V dnešním blogu na téma 'Nedorozumění' mezi muži a ženami se pan Vlasta Marek velmi trefně a moudře zmiňuje o tom, co většina z nás v nějaké podobě známe a mnohdy nevědomky prožíváme. Dá se jen souhlasit s názorem, že už v základních školách by se děti měly učit znát přirozené rozdíly mezi myšlením budoucích mužů a žen, aby pak samostatně, počínaje hledáním a výběrem partnera/ky vlastně aspoň věděly, co vůbec chtějí. V některých školách a rodinách se už tímto směrem zlehka vydali, ale jsou to stále ještě vzácné vlaštovky...
Vlasta Marek mimo jiné říká :
"....1) Už výběr partnera (partnerky) může všechno pokazit. Asi by si každý zamilovaný pár měl zjistit (třeba pomocí zodiakálního, nebo čínského horoskopu), jestli jsou ti dva typově kompatibilní. Pokud jim pak i astrolog při objasňování nativního horoskopu oznámí, že se k sobě nehodí, je třeba mu věřit a rozejít se. Ušetříte si vzájemně pár let života, tuny negativních emocí a hodně peněz..."
...Snad si mohu dovolit (pro správné pochopení) zlehka rozvinout a upřesnit : ve slovech "...zjistit třeba pomocí zodiakálního nebo čínského horoskopu..." rozumějme: jen solidního! horoskopu a tedy i zásadně jen solidního astrologického rozboru. Ty směšné věty, které většina populace zná z "horoskopů" různých časopisů, totiž nemají se skutečným horoskopem nic společného. Dokonce si pamatuji, jak (ne)jeden plátek hřešil na to, že běžný čtenář čte jen odstaveček svého znamení ...a tak celý týden otiskoval tentýž "horoskop", vždy jen o jedno znamení posunutý. Protočil ten pan redaktor takhle skoro celý zvěrokruh... a pak to celé někam prodal a zakoupil jiná slova (v jiném plátku už očtená) a otiskoval je dalších dvanáct dnů - opět jen v pootočeném pořadí... Tak o tomhle, prosím, řeč rozhodně není.
Nicméně (nejen) moje zkušenost mi říká, že naslouchat odborným, ale přece jen cizím slovům, která určují vzájemnou "typovou kompatibilitu" budoucích partnerů, je sice velmi poučné a žádoucí, leč může to být, bez vlastního úsudku, také v ledasčem zavádějící. Neznám zamilovaného, který by dal na varovná slova kohokoli ze svého okolí. Možná dokonce právě ty nervy, emoce a další "ztráty" jsou tou nejlepší investicí do vlastního i vzájemného pochopení ...a zdokonalení.
Sama jsem kdysi dala na známé astrologické tvrzení, že znamení stejného živlu se k sobě hodí... Po třicetiletém "dvojvzdušném" manželství mohu snad říci, že si naše živly v ledasčem vyhoví, ale o klíči k dobrému partnerství zde nemůže být řeč. Tak jednoduché to zase není... to už je v rukou a vůli obou, zda vydrží a učí se (oba!) spolu být.
To vše má ale mnoho dalších aspektů : často vídám, že se partneři k sobě (podle horoskopického určení) sice takzvaně nehodí, ale ve skutečnosti jim partnerství dobře klape - mají snahu a chuť se sžít. A naopak někde, kde by bylo lze předpokládat ideální souhru a i astrolog vyřkne ano, není-li vůle k soužití, idylka se nekoná. Dokonce si troufám tvrdit, že, jakkoli je člověk tvor partnersky založený, někteří jedinci (muži i ženy) jsou inkompatibilní s kýmkoli a snad by tedy raději měli mít nějaké viditelné označení :)), zůstat sami a nezakládat dlouhodobé vztahy ani rodiny... Nejsou k tomu evolučně uzpůsobeni.
Partneři se ale přece v životě scházejí m.j. také proto, aby si splatili své karmické závazky a dořešili tak dneškem cosi, co v minulých svých existencích nepochopili... Nejsem ortodoxní fatalista, ale co když to tak nějak opravdu je ? Co když jakási síla mimo nás (jakési dříve vytvořené silové bio-pole) svede naše kroky do spolku s někým, ke komu máme z minula nesplněný slib, nebo naopak slib, přetrvávající takzvaně až za hrob?
Nejsem vůbec příznivcem rozchodů (viz Dělení), ale přece jen připouštím, že po splnění takového karmického závazku (a závazků k rodině!) a vyrovnání (morálního) dluhu se životy dvou lidí mohou zase rozdělit... stejně přirozeně, jak přirozeně se na čas životní Stezky spojily. Nastalo-li pochopení u obou, došlo 'jen' k vyvážení sil a životní lekce byla naplněna. Chtějí-li pak ti dva spolu dál setrvat, je to už jejich svobodným rozhodnutím stejně, jako dohoda o rozchodu. Partnerství nelze ani chápat jen jako předpřipravený koktejl hormónů, kladek a pák - stejně jako krásný obraz není jen součtem barev a plátna... K obému je zapotřebí umění, což často některým, příliš rozumově založeným jedincům, uniká...
A tak se přimlouvám za solidní povědomí partnerů o horoskopické pravděpodobnosti jejich vzájemného soužití, za rozšíření těchto (a podobných, skutečně důležitých) informací do škol a rodin, ale též za velkou osobní vůli k vzájemnému pochopení a spolužití. ...A za výjimky, které potvrzují pravidlo, neboť přesně nalinkovat životy ani na sebeodbornější cizí doporučení nelze...:))
