20. březen je jen číslo, jedno datum, ale celá rovnodennost trvá několik dní (a tak byla v minulosti i oslavována).
Ne vždy v tu dobu vychází krásné jarní počasí; pokud ano, je nasnadě, že většina z nás se jistě bude kochat někde venku při procházce, nebo rýt v zahrádce..., ne-li, pak je čas na zklidnění...
Možná taky budu nořit prsty do vlhké země a pohledem nedočkavě povytahovat a hladit sněženky, krokusy a všechny další jarní kytičky a bylinky. Jsou to totiž bytůstky nesmírně odvážné a statečné, a snad proto si jich vážím ještě o něco víc, než všech ostatních, které rok přinese.
Považte - třeba růže to má mnohem snazší; v červnu mráz už její květy nespálí, hmyzu všude hojně, sluníčka denní porce... to se jí to voní...
To taková sněženka - je tak jemná, malinká, zdánlivě bezbranná... a přesto se nebojí mrazu, nebojí se sněhu, nebojí se, že nebude hmyzu, který by ji oplylil a stvoření semínek pro další generaci sebe samé jí umožnil...
Nebojí se a jde do té nejistoty, vlastním teplem a s nezměrnou energií nežnými hrstkami kvítků proráží ledovou krustu a hlásí se o život...
Je obdivuhodné, snad až dojemné, s jakou vervou a statečností se tahle křehká kytička dere do světa, ještě plného mrazu, nepohodlí a zjevných nebezpečí...
A i když si ji na světlince mezi stromy uprostřed lesa nikdo neprohlíží, neoslavuje, nikdo jí netleská, ani fanfáry netroubí, je stále stejně krásná i skromná, lesní i zahrádková... je svá, sněženková.
Jen tu neochvějně stojí, jemňoučkým pokyvováním ve studeném větru prostou krásou prozařuje svět, a ohlašuje všem natěšeným jaro, zrození nového Světla, nového života. Ze schované cibulky vykukuje lístek, stvol a sněhobílý květ. Neuvěřitelná moudrá síla...
Mimochodem - ne náhodou je sněženka ženského rodu...;))
Zkusme být někdy jako ona a nebojme se vstoupit do neznámých podmínek, jít do nejistoty, opustit bezpečí svých stěn. Zkusme projevit víc odvahy, než kolik nám dovoluje vyšlapaná cesta našeho pohodlí... Nebojme se vlastní silou odhrnout klacíky pod nohama, vlastní láskou rozehřát ledový příkrov nezájmu a lhostejnosti, odložit strach z nejistoty ve svých životech a stát se aspoň na chvíli "pouhou" sněženkou.
Zkusme prostě BÝT sněženkoví...
...To je téma, které navrhuji jako společnou nit pro jarní (osobní, virtuálně společnou, nebo prostě jakoukoli) Meditaci rovnodennosti - meditaci sněženkovou.
Nemusíme se nutně scházet osobně (i když tak je to mnohem silnější), ale propojme se alespoň v myslích, navZájem, právě kvítky sněženek.
Každý tam, kde právě jsme, kdykoli během dne...
Připomeňme si skrze kvítky sněženek vyvážené síly dne a noci, tepla a chladu, světla a tmy, muže a ženy v každém z nás.
Společně, byť každý za sebe; každý sám a přece spolu; vždyť nikdo není úplně sám...
