(andante, commodo)
Komunikace rychlostí blesku, s níž dnes můžeme odpálit do sítě desítky mailů za vteřinu, je nesporně velkou vymožeností. Ale jako každý psaný text, dopis, vzkaz, smska, má přece jen stále poněkud plochý charakter. Přečtu-li jednu a tutéž větu několika různými způsoby, vyzní pokaždé jinak, s velkými rozdíly ve významu a tedy i reakce na ni mohou být rovněž dramaticky rozdílné.
Vyzkoušejme si to příkladem :
"Protože jsi tam nebyl, nemůžeš to vědět..." je zcela nevinně vypadající věta.
Pokud ji vyřknu (přečtu) klidně a chápavě, je vše v pořádku, spíše s porozuměním omlouvám toho nevědoucího. Pokud ji ale vyřknu (čtu) plačtivě, může už z toho být cítit výčitka, či dokonce vydírání. Zkuste si ale totéž říci nahlas a zlobně; no, to už je slovo do pranice, že ? A jak se budou emoce stupňovat a měnit, bude (stále na téže jednoduché nevinné větě!) závislá i reakce protistrany, která může být třeba vděčná (za to pochopení), uražená (že je jí vyčítáno), ale i vystrašená (je-li submisivní), nebo naopak důrazně agresivní (aby měla navrch)... a tak podobně. Jistě sami najdete množství dalších variant čtení (interpretace) slov této nenápadné věty a tedy pochopení a následných možných reakcí...
A teď si představme, že nejen emoce pisatelovy, ale též čtenářovy jsou vlastně jakýmsi filtrem, brýlemi, skrze které je text nejen psán, ale též čten, viděn, chápán... To je pak veeeelmi důležitá naprosto přesná volba slov, aby nedošlo k záměně významu a zcela chybnému chápání... a následnému zbytečnému nedorozumění mezi pisatelem a čtenářem.
Navrhuji proto, abychom si zavedli něco podobného, čemu se v hudbě říká dynamika a použili občas jako předznamenání svých textů... :-))(viz výše). Pak bude jasné, že meditační čtení se čte andante (pozvolně, zvolna) a commodo (klidně, pohodlně), zatímco naléhavý dopis šéfa bude asi crescendo (znenáhla zesilovat), avšak po nesplněném úkolu bude mít naše obliba asi tendenci decrescendo (postupně zeslabovat). Zprávu od milované osoby asi budeme rozhodně číst dolce (sladce, líbezně), protože jej tak nejspíše i mínila, a přestože espressivo (výrazně) opakuje své požadavky, budeme unisono (jednohlasně) přitakávat...
Snad se dokážeme forte (silně), fortissimo (velmi silně), až fortissimo fortissimo (maximální silou, vší silou) posnažit o porozumění, abychom mohli komunikovat legato (vázaně) a leggiero (lehce, zlehka, lehounce) a dokázali svá slova patřičně lasciar sonare (nechat znít) a nikoli morendo (zkomíravě) a trpitelsky čekali jen na konec.
Jakkoli pianissimo (velmi slabě) zní můj návrh, risoluto (rozhodně, rázně, rezolutně) se přimlouvám za nějaký podobný systém, jinak se budeme nadále pouze sotto voce (přidušeným hlasem, tlumeně) dohadovat...
Nebo budeme konečně unisono (jednohlas, jednohlasně, všichni stejně) na jedné lodi porozumění ? :))
