Už léta ctím místo církevních Velikonoc raději původní, předkřesťanskou tradici vítání jara jakožto svátku konce temnější, chladné části roku, konec zimního 'strádání'. Osobně oslavuji spíše příchod nového života a sluníčko, než křesťanskou mytologii. Proto pro mne zůstává symbolem jara především vajíčko - malované, parádně vyzdobené, vyšňořené pro tu příležitost jako na bál.
Už dříve jsem si vyzkoušela při dekorování kraslic techniku leptání či vyškrabování skořápek, batiku s rezervou, vícebarevnou voskovou batiku, dokonce jsem se kdysi naučila i tzv. staročeské straky (malované kotejškem); osvojila jsem si dekor barevnými vosky, textiliemi, semínky, slámou, i vybrušování filigránských krajkových vzorů. Letos jsem ale v přehršli jiné práce prostě jen ze skříňky vytáhla loňské kraslice a měla jsem "hotovo".
Příjezdem na chalupu ale vše bylo jinak. Maminka (jako vždy) nakoupila zase pytel sladkostí pro koledníky; prý "budeš koukat, rozběhnou se jako nic" - hordy dětí nově přistěhovalých rodin mají veliké košíčky (vloni si prý dokonce někteří bez ostychu řekli i o peníze !!!) Já jsem před rokem u tohohle přidrzlého "koledování" nebyla, ale po několikerém nájezdu chtivých dítek už prý všechny místní důchodkyně raději zamkly vrátka; není divu, že se při svých neduzích trochu těch (pomlázkami ozbrojených) výrostků bály...
Tak jsem teď jen na maminčinu prosbu (protože už uvařila vajíčka) posbírala pár pastelek a fixů a dala se do improvizovaného malování. S láskou a ze srdce, v naprostém klidu dvorečka jsem si za cvrlikání vlaštovek celé odpoledne užívala tu uvolněnou malovanou meditaci. Čárku po čárce, tečku za tečkou, puntíky, lístečky, kvítky, klásky, sluníčka, barvičky... žádný spěch.
Když začali druhý den brzo ráno chodit koledníci, nabídly jsme jim za pomlázku obojí- malovaná vařená vejce na jedné misce a čokoladové mlsnoty na druhé.
Asi k nám přišli jen ti slušnější, protože k našemu nemalému překvapení všichni sahali jen pro malované kraslice a sladkosti nechávali být nebo dokonce pobídku odmítli slovy "to už nemusí bejt...".
Když jsem viděla, jak malované kraslice ubývají, narychlo jsem uvařila jeste další vajíčka a (sice rychleji, ale zase s láskou a v meditaci) domalovavala. Maminka nechápala tu proměnu, ale mně už začalo být jasno...
Myslím, že i návštěvy (nejen) koledníků souvisí s rezonančním polem místa; dost možná si jemná meditativní energie, přítomná a otisknutá do kraslic při jejich vytváření, sama 'přitáhla' koledníčky s energií na podobné (podvědomé) vibrační úrovni. Všechny přicházející děti byly totiž odhadem tak do devíti let (a tedy nejspíš silně 'indigově' intuitivní), na první kouknutí velmi citlivé, s poněkud plachým pohledem, často jakoby ani nechtěly tradiční 'násilí' pomlázky použít.
Ti větší, prudší a žádostivější koledníci, naopak chodili kolem naší chalupy, jako by tam ani nebyla; ale možná hledali jen domy s pěknými děvčaty...:-)
Téměř všechny sladkosti po koledování zbyly, i když přišlo přes deset skupinek malých koledníků. No - na hodně dlouho máme "na neděli napečíno".
Nakonec mám ale z letošních Velikonoc docela mimořádný pozitivní pocit; že by se přece jen (rezonančně) blýskalo na lepší časy...?
