Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

středa 24. února 2010

Rybičky, rybičky, rybáři jedou...!!!

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Znamení Ryb je dvanáctým - posledním znamením zoodiaku, tedy vlastně nejvyšším. Duchovní vědomí zrozenců v Rybách je přirozeně vysoké; stačí pohled do očí tříletého "Rybátka", abychom si mohli přečíst moudro až komicky udiveného povzdechu "Probůh, co to vy lidi tady děláte? kam se hrnete? na co si to hrajete???"...

* Ryby jsou v zodiaku zobrazovány vždy dvě - plující proti sobě, což naznačuje jednak dualitu kterou si zrozenci v sobě nesou, a také jejich přirozenou potřebu žít nejméně v páru, ideálně pak občas se účastnit v hejnku. Takové rybí hejnko však musí být všem rybkám důkladně známé, jinak převládá plachost až strach z neznáma...
Přímo se nabízí přirovnání k dětské hře, kterou jsme se bavili na zamrzlých rybnících (se šlajfkami na botách): jeden "rybář" se odvážně rozjel proti hejnu ostatních "rybiček" a za výstražného pokřiku "Rybičky, rybičky, rybáři jedóóóóóu !!!!" snažil se dotekem ruky "pochytat" co nejvíce rybiček do pomyslné sítě. Rybičky se naopak snažily všemožně uhnout z dosahu rybáře, některé dokonce opouštěly rybník... Jenže okamžikem rybářova doteku se z rybiček stali obratem rybáři a ti pak společně, držíce se za ruce, při další rybářské jízdě proti zbývajícím nepochytaným rybičkám, ulovili pochopitelně do širší sítě mnohem víc. Nakonec všichni byli rybáři, jen ta poslední nechycená rybička se stala vítězem a za odměnu směla být v příští hře prvním "rybářem".
Ergo kladívko: není se čeho bát, milé rybičky, je to všechno jen hra; neuspějete-li jako ryba, může z vás být příště rybář...:))

* Západní znamení Ryb je ekvivalentním pro východní znamení Zajíce. Stejně jako u hejna rybek, tak i u zajíce vídáme nezřídka plachost s neustálou silnou tendencí k útěku. Jeho připravenost prchnout je sice jeho přirozeným obraným mechanismem (stejně jako u ryb), který mu mnohdy zachrání život, ale to jej (ani Ryby) neopravňuje k útěkům ještě dávno před nějakou akcí. Ne náhodou se o plachých a bojácných lidech říká, že mají "zaječí srdce", nebo dokonce "zaječí úmysly"...

* Ryby i Ryby jsou bytosti veskrze citlivé. Známe to přece i u našich domácích kaprů : na bocích jejich těl jim příroda nadělila pověstnou postranní čáru, jejímiž senzory dokáží vnímat i drobné změny tlaku a záchvěvy ve svém vodním prostředí a dostávají tak včasné jemné informace o případném pohybu kolem nich (kde v kalné vodě oči neposlouží), nebezpečí či potenciální kořisti.
Zrozenci Ryb jsou na tom podobně, jen onou "postranní čárou" je (zezadu) jejich citlivá páteř a (zpředu) linie čaker. Tato předozadní "postranní" čára je natolik vnímavým přídavným smyslovým "orgánem", že umožňuje Rybám vycítit budoucí stav věcí i hrozící nebezpečí mnohem dřív, nežli my ostatní začneme vůbec něco tušit. Pak se nám logicky zdá, že Ryba je vyplašená bezdůvodně.
...Ó nikoli, je jen mnohem vnímavější a má mnohem silnější intuici...

* Citlivost Ryb je samotné mnohdy uvádí do lehkého zmatku, zejména pokud (třeba už z ranného věku) mají zkušenost, že před sebemenší nepříjemností je třeba včas utéct. Od narození všichni sbíráme vědomí o tom, že nebezpečí číhá vlastně všude - počínaje porodním sálem a konče pohřební službou... Ale JENOM takhle ten náš svět přece nevypadá, že?
Věkem a dalšími "zkušenostmi" se z toho někdy může u nejplašších Ryb vyvinout docela slušná sociofobie, neboť má-li Ryba pocit, že svět je plný ne-bezpečí (a ten ona má téměř vždy), je "prostě jen opatrnější a nikam zbytečně nevychází - zejména tam ne, kde to nezná; nebude se přece vystavovat nepotřebným rizikům..." (cituji jednu Rybu, omlouvající svoji neúčast v bezpečném kruhu přátel).

* Ryby rády plují s měkkým proudem a nechávají se pohodlně unášet cestou nejmenšího odporu. Vyhřívají se na mělčinách, rozkývané vlnkami plavně kloužou po dně, splývají s prostředím, netřeba jim ani nohou, ani křídel, ba často ani těch jejich ploutví...
Důvěřujme, že touto přirozeností samy Ryby jen neomlouvají vlastní lenost; :)) vždyť třeba losos dokáže pořádně zabojovat s peřejemi.
V každé z Ryb je potenciál lína i štiky, jen se rozhodnout...

* Okamžik, kdy výše zmíněné vlohy je potřeba odložit si ale, žel, mnohé Ryby přeberou jako negativní zkušenost - a té je lépe se napříště vyvarovat. Z neznalosti a nepropojenosti se stáhnou do izolace, vytvoří si doma jakousi kapří jeskyni bahýnkovatého bezpečí, kterou nehodlají opustit bez ochránce.
Naopak vědomí vlastní citlivosti Rybu nutí nezúčastňovat se hromadných akcí, protože by svou vnímavostí "jistě" (možná) přece narazila na nepříjemné podněty.
Citlivost mnohdy bolí, to Ryby dobře ví, a proto se mnohdy raději tváří nezúčastněně a studeně, jen aby se raději nemusely vystavovat "ne-bezpečí" svých i cizích hlubokých citů...

* Někteří dravější jedinci (tzv. Žraloci, Pstruzi, Pirani...) vyrážejí za tmy na lov a stávají se z nich úspěšní "rybáři", kosící své i konkurenční vody. I přesto, že piraňa je jednou z nejplašších ryb, jaké znám, provází ji neprávem pověst útočného zabijáka. Akvaristé ale vědí své...

* Pro nás lidi je veskrze nepochopitelné, jak i několikatisícihlavé rybí hejno dokáže v nekonečné mořské hlubině dokonale synchronizovat své pohyby a bleskurychle, takřka v setině vteřiny jako jediný organismus vytvořit blyštivý živý útvar, přelévající se v nesčetných tancích z místa na místo, uhýbající predátorům, kopírující svým pohybem terén útesu či ruku potápěčovu, aniž by do sebe jednotlivé ryby narážely a vytvořily chaos, tak obvyklý v našem lidském hemžení...

To bychom se od Ryb možná měli učit: schopnost spolupracovat a spolehnout na své soukmenovce a jako jednotlivé, leč vědomě propojené buňky jediné bytosti dodržovat alespoň trojrozměrný řád i v nekonečné svobodě...
S výsostným respektem k sounáležitosti a propojení Celku si zachovat identitu jednotlivce - či spíše naopak: s výsostným zachováním vědomí jednotlivce dokázat rozpustit své ego a sounáležet - splynout v jediném propojeném synchronizovaném Celku...

Rybičky, Rybičky, bezpečí stojatého rybníčku je vaše dvojsečná zbraň: může být sice určitou ochranou před riziky neznámých končin, lidí a dějů, ale zároveň je jistou izolací od čerstvé vody nových zkušeností.
Zkusme tedy opustit tu bahnitou, kalnou, zaprděnou a řasami obrostlou louži, přeskočit hráz a vydat se přes vlastní stavidla do proudu pro pozitivní impulzy a krásné zážitky v divoké čiré řece Života...