Ve čtvrtek 31.3. 2011 mezi 12.oo-12.15 hod. proběhla v celosvětovém měřítku postupně ve všech časových pásmech globální Meditace za fukušimskou vodu. Někteří jsme o tom věděli, mnozí možná ne. Možná jste si ale pomysleli, že přece není možné, abychom my, na opačném konci zeměkoule, mohli nějak ovlivnit kvalitu vody, i kdybychom to uměli ? Inu je to možné velmi jednoduše - jak se do vody volá, tak se z vody ozývá.
Iniciátorem modlitby za uzdravení radioaktivní vody je Dr. Masaru Emoto, dlouholetý výzkumník vody a jejích schopností, autor několika velmi moudrých knih na toto téma (Léčivá síla vody, Skutečná síla vody a další - vřele doporučuji přečíst a aplikovat do života). Jeho výzva zněla "Pošleme naši lásku a vděčnost vodám fukušimské jaderné elektrárny !" a jejím smyslem bylo (v souladu s výsledky Emotova dvacetiletého bádání) pomoci i na dálku masivně uzdravit vibrační pole radioaktivní vody, unikající do moře z reaktorů japonské jaderné elektrárny Fukušima, fatálně poškozené tamním nedávným zemětřesením a následnou tsunami.
Voda je výtečnou nositelkou informací a vibrací. Vždyť právě na tomto faktu staví a proto vodu využívají jako nosné médium mnohá homeopatika, květové esence, bioinformační léky a další technologie. Voda je však schopna pojmout JAKÉKOLI informace, tedy léčivé-pozitivní, ale žel i ty nežádoucí a sebezáhubné, kterých se vědomě či nevědomky dopouštíme a jichž jsme zdrojem.
Např. na konci roku 2004, bezprostředně po ničivé tsunami v Indonésii, zjistili i čeští vodohospodáři návazný pohyb spodní vody na našem území, měnila se i výška vodního slouce v našich studních. Všechny vody jsou celosvětově propojeny v jedno jediné vodstvo, a jakkoli se nám to technicky zdá být nemožné, veškerá voda na celé této planetě prostě nepřetržitě komunikuje. Je to živoucí informační síť, v níž jen lidé jsou vlastní vinou hluší a slepí, avšak nekonečně arogantní pasažéři.
Jednotlivé oceány, moře, zálivy, jezera, ledovce, delty, řeky, všechny potůčky, ale i mraky, mlhy, sněhuláci, sjezdovky, bazény a vodní nádrže, vodovodní rozvody, odpadní vody i voda v našich tělech... jsou na vibrační úrovni neustále propojeny. Jestliže tedy kdesi v pacifiku průmysloví rybáři odstřelí korálový útes, překážející jim v komerčním drancování "jejich" lovných oblastí, přenese se tato informace vodou až do našich vodovodních kohoutků... a potažmo polévek, kafíček i sprch ! Z naftových vrtů nebo ztroskotavších tankerů se informace o devastaci a umírání tamní vodní lokality překvapivě rychle pronese až do našich nádržích a studní, do našich tělních buněk, do plodové vody, obklopující ještě nenarozená miminka... Ne fyzicky, ale vibračně jakákoliv informace proběhne rychlostí myšlenky !
Jak s vodou vlastně zacházíme ? Stejně raubířsky a neuctivě jako s ostatními poklady, které jsme si jako lidstvo zde na Zemi drze přisvojili, ačkoli jsou ve skutečnosti k dispozici VŠEM obyvatelům a bytostem na této planetě. Zamořili jsme oceány chemickým odpadem z lidských továren, splašky plnými plastů a nafty... a teď i radioaktivitou z poškozených reaktorů s hořícími ohni palivových tyčí v elektrárně, tak krátkozrace postavené v seismicky neklidné oblasti, dokonce na mořském pobřeží !
Bez uzardění poslední století vykrádáme světové vody svou nenasytnou lidskou hamižností a chtěním, masivně laděni lobbystickými reklamami na mořské ryby a další bytosti, údajně nezbytné pro lidské zdraví. Globální móda sushi postupně zdecimovala veškeré populace tuňáků ve většině moří, a stále nemáme dost. Vyhubení hrozí i lososům, treskám a dalším hejnům obdivuhodných mořských bytostí. Některé cizokrajné kuchyně beze studu předkládají dokonce ještě i dnes svým snobským, sobecky lačným hostům maso velryb, želv, ploutve žraloků a "lahůdky" z dalších obyvatel vodního světa, a beze studu porcují tytéž druhy, které se jiní lidé všemožně snaží zachránit před naprostým vyhubením. Jakou asi karmickou stopu si připravuje komerční lovec velryb, když bezcitně zabije matku i s mládětem ? Kdo bude svým vysokofrekvenčním zpěvem léčit námi devastované oceány, až ani plejtváci a delfíni už nebudou ?
Neví snad pravá ruka, co dělá levá, nebo si ve své pýše nevidíme na špičku nosu ? Zatímco jedni naši společnou větev podřezávají, druzí tytéž rány honem látají, abychom do (pro)pasti vlastní blbosti a nadutosti nespadli všichni už teď ?!
Není asi v silách jednoho člověka vědět o všem, čím my lidé zabíjíme tenhle svět. Ničíme jej velmi dokonale; nejen pro sebe, své děti a praděti, ale naprosto bezohledně (jako jediný živočišný druh na této planetě) jej ničíme i pro ostatní živé bytosti, které tu s námi původně spolu-žily a žijí. Kde má lidská arogance mez ? Máme dar sou-cítění a přesto se chováme tolik bez-citně !?
Vyzývám tedy touto cestou všechny, kdož v sobě zachovali ještě alespoň kousíček původní člověčí pokory a úcty : uvědomme si, že každý náš krok, každé konání, každý čin MÁ VLIV na zbytek světa. Každá kapka vody, která projde našima rukama, nese otisk naší energie dál do světa. O kvalitě toho otisku rozhodujeme každý za sebe sám...
Až budete doma splachovat své toalety, holit své brady, vařit své polévky a kafíčka, umývat své hrnce, až projedete s autem myčkou, až se budete s dětmi cákat v bazénu, stavět sněhuláka či fičet sjezdovkou, až si budete pochutnávat na sushi, mořských plodech nebo kaprovi, až budete brázdit vodní hladinu na člunech, zalévat zahrádky, sklízet pole, rybařit, anebo mlaskat nad maminčinou svíčkovou, až vám píchnou injekci, až budete do košíku vkládat mrkev a lahve s minerálkou, či vrnět ve vaně... VŽDY A VŠUDE JE NEUSTÁLE S NÁMI a v nás VODA...
Jak se budeme chovat my k vodě, takové informace voda ponese tímto světem, a takové informace bude také obsahovat táž stejná voda, která se nám bude vracet zpět..
Ať už nám média poví všechno, nebo něco tají, jedině každý sám za sebe (a v sobě) můžeme napravit svůj vztah k vodě ve všech jejích podobách. Nechtějme jen brát; je na čase začít něco smysluplného i dávat.
Zde je jednoduchá verze Emotovy modlitby za fukušimskou vodu :
Vodo v okolí fukušimské jaderné elektrárny, litujeme toho, že naší vinou trpíš.
Prosíme, odpusť nám. Děkujeme ti. Myslíme na tebe s LÁSKOU A VDĚČNOSTÍ...
Masaru Emoto, posel vody
...a ejhle, podobně smýšlel už svatý František ve své modlitbě k vodě:
Sestřičko vodo, děkuji ti za tvou trpělivost, se kterou omýváš všechnu špínu světa...
Takto či svými slovy můžeme každý vyjádřit v prvé řadě upřímnou lítost nad tím, jak jsme s vodou dosud zacházeli, a vzápětí začít napravovat (a každým dnem posilovat) svůj postoj k ní.
Bez vody není života na téhle planetě. Beze zbytku platí "pouštěj chléb svůj po vodách a jednoho dne se ti k rukám vrátí". Jinak potopa nebude PO nás, ale MÍSTO nás....
