Jsem zastáncem harmonie; však mne k tomu moje (stále něco vyvažující) znamení Vah přímo předurčuje. Poctivě se snažím (i to mi bylo dáno do vínku) podle potřeby se vciťovat do pocitů druhých lidí bez ohledu na to, zda je to žena či muž. Když kdekoli kolem sebe zaznamenám dysharmonii, mou přirozenou snahou je ji mírovou cestou napravit, nebo k tomu alespoň dát impulz.
Byť žena, prošla jsem v dětství poněkud neobvyklou, v mnohém klučičí výchovou. Když se moje sestra učila s maminkou vařit knedlíky, já jsem s tátou v dílně, umazaná od šmíru, nahlížela do tajů svařování a pájení kovů, rozebírání motorů, stavění obytných přívěsů a podobných neženských zábav, vonících zhusta benzínem. Ve třinácti jsem se, tajně, bez řidičáku, proháněla na vypůjčeném Pionýru, tehdy jediném dostupném motorovém vozítku, a snila o kariéře moto-závodnice. Když si moje spolužačky zdobily své pokojíčky Kájou Gottem a dalšími hvězdami tehdejšího popu, já jsem listovala ve Světě motorů, fandila Frantovi Šťastnému a v nočním stolku měla vylepené fotky nejnovějších sportovních modelů Ferrari. Když jsem absolvovala autoškolu, jejíž instruktor mi nechtěl věřit, že jsem ještě neseděla za volantem, docela jsem si dovedla sebe představit jako profesionální řidičku. Tahle klučičí průprava mne dostala do role kamarádky, jíž se kamarádi kluci chodili svěřovat a ptát se na radu, jak na holky. Díky této "přípravce" vím o mužích od nich samotných mnohem víc, než většina žen, které prošly "normálním" holčičím dětstvím. Nezneužívám to, ale dává mi to možnost lépe mužům porozumět.
Pak jsem se stala mámou a mnohé bylo mávnutím proutku jinak. Jako by se s mateřstvím konečně probudila ta ženštější, do té doby z velké části odpočívající část mé osobnosti.
Nejen, že jsem se fofrem musela naučit kuchyňskému umění, nějak zvládat novou roli manželky a matky, odmítla sednout za volant (a riskovat životy), ale začínala jsem vnímat stále sílící dar soucítění. A jak rostly děti, cítila jsem (jako každá máma) i bolesti srdce, spojené s mateřstvím. Dar Života jsem jednoho dne uviděla jako zázrak a věděla, že je nezbytné jej chránit bezpečnou náručí.
Každá matka velmi dobře ví, co to znamená cedit krev z lásky (nejen při porodu), co to znamená vidět své dítě v nebezpečí, vidět je bezmocné, v rukou lékařů a trpící bolestí, kterou by tolik chtěla nést za ně... Každá máma ví, jakou bolestí musí projít, když se její dítě rozhodne dobrovolně riskovat svůj život, ať už v boji, nebo při nebezpečných pracích, zálibách, cestách - nehledě na věk... a jakou to chce sílu dát mu (z lásky) k tomu nebezpečí svolení.
Snad každá máma v nitru jistě splyne se slovy písně "..je v celém světě jediná, když zapomínáš, vzpomíná; co víš, jak se dnes má tvoje máma?....ten magický kruh bezpečí, kam nesmí, co ti nesvědčí, a kdyby svět tě odepsal, je někdo, kdo ti věří dál - tvá máma, je s tebou... Ach, vy děti, tak 'dospělé', zase po heřmánku noc voní..." zpívá Marie Rottrová.
Až se na svých letních toulkách budete někdy procházet Svatou Horou u Příbrami, můžete si povšimnout, že v tamní Březnické kapli dokonce Pannu Marii Sedmibolestnou "povýšili" na Osmibolestnou (aby mohla být zachována symetrie kaple). Jistě nebylo nutno dlouho přemýšlet o další mateřské bolesti. Bez rozdílu všechny ženy zde tiše slzí... a mužům doporučuji totéž. Věta "chlapi nepláčou" je totiž jednou z nejnebezpečnějších pro celé lidstvo ! Věta, která se patriarchálně a zkostnatěle dědí z otce na syna (a předává v partách), způsobuje často zatvrdlost a necitlivost mnoha mužských srdcí (tím víc ohrožených právě infarkty), potlačení přirozených emocí, které (i když různou měrou) má v sobě každý muž a není důvod se za ně stydět... Každý muž není bojovným lvem a když mu pak někdo konečně "dovolí" se vyplakat, bývá z toho na chvilku slzavé údolí. Viděla jsem to už hodněkrát a věřte, uzdravuje to skoro zázračně... Čas už dozrál na tu změnu.
Tohle totiž víme jen my, ženy a mámy, kolikerou bolestí za život "zocelujeme" svá srdce, aby vydržela; jsou jich desítky, možná stovky - ne jen osm. (Upřímně - myslím, že právě tenhle nekončící celoživotní "trénink" pak možná způsobuje lepší pružnost a odolnost ženských srdcí vůči infarktům...)
Ano, každý máme právo na bolestivé zkušenosti a jsou nesmírně důležité. Avšak muži sotva kdy pochopí pocit mámy, jejíž dítě se řítí za dobrodružstvím, do nebezpečí, samo, bez ochrany a nehledíc na alespoň minimální opatrnost. Pan Čapek snad promine, ale toliko matka, která sama chlapácky ctí chlapáckou ideologii víc než Život samotný, totiž dokáže poslat syna do války.
Nic se nemá přehánět, skleníkové květinky nevydrží běžný, dnes dost drsný život; ale i nekonečné otloukání klučičích kolen a loktů (a vztahů, ignorance a agrese) má své souvislosti...a meze (jen vyvažuji).
Co nás nezabije, to nás posílí, říkají odvážní. I génius chybuje, ale jenom blbec chyby opakuje..., říkají moudří.
sobota 19. července 2008
sobota 5. července 2008
Souhvězdí
Někdy mne napadá, nač jsou a zda vůbec někomu pomohou všechna ta moudra, která si posíláme mailem, vepsaná do krásných obrázků ?
Mnozí je přepošlou automaticky, bezmyšlenkovitě, někteří dokonce jaksi z prestiže, aby se vidělo, že VÍ... a někteří pro ty hezké obrázky.
Ale kolik je lidí, kteří je berou jako důležité zkušenosti a snaží se je opravdu uplatnit v patřičnou chvíli ve svém civilním životě ? Kolik z toho moudra aplikujeme do praxe svých dnů ?
Snažíme se OPRAVDU o komunikaci, nebo jen o vytvoření dojmu ? Možná si ještě pamatujete písničku, v níž se zpívá "chodím pilně do houslí a dělám, že cvičím... a chodím pilně do práce a dělám, že dělám..." Proč to vše děláme jen nanečisto ? Dá se tak žít ? Dá se nanečisto komunikovat ?
Když už si tak stýskáme, že nám (cituji)"..začalo v poslední době docházet spousta majlů a různých žádostí o podepsání petlic, zůčastnění se protestních pochodů a shromáždění, dále nemám notes připojen na trvalo, ale musím docházet k čudlíku, jehož ocásek mizí ve zdi a stále něco konfigurovat.."(...a pak ještě taky musím zašít ponožky, zaplatit účty, vyleštit auta, zkontrolovat omítku, zedníka, psa.., vychovat syna, milovat manželku (či naopak), vyprat prádlo, natáhnout budíka, zaklapnout budíka, uvařit, jíst, mýt nádobí, spát, chodit na ta shromáždění, mluvit, vařit, žehlit, přemýšlet...)"..že až přemýšlím o tužce a papíru. To by se korespondence zredukovala..." Hmmm, máme to my, lidi, fakt těžký..:-), zvláště když nabudeme dojmu, že nám Život na ty o(vý)mluvy sedne. "..Protože když v deset večer vylezu z dílny, mám co dělat, abych neusnul cestou do postele. A musím si na pátou ranní dávat budíka. Už ani nečtu. Jsem velmi zaměstnanej a kdybych nemusel platit tolik účtů najednou, tak bych byl i bohatej." Tak takhle jsme na tom všichni asi velmi podobně až stejně.
Přesto máme (opět) všichni, toliko každý za sebe, možnost volby si ten čas pro přátele (které sice nelze zrovna vidět osobně, ale jsou pro mne pokladem, částí mého srdce a tedy si velmi vážím možnosti s nimi sdílet aspoň občasnou komunikační dráhu) prostě nějak udělat. Stojí(-li) mi ta vzácná příležitost za to, i kdybych kvůli tomu měla přijít o něco příjemného - leč často jen sobecky osobního.
Tímto odpovídám i na nedávno položenou otázku: "Na co Ti (vám) ten blog vlastně je?"
Inu, komunikace je pro mne (a záhy bude pro každého muset být) jedním z mála možných společných "nervů", duchovně vyživujících tepen, které mne propojují se světelnými body dalších srdcí. Pro ten naplňující fakt, že v tom tobogánu vývoje nejedu sama, že je nás přece jen víc, kdo cítíme (a řešíme) věci podobně, na jemnějších úrovních, než zbytek světa, kde zatím toliko nahrubo mouku melou... Na tu sou-náležitost a sou-cítění si vždycky čas udělám. Jinak je mi totiž všechno vědění, vše, co jsem si kdy přečetla a naučila se, na nic.
Neumím-li ani zlomek pochycené moudrosti aplikovat do praxe každodenního života, pak jsem se nenaučil(a) zhola nic. Vždyť své "nastudované" studuji (víc ze života, než z knih) právě pro to pochopení a použití nabytých zkušeností v dalších krocích životem... opravte mne, jestli se mýlím. Komunikace je tedy mnohem víc, než všechny ty běžné denní činnosti, radosti a "radosti" - ty žijeme všichni. Ale opravdově komunikovat ještě není samozřejmostí, to už chce snahu navíc.
Ne, nesnažím se smrdět od hlavy. Jen se pokouším říci, že každý z nás - i ten nejmenší človíček na nejposlednějším titulku nejbezvýznamějšího filmu - máme svůj život naplněn jenom tím, čím si jej naplníme.
Tu svou "polívku" si každý uvaříme jen z toho, co do ní přihodíme a co přihazují ostatní.
Ta moje polívka by mi připadala bez komunikace poněkud nedosolená a nedokořeněná - jaksi bez chuti. A že umím podle potřeby přidat i pepře a nespolknu hned tak nějaké, někým povrchně a z nedbalosti zkažené sousto, to už, myslím, také někteří zjistili...:))
Naše skutečné bohatství spočívá právě v komunikaci. I když se to teprve několik desítek let učím, priority mám už snad víceméně upřesněny. Díky Bohu.
Když totiž nemáme čas na komunikaci, měli bychom se zamyslet, kde jsme jej tedy vlastně utratili a vyplýtvali a jestli svým žitím "nanečisto", pro hmotné požitečky, zábavu a pomíjivé hodnoty, neprošustrujeme tu vzácnou Sílu, kterou do nás Vesmír vložil.
Hvězdy nad našimi hlavami mají mezi sebou také jen pomyslná propojení a přesto se mohou stát jedinečným souhvězdím...
Mnozí je přepošlou automaticky, bezmyšlenkovitě, někteří dokonce jaksi z prestiže, aby se vidělo, že VÍ... a někteří pro ty hezké obrázky.
Ale kolik je lidí, kteří je berou jako důležité zkušenosti a snaží se je opravdu uplatnit v patřičnou chvíli ve svém civilním životě ? Kolik z toho moudra aplikujeme do praxe svých dnů ?
Snažíme se OPRAVDU o komunikaci, nebo jen o vytvoření dojmu ? Možná si ještě pamatujete písničku, v níž se zpívá "chodím pilně do houslí a dělám, že cvičím... a chodím pilně do práce a dělám, že dělám..." Proč to vše děláme jen nanečisto ? Dá se tak žít ? Dá se nanečisto komunikovat ?
Když už si tak stýskáme, že nám (cituji)"..začalo v poslední době docházet spousta majlů a různých žádostí o podepsání petlic, zůčastnění se protestních pochodů a shromáždění, dále nemám notes připojen na trvalo, ale musím docházet k čudlíku, jehož ocásek mizí ve zdi a stále něco konfigurovat.."(...a pak ještě taky musím zašít ponožky, zaplatit účty, vyleštit auta, zkontrolovat omítku, zedníka, psa.., vychovat syna, milovat manželku (či naopak), vyprat prádlo, natáhnout budíka, zaklapnout budíka, uvařit, jíst, mýt nádobí, spát, chodit na ta shromáždění, mluvit, vařit, žehlit, přemýšlet...)"..že až přemýšlím o tužce a papíru. To by se korespondence zredukovala..." Hmmm, máme to my, lidi, fakt těžký..:-), zvláště když nabudeme dojmu, že nám Život na ty o(vý)mluvy sedne. "..Protože když v deset večer vylezu z dílny, mám co dělat, abych neusnul cestou do postele. A musím si na pátou ranní dávat budíka. Už ani nečtu. Jsem velmi zaměstnanej a kdybych nemusel platit tolik účtů najednou, tak bych byl i bohatej." Tak takhle jsme na tom všichni asi velmi podobně až stejně.
Přesto máme (opět) všichni, toliko každý za sebe, možnost volby si ten čas pro přátele (které sice nelze zrovna vidět osobně, ale jsou pro mne pokladem, částí mého srdce a tedy si velmi vážím možnosti s nimi sdílet aspoň občasnou komunikační dráhu) prostě nějak udělat. Stojí(-li) mi ta vzácná příležitost za to, i kdybych kvůli tomu měla přijít o něco příjemného - leč často jen sobecky osobního.
Tímto odpovídám i na nedávno položenou otázku: "Na co Ti (vám) ten blog vlastně je?"
Inu, komunikace je pro mne (a záhy bude pro každého muset být) jedním z mála možných společných "nervů", duchovně vyživujících tepen, které mne propojují se světelnými body dalších srdcí. Pro ten naplňující fakt, že v tom tobogánu vývoje nejedu sama, že je nás přece jen víc, kdo cítíme (a řešíme) věci podobně, na jemnějších úrovních, než zbytek světa, kde zatím toliko nahrubo mouku melou... Na tu sou-náležitost a sou-cítění si vždycky čas udělám. Jinak je mi totiž všechno vědění, vše, co jsem si kdy přečetla a naučila se, na nic.
Neumím-li ani zlomek pochycené moudrosti aplikovat do praxe každodenního života, pak jsem se nenaučil(a) zhola nic. Vždyť své "nastudované" studuji (víc ze života, než z knih) právě pro to pochopení a použití nabytých zkušeností v dalších krocích životem... opravte mne, jestli se mýlím. Komunikace je tedy mnohem víc, než všechny ty běžné denní činnosti, radosti a "radosti" - ty žijeme všichni. Ale opravdově komunikovat ještě není samozřejmostí, to už chce snahu navíc.
Ne, nesnažím se smrdět od hlavy. Jen se pokouším říci, že každý z nás - i ten nejmenší človíček na nejposlednějším titulku nejbezvýznamějšího filmu - máme svůj život naplněn jenom tím, čím si jej naplníme.
Tu svou "polívku" si každý uvaříme jen z toho, co do ní přihodíme a co přihazují ostatní.
Ta moje polívka by mi připadala bez komunikace poněkud nedosolená a nedokořeněná - jaksi bez chuti. A že umím podle potřeby přidat i pepře a nespolknu hned tak nějaké, někým povrchně a z nedbalosti zkažené sousto, to už, myslím, také někteří zjistili...:))
Naše skutečné bohatství spočívá právě v komunikaci. I když se to teprve několik desítek let učím, priority mám už snad víceméně upřesněny. Díky Bohu.
Když totiž nemáme čas na komunikaci, měli bychom se zamyslet, kde jsme jej tedy vlastně utratili a vyplýtvali a jestli svým žitím "nanečisto", pro hmotné požitečky, zábavu a pomíjivé hodnoty, neprošustrujeme tu vzácnou Sílu, kterou do nás Vesmír vložil.
Hvězdy nad našimi hlavami mají mezi sebou také jen pomyslná propojení a přesto se mohou stát jedinečným souhvězdím...
pátek 20. června 2008
Energie kolem nás
Dovolte mi pozvat vás na další z "večerů na téma", které se týká snad každého z nás, ale jen někteří si zatím uvědomují jeho důležitost. Přehršle informací, které - sestaveny a viděny v celku - mohou být užitečné v každodenním životě prakticky všem, si nejen povíme, ale také prakticky vyzkoušíme. Na tyto základy budeme dále navazovat.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuummmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním - TÉMA VEČERA
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
ZÁKLADY ENERGETICKÉ HYGIENY - I.
V pátek 27.6.2008, 18.oo - 21.oo hod., v sále City Centra Klatovy
(vchod z náměstí, 1.patro)
seminář pro laiky, zdravotníky, maséry, pomáhající profese, též všechny, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty, ale také pro všechny, kdo o někoho pečují v domácnosti, či chtějí mít v práci i doma ošetřené a energeticky čistší prostředí
O tom, jak nakládat se svou energií i stopami ostatních, s nimiž přicházíme do kontaktu,
o případných projevech a následcích a o tom, jak ošetřit sebe i prostor, abychom si prospěli a neublížili sobě ani ostatním...
Povídat a prakticky vyzkoušet si toto téma můžete s Mirkou Šmídovou
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek, čajovou svíčku a oheň.
Vstupné 190,-Kč/osobu Těším se na všechny... :-))
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuummmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním - TÉMA VEČERA
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
ZÁKLADY ENERGETICKÉ HYGIENY - I.
V pátek 27.6.2008, 18.oo - 21.oo hod., v sále City Centra Klatovy
(vchod z náměstí, 1.patro)
seminář pro laiky, zdravotníky, maséry, pomáhající profese, též všechny, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty, ale také pro všechny, kdo o někoho pečují v domácnosti, či chtějí mít v práci i doma ošetřené a energeticky čistší prostředí
O tom, jak nakládat se svou energií i stopami ostatních, s nimiž přicházíme do kontaktu,
o případných projevech a následcích a o tom, jak ošetřit sebe i prostor, abychom si prospěli a neublížili sobě ani ostatním...
Povídat a prakticky vyzkoušet si toto téma můžete s Mirkou Šmídovou
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek, čajovou svíčku a oheň.
Vstupné 190,-Kč/osobu Těším se na všechny... :-))
středa 18. června 2008
Přehřátí...
Jsme přehřátí. Jednotlivci, lidstvo, kontinenty, planeta... Už řadu let denně pozoruji lidičky, kteří za mnou přicházejí, a mám tedy neustále před očima řeč své "soukromé statistiky". Díky tomu není tedy zas tak těžké vidět jasnou paralelu... Možná ji vidíme všichni, jen někteří ji ale vidět chceme a také se z ní poučit - ve vlastním zájmu i v zájmu celku.
Stále častěji se setkávám s klienty, kteří si stýskají na nevyrovnanou tělesnou teplotu, pocity zimy za současného vnitřního horka, jeho návalů v různých částech těla, mrazení či nenadálého pocení... to vše (nejen) v souvislosti s prudkými klimatickými výkyvy, jimž jsme poslední dobou stále více vystaveni. Pokud se ale tyto vnější vlivy nenaučíme korigovat vlastními dostupnými prostředky (volbou potravy, nápojů, bylin, činností, prostředí, barev, tvarů, materiálů...), bude hůř.
Zkuste chvilku přemýšlet se mnou :
Každý jsme součástí většího celku, tedy jakousi částicí. Kmitáním částic vzniká teplo - to učí už fyzika základních škol. Čím rychleji částice kmitají, tím větší teplo vzniká... Co když svým kmitáním (tedy horečnatou činností, spěchem, sportovními a pracovními aktivitami, přesouváním se v prostoru na velké vzdálenosti, popojížděním, pobíháním, stíháním...) vytváříme kolem sebe více tepla, než je normální ? Pominu-li známé zahřívání atmosféry teplými odpadními plyny (od kuřáka přes motoristu, tovární komín až po tryskové motory), vlastně všichni kolem sebe šíříme neustále teplo. Kdesi už tohoto lidského tepla, zachyceného v nádražní hale, chytře dokázali využít k vytápění nedalekých kanceláří. Vida, energie lidí, spěchajících na vlak, je technicky využitelná ! Jak si tedy ještě můžeme myslet, že to nemá vliv na naši tělesnou i globální teplotu ? Představme si jen, kolik lidí na této planetě denně někam spěchá ?! Nejsme tak trochu křečky, kteří pobíhají ve vlastním dynamo-kolotoči, aby horečnatě vyrobili energii, využitelnou toliko pro provoz vlastních klimatizací ?
Pokud si ale dobře pamatuji, čím rychleji částice celku kmitají, tím méně je celek stabilní. ...No, vždyť to se děje ! Zrychlující se doprava, lidská chtivost vlastnit věci, které kdosi vyrobil či vypěstoval na druhém konci světa, neustále nutí civilizaci rychleji kmitat svými (dopravujícími a zařizujícími a vyrábějícími) částicemi... a ty se zahřívají, zahřívají své okolí, domovy, myšlenky, emoce, talíře... Destabilizujeme tak sebe, rodiny, společnost, přírodu... Vypadá to jako začarovaný kruh. Země je méně stabilní, počasí je méně stabilní, stále slyšíme zprávy o stále častějších zemětřasech a podobných projevech nestability planety. Prý i Slunce a vesmír jsou méně stabilní... Ne, netvrdím, že lidská činnost může za erupce na Slunci. Ale určitě z velké části můžeme za svá vlastní přehřátí a vlastní erupce... a následná vyhoření a vyčerpání svých vlastních sil.
Zpět k fyzice : perpetuum mobile ještě nikdo nevyrobil. Jak si můžeme myslet, že jím sami jsme ? Aktivním věkem dnes nazýváme věk babiček a dědečků, kteří si dokonce rádi hrají na mladé a odmítají své stárnutí (a zmoudření) prostě přijmout, protože si myslí, že na to mají ještě dost sil a že zestárnout je něco ošklivého a hodného odmítnutí... A zde je další paralela : každý máme do života jakýsi "kyblíček" síly a tu (lépe či hůře) využíváme. Pokud si onen symbolický kyblíček vyplýtváme nemoudře zbytečnými činnostmi (a léčením jejich následků) v první polovině života, pak nám na druhou polovinu a onen kýžený odpočinek na konci nezbyde už ani tolik sil, abychom mohli alespoň koordinovat své svaly. V praxi : (hyper)aktivní člověk, přepínající hrdinsky své přirozené možnosti (za všeobecného obdivu okolí, nebo naopak pod neustálým bičem osobního soutěživého egodrába), vyčerpá své zásoby sil tak, že ve stáří už neudrží ani tělo vzpřímené, neudrží hrnek, neudrží svěrače, lžíci, myšlenku ... Svaly ani mysl jej neposlouchají a nekompromisně jej nutí (konečně) k absolutní pasivitě. Pak přichází třeba pověstný "osvobozující Alzheimer" a vymaže nemilosrdně všechny programy z harddisku mozku. Všechny, včetně těch ještě potřebných... Jedinou možností zde je okamžitě přestat zrychleně kmitat, zredukovat zbytečné aktivity i nároky, nastolit dobrovolnou pasivitu jako protiklad dosavadní nadměrné aktivitě, zklidnit se víc, než jsme se kdy dokázali přimět.
Je-li ochlazení lékem na přehřátí, je-li pasivita lékem na hyperaktivitu, je tedy MEDITACE lékem na nemocné tělo i nemocný svět... Zkuste si to promeditovat...
Stále častěji se setkávám s klienty, kteří si stýskají na nevyrovnanou tělesnou teplotu, pocity zimy za současného vnitřního horka, jeho návalů v různých částech těla, mrazení či nenadálého pocení... to vše (nejen) v souvislosti s prudkými klimatickými výkyvy, jimž jsme poslední dobou stále více vystaveni. Pokud se ale tyto vnější vlivy nenaučíme korigovat vlastními dostupnými prostředky (volbou potravy, nápojů, bylin, činností, prostředí, barev, tvarů, materiálů...), bude hůř.
Zkuste chvilku přemýšlet se mnou :
Každý jsme součástí většího celku, tedy jakousi částicí. Kmitáním částic vzniká teplo - to učí už fyzika základních škol. Čím rychleji částice kmitají, tím větší teplo vzniká... Co když svým kmitáním (tedy horečnatou činností, spěchem, sportovními a pracovními aktivitami, přesouváním se v prostoru na velké vzdálenosti, popojížděním, pobíháním, stíháním...) vytváříme kolem sebe více tepla, než je normální ? Pominu-li známé zahřívání atmosféry teplými odpadními plyny (od kuřáka přes motoristu, tovární komín až po tryskové motory), vlastně všichni kolem sebe šíříme neustále teplo. Kdesi už tohoto lidského tepla, zachyceného v nádražní hale, chytře dokázali využít k vytápění nedalekých kanceláří. Vida, energie lidí, spěchajících na vlak, je technicky využitelná ! Jak si tedy ještě můžeme myslet, že to nemá vliv na naši tělesnou i globální teplotu ? Představme si jen, kolik lidí na této planetě denně někam spěchá ?! Nejsme tak trochu křečky, kteří pobíhají ve vlastním dynamo-kolotoči, aby horečnatě vyrobili energii, využitelnou toliko pro provoz vlastních klimatizací ?
Pokud si ale dobře pamatuji, čím rychleji částice celku kmitají, tím méně je celek stabilní. ...No, vždyť to se děje ! Zrychlující se doprava, lidská chtivost vlastnit věci, které kdosi vyrobil či vypěstoval na druhém konci světa, neustále nutí civilizaci rychleji kmitat svými (dopravujícími a zařizujícími a vyrábějícími) částicemi... a ty se zahřívají, zahřívají své okolí, domovy, myšlenky, emoce, talíře... Destabilizujeme tak sebe, rodiny, společnost, přírodu... Vypadá to jako začarovaný kruh. Země je méně stabilní, počasí je méně stabilní, stále slyšíme zprávy o stále častějších zemětřasech a podobných projevech nestability planety. Prý i Slunce a vesmír jsou méně stabilní... Ne, netvrdím, že lidská činnost může za erupce na Slunci. Ale určitě z velké části můžeme za svá vlastní přehřátí a vlastní erupce... a následná vyhoření a vyčerpání svých vlastních sil.
Zpět k fyzice : perpetuum mobile ještě nikdo nevyrobil. Jak si můžeme myslet, že jím sami jsme ? Aktivním věkem dnes nazýváme věk babiček a dědečků, kteří si dokonce rádi hrají na mladé a odmítají své stárnutí (a zmoudření) prostě přijmout, protože si myslí, že na to mají ještě dost sil a že zestárnout je něco ošklivého a hodného odmítnutí... A zde je další paralela : každý máme do života jakýsi "kyblíček" síly a tu (lépe či hůře) využíváme. Pokud si onen symbolický kyblíček vyplýtváme nemoudře zbytečnými činnostmi (a léčením jejich následků) v první polovině života, pak nám na druhou polovinu a onen kýžený odpočinek na konci nezbyde už ani tolik sil, abychom mohli alespoň koordinovat své svaly. V praxi : (hyper)aktivní člověk, přepínající hrdinsky své přirozené možnosti (za všeobecného obdivu okolí, nebo naopak pod neustálým bičem osobního soutěživého egodrába), vyčerpá své zásoby sil tak, že ve stáří už neudrží ani tělo vzpřímené, neudrží hrnek, neudrží svěrače, lžíci, myšlenku ... Svaly ani mysl jej neposlouchají a nekompromisně jej nutí (konečně) k absolutní pasivitě. Pak přichází třeba pověstný "osvobozující Alzheimer" a vymaže nemilosrdně všechny programy z harddisku mozku. Všechny, včetně těch ještě potřebných... Jedinou možností zde je okamžitě přestat zrychleně kmitat, zredukovat zbytečné aktivity i nároky, nastolit dobrovolnou pasivitu jako protiklad dosavadní nadměrné aktivitě, zklidnit se víc, než jsme se kdy dokázali přimět.
Je-li ochlazení lékem na přehřátí, je-li pasivita lékem na hyperaktivitu, je tedy MEDITACE lékem na nemocné tělo i nemocný svět... Zkuste si to promeditovat...
středa 11. června 2008
Slunovrat - červen 2oo8
Mimořádně pozitivní zpráva :
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v pátek 20.června 2oo8
tentokrát u ohně v kamenném kruhu
na keltské zahradě pana Břetislava Votrubce v Tajanově u Klatov
Scházet se můžeme postupně už od 19.hod, začátek ve 20.oo h.
Zahrada je po pravé straně silnice na Tupadly, oplocena žlutou zdí s věžičkami, téměř na konci obce
Chcete-li přinést maličkost pro hostitele, pak JEN to, co se dá ihned během večera použít jako bezmasé! pohoštění pro všechny, voda ze studánky a čaj bude...
Vstup je otevřen všem klidným zájemcům o pobytí na krásné zahradě plné symboliky našich prapředků; o kosmologii, souvztažnostech a tvoření zahrady se s námi podělí její tvůrce osobně
Alkohol ani jiné předměty závislosti nepřicházejí v úvahu !.....:))
S SEBOU :
karimatku a podložku na sezení venku, ev.šamrličku (my zralejší), teplejší oděv na večer, tibetskou mísu vč.paliček, bubínek (kdo má) nebo chřestidla, hrnek na nápoj, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D
Těšíme se na všechny :Ö: :))
...a současně budeme rádi za stručné oznámení, zda se připojíte, neboť zahrada má jen omezený prostor...
Bližší informace: na telef.: 376 313 409 (večer 19-21 hod.) nebo mailem na: mirka.smidova@seznam.cz
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v pátek 20.června 2oo8
tentokrát u ohně v kamenném kruhu
na keltské zahradě pana Břetislava Votrubce v Tajanově u Klatov
Scházet se můžeme postupně už od 19.hod, začátek ve 20.oo h.
Zahrada je po pravé straně silnice na Tupadly, oplocena žlutou zdí s věžičkami, téměř na konci obce
Chcete-li přinést maličkost pro hostitele, pak JEN to, co se dá ihned během večera použít jako bezmasé! pohoštění pro všechny, voda ze studánky a čaj bude...
Vstup je otevřen všem klidným zájemcům o pobytí na krásné zahradě plné symboliky našich prapředků; o kosmologii, souvztažnostech a tvoření zahrady se s námi podělí její tvůrce osobně
Alkohol ani jiné předměty závislosti nepřicházejí v úvahu !.....:))
S SEBOU :
karimatku a podložku na sezení venku, ev.šamrličku (my zralejší), teplejší oděv na večer, tibetskou mísu vč.paliček, bubínek (kdo má) nebo chřestidla, hrnek na nápoj, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D
Těšíme se na všechny :Ö: :))
...a současně budeme rádi za stručné oznámení, zda se připojíte, neboť zahrada má jen omezený prostor...
Bližší informace: na telef.: 376 313 409 (večer 19-21 hod.) nebo mailem na: mirka.smidova@seznam.cz
úterý 10. června 2008
Pěkně nahlas...
...Když čtu řádky svého Učitele o tom, jak krušně mu bývá, když narazí na lhostejnost, hloupost, nepochopení či ignoranci, je mi trochu stydno...
( http://marek.blog.respekt.cz/c/38394/Septem.html )
Taky chválím jen občas a šeptem, možná právě proto, že zde není zvykem, aby žák chválil svého učitele - jaxi z respektu k autoritě... A i když vím, že to zvládá(š) a nestěžuje(š) si (jen konstatuje(š)), dovoluji si udělat ten krok:
Už sedm let si to šeptám jen pro sebe, ale (zase) máš pravdu, tak teď pěkně nahlas:
Vážený Vlasto, velmi si vážím toho, jak neustále a neúnavně chodíš se svou kůží na trh a prorážíš zdi nevědomosti. Mnohokrát mě napadlo, jakou asi musíš mít v srdci sílu a motivaci Pravdou (kterou znáš o tolik dřív, než my ostatní), když do témat, která otevíráš, už tolik let a tak důkladně bušíš, nedbaje na nevěřícné a oportunisty, kteří se neštítí do-slova ničeho (avšak často taky jen šeptem...). Děkuji za to, že mluvíš nahlas o věcech, o nichž se my ostatní často bojíme i přemýšlet a díky Tobě a Tvé "umanutosti" nám ostatním ukazuješ, že to JDE ! - když se chce. Jsi nám v mnohém příkladem a nelze se divit, že Tvá kolena přestávají sloužit a bolí, když Tě na ně život už tolikrát srazil. Přesto se zase zvedáš a jdeš bušit do další zabedněné zdi v našich hlavách... Díky za tu nekonečnou trpělivost, tohle by dokázal jen málokdo a přesto (či možná právě proto), že nejsi pedagog profesí, Učitelem jsi jedním z nejdůkladnějších a nejpoctivějších. Právě proto, že o svých Návodech jen nemluvíš, ale žiješ je, jsi v nich doma, my ostatní už jen můžeme přijmout Tvé pozvání sdílet Tvé poznání... Tvé semináře jsou vždy vodopádem informací a ne všichni pavouci se nechají vyhnat z hlavy jedním vrzem; přesto ono kolumbovské AHA! při poslechu Tvých slov má charakter jarního gruntování...
Znám velmi dobře stav, kdy "doma není nikdo prorokem", kdy vlastní rady do vlastních řad se stanou jen nechtěným hrachem na stěně... Léta slýchám odpovědi typu "...áleprosimtě, tytomuvěříš ?!? Tonemůžefungovat, slyšíštrávurůst a zasenamněněcovidíš..." když navrhuji někomu (z blízkých) včasný nemedicínský postup řešení jeho potíží. Tu větu "radšimlč" znám už od dětství, kdy jsem poslechla, a to, co jsem tehdy přirozeně uměla, se po mnoha letech teď stále ještě znovu učím... a Tobě děkuji za to, že jsi mne v tom podpořil - nahlas.
Těžko říci někomu, koho milujete, "kdo chce kam, pomozme mu tam" a proto nikdy nekupuji kuřákovi cigarety. Mám ho totiž ráda, možná víc, než on sebe sám. Těžko na jeho sebeničení ale mlčky hledět... Těžko nechat nás, které miluješ všechny (jinak bys to už dávno nejspíš vzdal), ať si nejdřív rozbijeme frňáky o vlastní tupohlavost a pak teprve prstíčkem začneme hrabat Tvé (do té doby notně zaprášené) řádky...
Musí to být bezútěšný pohled na nás váhavé, jak Tvé rady odmítáme slyšet, či je přijímáme jen tak laxně. Přesto vytrvale a trpělivě pokračuješ v klepání na vrátka našich hluchých myslí a my ostatní Ti za to dlužíme mnoho poklon... a hlavně otevření svých hlav ! V úrovni Tvé vytrvalosti už řady velmi řídnou, nedivím se, že se cítíš být na to sám... My ostatní, ještě zdaleka ne jednoocí, poskakujeme za Tebou veeeelmi daleko...
Je v nás lidech strašlivá lenost překonávat nepohodlí. Pro někoho je nepohodlné přestat kouřit nebo chodit do hospody, pro dalšího je nepohodlím přestat mlsat nebo ordinovat chemické léky, či naopak nepřepínat své síly v nadměrných ambicích ega, někdo zase narazí na děsivé nepohodlí změny názoru či lepší komunikace v rodině... I moje práce tkví v tom učit lidi jít dobrovolně po svých do nepohodlí a udělat si v hlavách trochu průvan.
Snad největší dřinou je ale ochránit druhého před ním samotným; to, co s námi dělají ostatní, je někdy kruté, ale to, co se sebou děláme sami (a mnohdy právě jen z pohodlnismu), je často mnohem a mnohem horší !
Tak ještě aspoň jednou a NAHLAS : Díky, žes to ještě nevzdal ! Díky, že vlastním čelem prorážíš stěny naší neznalosti a vlastními lvími drápy, pouhým mávnutím zenové hole způsobuješ trhliny v naší realitě. Díky, žes neutekl před nátlakem blbosti za hranice milé vlasti, Vlastimile. Moc ráda Ti dám opět pašáka, ale ještě raději Tě (virtuálně) jinově hladím...
Dík, že JSI. Zasloužíš si mnohem víc, než Ti dáváme najevo. Prosím jen, měj s námi ještě trochu trpělivost...
P.S.: Před časem jsem Ti malinko vytkla, že preferuješ chválení mužů a u žen malinko opomínáš totéž také zdůraznit, neboť kdo začne chválit nás, které život donutil se pochlapit ? Tak abych nevytvořila další dluh, skláním se v pokloně i k Tvé ženě Tamaře, která tančí stejně neúnavně po Tvém neúnavném boku a společně jste pro nás ostatní příklad lidí, kteří si naslouchají a žijí to, co učí... a učí to, co žijí...
Promiň, že mne to celé nenapadlo dřív, i když můj blog není zdaleka tak veřejný a čtený, jak by asi bylo třeba - taky nemám zpětné reakce...
Dík. Jdu dělat ty poklony :))
( http://marek.blog.respekt.cz/c/38394/Septem.html )
Taky chválím jen občas a šeptem, možná právě proto, že zde není zvykem, aby žák chválil svého učitele - jaxi z respektu k autoritě... A i když vím, že to zvládá(š) a nestěžuje(š) si (jen konstatuje(š)), dovoluji si udělat ten krok:
Už sedm let si to šeptám jen pro sebe, ale (zase) máš pravdu, tak teď pěkně nahlas:
Vážený Vlasto, velmi si vážím toho, jak neustále a neúnavně chodíš se svou kůží na trh a prorážíš zdi nevědomosti. Mnohokrát mě napadlo, jakou asi musíš mít v srdci sílu a motivaci Pravdou (kterou znáš o tolik dřív, než my ostatní), když do témat, která otevíráš, už tolik let a tak důkladně bušíš, nedbaje na nevěřícné a oportunisty, kteří se neštítí do-slova ničeho (avšak často taky jen šeptem...). Děkuji za to, že mluvíš nahlas o věcech, o nichž se my ostatní často bojíme i přemýšlet a díky Tobě a Tvé "umanutosti" nám ostatním ukazuješ, že to JDE ! - když se chce. Jsi nám v mnohém příkladem a nelze se divit, že Tvá kolena přestávají sloužit a bolí, když Tě na ně život už tolikrát srazil. Přesto se zase zvedáš a jdeš bušit do další zabedněné zdi v našich hlavách... Díky za tu nekonečnou trpělivost, tohle by dokázal jen málokdo a přesto (či možná právě proto), že nejsi pedagog profesí, Učitelem jsi jedním z nejdůkladnějších a nejpoctivějších. Právě proto, že o svých Návodech jen nemluvíš, ale žiješ je, jsi v nich doma, my ostatní už jen můžeme přijmout Tvé pozvání sdílet Tvé poznání... Tvé semináře jsou vždy vodopádem informací a ne všichni pavouci se nechají vyhnat z hlavy jedním vrzem; přesto ono kolumbovské AHA! při poslechu Tvých slov má charakter jarního gruntování...
Znám velmi dobře stav, kdy "doma není nikdo prorokem", kdy vlastní rady do vlastních řad se stanou jen nechtěným hrachem na stěně... Léta slýchám odpovědi typu "...áleprosimtě, tytomuvěříš ?!? Tonemůžefungovat, slyšíštrávurůst a zasenamněněcovidíš..." když navrhuji někomu (z blízkých) včasný nemedicínský postup řešení jeho potíží. Tu větu "radšimlč" znám už od dětství, kdy jsem poslechla, a to, co jsem tehdy přirozeně uměla, se po mnoha letech teď stále ještě znovu učím... a Tobě děkuji za to, že jsi mne v tom podpořil - nahlas.
Těžko říci někomu, koho milujete, "kdo chce kam, pomozme mu tam" a proto nikdy nekupuji kuřákovi cigarety. Mám ho totiž ráda, možná víc, než on sebe sám. Těžko na jeho sebeničení ale mlčky hledět... Těžko nechat nás, které miluješ všechny (jinak bys to už dávno nejspíš vzdal), ať si nejdřív rozbijeme frňáky o vlastní tupohlavost a pak teprve prstíčkem začneme hrabat Tvé (do té doby notně zaprášené) řádky...
Musí to být bezútěšný pohled na nás váhavé, jak Tvé rady odmítáme slyšet, či je přijímáme jen tak laxně. Přesto vytrvale a trpělivě pokračuješ v klepání na vrátka našich hluchých myslí a my ostatní Ti za to dlužíme mnoho poklon... a hlavně otevření svých hlav ! V úrovni Tvé vytrvalosti už řady velmi řídnou, nedivím se, že se cítíš být na to sám... My ostatní, ještě zdaleka ne jednoocí, poskakujeme za Tebou veeeelmi daleko...
Je v nás lidech strašlivá lenost překonávat nepohodlí. Pro někoho je nepohodlné přestat kouřit nebo chodit do hospody, pro dalšího je nepohodlím přestat mlsat nebo ordinovat chemické léky, či naopak nepřepínat své síly v nadměrných ambicích ega, někdo zase narazí na děsivé nepohodlí změny názoru či lepší komunikace v rodině... I moje práce tkví v tom učit lidi jít dobrovolně po svých do nepohodlí a udělat si v hlavách trochu průvan.
Snad největší dřinou je ale ochránit druhého před ním samotným; to, co s námi dělají ostatní, je někdy kruté, ale to, co se sebou děláme sami (a mnohdy právě jen z pohodlnismu), je často mnohem a mnohem horší !
Tak ještě aspoň jednou a NAHLAS : Díky, žes to ještě nevzdal ! Díky, že vlastním čelem prorážíš stěny naší neznalosti a vlastními lvími drápy, pouhým mávnutím zenové hole způsobuješ trhliny v naší realitě. Díky, žes neutekl před nátlakem blbosti za hranice milé vlasti, Vlastimile. Moc ráda Ti dám opět pašáka, ale ještě raději Tě (virtuálně) jinově hladím...
Dík, že JSI. Zasloužíš si mnohem víc, než Ti dáváme najevo. Prosím jen, měj s námi ještě trochu trpělivost...
P.S.: Před časem jsem Ti malinko vytkla, že preferuješ chválení mužů a u žen malinko opomínáš totéž také zdůraznit, neboť kdo začne chválit nás, které život donutil se pochlapit ? Tak abych nevytvořila další dluh, skláním se v pokloně i k Tvé ženě Tamaře, která tančí stejně neúnavně po Tvém neúnavném boku a společně jste pro nás ostatní příklad lidí, kteří si naslouchají a žijí to, co učí... a učí to, co žijí...
Promiň, že mne to celé nenapadlo dřív, i když můj blog není zdaleka tak veřejný a čtený, jak by asi bylo třeba - taky nemám zpětné reakce...
Dík. Jdu dělat ty poklony :))
středa 4. června 2008
Lékárna v zahrádce a v kuchyni
"...Víte, já jsem na ty bylinky, do mě prášek nedostane ani heverem, to já vždycky projdu zahrádku a natrhám si nějaký lupínka a udělám si z toho čaj..." slýchám co chvíli hrdou větu od svých klientů. Na dotaz, na jaké potíže a jaké bylinky použil(a), se dozvím "...no jen tak, něco utrhnu abych byla zdravá" nebo ".. bolely mě záda"
A pomohlo to? "No, moc néé, ale určitě s tím nemůžu nic zkazit, nebo jó ?" ...A kdybyste si bral(a) tabletku, tak byste věděl(a) proč, jak a na co účinkuje a kdy ji nemáte užívat? "No jasně !" A pro bylinky to neplatí? "...Joóó ???!!!..."
Samozřejmě, platí, není na světě bylina, aby na něco nebyla... ale kterou na co ?
Lékárnu máme i v kuchyni a pro první laickou pomoc při banálních potížích typu nadýmání se dá použít i koření. Ale které ? Kdy ? Co použít a co neužívat, když je horko, když je zima, abychom stav spíše nezhoršili ? Hmmmmm..., to bych popsala mnoho stránek. Tak Vás raději zvu na :
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Lékárna zahrádky a kuchyně
*v pátek 13.6.2008, 18.oo - 21.oo hod.
*v sále City Centra Klatovy (vchod z náměstí, 1.patro)
seminář pro laiky a začátečníky, připravený právě na nadcházející letní sezónu
o bylinkách a koření, které máme snad každý doma na zahrádkách, v květináčích a kuchyňských kořenkách,
o jejich účincích a o tom, kdy, nač a proč je použít a kdy raději ne, abychom si prospěli a neublížili...
Pro všechny zájemce, kuchařky a majitele alespoň jedné bylinky za oknem...
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek...
Povídat si s Vámi budou Mgr. Marie Matějková z Apatyky Pampeliška a Mirka Šmídová
Vstupné 190,-Kč /osobu
Těšíme se na všechny... :-))
A pomohlo to? "No, moc néé, ale určitě s tím nemůžu nic zkazit, nebo jó ?" ...A kdybyste si bral(a) tabletku, tak byste věděl(a) proč, jak a na co účinkuje a kdy ji nemáte užívat? "No jasně !" A pro bylinky to neplatí? "...Joóó ???!!!..."
Samozřejmě, platí, není na světě bylina, aby na něco nebyla... ale kterou na co ?
Lékárnu máme i v kuchyni a pro první laickou pomoc při banálních potížích typu nadýmání se dá použít i koření. Ale které ? Kdy ? Co použít a co neužívat, když je horko, když je zima, abychom stav spíše nezhoršili ? Hmmmmm..., to bych popsala mnoho stránek. Tak Vás raději zvu na :
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Lékárna zahrádky a kuchyně
*v pátek 13.6.2008, 18.oo - 21.oo hod.
*v sále City Centra Klatovy (vchod z náměstí, 1.patro)
seminář pro laiky a začátečníky, připravený právě na nadcházející letní sezónu
o bylinkách a koření, které máme snad každý doma na zahrádkách, v květináčích a kuchyňských kořenkách,
o jejich účincích a o tom, kdy, nač a proč je použít a kdy raději ne, abychom si prospěli a neublížili...
Pro všechny zájemce, kuchařky a majitele alespoň jedné bylinky za oknem...
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek...
Povídat si s Vámi budou Mgr. Marie Matějková z Apatyky Pampeliška a Mirka Šmídová
Vstupné 190,-Kč /osobu
Těšíme se na všechny... :-))
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)