Koloveč je pěkné město... zpívá se v jedné chodské písničce; a v kraji Jiráskových Psohlavců, vážných to a zodpovědných ochránců hranic, působí Koloveč tak trochu jako smajlík uprostřed historického románu.
V Kolovči mají legendární mlýn, který umí přemílat staré babky na mladá děvčata. Při zvláštích příležitostech se na ten zázrak lze podívat, poměr prý je 7 bab na jednu mladici... :))
Už 30 let se ale dějí v Kolovči ještě jiné věci : zpívá tu, na místní nevelké ZDŠce, dětský sbor Mlejnek,...a zpívá jim to opravdu skvěle. Mají na svém kontě už 2 nahraná CD, řada nazpívaných písniček je dokonce autorských (děti nejen zpívají, ale také skládají hudbu i texty, hrají a doprovázejí se...), dnes už i do sborníku vtištěných. Pravidelnou účastí na krajových i celonárodních pěveckých soutěžích, jakož i mnoha nejrůznějších místních akcích, děti získávají důležité a těžko nahraditelné (nejen pěvecké) zkušenosti.
Každoročně, vždy v předvánoční době a na konci školního roku, lze dětský pěvecký sbor Mlejnek vidět a slyšet v jejich školním koncertním sále. Pokaždé je sál do posledního místečka napěchovaný diváky, ponejvíce rodinnými příslušníky sboristů, ale i místními a přespolními skalními návštěvníky, kteří tak rádi využijí možnost se nechat naplnit čistou radostí, tryskající ze všech dětských vystoupení. Vidět ovšem, jako zde, na jubilejním pódiu společně rodiče i jejich děti jako minulé a současné sboristy, to se hned tak nestává... Pod soustředěným a současně laskavým (a hravě šibalským :) pohledem sbormistrové si děti užijí nejen radost ze zpívání a pověstných "15 minut slávy", ale také tolik potřebnou týmovou spolupráci. Aby jako celek uspěli a nepokazili práci jeden druhému, je nezbytné, aby každý znal perfektně své úkoly a zcela samostatně si je ohlídal a plnil. Koncert tak je nejen požitkem hudebním, ale i koncertem souhry ostatních kooperujících - stavěčů scény, oblékačů kostýmů, choreografie, organizace, světelné i zvukové režie, moderátorů, výtvarníků... Zkrátka - pro pozorovatele koncert na všech úrovních. Dvouhodinový tok programu je ovšem jen pomyslná třešnička na dortu několikaměsíčního nacvičování, souhry, pilování a nekonečných hodin neúnavné organizační píle.
Vloni například, v rámci adventního koncertování, Mlejnek roztleskal stovky diváků na Staroměstském náměstí v Praze. Letos zjara jako jediný dětský soubor exceloval na festivalu v Českém Krumlově a Budějovicích. V říjnu se chystá (za vydatné pomoci sponzorů) do Itálie na festival v Lago di Garda - opět jako jediný český, navíc dětský pěvecký sbor. A před pár dny jim přišlo pozvání z New Yorku k účasti na mezinárodním festivalu pěveckých souborů... !
Řeknu vám, když začnou uprostřed chodské písničky juchat děvčata s fanfrnochem, rozsvítí se oči a zvednou koutky i tomu nejzavilejšímu pučmeloutovi, ať je z kotliny uprostřed Evropy, nebo z Manhattanu...
Tady ale veškerá moc pěveckého umění končí ; jakmile to totiž začne být i o financích, brzy lze zjistit, že mecenáši v našich zeměpisných šířkách už téměř vymřeli. Co na tom, že ty děti zpívají jako slavíci; co na tom, že roztleskávají sály a náměstí; co na tom, že jejich písničky zní i v prezidentské kanceláři; co na tom, že všichni, děti i učitelé, to vše dělají s láskou a z lásky, výhradně ve svém volném čase a bez nároku na jakoukoli odměnu; co na tom....
Na New York můžou zapomenout, je to příliš drahé. Zvací dopis do prestižních koncertních síní za velkou louží nejspíš skončí v rámečku sborového alba... a dětem zbyde jen smutný povzdech, že byla příležitost na dosah...
Hmmmm, třeba to tak má být...
Myslím ale, že pod povrchem toho všeho je přece jen k vidění ještě jeden velmi pozitivní děj : Kolovečský Mlejnek (a s ním vlastně i celá škola) totiž přemílá "obyčejné" venkovské děti v potenciálně úspěšné lidi, plné schopnosti spolupracovat, zapojit se, komunikovat, cítit a soucítit... a hlavně zpívat a tančit životem s úsměvem a písničkou na rtech i v srdci... A to je možná mnohem důležitější, než navštívit Carnegie Hall...
