Ptačí zpěv se mění podle krajiny (uvádí internetový deník). Když je prostředí husté, ptáci zjevně zpívají pomaleji. Jak si vegetace za posledních 35 let vzala zpět dříve vyčištěnou půdu (v Kalifornii, Oregonu a Washingtonu), samci bělohlavých vrabců snížili intenzitu štěbetání a zpomalili svůj zpěv, aby se jejich milostné písně lépe dostávaly skrz hustší porost. Existuje rostoucí počet důkazů, že akustická a vizuální komunikace zvířat se mění podle prostředí, ve kterém žijí. „Je to poprvé, kdy někdo ukázal, že ptačí písně se mohou měnit s rychlými změnami prostředí, ve kterém žijí,“ říká bioložka Elizabeth Derryberry, která je nyní výzkumníkem Státní univerzity v Louisianě. Její poslední nálezy se objeví v červencovém vydání American Naturalist...
Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...
Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?
Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...
O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???
