Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

neděle 4. května 2008

Andělky

Asi to taky znáte : přijde vám mail, tisíckrát přeposlaný přiložený soubor s nicneříkajícím názvem a v lepším případě s připsanou doporučující větou. Nemám v úmyslu mluvit o tom, co a jak nebezpečný je hoax, to si každý najde na webu sám. Mám teď na mysli různé ty krásné fotografie a moudré věty, které si posíláme jako virtuální vyznání přátelství s upřímnou snahou dopřát své láskyplné naladění i dalším.

Nic proti vyznání přátelství, naopak. Velmi si přátelství vážím, zejména toho opravdového, které se, jak známo, dá poznat až tehdy, když nouze dá možnost těm ostatním se vytratit. Myslím dokonce, že právě na přátelství musí stát pevné partnerství, protože když po létech soužití ovadne prvotní zážeh, zevšední dny i noci, vyšumí tělesná přitažlivost a starosti strhnou růžovou optiku, musí to být právě přátelství plné úcty, tolerance a touhy si vzájemně pomáhat, které může udržet další společné dny živé.

Nedávno mi ale zase přišel jeden z těch "léčivých" obrázků s nadšenou popiskou "ten obrázek krásně září!" a v přiloženém souboru se objevila malůvka dvou odhodlaných andělek, pečlivě vyvedených rukou umělcovou. Právě tenhle obrázek mi přišel už vícekrát a ejhle, prakticky pokaždé byl odesílatelem muž...
Možná jsem málo vnímavá, řekla jsem si, protože žádné pozitivní záření z té omalovánky necítím. Taky mi vrtalo hlavou, proč mi právě tohle posílají právě jen muži... a tak jsem se lépe zadívala :
Ó, ztepilé postavy andělek s ukázkově (nejspíše pravidelným posilováním) vymodelovaným tělem, oděné v těsně přiléhajících poloprůsvitných hábitkách, pod nimiž se (jako pod mokrým tričkem) rýsují pevná ňadra (ne nepodobná silikonovým implantátům), kolem poodhalených ladných ramen nevinně rozprostřená křídla a v očích vášnivé odhodlání rvát se o své hříšníky. V ruce plamenný meč, kolem hlavinky hříva blond loken podle posledního trendu, pečlivý make-up, oční linky ve stylu retro šedesátých let, sexy pohled hlubokých očí se do mé obrazovky vpíjel zpod hustých dlouhých řas (asi díky nějaké super maxi řasence) a dokonale tvarovaného obočí; rtíky svůdně našpulené a pečlivě obtažené tmavší konturou, zvýrazněné rtěnkou s dokonalým leskem, možná i posílené nějakou tou kolagenovou dotací... Hmmmm, parrráda... :))
Tak tyhle tvářičky - jen bez těch křídel a určitě bez hedvábné řízy - nejspíš hledaly předlohu někde v ryze pánských časopisech... Možná některý z autorů, který ještě nedávno maloval (kvůli poctivé obživě) nějaký sexy komiks, si na chvíli (a na objednávku) odskočil namalovat andělky se zářícím pohledem...

Je očividné, co to vlastně na pány tak neodolatelně září : provokace k testosteronovým hrátkám ! Mozek vnímá jasné podprahové signály, ale vše je cudně zahaleno do sněhobílého pláštíku zdánlivé nevinnosti a proto se (hlavně) mužům zdá být obrázek nabitý pozitivní energií.
Aha, jenže jsem žena, a tak se na tyhle udičky nechytám; proto jsem marně hledala oslovující (a inzerované) duchovní vibrace ! Skvělá a nenápadná (a úspěšná) manipulace s lidským myšlením prostřednictvím svůdně líbivého obrázku, že? Kolik takových denně, jedním kliknutím bleskově odpálíme do sítě mailů ? Kolik lidí sedne na lep namalované (a zmalované) tváři anděla, kterého si takto představuje hlavně sám jeho autor (a možná objednavatel) ?
Takový obrázek umožňuje nahlédnout, jakých vlastně emocí je takový "malíř na objednávku" skutečně schopen a jak blízko či daleko má k prosté každodenní duchovnosti a hlubokému soucítění... Z toho obrázku vyzařuje celý zástup vtiskuných pocitů a emocí, to zcela určitě; andělského v nich ale rozhodně nic není.

Troufám si zde však říci (a vlastní zkušenosti mi to zcela potvrzují), že takhle nynaně opravdoví andělé vážně nevypadají. Představovat si je každý můžeme jakkoli chceme, to ano, avšak ti skuteční, pozemští Andělé vypadají docela jinak...
Ti, kteří nám pomáhají nést naše životy i bolesti, zvládat naši nekonečnou neznalost a z ní pramenící pýchu, ti naši "strážní", kteří svými zkušenostmi zachraňují dnes a denně s nezměrnou trpělivostí a láskou každého z nás před houfem karambolů, ti, kteří nás drží nad vodou, když se užuž topíme ve svých chybách a slepé ego s námi mlátí o zem i o strop, ti, do jejichž mateřských náručí se uchylujeme se svými stesky, ti, kteří pro nás mají správné slovo ve správnou chvíli... takoví andělé skutečně mezi námi jsou - ale právě oni jsou neviditelní.
Žádné kouzlo k tomu nepotřebují, jsou totiž neviditelní svou skromností. Rozhodně budou spíše podobní třeba ošuntělému bezdomovci, malému rošťákovi s mičudou nebo věkem sehnuté stařence, fousatému strejci, nebo unavené prdelaté tetě s nákupem, za níž by se na ulici asi nikdo z přeposílajících mužů neotočil...

Ti skuteční Andělé totiž nevystavují na odiv svou vnější krásu. Není pro ně důležitá a nejspíš by jim i překážela. Oni ji nepotřebují - mají totiž andělsky krásná srdce a... konají...