Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....

pátek 7. září 2018

Ukliďme si před svým prahem...

Mnozí z nás si ještě dobře pamatujeme na jarní úklid, vesnické sobotní brigády na vyčištění černých skládek, nepořádků a veřejných prostranství, akce "Z" - zvelebení.
U nás doma se stalo dokonce jakousi nepsanou, vysmívanou a poťouchlou tradicí dělat úklid půdy na 1.máje, když jsme se vrátili z průvodu a chtělo se nám odpočívat po probdělé noci, kdy se pálila "bába" a vápnem psaly pěšinky...
Dobře si pamatuju, jak jsme coby puberťáci brblali, ale šli jsme spolu s ostatními makat s košťaty a lopatami, doprovázeni traktorem a valníkem z JZD, unisono jsme svačili rohlík se salámem a limonádu, financovanou z obecní pokladny... A pak, zjistvše, že to celé byla docela sranda, jsme věděli, že příště půjdeme zas, i když si neodpustíme to své "jakobrblání" - jen aby se neřeklo... Byla to prima příležitost se sejít s lidmi, s nimiž nás nic osobního nespojovalo, setkání ryze mezigenerační a v mnohém poučné - alespoň pro mne. Bylo to nepohodlné, ale asi hodně důležité, protože dodnes zapsané v paměti.

Jsem velmi ráda, že se tak smysluplné aktivity vrací - třeba jako hnutí "Ukliďme Česko", které letos kulminuje v sobotu 15.září.

Myslím, že to je v lidech - ta potřeba spolu-pracovat, setkávat se, propojovat generace i zkušenosti. Jen se tomu už neříká brigáda, ale v různých komunitách to dobře znají a vědí, že to skvěle funguje.
Dnes málokterá mladá rodina bydlí v jednom domě s rodiči a prarodiči, jak bývalo dřív docela normální a časté. Možná ještě na vsích, kde v jednom domě, třeba "na vejminku", starší generace žijí blízko mladých, ale v městských bytech je to velmi vzácný jev.
Je však naprosto přirozené, že dědové a babičky mají na vnoučata přece jen víc času, než jejich rodiče, a tak je mohou naučit věci, které by jinak zanikly. Jako dítě jsem to tak zažívala, jako máma jsem to respektovala, jako babička to dělám, i když mi sociální inženýři pořád posouvají důchodový nárok.

Připadá mi ale velmi nesmyslné, že se dnešní babičky honí na kole, v posilovnách a spiningových centrech, skáčou s padákem, soutěží a honí rekordy, v letadlech obroubí celý svět, zatímco by měly učit svá vnoučata alespoň nějakému zpomalení, zklidnění a naslouchání. Vždyť když se tohle naše pra-děti nenaučí od svých pra-rodičů, nenaučí se to nikdy. Nikdy nepoznají, že život má svou dynamiku, i svoje zklidnění. Nenaučíme-li děti, že až samy zestárnou, budou muset totéž učit svá vnoučata a předávat tak přirozenou štafetu dál, nebudou vědět, jak normálně dozrát a zmoudřet.
Budou se bát stáří, jako už dnes se bojí mnozí senioři. Barvením vlasů, liftingy, botoxem a dalšími "opravami" své karoserie se dnes nejen ženy, ale (hrůzo hrůz !) už i donedávna rozumní muži snaží oddálit neodvratné; bez skutečného úspěchu, obdivováni jen povrchními pochlebovači, stávají se tak vlastními karikaturami, aniž by pochopili opravdový dar věku a bohatství zkušených šedin...
Můj děda říkával o přefintěných ženách, že je to "zezadu lyceum, zepředu múzeum". Dneska by se asi hodně smál, kdyby viděl ty neutuchající pokusy žen i mužů zastavit věk; ...anebo by mu bylo smutno, protože to byl veskrze moudrý člověk.

Tak snad je čas se poučit z chyb, které jsme dopustili smést ze stolu. Je načase si uklidit před vlastním prahem, a taky za ním - uvnitř sebe, uvnitř svých myslí, názorů, uklidit si své místo zde fyzicky i psychicky. Zrevidovat svoji lhostejnost i svoje iluze, postavit se nohama na zem, vymést zpod koberce kyselá jablka, vytáhnout lži z vlastní kapsy, a přestat konečně s (tragi)komickým šaškováním a hraním si na nestíhající, už velmi vyčpělé mladíky a mladice...
...a uznat, že i ty sobotní brigády na úklid, i ta společná sváča - to společné sdílení a (vz)dělání měly svůj velký smysl, ...a nejen v tom, že si pak každý rozmyslel, než odhodil na zem byť jen nedopalek...
Apropos - věděli jste, že právě cigaretové nedopalky jsou daleko větší ekologickou pohromou, ještě větší a všudypřítomnější, než plastová brčka,kelímky a igelitky ? Zkuste to řict nejbližšímu kuřákovi...:-)

Díky za Vaši chvíli i pozornost. Jdu uklízet, za i před svým prahem, bez ohledu na datum....




pondělí 12. února 2018

Román pro psa

(foto: zdroj: Internet)


Velkou část svých dnů trávím doma, protože pracuji doma. Moje "doma" je v bytě, v domě s mnoha dalšími obyvateli. Někteří ze sousedů jsou rovněž přes den doma, protože jsou důchodci, děti, nemocní, anebo proto, že mají víc, než "jen" dvě nohy, hustou srst a ocas. Mluvím teď o psech. Mám psy ráda, ale...


Je dobrý nápad pořídit si psa do bytu ? Z pohledu vytrvalých dětských proseb, smutných návratů do prázdného bytu, kde vás nikdo jiný nečeká a nevítá, snad ano.
Ale jak je to z pohledu psa ?
Majitelé bytu a psa si sotva uvědomují, že jsou vlastně velmi sobečtí; že jejich chlupatý miláček, oddaný nohsled, jejich vítací a mazlicí hračka, jejich hlídač majetků a prostředek k uplatnění síly a moci..., jejich pes je na nich zcela závislý, a v jejich nepřítomnosti vlastně velmi strádá. Lhostejno, že má dostatek jídla a pití, pohodlný pelíšek i hračky; pes sám doma je vždy nevychovaný a vždy v nepohodě, zejména psychicky. Asi sotva mu vysvětlíte svůj pracovní režim a své (i jeho) samostatné povinnosti...

Psí věk je jiný než lidský; říká se, že 1 rok psa odpovídá 7 rokům života člověčího.
Všem je jasné, že dítě mladší sedmi let jistě nenecháte samotné doma a neodejdete do práce. Všichni vědí, že dítě se neobejde bez babičky nebo jiné chůvy.
Přesto mnoho majitelů své psí dítě klidně nechá doma bez dozoru už v ranném štěněcím věku! Jaký je vlastně mezi těmi psími a člověčími dětmi rozdíl ? Vždyť si tak rozumí, potřebují společnost, lásku, dohled dospělých...

Vážení majitelé psů, když odejdete z domova, NENÍ to tak, že váš pes usedne do křesla a čte si svůj oblíbený román, ba ani nesleduje sportovní přenosy..., tak to opravdu nefunguje !
Okamžikem vašeho odchoduje je pes (ve svém vidění dějů) regulérně uvězněn a opuštěn, a jakmile dojdou boty či jiné věci ke kousání, začne logicky volat své(ho) majitele. Volá hlasitě, štěká, vyje, dožaduje se vaší společnosti..., až se tím zoufalým hledáním a smutkem unaví. Pak možná tou únavou na chvilku usne, ale po pár minutách se probudí, aby znovu zjistil, že je stále sám, že jej jeho "smečka" opustila a uvěznila. Prostě chce za nimi, chce běžet za svým pánem, být s ním a hrát si. Jenže nemůže z bytu, může jen znovu opakovat svůj stesk, a tak do nekonečna volá, štěká, vyje, pláče, stěžuje si okolí, doufá a čeká. Velmi hlasitě čeká na návrat (bezohledného) páníčka, takto často celý den, každý den !
A protože bydlí v domě i další psi, samozřejmě jej slyší ...a samozřejmě reagují. Většina jich velmi hlasitě podpoří svého bratra v samotě - vždyť to všichni dobře znají, takže se celý dům chvílemi mění na vyjící útulek odložených bytových psů.
No a tím se psího dramatu nechtěně účastní i ostatní obyvatelé domu - a zdůrazňuji nechtěně. Kdyby chtěli slyšet psa, jistě by si pořídili svého, že ? "Je to pes, tak štěká !"...vysvětlila mi kdysi důrazně jedna paní, stejně hlučná jako její fenka, obě zastupující lukrativní bytovou chovnou stanici.
Inu - jaký pes, takový pán... nebo opačně ? Kdo z nich je víc sám ? Kdo z nich vlastně chodí dělat bobky mezi keře ?

Vážení bytoví pejskaři, je nezbytné si uvědomit, že nežijete sami - pokud možno dřív, než si vůbec psa pro vlastní potěchu sobecky pořídíte. On bez vás trpí ...a nejen on. Bydlí s vámi v domě i lidé, kteří nemusí nutně sdílet Vaše zájmy, lidé, kteří potřebují klid, děti, které potřebují i přes den spát, staří a nemocní, kteří mají možná lehký spánek a těžké bolesti... Zkuste se prostě rozHLÉDnout a být víc oHLEDuplní.

Jak praví klasik: "...když si mne ochočíš, budeš za mne zodpovědný..., stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..." (Malý princ)
Všichni jsme zodpovědní za vše, co jsme k sobě kdy připoutali...
...Jste tedy zodpovědní i za svého psa - a za jeho vytí a štěkání, za jeho hlasitost, jeho (i svou) nevychovanost, i za hromádky kolem domu. Ta zodpovědnost nezmizí, ani když právě nejste doma, tak jako psí hromádky nezmizí, ani když psa venčíte potmě...!

Hmmmm....
Přimlouvám se za psí chůvy, psí babičky či slečny na hlídání. A jestli nikoho takového zatím nemáte, tak aspoň pořǐďte vašemu psovi nějaký ten román; třeba se začte a ztiší se...



pátek 22. prosince 2017

SPOJENÉ CINKÁNÍ ČESKÉ 2017 / 18

Člověče...
postůj na své Cestě a rozhlédni se;
podumej, proč právě tudy jdeš,
pohlédni dolů, zda kroky Tvé neublíží,
i nahoru, zda dosti Světla stezku Tvou provází...
I za sebe se ohlédni, zda za Tebou nespěchá ten,
jenž rád by Tě provázel, bys nebyl sám.
Je-li toto vše dobré pro všechny kolem i pro Tebe, JDI ...



Milí...
po třinácte let vyzývám své známé, přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku...
... a možná pohneme alespoň jednou myslí, jednou myšlenkou, snad posuneme evoluční spirálu - zas alespoň o jeden světelný krok, krůček, prodchnutý čistým zněním, čistým myšlením, čistým konáním, právě my, tady uproStřed...
...uproSTŘED Evropy i sebe samých, tiše souSTŘEDění... alespoň chvíli. Není to snadné, když se nám stále víc chvěje zem pod nohama, ale právě proto...

Připojte se,chcete-li...
Zvu všechny sou-znějící opět ke SPOJENÉMU CINKÁNÍ ČESKÉMU, ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o17, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci), kdy se propojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
Docela postačí se ztišit, usebrat svou mysl, usednout a chvíli nemyslet na nic z našeho života... jen znít... a naslouchat...
Každý tam, kde právě jsme, nastolte pár vteřin ticha ve svých myslích; rozezvučte třeba znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků vánočních), alikvotní zpěv, mantry, posvátné písně...
Zrníčko vlastního svátečního ticha přidáme na misku vah...
Nebudete-li moci nahlas, připojte se alespoň ztišením, vzpomínkou...

***
Stejným způsobem pak tiše přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o18, s klidem v srdci i mysli, bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show. Netřeba posilovat všeobecný humbuk a hulákat do světa hluk vlastního ega. Tu neurvalost přece každoročně nejhůř snáší ty nejjemnější bytosti...

Přizvěte, prosím, k této virtuální meditaci i všechny své stejně naladěné přátele - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budete.. budou...
Staneme se průběžně re-sonujícím, 24 hodin sou-znějícím společným pozemským prostorem, obejmeme Zemi léčivými tóny....

Děkuji za sdílení všemi cestami.
Přeji všem čistá srdce a klidné sou-znění......

středa 8. listopadu 2017

RECY-věci 2017

Motto:
...Všechny ty atomy, které ve mně tančí, půjdou jednou tančit jinam; potom se promění v křídlo motýla, listy stromu nebo bleší nožku,..., a po mně tu zůstane jenom píseň........



S radostí zvu Vás na již osmý ročník předvánoční benefiční
Galerie RECY-věci, který zahájíme v neděli 26.11.2017 v 18.oo hodin v klatovské Čajovně UNMP (v hradbách - za Bílou věží)... a potrvá až do 28.11.2017 tamtéž...

Jste srdečně zváni na výtečný čaj a nákup naprosto originálních a neopakovatelných dárků, užitečných i dekorativních krásných drobností, 100% ručně vyráběných originálů z recyklovaných a zbytkových materiálů.
Ke koupi budou naprosto jedinečné výrobky z textilu, papíru, plastů, skla, kovu, nově i z vosku, květů a dalších běžných i neobvyklých materiálů...
Přijďte a změňte sami sebe, vylepšete svoje návyky třeba zakoupením a používáním látkové nákupní tašky namísto igelitky, šitého nákupního sáčku místo mikrotenu, dárkového pytlíčku místo hory balicích papírů..., milé maličkosti pro děti i dospělé, dárek i obal - vše na jednom místě, vše recyklované...

Celý vesmír přirozeně recykluje... Ani atom hmoty, ani paprsek energie nepřijde nazmar, vše se jen přetváří a přelévá v nekonečném cyklu zrodu, zániku a znovuzrození... jen člověk vytváří odpad !
Pojďme to změnit a učme se od přírody, jak využít staronové zdroje - smysluplně recyklujme...


Ano, používáme suroviny, které by pro druhé byly již odpadem, ale není to žádný bazar; všechny nabízené věci jsou nově vyrobeny, a jsou podrobeny přísné a důkladné fyzické i energetické očistě..., vyráběny s láskou k rukodělné tvorbě, s úctou k planetě a našim dětem i pradětem, které budou žít právě v takovém prostředí, jaké jim my zde a nyní zanecháme...

Máte-li možnost, prosím podpořte naši aktivitu a sdílejte tuto informaci s dalšími, stejně naladěnými a vnímavými lidmi, případně si můžete napsat o plakát (mail: mirka.smidova@seznam.cz), vytisknout jej a vyvěsit na místo, kde se vnímaví lidé scházejí...

Nemůžeme za takovou službu zaplatit - začínáme i končíme s nulou v kase; odměnou Vám bude "jen" dobrý pocit.... a to není málo...
Svou účastí pomůžete vícekrát - vědomou propagací a zakoupením recyklovaných výrobků pomůžete odlehčit Zemi od několika zbytečných hromádek odpadu, a výtěžek akce se stane opět příspěvkem pro řadu bezbranných čtyřnohých sirotků v našem nejbližším okolí...
Přijďte se potěšit dobrou věcí, dobrým čajem a dobrým nákupem....
Těšíme se na Vás... tým RECY-věci

středa 13. září 2017

Meditace podzimní rovnodennosti

V době vlády PÁTÉHO ELEMENTU zvu všechny sou-znějící na společnou virtuální
MEDITACI PODZIMNÍ ROVNODENNOSTI

s léčivými zvuky TIBETSKÝCH MÍS a alikvot....

V pátek, 22. září 2017 od 18.oo hodin,
...každý tam, kde právě jste...
...vítáni jsou pokročilí i začátečníci...

***

Připojit se můžete :

- svou znějící (tzv.tibetskou) miskou, tichým cinkáním zvonečku, mantrou, posvátnou písní, nebo jen ztišením a vzpomínkou na baboletní procházku (nebo přímo při ní)...
- svým malým OSOBNÍM symbolem ROVNOVÁHY dne a noci, světla a tmy, Jangových a Jinových sil... (při osobním meditačním setkání z nich vždy sestavujeme tématickou mandalu))), Rovnováhy kolem STŘEDU, která podle astronomů nastane právě 22.9.2017 cca ve 20:18 hod.
...může to být např. obrázek, obrazec, mandala, květ ze zahrádky, který by už nevydržel ranní mrazíky nastávajícího podzimu (řezané květy z obchodu opravdu nekupujte !)
- v pohodlném oděvu
- s chutí zklidnit a usebrat mysl, a připomenout si tiché zázraky zrání plodů, pestré barvy podzimu i přípravu přírody na zimní klid (stejně jako v našich myslích a životech)
- s dobrou náladou a úsměvem..... :-)

Těším se na Vás všechny, kdo se přidáte...
Komorní forma Meditace se bude konat fyzicky v Klatovech, a současně i na mnoha dalších místech republiky..., avšak při naladění své mysli na "stejnou vlnu" - stejné téma, stejný klid, ve stejný čas..., se vlastně někde v časoprostoru potkáme.....:-)


Děkuji a přeji dobré dny.

sobota 17. června 2017

Letní slunovrat 2017

MOTTO:
"...Neházej zbytky jídla do ohně, polož je na zem.
My zítra odejdeme a jiní lidé přijdou a snědí je.
Jací lidé ?
Rosomák přijde, jezevec přijde, vrána přijde, myš přijde,
a když myš nepřijde, mravenec přijde.
V tajze chodí mnoho lidí.
Jsou stejní jako my, jen kabát mají jiný..."

Domorodý lovec Děrsu Uzala



Milá Sluníčka,

děkuji všem, kteří mohli, chtěli, prostě si vyhradili čas a přišli na osobní Meditaci letního Slunovratu. Přišlo mnoho lidí...
...Bubeníci přišli, bubenice přišly, bubny a bubínky přišly, barel přišel i s paličkami z angreštu, kropáček přišel, kyblíky přišly, plechovka přišla..., mnoho bambusových klepadel přišlo...
...přišel Oheň, přišla i Voda - třebaže jen na dohled, přišel Kov a přišlo Dřevo, přišla i Země s košíkem sluncí...
...Pivoňka přišla, přišly i Jahody a Lilie, přišla velkokvětá Divizna, přišel i Yzop a Řepík, přišly Křišťály i květy Šalvěje, přišla Levandule a Vojtěška, přišel i divoký Ječmínek a Koukol...,
...a s nimi přišlo několik Brouků, velký Komár přišel... a Hrdličky z okolí - hned, jak Kos v pítku dokončil večerní koupel, přicházely poslouchat, co se to děje, ... :-)
Všichni jsme se vešli a užili si mnoho radostí. Zněly rytmy, zněl smích, zněly posvátné tóny a zněla Sluneční mantra...
Pili jsme čaj z jahod a máty, rozzářili svá srdce, bubnovali a plácali se do stehen, čekali na déšť, naslouchali tichu i zpívali...,

Pak slíbili jsme sobě, Zemi i Vodě, že na svých Cestách nezanecháme odpadky, které by Zemi či Vodu otrávily.
Jen zbytky jídla už nebudeme házet do ohně...


Chcete-li, můžete ještě také přijít, jste zváni, ať jste kdekoli...
Sejdeme se virtuálně (v mysli, každý tam, kde právě budeme), ve středu 21.6.2017.
"Přijďte" kdykoli během tohoto dne, v němž letošní letní slunovrat nastává...
Zpívejte, rozsviťte svá srdce radostí, úsměvem..., najděte svůj Střed...


Přeji Vám krásné letní dny a bezpečný návrat ze všech Cest............... Děkuji.


čtvrtek 1. června 2017

Nálety a brum… brum, brum...

(foto: volně dostupný zdroj z internetu)

Asi před třiceti lety jsem se musela smířit s vlastní zesílenou vnímavostí. Prostě vnímám a slyším věci, které ostatní nevnímají a neslyší.
Když jsem pracně vysvětlila kolegyni, že cítím ultrazvuk (zapnutý sonograf v ambulanci za zdí), nevěřila mi, dokud se, poněkud vykulená, osobně nepřesvědčila.
Následovalo vnímání nepříjemné energie kopírek, mobilů, antén..., i pro mne překvapující silný vjem při CT vyšetření. Když jsem rentgenologovi popsala přesný postup paprsku uvnitř mé zlomené nohy, nevěřícně vrtěl hlavou, ale mohl jen potvrdit…
Chvění vlastních dlouhých kostí před a při zemětřeseních jsem zmínila už v dřívějším článku o SEISMOSENZITIVITĚ...

Po patnácti letech muziko-terapeutické praxe a práce s alikvotními zvuky mohu jen konstatovat, že slyšet něco, co ostatní neslyší, je někdy pořádným oříškem. Už je pro mne celkem normální, že slyším zvonící budík či mobil z vedlejšího domu, ale tepavý hukot paraboly převaděče telefonního signálu byl děsivým zážitkem. Dodnes nechápu, proč ten dusot neslyšel nikdo kromě mne - ani technici, kterým jsem hlásila onu podivnou zvukovou poruchu, narážející jako vzdušný příboj nad půlkou města; změřili, potvrdili, ale neslyšeli…
S takovým vnímáním není snadné žít mezi křižovatkami a nádražími, ale dá se na to zvyknout, podobně jako si pes "zvykne" na silvestrovské petardy...

Jsou však zvuky, které jsou velmi, velmi nebezpečné...
...jako třeba loňské (a žel už i letošní) hloubkové nálety na Klatovy.
Letištěm nedaleko města denně otřásají silné motory letadel, vynášejících lačné parašutisty do oblak, aby je v zápětí ta letící obluda vyplivla, a se stejně obřím hukotem klesla na letiště pro další várku nedočkavých hazardérů.
Ten hluk je nadmíru nepříjemný, otravný, nedobrovolný a nevypnutelný. Ovšem nejhorší je, když se břichatá letadla vznesou k nebi ve skupinách. Motory v tahu produkují velmi hluboký, zlověstně temný zvuk, až příliš podobný zvuku hloubkařů, nalétávajících na válkou zničená města, domovy, strategická místa… Patřím ke generaci, která to sice už nezažila, ale válečných filmů jsme si povinně užili až dost.
Všichni máme v podvědomí uloženo to děsivé nebezpečí, které tento konkrétní zvuk přináší; a není to jenom vzpomínka. Ten zvuk je na trvalo vpálen do lidské druhové paměti, a má i své specifické fyzické odezvy : naše tělo se bezděky přikrčí, vyplašená mysl hledá úkryt, svaly a srdce se vyplavením adrenalinu připravují k útěku, nastává stresová zátěž, rovnající se boji o život...

Podívejme se na to věcně: po zvukové stránce je hluboký zvuk letadlového motoru totiž velmi blízký infrazvuku, často jej dokonce obsahuje, ale lidské ucho tuto část zvukového spektra běžně neslyší. Neslyší, ale vnímá !!! Vnímá a reaguje...

Poslední roky se ve světě i v ČR objevují svědectví z míst, kde je slyšitelný tzv. BRUM – hluboký, stálý či kolísavý zvuk, který jako by neměl zdroj. Mnohdy je slyšet ze skalních masivů, jindy z prostoru, někdy je podobný zvuku nejhlubších varhanních píšťal, jindy zní spíše „plechově, strojově“. Tak jej popisují svědci.
Avšak vědci (ani větci) se zatím nedohodli, zda se jedná o technologický zvukový smog, pocházející z lidské činnosti, či nářek Země, která se „jen“ hlasitě protahuje v geologických vrstvách…

Zcela jistě však víme, že infrazvuk a blízké nízké frekvence mají specifické vlastnosti, šíří se snadno na velké vzdálenosti (což využívají třeba sloni), nelze přesně lokalizovat zdroj ani směr..., ovšem při dlouhodobém vlivu prokazatelně způsobují zdravotní potíže.
Známý je případ z Lhanic, kde před několika lety právě neustávající nízkofrekvenční brum (zaviněný prý technickým zařízením v Dukovanech) působil mnoha lidem úporné bolesti hlavy, krvácení z nosu, nespavost, noční děsy, psychický stres. Objektivním pozorováním i přístroji byl opakovaně zjištěn (infra)zvukový smog...
Rovněž víme, že mnohé lidské stavby a technická zařízení – sila, jímky, nádrže…, vysoké, ale i důlní stavby, vrty..., bazény, roury, trubky, uskladněný stavební materiál..., akvária, lány solárních panelů..., to vše způsobuje při určitém proudění vzduchu vznik (infra)zvuků, podobně jako hluboké lodní sirény.

Nejspíš neexistuje statistika, která by potvrdila přímou úměru psychických „onemocnění“, závažných stresů, depresí, sebevražd, srdečních kolapsů, nervových zhroucení, selhání krevního oběhu, ledvin a ostatních rezonujících orgánů, či dalších zdravotních zátěží v lokalitách se zvukovým smogem.
Mohu však poskytnout informaci o rostoucím počtu mých klientů, kteří se stejnými potížemi přicházejí za mnou, jsouce stále častěji odstrkováni bezradnými lekaři do psychiatrických ambulancí...

Klatovští letci nám dopřávají (infra)zvukovou stresovou zátěž vrchovatě.
Pominu-li hektolitry zbytečně vyplýtvaného paliva, krychlové metry spalin z motorů steroidně vyhlížejících letadel, znečišťujících jinak hrdě zelené město, pominu-li hazardování se zdravím dobrovolných skokanů i pilotů, opravdu nemohu pominout nesnesitelný hluk se všemi jeho zdravotními důsledky, které dopadají na všechny, kteří jsme nuceni nedobrovolně ten brum poslouchat, a to téměř nepřetržitě. Takřka půl roku, den co den, mnohokrát za den, často i v noci, nalétávají hloubkaři na město...
Hmmm... Taky vám to připomíná blížící se bombardování...?

Jsem člověk, fandící proudění vzduchu; nízký průlet nad krajinou považuji za jedinečný zážitek, nesrovnatelný s ničím jiným... Obdivuji ptáky, letící balón i rogalo...
Dychtění skokanů a komerční cvrkot na klatovském letišti však nemá s poezií tichého letu pranic společného; je to jen byznys, hazard a hluk.
Opravdu neznám jinou, tak úzkou zájmovou skupinu, která by svou soukromou (a veřejně neprospěšnou) činností obtěžovala tak širokou veřejnost - tak urputně, tak dlouhodobě, tak všudypřítomně, tak sobecky... a s takovým požehnáním radních!
Netuším, jak velký je osobní zájem volených zástupců města na chodu letiště, kde je ročně zaznamenán rekordní počet vážných i smrtelných úrazů (především kvůli komerčně motivované a lehkovážné toleranci nebezpečných seskoků, jinde v Evropě již zakázaných; škoda jen, že na webových stránkách letiště nenajdete také slova rodičů zemřelých skokanů).
Možná, že se zdejší páni radní, kteří tuto všem nebezpečnou kratochvíli povolili a podporují, a případné stížnosti shazují ze stolu s argumentem údajného prospěchu města, poněkud spletli.
Snad se jim zapletly šňůry, když místo zájmů svých voličů – početných, hlukem otravovaných občanů města, teď tahají za šňůru byznysu a hájí zájmy malé skupinky potenciálně dobrovolných dárců orgánů z letiště, zaštiťujíc se turistickou atraktivitou...
Hmmmm..... Je to jako zapřáhnout vůz před koně, nebo do parašutisty naložit letadlo...

V každém případě je to do nebe volající...
...a tak se do nebe ptám:
Jak dlouho bude pověstná mlčící většina klatovských slyšících mlčet a krčit při náletech hlavy ???

...Ostatně... jistě brzo budou zas nějaké volby, že ….?…. !!!