S nástupem teplého počasí mnozí nedočkavci vytáhli z kůlničky krom sekačky i svůj zahradní gril. Nastává doba podvečerních grilovaček, nakládaných steaků, různě pro- i nepropečených, šťavnatých soust a škvířeného masa...
Nejsem z těch, kdo by ostatním vnucovali své rozhodnutí jíst či nejíst maso. Nejsem vlastně ani ortodoxní vegetariánka, ale dobře vím, že respektovat své přirozené zadání, dodržet jakousi dohodu s vlastním tělem, se velmi vyplácí. Striktně bezmasá a skromná strava mi, mimo jiné, velmi pomohla při hojení zlomeniny; jen ortoped to těžko chápal a nad hlavou mu visela komiksová bublina plná slov o praštěné ženštině...:))
Ale ruku na srdce : kdybychom měli jíst jen to maso, které si ulovíme vlastníma holýma rukama, beze zbraně a v rovném boji se zvířetem, byli bychom vegetariáni nejspíš všichni, protože většina z nás nechytne ani myš. Asi bychom jako jediné "maso" dohonili tak maximálně šneky a nějaký ten hmyz, larvu nebo žížalu.
Jenže když je chuť, je chuť - a po chuti buď, jak buď...
Maso (zejména maso velkých zvířat), nasyceno adrenalinem, který se do něj vyplavil v okamžiku smrti zvířete v množství adekvátním velikosti zvířete, v nás pracuje právě svou jangovou agresivitou, která je ovšem silně nadlimitní pro nastavení našeho organismu. To nebohé zvíře bojovalo o život od okamžiku, kdy se sedlák rozhodl jej prodat na jatka.
Když vepř nebo býk (ale stejně tak i člověk) bojuje o svůj život, je vzteklý a má strach. Ten stav se přenáší s masem i na konzumenta - jsme vzteklí a máme strach (nevědomky) za ta umírající zvířata. Síla býka, bojujícího o život, je jistě nepoměrně větší nežli adrenalin dodýchávajícího kapra, ale oba bojují, seč jim síly stačí... Opravdu ale potřebujeme k následnému sledování televize či fandění fotbalu sílu býka ? Opravdu víme, co s takovou silou (moudře) podniknout dál ?
Každá ne-vyváženost má svá pravidla, a tak velký Jang (maso) si vyžádá vyvážení velkým Jinem; po grilovaném steaku logicky následuje chuť na sladké, popřípadě alkohol. Stejně tak se tyto síly ale prolínají do našich povah a nálad a je jen na nás osobně, jakou jim dáme podobu ve svém konání, neboť i převzatá zvířecí agresivita se musí někam ventilovat. Nejlépe v tomto směru funguje smysluplná fyzická aktivita, sport, potažmo jakákoli přiměřená svalová práce.
Pokud ale tuto možnost svému tělu nedáme, začne se agresivní jangová energie z jangové (masité) stravy silně ventilovat do komunikace.
A právě zde je na místě se vnitřně - se sebou samým dohodnout, namísto hádání se, dohadování a odhadování, kam se získanou agresivní energií.
Ergo kladívko:
Poruší-li člověk (masitým steakem a jeho agresí býka) DOHODU se sebou, tedy s vlastním "ne-býčím" tělem (...duší, duchem) - třeba jen tím, že jí (myslí, říká, koná...) věci, které (už) nejsou v souladu s jeho skutečnou momentální vibrační úrovní (na níž stojí svou vnitřní zralostí), DOHADUJE SE následně nejen sám v sobě, ale též se svým okolím (partnerem, dětmi, rodiči, učiteli...), HÁDÁ SE o malichernosti ega a HÁDKA už není DOHODOU, ale ROZHÁDÁNÍM se - se sebou, se zbytkem světa.
Takto rozhádaný člověk pak už nepřemýšlí normálně a zdravým úsudkem, ale jen (se) HÁDÁ, ODHADUJE, jak to asi myslel ten či tamten, když řekl to či ono. Mysl = ego se chce hádat, nikoli dohodnout. Politici by měli být vegetariány, aby opravdu dělali, co je třeba a ne se jen hádali a dohadovali.
Zjednodušeně: když jíme maso, hádáme se; jinými slovy: zástupně zpracováváme emoce o život bojujícího zvířete (a bojujícího vždy marně, protože na jatkách)...
DOHODA je jasná:
BEZMASÁ STRAVA NÁM UMOŽŇUJE DOHODNOUT SE - navzájem, se sebou i uvnitř sebe - se svou duší, se svým tělem. Máme na to ?
