Jsme přehřátí. Jednotlivci, lidstvo, kontinenty, planeta... Už řadu let denně pozoruji lidičky, kteří za mnou přicházejí, a mám tedy neustále před očima řeč své "soukromé statistiky". Díky tomu není tedy zas tak těžké vidět jasnou paralelu... Možná ji vidíme všichni, jen někteří ji ale vidět chceme a také se z ní poučit - ve vlastním zájmu i v zájmu celku.
Stále častěji se setkávám s klienty, kteří si stýskají na nevyrovnanou tělesnou teplotu, pocity zimy za současného vnitřního horka, jeho návalů v různých částech těla, mrazení či nenadálého pocení... to vše (nejen) v souvislosti s prudkými klimatickými výkyvy, jimž jsme poslední dobou stále více vystaveni. Pokud se ale tyto vnější vlivy nenaučíme korigovat vlastními dostupnými prostředky (volbou potravy, nápojů, bylin, činností, prostředí, barev, tvarů, materiálů...), bude hůř.
Zkuste chvilku přemýšlet se mnou :
Každý jsme součástí většího celku, tedy jakousi částicí. Kmitáním částic vzniká teplo - to učí už fyzika základních škol. Čím rychleji částice kmitají, tím větší teplo vzniká... Co když svým kmitáním (tedy horečnatou činností, spěchem, sportovními a pracovními aktivitami, přesouváním se v prostoru na velké vzdálenosti, popojížděním, pobíháním, stíháním...) vytváříme kolem sebe více tepla, než je normální ? Pominu-li známé zahřívání atmosféry teplými odpadními plyny (od kuřáka přes motoristu, tovární komín až po tryskové motory), vlastně všichni kolem sebe šíříme neustále teplo. Kdesi už tohoto lidského tepla, zachyceného v nádražní hale, chytře dokázali využít k vytápění nedalekých kanceláří. Vida, energie lidí, spěchajících na vlak, je technicky využitelná ! Jak si tedy ještě můžeme myslet, že to nemá vliv na naši tělesnou i globální teplotu ? Představme si jen, kolik lidí na této planetě denně někam spěchá ?! Nejsme tak trochu křečky, kteří pobíhají ve vlastním dynamo-kolotoči, aby horečnatě vyrobili energii, využitelnou toliko pro provoz vlastních klimatizací ?
Pokud si ale dobře pamatuji, čím rychleji částice celku kmitají, tím méně je celek stabilní. ...No, vždyť to se děje ! Zrychlující se doprava, lidská chtivost vlastnit věci, které kdosi vyrobil či vypěstoval na druhém konci světa, neustále nutí civilizaci rychleji kmitat svými (dopravujícími a zařizujícími a vyrábějícími) částicemi... a ty se zahřívají, zahřívají své okolí, domovy, myšlenky, emoce, talíře... Destabilizujeme tak sebe, rodiny, společnost, přírodu... Vypadá to jako začarovaný kruh. Země je méně stabilní, počasí je méně stabilní, stále slyšíme zprávy o stále častějších zemětřasech a podobných projevech nestability planety. Prý i Slunce a vesmír jsou méně stabilní... Ne, netvrdím, že lidská činnost může za erupce na Slunci. Ale určitě z velké části můžeme za svá vlastní přehřátí a vlastní erupce... a následná vyhoření a vyčerpání svých vlastních sil.
Zpět k fyzice : perpetuum mobile ještě nikdo nevyrobil. Jak si můžeme myslet, že jím sami jsme ? Aktivním věkem dnes nazýváme věk babiček a dědečků, kteří si dokonce rádi hrají na mladé a odmítají své stárnutí (a zmoudření) prostě přijmout, protože si myslí, že na to mají ještě dost sil a že zestárnout je něco ošklivého a hodného odmítnutí... A zde je další paralela : každý máme do života jakýsi "kyblíček" síly a tu (lépe či hůře) využíváme. Pokud si onen symbolický kyblíček vyplýtváme nemoudře zbytečnými činnostmi (a léčením jejich následků) v první polovině života, pak nám na druhou polovinu a onen kýžený odpočinek na konci nezbyde už ani tolik sil, abychom mohli alespoň koordinovat své svaly. V praxi : (hyper)aktivní člověk, přepínající hrdinsky své přirozené možnosti (za všeobecného obdivu okolí, nebo naopak pod neustálým bičem osobního soutěživého egodrába), vyčerpá své zásoby sil tak, že ve stáří už neudrží ani tělo vzpřímené, neudrží hrnek, neudrží svěrače, lžíci, myšlenku ... Svaly ani mysl jej neposlouchají a nekompromisně jej nutí (konečně) k absolutní pasivitě. Pak přichází třeba pověstný "osvobozující Alzheimer" a vymaže nemilosrdně všechny programy z harddisku mozku. Všechny, včetně těch ještě potřebných... Jedinou možností zde je okamžitě přestat zrychleně kmitat, zredukovat zbytečné aktivity i nároky, nastolit dobrovolnou pasivitu jako protiklad dosavadní nadměrné aktivitě, zklidnit se víc, než jsme se kdy dokázali přimět.
Je-li ochlazení lékem na přehřátí, je-li pasivita lékem na hyperaktivitu, je tedy MEDITACE lékem na nemocné tělo i nemocný svět... Zkuste si to promeditovat...
