Hlasité DÍKY dnes chci vyslovit Vlastovi Markovi za jeho blog "Po porodu"(17.11.). Naprostý souhlas s popisovaným mohu stvrdit (nejen) svými vlastními zkušenostmi. A jakkoli se na to náročné poporodní období snažím "ty své" těhulky (které mám v dosahu a péči) připravit, zůstává pravdou, že žena s dítětem zůstává za pár dní po skončení šišlajícího rodinného srocení sama... Ne dost připravená, ne dost silná, ne dost vyrovnaná. "Však ona už si nějak instinktivně poradí ", slyšela jsem před lety z úst porodníka! Už přece sám oficiální název poporodního období "mateřská dovolená" je stejně absurdní, jako tvrdit, že na vánočním stromečku vyrostou čerstvé třešně. Zajisté to označení vymyslel někdo od zeleného stolu, kdo v životě neokusil samostatnou rodičovskou péči se vším všudy. Ani jedna maminka se necítí být na dovolené...
Medicína spoléhá na jakousi samospádem fungující, vlastním životem žijící (ne)existující osvětu a hlavně na zkušenostmi podepřenou poporodní pomoc žen v rodině rodičky. Jenže kolik generací už proběhlo, v nichž rodičky neměly od koho (doma rodící či u domácího porodu asistující ženy - babičky, tety, sousedky...) své zkušenosti nabýt a nemají tedy co další generaci rodiček předat ? Kolik omylů a vlastních nepochopených situací se tak dostává do myšlenkových vzorců nových budoucích rodiček ?! Kolik takových všestranně nepochopených zkušeností už se stalo bariérou samotného otěhotnění, jsem se zmiňovala dříve (viz Zpomalení). Tradiční vědění se v prach obrátilo se svými nositelkami, tak ještě jednou DÍKY za každou řádku, vedoucí ke znovuvzkříšení přirozenosti a generačně důležitých informací, bez nichž lidstvo mnoho generací nepřežije...
Bohužel stejně ignorantsky se obecný lékařský dav chová v každé situaci, která vyžaduje čas a trpělivé vysvětlení nastalé situace, včetně asistence trpícímu (pacientovi). Pobyty k opravdovému vyléčení na nemocničním lůžku se naopak změnily na fik-fik-a mazej domů, nejlépe i převazy si udělej, člověče, sám, obinadlo mají přece v lékárně! Na běžícím pásu ekonomicky vedené výdělečné nemocnice není místo pro vylehávání, to může každý přece doma odležet sám - a hlavně za své peníze! Zbývající enklávy dlouhodobé lůžkové péče jsou mezi zdravotnickými zařízeními těsně před vyhynutím. Zbývající personál, který ještě ctí motto "sloužím zdraví" ostatních je stejně vzácným druhem...
Spoléhá se naivně také na to, že letáček či plakát v čekárně zázračně poučí všechny, kdo už umějí číst... a oni už pak všichni od té doby (kdy byl vyvěšen v čekárně ten plakát) všechno vědí..., zatímco táž odborná ruka medicíny dělá z člověka, vkročivšího do ordinace, nevědomého a nekompetentního pitomce, který svému tělu přece nemůže rozumět, protože jej léta odborně nestudoval a proto se mu musí veškerá zodpovědnost šmahem vzít z ruky... Následně "odborník" vycpe trpícího panáka s cejchem diagnózy drahými chemikáliemi a naordinuje dalších deset vyšetření na různých pracovištích (přístroje se musejí zaplatit a vakcíny vypotřebovat!) a hlavně přitom ležte! Není asi daleko doba, kdy v čekárně místo lékaře bude počítač, do něhož pacient naťuká své potíže a kompjútr mu obratem vyplivne recept. Znatelně levnější pracovní síla. Hmmm...
Opravdu nás to vede k tomu, abychom se postavili na vlastní nohy a začali sami o sebe lépe a zodpovědněji pečovat.
Přesto pár prvních skromných vlaštovek těch lékařů, kteří už se svými klienty hovoří a trpělivě vysvětlují, znám. Jen bychom je museli naklonovat geometrickou řadou, aby se stav alespoň trochu (rychleji) změnil k lepšímu. Také před nimi se skláním, neboť oni už vědí, že se sice naučili číst první písmeno abecedy, ale rozhodně jim to nedává právo popřít tu záplavu ostatních písmen a abeced.
Snad se tedy přece jen aspoň trochu blýská na lepší časy; je to (jako všechno) v nás, lidech...
