Někdy mne napadá, nač jsou a zda vůbec někomu pomohou všechna ta moudra, která si posíláme mailem, vepsaná do krásných obrázků ?
Mnozí je přepošlou automaticky, bezmyšlenkovitě, někteří dokonce jaksi z prestiže, aby se vidělo, že VÍ... a někteří pro ty hezké obrázky.
Ale kolik je lidí, kteří je berou jako důležité zkušenosti a snaží se je opravdu uplatnit v patřičnou chvíli ve svém civilním životě ? Kolik z toho moudra aplikujeme do praxe svých dnů ?
Snažíme se OPRAVDU o komunikaci, nebo jen o vytvoření dojmu ? Možná si ještě pamatujete písničku, v níž se zpívá "chodím pilně do houslí a dělám, že cvičím... a chodím pilně do práce a dělám, že dělám..." Proč to vše děláme jen nanečisto ? Dá se tak žít ? Dá se nanečisto komunikovat ?
Když už si tak stýskáme, že nám (cituji)"..začalo v poslední době docházet spousta majlů a různých žádostí o podepsání petlic, zůčastnění se protestních pochodů a shromáždění, dále nemám notes připojen na trvalo, ale musím docházet k čudlíku, jehož ocásek mizí ve zdi a stále něco konfigurovat.."(...a pak ještě taky musím zašít ponožky, zaplatit účty, vyleštit auta, zkontrolovat omítku, zedníka, psa.., vychovat syna, milovat manželku (či naopak), vyprat prádlo, natáhnout budíka, zaklapnout budíka, uvařit, jíst, mýt nádobí, spát, chodit na ta shromáždění, mluvit, vařit, žehlit, přemýšlet...)"..že až přemýšlím o tužce a papíru. To by se korespondence zredukovala..." Hmmm, máme to my, lidi, fakt těžký..:-), zvláště když nabudeme dojmu, že nám Život na ty o(vý)mluvy sedne. "..Protože když v deset večer vylezu z dílny, mám co dělat, abych neusnul cestou do postele. A musím si na pátou ranní dávat budíka. Už ani nečtu. Jsem velmi zaměstnanej a kdybych nemusel platit tolik účtů najednou, tak bych byl i bohatej." Tak takhle jsme na tom všichni asi velmi podobně až stejně.
Přesto máme (opět) všichni, toliko každý za sebe, možnost volby si ten čas pro přátele (které sice nelze zrovna vidět osobně, ale jsou pro mne pokladem, částí mého srdce a tedy si velmi vážím možnosti s nimi sdílet aspoň občasnou komunikační dráhu) prostě nějak udělat. Stojí(-li) mi ta vzácná příležitost za to, i kdybych kvůli tomu měla přijít o něco příjemného - leč často jen sobecky osobního.
Tímto odpovídám i na nedávno položenou otázku: "Na co Ti (vám) ten blog vlastně je?"
Inu, komunikace je pro mne (a záhy bude pro každého muset být) jedním z mála možných společných "nervů", duchovně vyživujících tepen, které mne propojují se světelnými body dalších srdcí. Pro ten naplňující fakt, že v tom tobogánu vývoje nejedu sama, že je nás přece jen víc, kdo cítíme (a řešíme) věci podobně, na jemnějších úrovních, než zbytek světa, kde zatím toliko nahrubo mouku melou... Na tu sou-náležitost a sou-cítění si vždycky čas udělám. Jinak je mi totiž všechno vědění, vše, co jsem si kdy přečetla a naučila se, na nic.
Neumím-li ani zlomek pochycené moudrosti aplikovat do praxe každodenního života, pak jsem se nenaučil(a) zhola nic. Vždyť své "nastudované" studuji (víc ze života, než z knih) právě pro to pochopení a použití nabytých zkušeností v dalších krocích životem... opravte mne, jestli se mýlím. Komunikace je tedy mnohem víc, než všechny ty běžné denní činnosti, radosti a "radosti" - ty žijeme všichni. Ale opravdově komunikovat ještě není samozřejmostí, to už chce snahu navíc.
Ne, nesnažím se smrdět od hlavy. Jen se pokouším říci, že každý z nás - i ten nejmenší človíček na nejposlednějším titulku nejbezvýznamějšího filmu - máme svůj život naplněn jenom tím, čím si jej naplníme.
Tu svou "polívku" si každý uvaříme jen z toho, co do ní přihodíme a co přihazují ostatní.
Ta moje polívka by mi připadala bez komunikace poněkud nedosolená a nedokořeněná - jaksi bez chuti. A že umím podle potřeby přidat i pepře a nespolknu hned tak nějaké, někým povrchně a z nedbalosti zkažené sousto, to už, myslím, také někteří zjistili...:))
Naše skutečné bohatství spočívá právě v komunikaci. I když se to teprve několik desítek let učím, priority mám už snad víceméně upřesněny. Díky Bohu.
Když totiž nemáme čas na komunikaci, měli bychom se zamyslet, kde jsme jej tedy vlastně utratili a vyplýtvali a jestli svým žitím "nanečisto", pro hmotné požitečky, zábavu a pomíjivé hodnoty, neprošustrujeme tu vzácnou Sílu, kterou do nás Vesmír vložil.
Hvězdy nad našimi hlavami mají mezi sebou také jen pomyslná propojení a přesto se mohou stát jedinečným souhvězdím...
