Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

pondělí 20. prosince 2010

SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ 2010-11



Stejně jako řádku roků nazpět, tak i letos ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o1o od 19. hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci) se spojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
"SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ"

Každý tam, kde zrovna budeme (doma, na chatě, na dovolené..), zklidněmež své myšlenky a připojme k dalším i své jemné znění na znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků u stromku), alikvotní zpěv, mantry, posvátné pozitivní písně... a přispějme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho okolního hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou"
Nebudte-li moci nahlas, připojte se třeba i jen ztišením v meditaci, vzpomínce...

Podaří se jistě navázat, a tak jako v minulých letech, budou zas (nejen) celým naším kousíčkem světa znít kladné a klidné vibrace a písně k posílení Lásky a čistoty...
***
Stejným způsobem pak opět přivítáme též
PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o11,
pokud možno s klidem v sobě, bez rachotu rachejtlí, třaskavin a bezduchých show...
***
Máte-li chuť a možnost, přizvěte k této společné virtuální meditaci i všechny své známé a přátele, o nichž víte, že jsou "stejné krevní skupiny", je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budou.
Každý budeme se sebou, sám či se svými blízkými - a přesto propojeni v jeden Celek, průběžně znějící 24 hodin celým naším společným pozemským prostorem skutečně svátečními a léčivými tóny....

Díky za vaše - naše společné sdílení. Přeji všem čisté znění...

P.S.: Jako vždy budu ráda za zpětnou vazbu ( i odezvu od vlaštovek na všech kontinentech - v minulých letech doslova od Nového Zélandu po Sibiř)...

úterý 7. prosince 2010



Tento neopakovatelný zvukový, hudební a duchovní zážitek je prvním samostatným veřejným vystoupením skupinky přátel tibetských mís a dobrého znění, která se v Klatovech schází už sedm let. Náš koncert přichází v okamžiku, kdy nestor hry na tyto nástroje, pan Vlasta Marek ukončil svoji koncertní činnost a předal nám štafetu své dovednosti s přáním dobrého a inspirativního souznění. Nyní je už na nás - hrajících, i na Vás - návštěvnících, zda bude mít sedmiletá tradice tibetských mís v našem městě i nadále dostatek příznivců a šanci pokračovat.
Pokud sami tib.mísu vlastníte a ovládáte základy hry na ni, můžete se se svým nástrojem připojit ke koncertujícím ve volné části programu, protože čím víc nástrojů, tím léčivější zvuková sprška pro všechny...

Koncert spojíme s neobvyklou předvánoční BURZOU RECY-VĚCÍ, na níž budou k prodeji nabídnuty krásné a praktické netradiční výrobky - jak z rukou profesionálních výtvarníků (šperky, dekorace), tak i ochotných tvůrčích amatérů, dětí a seniorů (užitkové předměty, pomůcky...). Ti všichni se připojili k původní myšlence a přispěli svou smysluplnou snahou užitečně recyklovat běžně přehlížené materiály, které by většina lidí prostě jen vyhodila do odpadu. Dali jsme tak nový život originálům, které jinde rozhodně neuvidíte ani nekoupíte...

K tvůrcům RECY-věcí se připojila i MISS sympatie-MISS Deník-2.viceMISS Plzeň pro rok 2010 Tereza Domorázková, která bude i aktivním hostem koncertu a burzy.

Výtěžek bude věnován NA DOBROČINNOST lokálního charakteru jako pomoc konkrétním lidem, nikoli anonymním účtům.

Jste srdečně zváni spolu s námi alespoň na chvíli spočinout v objetí léčivých tónů a (nejen svátečního) sou-cítění...

pondělí 29. listopadu 2010

SLUNOVRAT, KONCERT A BURZA



Letošní zimní SLUNOVRAT bude bohatší o komorní BENEFIČNÍ KONCERT TIBETSKÝCH MÍS a BURZU RECY-věcí. Celá akce se bude konat 21.12.2010 od 19.oo hodin v Domě č.1 ve Vídeňské ul. v Klatovech.

Bude to historicky naprosto první takový počin v Klatovech (když nepočítám koncerty Vlasty Marka, a burzy předrevoluční, kde se prodávalo cokoliv po komkoliv), a bude to možná jakási osobní premiéra pro mnohé ruce a mysli. Pan Vlasta Marek už nekoncertuje, takže si nadále budeme muset vystačit s léčivě-zvukovým setkáváním sami; popřál nám dobré a inspirativní znění, ale tou Cestou, kterou jsme se (i od něj) v mnoha krůčcích naučili, už musíme dál jít samostatně. Už jsme přece dost velcí, dost dospělí, než abychom se museli držet něčí ruky; už musíme kráčet po vlastních nohou, tak tedy pojďme...

Premiéra to bude možná trochu lokálně "revoluční", nejen pro ty, kteří se přidávají se svým znějícím uměním, nebo (třeba jen jedním) recy-výrobkem, ale současně i pro ty, kteří zatím netuší, co si pod pojmem takového koncertu či burzy recyklovaných věcí představit - a možná jen ze zvědavosti si přijdou něco poslechnout či koupit, čímž vlastně přispějí do kasičky pro potřebné, neboť VÝTĚŽEK POPUTUJE OPĚT NA DOBROČINNOST.
Už teď se připojuje řada šikovných lidí, amatéři, ale i výtvarníci a designéři, svoji aktivní i osobní účast potvrdila i současná Miss sympatie, Miss Deník, 2.vicemiss Plzně Tereza Domorázková (která, jako jedna z mála missek, krom toho, že pěkně vypadá, také velmi dobře vnímá potřebu ekologického chování nás všech :-) ), takže lze očekávat vskutku zajímavé a profesionální ovzduší...

Jde vlastně také o to, abychom do myslí lidí, kteří nikdy neměli potřebu poslouchat jinou hudbu, či něco osobně (tedy jinak) opravit či užitečně zre-cyklovat, zaseli semínko jinakosti. Zvuk znějících tibetských mís dokonce (jakkoli se to zdá nespojitelné) podporuje i smysluplné a sou-citné chování, tedy i myšlenku re-cyklace. Proč právě recyklovat ? Snad se tím alespoň trochu podaří omezit do buducna rostoucí obecnou nadspotřebu spotřebních věcí, což může mít i v malém měřítku jednoho města jednou docela zajímavý dopad na ekologii i ekonomiku. Zejména pokud se zapojí mladí lidé a děti, kteří tuto dovednost s sebou ponesou do dalšího života, je naděje pro všechny o něco větší, neboť co se v mládí naučíš...

Jinak a ekologicky myslících lidí vlastně není zas tak málo, je jen škoda, že nejsou spolu a jeden o druhém neví(me). Nejsem příznivcem oficiálních organizací či hierarchických skupin, přesto si myslím, že je důležité (a v rámci lokální soběstačnosti nadále bude stále víc potřebné) se spolu všichni alespoň občas potkávat - třeba na takových příležitostech, jakými jsou Farmářské trhy nebo tahle "znějící burza".
Kdyby si např. všichni oslovení na letošních Farmářských trzích byli řekli, že nepřijdou, protože si vystačí sami, asi by se ta bohulibá činnost ani nerozeběhla... ke škodě jejich, ale hlavně ke škodě nás ostatních, kupujících. Mnozí se účastnit dokonce nepotřebovali, často ani objektivně nemohli (neměli hlídání pro děti, museli se o někoho starat, prodali by své výrobky pohodlněji a dostatečně v okruhu svého bydliště atd.), a přesto přijeli a vážili cestu i z daleka, aby se navzájem mohli potkat - mezi sebou (prodávajícími) i s námi (kupujícími), abychom o sobě aspoň věděli. Nejen pro ten podařený obchod, ale taky pro vědomí, že je stále víc lidí, kterým záleží na dalších lidech, kteří neváhají obětovat své pohodlí a přes četné překážky jim stojí za to se s námi ostatními na společném místě sejít, i v chladu a dešti, přes všechna rizika neúspěchu se prostě zvednout a jít pro někoho něco udělat...

Řada lidí se uzavírá do enkláv svých rodin a domovů s pocitem, že nikoho nepotřebují a nikdo nepotřebuje je, snad i ve strachu o sebe a vlastní vypiplanou bublinu. Jenže takto klima spolupráce nikdy nevznikne, i když všichni budou konat a přemýšlet správně. Jednoduše se nedomluvíme a jen si dál budeme hrát každý na vlastním písečku, v domění, že se nás nic netýká a do našeho života nikomu nic není. Zalezlí do svých maringotek a hradů bychom mohli pak jednou koukat z okna na sousedův hrad, a přestože ego by bylo spokojené a v pohodlí, naše srdce by strádalo izolací jen proto, že si vlastně navzájem chybíme...

Tahle "naše" dnešní doba je komunikační, a naše (vaše) děti i my už dnes závisíme na komunikaci víc, než si připouštíme. Nemám teď na mysli hodiny vysezené u elektronických klávesnic, ale osobní setkávání. Kdo se vzájemné komunikace nebude účastnit, zůstane sám za vlastním plotem. Je nebezpečně krátkozraké stále jen očekávat, že svět přijde za námi až domů, jak nám iluzorně nabízí obrazovky; naopak musíme každý sám vyjít z vlastní ulity a JÍT spolupracovat, přes všechno zdánlivé nepohodlí se zapojit, ne jen pasivně přijímat, jak nás neustále kdosi baví. Ta vlastní zkušenost za to totiž ohromně stojí a nedá se ničím nahradit.
Začněme komunikovat - nejen přes (zatím fungující) maily a mobily, ale pojďme se osobně potkat. Právě to totiž může být další důležitý vývojový a transformující krok pro mnoho už zralých lidí; mnozí jej ale z nějakého důvodu zatím neudělali. Nelze se takovému kroku donekonečna vyhýbat; NENÍ KAM SPĚCHAT, ALE NENÍ NAČ ČEKAT...

Zvu tímto osobně všechny, kteří právě váhají; pojďte s námi vyklouznout z přecpaného rychlíku vlastních hektických životů a (alespoň na chvíli) zakusit jiný rytmus, jiný zvuk, jinou spolupráci, jiné myšlení, jinou komunikaci, jinou realitu...
Možná hledáte způsob, jak s koncem dalšího roku něco v sobě změnit - možná jste jej právě našli... :))

pátek 26. listopadu 2010

MEDITAČNÍ VEČER - prosinec 2010



V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 3.prosince 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v CENTRU SOUZNĚNÍ Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Kov (stále ještě podzim)
Oheň (znamení Střelce)
Voda (Luna ve znamení Štíra)
...které spolu meditativní hrou propojíme v jediný Celek...


S sebou :
Svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*****
Těším se na všechny :-)...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

středa 17. listopadu 2010

RECYKLACE

Nedávno jsem po dlouhé době objevila v sámošce sešity z recyklovaného papíru. Koupila jsem si hned tři, jednoduše proto, že recyklaci ráda podpořím a už několik let marně přesvědčuji zdejší papírníky, že nákup recyklovaných výrobků se i za vyšší cenu vyplatí nám všem.
Se širokým úsměvem jsem u pokladny dokonce vysekla pochvalu za to, že jako jediný obchod v širokém okolí recyklované sešity prodávají, avšak paní prodavačka mne odbyla slovy "mně ta recyklace nic neříká, já na to nejsem...". Škoda. Nejen pro ni, ale především pro její děti a vnoučata, potažmo pro nás všechny.

Pod slovem recyklace si většina lidí představí třídění odpadu, sběr papíru a nošení plastových lahví do kontejnerů, ti zběhlejší snad i třídění skla na tmavé a čiré, možná ještě tak výkup barevných kovů.
Recyklace však obnáší mnohem víc; vždyť význam výrazu re-cyklovat značí opětovné uvedení již použité a obnovené věci znovu do užitečného oběhu. Neznamená to ovšem vždy jen to, že sebraná druhotná surovina musí nutně projít nějakým továrním technologickým procesem, který ji navrátí do znovupoužitelného stavu; jakousi soukromou recyklační jednotkou můžeme být všichni - každý sám za sebe.
Naše babičky tento proces zvládaly velmi dobře, jen tomu neříkaly recyklace, ale šetrnost. Věci se ještě před pár lety nevyhazovaly, nýbrž dědily, přešívaly a mnohde dokonce záplatovaly, dokud jen trochu držely pohromadě.
Moje babička opakovaně (a dokonale neviditelně) štepovala ponožky, mimo jiné i proto, že velmi dobře věděla, kolik práce a trpělivosti je potřeba na upletení jediného nového páru - očko po očku, řádku po řádce, hladce a obrace, ze sebemenších zbytků vlny (která tehdy nebyla vždy snadno k mání). Nám dětem, s neustále se kluboucími palci a patami od nekonečného lezení po zemi, dokonce vypodložila již unavené šlapky ponožek podrážkami ze starých tepláků. Hřálo to na nohy a měkce to měnilo podlahu v zábavnou klouzandu... Z "odrostlých" punčocháčů udělala podkolenky, z podkolenek ponožky, z ponožek ťapky. Nebyla chudá, pouze skromná a šetrná. Tak třeba z čisťounkého, leč už sepraného polštářového sypku udělala sáčky na luštěniny, jindy kusy starého povlečení proměnila v utěrky a kapesníky, z okrajů prořídlého froté ručníku ušila žínku, z vysloužilé košile se zrodil pytlík na cvičky nebo nákupní taška, z vlněné sukně vznikl sedák a bavlněný páseček šatů dosloužil jako ramínko či poutko. Babička zužitkovala prostě každý sebemenší pevný kousek dosluhujících oděvů i zbytky textilií, její trpělivé ruce vykouzlily z věcí na vyhození něco docela nového a užitečného.
Teprve po mnoha desetiletích jsem si uvědomila, jaká to byla dokonalá domácí recyklace, a jak přirozenou a důležitou výbavu jsem dostala touto výchovou...

I v kuchyni byli naši předkové zvyklí vše zužitkovat a ze zdánlivého odpadu (pro nás dnes relativně neupotřebitelného) stvořit dokonalý pokrm. Třeba čalamáda vznikla původně z odřezků, slupek a vrchních listů zeleniny (které se dnes vyhazují - v lepším případě do kompostu), no a výtečný čaj z vlastnoručně nasbíraného šípku a jablečných slupek, zbylých po strouhání jablek do štrůdlu, si jistě mnozí pamatujeme dodnes. Nejeden hvězdný šéfkuchař dokonce znovu objevuje kouzlo lahůdek ze zbytků od neděle, jakými jsou kupříkladu šťouchané brambory s kyselým zelím, grenadýrmarš či uhlířina. Jen jim přidělí světový název a moderní talířový design... a pak už jen sbírá uznání gurmetů.

Přešívky, uhlířiny a čalamády dnes u mnoha lidí vzbuzují spíše úsměv na rtech - vždyť proč by opravovali, látali a přemýšleli nad odpadem, když se za pár korun dá pohodlně pořídít nová věc, že? Životnost věcí se zkracuje na nejnutnější (záruční) dobu a nutí nás tak pořizovat si stále nové hmoty. Že se ale právě takto mnozí dostávají do nekonečné a těžko kontrolovatelné spirály spotřebních nároků, důkladně masírováni reKlamou na nové a nové krátkodobé spotřební nepotřebnosti, a podezřele snadnými půjčkami s krátkozrakým odkladem splátek pak neodvratně kloužou do dluhů z nešetrnosti, už jen málokomu dojde.
Jeden čerstvý oficiální dopis penzijního fondu dokonce začíná větou (cituji): "...finanční odborníci varují, že pro zachování současné životní úrovně i v důchodu je nutné si naspořit vlastní peníze a nespoléhat na penzi od státu...". Přestože si takovým pochybně navyšovaným "spořením" rozhodně nemíním šroubovat částky na své spirále (a vyživovat rostoucího molocha byrokracie), děkuji pánům odborníkům za fundované potvrzení mé letité domněnky, že nejspíše budeme muset hodně šetřit, zeskromnit se a pracovat až do skonání. Jinými slovy - jednoznačně vysvětlili, že je nejvyšší čas začít vědomě dále a více praktikovat šetrnost, potažmo tedy začít ještě více recyklovat. Znám osobně řadu lidí, kteří se snaží(me) dobrovolně a z vlastního svobodného rozhodnutí neprohlubovat propast mezi chudobou a bohatstvím ve světě. Nezvyšováním nároků a skromnějším životním stylem (při zachování současného, už neviděného blahobytu) lze dosáhnout mnohem větší spokojenosti, neboť věci a touhy nás šťastnými neučiní...
A nejen to. Rozhodně nebudeme chtít jednou vysvětlovat svým vnoučatům (stejně jako mně ta sámošková "Nyklová"), že nám recyklace kdysi nic neříkala a tedy oni budou muset kvůli naší hlouposti a aroganci žít své životy na hromadách našich odpadů !

Nemyslím, že bych si chtěla oblékat záplatované oblečení, ale klidně si to potřebné (kromě bot) pořídím v second-handu, kam marnivé dámy z ciziny odkládají velmi použitelné kousky většinou jen proto, že se jim už nelíbí. Klidně přešívám, jak mne to naučila babička. Klidně dělám ze starších věcí nové, použitelný (a velmi relativní) "odpad" ráda a často recykluji tím, že do něj vkládám své přidané hodnoty a tak jej opět pozdvihnu do dalšího života, často mu dokonce dávám novou funkci. Dělám to už dlouho a často se mé re-cyklované věci líbí, vždy ještě dobře nějakou dobu slouží...

Nabízím všem podobně smýšlejícím originální a ojedinělou příležitost ke spolupráci, která mimo úsporu ještě navíc přinese inspiraci (pro příště), a hlavně radost a užitek dalším potřebným lidičkám. Máte-li chuť, přijďte se svou troškou do mlýna smysluplné recyklace.
Reagujte rychle, očekávám váš zájem na mailové adrese: mirka.smidova@seznam.cz, odkud vám sdělím další podrobnosti (včas před uveřejněním celé akce). Anebo přijďte na prosincový meditační večer (3.12. - pozvánku najdete brzy zde), kde vše probereme do detailů.

Těším se na všechny, kdo se jakkoli připojíte...

P.S.: na fotografii vidíte náš domácí koš na tříděný odpad, který můj šikovný manžel ZRECYKLOVAL ze zbytků staré skříně. Pak už mi stačilo jen trochu barvy a obrázků...

sobota 30. října 2010

KOKTEJLY, KTERÉ DÝCHÁME...


TÉMA VEČERA -
cyklus večerních setkání s povídáním


Milí přátelé,
v řadě (ne)pravidelných otevřených setkání na společné téma zvu Vás na letošní aktuální blok
tentokráte :


PODZIM v souvislostech
aneb KOKTEJLY, KTERÉ DÝCHÁME

v pátek 12.listopadu 2o1o 18.oo-21.oohod.
Centrum Souznění
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)
*
Podzim je v plné síle a ještě řadu týdnů bude. Působí na nás všechny a po celou dobu jeho vlády máme mnoho možností, jak se vlastní nevědomostí či ignorancí "úspěšně zlikvidovat" (po fyzické i psychické stránce), či naopak jak posílit kondici stěžejních orgánů podzimu (plíce, tlusté střevo) a pochopit i další úrovně prvku KOVu, jejich hlubší souvislosti a projevy - komunikace, duchovní vědomí a konání...
V nekonečné řadě rušivých vnějších vlivů na naše zdraví je však mnoho těch, které si sami zbytečně přivodíme a zesilujeme, neboť nevnímáme jejich nenápadné působky a pak jen s překvapením a strachem sledujeme jejich důsledky na zdraví nás i našich dětí.

Pojďme si společně probrat, co vše nás nepozorovaně ovlivňuje, jak takovým negativním vlivům předcházet a co můžeme udělat pro to, abychom jim nepodléhali, případně si věděli rady s následky jejich vlivů i bez nutnosti zapojení západní medicíny (kterou ostatně stále více zaměstnává spíše vlastní ekonomika, nežli péče o zdraví a skutečnou léčbu člověka).
"KOKTEJLY", KTERÉ DÝCHÁME
jsou (zkráceně řečeno) myšleny dnes již téměř všudypřítomné substance, které nevědomky nadechujeme se vzduchem a ani nedomýšlíme, jak dalece jejich vliv zasahuje do našich těl i psychiky. Před citelnými a bolestivými následky každodenního mnohočetného zasažení se můžeme do určité míry ochránit, můžeme jim i předcházet a vyvarovat se styku s nimi, ovšem musíme je umět především identifikovat.
KDE všude a JAKÉ vlivy nás vlastně obklopují, JAK se jim vyhnout, jak rozpoznat vlastní souvztažnosti, případně jak a ČÍM je nahradit a jak rozpoznat a léčit jejich důsledky, bude bohatým tématem tohoto večera.

O výše zmíněném si s Vámi bude povídat Miroslava Šmídová, holistická reflexní terapeutka.
*
S sebou si vezměte :
Poznámkový blok, psací potřeby, přezůvky (+ teplejší vrstvu oděvu), ...chuť poznat nové skutečnosti a souvislosti a stát se tak zas o kousíček vědomější bytostí a snad i lepším hospodářem ve vlastním životě...

* Účastníci večera se podílí příspěvkem 190 korun za dospělou osobu (důchodci a děti do 15ti let polovic), platba na místě.

* Přihlásit se lze s předstihem na tel.č. 376 313 409 (raději v podvečer), nebo mailem, ev.osobně na jiných mých akcích. Přihlášení není nutností, ale milou a vítanou slušností. Počet míst je omezen.

Těším se na všechny, kdož přicházíte s otevřenou myslí a děkuji zejména za náměty a inspiraci k dalším tématům, která vás zajímají, neboť jedině z vašeho zájmu vychází moje nabídka...

pátek 22. října 2010

MEDITAČNÍ VEČER - listopad 2010



V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 5.listopadu 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti "Centrum souznění"
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Kov (podzim)
Voda (znamení Štíra)
Vzduch /dřevo (Luna ve znamení Váhy)
...které spolu meditativní hrou propojíme v jediný Celek...

S sebou :
Kovovou naběračku, lahev na vodu (1/2 l stačí), měkký bavlněný šátek, papírový kapesník, svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...


Těším se na všechny a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

středa 20. října 2010

POZORNOST

Od ranného dětství a po řadě zkušeností vím (a snažím se ve vlastním zájmu dodržovat), že nepozornost se nevyplácí, a naopak, že pozornost přináší mnohé výhody a možnosti. Samozřejmě se, jako většina lidí, nepozorností pořád průběžně dopouštím, ale snažím se pozorností k vlastní pozornosti svoje chyby víc a víc eliminovat. Poslední desetiletí se mi tak stále více daří udržet si bdělou pozornost, podobnou meditaci a díky tomu většinou vnímám mnohem víc, hlouběji, a vidím pod povrchem věci, které očím ostatních zůstávají utajeny.

Na všech svých seminářích vždy pravidelně opakuji, jak je pozornost důležitá; přesto mají někteří účastníci s jejím udržením velkou práci - asi takovou, jakou má rozlítaný hyperaktivní prvňáček s krasopisem.
Na posledním letošním víkendu jsem už ale nekompromisně oznámila, že nebudu opakovat nic, co komukoli z nepozornosti unikne a doufala jsem, že pověstní marečkovští Plhové (ptající se ihned po dokončení odpovědi znovu touž otázkou) konečně zpozorní a budou držet krok.
Skutečně se podařilo, převaha zúčastněných si pozornost podržela po naprostou většinu času. Několik plánovaných nachytávek všechny velmi rychle upozornilo, že zdůrazňovanou větu Zachovejte plnou pozornost myslím opravdu vážně, a že se pouze přítomností své mysli mohou vyhnout zbytečně nepříjemným zkušenostem (například snědení citátu, schovaného v rohlíku:).
Jen někteří (žel i pokročilejší) stále ještě považovali za důležité si beze spěchu sdělovat různé "nezbytnosti" (třeba recept na houby, značku pastelek apod.) právě ve chvíli, kdy na ně všichni ostatní čekali, případně kdy rušili cenný klid ostatních meditujících. Aniž by si uvědomili, že se víkendu účastní na základě své vědomé dobrovolné volby a že jejich jednání už není mile rozšafné, ale nezrale roztěkané až únavné, vydrželi v klidu sotva pár minut.
Všem ale dávám dodatečně pašáka. Mmmmmm....

Pozornost v tak intimním koutku, jakým je záchod, je logicky zcela na místě, ale skutečnost právě tady bývá jiná, objektivně hovořící o člověku samém.
Celé roky se pokouším lidem kolem sebe vysvětlit, jak je to se záchodovým prkýnkem a poklopem. Uzavřená toaleta je podle pravidel feng-shui jistou zárukou, že energie bytu nebude zbytečně odcházet nevyužita otevřeným odpadem, a že se stejnou cestou nebude do domu vkrádat znečištěná energie z odpadního potrubí. Lidé přikývnou, ale při další návštěvě po nich zůstane zase zející otvor a poklop nahoře... a jak činí zde, nejspíše činí i doma.
U žen je navíc toto chování neklamnou známkou, do jaké míry nevědomky a nepozorně přijaly jangové zlozvyky všech jejich mužů (minimálně manžela a syna = jang v rodině převažuje). Je to vždy objektivní, leč pro ženu varovný signál, jak plíživě a nenápadně se jangu přizpůsobila, přisvojila si jej a pochlapuje se na úkor sebe, namísto aby jejím Mužům svým vlastním ženským chováním ukazovala, kolik moudré pozornosti obnáší přirozené Ženství (a syny tak učila pro budoucí partnerky)...
Některé dámy se natolik štítí jakéhokoliv cizího (tedy jiného než svého) záchodu - byť by byl sebečistější, že si raději na prkýnko ani nesednou a jen tak nad porcelánem v podřepu se snaží při čůrání trefit. Mnohdy tak ale z nepozornosti nadělají víc nepořádku, než opilý rozespalý chlap potmě :)). Žena si neuvědomuje, že je to informace o ní - že se vlastně štítí sama sebe a svého "odpadu", který je ovšem její nedílnou součástí... Některým specialistkám je dokonce žinantní si utrhnout toaletní papír z již načaté roličky a neváhají načít další, ještě zalepenou, jen pro sebe. Jednou jsem po pracovním dni našla na WC dokonce tři načaté roličky vedle sebe; poslední dáma neváhala sáhnout pro tu "svou" do zavřené police. Mmmmmm...

Abych tedy nebyla tolik protivná svým neustálým poučováním o prkýnku, nalepila jsem na vnitřní stranu dveří toalety několik moudrých citátů. Všem těm drobným větám ovšem dominuje jedna ústřední, kvůli které to celé vzniklo : ZAVŘENÝ CHŘTÁN NEDŠTÍ ANI NEVYSÁVÁ s dovětkem mistr feng-shui o záchodovém poklopu. Doufaje, že po přečtení těch velkých písmenek každému návštěvníkovi WC dojde, co má udělat, těšila jsem se, že už nebude potřeba záchodek kontrolovat, zavírat a opakovat prkýnková pravidla.
Chyba lávky. Nepozornost většinu lidí asi neopouští ani na záchodě a tak ani takto zdůrazněná věta, trčící ze dveří přímo před očima sedícího, prostě nefunguje. Většina návštěvníků přijde z oné místnůstky s nadšeným úsměvem a slovy, jaký je nalepení mouder na dveře skvělý nápad, ale že by taky udělali to, co si právě přečetli, je ani nenapadne...
Mmmmmm...

Asi k té větě o prkýnku přidám na dveře ještě názorný obrázek; třeba jsou dnes lidi vnímavější k počítačovým ikonkám.
Ovšem jestli se jim samotným podaří přimět "splašenou opici" vlastní mysli k tomu, aby se zklidnila, zaostřila a následně myslela a provedla potřebné, si netroufám ani odhadnout...

pondělí 27. září 2010

MEDITAČNÍ VEČER - říjen 2010


V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 1.října 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně "Centrum souznění" Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)
********
Tentokrát budeme procházet aktuálním souběhem živlů :
Kov (rok)
Kov (podzim)
Vzduch /dřevo (znamení Váhy)
Voda (Luna ve znamení Raka)...které hravě propojíme v jediný Celek...

S sebou :
svůj symbol podzimu + lehký šátek / šál v barvách podzimu nebo prvku Kovu (hedvábí, mušelín...)
svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu /mističce,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě
- pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*
Zájemce o PERMANENTNÍ VSTUPENKU (říjen 2010 - červen 2011) prosím o zpětné potvrzení
*
Na večeru bude též možnost chytit si ještě poslední jediné volné místečko (a zaplatit zálohu) na říjnový MEDITAČNÍ VÍKEND (bližší info viz níže - rubrika Semináře)

*****
Těším se na všechny :-) a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

čtvrtek 16. září 2010


Zdravím všechny (sou)znějící bytosti............

Babí léto naplnilo košíky hojností a dozrálo k sjednocení protikladů v jeden jediný Celek....
Stojíme přesně uprostřed zoodiakálního roku a Země nás svým klidem objímá...

Zvu Vás na
MEDITACI ROVNODENNOSTI
s malým koncertem léčivých tónů tibetských mís, alikvotních hlasů a posvátných písní ve společné harmonii

ve čtvrtek 23. září 2o1o, od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně CENTRUM SOUZNĚNÍ Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně všech paliček (= tibet.misku, máte-li, ale není podmínkou účasti), hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu + oheň, dobrou náladu a chuť na chvíli splynout s ostatními v nepodmiňovaném sjednocení protikladů, bez požadavků věčně nespokojeného brblajícího ega...

***
Těším se na všechny (...a současně budu ráda za vaše stručné oznámení, zda se připojíte)
***
Dobrovolný účastenský příspěvek opět poputuje na lokální dobročinné účely.

pondělí 13. září 2010

Za humny je... Ejafjallajökull


Letošní jaro bylo poznamenáno naší ojedinělou, avšak poměrně citelnou zkušeností s vulkánem. Islandská sopka Ejafjallöjull (jejíž jméno samo evokuje pocit pekla) na nás vychrlila tisíce tun popela, nesčetně kubíků lávy, mračna sopečných plynů a hektolitry páry. To vše jsme denně slyšeli ze zpráv, mnozí s pocitem, že je vše daleko od nás, ale... to vše jsme dýchali, jedli, slzeli... Bylo řečeno opravdu vše ? A bylo řečeno to důležité ? A opravdu už to skončilo ?

V okamžiku dubnové erupce sopky Ejafjalla jsem se skupinou seminaristů dlela na šumavské chatě. Zprávy příliš nesleduji a tak jsem před odjezdem sotva zaslechla kdesi cosi o jakémsi výbuchu. I přes chladné počasí a spoustu práce jsme se na pár hodin dostali na zahradu, nadýchat se čerstvého povětří. Jenže...
Ono "čerstvé povětří" už s sebou neslo první syrové dávky sopečných plynů a nejjemnějšího popela. Tři dny nepřetržitého mluvení mne doslova připravily o hlas, nemluvě o popraskaných rtech, pálících očích a krku. Strava byla v pořádku, hledala jsem tedy mimo sebe. Až doma mi došlo, že i ostatní "účastníci zájezdu" si mnuli oči a dámy si ošetřovaly popraskané rty svými mazátky (jenže mluvili podstatně méně a tak mé hlasivky to odnesly nejvíc). Na konci víkendu už ale slzeli a pochrchlávali téměř všichni (viz foto).
Teprve po shlédnutí zpráv mi došlo, čeho jsme se vlastně nadýchali, co bude pravděpodobně následovat a co pro vlastní ochranu můžeme každý udělat. Okamžitě jsem napsala rychlý návrh opatření k ochraně zdraví (jakési pokyny první pomoci při zasažení sopečnými plyny a prachem) a sledovala situaci dál. Vše do sebe dokonale zapadalo, dokonce i březnová epidemie "střevní chřipky" v Praze a na jihu Moravy do toho jaksi patřila. Cítila jsem tu souvislost intuitivně, příznaky (bolesti hlavy, břicha, zvracení, průjmy) jasně odpovídaly otravě sírany, fluoridy a chloridy, což jsou plyny nejčastěji obsažené v sopečných výronech. Vracely se mi souhlasné, děkovné i zpochybňující reakce, několik serverů dokonce okamžitě moje varování otisklo, dostalo se mi ale i obvinění z šíření poplašných zpráv.
Nicméně rozum žádal další důkladná vysvětlení a tak jsem pátrala dál...

Je známo, že nějakou dobu před samotnou erupcí sopky se ze země uvolňují sopečné plyny. Je to sotva pozorovatelný jev, protože plyny prostupují mimo jícen, drobnými puklinami a horninou samotné sopky. Navíc v bezprostředním okolí výronu plynů se málokdy někdo déle pohybuje a při naředění plynů vzduchem (v závislosti na vzdálenosti od místa výronu) náš čich už varovný zápach neregistruje.
Nemáme u nás na sopečné plyny ani měřící přístroje - však proč taky, vždyť Milešovka už dávno nesoptí a bublající bahno Soosu se stalo turistickou atrakcí. Dnes už je dokázáno, že i Pýthie v Delfské věštírně měla povolen vstup do věštecké komůrky (nad zemskou puklinou s výronem sopečných plynů) jen v přesně určené dny určité lunární fáze; však ji také přikázané porušení tohoto pravidla stálo život...

Sopečné plyny jsou těžší než vzduch a tak se nenápadně plíží u povrchu zemského, tečou jako voda dolů krajinou, hromadí se v údolích a roklích. Plynová jezera a kapsy archeologie dobře zná; na některých nalezištích byly nakupeny zkamenělé kostry prehistorických zvířat, která se původně přišla napít a při tom nedobrovolně zahynula, nadýchána jedovatých sopečných plynů těsně nad hladinou napajedla...

Také sopečné plyny Ejafjally k nám tekly terénem, podporovány západním větrem, už mnohem dříve, nežli nás média vůbec informovala.
První její letošní erupce se totiž odehrála už 20.března a v naprosté tichosti, za všeobecného nezájmu médií, jsme byli vystaveni jedovatým plynům skoro tři týdny, až do další, mnohem větší a nepřehlédnutelné dubnové erupce. Přesně v té březnové době však pražské a moravské děti uléhaly s otravou. Proč nejvíce děti ? Inu proto, že sopečné plyny se drží v největší koncentraci do jednoho metru nad zemí - a v této výšce se nejvíce pohybují právě děti, s nimiž se dokonce chodí povinně na vycházky na "čerstvý vzduch"... Proč právě na těchto místech ? Myslím, že jsou to nejníže položená a zároveň hojně osídlená místa naší republiky...

Některá další fakta:
Přestože všechna média se v dubnu zabývala především důsledky omezení letového provozu nad Evropou (jak důležité bylo, že nedorazily řezané růže z Keni, či že se nějaký mocnář nedostal včas domů na schůzi !?), Islanďané sami se snažili nás varovat a dát návod z vlastních zkušeností. Tyto informace se však vždy krčily až zcela na konci zpráv, vyřčené jaksi mimochodem.
Jsem ale zvyklá hledat mezi nepodstatnými řádky to opravdu důležité, a tak mi neunikl islandský recept na jednoduché zjištění množství popílku v ovzduší: na parapet okna jsem umístila bílý talíř a denně jsem tak měla vlastní aktuální kontrolu spadu. Za desítky let bydlení v prašném prostředí už znám všechny typy místního prachu, ale tohle bylo opravdu něco docela jiného.
V prvních dnech po erupci k nám dolétl velmi jemný popílek, spíše klouzavý pudr. Za tři dny už začaly jít větší kousíčky a nejméně dva týdny pak z ovzduší vypadávaly ostré krystalické kousky sopečné horniny, jakási sklovina, podobná úlomkům ze smirkového papíru, stejně ostrá a zraňující.
Tohle vše se nám usazovalo v očích, na pokožce, na sliznicích dýchacích cest... a při sebemenším styku s vlhkostí (vzdušnou, tělesnou) se měnilo na poměrně žíravou kyselinu. Ambulance očních lékařů se plnily pacienty s podrážděnýma očima, záněty spojivek trpěli i lékaři sami... A medicína hrrrrr na ně s antibiotiky, zatímco v naprosté většině případů stačilo ke zklidnění jen vyvarovat se mnutí očí (mechanickému poškození ostrými částicemi prachu) a trpělivě, jemně a opakovaně vymývat oči čistou vodou. Stejné to bylo se sliznicemi úst a dýchacích cest. Učitelky mateřských škol (i maminky doma) nechtěly ani slyšet, že by neměly tolik větrat a přestat chodit s dětmi ven bylo proti předpisům "zdravé výchovy"... Co na tom, že děti kašlaly a blinkaly kvůli chemickému poleptání ze vzduchu; prostě dostaly antibiotika - byl to prý virus (správný hygienik jej najde vždy a všude) a fidli.
Až se za pár let těm v dubnu postiženým dětem přitíží, stanou se z nich možná i astmatici vlivem nedostatečnosti zajizvené, chemickým koktejlem rozleptané plicní sliznice, pak už nikdo nebude myslet na letošní zasažení jejich plic sopečným popelem a sveřepou zatvrzelostí nemyslících učitelek (matek)...

Sopka Ejafjalla do dneška nepřestala soptit, jen se obrátil vítr od Evropy a naše média o celé dění přestala mít zájem. Už to není sólokapr, supi šli lovit emoce jinam. To vše má však ještě hutné pokračování... pokračování ?!?
Posuďte sami:
- Kráter Ejafjalla nebyl jen jeden, nakonec byly jícny sopky tři...
- Puklina pod ledovcem, z níž sopka vybuchla, se nakonec rozšířila do délky přes 2 km, roztopila část ledovce, místní záplavy strhly řadu komunikací a donutily domorodce k okamžité a totální evakuaci. Dnes je puklina možná ještě širší...
- Sousední, několikanásobně větší vulkán Katla, byl v posledních sedmi erupcích (sledováno několik set let, naposledy soptil v r. 1918) vždy vyprovokován k výbuchu právě činností Ejafjally. Vulkanologové teď sedí na Islandu a čekají, kdy k tomu dojde. Otázkou není ZDA, ale KDY...
- Celý Island je maličkou krustičkou, jakýmsi škraloupkem na vrcholu obrovského magmatického sopouchu, vedoucího ze žhavého nitra planety. Ostrov leží přímo na zlomu tektonických desek a má přes sto činných sopek, které jsou navzájem provázané...
- Erupce na linii stejné tektonické desky na sebe nenechávají dlouho čekat (ve smyslu geologického času), takže se můžeme "těšit", že se co nevidět probudí také bahenní sopky na západě Čech. Vzhledem k stoupající vulkanické aktivitě na celé Zemi je pravděpodobné, že se panu Stenlymu Bredlymu jeho prognóza vyplní...
- V tomto okamžiku je na celé naší planetě plně aktivních přes 500 sopek, intenzivně chrlících lávu, plyny, popel. Probouzejí se i sopky už několik století vyhaslé (naposledy asi před měsícem - v Indonésii, kde erupce sopky po čtyřech stoletích nečinnosti přiměla k evakuaci celý kraj)...
- Vědci dokazují, že v souvislosti s globálním oteplováním se vulkanická činnost na planetě bude nadále prudce zvyšovat...

Hmmm.....
Ne, opravdu nehodlám strašit lidi katastrofickými scénáři. Když ale vidím kolem sebe jasné souvislosti, které si žádají rychlá opatření, je mou povinností to říci dál. Zejména, když je vidím dřív, nežli ostatní. Poněkud hořkosladce jsem vnímala, když mi po půl roce přišel zpět můj vlastní dubnový varovný mail, ovšem z opačné strany republiky a podepsaný "aktuálně" jakousi aktivní hygieničkou :)) Přesně tak vypadá "rychlá" reakce a prozřetelnost našeho zdravotnictví...
Budeme se muset naučit nosit roušky a brýle, ale nejen to. Je třeba jít hlouběji do sebe - budeme se muset naučit nosit zodpovědnost za své konání...

My opravdu nepotřebujeme války. Vyhubíme se vlastní blbostí a arogancí. Pokud se totiž nezačneme okamžitě a konečně chovat k planetě, kterou sdílíme, nanejvýš zodpovědně, dokud si dál budeme pohodlně a slepě hrát na rozjívené spratky, po nichž potopa, Matička Země si nás právem zredukuje sama.
Lid Na'vi to v ve filmu Avatar říká přesně : jsme jako děti; nedospělé děti, které neví co ve své hlouposti dělají a co vše tím způsobují.
Jsme sice dětmi Země, ale měli bychom už konečně dospět...!

středa 25. srpna 2010


Po prázdninové přestávce otevírám nový ročník pravidelných meditačních setkání a zvu Vás na

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 3.září 2o1o od 19.oo hod.

(jako obvykle) v myslocvičně "Centrum souznění"
Domu č.1 ve Vídeňské ul.v Klatovech
(1.patro)

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Země (babí léto - Střed roku)
Země (znamení Panny)
Vzduch /dřevo (Luna ve znamení Vodnáře)
...které propojíme v jediný všeobjímající Celek...

S sebou :
několik oblázků (hladké i hrubé), nebo hrst drobného štěrku či písku (v uzavíratelném kelímku), svůj symbol babího léta, Středu nebo Země, svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi (polštářek tentokrát nemusíte - překvapení!!!), čajovou svíčku v nehořlavém obalu /mističce,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě, pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...

*
Na večeru bude poslední možnost se přihlásit (resp. zaplatit zálohu) na
říjnový MEDITAČNÍ VÍKEND (viz níže)

*****

Těším se na všechny :-) MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

MEDITAČNÍ VÍKEND - říjen 2010


Ještě je několik míst volných a proto zvu vážné zájemnce na

Intenzivní praktický a prožitkový
MEDITAČNÍ VÍKEND pro začínající
od pátku 15.10. do neděle 17.10. 2010
"U Mikeše" v Kašperských Horách,

kde budeme mít k dispozici celé podlaží včetně společné místnosti s kachlovými kamny, zahrádku, čerstvou bezmasou stravu plnou léčivých tónů...
(více o místě na http://www.apartmany-mikes.cz/ )
***
MEDITACE je v současnosti již nezbytnou životní potřebou pro nás všechny, kdo žijeme v každodenním shonu a nepřetržitém (často už nevnímaném) stresu.Je ovšem potřeba naučit se dát svým nekonečným aktivitám smysluplnou protiváhu...
MEDITACE je podle nejnovějších výzkumů nejúčinnější ochranou před civilizační zátěží a následnými chorobami z přetížení.
MEDITACE vede k posilování imunity, fyzické i psychické kondice a zdraví, stabilizaci uvnitř sebe samých a zdravé (pře)žití v nepřetržitě a stále rychleji se měnícím světě...

MEDITAČNÍ VÍKEND je vhodný pro každého, kdo je na začátku meditační praxe nebo se chce zdokonalit v technikách, kterých se už někdy dotkl, ale nenachází čas na jejich důkladnější praktikování; bude balzámem pro každého, kdo jen stěží nachází prostor praktikovat meditaci sám, každý den, v potřebném čase, hloubce a rozsahu.
Různým meditačním technikám se budeme věnovat nepřetržitě celý víkend, prožijeme si některé známé i méně časté relaxační a meditační techniky a objevíme sílu jejich intenzivního působení, naučíme se uvolnit i sou-středit, meditovat prací (a pracovat v meditaci), uplatňovat některé rychlé relaxační, koncentrační a pomáhající praktiky v každodenním životě. Naučíme se dovednostem, nezbytným pro vhled, nadhled a vnitřní stabilitu...

* Pro bližší informace pište na : mirka.smidova@seznam.cz
* Na místě bude možno zakoupit některé speciální pomůcky – např. osobní kyvadlo, osobní harmonizační šperk, magnetický náramek - vše originály, ruční práce (kov + ušlechtilé kameny), některé harmonizační pomůcky apod.

pondělí 19. července 2010

FARMÁŘSKÉ TRHY V KLATOVECH !!!

Máme pro vás skvělou zprávu:



WRV envi o.s. ve spolupráci s MKS Klatovy zve všechny zájemce na



WRV FARMÁŘSKÉ TRHY
s nabídkou produktů místních zemědělců, pěstitelů a producentů
- sezónní zelenina a ovoce
- květiny
- mléko a mléčné produkty
- maso a masné produkty
- pečivo
- rukodělné výrobky
- bylinky
- mošt
- med


DRUŽBA KLATOVY, od 7.oo do 12.oo hodin :
- 24.7.2010
- 4.9.2010
- 9.10.2010
- 6.11.2010


Přímý kontakt WRV envi o.s.:
rendlovajarus@seznam.cz
a.walterova@seznam.cz

středa 23. června 2010

Výstava VZPOMÍNKY NA TIBET



Výstava
VZPOMÍNKY NA TIBET
na zámku Klenová
3. 7. – 31. 7. 2010

Vernisáž
sobota 3. 7. od 15.oo hod.



Pro výstavu bylo vybráno okolo 150 unikátních fotografií pořízených Josefem Vanišem a Vladimírem Sísem v Tibetu v roce 1954-55.

Snímky zachycují tibetské reálie, z nichž většina byla později zničena nebo zcela změněna: církevní památky, náboženské obřady, život prostých Tibeťanů, světských i náboženských hodnostářů, venkovská sídla i města jako Kandze, Džomda, Čhamdo, Derge, Riwočhe… Téměř polovinu snímků tvoří záběry pořízené ve Lhase – jak ve městě, tak v paláci Potala, chrámu Dźókang, či v letní dalajlamově rezidenci Norbulingka. Kolekce obsahuje i portréty tehdy devatenáctiletého XIV. dalajlamy Tändzina Gjamccho, s nímž se autoři osobně setkali poprvé na slavnosti ve městě Čhamdo v srpnu 1954.

Režisér Vladimír Sís (1925-2001) a kameraman Josef Vaniš (1927-2009) byli v r. 1953 vysláni Čs. armádním filmem do Číny natočit dokumentární film o stavbě silnice vedoucí z provincie S´čchuan do Lhasy. Do Tibetu se dostali v době osudového zlomu – již po čínské anexi, ale s ještě zachovalou určitou formou politické, náboženské a kulturní autonomie. Zatímco celovečerní dokumentární film Cesta vede do Tibetu (v roce 1955 získal cenu za dokument na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech), se nedochoval, z pořízených negativů byly vybrány a vytištěny fotografie pro výstavu.

Vernisáž oživí krátká ukázka hry na tibetské znějící mísy a alikvotního zpěvu v podání Klatovských přátel tibetských mís.

středa 16. června 2010

MEDITACE LETNÍHO SLUNOVRATU


Ahoooooooj, Sluníčka...................
zvu Vás na poslední předprázdninové setkání při

MEDITACI SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících mís a mimořádných alikvotních tónů
v pondělí 21.června 2o1o od 20.oo hod.
v MÁZHAUSU Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

(opět využijeme tamní skvělou akustiku)

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně paliček, hlas, pohodlný oděv, svíčku v nehořlavém obalu (+ oheň), úsměv, chuť smysluplně (si) hrát a naladit se na společnou vlnu souznění s nastupujícím létem...

Přiveďte třeba i své (váhající a zvědavé) přátele; vstupné dobrovolné - výtěžek poputuje jako vždy na dobročinné účely...
***
Po meditaci se můžeme opět vychutnat další milé chvíle v příjemném rozhovoru nad šálkem lahodného čaje v Čajovně UNMP (v hradbách)
***
Těším se na všechny :Ö: MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

úterý 25. května 2010

Meditační večer a Work-meditation červen 2010

Ahoooooooj, Sluníčka................... :-D
zvu Vás na další (a před prázdninami poslední) pravidelný

*MEDITAČNÍ VEČER*
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů ...a tentokrát i bubínků...
v pátek 4.června 2o1o od 19.oo (resp. 18.oo - čti vše!) hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech("Centrum souznění")
********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Dřevo (jaro) s přízvukem budoucího Ohně (léto)
Vzduch /Dřevo (znamení Blíženců)
Voda (Luna ve znamení Ryb)
...které propojíme v jediný Celek...


;-) ;-) ;-)
!!! Vylepšení pro dobrovolníky:
sejdeme se v Centru souznění už v 18.oo hod. a užijeme si další WORK-MEDITATION (meditaci prací),
abychom ještě více prohloubili své soustředění a vycentrování a současně přispěli k čistotě místa, v němž se scházíme.
Pro tuto jedinečnou příležitost si s sebou vezměte:
* kbelík (stačí plastový) a
* několik menších měkkých hadrů
NA KBELÍKY SI PŘI MEDITAČNÍM VEČERU PAK ZABUBNUJEME...:))

S sebou :
BUBEN, BUBÍNEK, nemáte-li, docela postačí i kbelík... (viz výše), svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li), vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi (ev.malou stoličku), čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě pro sebe i Celek...


*****
Těším se na všechny :-) MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

středa 19. května 2010

Ucho


Dva kilometry od Čeňkovy pily proti proudu řeky Vydry stojí Ucho.
Je fungl nové, měděné a dřevěné a naslouchá zvukům řeky a prostě se narodilo z iniciativy lidí, kteří nebyli líní začít myslet jinak...

Vysvětlím : tohle měděné obří naslouchadlo umožňuje slyšet umocněné zvuky proudu vody a přibližuje tak mimořádný zážitek všem, kteří, jsouce zahlceni hlukem vlastním i okolního světa, pomalu ztrácejí schopnost uvědomovat si a vnímat mnohovrstevnou krásu přirozených zvuků přírody.
Tohle veskrze pozitivní Ucho je tu teď pro nás všechny, kteří o to cenné ve světě zvuků nechceme docela přijít, ba si rádi necháme tu parádu ještě přirozeně zesílit.
Nápis na kotvícím sloupku dokonce říká: "Slyšet zvuk vody je krásné. Zaslechnout, co je za zvukem vody, to je teprve nádhera..."(Vl.Marek). Naslouchejme tedy pečlivě a nechme se nést ZA zvuky kolem nás, stejně jako tibetští mniši nabádají : když zní zpívající mísa, poslouchej; když dozní, poslouchej dál...

Příští týden má Ucho svoji veřejnou premiéru, dokonce za přítomnosti televizních kamer.
Tenhle naslouchavý nápad přivezl kamarád Víťa Chlada z dovolené v Rakousku. Podobných kovových Uší, která, nastavena k proudu řeky či prameni, umožňují kolemjdoucím lidem naslouchat nebývale zesíleným dokonalým zvukům vody, je tam prý více. A protože Vítek před pár lety absolvoval seminář pana Vlasty Marka o tibetských mísách a léčivém zvuku, a protože dobře poslouchal a pozorně četl, ví, jak důležité a léčivé mohou zvuky přírody být a že si je lze zesílit (třeba jen přiložením dlaní k vlastním boltcům zvětšit plochu k zachycení zvukových vibrací a slyšet tak dříve neslyšené). Víťa má také velmi blízko k Šumavě, uprostřed níž se svou rodinou žije a podílí se aktivně na chránění této vzácné a stále ještě místy divoké krajiny. Nebál se vyřknout nekonvenční nápad, věnovat kus energie nad rámec pracovní povinnosti a nevzdat to... a podařilo se. Našel se i sponzor, výrobce, vůle prosadit schválení nápadu a najít patřičně zajímavé místo... a Ucho je na světě.
Je tu teď pro nás všechny, kteří se k němu někdy dostaneme a budeme naslouchat.
Jen houšť a díky, že smíme být u toho :))

Abychom slyšeli, musíme se nejdříve ztišit. Teprve v tichu je totiž ticho i zvuk nejléčivější.....

čtvrtek 29. dubna 2010

Meditační večer - květen 2010

zvu Vás na další pravidelný

*MEDITAČNÍ VEČER*
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 7.května 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

********
Tentokrát si budeme meditativně "hrát" v aktuální sestavě živlů :
Kov (rok)
Dřevo (jaro)
Země (znamení Býka)
Vzduch = Dřevo (Luna ve znamení Vodnáře)
...které propojíme v jediný Celek

S sebou :
jako obvykle (máte-li, ale není podmínkou) svůj nástroj včetně různých paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem, šátek v barvě bílé, žluté-hnědé, zelené a/nebo modré (šprti klidně i červený, nebo třeba všechny...:) ), svůj symbol svého prvku (dle narození) a oblázek do dlaně,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...


Těším se na všechny... a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

pátek 23. dubna 2010

Radost

K blízkým kontejnerům na domovní odpad občas docházejí místní bezdomovci, snažíce se najít něco k snědku či něco, co kdosi odložil. Ocitají se tu různé věci, tu a tam nezištně nabídnuté k dosloužení před definitivní likvidací. Obvyklá je taška se starším oblečením, nepotřebná, leč ještě fungující věc, hračky i boty, kterým někdo odrostl, zkrátka to, co pro jednoho je už odpadem, ale ještě se to zdá být škoda vyhodit. Vždy se tam takový dárek sotva ohřeje, ale nikdy jsem neviděla ten moment zmizení...

Dnes v noci kdosi z okolních paneláků právě sem vyhodil starý slunečník a potrhanou dětskou kolečkovou židli k pracovnímu stolu. Možná ten někdo nechtěl být viděn, snad, aby si - v duchu Nerudovské věty "kam s ním" - ušetřil nepříjemné řeči o odkládání takových neforemných věcí na patřičné místo (a práci, zavánějící nepohodlnou cestou do sběrného dvora), možná chtěl setrvat v anonymitě i proto, aby utajil svoji příslušnost k těm starým, polorozpadlým krámům.

Jak tak v rozjímání "popotahuji" ve svých balkonových truhlících rostlinky, vidím vše z ptačí perspektivy. V paprscích ranního sluníčka zasvítily obě věci i ve své ošumělosti docela zářivě a bylo jen otázkou času, nežli o ně zavadí oko někoho potřebného. Uběhlo sotva pár minut a slyším ztěžka artikulující mužskou samomluvu: " hhhelllllevollllleeee, dešttttník... a židllllllleeee..." Muž, poněkud unaven popíjením do dna a do rána, se vrávoravě došoural k odloženým pokladům a bez zaváhání popadl nejdřív židli, která hlasitě zarachtala kolečky o asfalt. Okoukl, nadzvedl, odborně zhodnotil její stav. Pak uchopil slunečník a jediným pohybem rozevřel doširoka jeho sytě fialovou, igelitově lesklou dvoumetrovou střechu. Plocha toho padáku s ním lehce zalomcovala; co na tom, že slunečníku chyběla celá půlka délky rukojeti... ta radost !
V momentě však nastalo nejspíš dilema, jak pobrat obé najednou. Muž chvíli přehazoval z ruky do ruky rozevřený slunečník a ani ho nenapadlo jej zase složit. Pak se evidentně rozhodl, slunečník zavěsil na rameno a začal postrkovat židli po silnici před sebou. Měl vyhráno. Měl židli - a kdo židli má, bydlí; ba dokonce si nesl i svou střechu nad hlavou...
Jako by z něj najednou spadlo jeho bezdomoví, v mžiku se zabydlel ve svém novém majetečku. Po pár metrech se halasně s kýmsi dělil o radost ze svého převratného nálezu a pak zase hrkavě sunul židli, obklopen slunečníkovou plachtou, zmítanou poryvy jarního větříku.
Nejspíš ho to stěhování ale rychle unavilo a tak po několika dalších krocích uprostřed chodníku usedl na Svoji židli, tvář vystavil sluníčku a ramena zakryl Svým slunečníkem... a dlouhou chvíli se kochal. Kolem něj procházeli a ohlíželi se nic nechápající chodci, projíždějící auta prudce brzdila a všichni kroutili hlavou nad tím exotickým obrázkem, jenž se zrodil jen o pár metrů a minut dřív...

Odpočinek v ranním slunku muži zjevně prospěl; viděla jsem už jen, jak se - vychutnávajíc si nejspíš svoje nově nabyté pohodlí - sedíc na židli, s obrovským slunečníkem stále hrdě nad hlavou, rozjel pomalu svažitým chodníkem a jen tak se odstrkával nohama při své luxusní jízdě na hrkající barevně okolečkové židli domů... taková radost !

Inu... co je pro jednoho odpadem, může pro druhého být vrcholem přepychu...
Co je pro jednoho nepříjemným "problémem", může jiným přinést spoustu příležitostí k Radosti... :))

úterý 6. dubna 2010

Ó, ty Jidáši nevěrný...

Tak jsou za námi další velikonoce...
Malovaná vajíčka zase jako první zmizela v koších koledníků, pomlázky došvihaly. Jiný kraj - jiný mrav, ale radost z jara máme asi společnou.

Je to už dávno, co jsem v dětství slýchávala zpívánku řehtáčů, kteří třikrát denně po několik dnů nahrazovali řehtačkami zvuk zvonů a závěrem pak žádali odměnu za tu tvrdě konanou práci (my holky jsme tehdy řehtat nechodily, to byla výhradně klučičí parketa). Nakonec pan "Krejčí vod křížku" (takto po chalupě) vždycky dohlížel, aby se ani jediný z party kluků v modlení vkleče před křížkem neulejval. Pak dům od domu, všichni sborem, jak se patří pateticky odříkávali ten mnohokrát opakovaný příběh:
Ó ty Jidáši nevěéééérný, cos to učinil,
že jsi svého mistra, pána, židům prozradil !
Za to budeš pyyyyyyykat v pekle horoucím,
mezi luciperty, ďábly, spočívat budeš
až na věky věkův Ámen.

...a následovala koleda pro panímámu krásnou, která měla dát kousek másla, kousek tvaróóóóhu aby nám rostly fousy nahóóóóru, taky ňáký vejce pro ty naše strejce, nemáte-li červený, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný... a nakonec grgrgrgrgrgrgrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr řehtačky mohutně ukončily celou tu parádu.

Příběh o Jidášovi se mi už tenkrát vryl do paměti, dávno a rychle mi došlo, že zrada je cosi velmi nevhodného, ale až po mnoha letech jsem si uvědomila další rozměry těch mnohovrstevných slov.

Každičký člověk má v sobě jakousi část křišťálové čistoty, část archetypální podstaty Krista - jakési vlastní ryzí kristovství. Někdy je ukryto pod velkým nánosem povrchnosti, ale vždy je tam a je čisté jako nejjasnější hvězda. Tušíme tu jiskřičku a snad po ní i většinou toužíme, vážíme si či naopak vysmíváme ty, kteří ji v sobě už našli a nestydí se za svou čistotu. Jejich příklad je lidem často na obtíž, protože připomíná vlastní nezvládnuté lekce...
Málokdo si už ale uvědomuje, že každý, opakuji každý máme v sobě i svého malinkatého Jidáše Iškariotského, a kdo říká ne, lže sám sobě. Každý asi známe, jak chutná zrada a tak - i když hovořím o vlastních životních i profesních zkušenostech - můžete si možná říci se mnou:
...vím, jak bolí zrada přítele, kterému jsem po řadu let, ba řadu životů naprosto důvěřoval(a). Znám ten pocit zrady, když někdo za vlastní pohodlí, za mrzkých třicet stříbrných vymění něco tak cenného, vzácného a neopakovatelného, jako je nadčasové přátelství, nepodmíněná sourozenecká Láska přesahující život i smrt...
...vím, jak bolí, když ten, jemuž jsem svěřil(a) své nejtajnější tajemství, si udělá z té velké důvěry lunapark a vykřičí hlásnou troubou mé bolesti pro zábavu druhým...
...vím, jak bolí zrada na věrnosti, kterou kdysi kdosi slíbil...
...vím, jak překvapí zrada učitele, který myslí že ví, ale nežije, co sám říká...
...vím, co bolesti s sebou nese zrada dítěte i rodiče...
Tohle všechno a mnoho dalších příkladů asi většina z nás někdy prožila; uvědomujeme si tu bezmoc, hlavně pokud se děje ona zrada na nás samých.
To, že občas nevědomky zrazujeme sami někoho druhého, už si jen málokdo sebekriticky připouští. Je nepředstavitelně úlevné si svou vinu uvědomit a celou tu la-vinu v sobě očistit. Nikoli po smrti, ale právě nyní, zde, všichni žijeme svá peklíčka horoucí a se svými luciperty a ďábly (návyky, zlozvyky, lenostmi, pohodlíčky, škudlílky, stříbrňáky... co jich kdo má) spočíváme... ale chceme to opravdu až na věky věkův ámen ???

A tak navrhuji všem "šprtům" stejné krevní skupiny: alespoň pro jednou v roce pokusme se najít v sobě a chytit pod krkem svého malého Jidáše, prostě si uvědomit, že se dopouštíme :
...zrady na přátelství - když "nemáme čas" či ochotu vnímat hlasy či potíže svých blízkých, ani když už volají o naši pomoc; když neodpovídáme na jejich výzvy (maily, smsky, telepatii, vzpomínky)...
...zrady na sobě samých, když z pohodlí odmítáme udělat nějaký nepříjemný vývojový krok do neznáma...
...zrady na rodičích - na Matce Zemi, vždy když zavíráme oči před vlastní surovostí, s níž se chováme k prostředí a k životu kolem sebe, držíce pálící stříbrňáky v dlani...
...zrady na Celku, když prosazujeme zájmy pouze své, či (své) úzké skupiny, zatímco ostatní, větší části téhož celku strádají...
...zrady na důvěřivých, kteří ještě neumí prohlédnout... Je vůbec žádoucí, když sám "léčitel" - sotva prošedší víkendovým "zasvěcením", sám neudělá pro nápravu vlastní čistoty ani krůček a dál klidně žije sobectvím a závistí, a umně je skrývá za masku cukerínového lidumilství ? Je opravdu žádoucí se svěřit do rukou někomu, kdo slibuje, že vás za pár stříbrných zbaví viny, cosi čarami odblokuje a smyje z vás naráz celou "špatnou karmu"..?
...zrady na svých dětech i dalších potenciálních generacích našich potomků - vždyť už dlouho, každý osobně svým dílem, přiléváme a vezeme se s tou všeobecnou devastací Země, a jen krčíme rameny se slovy "dělají to všichni, tak co já s tím" ? Dělat mrtvého brouka k ničemu není...
...zrady na sobě, když opouštíme své sliby, předsevzetí, morální povinnost a úctu vůči sobě i svým nejbližším...
...zrady na vlastní důvěryhodnosti i důvěře žáků, když učitel sám odmítá kroky, k nimž druhé nabádá...
...a další a další Jidášovy zrady konáme na tom nejčistším jadérku sebe i ostatních, a myslíme si, že se nás to netýká...
Jenže pohár pohodlí a rozkoše je sladký pouze do chvíle, dokud nedopijeme do dna plného kalů, vlastních splašků a nedořešených úkolů, které už nám kdysi kdosi nepříjemně připomínal, k hromadě kyselých jablek, která jsme jen házeli za hlavu a nechtělo se nám kousnout ani do jediného s naším jménem.
Ještě to málo bolelo...

Ani křest, ani rituály, ani sebedražší a sebeexotičtější zasvěcení z nikoho neudělá pravdomluvného zářícího poctivce. To můžeme a smíme - máme právo i povinnost - to udělat jen každý v sobě sám a pouze za sebe sama, vlastní poctivostí, vlastní pravdivostí. Lež nás totiž vždy donese dál, než jsme kdy chtěli. Jen si uvědomit, CO všechno je vlastně lež. Ó, ty Jidáši nevěrný, kde všude jsi v nás...?!

Odkryjme krůček za krůčkem všechny střípky Jidáše uvnitř sebe. Přirozené kristovství se pak rozzáří samo...

středa 24. března 2010

Zvu Vás na další pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 2.dubna 2o1o od 19.oo hod. v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
("Centrum souznění")

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Dřevo (jaro)
Oheň (znamení Berana)
Voda (Luna ve znamení Štíra)
...které propojíme v jediný Celek...

S sebou :
(jako obvykle, máte-li) svůj nástroj včetně různých paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem,
+ uvařené vajíčko (šprti klidně víc...:)) ) a lihový fix kontrastní barvy (červený, zelený modrý a/nebo černý)

...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...


Těším se na všechny :-) MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

pátek 19. března 2010

Sestřička Voda

22. březen je již řadu let OSN vyhlašován Světovým dnem vody.
No - ruku na srdce, mezinárodních dnů čehokoliv už jsme zažili řadu, často měly ale spíše kontraproduktivní účinky, protože byly nadiktované.

Světový den vody ale může být jiný...
Jiný tím, jak jej prožijeme uvnitř sebe, protože téma vody se týká každého z nás...
VODA není lidským výtvorem a nelze si ji přivlastňovat. Prostě tady JE a byla už na Zemi dávno před námi. To ona tu má domovské právo, to ona se rozlévá po 80% zemského povrchu, naplňuje 80% našeho těla, 80% vody by měla obsahovat naše potrava, aby byla stravitelná...

VODA je dokonalým nosičem informací... jaképak do ní vlastně vkládáme ?
...a tak mne napadá, že

VODA je tu trpělivě s námi a NEBRBLÁ...
Nebrblá, když polévku z ní vaříme ...
Nebrblá, dokonce ani když ji připálíme...
Nebrblá, když záchod klidně spláchnem...
Nebrblá, když v bazénu si cáknem...
Nebrblá, když zalijem s ní květy...
Nebrblá, když zabydluje světy...
Nebrblá, když s ní myjeme vůz...
Nebrblá, je jednou z našich můz...
Nebrblá, když svlažíme s ní rozpálené ulice svých měst...
Nebrblá, když omývá pot z rukou, sevřených i v pěst...
Nebrblá, když do ní sypem jed...
Nebrblá, když ředíme s ní med...
Nebrblá, když náhle stane se jen mrakem...
Nebrblá, když ocitne se sněhulákem...
Nebrblá, když živí hejna planktonu a ryb...
Nebrblá, když polyká flotily našich chyb...
Nebrblá, když v močálu si stojí...
Nebrblá, když naše rány hojí...
Nebrblá, když prudkou bystřinou si pádí...
Nebrblá, když klidné vlnky ve vodopád ladí...
Nebrblá, když o kámen se tříští...
Nebrblá, když delta řeku ztiší...
Nebrblá, když potrubí ji sváže...
Nebrblá, má nepřeberné tváře...
Nebrblá, je nositelkou moudrosti i síly,
Nebrblá, zrcadlí hvězdy, tonoucí, i víly...
Nebrblá...


Poděkujme vodě v sobě a kolem sebe alespoň tak, jak to už dávno učinil sv.František:
Sestřičko vodo, děkuji ti za tvou trpělivost,
se kterou omýváš všechnu špínu světa...

...neboť platí :
Pouštěj chléb svůj po vodách a jednoho dne se ti zas vrátí...

Sněženková Meditace (jarní rovnodennosti)

Jarní rovnodennost nastává podle astronomů v poslední roky 20. března; v ten den naše časomíra a kalendář oficiálně vstoupí do období astronomického jara, a Slunce do znamení Berana.
20. březen je jen číslo, jedno datum, ale celá rovnodennost trvá několik dní (a tak byla v minulosti i oslavována).

Ne vždy v tu dobu vychází krásné jarní počasí; pokud ano, je nasnadě, že většina z nás se jistě bude kochat někde venku při procházce, nebo rýt v zahrádce..., ne-li, pak je čas na zklidnění...
Možná taky budu nořit prsty do vlhké země a pohledem nedočkavě povytahovat a hladit sněženky, krokusy a všechny další jarní kytičky a bylinky. Jsou to totiž bytůstky nesmírně odvážné a statečné, a snad proto si jich vážím ještě o něco víc, než všech ostatních, které rok přinese.

Považte - třeba růže to má mnohem snazší; v červnu mráz už její květy nespálí, hmyzu všude hojně, sluníčka denní porce... to se jí to voní...
To taková sněženka - je tak jemná, malinká, zdánlivě bezbranná... a přesto se nebojí mrazu, nebojí se sněhu, nebojí se, že nebude hmyzu, který by ji oplylil a stvoření semínek pro další generaci sebe samé jí umožnil...
Nebojí se a jde do té nejistoty, vlastním teplem a s nezměrnou energií nežnými hrstkami kvítků proráží ledovou krustu a hlásí se o život...
Je obdivuhodné, snad až dojemné, s jakou vervou a statečností se tahle křehká kytička dere do světa, ještě plného mrazu, nepohodlí a zjevných nebezpečí...
A i když si ji na světlince mezi stromy uprostřed lesa nikdo neprohlíží, neoslavuje, nikdo jí netleská, ani fanfáry netroubí, je stále stejně krásná i skromná, lesní i zahrádková... je svá, sněženková.
Jen tu neochvějně stojí, jemňoučkým pokyvováním ve studeném větru prostou krásou prozařuje svět, a ohlašuje všem natěšeným jaro, zrození nového Světla, nového života. Ze schované cibulky vykukuje lístek, stvol a sněhobílý květ. Neuvěřitelná moudrá síla...
Mimochodem - ne náhodou je sněženka ženského rodu...;))

Zkusme být někdy jako ona a nebojme se vstoupit do neznámých podmínek, jít do nejistoty, opustit bezpečí svých stěn. Zkusme projevit víc odvahy, než kolik nám dovoluje vyšlapaná cesta našeho pohodlí... Nebojme se vlastní silou odhrnout klacíky pod nohama, vlastní láskou rozehřát ledový příkrov nezájmu a lhostejnosti, odložit strach z nejistoty ve svých životech a stát se aspoň na chvíli "pouhou" sněženkou.
Zkusme prostě BÝT sněženkoví...

...To je téma, které navrhuji jako společnou nit pro jarní (osobní, virtuálně společnou, nebo prostě jakoukoli) Meditaci rovnodennosti - meditaci sněženkovou.
Nemusíme se nutně scházet osobně (i když tak je to mnohem silnější), ale propojme se alespoň v myslích, navZájem, právě kvítky sněženek.
Každý tam, kde právě jsme, kdykoli během dne...
Připomeňme si skrze kvítky sněženek vyvážené síly dne a noci, tepla a chladu, světla a tmy, muže a ženy v každém z nás.

Společně, byť každý za sebe; každý sám a přece spolu; vždyť nikdo není úplně sám...

sobota 6. března 2010

Sami za sebe

Nejspíš taky kolem sebe vnímáte ten nepřehlédnutelný jev: věci kolem nás (a nám) se dějí nějak rychleji, prudčeji, neustále se zhušťuje nápor nových a nových povinností a nutností. Stále častěji jsme nuceni k stále četnějšímu a rychlejšímu řešení situací, které jsme dříve vnímali jako zásadní a tedy jsme je potkávali tak sotva jednou za kvartál, ale nyní jako by šly jedna za druhou, bez možnosti si oddychnout... Jde to ráz naráz, jako by nám Život tak nějak šlapal na paty...

Některé hypotézy tvrdí, že je to vlivem kosmických sil a hodnotí stav různých typů měnícího se záření, někdo pátrá v mayském kalendáři či globálnímu procesu transformace, jiný zase s rozpaky sleduje rozpadající se "jistoty" dosavadních režimů, vlád, zdravotních systémů, vztahů, plastů a dalších iluzí. Někteří s obavami vyhledávají zprávy o pseudoúspěších vědců, sloním tancem přešlapujících v porcelánu křehké rovnováhy všehomíra, když si za našimi humny v obřím urychlovači částic hrají na bohy a rozhodli se stvořit malilinkatý velký třesk a malilinkatou černou díru... Mnozí sledujeme tristní stav ekologie planety i lidského myšlení a snažíme se dělat něco k nápravě i ZA a PRO všechny ostatní...
Vidíme, že naše praděti vědí, co my netušíme, ale neumíme jim dost rozumět...
Ale co to všechno zrychlování s námi ve finále udělá ?! Co bude dál ? Kam se svět řítí ?
Nemějte strach, jedeme v tom všichni a je na každém, jak s tím rychlíkem naloží...

Zároveň mnozí vidíme, jak se stále více rozevírají nůžky snad všech lidských názorů, rozdíly v přístupu k dříve neviděným dějům se prohlubují až k neúnosnosti, naše vztahy jsou prověřovány nejrůznějšími zkouškami vzájemné důvěry a pevnosti v základech, a musíme se všichni aspoň trochu snažit, aby vydržely - abychom vydrželi...
Většině z nás je ale již nad slunce jasné, že tenhle vývoj jsme nějak nevědomky (ale spíše vědomky) sami rozběhli, že jej nelze zastavit, lze se jedině zapojit trochu jinak a začít něco dělat... ale jak?! Jednoduše aktivněji.

Mnozí už totiž na vlastní kůži víme, že za nás život nic neudělá, ti pokročilejší dokonce už přišli na to, že je to tak dobře.
Stále více dokážeme konečně vidět, že ani naši nejbližší, ani lékař nemá povinnost ani právo, ba ani tu moc být zodpovědný za naše zdraví. Každý jsme si zodpovědný sám za sebe, žijeme každý na vlastní triko, každý klademe svá "má dáti" a "dal" jen a jen na svůj životní účet...

Jednou za čas, když vznikne zájem, nabídnu možnost intenzivního předání svých zkušeností. Takovou příležitost jsem vytvořila i letos. Na víkendových seminářích reflexní terapie a bezmasého vaření se všichni vždycky radostně prohneme pod množstvím nových zpráv, souvislostí a možností vzít věci do vlastních rukou. Mám velkou radost, že i letos je zájem opravdový, místa už jsou téměř zaplněna... :-)

Přesto si mnozí oslovení ještě dostatečně neuvědomují to sotva viditelné propojení a sílící naléhavost, jíž jsme všichni vystaveni právě v oblasti soběstačnosti.
A tak jsem nedávno slyšela při práci něco jako "já se nepotřebuju učit reflexku, stačí mi, když na ni chodím, mám dobrou terapeutku, chceš, dám ti kontakt" a s úsměvem číslo devět se zazubí na své nohy v mých rukách...
Nebo : "já se nepotřebuju učit vařit, mám doma skvělou kuchařku a ta umí všechno, co mám rád...", případně na to dotyčný (zejména muži) takzvaně má lidi - prostě někoho, kdo se jim o jídlo postará a oni si ho jen zakoupí, zatímco se věnují něčemu, co "lépe umí"...

Nejsem žádným prorokem ani vizionářem, přesto však nelze dále přehlížet, co je zjevné - a abych dostála podstatě své práce, musím to i vyslovit:
Milovaní, pryč jsou časy rettigovských kuchařek, sloužících a posluhujících pouze našim mlsným jazýčkům. Pryč jsou i časy, kdy jsme nemuseli vědět ani že a kde máme játra, protože stačilo někam zajít a on už se někdo znalý postaral...
Pryč, nenávratně a navždy pryč je doba, kdy se stačilo obrátit na nějakou tu "službu" (a mnozí si ji pletli se služkou) a náprava (hladu, zdraví, poruchy...) byla na nás vykonána - pasivně, aniž bychom se museli osobně zapojit do nepříjemných novostí a přiložit vlastní ruku k vlastnímu dílu vlastního života...

Nastala doba, kdy doslova každá kuchařka by měla umět být také vědoucí "alchymistkou" ve své kuchyni, neboť drží v rukách (spolu s vařečkou a hrncem) skrze kvalitu jídla i zdraví a nálady svých strávníků. Ti, kdo takovou kuchařku nemají, budou muset náležité vědění vzít chtíc nechtít na svá vlastní bedra; jednoduše proto, aby si byli schopni svépomocí vybrat, zajistit a připravit stravu, která jim nebude ubližovat, ba dokonce může léčit.
Nastal čas, kdy bychom všichni měli znát alespoň rámcově své tělo i duši, vědět, co nezbytně potřebuje(me), jak se naše osobní spojená nádoba projevuje, jak naslouchat její řeči a co s tím (nejlépe včas, když ještě můžeme sami) udělat...

Troufám si říci, že bez ohledu na datum v kalendáři už nastala doba, kdy v každé rodině bude muset jeden dospělý být znalou makrobiotickou kuchařkou, bylinkářkou (s alespoň základním vědomím o léčivosti kytek kolem nás), pomocnicí u porodu, ošetřovatelkou i vychovatelkou, psychologem, švadlenou, domácím učitelem, zemědělcem, sběračem... a ten druhý bude muset zvládnout uhlídat průběžnou prevenci a zdravotní stav všech členů rodiny (případnou první pomoc nevyjímaje), stejně jako vlastníma rukama zvládnout nějaké ty obecně potřebné řemeslné dovednosti (které ostatně umí každý, kdo vyrůstal na vsi, chalupář či obyvatel samoty).
Ten umí to a ten zas tohle..., ale každý bychom měli umět nejdřív sebe. Musíme si pomáhat, ale stále platí, že nejbližší pomocnou ruku najdeme vždy na konci vlastního ramene.

Sterilním teoretikům, odkázaným na restaurační (byť vegetariánskou) stravu, na odborníky přes zdraví či práci rukama, těm všem, kteří stále ještě z nepochopitelné lenosti ega odmítají být aspoň základní měrou soběstační (a přijmout tak aktivně své neviděné a odmítané stránky i zodpovědnost za sebe samé) už opravdu houká vlak v poslední stanici k nástupu.
Když budou pozorní, uvidí to vše v zrcadle svých životních dějů, vztahů či potíží...

Jedeme v tom všichni, ale každý sám za sebe. Stále však platí: kdo chce, hledá způsoby; kdo nechce, hledá důvody...

středa 24. února 2010

Rybičky, rybičky, rybáři jedou...!!!

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Znamení Ryb je dvanáctým - posledním znamením zoodiaku, tedy vlastně nejvyšším. Duchovní vědomí zrozenců v Rybách je přirozeně vysoké; stačí pohled do očí tříletého "Rybátka", abychom si mohli přečíst moudro až komicky udiveného povzdechu "Probůh, co to vy lidi tady děláte? kam se hrnete? na co si to hrajete???"...

* Ryby jsou v zodiaku zobrazovány vždy dvě - plující proti sobě, což naznačuje jednak dualitu kterou si zrozenci v sobě nesou, a také jejich přirozenou potřebu žít nejméně v páru, ideálně pak občas se účastnit v hejnku. Takové rybí hejnko však musí být všem rybkám důkladně známé, jinak převládá plachost až strach z neznáma...
Přímo se nabízí přirovnání k dětské hře, kterou jsme se bavili na zamrzlých rybnících (se šlajfkami na botách): jeden "rybář" se odvážně rozjel proti hejnu ostatních "rybiček" a za výstražného pokřiku "Rybičky, rybičky, rybáři jedóóóóóu !!!!" snažil se dotekem ruky "pochytat" co nejvíce rybiček do pomyslné sítě. Rybičky se naopak snažily všemožně uhnout z dosahu rybáře, některé dokonce opouštěly rybník... Jenže okamžikem rybářova doteku se z rybiček stali obratem rybáři a ti pak společně, držíce se za ruce, při další rybářské jízdě proti zbývajícím nepochytaným rybičkám, ulovili pochopitelně do širší sítě mnohem víc. Nakonec všichni byli rybáři, jen ta poslední nechycená rybička se stala vítězem a za odměnu směla být v příští hře prvním "rybářem".
Ergo kladívko: není se čeho bát, milé rybičky, je to všechno jen hra; neuspějete-li jako ryba, může z vás být příště rybář...:))

* Západní znamení Ryb je ekvivalentním pro východní znamení Zajíce. Stejně jako u hejna rybek, tak i u zajíce vídáme nezřídka plachost s neustálou silnou tendencí k útěku. Jeho připravenost prchnout je sice jeho přirozeným obraným mechanismem (stejně jako u ryb), který mu mnohdy zachrání život, ale to jej (ani Ryby) neopravňuje k útěkům ještě dávno před nějakou akcí. Ne náhodou se o plachých a bojácných lidech říká, že mají "zaječí srdce", nebo dokonce "zaječí úmysly"...

* Ryby i Ryby jsou bytosti veskrze citlivé. Známe to přece i u našich domácích kaprů : na bocích jejich těl jim příroda nadělila pověstnou postranní čáru, jejímiž senzory dokáží vnímat i drobné změny tlaku a záchvěvy ve svém vodním prostředí a dostávají tak včasné jemné informace o případném pohybu kolem nich (kde v kalné vodě oči neposlouží), nebezpečí či potenciální kořisti.
Zrozenci Ryb jsou na tom podobně, jen onou "postranní čárou" je (zezadu) jejich citlivá páteř a (zpředu) linie čaker. Tato předozadní "postranní" čára je natolik vnímavým přídavným smyslovým "orgánem", že umožňuje Rybám vycítit budoucí stav věcí i hrozící nebezpečí mnohem dřív, nežli my ostatní začneme vůbec něco tušit. Pak se nám logicky zdá, že Ryba je vyplašená bezdůvodně.
...Ó nikoli, je jen mnohem vnímavější a má mnohem silnější intuici...

* Citlivost Ryb je samotné mnohdy uvádí do lehkého zmatku, zejména pokud (třeba už z ranného věku) mají zkušenost, že před sebemenší nepříjemností je třeba včas utéct. Od narození všichni sbíráme vědomí o tom, že nebezpečí číhá vlastně všude - počínaje porodním sálem a konče pohřební službou... Ale JENOM takhle ten náš svět přece nevypadá, že?
Věkem a dalšími "zkušenostmi" se z toho někdy může u nejplašších Ryb vyvinout docela slušná sociofobie, neboť má-li Ryba pocit, že svět je plný ne-bezpečí (a ten ona má téměř vždy), je "prostě jen opatrnější a nikam zbytečně nevychází - zejména tam ne, kde to nezná; nebude se přece vystavovat nepotřebným rizikům..." (cituji jednu Rybu, omlouvající svoji neúčast v bezpečném kruhu přátel).

* Ryby rády plují s měkkým proudem a nechávají se pohodlně unášet cestou nejmenšího odporu. Vyhřívají se na mělčinách, rozkývané vlnkami plavně kloužou po dně, splývají s prostředím, netřeba jim ani nohou, ani křídel, ba často ani těch jejich ploutví...
Důvěřujme, že touto přirozeností samy Ryby jen neomlouvají vlastní lenost; :)) vždyť třeba losos dokáže pořádně zabojovat s peřejemi.
V každé z Ryb je potenciál lína i štiky, jen se rozhodnout...

* Okamžik, kdy výše zmíněné vlohy je potřeba odložit si ale, žel, mnohé Ryby přeberou jako negativní zkušenost - a té je lépe se napříště vyvarovat. Z neznalosti a nepropojenosti se stáhnou do izolace, vytvoří si doma jakousi kapří jeskyni bahýnkovatého bezpečí, kterou nehodlají opustit bez ochránce.
Naopak vědomí vlastní citlivosti Rybu nutí nezúčastňovat se hromadných akcí, protože by svou vnímavostí "jistě" (možná) přece narazila na nepříjemné podněty.
Citlivost mnohdy bolí, to Ryby dobře ví, a proto se mnohdy raději tváří nezúčastněně a studeně, jen aby se raději nemusely vystavovat "ne-bezpečí" svých i cizích hlubokých citů...

* Někteří dravější jedinci (tzv. Žraloci, Pstruzi, Pirani...) vyrážejí za tmy na lov a stávají se z nich úspěšní "rybáři", kosící své i konkurenční vody. I přesto, že piraňa je jednou z nejplašších ryb, jaké znám, provází ji neprávem pověst útočného zabijáka. Akvaristé ale vědí své...

* Pro nás lidi je veskrze nepochopitelné, jak i několikatisícihlavé rybí hejno dokáže v nekonečné mořské hlubině dokonale synchronizovat své pohyby a bleskurychle, takřka v setině vteřiny jako jediný organismus vytvořit blyštivý živý útvar, přelévající se v nesčetných tancích z místa na místo, uhýbající predátorům, kopírující svým pohybem terén útesu či ruku potápěčovu, aniž by do sebe jednotlivé ryby narážely a vytvořily chaos, tak obvyklý v našem lidském hemžení...

To bychom se od Ryb možná měli učit: schopnost spolupracovat a spolehnout na své soukmenovce a jako jednotlivé, leč vědomě propojené buňky jediné bytosti dodržovat alespoň trojrozměrný řád i v nekonečné svobodě...
S výsostným respektem k sounáležitosti a propojení Celku si zachovat identitu jednotlivce - či spíše naopak: s výsostným zachováním vědomí jednotlivce dokázat rozpustit své ego a sounáležet - splynout v jediném propojeném synchronizovaném Celku...

Rybičky, Rybičky, bezpečí stojatého rybníčku je vaše dvojsečná zbraň: může být sice určitou ochranou před riziky neznámých končin, lidí a dějů, ale zároveň je jistou izolací od čerstvé vody nových zkušeností.
Zkusme tedy opustit tu bahnitou, kalnou, zaprděnou a řasami obrostlou louži, přeskočit hráz a vydat se přes vlastní stavidla do proudu pro pozitivní impulzy a krásné zážitky v divoké čiré řece Života...

úterý 23. února 2010

Téma večera: VNITŘNÍ OČISTA TĚLA A DUŠE

Vážení přátelé, dovolte mi pozvat Vás na další z cyklu večerních setkání s povídáním, tentokráte na téma

VNITŘNÍ OČISTA TĚLA A DUŠE

v pátek 12. března 2010, 18.oo – 21.oo hodin

Dům č. 1, Vídeňská ul. Klatovy, 1. patro (meditační sálek)


S nadcházejícím jarním obdobím je velmi žádoucí a prospěšné poskytnout svému tělu i duši některý ze způsobů vnitřní očisty po náročné zimě.
Povíme si tedy o možnostech a různých způsobech čištění, jeho specifikách i "záludnostech"; zjistíme, jak důležité jsou dostatečné informace a s čím je potřeba počítat při očistných kůrách, abychom je absolvovali s co nejpříznivějšími výsledky. Uvědomíme si mnohovrstevný význam jara z pohledu těla i duše...

Objevíme spolu očistné propojení na psychosomatické úrovni, vzájemné souvislosti a zákonitosti, které nejsou mnohdy patrné na první pohled, ale lze využít jejich obousměrného působení jako zdroje důležitých informací o sobě i o světě kolem nás, nejen pro zesílení samotné očisty...
Povíme si o dalších individuálních možnostech projevů těla i duše BĚHEM a PO očistném procesu, co z nastalých reakcí vyplývá a jak se znovu nezanášet...

Povídat na toto téma si s Vámi bude Mirka Šmídová
terapeutka holistické reflexologie,
poradkyně v oblasti harmonizace a rozvoje osobnosti



S SEBOU
si přineste přezůvky, pohodlný oděv, poznámkový blok a tužku, vlastní dotazy, zkušenosti ...a svůj šálek na dobrý bylinný čaj, který si uvaříme :-)


Účastníci večera se podílí příspěvkem 190,- Kč/ osobu, (důchodci polovic)

Přihlásit se lze s předstihem na tel. 376 313 409 (večer), mailem: mirka.smidova@seznam.cz , ev. osobně- na jiných mých akcích.
Počet míst je omezen prostorem, proto se ve vlastním zájmu raději přihlaste co nejdříve (přihlášení není nezbytností, ale vítanou slušností, děkuji).

Meditační večer - březen 2010

Zvu Vás na další pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
********
v pátek 5.března 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech ("Centrum souznění")
***
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Voda (zima)
Voda (znamení Ryb)
Voda (Luna ve znamení Štíra)
...které propojíme v jediný Celek...

S sebou :
(jako obvykle, máte-li) svůj nástroj včetně různých paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem,
+ modrý šátek nebo šál, 2 oblázky (vel. asi do dlaně)

...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...
*****

Těším se na všechny :-)
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

sobota 30. ledna 2010

Meditační večer únor 2010

Další pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů si užijeme
v pátek 5.února 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
("Centrum souznění")
***
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Voda (zima)
Vzduch (znamení Vodnáře)
Voda (Luna ve znamení Štíra)
...které propojíme v jediný Celek...

S sebou :
(jako obvykle, máte-li) svůj nástroj včetně různých paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem,
+ PET lahev na vodu (ev.s vlastní pitnou vodou), brčko (šprti více ks), papírové kapesníky, modrý šátek nebo šál (hedvábný, průsvitný...)
a chuť smysluplně si hrát, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...

Těším se na všechny :-)
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...