Chtěla jsem mamince k svátku nechat přerámovat její milé malé akvarely z Paříže. Čtyřicet let visely na stejném místě a zaslouží si tedy nový kabátek. Rychle jsem je sňala ze zdi (aby se maminka moc nevyptávala) a druhý den odnesla do sklenářství, aby byly do gratulace nové. Ve sklenářství jsem vybrala prostý rámeček a paspartu a na otázku velikosti rámu jsem paní za pultem přitakala "ano, jako původní". V určený den obrázky manžel vyzvedl, zaplatil a večer doma postavil do tmavé předsíně, takže jsem se zděsila až druhý den ráno: pasparta byla šedá místo smetanové a i přes fixační fólii bylo na první pohled patrné, že obrázky jsou v paspartě nakřivo. Popadla jsem metr a pro jistotu přeměřila rozestupy kolem obrázku - rozdíl v šíři byl půl druhého centimetru! S obrázky pod paží a brbláním pod fousy jsem utíkala do sklenářství a pro změnu pánovi za pultem vysvětlila, kde se stala chyba, ale že stále a ještě více spěchám. A několikrát jsem zdůraznila, že obrázky chci opravdu na střed pasparty. Vyšli mi vstříc; sklenář přišel okamžitě a obrázky opravil. Jen při převzetí zakázky mi pak s nonšalancí vysvětlil, jak k té asymetrii došlo: "Víte, pani, já jsem schválně vytáh' ty starý pasparty z koše a helejďte: jsou taky křivý. A na zakázkovym lístku bylo napsáno 'velikost jako původní'!" Ohradila jsem se, že by mne ani ve snu nenapadlo, že budou kopírovat čtyřicet let nakřivo zapaspartovaný obrázek taky křivě a že poznámka o velikosti patřila k rámu, ale dostala jsem jasnou odpověď: "na lístku bylo 'jako původní', tak jsme to udělali jako původní." A fidli. Nic mi nepomohlo, ani svévolnou změnu pasparty už mi nikdo nevysvětlil.
A tak jsem se alespoň zbytek dne smála nad mužskou logikou, kterou my, ženy, nikdy nepochopíme, stejně jako muži nikdy nemohou pochopit tu naši, holčičí. Hmmm....
Kamarád počítačolog mi kdysi ten nesmazatelný rozdíl vysvětlil jednoduše a jednou pro vždy takto:
Když žena pošle muže nakoupit a dá mu pokyn: kup chleba a když budou mít rohlíky, vezmi jich dvacet, co přinese domů muž ? No přece jedenadvacet chlebů! Nechápete, ženy?
Ne? Tak ještě jednou a důkladněji: Kup chleba = základní příkaz holou větou, a když budou mít rohlíky =podmínka, asi něco jako 'když bude svítit zelená', kup jich dvacet =klíčový rozdíl: žena má na mysli rohlíky, protože už dávno přepnula mozek do druhého příkazu, zatímco muž stále sleduje první příkaz 'kup chleba'. Koupí dvacet a jeden chleba. Jasné ? Prostě máte pak doma chlebů jak pro školní jídelnu a zkuste se ohražovat logikou ! ;o)
Inu, svět mužů a žen je přece tak překrásně různobarevný, že vysněný princ na bílém koni je proti tomu nudný břídil...
P.S.: A až pošlete, dámy, muže pro "šlehačku do omáčky", dejte mu rozhodně přesný příkaz - jakou a kolikaprocentní smetanu má koupit; šlehačku totiž v regálu nemají... :-))
