Každý den se každý z nás setkáváme s nevyvážeností.
Každý den ji každý z nás musíme chtě-nechtě vyvažovat, abychom přežili. V našich zeměpisných šířkách se ale, žel, nemáme možnost dostatečně, od narození a v každé minutě učit této vyváženosti, neboť nevyvážení jsou i naši rodiče, prarodiče, učitelé, sousedé, lékaři, představitelé, společnost, planeta...
Vyváženosti jako by téměř nebylo se od koho naučit, ale ti, kdo cvičí jogu, t'ai-chi, meditují, nebo provozují podobné vyvažující praktiky, ti všichni se s vyvažováním právě prostřednictvím těchto postupů setkávají. Přesto mnozí z praktikujících se jakési vyváženosti dopouštějí pouze ve chvíli cvičení, pouze pro tu chvíli, kdy jsou v kolektivu a cvičitel(ka) jim napovídá pokyny pro tu kterou pozici. Do denní praxe svých životů už tu zkušenost málokdo pronese a snad nejpracnější je vzpomenout si na zažité a naučené vyvážení ve chvílích největšího stresu...
Vyvažování protikladů je ale jedním z hlavních principů Všehomíra. Jedině neustávajícím vyvažováním protikladných sil může Celek trvale udržet svoji existenci bez velkého až zkázonosného vychýlení, ať už je tím Celkem známý vesmír, planeta nebo jedinec. Jedině vzá-jemnou souhrou protikladů se Celek může vyladit do Jednoty...
Naše domácí názvosloví ovšem nemá příliš zdařilé příměry, nanejvýše tak dobro a zlo, jejichž neutuchající souboje známe z pohádek - to jsou však velmi zkreslená a zavádějící synonyma, protože ani jedna z polarit není jen špatná nebo dobrá; obě jsou potřebné a nezbytné k rovnováze a tedy harmonické existenci čehokoliv v našem bipolárním světě. To náš rozum a naučené normy dávají věcem a jevům nálepky "dobrý - špatný", ovšem co je pro jednoho zlé, může být pro druhého požehnáním a naopak.
Vezměme si tedy na pomoc názvosloví orientu, tisíce let používané, osvědčené a fungující principy Jin a Jang a jejich ucelený systém.
Jakkoli se může zdát toto učení velmi exotické a vytržené z "normálního" denního života, buďte si jisti, že každý bez výjimky jej žijeme dnes a denně v mnoha nesčetných podobách i když o nich vlastně nevíme zhola nic.
Pokusme se slůvko JIN chápat jako kódovou zkratku pro vše, co je ženské, chladné, tmavé, pasivní, sladké, měkké, hluboké... a našli bychom stovky dalších ekvivalentů principu jinové polarity.
Podobně se slovo JANG dá vnímat naopak jako princip všeho mužského, horkého, světlého, aktivního, pevného, povrchového... a už se nám mohou začít rýsovat první souvislosti.
Uvedu pár příkladů:
Tropické ovoce, rostoucí a zrající ve velkém horku (horko=jang) má svoji podstatu opačnou (sladkou=jinovou) a je skutečně chladivé, sladké, osvěžující. Dopřejeme-li si pomerač v horkém letním dni, naše tělo nejméně hodinu nebude o vedru ani vědět. Když si však dáme tentýž pomeranč o Vánocích, kdy je za okny teplota pod bodem mrazu a naše tělo ochladit nepotřebuje, navodíme si tímto ovocným chladným jinem spíše zimnici a pocit, že na nás dotírá nějaká chřipka. Požehnána lékařem se však jeví rada o citrónech a čaji jako vitamínová bomba a následky v podobě horečky na sebe opravdu nenechají dlouho čekat...
Nebo:
Vánoční cukroví, jehož zásoby v českých spížích v tuto dobu povážlivě stoupají, obsahuje závěje cukru, který je extrémně jinové podstaty. Konzumací cukrlátek nastává v těle podobná situace jako s pomerančem : vnitřní chlad jinu z cukru skutečně podchladí celý organismus a pak už stačí jen málo ofouknout (nebo projít průměrným stresem) a viróza je na světě. Ten virus tu byl před i po, ale podmínky v těle se pro něj (přebytkem jinu) staly příznivé pro přemnožení a tedy i dočasné ovládnutí těla.
Pozoruji to už řadu let: nejpozději do konce ledna (tedy vlastně vzápětí po svátečním, dlouhotrvajícím jinově sladkém a alkoholovém oslavování konce roku) se objevují v médiích zprávy o začínající chřipkové epidemii. To je první vlna; druhá vlna nastává, když se první vlna uzdraví a dopapá ty zbytky od Vánoc, nejpozději v únoru (ti šetrnější, mlsnější a s většími zásobami ve spíži). Třetí vlna chřipkové epidemie pak nastává zhruba ke konci března, když už se zase nemocní jakž takž zotavili, holdují plesovému (alkoholově jinovému) a masopustnímu popíjení a navíc se začíná péci další várka sladkostí na Velikonoce.
Každý rok je to stejné, každý rok to zdůrazňuji, každý rok skoro nikdo neposlouchá. Tradice je holt tradice...
A protože podobných běžných a ještě mnohem závažnějších důsledků nevyváženosti Jinu a Jangu v nás i kolem nás žijeme bez povšimnutí stále hodně a bude jich stále víc (viz můj starší blog Přehřátí), je pro myslící lidi naprosto nezbytné naučit se tomuto systému rozumět ...a zvládat jej. Alespoň pro ty případy, kdy je potřeba harmonizovat vnější, neovlivnitelné podmínky (např.extrémní horko a prudké výkyvy měnícího se počasí) vnitřním vyvažováním, které máme každý alespoň zčásti ve svých rukou. Počasí opravdu neporučíme, ale kompenzovat jeho enormní vlivy se můžeme naučit. A což teprve když Jin a Jang dosadíme do vztahů...
Přesto - pro praktické využití je přece jen potřeba znát poněkud více vazeb.
Proto právě JIN a JANG v praxi života je lednové "Téma večera", k němuž jste srdečně zváni...(pokud zrovna nebudete mít chřipku ;-) )
Pozvánku s přesným datem, hodinou a místem povídání najdete na této stránce počátkem příštího roku.
Už nyní vám přeji vyvážené Vánoce... :))
