Ve své terapeutické praxi se poměrně často potkávám s ženami, které přicházejí s dosud nesplněnou touhou otěhotnět. Vedle pomoci reflexní terapií s nimi procházím vyšlapanými i choulostivými cestičkami jejich dosavadních návyků, režimů, myšlenkových vzorců, naučených předsudků, kdy i v dětství slýchané zážitky o nepříjemnostech spojených s těhotenstvím (jejich i cizích maminek) a traumatizujícím porodem mohou silně ovlivnit podvědomí a vytvořit těžko prostupné bloky v procesu jejich budoucího otěhotnění. Poslední roky se ale stále více setkávám také s případy, kdy žena vlastně nemůže otěhotnět, protože na to (její tělo) prostě nemá čas. Mladé ženy, navyklé žít samostatným způsobem "výkoňáků", aby srovnaly svůj krok se svými, ve všech směrech (hyper)aktivními muži, dobrovolně posunou rychlost svého života do takového tempa, že jejich tělu chybí podmínky ke klidnému zahnízdění a vytvoření rodiny.
Pro názornost uvedu téměř čítankový příklad mé obdivuhodné klientky (samozřejmě s jejím laskavým svolením), dnes už zkušené a krásné maminky, plánující další miminko.
Jako pro spotrovkyni (tělem i duší) pro ni bylo potřebné zpomalení sebe, a to ve všech úrovních života, opravdu velkým úkolem. Od dětství se věnovala atletice a sport naplnil zčásti i její povolání. Se svým manželem, též velmi aktivním člověkem a sportovcem, žili svůj společný život bez dětí celých sedm let a naplnili jej prací, během, sportovními a cestovními aktivitami. Doma (ve svém novém, téměř minimalisticky zařízeném bytě), se díky neustálým akcím "zbytečně" nezdržovali. Gynekolog stanovil - po mnoha nepříjemných vyšetřeních a pokusech o asistované otěhotnění - diagnózu "sterilita" a mimo jiné tím zasadil do oné ženské mysli ještě negativní vzorec nezměnitelnosti jejího stavu.
Přesto tuto ženu její opravdová podvědomá ženská vytrvalost přivedla až k alternativním terapiím, i když tak trochu jako k "poslední inštanci". Ruku v ruce s nezbytnou celkovou vnitřní očistou těla bylinkami a nápravou tělesné energetické rovnováhy jsme "lovily" i ve vodách jejích návyků a názorů. Nezbytnost zpomalení celého toku života tato výjimečná paní moudře přijala a trpělivě a pečlivě zaváděla do své denní praxe. Její větu "Až otěhotním, tak zpomalím..." jsme záměrně obrátily na "Nejdřív zpomalím (a Vesmíru tak dokážu, že to se svým mateřstvím myslím opravdu vážně), abych mohla otěhotnět".
Po dvou měsících intenzivní spolupráce se její vnitřní změna stala natolik výraznou, že otěhotněla zcela spontánně; vlastně ještě uprostřed plánovaného očistného postupu. Možná ale ta fáze a tato míra zpomalení už Životu prostě stačila k přesvědčení se o její kompetenci k mateřství. Tyhle zprávy jsou jedny z nejkrásnějších...
Gynekolog ovšem okamžitě nařídil (vzhledem k anamnéze) pracovní neschopnost a ...byly jsme zpátky na začátku, protože paní, přes všechnu svou upřímnou snahu, nebyla s to vydržet "zavřená doma a v nečinnosti". Nahlédly jsme tedy do další vrstvy prostředí, které bylo třeba lépe vyvážit - po harmonizaci těla muselo nastat ještě vyladění stavu energie v jejím domácím zázemí. Díky drobným úpravám interiéru podle pravidel feng-shui se podařilo rychle zklidnit i tuto část života; nejen, že se paní našla v roli hospodyňky, vaření a přípravě zdravých chutných jídel, ale změna charakteru domácí energie zklidnila žádoucí měrou i (pro danou situaci už přílišnou) aktivitu manžela.
Rozdíl mezi rychlostí, s jakou tato žena žila svůj někdejší život, a zpomalením, které si bezpodmínečně vyžádalo její mateřství, byl obrovský, ale...
Když jsem ji požádala, aby (pro pomoc dalším budoucím maminkám) sepsala svůj příběh tak, jak jej viděla svýma očima, napsala (cituji) :
"Moje klikatá, trnitá, zdlouhavá cesta k vytouženému dítěti, která mě naučila trpělivosti a dokázala mi, že se v životě nedá vše naplánovat :
Od roku 1999 jsme se pokoušeli o dítě, povedlo se to až za tři roky, přirozenou cestou, ale přesto jsem potratila, následovaly další pokusy, ale neúspěšně, rozhodli jsme se pro umělé oplodnění, absolvovala jsem 2 inseminace a 3 umělá oplodnění - neúspěšně, potom jsem cvičila cviky L.Mojžíšové k otěhotnění i byla v Praze na nápravě páteře, absolvovala Dornovu metodu, pila bylinný čaj a železo podporující otěhotnění, přestala jsem příliš sportovat - pouze procházky a plavání, zhubla jsem několik kg a změnila stravování na zdravější formu, chodila na reflexní terapii, podali jsme si žádost o adopci a po 8 letech čekání jsem otěhotněla přirozeně, hned jsem přestala chodit do práce, těhotenství bylo bez komplikací ukončené sice císařským řezem, ale ve 40.týdnu. Doufám, že tento příběh povzbudí ženy, které se potýkají se stejným problémem."
Hmmmm..... :)), ještě s tím zpomalením budeme muset hodně do hloubky, aby se z celého života nestala jedna jediná uspěchaná věta...
Ženy, ať už máme svá mateřství před sebou či za sebou, nebojme se zpomalení, nebojme se opustit svou laťku výkonnosti a přenechat ji mužům, ať "vítězí". Většina z nás už dobře víme, že toho chlapského výkonu jsme schopny, ale je to dobře ? Opravdu mají mít naše děti doma dva tatínky ?
V mateřství skutečně není kam spěchat a o tom, že to mystíte opravdově, musíte nejdříve ujistit samy sebe i své, V/nesmírně široké okolí.
Snad vám to bude k užitku...
