Není umění jako umění; na to moderní pojetí moderního umění asi musí mít buňky umělec i divák. Někdy se dá záměr i zkratka zahlédnout, někdy asi zůstane v utajení nepoučeným očím pozorovatelovým, někdy možná i oběma stranám...
Měla jsem nedávno možnost shlédnout expozici takového moderního umění a i když to není docela můj šálek kávy, musím přiznat, že určitou symboliku a myšlenku jsem si snad (pro sebe) dokázala najít. Pominu-li uměle vytvořený karamboloidní stres, uměleckou hodnotu autoplachet a pohozených textilií, dominantou celé expozice zůstal obrovský rudý obdélník velikosti billboardu. Ano, v našich zeměpisných souřadnicích jsou v paměti (národa a nás zralejších) tyto rudé plochy ještě zaseknuty - v podobě transparentů se zářivě žlutými hesly, vyzývajícími k práci na skvělých zítřcích pod ochranou srpu a kladiva. Možná se tento paměťový záznam uplatnil i při mém nahlížení na tu fascinující plochu a viděla jsem všechno možné, jen ne umění.
Při pohledu zblízka jsem si všimla asi dvaceticentimetrové bílé svislé čárky, kterou evidentně vytvořil nějaký kápanec shora... a tak jsem se raději rozpačitě zeptala, jestli nějaký neposedný ptáček nevykonal... Momentálně přítomná umělecká průvodkyně ten bílý artefakt pečlivě osahala, prozkoumala, vypjata na špičkách, ještě blíže než já a vzápětí mi vysvětlila, že je to stříbrné a je to záměr autora, má to tam být. Inu spokojila jsem se, s důvěrou sobě vlastní, s tím fundovaným vysvětlením a mou sebekritickou myslí kroužilo cosi o propastech ve vlastní chabé vzdělanosti v moderním myšlení a citu k opravdovému umění. Okamžitě mi blesklo hlavou, zda jsem nezpůsobila újmu expozici, když jsem omylem na podlaze šlápla na polomrtvou mouchu, snad to nebyl exponát. Musím se ještě hodně učit...
V té chvíli ale přistoupil jiný návštěvník a zaujat stejným bílým kápancem, prohodil : " Hele, holub tvořil..." Jsa už náležitě poučena, šeptem jsem mu sdělila, že to prý autor tak zamýšlel a cákanec patří k idei díla. Prostorem ale zaznělo bodré "No to teda né, to udělal ňákej pták ! Já tu byl na vernisáži a stál jsem v první řadě před houfem podivínů, obdivně vzdychajících na ten prázdný transparent, ale tohle tam určitě nebylo ! Heleďte, dyť se to maže...!" a prstem odškrábl kousíček toho vertikálního ptačího umění...
Inu... Život tropí hlouposti a Bůh má velmi vyvinutý smysl pro humor. A přírodní "umění" ptáků si přece také zasluhuje náš uznalý obdiv a zařazení do expozic, nemyslíte ? :))
