Možná jste také se zděšením zaregistrovali(y) zprávičku o tom, že se (zatím v zahraničí) dostaly na trh pilule s příchutěmi, které maminkám přímo v těle "ochutí" mateřské mléko. K dispozici je prý dokonce na výběr několik chutí, například jahodová nebo banánová. Na dotaz v anketě české maminky svorně vítaly tuto možnost "obohatit" svému miminku prý jinak jednotvárnou stravu... Součástí reportáže bylo i tvrzení, že mateřské mléko má "nijakou" nebo "jen lehce nasládlou" chuť, dokonce prý "odborníci" usoudili, že to není chuť nijak lákavá a pro kojence dostatečně přitažlivá a proto prý některé děti kojení odmítají. Hmmm.... jestlipak se dětí někdo ptal ? Ta maminka, která tvrdila, že její miminko by (kdyby mohlo) jistě volilo jahody, protože když je v těhotenství jedla, vždycky hodně kopalo, si asi neuvědomila, že to kopání mohl být taky protest. Jahody (a podobně silně aromatické ovoce) se přece dítěti do jídelníčku přidávají jen veeeelmi opatrně !
Troufám si tvrdit, že je to celé především závislé na tom, jak (moudře a šetrně či nikoli) se která maminka v době kojení stravuje a jak aromatická a chuťově výrazná (či nevýrazná a tedy pro dítě nerušivá) jídla konzumuje. Některé maminky si stále ještě asi dost neuvědomují, že vše, zdůrazňuji VŠE, co ony snědí (vypijí, nadýchají, pocítí...), se nutně projeví i v kvalitě a chuti mateřského mléka. Chuť je chuť a po chuti buď jak buď..., ale která milující kojící maminka by chtěla dobrovolně probdít noc nad nafouklým bříškem svého, plynatostí trpícího a neutišitelně plačícího potomka poté, co si labužnicky dala k obědu porci fazolí nebo bramboráky s česnekem ? Nebo je snazší dát dítěti pilulku i proti nadýmání a hlavně uspokojit vlastní chutě ?
I s tou definicí chuti to bude trochu jinak; nebo si snad "odborníci" troufají své dospělé, (léty pojídání moderní přechemizované stravy) zanesené a (kořeněnými jídly, dochucovadly, zvýrazňovači, Ečky, smogem, možná dokonce kouřením a alkoholem...) ohluchlé chuťové (a čichové) receptory porovnávat s jemnými vjemy křišťálově čisťounkých chuťových pohárků miminka? Opravdu dokáží renomovaní vědci zapomenout na to, že chuť je spolu s čichem přirozeně poznávací (a varovný) smysl ? Stačí si vybavit, jak malé děti vše testují v puse, ožužlávají, ochutnávají svět kolem sebe ...ony se tak orientují a mapují svůj nový domov. Stejně tak ale právě tu Svoji Maminku poznají "po čichu", respektive po její přirozené osobité tělesné vůni - tak jako to v přírodě umí každé mládě, které je na počátku své existence odkázáno na pomoc a stravu od rodičů. Proto se přece maminkám doporučuje (nejen v době kojení, ale až do doby nejméně jednoho roku věku dítěte!) nepoužívat žádné parfémy, parfémovanou kosmetiku, dokonce ani přírodní aromatické oleje by se neměly dostat do přímé blízkosti dítěte. Proto je dobrá dětská kosmetika (pokud ji dítě vůbec potřebuje) NEnavoněná ! Čichové senzory dětí jsou velmi citlivé a vnímají nejjemnější rozdíly a druhy vůní (ony se nad svou plenkou neošklíbají - na rozdíl od mnoha dospělých, kterým už někdo řekl, že "to smrdí"). Proto je tento životně důležitý smysl silnými vůněmi (nejen v ranném věku) dezorientovaný; možná i proto naše smysly, atakovány neúměrně silnými syntetickými podněty, slábnou...
Přiblížím to příkladem ze života : asi v pětadvaceti letech jsem se setkala na svém pracovišti s vůní, která mne přímo uchvátila. Hledala jsem její zdroj tak vytrvale a dlouho, až jsem (jako kreslená myš, následující vůni sýra) objevila kolegyni a její parfém. Prozradila mi značku, chvíli (v době totality dlouhou chvíli) jsem sháněla, až jsem nakonec kýženou libovůni držela v dlani. Byla pro mne skoro fetišem, omamným vjemem, který jsem znala, ale nevěděla jsem odkud. Hned poprvé, kdy jsem ji použila, její stopu na mém oblečení zacítila moje maminka ...a s úsměvem prohodila: "to je ...(název vůně), že? No, ten já jsem používala, když ses narodila..." Prásk. Konečně jsem věděla, odkud tu vůni znám; vlastně ji znala, jako vzpomínku, "jen" moje miminkovská čichová paměť. Bylo po záhadě, ale kouzlo té vůně pro mne existuje stále.
Chci tím říci jen to, že naše smyslová (chuťová, čichová, zvuková...) paměť je od přírody velmi rozvinutá a důkladná a smyslové (příjemné i rušivé) vzpomínky, uložené do ní v nejrannějším věku (do něhož nám vědomá paměť nesahá), nám zůstávají ještě v mnohém utajeny. Neměli bychom do nich tedy vstupovat s buldozerem komerčních zájmů a nahluchlých chuťových doměnek jakýchsi "profesionálních" ochutnavačů, jimž se přírodou připravené mateřské mléko zdá být (v porovnání s paprikovou klobásou či ananasovým koktejlem) málo atraktivní.
Říká se, že když se vylíhne house (kachně, pštrosáče...), první bytost, kterou spatří, to mládě nadále považuje za svoji matku a všude ji pak následuje - je jedno zda je to jeho biologická matka, nebo třeba chovatel.
Pokud naše (konečně) kojící maminky, z nedomyšlené snahy o povrchní rádobymodernost, budou svým mazlíčkům zpestřovat svůj i jejich nejcennější nápoj umělými příchutěmi jahod či banánů, (léků, cigaret...) jako v nějakém mléčném baru, možná jejich děti budou v dospívání "jen" bezdůvodně a komicky drancovat jahodové záhony a šplhat po banánovnících jako opice. Nejspíš jim nebude svět stačit takový, jaký jej příroda stvořila, ale budou jej potřebovat přichutit. Možná dokonce budou stále a usilovně hledat tu svou, nepřirozenou a náhražkovou, leč velmi nebezpečnou a návykovou pilulku s nevšední příchutí. Maminka přece byla první dealer...
