Zdravím tě, Babyko,
přicházím s vánkem,
co tvou kštici konejší
Nesu ti pro radost luční květ
jejž zahlédneš tak sotva z dáli,
i když tvé vrcholky daleko vidí...
" Usedni, človíčku,
přitiskni svou páteř k mé..."
Opírám záda o rozsochu v koruně
a vítr náhle sílí jako povelem,
strach srdcem bije na poplach,
houpe se celý silný kmen...
"...Důvěřuj, zvolni dech,
splývej s mým listovím,
poddej se proudu
jak měkký stvol... cítíš ?"
Držím se dechu svého jak lana,
panika opadá až zbělelé klouby povolí stisk,
zavírám oči,
změkne má dlaň...
V náruči javorové pluji tiše
šumící plání větrnou,
s důvěrou plyneme spolu
za mraky,
kamkoli vzdušný proud stanoví...
Když kořen je pevný a vrostlý
- byť v kameni,
větrný kůň už jen lístečky laská...
.
