FARMÁŘSKÉ TRHY V KLATOVECH !!!

Máme pro vás skvělou zprávu:



WRV envi o.s. ve spolupráci s MKS Klatovy zve všechny zájemce na



WRV FARMÁŘSKÉ TRHY
s nabídkou produktů místních zemědělců, pěstitelů a producentů
- sezónní zelenina a ovoce
- květiny
- mléko a mléčné produkty
- maso a masné produkty
- pečivo
- rukodělné výrobky
- bylinky
- mošt
- med

DRUŽBA KLATOVY, od 7.oo do 12.oo hodin :
- 24.7.2010
- 4.9.2010
- 9.10.2010
- 6.11.2010

Přímý kontakt WRV envi o.s.:
rendlovajarus@seznam.cz
a.walterova@seznam.cz

Výstava VZPOMÍNKY NA TIBET

Výstava
VZPOMÍNKY NA TIBET
na zámku Klenová
3. 7. – 31. 7. 2010

Vernisáž
sobota 3. 7. od 15.oo hod.



Pro výstavu bylo vybráno okolo 150 unikátních fotografií pořízených Josefem Vanišem a Vladimírem Sísem v Tibetu v roce 1954-55.

Snímky zachycují tibetské reálie, z nichž většina byla později zničena nebo zcela změněna: církevní památky, náboženské obřady, život prostých Tibeťanů, světských i náboženských hodnostářů, venkovská sídla i města jako Kandze, Džomda, Čhamdo, Derge, Riwočhe… Téměř polovinu snímků tvoří záběry pořízené ve Lhase – jak ve městě, tak v paláci Potala, chrámu Dźókang, či v letní dalajlamově rezidenci Norbulingka. Kolekce obsahuje i portréty tehdy devatenáctiletého XIV. dalajlamy Tändzina Gjamccho, s nímž se autoři osobně setkali poprvé na slavnosti ve městě Čhamdo v srpnu 1954.

Režisér Vladimír Sís (1925-2001) a kameraman Josef Vaniš (1927-2009) byli v r. 1953 vysláni Čs. armádním filmem do Číny natočit dokumentární film o stavbě silnice vedoucí z provincie S´čchuan do Lhasy. Do Tibetu se dostali v době osudového zlomu – již po čínské anexi, ale s ještě zachovalou určitou formou politické, náboženské a kulturní autonomie. Zatímco celovečerní dokumentární film Cesta vede do Tibetu (v roce 1955 získal cenu za dokument na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech), se nedochoval, z pořízených negativů byly vybrány a vytištěny fotografie pro výstavu.

Vernisáž oživí krátká ukázka hry na tibetské znějící mísy a alikvotního zpěvu v podání Klatovských přátel tibetských mís.

MEDITACE LETNÍHO SLUNOVRATU

Ahoooooooj, Sluníčka...................
zvu Vás na poslední předprázdninové setkání při

MEDITACI SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících mís a mimořádných alikvotních tónů
v pondělí 21.června 2o1o od 20.oo hod.
v MÁZHAUSU Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
(opět využijeme tamní skvělou akustiku)

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně paliček, hlas, pohodlný oděv, svíčku v nehořlavém obalu (+ oheň), úsměv, chuť smysluplně (si) hrát a naladit se na společnou vlnu souznění s nastupujícím létem...

Přiveďte třeba i své (váhající a zvědavé) přátele; vstupné dobrovolné - výtěžek poputuje jako vždy na dobročinné účely...
***
Po meditaci se můžeme opět vychutnat další milé chvíle v příjemném rozhovoru nad šálkem lahodného čaje v Čajovně UNMP (v hradbách)
***
Těším se na všechny :Ö: MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Meditační večer a Work-meditation červen 2010

Ahoooooooj, Sluníčka................... :-D
zvu Vás na další (a před prázdninami poslední) pravidelný

*MEDITAČNÍ VEČER*
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů ...a tentokrát i bubínků...
v pátek 4.června 2o1o od 19.oo (resp. 18.oo - čti vše!) hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech("Centrum souznění")
********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Dřevo (jaro) s přízvukem budoucího Ohně (léto)
Vzduch /Dřevo (znamení Blíženců)
Voda (Luna ve znamení Ryb)
...které propojíme v jediný Celek...

;-) ;-) ;-)
!!! Vylepšení pro dobrovolníky:
sejdeme se v Centru souznění už v 18.oo hod. a užijeme si další WORK-MEDITATION (meditaci prací),
abychom ještě více prohloubili své soustředění a vycentrování a současně přispěli k čistotě místa, v němž se scházíme.
Pro tuto jedinečnou příležitost si s sebou vezměte:
* kbelík (stačí plastový) a
* několik menších měkkých hadrů
NA KBELÍKY SI PŘI MEDITAČNÍM VEČERU PAK ZABUBNUJEME...:))

S sebou :
BUBEN, BUBÍNEK, nemáte-li, docela postačí i kbelík... (viz výše), svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li), vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi (ev.malou stoličku), čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě pro sebe i Celek...

*****
Těším se na všechny :-) MiŠ
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Ucho

Dva kilometry od Čeňkovy pily proti proudu řeky Vydry stojí Ucho.
Je fungl nové, měděné a dřevěné a naslouchá zvukům řeky a prostě se narodilo z iniciativy lidí, kteří nebyli líní začít myslet jinak...

Vysvětlím : tohle měděné obří naslouchadlo umožňuje slyšet umocněné zvuky proudu vody a přibližuje tak mimořádný zážitek všem, kteří, jsouce zahlceni hlukem vlastním i okolního světa, pomalu ztrácejí schopnost uvědomovat si a vnímat mnohovrstevnou krásu přirozených zvuků přírody.
Tohle veskrze pozitivní Ucho je tu teď pro nás všechny, kteří o to cenné ve světě zvuků nechceme docela přijít, ba si rádi necháme tu parádu ještě přirozeně zesílit.
Nápis na kotvícím sloupku dokonce říká: "Slyšet zvuk vody je krásné. Zaslechnout, co je za zvukem vody, to je teprve nádhera..."(Vl.Marek). Naslouchejme tedy pečlivě a nechme se nést ZA zvuky kolem nás, stejně jako tibetští mniši nabádají : když zní zpívající mísa, poslouchej; když dozní, poslouchej dál...

Příští týden má Ucho svoji veřejnou premiéru, dokonce za přítomnosti televizních kamer.
Tenhle naslouchavý nápad přivezl kamarád Víťa Chlada z dovolené v Rakousku. Podobných kovových Uší, která, nastavena k proudu řeky či prameni, umožňují kolemjdoucím lidem naslouchat nebývale zesíleným dokonalým zvukům vody, je tam prý více. A protože Vítek před pár lety absolvoval seminář pana Vlasty Marka o tibetských mísách a léčivém zvuku, a protože dobře poslouchal a pozorně četl, ví, jak důležité a léčivé mohou zvuky přírody být a že si je lze zesílit (třeba jen přiložením dlaní k vlastním boltcům zvětšit plochu k zachycení zvukových vibrací a slyšet tak dříve neslyšené). Víťa má také velmi blízko k Šumavě, uprostřed níž se svou rodinou žije a podílí se aktivně na chránění této vzácné a stále ještě místy divoké krajiny. Nebál se vyřknout nekonvenční nápad, věnovat kus energie nad rámec pracovní povinnosti a nevzdat to... a podařilo se. Našel se i sponzor, výrobce, vůle prosadit schválení nápadu a najít patřičně zajímavé místo... a Ucho je na světě.
Je tu teď pro nás všechny, kteří se k němu někdy dostaneme a budeme naslouchat.
Jen houšť a díky, že smíme být u toho :))

Abychom slyšeli, musíme se nejdříve ztišit. Teprve v tichu je totiž ticho i zvuk nejléčivější.....

Meditační večer - květen 2010

zvu Vás na další pravidelný

*MEDITAČNÍ VEČER*
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 7.května 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech
********
Tentokrát si budeme meditativně "hrát" v aktuální sestavě živlů :
Kov (rok)
Dřevo (jaro)
Země (znamení Býka)
Vzduch = Dřevo (Luna ve znamení Vodnáře)
...které propojíme v jediný Celek

S sebou :
jako obvykle (máte-li, ale není podmínkou) svůj nástroj včetně různých paliček, hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem, šátek v barvě bílé, žluté-hnědé, zelené a/nebo modré (šprti klidně i červený, nebo třeba všechny...:) ), svůj symbol svého prvku (dle narození) a oblázek do dlaně,
...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...


Těším se na všechny... a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Radost

K blízkým kontejnerům na domovní odpad občas docházejí místní bezdomovci, snažíce se najít něco k snědku či něco, co kdosi odložil. Ocitají se tu různé věci, tu a tam nezištně nabídnuté k dosloužení před definitivní likvidací. Obvyklá je taška se starším oblečením, nepotřebná, leč ještě fungující věc, hračky i boty, kterým někdo odrostl, zkrátka to, co pro jednoho je už odpadem, ale ještě se to zdá být škoda vyhodit. Vždy se tam takový dárek sotva ohřeje, ale nikdy jsem neviděla ten moment zmizení...

Dnes v noci kdosi z okolních paneláků právě sem vyhodil starý slunečník a potrhanou dětskou kolečkovou židli k pracovnímu stolu. Možná ten někdo nechtěl být viděn, snad, aby si - v duchu Nerudovské věty "kam s ním" - ušetřil nepříjemné řeči o odkládání takových neforemných věcí na patřičné místo (a práci, zavánějící nepohodlnou cestou do sběrného dvora), možná chtěl setrvat v anonymitě i proto, aby utajil svoji příslušnost k těm starým, polorozpadlým krámům.

Jak tak v rozjímání "popotahuji" ve svých balkonových truhlících rostlinky, vidím vše z ptačí perspektivy. V paprscích ranního sluníčka zasvítily obě věci i ve své ošumělosti docela zářivě a bylo jen otázkou času, nežli o ně zavadí oko někoho potřebného. Uběhlo sotva pár minut a slyším ztěžka artikulující mužskou samomluvu: " hhhelllllevollllleeee, dešttttník... a židllllllleeee..." Muž, poněkud unaven popíjením do dna a do rána, se vrávoravě došoural k odloženým pokladům a bez zaváhání popadl nejdřív židli, která hlasitě zarachtala kolečky o asfalt. Okoukl, nadzvedl, odborně zhodnotil její stav. Pak uchopil slunečník a jediným pohybem rozevřel doširoka jeho sytě fialovou, igelitově lesklou dvoumetrovou střechu. Plocha toho padáku s ním lehce zalomcovala; co na tom, že slunečníku chyběla celá půlka délky rukojeti... ta radost !
V momentě však nastalo nejspíš dilema, jak pobrat obé najednou. Muž chvíli přehazoval z ruky do ruky rozevřený slunečník a ani ho nenapadlo jej zase složit. Pak se evidentně rozhodl, slunečník zavěsil na rameno a začal postrkovat židli po silnici před sebou. Měl vyhráno. Měl židli - a kdo židli má, bydlí; ba dokonce si nesl i svou střechu nad hlavou...
Jako by z něj najednou spadlo jeho bezdomoví, v mžiku se zabydlel ve svém novém majetečku. Po pár metrech se halasně s kýmsi dělil o radost ze svého převratného nálezu a pak zase hrkavě sunul židli, obklopen slunečníkovou plachtou, zmítanou poryvy jarního větříku.
Nejspíš ho to stěhování ale rychle unavilo a tak po několika dalších krocích uprostřed chodníku usedl na Svoji židli, tvář vystavil sluníčku a ramena zakryl Svým slunečníkem... a dlouhou chvíli se kochal. Kolem něj procházeli a ohlíželi se nic nechápající chodci, projíždějící auta prudce brzdila a všichni kroutili hlavou nad tím exotickým obrázkem, jenž se zrodil jen o pár metrů a minut dřív...

Odpočinek v ranním slunku muži zjevně prospěl; viděla jsem už jen, jak se - vychutnávajíc si nejspíš svoje nově nabyté pohodlí - sedíc na židli, s obrovským slunečníkem stále hrdě nad hlavou, rozjel pomalu svažitým chodníkem a jen tak se odstrkával nohama při své luxusní jízdě na hrkající barevně okolečkové židli domů... taková radost !

Inu... co je pro jednoho odpadem, může pro druhého být vrcholem přepychu...
Co je pro jednoho nepříjemným "problémem", může jiným přinést spoustu příležitostí k Radosti... :))