Jak se s dětmi dorozumět beze slov ?

Poslední roky se mezi námi objevuje mnoho dětí, které ke své komunikaci nepotřebují používat slova. Začínají mluvit (ve srovnání s obvyklými medicínskými "normami" lidského vývoje) mnohem později, mluví málo nebo jen občas. Rodiče jsou tímto stavem většinou značně zmateni a brzy usoudí, že dítě není v pořádku. Logicky, ale zcela zbytečně - vydatně podpořeni ve své panice pediatrem - donekonečna vodí své děti po ordinacích psychologů, logopedů, otorinolaryngologů, foniatrů, psychiatrů a dalších odborníků, jen aby se dozvěděli PROČ to jejich dítko, propánakrále, pořád ještě nemluví...?!
Zpravidla se nedozví nic, nebo alespoň ne skutečný důvod tohoto stavu. Dítě zbytečně, leč trpělivě podstupuje nepříjemná vyšetření, zatímco rodičovská panika i lékařské krčení rameny trvá. Nakonec "porouchané" dítě dostane nálepku nějaké té lehké mozkové dysfunkce - onen všeobecně nadužívaný cejch - jenom aby jeho jinakost byla omluvitelná mezi ostatními, kteří svá slova používají nám obvyklým způsobem, podle námi zažitých pravidel...

Někdy je stav opačný : dítě začne mluvit velmi brzy, dokonce mnohem dřív, než jsme zvyklí, mluví neustále a hodně. Říká věci, kterým dospělí nerozumí ani nevěří, popisuje jevy a věci, které nikdo nevidí, mluví samo se sebou. Často dokonce vyslovuje myšlenky a rady, které se dospělým vůbec nelíbí (starším se přece neradí, ti už jsou chytří věkem!), říká jim, kde dělají chyby a co mají změnit, což se ovšem dospělákům začne brzy zajídat.
A tak je nařčeno z neadekvátní přemoudřelosti, příliš bujné fantazie, lhavosti a vymýšlení, až mu nakonec jeho neustálé mluvení dospělí zakážou, jen aby měli klid. Dítě zmlkne, ale uvnitř vzniká přetlak, který se dere ven neklidem, zlobením, nepozorností, často až výbušností a násilím. Některé děti opravdu ztichnou, ale zároveň ztratí důvěru ve své okolí.
Případné potíže opět "vyřeší" nálepka nějaké té moderní psychodiagnózy (velmi oblíbená je např. hyperaktivita), dítě dostane tlumivé léky, posléze možná i antidepresiva - hlavně aby dospělí měli pokoj a pocit, že je konečně vše normální...

Takové a podobné případy jsou, žel, na denním pořádku lékařů a psychologů, aniž by ovšem někoho opravdu zajímal skutečný důvod tohoto jevu. Tyto zcela nově disponované děti však mají svá specifika, která je potřeba nejdříve poznat a pochopit, abychom komunikaci s nimi vůbec dokázali navázat... a hlavně uspět. VŽDY je nezbytné, aby první krok udělal rodič (potažmo dospělý), jen je potřeba uznat, že je nezbytné se mnohému učit - zejména komunikaci bez použití slov.

O tom, JAK se naučit vnímat děti pravdivě a JAK se s nimi dorozumět jinak, než jsme zvyklí, si budeme povídat (a prakticky vyzkoušíme) na mé přednášce s besedou
KOMUNIKACE S DĚTMI BEZE SLOV,
kterou pořádá Knihovna Janovice
v úterý 6.září od 18.oo hodin
v sále MÚ (1.patro, nad knihovnou).
Dovoluji si pozvat nejen rodiče, babičky a dědečky - kteří bývají v denním kontaktu s dětmi nejvíc bezradní, ale též pedagogy, psychology a lékaře, kteří se s těmito dětmi rovněž často setkávají.
S sebou si přineste tužku, pár pastelek a papíry bez linek (A4), oblečte si pohodlný měkký oděv a zapamatujte si datum narození svého (či jiného 'zkoumaného') dítěte.
Děti tentokrát nechte doma, nudily by se s námi...

Těším se na všechny, kteří najdou odvahu přijít a dozvědět se řadu nových, často neuvěřitelných informací a vyzkoušet si jiné, jim samým dosud neznámé komunikační možnosti...

RECY-věci - Galerie 2011

Stejně jako v loňském roce plánujeme i letos v Klatovech uspořádat předvánoční prodejní GALERII RECY-VĚCÍ.

Na rozdíl od loňské jednovečerní akce však budeme letos moci využít pohostinnost útulného prostoru klatovské čajovny U Naší milé Paní, a to dokonce po několik prosincových dní.
Díky této zásadní změně tak můžeme nabídnout více lidem možnost se na galerii RECY-věcí nejen přijít inspirovat (pro vlastní nakládání s recyklovatelnými materiály), ale především se osobně podílet a přispět svou účastí k dobrému počinu.
Účastnit se mohou zájemci všech věkových kategorií - buď jako tvůrci vlastních kvalitních RECYklovaných věcí, nebo posléze alespoň svou návštěvou a zakoupením některé vystavené RECY-věci. Výtěžek celé prodejní výstavy bude opět poskytnut dobročinnosti (peníze z loňské burzy pomohou při záchraně zraněných zvířat v našem regionu).

Volám tímto všechny tvořivé lidičky, kterým záleží na tom, abychom přestali plýtvat věcmi, naučili se více šetřit životní prostředí, využívat skryté možnosti ve svých rukou i materiálech kolem sebe; oslovuji všechny, kteří mají chuť se o svoji smysluplnou recyklaci podělit.
Máte-li chuť se vlastní tvorbou připojit k dalším tvůrcům, prosím kontaktujte mne nejpozději do konce srpna mailem na adresu: mirka.smidova@seznam.cz, případně telefonicky na č. 376 313 409.

Máte-li svůj vlastní nápad, který chcete také vlastnoručně zhotovit, případně vlastníte-li kvalitní "odpadový" recyklovatelný materiál (ke zpracování výhradně v domácích podmínkách), jste vítáni. Může se jednat o čistý papír, zbytky látek a dalších (nejen) textilních materiálů apod., vždy však pouze v dobré kvalitě, použitelné k recyklaci. Nabídku materiálu je nezbytné nejdříve konzultovat.
V případě zájmu vám bude následně zaslána zpráva o informační schůzce, při níž si upřesníme téma, záměr a jednotná pravidla celé Galerie, vaše náměty, inspiraci a tvůrčí nápady.

Znovu zdůrazňuji, že tato prodejní Galerie RECY-věcí rozhodně NENÍ BAZAREM použitých hadrů ani příležitostí ke zbavení se starých krámů, ale jde o plnohodnotné výrobky, tedy VÝROBU NOVÝCH, KVALITNÍCH A ORIGINÁLNÍCH VĚCÍ , ovšem z recyklovaných (pro jiné už odpadních) materiálů.

Stejně jako vloni budou v nabídce vánoční dárky, jako např. látkové tašky a kabely, netradiční šperky, různé dózy, vázy, drobné bytové dekorace, ručně pletené oděvní doplňky a mnoho dalších zajímavých užitečností.

Jistě i letošní prodejní exponáty galerie budou velmi nápadité a na vysoké úrovni. Většinou se totiž nejedná jen o prostou recyklaci, ale dokonce o tzv. upcycling, tedy zvýšení estetické i užitné hodnoty původních materiálů.
Je tedy opravdu nač se těšit... (a já se těším na Vaše nápady)...

Smaženice z radiace

Po letošním jarním výbuchu japonské jaderné elektrárny Fukušima se mne někteří lidé ptali, jak to je s radioaktivitou u nás. Je třeba se bát, když se celé to drama děje na opačném konci světa?
Nyní se šíří mailovou sítí varovná zpráva o závadnosti našich lesních hub, které bychom neměli sbírat a konzumovat, neb jsou plné radioaktivních těžkých kovů. To se ostatně dalo čekat, i když - samo znění dopisu je silně podobné struktuře počítačového hoaxu.

Nejsem ani mykolog, ani odborník na jadernou energii, ale vycházejme ze zdravého selského rozumu:
Ano, většina hub má schopnost vychytávat a kumulovat v plodnicích těžké kovy a radioaktivitu ze svého prostředí.
Tady u nás je dokonce radioaktivita skoro všude v podloží terénu, na němž žijeme, takže naše pošumavské divoce rostoucí houby ji v sobě mají zcela jistě. Jedná se však obvykle o tzv. neškodné množství, s nímž si zdravé lidské tělo dokáže bez komplikací poradit. RTG, CT a podobná vyšetření či dokonce aktinoterapie do nás ovšem radioaktivního záření naperou daleko víc. Situace se však radikálně změní, jakmile nastane změna v radiaci okolí - a ta už nastala.

Radioaktivita u nás spadla letos na jaře zcela jistě. Asi týden po první explozi v jednom z bloků Fukušimské elektrárny k nám vítr dovál zbytky radioaktivního mraku. V tu dobu u nás bylo měřitelné (pro některé z nás dokonce citelné) množství radioaktivního záření ze spadu prachových částic. Média to zbanalizovala (ale neopomněla připomenout lidem, z čeho by mohli mít strach), dávka prý nebyla ohrožující. Následné menší výbuchy ve Fukušimě ale už nikdo (co do rozsahu a dosahu radioaktivního mraku) nemonitoroval, takže nevíme nic o případném pohybu zbytkové radiace v ovzduší. Asi to nebylo pro české mediální supy dost zajímavé...
Ti důslednější, kteří měli přístup nebo vlastní vlastní dozimetr, hlásili asi desetidenní nárůst hodnot a pak následně postupné zklidnění až zase k normálním hodnotám. Japonská vláda však sama nejspíš notně podcenila zamoření celé jí svěřené země, evakuace probíhaly se značným zpožděním, spekulovalo se dokonce o vědomém zkreslování naměřených hodnot radioaktivity na celém území Japonska, až se japonci, vždy pověstní svým klidem, ozývali s velkou nespokojeností v hlase...

Vlna zájmu ale vyplavila z odborných a laboratorních šuplíků našich jader(ných odbor)níků množství dat, které by asi jinak dál klidně práchnivěly ve tmě archivů.
Tak např. přední česká jader-nice Drábová veřejně proflákla, že Temelín stojí na ne zcela stabilním geologickém zlomu. Vědělo se to, ví se to, ale klidně se tam postavil reaktor. Ví-li ovšem totéž i naši rakouští sousedé, už se nelze tolik divit jejich přeshraničním protestům proti našemu jádru...
Naši jader-níci jsou tedy podobně arogantní jako japonští inženýři, kteří si troufli postavit své jaderné elektrárny na tektonicky neklidném podloží, navíc na mořském pobřeží (a ještě je překryli mohutným úložištěm vypáleného odpadu!). Taky se oháněli zabezpečením proti tsunami, jenže ona jaksi přišla větší vlnka...

Také vyplavalo, že i nám známý Černobyl stále ještě "dýchá" - přesněji v jeho reaktorech pod krustou z betonu nikdy neustala nepřetržitě probíhající jaderná reakce. Provizorní betonový sarkofág, pod nímž byl reaktor pohřben hned po výbuchu před pětadvaceti(!) lety, se však vlivem času už notně rozpadá, skořepina hrozí zřícením a na původně plánovaný nový, jistící a definitivně izolující železobetonový blok se nějak "ztratily" děngy (co jen to připomíná ?!).
Z toho vyplývá, že radioaktivní pšouk, jímž nás může pod chatrnou pokličkou kvasící Černobyl v příštích letech počastovat, nás asi nemine.
Asi to už nelze, ale bylo by přinejmenším zajímavé zpětně vysledovat, kolik procent z počernobylových onkologických pacientů byli houbaři, resp. jedlíci hub...

Co se však doopravdy dále děje třeba s obrovským množstvím radioaktivní vody, která se stále(!) uvolňuje z nadále probíhajících jaderných reakcí ve fukušimských elektrárenských blocích, jak dalekosáhlý degenerativní vliv bude mít na okolní vody a krajinu, to se nejspíš nedozví ani sami Japonci, natož pak my.
Jenže voda si to předá jako de-formaci při svém putování světem a může nést to znásilnění lidskou chamtivostí v sobě dál.
"Pouštěj chléb svůj po vodách a jednou se ti k rukám vrátí" platí stále. Pokud je ovšem tím "chlebem" radioaktivní znetvoření, a pokud i přesto zůstáváme nadále lhostejní, máme se ještě všichni hodně co učit, zejména japonce nevyjímaje. Modlitba za (nejen) Fukušimskou vodu je tedy na místě stále...

Jen někteří prodejci zboží z Japonska a okolí však sledují případné kontrolní postupy zjišťování radiace v dovážených produktech (mořské řasy, sušené houby, čaje, makrobiotické potraviny apod.), kontrolují se hlavně vymazlená japonská autíčka a jinak je to spíše asi "děj se co děj, hlavně prodej". Pokud namátkové kontroly na nic nenatrefí (anebo nezametou pod komerční koberec), můžeme jen důvěřovat.
Když si ale za takovými informacemi nepůjdeme sami a sami si je nevyhledáme v různých (mnohdy kontroverzních) zdrojích, nikdo nám je servírovat nebude. Taková už jsou média, že in-formují o "důležitějších" věcech (jako např. o spadlém živůtku nějaké modelky, drogových aférách milionářských dítek, blikajících popových hvězdičkách a žvástech politiků) a ještě se nám snaží namluvit, že právě toto je to nejdůležitější, co musíme všichni vědět pro náš život vezdejší...
Podobně je tomu třeba i v případě erupcí pro nás zá-humenných sopek, neustále se šířícím jezeru sopečných plynů (ne nad hlavami, ale pod nohama!)...

Nutí mne to ale m.j. taky k zamyšlení, zda třeba tolik vychvalované houby shitake nebo tzv. jidášovo ucho, tak oblíbené v restauracích a receptech asijského typu, vůbec někdo sleduje (a sledoval-li kdy) s ohledem na množství obsažených těžkých kovů a radioaktivity ? Vždyť třeba číňani jsou pověstní svým halabalním přístupem k zamoření vlastního prostředí těžkými kovy a nejednou se už musela stáhnout celá zásilka (např. u Chlorelly) právě kvůli kontaminaci těžkými kovy. Je pak otázkou, zda omezení dovozu momentálně módních čínských bylin, proti němuž mnozí podepisujeme všechny ty petice, není (při vší nesvobodě) v důsledku přece jen paradoxně k něčemu dobré...?

Ale zpět k prázdninovým hříbkům se zdravým selským rozumem v hrsti :
z jedné smaženice či babiččiny houbovky asi rakovinou neonemocníme. Nicméně masivní sběr, každodenní konzumace a hromadění houbových zásob na zimu minimálně pro letošek asi opravdu nebude to pravé "houbové"...

P.S.: Tu úžasnou modrou houbičku na fotce zastihl v negližé kamarád Vašek při svých toulkách Novým Zélandem, opravdu to není český křemenáč po Fukušimě :-))

Sou-znění Slunovratu

K nadcházející
Meditaci letního slunovratu
doplňuji tuto zprávu:

Stejně jako už vícekrát, bude i letošní slunovratová meditace součástí většího celku.
Tentokrát se ve společné chvíli "virtuálně" propojíme se Shromážděním rady starších a mladších, konaným v těchto dnech v Čechách za přítomnosti a duchovní podpory duchovního stařešiny kmene Čeroký.
Bližší informace najdete ZDE.

Rozhodně se nejedná o nějakou dětskou hru na indiány, je to zodpovědná duchovní práce, k níž se mohou připojit všichni sou-znějící právě při Meditaci slunovratu.
Nebudeme možná zpívat ani stejné písně, ale propojení srdcem se můžete rozhodně účastnit všichni.

Věřím, že všechny dospělé a zralé bytosti se s radostí připojí, neboť naše Meditace letního slunovratu bude m.j. (už poněkolikáté) také součástí společného kruhu celoplanetárního sou-znění - SVĚTOVÉHO DNE MÍRU A MODLITEB , kterým byl před lety ustanoven právě 21. červen.

Síla společného sdílení nám může pomoci (každému u sebe) zahájit novou etapu žití, proměnou na duchovní úrovni...

OKURKY, KLÍČKY. ENTENTÝKY...

...čert (E.coli) vyletěl z elektriky,
bez klobouku sám,
vylepšil nám plán...

...mohli by si radostně zpívat farmaceuti, vládci chemickopotravinových nadmolochů a tvůrci Kodexu alimentariu při pohledu na bilanci nákupu čerstvé zeleniny v současných dnech. Při rozhovoru se zelinářem lze jen kroutit hlavou, jak jsou lidé snadno ovlivnitelní mediálně rozlitým strachem, i když každý osobně tvrdí, že se nebojí...

Nesmyslnost celé kauzy je očividná. Ostatně už se tím zaobírá dost kvalifikovaných odborníků, takže se nebudu snažit o opisování již řečeného. Přesto si stále myslím, že celá tahle věc s krvácivými průjmy nějak souvisí s nedávnou erupcí islandské sopky Grímsvötn. Možná se vám zdá, že si jen přihřívám svoji polívčičku, ale popřemýšlejte chvilku se mnou:

Vloni předcházela erupci sopky Ejafjallajökull také série průjmových onemocnění neznámého původce. Projevy se soustředily v nejníže položených oblastech republiky (s nejnižší nadmořskou výškou) a nejvíce u dětí s tělesnou výškou do 1 metru od země. Na průjem nezabírala ani antibiotika, ani běžné léky na zklidnění peristaltiky...
Je víceméně jasné, že se nejednalo o infekci, ale OTRAVU SOPEČNÝMI PLYNY.

ZÁSADNÍM faktem, který ale mnozí stále přehlížejí (včetně zdravotníků, hygieniků, epidemiologů, vulkanologů i médií), je, že SOPEČNÉ PLYNY SE NEPOHYBUJÍ NAD NAŠIMI HLAVAMI jako mrak popela, ALE POD NAŠIMA NOHAMA !!!, kde spíše tečou a připomínají jezero, protože jsou těžší než vzduch. Tento fakt je archeologům i vulkanologům dávno znám, jen jej v momentální honbě za bacilem nikdo nepovažuje za zásadně důležitý a celou věc měnící.

Právě tomuto faktu ale logicky odpovídal i postup šíření a výskyt letošní střevní "infekce" s hemolyticko-uremickými příznaky (souhlasnými s příznaky intoxikace sopečnými plyny) na území Německa.
Série náhlých případů průjmu, objevivších se takřka současně s letošní erupcí (a na několika místech najednou, nezávisle na sobě), i postup šíření případů krvácivě průjmovitých příznaků se zřetelně kryje se zeměpisně nejnižšími oblastmi německých nížin, hlavně kolem mořského pobřeží a toku nejmohutnějších řek (Hamburg). Ano, tudy by logicky asi nejdříve prosakoval (tekl) proud těžkých plynů terénem.
K ústí německých toků na severu země to má vzdušnou čarou plyn z Islandu nejblíže (hnán větrem od severozápadu), proto taky asi teprve pak (po následném postupném naplnění a rozlití "jezera" plynů v laguně u německého pobřeží) skutečně přišly na řadu i další země "v cestě" - Dánsko, Británie, Nizozemsko, Francie a další. Většina těchto zemí má velkou část pobřeží poněkud výše (nebo dále) od zdroje plynů, větší % jejich pobřežní pevniny se zdvihá jako útesy, než aby navazovala plynule na mořskou hladinu. A podúrovňové Holadsko je přece jen o kus dál...
Také se vzdáleností od epicentra slábne i výskyt (plyny jsou již naředěny prouděním vzduchu), nebo se (jako za našimi hranicemi) zastavil za horstvem, přes nějž (zatím) plynné jezero nepřestoupilo.

Stejně jako vloni ani letošní projevy neovlivnilo podávání antibiotik či osvědčených protiprůjmových léků. Otrava však zjevně mohla být mnohem prudší díky agresivnějšímu složení plynného koktejlu.
I média začala hovořit o tom, že Evropa možná vůbec nebude vědět, co vlastně způsobilo tuto epidemii...
Pro všechny, kteří nestíhají sledovat všechny souvislosti : tlusté střevo je (dle východní medicíny zcela logicky) detoxikačním partnerem plic (nadechujících jedovaté plyny) !

Leč západní medicína po dlouhém tápání už vytáhla z osudí viníka - ostatně nějaký ten balcil se dá najít vždy a všude. Rozhodně to ale nevypadá na jen tak nějaké mikroby, kteří se náhodně vyloupli u jakéhosi dolnosaského pěstitele luštěninových klíčků, nýbrž (dokonce i podle jediné a následně zase stažené mediální informace) nejspíše pochází z profesionální (nemocniční?) laboratoře...

I kdyby se skutečně jednalo "jen" o infekci, dnes už nikdo asi nezkoumá, jakou vazbu na oslabení lidské kondice (skrze nadýchané plyny a tím oslabené partnerské orgány = střeva) mohla mít intoxikace neviditelnými a neměřenými plyny ze sopky. Stejně tak se už nikdo asi nebude obtěžovat pátráním po závažnosti základních onemocnění všech průjmem postižených a zemřelých osob.

V každém případě si výrobci chemické suermarketové stravy mohou mnout ruce, jak se (jim? komusi dalšímu? cíleně? shodou "náhod"?) povedlo odradit velké množství lidí od konzumace zeleniny, hlavně té bio !
Čí ruka asi koho ruku myje - až se dílo podaří...?
Jak rychle se asi naši "pohotoví" výrobci chemoléků vítězoslavně přihasí se zaručeně účinnou vakcínou proti podobným bakteriálním mutantům ?

Nenechme se zmást cizí panikou, přemýšlejme samostatně a hlavně zdravým selským rozumem si skládejme pravdivou mozaiku dění.
Nenechme se odradit od (bezmála už jediné, alespoň trochu zdravé a zdraví podporující) zeleninové stravy.
Samozřejmě, okurky a rajčata jsou stále ještě přirychlovaná a v našem současném pozdnějarním-časněletním biorytmu nemají zatím v jídelníčku co dělat, neb nám za okny rozhodně ještě nezrají.
V principu tu jde ale o STRACH a ten se na biorytmy neptá. Tomu buď sami nasloucháme a sami v sobě jej živíme, nebo ne.
Obchod se strachem je velmi výnosný, stačí se zamyslet nad očkováním, některými preventivními vyšetřovacími metodami, nebo třeba pojišťovnictvím...

Hledejme tedy vlastní názor, hledejme serióznost nikoli podle médií, funkcí a titulů, ale podle vlastní vnitřní zralé úvahy.

MEDITACE LETNÍHO SLUNOVRATU 2011

Milá Sluníčka,
zvu Vás na
MEDITACI LETNÍHO SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících (tzv.tibetských) mís a alikvotních hlasů,
v úterý 21. června 2o11 od 19.oo hod.
v MÁZHAUSU Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

PŘIVEĎTE I SVÉ PŘÁTELE A ZNÁMÉ, LADĚNÉ NA STEJNOU VLNU...
********
S sebou si přineste :
svůj nástroj vč. paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, čajovou svíčku v nehořlavém obalu, oblečte pohodlný oděv V BARVÁCH LÉTA (žlutá, oranžová, červená...+ ev.teplou vrstvu), přibalte
dobrou náladu a chuť smysluplně OSLAVIT BRÁNU ČASU v nás i kolem nás, sdílet kousíček sebe i světa, v němž žijeme - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...
********
Těším se na všechny a děkuji za Vaše stručné oznámení, zda se připojíte ...

ZA HUMNY JE... drak GRÍMSVÖTN

...tentokrát pro změnu opět islandský...

Zhruba před rokem jsme zažili výbuch sopky Ejaflajjajökull. Možná se budeme muset naučit vyslovovat ty jazykolamné názvy, zvykejme si...:))

Tehdy výbuchu předcházel (na našem území asi o dva týdny dříve) záhadný epidemický výskyt střevní chřipky, objevující se velkou měrou především u dětí. Jak už jsem psala v loňském aktuálním příspěvku, nejspíš to vůbec nebyla infekce, ale s velkou pravděpodobností se jednalo o hromadnou otravu sopečnými plyny, které se i u nás nepozorovaně objevily už před samotným výbuchem Ejafjally. Tři týdny před touto "epidemií" totiž proběhla (mediálně nezajímavá) erupce jiné islandské sopky...

Letos se nám scénář opakuje... a odborníci (odporníci) jsou stejně slepí, i přesto, že už v listopadu 2010 byla zmíněna hrozící erupce sopky Grímsvötn.

Ale posuďte sami, jak se indicie skládají do mozaiky:

*** Zhruba v polovině května se na severu Německa objevují první případy rychle se šířícího průjmu s krvácivými projevy. Vyňaté věty jednotlivých článků se skládají vlastně samovolně: "... životu nebezpečným hemolyticko-uremickým syndromem, který infekce vyvolává" (důsledek intoxikace je jasný, tělo se snaží detoxikovat přirozenými cestami)... "nezabírají antibiotika ani penicilin. Pacienti, kteří jsou ještě ráno relativně zdraví, mohou být večer vážně nemocní...". Na vině prý jsou španělské okurky ze severu Německa. Chudáci zemědělci !

Západní medicína však ve své krátkozrakosti zaměřuje svůj pohled pouze a jen na viditelné projevy střevní. Uniká jí zde ale důležitá souvislost, známá všem, kdo respektují principy východního pentagramu a jeho orgánových vztahů: tlusté střevo je partnerem plic, ergo když plíce nadýchají jed (a možná i nějaký zbytek sopečných sloučenin ulpěl na místních jedlých plodinách), tlusté střevo jej pomáhá tělu odvést rychlým vyprazdňováním.
Znám tyto četné případy ze své praxe, kdy např. člověk, natírající celý víkend chatu syntetickou barvou, nepřijde s dýchacími potížemi, ale s úporným průjmem nebo bolestmi ramen (po průběhu příslušných meridiánů); nebo další, mnoho let pracující denodenně s těkavými lepidly, nemá dominantní potíže dýchací, ale střevní (a kloubní - jak jinak než v ramenou) ! ... a mohla bych vyprávět celou řadu dalších.

*** Jen o pár dnů později se dozvídáme o erupci islandské sopky Grímsvötn. Média však (opět) nejvíc zajímá případné omezení letového provozu, ekonomické ztráty a podobně lukrativní aspekty celé události. O dalších souvislostech a vlivech na zdraví obyvatel Evropy, žijících pod trasou, kudy plynný a popelový mrak putuje, se nikdo nezmiňuje, nikoho nezajímá "zadření lidských motorů" v důsledku nadýchaných, značně jedovatých sopečných plynů a popílku.
Grímsvötn, zdá se (a odporníci potvrzují), má poněkud jiné projevy, jinou strukturu chrlených částic...(".. Grímsvötn chrlí daleko více popela než Eyjafjallajökull, přesto se vulkanologové domnívají, že Grímsvötn celkově nezpůsobí takové problémy v letecké dopravě jako loni sopka Eyjafjallajökul. Už jen proto, že složení popela je v současnosti jiné, částečky jsou hrubší a rychleji klesají k zemi !!! "), takže je nejspíše provází i jiné složení koktejlu sopečných plynů, než měla Ejafjalla před rokem.
Žel, složení letošního plynného koktejlu bylo/je nejspíše mnohem agresivnější, neboť průjmy tentokrát provázejí i krvácivé projevy poleptané sliznice, zatímco loňská epidemie v nejníže položených částech republiky (nížina kolem Prahy a jižní část Moravy) se projevovala "pouze" průjmy, bolením hlavy a břicha a zvracením.
Jenže všichni zase řeší toliko viditelné částice, zatímco neviditelné a nikým neměřené jedovaté plyny se šíří nenápadně krajinou, bez možnosti je zastavit... a bez viditelných a viděných souvislostí, které jsou pak v důsledcích zcela chybně medicínsky řešeny.

Ne-náhodné synchronicity však někdy umožní vidět neviděné: po několik dnů se v TV zprávách objevily obě tyto události těsně za sebou, a (sic!) mapy průchodu sopečného mraku nad Evropou a mapy výskytu záhadné střevní "infekce" se prakticky překrývají !!! Hmmmm....... Že by to opravdu nikdo neviděl ?

Stačí si vzít k ruce obyčejný školní atlas a je to nad slunce jasné:
oblak sopečných plynů, v malém předstihu před samotnou erupcí protékající nejnižšími vrstvami terénu - tedy z Islandu, se těsně nad hladinou moře tiše rozlévá, postupně až k severnímu pobřeží Německa, přes část Británie, Dánska, Švédska, teče do Nizozemska, Belgie...- postupuje NÍŽINOU k jihu Německa, t.j. shodnou trasou jako záhadný průjem, kde "se vzácná nákaza záhadně vyskytla na různých místech najednou.."

Naše území je naštěstí trochu chráněno pohraničními horstvy (díky, Praotče Čechu!), logický předpoklad tedy je, že se tok plynů na naše úzení poněkud zbrzdí, možná i zředí, než k nám od severu ty jedy dojdou. Pokud se v této době v nízkých vrstevnicích ČR objeví nějaký hromadný výskyt průjmu, nejspíše bude mít lehčí průběh, než na územích severně od nás.
Spad popílku je opravdu asi o polovinu slabší než vloni, na bílém talíři za oknem uvízly ale už i hrubé smirkové částečky sopečného skla. Přesto - proto se vyplatí dodržet preventivní opatření (viz Ejafjallajökull - doporučuji znovu pročíst, stejně jako další odkazy), než si pak drbat hlavu nad zbytečnými a nepříjemnými příznaky otravy...

Prosím, nemějme strach, ale mějme oči otevřené (i když chráněné), abychom viděli potřebné provázanosti. O naše zdraví se musíme postarat sami a měli bychom vědět jak.
Víme víc, než si myslíme a než nám servírují (a dovolují) média. Televizní moderátoři dokonce nabádají ke "sledování romantického západu slunce, krvavě zbarvený obzor díky sopečným emisím nám připraví zajímavou podívanou..." a podobně. Připadá mi to dost zvrhlé, asi jako doporučení "sledujte atomový výbuch za městem, bude to jedinečný romantický zážitek"...
Jsme opravdu jako lidský druh tak hloupí a nenapravitelní ? Ze všeho děláme šou, všechno chceme zpeněžit. Vždyť ani sami islandští hoteliéři se nestydí vydělávat na erupcích, ani vlastní neštěstí jim není svaté !

Víte, co udělá zablešený pes, když se chce svých parazitů zbavit ? Když už drbání nestačí, skočí do vody a své blechy tak utopí. Těch pár, které mají štěstí a globální psí potopa je zastihne na nepotopené hlavě, pak následné prudké otřepání rozhodně nevydrží.

Hmmmm..... Asi jsme se jako "projekt lidstvo" moc nepovedli, protože Matička Země dělá totéž: drbe se, ošívá, potápí se do vody a oklepává se, aby setřásla nadbytek nás - nenasytných kousavých mršek, než ji docela zahubíme. To člověku přidá na hrdosti, co ?

A což takhle dospět a začít se konečně chovat dospěleji a moudřeji - prostě si zasloužit (zatím pouze sebestředné) pojmenování Homo sapiens ...?