...uvnitř fuj - tohle rčení je v naší zemi hodně známé a používané, ale jak moc si uvědomujeme jeho dosah ? Je totiž mimořádně moudré a vlastně upozorňuje na tvrdý nesoulad s vesmírnými zákony, hlásajícími harmonii "jak navrch - tak uvnitř, jak nahoře - tak dole"...
Jenže žít potřebnou rovnováhu, to už chce trochu odhodlání, nepohodlí a obětování povrchních návyků. Nejednou jsem slyšela větu "Hlavně mi nedávejte žádný bylinky, já vůbec nechci, aby se něco usazenýho dralo z mýho těla ven, jen ať to tam pěkně zůstane schovaný, tam to není vidět, a měla bych pak nepěknou pleť..." Hmmmm.......
Nedávno jsem měla možnost se (jako technická asistentka) zúčastnit velké módní přehlídky a důkladně pozorovat vše, co se dělo v jejím zákulisí.
Jednoduše proto, že už ani nevypínám svůj diagnostický zrak, umožňující mi vhled dovnitř věcí a lidí - ZA (vědomé i nevědomé) masky a pózy, jsem opět zahlédla tolik studijního materiálu, že by to vydalo na slušnou knížečku, ale chci se zmínit jen o tom nejmarkantnějším, co na každého z nás denně zírá všude - mezi lidmi, z obrazovek, pódií, kateder, novin atp., jen to jaksi většina lidí nevnímá. To vše zde zahlédnuté bylo ale jen impulsem k vidění dalších souvislostí...
Modelky na pódiu té přehlídky nádhery a luxusu byly na první pohled opravdu překrásné.
Všechny dívky mistrně nalíčila zkušená kosmetička, která svůj vlastní obličej použila jako vzorník barev. Přesně v duchu skutečnosti, že i líčení je formou sebevyjádření se vším všudy, tato paní nevědomky, leč s profesionální důsledností nanesla na zrcátka obličejíčků všech těch nedospělých děvčat svou vlastní závažnou diagnózu. Nejspíše ani jedna z dívek netušila, že se na její tváři skví kosmetiččina střeva, zahlcená usazeninami až po hranu zhoubnosti, její sotva fungující (nejspíše notně zadehtované) plíce, hraniční nedostatek vápníku, nefunkčnost oběhového systému, nedokrevnost periferií a komický přebytek jangu. Ostatně byly nejspíš samy rády, že se pod tím barevným nánosem ztratily jejich vlastní neuspořádané hormóny, nerovnováhy břišních orgánů, zahlenění dýchacích cest i lymfy, všeobecná nutriční podvýživa či včerejší probdělá noc...
Navrch huj...
Něžná blondýnka, po pódiu kroužící ladným pohybem gazely, schody do šatny však už bere chůzí honáka, právě sesednuvšího po týdnu v sedle z koně...
Navrch huj...
Maminka, sama zjevně bez šance uspět ve světě modelingu (a nejspíše i vlastním životě) protlačuje své ambice skrze dcerušku, která už několik let vše bere povinně za své a proráží mamince cestičku k pseudoV.I.P. stiskům ruky, pocitu důležitosti a vlastního naplnění skrze nastrčenou holčičku...
Navrch huj...
Muži - modelové sice výraznému líčení unikli, ale zůstalo mi záhadou, co vlastně mužského je na Muži roku (mužská obdoba Miss), který na viditelných částech své muskulatury (při předvádění prádla se nedalo přehlédnout) nemá krom vlasů a obočí jediný chloupek, neboť se obden depiluje po celém těle. Netuším, na základě čeho byl vybrán jako nejmužštější štramák roku, ale v zákulisí byl při nekonečném pohledu do zrcadla poněkud zamlklý, pár milostivě utroušených vět znělo velmi samolibě a chůze připomínala spíše baletku našlapující na špičky - snad aby se zdál přece jen trošku vyšší (mnohé modelky měl přes hlavu, asi i proto si vyčesává vlasy do natuženého kohouta...). Střevíce s podpatkem a dlouhou špicí neklamně prozradily jeho sebestřednost...
Navrch huj...
Vždy jsem si naivně myslela, že společenské šaty mají být především funkční, nositelné, taky krásné a hlavně dobře řemeslně zpracované. Proto mne velmi překvapilo, že kromě konfekce a opravdu žensky padnoucích, nádherných sametových večerních toalet, se sem protlačila i hrubá výjimka (snad potvrzující pravidlo). Autorská kolekce příznivkyň temného okultismu, které své zaměření neskrývaně prezentovaly, sršela a trčela svými mnohočetnými agresivními hroty do všech stran; ač sama desítky let šiju, netušila jsem, kde všude se dá na oděv našít ostrá špic... Materiály jejich modelů byly (ostatně jako pokaždé) velmi laciné, desítky let zastaralé, tuhé či beztvaré, kousavé a na omak nepříjemné. Velmi amatérsky zpracované a řemeslně zfušované šatstvo bylo tristně nepadnoucí, křivé a cípaté, pár částí (šitých horkou jehlou) dokonce odpadlo a tak se fofrem špendlilo. Co na tom, vzdálenost pódia od diváků to skryje....
Navrch huj...
Zatímco při ostatních kolekcích vládl v zákulisí provozní šum, pobíhání a neustávající dívčí švitoření, jakmile se začaly modelky oblékat do těchto šatů, veškeré cvrlikání rázem zmlklo jako ptáčata před bouřkou. Nebývale ztěžklé mrtvé ticho provázelo celou prezentaci, podbarvenou na pódiu hudbou vhodnou tak na ples upírů...
Autorka této kolekce nikdy nevychází před obecenstvo a ani se nedivím; už z množství jejích masivních kovových ozdob a řetězů, z vysokých okovaných bot a řady opasků bylo lze vyčíst velký strach z lidí a úpornou snahu ochránit odrazujícím štítem svou drobnou, uvnitř schoulenou, nemocnou a strachuplnou, navenek však propichující tělesnost. Komunikaci tudíž obstarala její kolegyně, ustrojená v (kdysi snad přiléhavých) ušmudlaných nohavicích a sepraném triku, s chorobně řiďounkými rudými vlasy, zjevně závislá (drogy? bulimie?) a zřetelně momentálně mentálně pod vlivem... Temnou těžkou energii, nasáklou do celé téhle kolekce, si na sebe modelky oblékly se všemi těmi kousajícími, škrábavými a rozpadajícími se šaty jako žulový poklop od hrobky - a bylo to na nich znát. Sotva však autorky sbalily své igelitové pytle s modely a definitivně opustily šatnu, viditelně se rozjasnilo, rozproudil se čerstvý vzduch a všeobecné švitoření se rázem zase vrátilo. Ještě chvíli jsme pak sbíraly a vyhazovaly dlouhé špendlíky, zapíchané v okolních šatech, civilních kabátech, záclonách... a pak si kupte model, který z vás udělá "ženu - vamp"...
Navrch huj...
Až komická etuda s gelovými ňadry, která si děvčata s patřičnými škleby přehazovala mezi sebou jako dvě mrtvé medůzy dokud nepadl Černý petr na tu nejplošší, vrátila smích na rty všem. Bylo třeba vyplnit živůtek, tak se starej ! Pro těhotenskou kolekci ale chyběla bříška, takže v poslední vteřině před pódiem pomohly polštářky, mikiny, šály... Některá těhotně se tvářící kuřátka si ale neodpustila poznámky "Fuj, takový hnusný břicho v životě nechci !"...
Navrch huj...
Tohle vše zdá se snad zábavné, protože povrchní. Mnohem závažnější ovšem je, že své "navrch huj" žijeme i v mnohých opravdu důležitých tématech života.
Vzpomínám na některé své učitele, kteří něco úžasně duchovního hlásají a něco jiného žijí, zvláště pak na lektorku, která zaujatě překoktávala své cizí (někým jiným napsané) učební lekce, srdceryvně promlouvala o skromnosti a dobrovolné chudobě, napěchována v luxusním kostýmku a na všech periferiích těla ověšena zlatem... Zevnitř až na povrch křičela touhou po hmotném bohatství a slávě a neuvědomila si, jak je viditelné, že slovy propagovanou skromnost a duchovnost sama nežije...
Navrch huj...
Vzpomínám na všechny, kteří (ve snaze uchovat si za každou cenu svůj povrchní, nedospělý a nepravdivý pocit svobody) sveřepě odmítají legalizovat sňatkem své partnerství s rodičem svého rostoucího potomka... Ani oni si neuvědomují, že svobodní musejí být především uvnitř sebe, zbavit se vlastního lpění a pak se nemohou cítit svazováni jakoukoli smouvou... Pomůže jim jedině vyprostit se nejdříve z vězení vlastních předsudků a nesvobody rozumu, což vyžaduje ale na sobě pracovat a to jim jejich duchovní lenost zatím nedovoluje. Raději tedy vystavují dál své blízké stresu z nejistoty a trapným poznámkám tnutým"do živého", než aby očistili svůj vlastní vztah ke skutečné svobodě ducha...
Navrch huj...
Snažíme-li se ovšem poctivě žít stále více v souladu s harmonií a ctít vesmírné zákony, pak postupně samy odpadají zbytečné rozpory - včetně nerovnováhy navrch a uvnitř.
Vyvažování, narovnávání pokřivených nesouměrností, to je to, co nám umožňuje dospět, dozrát, moudřet. Za porodních bolestí se na místo odumírajícího přebujelého ega rodí skutečná duchovnost...
Učme se své rozpory odhalovat - nebát se růst pro sebe, pro druhé, pro vývoj Celku jako jeho nedílná součást, abychom nadále nečpěli svým vlastním "navrch huj"...
