Letošní zimní SLUNOVRAT bude bohatší o komorní BENEFIČNÍ KONCERT TIBETSKÝCH MÍS a BURZU RECY-věcí. Celá akce se bude konat 21.12.2010 od 19.oo hodin v Domě č.1 ve Vídeňské ul. v Klatovech.
Bude to historicky naprosto první takový počin v Klatovech (když nepočítám koncerty Vlasty Marka, a burzy předrevoluční, kde se prodávalo cokoliv po komkoliv), a bude to možná jakási osobní premiéra pro mnohé ruce a mysli. Pan Vlasta Marek už nekoncertuje, takže si nadále budeme muset vystačit s léčivě-zvukovým setkáváním sami; popřál nám dobré a inspirativní znění, ale tou Cestou, kterou jsme se (i od něj) v mnoha krůčcích naučili, už musíme dál jít samostatně. Už jsme přece dost velcí, dost dospělí, než abychom se museli držet něčí ruky; už musíme kráčet po vlastních nohou, tak tedy pojďme...
Premiéra to bude možná trochu lokálně "revoluční", nejen pro ty, kteří se přidávají se svým znějícím uměním, nebo (třeba jen jedním) recy-výrobkem, ale současně i pro ty, kteří zatím netuší, co si pod pojmem takového koncertu či burzy recyklovaných věcí představit - a možná jen ze zvědavosti si přijdou něco poslechnout či koupit, čímž vlastně přispějí do kasičky pro potřebné, neboť VÝTĚŽEK POPUTUJE OPĚT NA DOBROČINNOST.
Už teď se připojuje řada šikovných lidí, amatéři, ale i výtvarníci a designéři, svoji aktivní i osobní účast potvrdila i současná Miss sympatie, Miss Deník, 2.vicemiss Plzně Tereza Domorázková (která, jako jedna z mála missek, krom toho, že pěkně vypadá, také velmi dobře vnímá potřebu ekologického chování nás všech :-) ), takže lze očekávat vskutku zajímavé a profesionální ovzduší...
Jde vlastně také o to, abychom do myslí lidí, kteří nikdy neměli potřebu poslouchat jinou hudbu, či něco osobně (tedy jinak) opravit či užitečně zre-cyklovat, zaseli semínko jinakosti. Zvuk znějících tibetských mís dokonce (jakkoli se to zdá nespojitelné) podporuje i smysluplné a sou-citné chování, tedy i myšlenku re-cyklace. Proč právě recyklovat ? Snad se tím alespoň trochu podaří omezit do buducna rostoucí obecnou nadspotřebu spotřebních věcí, což může mít i v malém měřítku jednoho města jednou docela zajímavý dopad na ekologii i ekonomiku. Zejména pokud se zapojí mladí lidé a děti, kteří tuto dovednost s sebou ponesou do dalšího života, je naděje pro všechny o něco větší, neboť co se v mládí naučíš...
Jinak a ekologicky myslících lidí vlastně není zas tak málo, je jen škoda, že nejsou spolu a jeden o druhém neví(me). Nejsem příznivcem oficiálních organizací či hierarchických skupin, přesto si myslím, že je důležité (a v rámci lokální soběstačnosti nadále bude stále víc potřebné) se spolu všichni alespoň občas potkávat - třeba na takových příležitostech, jakými jsou Farmářské trhy nebo tahle "znějící burza".
Kdyby si např. všichni oslovení na letošních Farmářských trzích byli řekli, že nepřijdou, protože si vystačí sami, asi by se ta bohulibá činnost ani nerozeběhla... ke škodě jejich, ale hlavně ke škodě nás ostatních, kupujících. Mnozí se účastnit dokonce nepotřebovali, často ani objektivně nemohli (neměli hlídání pro děti, museli se o někoho starat, prodali by své výrobky pohodlněji a dostatečně v okruhu svého bydliště atd.), a přesto přijeli a vážili cestu i z daleka, aby se navzájem mohli potkat - mezi sebou (prodávajícími) i s námi (kupujícími), abychom o sobě aspoň věděli. Nejen pro ten podařený obchod, ale taky pro vědomí, že je stále víc lidí, kterým záleží na dalších lidech, kteří neváhají obětovat své pohodlí a přes četné překážky jim stojí za to se s námi ostatními na společném místě sejít, i v chladu a dešti, přes všechna rizika neúspěchu se prostě zvednout a jít pro někoho něco udělat...
Řada lidí se uzavírá do enkláv svých rodin a domovů s pocitem, že nikoho nepotřebují a nikdo nepotřebuje je, snad i ve strachu o sebe a vlastní vypiplanou bublinu. Jenže takto klima spolupráce nikdy nevznikne, i když všichni budou konat a přemýšlet správně. Jednoduše se nedomluvíme a jen si dál budeme hrát každý na vlastním písečku, v domění, že se nás nic netýká a do našeho života nikomu nic není. Zalezlí do svých maringotek a hradů bychom mohli pak jednou koukat z okna na sousedův hrad, a přestože ego by bylo spokojené a v pohodlí, naše srdce by strádalo izolací jen proto, že si vlastně navzájem chybíme...
Tahle "naše" dnešní doba je komunikační, a naše (vaše) děti i my už dnes závisíme na komunikaci víc, než si připouštíme. Nemám teď na mysli hodiny vysezené u elektronických klávesnic, ale osobní setkávání. Kdo se vzájemné komunikace nebude účastnit, zůstane sám za vlastním plotem. Je nebezpečně krátkozraké stále jen očekávat, že svět přijde za námi až domů, jak nám iluzorně nabízí obrazovky; naopak musíme každý sám vyjít z vlastní ulity a JÍT spolupracovat, přes všechno zdánlivé nepohodlí se zapojit, ne jen pasivně přijímat, jak nás neustále kdosi baví. Ta vlastní zkušenost za to totiž ohromně stojí a nedá se ničím nahradit.
Začněme komunikovat - nejen přes (zatím fungující) maily a mobily, ale pojďme se osobně potkat. Právě to totiž může být další důležitý vývojový a transformující krok pro mnoho už zralých lidí; mnozí jej ale z nějakého důvodu zatím neudělali. Nelze se takovému kroku donekonečna vyhýbat; NENÍ KAM SPĚCHAT, ALE NENÍ NAČ ČEKAT...
Zvu tímto osobně všechny, kteří právě váhají; pojďte s námi vyklouznout z přecpaného rychlíku vlastních hektických životů a (alespoň na chvíli) zakusit jiný rytmus, jiný zvuk, jinou spolupráci, jiné myšlení, jinou komunikaci, jinou realitu...
Možná hledáte způsob, jak s koncem dalšího roku něco v sobě změnit - možná jste jej právě našli... :))
