... Celé naše město má pevnou hiearchii. Já jsem zatím na jejím začátku, protože jsem mladý a nezkušený a potřebuji se hodně učit. Přesto jsem již zapojen do života našeho společenství a podílím se malými, stále však zodpovědnějšími úkoly. Okolní svět je ale plný nástrah a tak se pilně snažím porozumět a zapamatovat si všechno, co nás dospělí učí, protože na mé pozornosti a vědomostech závisí život můj i ostatních. Žijeme všichni pohromadě, i když máme různé a různě zaměřené skupiny obyvatel. Každá skupina se pečlivě věnuje plnění svých úkolů pro společenství, neboť každý z nás je součástí velkého celku. Když například skupina vyhledávačů potravy zjistí nové zdroje, okamžitě informují hlavně nosiče, abychom mohli všichni onen zdroj co nejdříve využívat i v podmínkách vlastního sídliště. Stejně tak když stráže zjistí nebezpečí, bez prodlení informují bojovníky a ti jsou ihned připraveni hájit ostatní i za cenu vlastního zranění či dokonce života...
V našem městě je bezpečno, nemáme důvod mít mezi sebou konflikty. Máme se navzájem rádi a chováme druhé v úctě. Veliké nebezpečí však hrozí hlavně na výpravách za potravou mimo hranice sídliště. Uprostřed našeho města má své komnaty panovnice a kolem ní jsou další komůrky pro nové děti. Z nich jsou pak vychováváni dělníci, strážci, nosiči, bojovníci, chůvy a tak podobně, zkrátka všechny profese, kterých je pro celek potřeba. Já sám momentálně konám praktickou výuku jako pomocník v oddělení rekonvalescence raněných. Zde mi nedávno jeden ze strážců vyprávěl hrůzostrašný příběh:
Zrovna, když hlídal výpravu nosičů, kteří, obtěžkáni nákladem sladkých hrudek, spěchali zpět do města pohodlnou, ale příliš viditelnou, nekrytou a tím i nebezpečnou stezkou, přiletěl z výšky nebes jakýsi stroj a s ohlušujícím řevem vtáhl všechny i s jejich nákladem do svých děsivě tmavých útrob. Kdo to stihl, rychle se schoval do úzkého příkopu podél stezky, ale lepkavý náklad řadu kolegů uvěznil na stěnách té soutěsky. Bylo mnoho zraněných, ale ta hlučící kosmická příšera útočila znovu a znovu, až skoro všichni kolegové zmizeli v jejím chřtánu. Dokonce prý propátrala i kryté části stezky, odtrhla střechu a zlikvidovala celou četu nosičů, kteří zde čekali schovaní. Zdroj potravy zmizel a všechny použitelné zbytky spláchla neúprosná povodeň.
Dnes zdravotní nosiči z posledních sil přivlekli raněného dělníka, který jediný přežil další smrtonosný útok té řvoucí nestvůry. Mluví se o cíleném vyhlazování naší civilizace mimozemskými predátory. Mám strach, že to je pravda. V celém městě vládnou přísná bezpečnostní opatření a žijeme jen ze zásob. Alespoň do doby, než ustanou útoky toho vesmírného likvidátora. Možná budeme muset celé město nakonec evakuovat do bezpečnější oblasti.
Slohová práce Mravence Josífka XI., žáka 13. třídy,
toho času mladšího pomocníka na ošetřovně...
ZOOM......
"Mamíííí, tady už zase lezou po okně ti mravencííí !" " Jak to ? Vždyť jsem je včera zlikvidovala vysavačem a tu ulepenou kytku plnou mšic jsem vyhodila !? Člověk by si myslel, když jsem umyla i parapet, že už sem nemají proč lézt ...! To je ale havěť nestydatá ! Přines vysavač, já se mrknu ještě jednou i pod koberec, oni tu mají nějakou pěšinku, nebo co... hmyz jeden vytrvalej...!" Budu muset koupit nějaký jed, aby už sem nelezli. Jo, holka zlatá, já ti pořád říkám, abys nenechávala na stolečku za oknem obaly od sladkostí. A nekřič už, rušíš tatínka, chce dokoukat ten pořad o globálním oteplení... "
