Meditační večer leden 2o1o

Milí přátelé netradičního znění,
věřím, že Vám vydržela chuť se dále společně scházet a stále jemněji pracovat na sobě i pro Celek
a proto Vás s nově nastupujícím rokem zvu na další pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů

v pátek 8.ledna 2o1o od 19.oo hod.
v meditační místnosti Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech ("Centrum souznění")

Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
ZEMĚ - KOV (rok Země právě přechází do roku Kovu)
VODA (zima)
ZEMĚ (znamení Kozoroha)
VZDUCH - DŘEVO (Luna ve znamení Váhy)
...které propojíme v jediný Celek...

S sebou :
svůj nástroj včetně různých paliček (máte-li), hlas,
přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu s talířkem + oheň,
něco ze dřeva, něco z kamene (hlíny, keramiky), něco z kovu, něco ze skla - postačí vždy 1 drobný (osobní) předmět jako symbolika živlu, 5 oblázků (přibližně stejně velkých), bílý látkový kapesník (hadřík),

...chuť smysluplně si hrát, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě...


Těším se na všechny :-)
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Kozoroh(atí)...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Kozoroh je desátým znamením západního zvěrokruhu a jako takový stojí na nejvyšší příčce mezi znameními zemského živlu. Ze Země vyrůstá a stabilitu země k životu nezbytně potřebuje.

* Kozo-roh patří ale také mezi hlavy rohaté a tedy tak trochu tvrdohlavé, někdy trkající, svéhlavé, umíněné a proti zdem hlavou jdoucí... alespoň tak se to nám ostatním může někdy jevit. Vnitřní pohnutky Kozorohů jsou však veskrze smysluplné a většinou nemají s umíněnou sveřepostí zvědavých neukázněných koz pranic společného. Jen je chtít pochopit...

* Kozoroh je vlastně kamzík : na první pohled nemotorná koza, nemaje na nožkách ani přísavky, ani drápky, ani měkké polštářky, jimiž by se mohla zachytit na skále; s očividně chabou výbavou si troufá na nemožné a vylézá po strmých stěnách horských svahů až do těch nejvyšších poloh, kam noha jiného smrtelníka sotva kdy vkročí... jak jen to dokáže ???
Nenechme se mýlit povrchním zdáním - horské kozy mají sice na nohou kopýtka, ale už druhý podrobnější pohled na nich odhalí právě ty měkké polštářky, které působí jako přísavky při krocích skalami a jistí proti sklouznutí po hladkém kameni, ba dokonce okraje jejich kopýtek fungují jako drápky, zachytávající nožky ve spárách skal...
Kozoroh se nezdá, ale disponuje řadou obdivuhodných vlastností a smůlu mají jen ti, kteří se nechtějí zdržovat jejich hledáním...

* Přesně jako kamzík slézá i Kozoroh ty nejvyšší štíty svého života. Nespěchá. Spěch, zbrklost a nedůslednost by jej totiž mohly stát samotný život. Krůček za krůčkem, pomalu a obezřetně klade své nožky jednu za druhou do vlastních stop a pozorně, aby se nevystavil zbytečnému zakolísání, sleduje terén i vlastní cíl. Pranic si nedělá z toho, že jej předběhne kdejaký zajíc - ten se ledaskde zdrží, zakecá, panáčkuje, kličkuje a nakonec do cíle ani nedorazí... Zatím kamzík - Kozoroh svými pečlivě volenými krůčky zdánlivě nerovnou cestou ke svému vysněnému cíli přece jen jistě dojde. Kde je konec rychlým, roztěkaným zajícům, kteří ve své nedůslednosti v půli cesty zapomenou, kam že to vlastně tak spěchali... Jen systematické kladení nožek zaručí bezpečný pohyb po nebezpečném terénu (života) - to vám potvrdí každý horolezec (a že jich mezi Kozorohy najdete !)...

* Kozoroh miluje výšky - u některého se to manifestuje fyzickým lezením po rozhlednách a horských štítech, u jiných se výšky transformují do vysokých osobních cílů (i kdyby tím cílem mělo být "jen" založení rodiny s vytouženou osobou nebo pozice vedoucího místní pošty...). Nešplhá však pro uznání či za lesklými ambicemi, šlape poctivě krůček za krůčkem svoji klikatou cestičkou sám za sebou - za svým předsevzetím, za svou Pravdou, pro stabilitu sebe i Celku...

* Kozoroh potřebuje mít výhled do okolí, potřebuje k životu jasný přehled o situaci, v níž se nachází, o možnostech k dalším krokům. Proto miluje pevný řád Země a stabilitu vesmírných zákonů; jakýkoliv náznak chaosu a nespolehlivosti v okolí jej tragicky vychýlí z rovnováhy.
Však právě na tom staví svoji dravčí taktiku orli, kteří jako jediní loví horské kozy - nenapadají je přímo, jen nalétávají na terénkozu tak dlouho, až ji znejistí, ona ztratí pevnou půdu pod nohama (nejdřív a hlavně v hlavě) a zřítí se ze strmého srázu střemhlav přímo do propasti... v jediném okamžiku orel využije toho smrtelného pádu, za letu uchopí svou kořist a odnáší ji mláďatům do hnízda na skalní římse...
Možná proto se Kozorozi mají tolik na pozoru před Štíry - takto zakuklenými orly. Cítí z nich nebezpečné lovce, využívající momentu překvapení a slabé chvilky...

* Kozoroh je také systematik, archivář, knihovník... - zkrátka má ve svých věcech svůj stabilní a přesný řád, pro okolí příliš nezáživný a usedlý. Dodržuje svůj systém a nabízí druhým pořadač na život, svůj diář, svůj rozvrh...někdy ale (zejména pro nestabilní znamení) až příliš neměnný. Tak neměnný, že až sám Kozoroh v něm zkostnatí a ztratí pružnost nezbytnou k pohybu po stezkách do výšin. Nevyhnutelným následkem takového zkostnatění bývá Kozorohův pocit nepochopení, jinakosti, neporozumění s nejbližším okolím, které jen vnáší nelad a chaos do jinak pevného krokování hodinového strojku Kozorožích životů...
Kozoroh se rodí jako moudrý, vědoucí a zodpovědný stařeček s vrásčitou tváří, ale věkem mládne a až k stáru se stává hravým dítětem - teprve když sám odloží povinně vrozené nutkání sledovat a kontrolovat kroky své i kroky ostatních. Pak teprve i volný pád způsobený orlem prožije jako nádherný let nekonečným vesmírem...

* Sounáležitost se Zemí, vlastní stabilní Střed a pevná půda pod nohama v hlavě - to je vlastně hlavní, co Kozorohům stačí k rozvážnému kráčení životem. Netřeba spěchat - není kam, teprve klidem a systematicky lze dosáhnout skutečně nebeských výšin prakticky holýma rukama - jen trpělivostí a pozorným sledováním kroků...
Nám ostatním by stálo za to se aspoň cosi z této vnitřní skromnosti přiučit...

Přání...

Virtuální videopřání neumím :-)
cizácké děduchy s propitými nosy nemusím ;-) ,
cukroví už nepeču pár let :-D
tak snad
....jen laskavých pár vět :

Kdo Světlo v sobě má, ten nemůže být popleten...
Ať už jsou svátky, nebo všední den
vždy podržme si Radost v srdcích svých
a srdce klidně dál nosme na dlaních...
Nebojme se už strachu, co za zády nám roste
Vždyť jsme tu jenom na krátký čas hosté...

Zázraky jsou přec všude kolem nás
jen pramálo si všímáme
těch obyčejných krás...
Když ale oči i svá srdce otevřem,
už nebude nám malá
tahle naše Zem...

Pár zasněžených dní
a vánoce jsou - "byly"
Však v sobě
zachovejme dárek navždy bílý...

Nechť Láska člověčí i Boží při každém z nás stojí,
jedině skrze ni
zlo neobstojí
a všechna jednotlivá Srdce
se v Jedno
spojí...


Ať Vaše sváteční i všední dny jsou vždy naplněné vyváženým klidem, smysluplnou prací, zdravím, radostí a dobrým zněním... Mirka

SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ 2oo9-1o

Zpráva pro všechny, kdož se opět rádi připojíte k smysluplnému pozitivnímu souznění :

Stejně jako řádku roků nazpět, tak i letos
ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2oo9 od 17. hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci)
se můžeme spojit v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné
zvukové meditaci...
"SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ"

Každý tam, kde zrovna budeme (doma, na chatě, na dovolené..), zklidněmež své myšlenky a připojme k dalším i své jemné znění na znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků u stromku), alikvotní zpěv, mantry, posvátné pozitivní písně... a přispějme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho okolního hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou"
Nebudte-li moci nahlas, připojte se třeba i jen ztišením v meditaci, vzpomínce...

Podaří se jistě navázat a jako v minulých letech, budou zas (nejen) celým naším kousíčkem světa znít kladné a klidné vibrace a písně k posílení Lásky a čistoty...
***
Stejným způsobem pak opět můžeme přivítat též
PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o1o,
pokud možno s klidem v sobě a bez rachotu rachejtlí, třaskavin a bezduchých show...
***
Máte-li chuť a možnost, přizvěte k této společné virtuální meditaci i všechny své známé a přátele, o nichž víte, že jsou "stejné krevní skupiny", je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budou.
Každý budeme se sebou, sám či se svými blízkými - a přesto propojeni v jeden Celek, průběžně znějící 24 hodin celým naším společným pozemským prostorem skkutečně svátečními a léčivými tóny....

Díky za vaše - naše společné sdílení. :-)
Přeji čisté znění...

P.S.: Jako vždy budu ráda za zpětnou vazbu ( i odezvu od vlaštovek na všech kontinentech...?)

MEDITACE SLUNOVRATU

Milí přátelé netradičního znění,
zvu Vás na (poslední letošní)

MEDITACI SLUNOVRATU
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v PONDĚLÍ 21.prosince 2oo9 od 19.oo hod.
v MÁZHAUSU (vstupní hale) Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně paliček, hlas, pohodlný teplý oděv,
svíčku v nehořlavém obalu (+ oheň,)
...úsměv, chuť smysluplně (si) hrát a naladit se na společnou vlnu souznění...

Přiveďte třeba i své (váhající a zvědavé) přátele;
Váš dobrovolný finanční příspěvek poputuje jako vždy na dobročinné účely...

Možná máte pozvánku i na další lákavé akce, které se na sklonku roku jako na povel předhánějí v zajímavosti, možná váháte...
Je to ale trochu komické kosmické dilema, že? Zatímco jiné akce jsou výsostně "neodkladné a dlouho plánované", tento prostý a obyčejný - tisíce let daný astronomický slunovrat opravdu nelze jen tak přehodit na neděli, aniž bychom se dopustili lži sami na sobě a mohli si dovolit kamuflovat pocit, že odchylka den sem - den tam je normální pro přesný řád energií Vesmíru...:))
Není až tak důležité volit s kým a kde budete souznít - souznění s někým (s konkrétním člověkem či postupem) může být dokonce poněkud zavádějící, chete-li dosáhnout stability a svobody uvnitř sebe.
Když ale všichni, kdo už to umíme, budeme uvnitř naladěni upřímně pozitivně, na Celek a nikoli na své vlastní sebestředné zájmy, pak je vedlejší, kde se kdo osobně připojí svou kapkou do všeobecného hrníčku klidu a laskavosti...
V tomto duchu se sejdeme bez "her na vánoce" - těch máme každý doma dosyta (včetně okolních neovlivnitelných vlivů konzumní hysterie a pochybných tradic oslavy života mrtvým kaprem, mrtvým stromkem, mrtvou televizní show..).
Jde nám společně spíše o upevnění a vyladění sebe (samozřejmě potažmo pro druhé), sou-znění s načasovaným rytmem Vesmíru a navýšení vlastního resonančního potenciálu, zářícího následně v našich srdcích až ZA obrysy každého z nás...

Venkoncem se stejně každý musí rozhodnout za sebe sám, zda se půjde honit po nákupech a slevách, jen tak se někam pohodlně kochat, čučet do bedýnky, případně procvičit tělo ...nebo sobě i Vesmíru léčivě zaznít a ještě přispět někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje...
Prostě se každý rozhodněte pro to, co chcete žít, čím byste rádi byli prostoupeni... :)

Těším se na všechny :Ö:
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Střelecký ostrov

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Střelec je nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u Berana či Lva, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti. Pokud se Střelec jen trochu snaží, jistě najde způsob a sílu, jak své duchovní kvality vybrušovat k dokonalosti, aby jeho spontánní energie nevysršela jen tak zbůhdarma...

* Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli. Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce a právě na ochranu bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti. Jeho oheň - je-li nezkrocen - však někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec sotva kdy zahlédne, kolik mrtvol za ním vlastně zůstává...

* Energie Střelce bývá značně kypící, mnohdy neuspořádaná a třaskavá. Komplimenty, jimiž někdy častuje své okolí, nesou stejnou stopu a bývají kdesi na hraně nešťastně volených slov, nezřídka vnímány spíše jako urážky, ironie a sarkasmus, což je lekce zejména pro vztahovačné jedince. Střelec sám absolutně netuší, co se na jeho komplimentech ostatním nelíbí, protože má vždy jen dobrý úmysl. Chce-li však své slovní přestřelky přece jen urovnat a vylepšit, často situaci svou snahou ještě zhorší, než aby něco napravil.

* Pro lepší představu si lze Střelcovu energii přirovnat k pohybu skutečného koně, který se ocitl u vás doma v kuchyni. Nemá zlý úmysl - vždyť je to veskrze poctivka, ale už samotným otáčením se a zmatenou snahou někomu neublížit, svou do všech stran sršící energií, nabitou zbraní a strachem, aby něco nepokazil či nesrazil, dopouští se jednoho karambolu za druhým. Logickým důsledkem Kentaurovy snahy je zdemolovaná kuchyně a všeobecná panika.
Stejně tak je občas podoben poctivému a dobrosrdečnému bernardýnovi, který vítá svého pána se vší svou bernardýní silou a oddaností - skáče, olizuje a vrtí ocasem... co na tom, že při tom páníčkovi zláme žebra, povalí nábytek, rozláme gauč, rozlije hrnec polívky... vyjadřuje přece lásku celou svou bytostí a tak ani jedinou myšlenkou netuší, jak je možné, že o jeho přízeň ostatní náhle zas až tak moc nestojí...
Gungan Jar Jar Binks z filmové série Hvězdných válek - ono vysoké ušaté plandající stvoření, které občas někde svou nevinnou nemotorností způsobilo meziplanetární konflikt - to byl jistě zrozenec znamení Střelce.
Také dětem známá postavička z pohádek o Rákosníčkovi - dráček, který rád pouštěl "uachejtličky" a udiveně sršel na celou oblohu věty "se mnou si nikdo nechce huáááát a nemá mě nikdo uáááád" - byl zcela neomylně stvořen pod neklidným blikáním souhvězdí Střelce...
...Se všemi to ale dobře dopadlo - našli svůj Střed a odtud napřeli svoji neutuchající sílu do smysluplných činností pro dobro celku. Důstojná a prospěšná činnost je totiž to, co Střelec potřebuje, aby z nudy nesršel do svého okolí zbytečné šrapnely. Kentaur postaven na stráž, bernardýn radostně ověnčen soudkem pro zachraňované lyžaře, Jar Jar zaměstnán coby osobní ochranka a diplomatický poradce, a dráček angažován jako nebeský kolotoč...

* Nelze si ale myslet, že Střelec je nějaký nejapný chrlič průšvihů. Je to veskrze poctivá a dobrosrdečná bytost, která má na paměti především dobro svých chráněnců. V naprosté většině svého času se snaží o dobré skutky, nabízí svůj svit domácím i kolemjdoucím a ještě stihne rozsvítit den kolegům, kteří jen udiveně vrtí hlavou "jak vy to děláte, že máte pořád tak dobrou náladu?" Z jeho poctivosti a čistého altruismu bychom všichni měli brát povinné lekce...

* Pro trvalé soužití se Střelcem je dobré mít po ruce neprůstřelnou vestu vlastního klidu a navždy se obrnět trpělivostí a láskou k jeho čistotě; láskou, kterou si bez výjimek zaslouží. Střelcově poctivosti by se dnes měla učit celá naše vychytralá společnost, myslící jen na svoji kapsu. Nezištná snaha Střelců o dobro druhých a nápravu pokřiveného světa je nám zářícím příkladem, že ještě lze existovat s ideály čistoty a upřímnosti v srdci a rovně bránit skutečné hodnoty života...

* Možná bychom měli Střelcům vytvořit na jejich ochanu jakousi rezervaci, nějaký střelecký ostrov, na němž bychom si své Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Navrch huj...

...uvnitř fuj - tohle rčení je v naší zemi hodně známé a používané, ale jak moc si uvědomujeme jeho dosah ? Je totiž mimořádně moudré a vlastně upozorňuje na tvrdý nesoulad s vesmírnými zákony, hlásajícími harmonii "jak navrch - tak uvnitř, jak nahoře - tak dole"...
Jenže žít potřebnou rovnováhu, to už chce trochu odhodlání, nepohodlí a obětování povrchních návyků. Nejednou jsem slyšela větu "Hlavně mi nedávejte žádný bylinky, já vůbec nechci, aby se něco usazenýho dralo z mýho těla ven, jen ať to tam pěkně zůstane schovaný, tam to není vidět, a měla bych pak nepěknou pleť..." Hmmmm.......

Nedávno jsem měla možnost se (jako technická asistentka) zúčastnit velké módní přehlídky a důkladně pozorovat vše, co se dělo v jejím zákulisí.
Jednoduše proto, že už ani nevypínám svůj diagnostický zrak, umožňující mi vhled dovnitř věcí a lidí - ZA (vědomé i nevědomé) masky a pózy, jsem opět zahlédla tolik studijního materiálu, že by to vydalo na slušnou knížečku, ale chci se zmínit jen o tom nejmarkantnějším, co na každého z nás denně zírá všude - mezi lidmi, z obrazovek, pódií, kateder, novin atp., jen to jaksi většina lidí nevnímá. To vše zde zahlédnuté bylo ale jen impulsem k vidění dalších souvislostí...

Modelky na pódiu té přehlídky nádhery a luxusu byly na první pohled opravdu překrásné.
Všechny dívky mistrně nalíčila zkušená kosmetička, která svůj vlastní obličej použila jako vzorník barev. Přesně v duchu skutečnosti, že i líčení je formou sebevyjádření se vším všudy, tato paní nevědomky, leč s profesionální důsledností nanesla na zrcátka obličejíčků všech těch nedospělých děvčat svou vlastní závažnou diagnózu. Nejspíše ani jedna z dívek netušila, že se na její tváři skví kosmetiččina střeva, zahlcená usazeninami až po hranu zhoubnosti, její sotva fungující (nejspíše notně zadehtované) plíce, hraniční nedostatek vápníku, nefunkčnost oběhového systému, nedokrevnost periferií a komický přebytek jangu. Ostatně byly nejspíš samy rády, že se pod tím barevným nánosem ztratily jejich vlastní neuspořádané hormóny, nerovnováhy břišních orgánů, zahlenění dýchacích cest i lymfy, všeobecná nutriční podvýživa či včerejší probdělá noc...
Navrch huj...
Něžná blondýnka, po pódiu kroužící ladným pohybem gazely, schody do šatny však už bere chůzí honáka, právě sesednuvšího po týdnu v sedle z koně...
Navrch huj...
Maminka, sama zjevně bez šance uspět ve světě modelingu (a nejspíše i vlastním životě) protlačuje své ambice skrze dcerušku, která už několik let vše bere povinně za své a proráží mamince cestičku k pseudoV.I.P. stiskům ruky, pocitu důležitosti a vlastního naplnění skrze nastrčenou holčičku...
Navrch huj...
Muži - modelové sice výraznému líčení unikli, ale zůstalo mi záhadou, co vlastně mužského je na Muži roku (mužská obdoba Miss), který na viditelných částech své muskulatury (při předvádění prádla se nedalo přehlédnout) nemá krom vlasů a obočí jediný chloupek, neboť se obden depiluje po celém těle. Netuším, na základě čeho byl vybrán jako nejmužštější štramák roku, ale v zákulisí byl při nekonečném pohledu do zrcadla poněkud zamlklý, pár milostivě utroušených vět znělo velmi samolibě a chůze připomínala spíše baletku našlapující na špičky - snad aby se zdál přece jen trošku vyšší (mnohé modelky měl přes hlavu, asi i proto si vyčesává vlasy do natuženého kohouta...). Střevíce s podpatkem a dlouhou špicí neklamně prozradily jeho sebestřednost...
Navrch huj...
Vždy jsem si naivně myslela, že společenské šaty mají být především funkční, nositelné, taky krásné a hlavně dobře řemeslně zpracované. Proto mne velmi překvapilo, že kromě konfekce a opravdu žensky padnoucích, nádherných sametových večerních toalet, se sem protlačila i hrubá výjimka (snad potvrzující pravidlo). Autorská kolekce příznivkyň temného okultismu, které své zaměření neskrývaně prezentovaly, sršela a trčela svými mnohočetnými agresivními hroty do všech stran; ač sama desítky let šiju, netušila jsem, kde všude se dá na oděv našít ostrá špic... Materiály jejich modelů byly (ostatně jako pokaždé) velmi laciné, desítky let zastaralé, tuhé či beztvaré, kousavé a na omak nepříjemné. Velmi amatérsky zpracované a řemeslně zfušované šatstvo bylo tristně nepadnoucí, křivé a cípaté, pár částí (šitých horkou jehlou) dokonce odpadlo a tak se fofrem špendlilo. Co na tom, vzdálenost pódia od diváků to skryje....
Navrch huj...
Zatímco při ostatních kolekcích vládl v zákulisí provozní šum, pobíhání a neustávající dívčí švitoření, jakmile se začaly modelky oblékat do těchto šatů, veškeré cvrlikání rázem zmlklo jako ptáčata před bouřkou. Nebývale ztěžklé mrtvé ticho provázelo celou prezentaci, podbarvenou na pódiu hudbou vhodnou tak na ples upírů...
Autorka této kolekce nikdy nevychází před obecenstvo a ani se nedivím; už z množství jejích masivních kovových ozdob a řetězů, z vysokých okovaných bot a řady opasků bylo lze vyčíst velký strach z lidí a úpornou snahu ochránit odrazujícím štítem svou drobnou, uvnitř schoulenou, nemocnou a strachuplnou, navenek však propichující tělesnost. Komunikaci tudíž obstarala její kolegyně, ustrojená v (kdysi snad přiléhavých) ušmudlaných nohavicích a sepraném triku, s chorobně řiďounkými rudými vlasy, zjevně závislá (drogy? bulimie?) a zřetelně momentálně mentálně pod vlivem... Temnou těžkou energii, nasáklou do celé téhle kolekce, si na sebe modelky oblékly se všemi těmi kousajícími, škrábavými a rozpadajícími se šaty jako žulový poklop od hrobky - a bylo to na nich znát. Sotva však autorky sbalily své igelitové pytle s modely a definitivně opustily šatnu, viditelně se rozjasnilo, rozproudil se čerstvý vzduch a všeobecné švitoření se rázem zase vrátilo. Ještě chvíli jsme pak sbíraly a vyhazovaly dlouhé špendlíky, zapíchané v okolních šatech, civilních kabátech, záclonách... a pak si kupte model, který z vás udělá "ženu - vamp"...
Navrch huj...
Až komická etuda s gelovými ňadry, která si děvčata s patřičnými škleby přehazovala mezi sebou jako dvě mrtvé medůzy dokud nepadl Černý petr na tu nejplošší, vrátila smích na rty všem. Bylo třeba vyplnit živůtek, tak se starej ! Pro těhotenskou kolekci ale chyběla bříška, takže v poslední vteřině před pódiem pomohly polštářky, mikiny, šály... Některá těhotně se tvářící kuřátka si ale neodpustila poznámky "Fuj, takový hnusný břicho v životě nechci !"...
Navrch huj...

Tohle vše zdá se snad zábavné, protože povrchní. Mnohem závažnější ovšem je, že své "navrch huj" žijeme i v mnohých opravdu důležitých tématech života.
Vzpomínám na některé své učitele, kteří něco úžasně duchovního hlásají a něco jiného žijí, zvláště pak na lektorku, která zaujatě překoktávala své cizí (někým jiným napsané) učební lekce, srdceryvně promlouvala o skromnosti a dobrovolné chudobě, napěchována v luxusním kostýmku a na všech periferiích těla ověšena zlatem... Zevnitř až na povrch křičela touhou po hmotném bohatství a slávě a neuvědomila si, jak je viditelné, že slovy propagovanou skromnost a duchovnost sama nežije...
Navrch huj...
Vzpomínám na všechny, kteří (ve snaze uchovat si za každou cenu svůj povrchní, nedospělý a nepravdivý pocit svobody) sveřepě odmítají legalizovat sňatkem své partnerství s rodičem svého rostoucího potomka... Ani oni si neuvědomují, že svobodní musejí být především uvnitř sebe, zbavit se vlastního lpění a pak se nemohou cítit svazováni jakoukoli smouvou... Pomůže jim jedině vyprostit se nejdříve z vězení vlastních předsudků a nesvobody rozumu, což vyžaduje ale na sobě pracovat a to jim jejich duchovní lenost zatím nedovoluje. Raději tedy vystavují dál své blízké stresu z nejistoty a trapným poznámkám tnutým"do živého", než aby očistili svůj vlastní vztah ke skutečné svobodě ducha...
Navrch huj...

Snažíme-li se ovšem poctivě žít stále více v souladu s harmonií a ctít vesmírné zákony, pak postupně samy odpadají zbytečné rozpory - včetně nerovnováhy navrch a uvnitř.
Vyvažování, narovnávání pokřivených nesouměrností, to je to, co nám umožňuje dospět, dozrát, moudřet. Za porodních bolestí se na místo odumírajícího přebujelého ega rodí skutečná duchovnost...
Učme se své rozpory odhalovat - nebát se růst pro sebe, pro druhé, pro vývoj Celku jako jeho nedílná součást, abychom nadále nečpěli svým vlastním "navrch huj"...