď sedí na Islandu a čekají, kdy k tomu dojde. Otázkou není ZDA, ale KDY...
- Celý Island je maličkou krustičkou, jakýmsi škraloupkem na vrcholu obrovského magmatického sopouchu, vedoucího ze žhavého nitra planety. Ostrov leží přímo na zlomu tektonických desek a má přes sto činných sopek, které jsou navzájem provázané...
- Erupce na linii stejné tektonické desky na sebe nenechávají dlouho čekat (ve smyslu geologického času), takže se můžeme "těšit", že se co nevidět probudí také bahenní sopky na západě Čech. Vzhledem k stoupající vulkanické aktivitě na celé Zemi je pravděpodobné, že se panu Stenlymu Bredlymu jeho prognóza vyplní...
- V tomto okamžiku je na celé naší planetě plně aktivních přes 500 sopek, intenzivně chrlících lávu, plyny, popel. Probouzejí se i sopky už několik století vyhaslé (naposledy asi před měsícem - v Indonésii, kde erupce sopky po čtyřech stoletích nečinnosti přiměla k evakuaci celý kraj)...
- Vědci dokazují, že v souvislosti s globálním oteplováním se vulkanická činnost na planetě bude nadále prudce zvyšovat...

Hmmm.....
Ne, opravdu nehodlám strašit lidi katastrofickými scénáři. Když ale vidím kolem sebe jasné souvislosti, které si žádají rychlá opatření, je mou povinností to říci dál. Zejména, když je vidím dřív, nežli ostatní. Poněkud hořkosladce jsem vnímala, když mi po půl roce přišel zpět můj vlastní dubnový varovný mail, ovšem z opačné strany republiky a podepsaný "aktuálně" jakousi aktivní hygieničkou :)) Přesně tak vypadá "rychlá" reakce a prozřetelnost našeho zdravotnictví...
Budeme se muset naučit nosit roušky a brýle, ale nejen to. Je třeba jít hlouběji do sebe - budeme se muset naučit nosit zodpovědnost za své konání...

My opravdu nepotřebujeme války. Vyhubíme se vlastní blbostí a arogancí. Pokud se totiž nezačneme okamžitě a konečně chovat k planetě, kterou sdílíme, nanejvýš zodpovědně, dokud si dál budeme pohodlně a slepě hrát na rozjívené spratky, po nichž potopa, Matička Země si nás právem zredukuje sama.
Lid Na'vi to v ve filmu Avatar říká přesně : jsme jako děti; nedospělé děti, které neví co ve své hlouposti dělají a co vše tím způsobují.
Jsme sice dětmi Země, ale měli bychom už konečně dospět...!