Poslední roky vídám, že zima není příliš dlouho oděna do bílé, jako by i ona (zejména ta městská) podlehla diktátu trendů na módních molech. Přesto tu Zima je a s ní obvyklé bio-rytmy a rituály, které už dnes ani neumíme pořádně žít a pak se podivujeme, proč nás tu či onde bolí...
Poslední roky také všude slyšet o Vodnářské době, či Věku Vodnáře, do něhož vstupujeme s novým tisíciletím...
Nebudu vcházet na tenký led astronomie ani astrologie, precesi rovnodennosti a kosmický rok přenechám k vysvětlení povolanějším. Jak ale to vše souvisí ? Přece jako všechno se vším... :o)
Na konci ledna Slunce vstupuje do znamení Vodnáře a právě tady jsou čitelné mnohé paralely a souvislosti, které nám, stále povrchněji žijícím lidem, hrubě unikají...
Vodnář - tedy zrozenec tohoto vzdušného znamení - je individualista, který sám sebe často izoluje od okolního světa. Je téměř nejvyšším znamením zvěrokruhu, a jako takový je nositelem velké intuice, potenciálu moudrosti a nadhledu. Zda tyto vlohy používá, to je už jiná kapitola... Vodnář je svobodomyslný, rebelující revolucionář, novátor a vynálezce, je to člověk, který často jako vichřice boří zavedené (či zatuchlé) pořádky. Vyžaduje neomezený prostor, protože je to sám vzduch. Zkuste průvan chytit do pytlíku ! Vodnář své volnosti často obětuje i dlouhodobé vztahy, mnohdy je raději sám, než by se nechal čímkoli - kýmkoli omezovat a spoutávat. Pokud svůj život přece jen s někým trvale spojí, je to oboustranná zkouška tolerance...:), přičemž Vodnář si zajisté ponechá pootevřená zadní vrátka pro možnost úniku dle vlastní potřeby. Může to být únik ke koníčkům, kamarádům, práci, sportu..., odkud se ale většinou věrně vrací domů.
Na uspokojení lidsky přízemních (a přízemně lidských) potřeb má Vodnář své řešení : má na to lidi. Jednoduše s některými činnostmi neztrácí čas a tak se prostě v okolí musí najít někdo, kdo to (co se musí a má) nakonec udělá. No - přece bychom nechtěli, aby ten, kdo vznešeně svlažuje božskou moudrostí ze svého rohu hojnosti celý svět, si třeba sám čistil boty, vyřizoval účty, uklízel si nářadí, psal pohlednice známým, utahoval kliky, nebo snad dokonce spravoval splachovadlo ?! Chm, na to jsou lidi...:)
Ale aby to nevypadalo jako pomlouvání, Vodnář má v sobě totiž další obrovskou a důležitou vlohu : je totiž šašek. Všichni ti Palečekové, Enšpíglové, chytré horákyně, královští šašci, kteří jediní měli právo panovníkovi říci pravdu do očí a porušovat libovolně protokol, ti všichni jsou archetypem Vodnáře. Buřič, jenž s upřímností dítěte a drzostí sobě vlastní odhalí císařovy nové šaty...
A stejně jako přináší nové názory a pohledy na svět, přináší toto období i povodně zimních oblev, větrné únorové počasí, kdy jen pranostika vyhání na Hromnice skřivany zmrznout... A právě svátek Hromnic je symbolicky spojen s další paralelou Vodnářů : dříve zapalované ohýnky před domy, jejichž úkolem bylo ochránit před krupobitím, bouřemi a vichrem, se k dnešku scvrkly už jen na posvěcenou svíčku hromničku, která se za časů Babičky paní Němcové zapalovala jako ochrana před bleskem při bouřkách...
Kolik elektrikářů a požárníků je asi zrozencem Vodnáře ? A kolik Vodnářů je mezi piloty, letuškami, rogalisty, žokeji, motorkáři a cyklisty, svobodně-obchodními cestujícími... s potřebou svištění větru kolem uší ?
Doba Vodnářových narozenin je též dobou masopustů, maškar (i maskár na řasách!), karnevalů a bujného plesání, nevázaných rejů a všeho toho osvobození od svazujících pravidel. Je dobou kobližní hojnosti, hodů a zabijaček... (mimochodem, téměř všichni Vodnáři milují koblihy !) Všechny ty výstřednosti a blázniviny, anonymně schované maskou, dovolují nám alespoň jednou za rok setřást všechno napětí, dělat si legraci bez hranic...
Je to ale velké umění, tropit si šaška ze sebe sama; vytrhnout svůj život na chvíli ze zajetých kolejí, abychom tak předešli vykolejení násilnému, nečekanému a nechtěnému. Nevázané škádlení, vtipkování, divoká zábava a ztřeštěnosti, které jen škraboška dovolí............a s úderem půlnoci je rázem vše jinak :
v oka mžiku bujará veselice končí, masky jsou sejmuty, prudký poryv větru odvane poslední konfetti...
Z včera ještě bujaře skotačících masek jsou dneškem vážní, ukáznění, o smyslu života rozjímající kajícníci... Karnevalem začíná maso-půst. Vždyť ono carné-vale znamená maso-pryč !
Právě ty prudké změny činů, názorů, postupů, zásad, nálad... právě ten VÝVOJ, to je Vodnářství. Máme jej v sobě každý trochu a proto všichni někdy nutně máme potřebu být dítětem, vypláznout tajně jazyk na šéfa nebo drze schovat zvědavé pavlačové sousedce rohožku... :o) Jen pro tuto chvíli se nebojme zrušit konvence a nechat Vodnáře v nás, ať zboří a silou větru vymete z mysli vše zkostnatěle staré, nepevné, přežité, nefunkční... v nás i kolem nás.
I v tom průvanu dějů je však dobře ponechat si vědomí vyváženosti : život není ani jednostrannost práce a povinností, ale ani nepřetržitý mejdan. ŽIVOT JE HARMONIE STŘEDU... Jen o svůj vlastní Střed se lze opřít, když vichřice událostí kolem nás bortí vše, co se nám dosud zdálo být jistotou.
Obojí budeme v budoucnu mimořádně potřebovat. Sílící proud změn, stále se zvyššující vibrace energií a zhušťování událostí kolem nás, to už dnes je a bude náročným obdobím pro všechny. Vodnářský věk od nás vyžaduje už teď schopnost prudkých obratů, rychlých rozhodnutí a bleskového opuštění všeho, co neodpovídá potřebnému stupni vývoje. Jako by to vítr vzal...
Zkouškové období před přijetím do vesmírné vyšší dívčí ? Pak právě Vodnář je pro věk Vodnáře tím nejlepším učitelem. Skloňme své vzdorovité hřívy, je čas se rychle a pokorně doučit zameškané...
Vzduch je mrazivý, svěží, zima se ještě zdaleka nevzdala své vlády... avšak ve vánku z dálky lze už tušit syrové vůně nového předjaří....
Prudký poryv větru vymaže stopy včerejších her, bolestí i úspěchů, radostí i smutků... a nový, jiskřivě čistý sníh čeká na naše nové, jiné kroky dneškem...
.................Vítejme ve věku Vodnáře.................
