Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....
Zobrazují se příspěvky se štítkemBio - rytmy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBio - rytmy. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 20. září 2019

Rovnodennost podzimu

motto:
...Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla....


Po horkém létu, zklidněni chladem baboletních rán a vzácných kapek vody, nastává čas se usebrat a ohlédnout se za první půlkou roku.
Právě nadchází vyrovnání dne a noci - podzimní rovnodennost, kdy Slunce i u nás vidíme vycházet přesně na východě a zapadat přesně na západě.
Vidíme, jak se příroda začíná chystat k usínání, ale ještě (i nám) předá plody.
Někteří zpracováváme úrodu (tedy kdo nějakou má - ze zahrad svých či jiných...:-)), připravujeme a ukládáme výsledky svého zahradničení do zásob, užíváme si jedinečnost sezónního ovoce i zeleniny... Je to radost...


Už před lety mne zaujala malá říkanka, kterou mne tehdy naučila vnučka. Znala ji ze školky, kde si ji společně říkali vždy před jídlem.
Tahle dětská rýmovačka mi připomněla, že my, dospělí, kteří jsme vyrostli v době bez modliteb, mnohdy i ze setrvačnosti či spěchu zapomínáme poděkovat Zemi za jídlo, za plody a vše, co nám dává - přesněji co si z ní bereme.

Málo si země vážíme - často je to pro nás jen "pole, cesta, záhon, substrát, kompost, hlína, bláto, kamení, suť...", nebo prostě jen "špinavé boty"... - pojmenováváme zem toliko podle momentální situace, možnosti využití, nálady.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že z ní vlastně pocházíme ? Že i my jsme fyzicky stvořeni ze stejných prvků jako biblický Adam či pověstný Golem, z hlíny uplácaný, šémem oživený - že i naše těla jsou vyrostlá ze stejných složek, jaké obsahuje zem ? ...A že právě ona "zem" obsahuje stejné prvky, jako celý vesmír ? A že i v plodech, které sklízíme a konzumujeme, jsou tytéž elementární stavební kameny, jaké existují a kolují v celém kosmu, ...i v našich buňkách?

Zaposlouchali jste se někdy do řeči země ? Naslouchali jste někdy jejím zvukům (a teď nemyslím šumění korun stromů ani ptačí koncert) ? Naslouchali jste někdy vědomě zvuku kamínků, vrzajících pod bosou nohou ? Zaposlouchali jste se do písně písku při jeho přesívání či přesýpání ? Slyšeli - cítili jste někdy pod nohama země-třesení ?
To dělá opravdu málokdo, ale vřele doporučuji - udělejte to aspoň teď. A jestli taky nemáte vlastní zahrádku, poslechněte si třeba "jen" koncert země při přesazování květináčů, nebo aspoň šustění písku pod podrážkami bot...


Jsme všichni JEDNO - my, půda, kameny, hory, Země, ...planety, hvězdy..... Stále stejný materiál, jen jinak poskládaný, v mnoha formách, ale stále tentýž. Věčný a věčně recyklovaný.
Prach jsi a v prach se obrátíš... tu větu každý zná, ale někdy nám to citelně připomene až odchod blízké duše.


Oka-mžik rovnodennosti je oka-mžikem Středu, skutečný střed roku, nazýván Mariánským, babím, indiánským létem... jak kdo chcete.
Je to ale i darovaná příležitost k zastavení a vcítění - stačí se jen na chvíli ztišit a ...naslouchat.
Jakmile se, třeba i jen v jediné vteřině, s-ladíte a propojíte s bio-polem energie Země, stanete se (vědomě) její sou-částí; zaslechnete její řeč, uslyšíte - ucítíte zvuky Země, její zpěv, harmonii, mohutný, objímající mnoho-akord.... páááni... ta hloubka...
A pak možná zaslechnete vše - tedy i kakofonii jejího nářku a pláče. Ten usedavý pláč, tiše křičící z bolesti nad chováním lidí - jejích dětí, kteří, roz-laděni vlastním slepým egem, Matce Zemi krutě ubližují - z nevědomosti, z chamtivosti, z lhostejnosti a hlouposti...
Možná jsou to ONI, ne MY, kdo dělá nedobré věci a nedobrá rozhodnutí, ale ve výsledku to VŠECHNO sdílíme VŠICHNI.
ACH JO.....

Změnu k rovnováze však můžeme - smíme - máme právo (či povinnost?) nastolit pouze u sebe, a právě TEĎ je na to vhodná chvíle. Každý sám, každý v sobě, uvnitř, vlastním roz-hodnutím. Nikdo to za nás neudělá - nikdo nemá právo ani povinnost to udělat za nás!
...TAK JO. Začněme třeba tou prostou dětskou říkankou, malým, ale pokorným poděkováním za jídlo :

Všechno, co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den
vytahuje rostlinky ze země ven.

Děkujem ti, sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti, země milá,
žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť !


:-Děkuju.

čtvrtek 4. října 2018

O bohatství (podzimu, stromů, lidí...)

Letošní suché léto bylo náročné pro všechny. Mnoho stromů uschlo takříkajíc nastojato - hlavně ty mělce kořenící, které nedosáhly na hlubší spodní vodu; vždyť koncem prázdnin už dokonce vadly i duby, které disponují hlubokým kůlovým kořenem...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...

Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...

A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?

Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???

Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...

Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...

My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...


středa 13. září 2017

Meditace podzimní rovnodennosti

V době vlády PÁTÉHO ELEMENTU zvu všechny sou-znějící na společnou virtuální
MEDITACI PODZIMNÍ ROVNODENNOSTI

s léčivými zvuky TIBETSKÝCH MÍS a alikvot....

V pátek, 22. září 2017 od 18.oo hodin,
...každý tam, kde právě jste...
...vítáni jsou pokročilí i začátečníci...

***

Připojit se můžete :

- svou znějící (tzv.tibetskou) miskou, tichým cinkáním zvonečku, mantrou, posvátnou písní, nebo jen ztišením a vzpomínkou na baboletní procházku (nebo přímo při ní)...
- svým malým OSOBNÍM symbolem ROVNOVÁHY dne a noci, světla a tmy, Jangových a Jinových sil... (při osobním meditačním setkání z nich vždy sestavujeme tématickou mandalu))), Rovnováhy kolem STŘEDU, která podle astronomů nastane právě 22.9.2017 cca ve 20:18 hod.
...může to být např. obrázek, obrazec, mandala, květ ze zahrádky, který by už nevydržel ranní mrazíky nastávajícího podzimu (řezané květy z obchodu opravdu nekupujte !)
- v pohodlném oděvu
- s chutí zklidnit a usebrat mysl, a připomenout si tiché zázraky zrání plodů, pestré barvy podzimu i přípravu přírody na zimní klid (stejně jako v našich myslích a životech)
- s dobrou náladou a úsměvem..... :-)

Těším se na Vás všechny, kdo se přidáte...
Komorní forma Meditace se bude konat fyzicky v Klatovech, a současně i na mnoha dalších místech republiky..., avšak při naladění své mysli na "stejnou vlnu" - stejné téma, stejný klid, ve stejný čas..., se vlastně někde v časoprostoru potkáme.....:-)


Děkuji a přeji dobré dny.

sobota 17. června 2017

Letní slunovrat 2017

MOTTO:
"...Neházej zbytky jídla do ohně, polož je na zem.
My zítra odejdeme a jiní lidé přijdou a snědí je.
Jací lidé ?
Rosomák přijde, jezevec přijde, vrána přijde, myš přijde,
a když myš nepřijde, mravenec přijde.
V tajze chodí mnoho lidí.
Jsou stejní jako my, jen kabát mají jiný..."

Domorodý lovec Děrsu Uzala



Milá Sluníčka,

děkuji všem, kteří mohli, chtěli, prostě si vyhradili čas a přišli na osobní Meditaci letního Slunovratu. Přišlo mnoho lidí...
...Bubeníci přišli, bubenice přišly, bubny a bubínky přišly, barel přišel i s paličkami z angreštu, kropáček přišel, kyblíky přišly, plechovka přišla..., mnoho bambusových klepadel přišlo...
...přišel Oheň, přišla i Voda - třebaže jen na dohled, přišel Kov a přišlo Dřevo, přišla i Země s košíkem sluncí...
...Pivoňka přišla, přišly i Jahody a Lilie, přišla velkokvětá Divizna, přišel i Yzop a Řepík, přišly Křišťály i květy Šalvěje, přišla Levandule a Vojtěška, přišel i divoký Ječmínek a Koukol...,
...a s nimi přišlo několik Brouků, velký Komár přišel... a Hrdličky z okolí - hned, jak Kos v pítku dokončil večerní koupel, přicházely poslouchat, co se to děje, ... :-)
Všichni jsme se vešli a užili si mnoho radostí. Zněly rytmy, zněl smích, zněly posvátné tóny a zněla Sluneční mantra...
Pili jsme čaj z jahod a máty, rozzářili svá srdce, bubnovali a plácali se do stehen, čekali na déšť, naslouchali tichu i zpívali...,

Pak slíbili jsme sobě, Zemi i Vodě, že na svých Cestách nezanecháme odpadky, které by Zemi či Vodu otrávily.
Jen zbytky jídla už nebudeme házet do ohně...


Chcete-li, můžete ještě také přijít, jste zváni, ať jste kdekoli...
Sejdeme se virtuálně (v mysli, každý tam, kde právě budeme), ve středu 21.6.2017.
"Přijďte" kdykoli během tohoto dne, v němž letošní letní slunovrat nastává...
Zpívejte, rozsviťte svá srdce radostí, úsměvem..., najděte svůj Střed...


Přeji Vám krásné letní dny a bezpečný návrat ze všech Cest............... Děkuji.


čtvrtek 1. června 2017

Nálety a brum… brum, brum...

(foto: volně dostupný zdroj z internetu)

Asi před třiceti lety jsem se musela smířit s vlastní zesílenou vnímavostí. Prostě vnímám a slyším věci, které ostatní nevnímají a neslyší.
Když jsem pracně vysvětlila kolegyni, že cítím ultrazvuk (zapnutý sonograf v ambulanci za zdí), nevěřila mi, dokud se, poněkud vykulená, osobně nepřesvědčila.
Následovalo vnímání nepříjemné energie kopírek, mobilů, antén..., i pro mne překvapující silný vjem při CT vyšetření. Když jsem rentgenologovi popsala přesný postup paprsku uvnitř mé zlomené nohy, nevěřícně vrtěl hlavou, ale mohl jen potvrdit…
Chvění vlastních dlouhých kostí před a při zemětřeseních jsem zmínila už v dřívějším článku o SEISMOSENZITIVITĚ...

Po patnácti letech muziko-terapeutické praxe a práce s alikvotními zvuky mohu jen konstatovat, že slyšet něco, co ostatní neslyší, je někdy pořádným oříškem. Už je pro mne celkem normální, že slyším zvonící budík či mobil z vedlejšího domu, ale tepavý hukot paraboly převaděče telefonního signálu byl děsivým zážitkem. Dodnes nechápu, proč ten dusot neslyšel nikdo kromě mne - ani technici, kterým jsem hlásila onu podivnou zvukovou poruchu, narážející jako vzdušný příboj nad půlkou města; změřili, potvrdili, ale neslyšeli…
S takovým vnímáním není snadné žít mezi křižovatkami a nádražími, ale dá se na to zvyknout, podobně jako si pes "zvykne" na silvestrovské petardy...

Jsou však zvuky, které jsou velmi, velmi nebezpečné...
...jako třeba loňské (a žel už i letošní) hloubkové nálety na Klatovy.
Letištěm nedaleko města denně otřásají silné motory letadel, vynášejících lačné parašutisty do oblak, aby je v zápětí ta letící obluda vyplivla, a se stejně obřím hukotem klesla na letiště pro další várku nedočkavých hazardérů.
Ten hluk je nadmíru nepříjemný, otravný, nedobrovolný a nevypnutelný. Ovšem nejhorší je, když se břichatá letadla vznesou k nebi ve skupinách. Motory v tahu produkují velmi hluboký, zlověstně temný zvuk, až příliš podobný zvuku hloubkařů, nalétávajících na válkou zničená města, domovy, strategická místa… Patřím ke generaci, která to sice už nezažila, ale válečných filmů jsme si povinně užili až dost.
Všichni máme v podvědomí uloženo to děsivé nebezpečí, které tento konkrétní zvuk přináší; a není to jenom vzpomínka. Ten zvuk je na trvalo vpálen do lidské druhové paměti, a má i své specifické fyzické odezvy : naše tělo se bezděky přikrčí, vyplašená mysl hledá úkryt, svaly a srdce se vyplavením adrenalinu připravují k útěku, nastává stresová zátěž, rovnající se boji o život...

Podívejme se na to věcně: po zvukové stránce je hluboký zvuk letadlového motoru totiž velmi blízký infrazvuku, často jej dokonce obsahuje, ale lidské ucho tuto část zvukového spektra běžně neslyší. Neslyší, ale vnímá !!! Vnímá a reaguje...

Poslední roky se ve světě i v ČR objevují svědectví z míst, kde je slyšitelný tzv. BRUM – hluboký, stálý či kolísavý zvuk, který jako by neměl zdroj. Mnohdy je slyšet ze skalních masivů, jindy z prostoru, někdy je podobný zvuku nejhlubších varhanních píšťal, jindy zní spíše „plechově, strojově“. Tak jej popisují svědci.
Avšak vědci (ani větci) se zatím nedohodli, zda se jedná o technologický zvukový smog, pocházející z lidské činnosti, či nářek Země, která se „jen“ hlasitě protahuje v geologických vrstvách…

Zcela jistě však víme, že infrazvuk a blízké nízké frekvence mají specifické vlastnosti, šíří se snadno na velké vzdálenosti (což využívají třeba sloni), nelze přesně lokalizovat zdroj ani směr..., ovšem při dlouhodobém vlivu prokazatelně způsobují zdravotní potíže.
Známý je případ z Lhanic, kde před několika lety právě neustávající nízkofrekvenční brum (zaviněný prý technickým zařízením v Dukovanech) působil mnoha lidem úporné bolesti hlavy, krvácení z nosu, nespavost, noční děsy, psychický stres. Objektivním pozorováním i přístroji byl opakovaně zjištěn (infra)zvukový smog...
Rovněž víme, že mnohé lidské stavby a technická zařízení – sila, jímky, nádrže…, vysoké, ale i důlní stavby, vrty..., bazény, roury, trubky, uskladněný stavební materiál..., akvária, lány solárních panelů..., to vše způsobuje při určitém proudění vzduchu vznik (infra)zvuků, podobně jako hluboké lodní sirény.

Nejspíš neexistuje statistika, která by potvrdila přímou úměru psychických „onemocnění“, závažných stresů, depresí, sebevražd, srdečních kolapsů, nervových zhroucení, selhání krevního oběhu, ledvin a ostatních rezonujících orgánů, či dalších zdravotních zátěží v lokalitách se zvukovým smogem.
Mohu však poskytnout informaci o rostoucím počtu mých klientů, kteří se stejnými potížemi přicházejí za mnou, jsouce stále častěji odstrkováni bezradnými lekaři do psychiatrických ambulancí...

Klatovští letci nám dopřávají (infra)zvukovou stresovou zátěž vrchovatě.
Pominu-li hektolitry zbytečně vyplýtvaného paliva, krychlové metry spalin z motorů steroidně vyhlížejících letadel, znečišťujících jinak hrdě zelené město, pominu-li hazardování se zdravím dobrovolných skokanů i pilotů, opravdu nemohu pominout nesnesitelný hluk se všemi jeho zdravotními důsledky, které dopadají na všechny, kteří jsme nuceni nedobrovolně ten brum poslouchat, a to téměř nepřetržitě. Takřka půl roku, den co den, mnohokrát za den, často i v noci, nalétávají hloubkaři na město...
Hmmm... Taky vám to připomíná blížící se bombardování...?

Jsem člověk, fandící proudění vzduchu; nízký průlet nad krajinou považuji za jedinečný zážitek, nesrovnatelný s ničím jiným... Obdivuji ptáky, letící balón i rogalo...
Dychtění skokanů a komerční cvrkot na klatovském letišti však nemá s poezií tichého letu pranic společného; je to jen byznys, hazard a hluk.
Opravdu neznám jinou, tak úzkou zájmovou skupinu, která by svou soukromou (a veřejně neprospěšnou) činností obtěžovala tak širokou veřejnost - tak urputně, tak dlouhodobě, tak všudypřítomně, tak sobecky... a s takovým požehnáním radních!
Netuším, jak velký je osobní zájem volených zástupců města na chodu letiště, kde je ročně zaznamenán rekordní počet vážných i smrtelných úrazů (především kvůli komerčně motivované a lehkovážné toleranci nebezpečných seskoků, jinde v Evropě již zakázaných; škoda jen, že na webových stránkách letiště nenajdete také slova rodičů zemřelých skokanů).
Možná, že se zdejší páni radní, kteří tuto všem nebezpečnou kratochvíli povolili a podporují, a případné stížnosti shazují ze stolu s argumentem údajného prospěchu města, poněkud spletli.
Snad se jim zapletly šňůry, když místo zájmů svých voličů – početných, hlukem otravovaných občanů města, teď tahají za šňůru byznysu a hájí zájmy malé skupinky potenciálně dobrovolných dárců orgánů z letiště, zaštiťujíc se turistickou atraktivitou...
Hmmmm..... Je to jako zapřáhnout vůz před koně, nebo do parašutisty naložit letadlo...

V každém případě je to do nebe volající...
...a tak se do nebe ptám:
Jak dlouho bude pověstná mlčící většina klatovských slyšících mlčet a krčit při náletech hlavy ???

...Ostatně... jistě brzo budou zas nějaké volby, že ….?…. !!!


pondělí 20. února 2017

MEDITACE jarní rovnodennosti



Po dlouhé zimě, natěšeni na jaro, probouzení přírody a písničky (nejen) ptačí, nastává vhodná chvíle se alespoň virtuálně sejít...


...proto Vás při příležitosti JARNÍ ROVNODENNOSTI tímto zvu na


společnou virtuální MEDITACI s léčivými zvuky TIBETSKÝCH MÍS a alikvot,
která začne v pátek 17. 3. 2017 v 18.oo hodin

* každý tam, kde právě jste...
* vítáni jsou pokročilí i začátečníci...


Připojit se můžete :

* svou znějící (tibetskou) miskou, tichým cinkáním zvonečku, mantrou, posvátnou písní, nebo jen ztišením a vzpomínkou na jarní procházku (nebo přímo při ní)...
* svým malým OSOBNÍM symbolem JARA, ROVNOVÁHY dne a noci, světla a tmy, Jangových a Jinových sil... (při osobním meditačním setkání z nich vždy sestavujeme tématickou mandalu) = může to být např. obrázek, obrazec, mandala, květ - ale, prosím, ty živé kvítky a kočičky z přírody nechme raději kvést venku, kde přinesou první potravu včelám a dalším užitečným bytostem......)))
* v pohodlném oděvu
* s chutí se zklidnit a usebrat mysl, a připomenout si tichý návrat života v přírodě (...i našich myslích a životech), který podle astronomů nastane 20.3.2017 v 11:29 hod...
* s dobrou náladou a úsměvem..... :-)


Těším se na Vás všechny, kdo se přidáte k meditaci, která se bude konat fyzicky v Klatovech, ale současně i na mnoha dalších místech republiky..., ale při naladění své mysli na "stejnou vlnu" - stejné společné téma Sněženkové meditace..., se stejným klidem, ve stejný čas..., se vlastně někde v časoprostoru potkáme.....:-)

Vážní zájemci o osobní účast na meditačním večeru v Klatovech si mohou napsat o bližší info na : mirka.smidova@seznam.cz
...prosím co nejdříve, počet míst je velmi omezen...








pondělí 31. října 2016

Být seismosenzitivní...

Stále častěji se setkávám ve své praxi i soukromí s lidmi, kteří - ač je takové téma nikdy nezajímalo a nezajímá - se stávají vnímavými na seismické dění na planetě.

Srpnová vlna zemětřesení, která vrcholila sérií velkého seismického neklidu ve středu Itálie, totiž nejdříve (asi s 2 týdenním předstihem) prošla jižními pohořími Čech, pak se posunula směrem k severu (Německo, Polsko), poté otřásla celým Balkánem, a nakonec se demonstrovala silnými otřesy v centru Itálie, aby následně vlna zase postoupila severněji - tedy přes Rakousko, jižní části Německa, Francii, Rumunsko a Maďarsko, opět až do České kotliny a dále na sever, kde už dozněla trochu slaběji, a přesto dost silně, až na sever Evropy.
Následně podobná situace v září postihla Řecko a Turecko, kdy vlna otřesů proběhla zas od jihu k severu celou Evropou, opět až k Baltu.
A je tu další vlna na konci října; epicentrum v hloubce pouhých 8-10 km, střed Itálie v troskách, vlna až k nám... je to jako dejá-vu, děje se totéž, jen o měsice později, na stejném místě Itálie, která se láme v půli. Kdo ví, možná tam za čas vyroste pohoří či sopky... a i nám se chvěje země pod nohama.

Jsem jenom pozorovatel, a snad vnímavý laik, ale vidím to dost jasně; Africký kontinent se zas o něco více tlačí na Evropu. Linie otřesů jsou v čase vertikální - směrem od jihu k severu, a prostupují - vlní se - celou Evropou.

Alpy jsou vyvrásněné právě tímto procesem; hory, vytlačené k nebi a nahrnuté jako ponožka, na jejichž vrcholech lze najít horniny z Afriky a ze dna Středozemního moře, stále rostou. Téměř neustále tam probíhají lokální otřesy o síle 2-4 stupně (a poslední měsíce sílí). Zatímco u nás měřené záznamy zůstávaly dlouhodobě na maximum 2 stupňů magn., NE tak poslední měsíce. Celkově se zesílila mocnost záchvěvů v celé Evropě, od středozemí až k pobaltí...

Na našem území tvoří pohraniční masivy Českého Lesa a Šumavy jakýsi další ( a ve směru tlaku severně nad Alpami hned první v pořadí !) nárazník - a vlastně tedy i "tlumič" těchto tlaků. Patrný je tento děj rovněž ve všech poddolovaných částech republiky. Stačí si najít průběžné zprávy...

Co tedy s námi ty záchvěvy Matičky Země dělají?
Někdo cítí nepříjemné chvění v každé buňce svého těla, někomu se podlamují "jen" kolena, mnoho lidí uvádí točení hlavy, ztrátu rovnováhy a stability, včetně psychické (není divu, vždyť se nám třese "pevná" zem pod nohama!)..., mnozí popisují tupý tlak a neobvyklou bolest v hlavě (včetně těch, kteří na bolehlavy netrpí), dětem se často dělá špatně od žaludku, což může vrcholit i zvýšenou teplotou a zvracením...
Hypertonikům se může zvýšit tlak, hypotonikům naopak snížit - a to i přes režimovou ukázněnost a pravidelné užívání tabletek; někdo cítí rostoucí tlak v hlavě, který s otřesy rychle povolí, jiný má zas křeče v nohou, v noci se potí a budí...
Popisuji jen ty nejčastější příznaky; obvykle se připojuje i zhoršení celkového stavu u již nemocných lidí, přičemž nejslabší článek (orgán) těla se ozývá nejdřív.
Co asi pociťují zvířata, utíkající z epicenter do bezpečí..??!

Teď malinko z jiné nádoby, avšak jsou to nádoby spojené:
Před krátkým časem vědecká pracoviště konečně prokázala spojení lidské mysli s elektromagnetickým polem Země, ba dokonce propojení na této vlně s veškerým životem a děním zde... vida!
Také docela nedávno se podařilo prokázat globální, všepropojující funkční neurální síť mycelia (podhoubí), která prorůstá celou zemskou souš, a je tak přesnou obdobou nervové sítě každého organismu - živého i zdánlivě neživého... tedy jakýsi globální houbový "internet"... páni !
...a aby to nebylo málo, tak nejnovější výzkumy mořských biologů dokázaly, že v mořském dně, stejně jako ve dně každé vodní nádrže, existuje bakteriální vrstva, disponující jakousi krystalickou pamětí, tvořenou z mřížky bakteriálních schránek. Tato vrstva ukládá informace po tisíce, možná milióny let... a tvoří souvislou síť ve všech rybnících, jezerech, mořích, oceánech.... no tedy !

Moje poznatky a zkušenosti mne však vedou ještě o krok dál, ...a logickou cestou mi vychází, že ona komunikační síť podhoubí a bakteriálních těl je sice dokonalá, ale je jen prostředníkem; je vodičem, rozvodným médiem - podobně jako dráty v elektroinstalaci domu. Dráty samy o sobě nejsou elektřinou, i když jsou pro její rozvod (zatím) potřebné. Bez drátů by elektřina jen těžko došla na námi určené místo, ale dráty bez proudu jsou stále jen dráty; sice nezbytné, ale JEN dráty....
...ergo: síť podhoubí a bakteriálních vrstev je JEN rozvodnou sítí, která sice prorůstá celou planetou, ale je jen tou sítí, je pouze CESTOU, po níž informace a komunikace probíhá.

Skutečným nosičem informace po této síti je totiž VODA - voda, v mycelární síti i mimo ni prakticky všudy-přítomná !
To VODA je tím hlavním inteligentním médiem; to ona nese informace, data, ...emoce, pocity, vibrace, obrazy...
Načítá a předává energetický a vibrační stav všeho a všech, kdož obýváme tuto planetu - od virů a bakterií až po vysoce inteligentní bytosti (a netvrdím, že jimi jsme my, lidé)))...
Je to VODA, kdo v každém oka-mžiku nese i vibrace Země, voda v nás, i blízko našich domovů, v našich studnách, jezerech, ve vodních tocích a zdrojích, z nichž pijeme...
A nejen to; vzhledem k četné přítomnosti vody ve vesmíru je nasnadě, že tato komunikace probíná "bezdrátově" - na vibrační úrovni - i mimo Zemi, tedy na všech místech kosmu, kde se vyskytuje voda v jakémkoli skupenství...
A nastojte: páni astrofyzici už dokonce potvrdili i vzá-jemný vliv vesmírných těles, hmot a energií, a to i na nekonečné vzdálenosti (čímž vlastně tiše potvrdili princip astrologie :-)))
No pááááni, tomu říkám přesah...!

Co s tím ?
V prvé řadě bychom si všichni - každý za sebe - měli velmi rychle a pečlivě prověřit a uvědomit, CO vlastně vkládáme do té informační sítě, ČÍM vlastně osobně k té celosvětové informační databázi přispíváme...
Jak jsme na tom skutečně s vlastními myšlenkami, vyladěním energie, duševní a duchovní kondicí, empatií, Láskou, odpuštěním, pokorou...??? JAKÁ JE DOOPRAVDY NAŠE VLASTNÍ VIZITKA ?
Lze se vědomě účastnit Celku a alespoň neubližovat, když už neumíme pomoci...?

ANO, lze, a Cesta je jediná: naladit se na svůj STŘED, alespoň chvilku denně nastolit KLID, aspoň drobnou meditací utišit ten chaos v mysli, usebráním zastavit zmatený úprk slepců ve tmě nevědomosti...
...nadechnout se (dokud máme čeho), uzemnit a přidřepnout, zapustit své "kořeny" pomyslně do Země...
... A ano, ucítíme tak její bolest, nářek Matky, nejspíš i slzy sou-cítění se objeví...., a ve vteřině bude jasné, kdo komu vlastně doopravdy ubližuje.

Soucítím s lidmi, kteří právě nemají domov proto, že se jejich země třese, že kontinenty se k sobě tisknou stále víc a pevninu to láme vejpůl. Jsme příliš blízko, abychom to necítili, ale příliš daleko, abychom běželi fyzicky pomáhat; ani by nebylo opravdovou pomocí se teď hromadně nahrnout do Italských vesnic a chtít rozhrabávat ruiny, to bychom jen víc zatížili už tak zkoušený tamní systém.
Co ale můžeme každý, je přispět k celkové bilanci energií - přispět vlastním klidem. Nastolit a udržet klid v sobě znamená poslat po globální síti informaci ke klidu vedoucí. A věru, každé zrnko takového klidu je potřeba, každé je důležité, každé se počítá...
Čím víc nás to udělá, tím víc klidu bude na misce světových vah energií...

Zdá se vám to jako utopie? A jak by asi hleděli na dnešní internet naši pradědové ???
Jak praví Oriana ve starém českém filmu Akce Bororo: "Jste tak pyšní a tak málo víte..."

Jsme generace, přestupující z hmoty do energie. Stojíme ve dvou (a více) dimenzích současně.
Přijali jsme mobily, přijali jsme zasíťování planety nespočetným množstvím signálů, vysílání, operátorů, satelitů....... (a většina se ani neptá, co to dělá s našimi smysly, vjemy, těly, životy, se zdravím lidí, i všech dalších bytostí na planetě !)
Je opravdu tak těžké přijmout fakt, že globální "internet" tu byl už dávno pradávno, a my jsme jej jen teď objevili ? Amerika přece existovala také dávno před "objevením" evropany...

Hmmmmm..... Homo sapiens.... opravdu moudrý ?
"...před patnácti sty lety všichni věděli, že Země je středem vesmíru; před pěti sty lety každej věděl, že Země je placka, a před patnácti minutami jsi věděl, že jsme my lidi na planetě sami... Představ si, co se dozvíš zítra...!" (K., MiB)))))


úterý 6. září 2016

Meditace rovnodennosti

Nízké slunce už prodlužuje stíny, plody zrají, léto se sklání, nastává čas se ztišit...
...proto Vás při příležitosti podzimní ROVNODENNOSTI zvu na
společnou virtuální

MEDITACI s léčivými zvuky TIBETSKÝCH MÍS a alikvot

Můžete se připojit
v pátek 23.9.2016 od 18.oo hodin

...tam, kde právě budete, usednout v klidu k usebrání mysli, uslyšet cinknutí TEĎ či klidnou mantru, nadechnout ROVNOVÁHU mezi dnem a nocí.., světlem a tmou.., Ohněm a Vodou..., Mužem a Ženou.., Jangem a Jinem.......
...a načerpat energii okamžiku vyvážení...

Jedině vyrovnaná spolupráce obou pólů, které denně žijeme a sdílíme každý ve své realitě, může přinést Celistvost.
Pouze propojením polarit ve svém STŘEDU lze dosáhnout alespoň trochu vyrovnané stability, aniž by osobní témata a emoce bolestivě stále tolik vychylovaly naši nadmíru přesycenou mysl...


Těším se na všechny a přeji dobré dny............:-)

pátek 19. června 2015

A SLUNCE VSTOUPILO... do znamení RAKA

Přeji všem, kdo sem zavítali, krásný Slunovrat...
a současně vstup do znamení Raka.

Pro ty, kdo rádi potěší své oči, srdce, sebe, druhé... pěknou prací, zde mám příležitost k meditaci... a je jen na vás, zda bude trvat pár vteřin, nebo hodinu...

Letos nebudu svolávat obvyklou skupinovou meditaci Slunovratu, ale všechny zúčastněné jistě potěší, připojíte-li se k nám, k meditaci telepatické, k propojení na dálku, ...k virtuálnímu kruhu na téma Slunovrat, znamení Raka, obratník Raka, nejdelší den roku a obrat do druhé poloviny ročního časokruhu...

Ať jsou všechny naše dny něčím sváteční.....

středa 8. ledna 2014

Energie přelomu roku

V energiích posledních týdnů - tedy týdnů konce minulého a začátku letošního roku lze pozorovat mnohé.
Dovolím si nabídnout zkušenost - osobní i terapeutickou
:

Týdny adventu, Vánoc, konce roku a začátku nového jsou vždy velmi náročné. Podvědomé vazby a vzpomínky nás každého modelují celý život. Každým rokem se celý tanto balík zážitků, obohacen o ty loňské, přihlásí s koncem roku o slovo, ať už jsou naše asociace jakékoliv.
Letos nám k tomu všemu přibyly ještě četné solární aktivity, které na nás všechny působí na úrovni elektro-magnetické. Naše biopole je na tyto energie velmi citlivé a nelze si myslet, že když někdo necítí potíže, že se to netýká... Týká se to všech - lidí, zvířat, rostlin, kamenů...

Často slýchám od svých klientů stesky na bolesti, jejichž základ jakoby nešel vystopovat, chodí bezvýsledně od lékaře k lékaři, až jsou jim doporučena např. antidepresiva...
Je nutno připomenout, že se nikdy nejedná o příčinu jedinou, ale vždy o souběh více důvodů, které posléze tělo oznamuje bolestivými příznaky. Nejsou-li tyto vyslyšeny, příznaky postupují podle čitelného vzorce.

Před 35ti lety nás lékaři učili, že tzv. "denním bolestem" - tedy takovým těm píchnutím tamo či onde v těle, není třeba věnovat pozornost.
Hmmm, ale to je právě řeč těla, neustálá komunikace, jejímž prostřednictvím se nás tělo snaží upozornit na drobné dysharmonie a chybky. Signály jsou to důležité, ovšem nikdo nás neučil jim rozumět. Proto se dnes ani nedivím, že si západní medicína neví rady se spoustou chronických stavů, jejichž příčiny nelze diagnostikovat přístroji či laboratorně, když nenaslouchá průběžné řeči příznaků - nanejvýš vyzobává jen ty měřitelné, bez souvislosní se zbytkem těla.
Bylo by to na celou knihu, proto zde uvedu jen ty nejčastější projevy působení vnějších energií na naše tělo, které se vymykají chápání medicíny a jejím hrubohmotným diagnostickým metodám..., nicméně lidé své příznaky cítí stále víc.

- Většina lidí, bez rozdílu věku (zdravé děti nevyjímaje!!) si průběžně už od půlky prosince stěžuje na bolesti svalů, kloubů, slabost, točení hlavy (akutně křečovitých šíjí a zablokovaných krčních páteří jsem uvolňovala několik).
Dýchací potíže, kašel až k bronchitidě (chudáci kuřáci !)), noční i denní pocení, kolapsy.
Jde to ve vlnách, některé dny snazší, jiné hustší.

Tyhle potíže lze zčásti přičíst změněnému vánočnímu jídelníčku (náročný na játra a slinivku = bolesti hlavy a svalů), a dokud lidi to napečené cukroví nedopapají, bude to zbytečně horší. Nejspíše to obecné podchlazení příliš jinovou - chladivou stravou (=sladké, ovocné, kyselé, exotické, alkohol, kafíčko...) opět vyústí v tzv."chřipkovou epidemii"; odhaduji nejpozději do konce ledna.
Už to pozoruji řadu let, a vánoční cukroví nikdy nezklame...

Navíc: celkově už dlouho vidím (a mnoho mých kolegů) u většiny populace postupnou ztrátu schopnosti metabolizovat líh, takže jakýkoli alkohol i v sebemenším množství natropí daleko větší rozvrat, než dříve. Vzpomenete si, co jste vypili na Silvestra ???
Platí to i pro bylinné preparáty, fixované alkoholem (což jsou téměř všechny). Výrobci ale neslyší, je to pro ně pohodlnější takhle...
Mnohem lépe účinkuje jednodruhový bylinný čaj.

- Příznaky sluneční hyperaktivity jsou ale ještě jiné - neobvyklý tupý tlak, jakási "předbolest" hlavy, u vnímavějších lidí na specifickém "osobním" místě. Někdy lze slyšet vlastní tep v uchu - v hlavě (hlavně v klidu), výkyvy krevního tlaku i u lidí, kteří s tlakem nikdy nemají potíže. Srdeční arytmie se objevují i u zdravých lidí.
Malé děti jsou skvělý indikátor - většinou jsou totiž pozorovány víc než dospělí: při energetických výkyvech jsou rychleji unavené, chvilkový odpočinek a kontakt (objímání, mazlení) rychle vyrovná jejich energii a opět jsou čilé, ale zase se dřív unaví (srdce si žádá jen krátkou zátěž).

- Nezapomeňme ale také na velmi silné lidské EMOCE, které jsou vždy lidmi globálně na svět vylévány kolem konce roku.
Takový emoční guláš není nic snadného - pohybujeme se v něm všichni celé dny, ať chceme nebo ne, ať jsme zalezlí nebo venku. Okolní stromy to trochu vychytají za nás, ale ve městech a místech s nahuštěnou populací (Silvestry, chaty, veřejné oslavy...) je to zoufale hustý koktejl.
Jen si představte: někdo vánoce miluje, jiný je nesnáší, někdo chce klid, druhý zas rachejtle... a vzá-jemné neporozumění je na světě, nějaký nesouhlas je uvnitř většiny lidí. Ale na vánoce se přece nebudeme hádat..., takže emoce potlačíme a je zaděláno na bolesti. Každý má své slabé místo, které se ozve nejdřív, a potlačené emoce se chovají v těle jako šrapnel, zavřený v krabici: rozbíjí a rozbolaví postupně celé tělo...

Pomoci může pár obyčejných věcí, které má po ruce každý, bez velkých nároků a shánění :

... hlídat si především pitný režim = VODU, ne studenou (v zimě na ni ani není chuť), harmonizovanou surovým křišťálem a šungitem (NEHLAZENÉ!- pozor na komerční kompozice tromlovaných kamenů, které do vody vůbec nepatří !!), vodu třeba i v teplotě čaje, ale jen vodu !!! (nikoli minerálku). Cokoli přidáme do vody (čaj, byliny, chutě...) už mění vodu na nápoj, který musí žaludek trávit, zatímco samotnou vodu nechává projít velmi rychle dál do těla.
... zjednodušit jídelníček (celé zrno, zejm. oves.vločky v jakékoli smysluplné úpravě, trochu luštěnin, místní zeleninu), v menších porcích, ale častěji (5-7x denně)
... dechové prohloubení (naprostá většina lidí dýchá stále mělce a bídně, i když vědí, že by měli dýchat líp), alespoň tedy když si hlava vzpomene...
... osvojit si minimálně základní vědomosti o energetické hygieně (nakládání s emocemi, energiemi sebe i druhých, očista sebe i prostoru...)
... zapomenout na exotiku, držet se třeba dokonalého hvězdného heřmánku, případně hořkých bylin (lísteček jablečníku)...
... a hlavně pravidelně MEDITOVAT, vyprázdnit hlavu, jednoduše srovnat energie čaker..., uzemnit, vsedě s nohama na zemi (pozice Maitreia),... tedy žádné hajánkování, ale opravdová meditace; bez fixace na barevné sny a bez dalších emocí je nezbytné najít a cizelovat svůj stabilní STŘED...

Kéž to vše zvládneme moudře a s nohama na Zemi...

http://www.osud.cz/k-energiim-poslednich-dni
http://www.osud.cz/terapeutka-k-energiim-poslednich-tydnu

středa 18. května 2011

Steaky, hádky a dohody


S nástupem teplého počasí mnozí nedočkavci vytáhli z kůlničky krom sekačky i svůj zahradní gril. Nastává doba podvečerních grilovaček, nakládaných steaků, různě pro- i nepropečených, šťavnatých soust a škvířeného masa...

Nejsem z těch, kdo by ostatním vnucovali své rozhodnutí jíst či nejíst maso. Nejsem vlastně ani ortodoxní vegetariánka, ale dobře vím, že respektovat své přirozené zadání, dodržet jakousi dohodu s vlastním tělem, se velmi vyplácí. Striktně bezmasá a skromná strava mi, mimo jiné, velmi pomohla při hojení zlomeniny; jen ortoped to těžko chápal a nad hlavou mu visela komiksová bublina plná slov o praštěné ženštině...:))
Ale ruku na srdce : kdybychom měli jíst jen to maso, které si ulovíme vlastníma holýma rukama, beze zbraně a v rovném boji se zvířetem, byli bychom vegetariáni nejspíš všichni, protože většina z nás nechytne ani myš. Asi bychom jako jediné "maso" dohonili tak maximálně šneky a nějaký ten hmyz, larvu nebo žížalu.
Jenže když je chuť, je chuť - a po chuti buď, jak buď...

Maso (zejména maso velkých zvířat), nasyceno adrenalinem, který se do něj vyplavil v okamžiku smrti zvířete v množství adekvátním velikosti zvířete, v nás pracuje právě svou jangovou agresivitou, která je ovšem silně nadlimitní pro nastavení našeho organismu. To nebohé zvíře bojovalo o život od okamžiku, kdy se sedlák rozhodl jej prodat na jatka.
Když vepř nebo býk (ale stejně tak i člověk) bojuje o svůj život, je vzteklý a má strach. Ten stav se přenáší s masem i na konzumenta - jsme vzteklí a máme strach (nevědomky) za ta umírající zvířata. Síla býka, bojujícího o život, je jistě nepoměrně větší nežli adrenalin dodýchávajícího kapra, ale oba bojují, seč jim síly stačí... Opravdu ale potřebujeme k následnému sledování televize či fandění fotbalu sílu býka ? Opravdu víme, co s takovou silou (moudře) podniknout dál ?

Každá ne-vyváženost má svá pravidla, a tak velký Jang (maso) si vyžádá vyvážení velkým Jinem; po grilovaném steaku logicky následuje chuť na sladké, popřípadě alkohol. Stejně tak se tyto síly ale prolínají do našich povah a nálad a je jen na nás osobně, jakou jim dáme podobu ve svém konání, neboť i převzatá zvířecí agresivita se musí někam ventilovat. Nejlépe v tomto směru funguje smysluplná fyzická aktivita, sport, potažmo jakákoli přiměřená svalová práce.
Pokud ale tuto možnost svému tělu nedáme, začne se agresivní jangová energie z jangové (masité) stravy silně ventilovat do komunikace.
A právě zde je na místě se vnitřně - se sebou samým dohodnout, namísto hádání se, dohadování a odhadování, kam se získanou agresivní energií.

Ergo kladívko:
Poruší-li člověk (masitým steakem a jeho agresí býka) DOHODU se sebou, tedy s vlastním "ne-býčím" tělem (...duší, duchem) - třeba jen tím, že jí (myslí, říká, koná...) věci, které (už) nejsou v souladu s jeho skutečnou momentální vibrační úrovní (na níž stojí svou vnitřní zralostí), DOHADUJE SE následně nejen sám v sobě, ale též se svým okolím (partnerem, dětmi, rodiči, učiteli...), HÁDÁ SE o malichernosti ega a HÁDKA už není DOHODOU, ale ROZHÁDÁNÍM se - se sebou, se zbytkem světa.
Takto rozhádaný člověk pak už nepřemýšlí normálně a zdravým úsudkem, ale jen (se) HÁDÁ, ODHADUJE, jak to asi myslel ten či tamten, když řekl to či ono. Mysl = ego se chce hádat, nikoli dohodnout. Politici by měli být vegetariány, aby opravdu dělali, co je třeba a ne se jen hádali a dohadovali.
Zjednodušeně: když jíme maso, hádáme se; jinými slovy: zástupně zpracováváme emoce o život bojujícího zvířete (a bojujícího vždy marně, protože na jatkách)...

DOHODA je jasná:
BEZMASÁ STRAVA NÁM UMOŽŇUJE DOHODNOUT SE - navzájem, se sebou i uvnitř sebe - se svou duší, se svým tělem. Máme na to ?

pátek 19. března 2010

Sněženková Meditace (jarní rovnodennosti)

Jarní rovnodennost nastává podle astronomů v poslední roky 20. března; v ten den naše časomíra a kalendář oficiálně vstoupí do období astronomického jara, a Slunce do znamení Berana.
20. březen je jen číslo, jedno datum, ale celá rovnodennost trvá několik dní (a tak byla v minulosti i oslavována).

Ne vždy v tu dobu vychází krásné jarní počasí; pokud ano, je nasnadě, že většina z nás se jistě bude kochat někde venku při procházce, nebo rýt v zahrádce..., ne-li, pak je čas na zklidnění...
Možná taky budu nořit prsty do vlhké země a pohledem nedočkavě povytahovat a hladit sněženky, krokusy a všechny další jarní kytičky a bylinky. Jsou to totiž bytůstky nesmírně odvážné a statečné, a snad proto si jich vážím ještě o něco víc, než všech ostatních, které rok přinese.

Považte - třeba růže to má mnohem snazší; v červnu mráz už její květy nespálí, hmyzu všude hojně, sluníčka denní porce... to se jí to voní...
To taková sněženka - je tak jemná, malinká, zdánlivě bezbranná... a přesto se nebojí mrazu, nebojí se sněhu, nebojí se, že nebude hmyzu, který by ji oplylil a stvoření semínek pro další generaci sebe samé jí umožnil...
Nebojí se a jde do té nejistoty, vlastním teplem a s nezměrnou energií nežnými hrstkami kvítků proráží ledovou krustu a hlásí se o život...
Je obdivuhodné, snad až dojemné, s jakou vervou a statečností se tahle křehká kytička dere do světa, ještě plného mrazu, nepohodlí a zjevných nebezpečí...
A i když si ji na světlince mezi stromy uprostřed lesa nikdo neprohlíží, neoslavuje, nikdo jí netleská, ani fanfáry netroubí, je stále stejně krásná i skromná, lesní i zahrádková... je svá, sněženková.
Jen tu neochvějně stojí, jemňoučkým pokyvováním ve studeném větru prostou krásou prozařuje svět, a ohlašuje všem natěšeným jaro, zrození nového Světla, nového života. Ze schované cibulky vykukuje lístek, stvol a sněhobílý květ. Neuvěřitelná moudrá síla...
Mimochodem - ne náhodou je sněženka ženského rodu...;))

Zkusme být někdy jako ona a nebojme se vstoupit do neznámých podmínek, jít do nejistoty, opustit bezpečí svých stěn. Zkusme projevit víc odvahy, než kolik nám dovoluje vyšlapaná cesta našeho pohodlí... Nebojme se vlastní silou odhrnout klacíky pod nohama, vlastní láskou rozehřát ledový příkrov nezájmu a lhostejnosti, odložit strach z nejistoty ve svých životech a stát se aspoň na chvíli "pouhou" sněženkou.
Zkusme prostě BÝT sněženkoví...

...To je téma, které navrhuji jako společnou nit pro jarní (osobní, virtuálně společnou, nebo prostě jakoukoli) Meditaci rovnodennosti - meditaci sněženkovou.
Nemusíme se nutně scházet osobně (i když tak je to mnohem silnější), ale propojme se alespoň v myslích, navZájem, právě kvítky sněženek.
Každý tam, kde právě jsme, kdykoli během dne...
Připomeňme si skrze kvítky sněženek vyvážené síly dne a noci, tepla a chladu, světla a tmy, muže a ženy v každém z nás.

Společně, byť každý za sebe; každý sám a přece spolu; vždyť nikdo není úplně sám...

úterý 23. února 2010

Téma večera: VNITŘNÍ OČISTA TĚLA A DUŠE

Vážení přátelé, dovolte mi pozvat Vás na další z cyklu večerních setkání s povídáním, tentokráte na téma

VNITŘNÍ OČISTA TĚLA A DUŠE

v pátek 12. března 2010, 18.oo – 21.oo hodin

Dům č. 1, Vídeňská ul. Klatovy, 1. patro (meditační sálek)


S nadcházejícím jarním obdobím je velmi žádoucí a prospěšné poskytnout svému tělu i duši některý ze způsobů vnitřní očisty po náročné zimě.
Povíme si tedy o možnostech a různých způsobech čištění, jeho specifikách i "záludnostech"; zjistíme, jak důležité jsou dostatečné informace a s čím je potřeba počítat při očistných kůrách, abychom je absolvovali s co nejpříznivějšími výsledky. Uvědomíme si mnohovrstevný význam jara z pohledu těla i duše...

Objevíme spolu očistné propojení na psychosomatické úrovni, vzájemné souvislosti a zákonitosti, které nejsou mnohdy patrné na první pohled, ale lze využít jejich obousměrného působení jako zdroje důležitých informací o sobě i o světě kolem nás, nejen pro zesílení samotné očisty...
Povíme si o dalších individuálních možnostech projevů těla i duše BĚHEM a PO očistném procesu, co z nastalých reakcí vyplývá a jak se znovu nezanášet...

Povídat na toto téma si s Vámi bude Mirka Šmídová
terapeutka holistické reflexologie,
poradkyně v oblasti harmonizace a rozvoje osobnosti



S SEBOU
si přineste přezůvky, pohodlný oděv, poznámkový blok a tužku, vlastní dotazy, zkušenosti ...a svůj šálek na dobrý bylinný čaj, který si uvaříme :-)


Účastníci večera se podílí příspěvkem 190,- Kč/ osobu, (důchodci polovic)

Přihlásit se lze s předstihem na tel. 376 313 409 (večer), mailem: mirka.smidova@seznam.cz , ev. osobně- na jiných mých akcích.
Počet míst je omezen prostorem, proto se ve vlastním zájmu raději přihlaste co nejdříve (přihlášení není nezbytností, ale vítanou slušností, děkuji).

úterý 8. září 2009

STŘED

Právě v tomto ročním období zažíváme všichni bez rozdílu průchod Středem roku, jeho pátým, u nás neuznávaným ročním obdobím - babím létem. Jak už jsem se dříve zmiňovala (viz Pátý element - rubrika Bio-rytmy), reprezentuje toto období pravý střed roku, nikoli však našeho kalendářního. Zodiakální znamení Panny a Váhy jej symbolizují dostatečně svými archetypy (viz Zodiář), ale je zde ještě další množství zatím nevyřčených souvislostí.

Běžný civilní život nás nepřetržitě vystavuje nejrůznějším úkolům, k nimž se stavíme každý jinak, s rozdílnými pocity a tedy také s rozdílnými výsledky jejich řešení. Emoce jsou (vedle rozumové činnosti) v řešení našich životních situací účastny mnohem větší měrou, než si myslíme, doslova formují naše žití a posléze myšlení od samotného početí ještě dávno před narozením - v matčině děloze. Zážitky, pocity a emoce maminky pomáhají vystavět v dítěti budoucí základní podvědomý postoj k vlastnímu životu, k sobě, k okolnímu světu, komunikaci a celoživotnímu náhledu na existenci. Nebudu zde opakovat odborné studie a moudré články moudrých lidí, kteří se věnují tomuto tématu desítky let. Dovolím si jen pár příkladů a osobní úvahu nad souvislostmi...

Středem naší bytosti není mysl, jak se mnozí domnívají, ale intuice, za jejíž pravé sídlo se považuje energetický střed našeho těla, umístěný asi tři prsty POD pupeční jizvičkou. Východní nauky jej velmi dobře znají a respektují, zen jej nazývá harou, jóga třetí čakrou (nezaměňovat se solárním plexem - sluneční nervovou pletení, která je v nadbřišku!), v t'ai-chi je to tan-tien... Teprve v dospělosti jsem díky těmto zjištěním porozuměla rčení mé babičky, která, když se mi něco povedlo odhadnout, říkávala, že jsem měla "moudrý břicho".
Břicho je centrem, zdrojem a těžištěm veškeré vitální energie těla, zde je i fyzické těžiště těla (platí i pro většinu zvířat), zde se potkávají důležité energetické dráhy orgánů, zde dochází k rozdílení energie do různých tělesných částí, orgánů a systémů.
Reflexní terapie dokonce umí ošetřovat reflexní plošku tohoto Středu (tzv.bod "C") a nastolit tak postupnou harmonizaci a revitalizaci těla i mysli.
Zkušení meditátoři jistě znají pokyn "dej si to (téma) do hary", ať už se jedná o mantru, kóan, situaci k řešení či emoce, způsobené třeba nepříjemným šéfem, sousedem...

Ovšem potlačení právě probíhající a rostoucí emoce je jednou z nejzhoubnějších praktik, které nevědomky i vědomky pácháme na sobě i učíme (většinou děti), aniž bychom si uvědomili dalekosáhlé a dlouhodobé důsledky toho počínání; nejtypičtější potlačovací věta je "chlapi nepláčou", kterou osobně považuji za jednu z nejhloupějších a nejnebezpečnějších vět, předávaných v našem dosud patriarchálním světě pilně z otců na syny.
Potlačené emoce, zapsané a vtištěné jako situační hologram na úrovni buněčné paměti, jsou i po mnoha letech zdrojem rušivých impulzů v mysli i těle, kde ovšem nezůstávají jen nevinně uskladněny; postupně - nejsou-li skutečně uvolněny a náležitě zpracovány, mohou způsobit (např. při restartu či opětovném potlačení vyvolaném obdobnou situací, v jaké se uložily) i s odstupem mnoha desítek let velké zdravotní potíže, jednoduše zhmotnělé v některou z pak už hmatatelných oficiálních medicínkých diagnóz - včetně těch nejtěžších. Ani zde nejsou posloupnosti náhodné, emoce a příznaky mají své zákonitosti, i když jsme každý neopakovatelným originálem.
Není účelem jakéhokoli mentálního tréninku státi se plochým a studeným psím čumákem bez emocí, platí však pravidlo: emoce NEPOTLAČOVAT, ALE PRACOVAT S NIMI tak, abychom jim dokázali vládnout a nikoli aby ony vládly nám.

Jednou z mých osobních zkušeností, které fungují i u naprosto neznalých laiků, dokonce i u těch, kteří nikdy nezkusili meditovat, je "sjet si z hlavy do hary (břicha) jako výtahem" a najít tam potřebný klid v okamžiku nezvladatelných emocí. Mysl, usurpovaná právě bublajícími emocemi, při myšlence na vlastní Střed (haru...) se od emoce odpoutá, přelije svou pozornost a tedy i energii z hlavy do skutečného těžiště a emoce bez přílivu energie prostě do ztracena vyšumí...

Asi každý z nás jsme někdy zažili okamžik trémy či dojetí, kterému nechceme na veřejnosti podlehnout, ale náhlá emoce je v tu chvíli silnější než naše vůle.
Moje kolegyně pianistka kdysi takto, dojata poctami publika, mi na jevišti špitla "Já budu snad řvát!" a slzy měla opravdu viditelně na krajíčku. Chtěla se sice soustředit především na další vystoupení, ale dojetí a pláč - jí dosud jediný známý vzorec chování, ji úplně rozložily a destabilizovaly; její napětí stoupalo přímou úměrou s jejím vlastním strachem ze selhání, s vědomím potřebnosti i s rostoucím očekáváním podpory směrem k ostatním zpěvákům, jimž měla být pilířem. Její spolehlivost mizela v emocích jako sníh v ohni a v té chvíli bylo jasné, že další průběh koncertu je jejím stavem vážně ohrožen. Špitla jsem jí zpátky "sjeď si výtahem z hlavy do břicha, tam je klid" a ona to ve vteřině, zcela bezmyšlenkovitě a tudíž bezchybně udělala. Její okamžitou odpovědí byla udivená věta "Týjo, vono to funguje..." a klidný úsměv na rtech. Koncert byl zachráněn...:))
Po jeho konci jsem jí doporučila, by si ještě jednou vzpoměla na ten okamžik dojetí a uvolnila dodatečně zbylé slzy, což se i stalo, ale spíše jen symbolicky. Byla velmi překvapená, že po zbytek koncertu nebyla dokonce ani v napětí (jako jindy) a vše si nechala ještě jednou vysvětlit. Po prudkých emocích ani stopa, po emoční kocovině taktéž, neboť energie byla soustředěna ve Středu, nikoli v hlavě - vysoko posazeném rozumovém těžišti západně myslícího člověka...
Zdůrazňuji znovu, že se nejedná o potlačení emoce, ale o její opuštění, doslova rozpuštění emocí v klidu, který vládne v břišním centru - Středu. Jako kterákoli jiná energie je i energie emocí pak využita v těle, prostě jako zdroj, který nebyl vyplýtván.

Dalším typickým příkladem běžné existence mimo Střed jsou dvě ženy, které - s nohama v kozačkách na podpatcích - hovoří o "veledůležitých" věcech a jdou při tom po kluzkém náledí namrzlého chodníku. Podobné situace jsou nejrychlejší cestou k pádu a následnému úrazu (a takto naražených kostrčí už jsem pěknou řádku napravovala). Těžiště jejich emocí je v tu chvíli v mysli, v hlavě - té vysoko posazené, starostmi a informacemi přetížené "makovici", balancující bez důkladného zakořenění (představa máku jako rostliny se zralou plodnicí je pro ten případ opravdu dokonalá), v mysli řeší většinou neřešitelné situace a nevěnují tudíž dostatečně svou pozornost a energii chůzi po nejistém povrchu a ...co chvíli některá z nich podklouzne. Ale nedají si říct, klábosí a klábosí, aniž by tušily, že v tu chvíli riskují přinejmenším otřes mozku...

Nedávno jsem, cestou z nákupu, zahlédla asi sedmdesátiletou paní, kterak nejistě, s pokrčenýma a vibrujícíma nohama pokouší se nesměle vkročit s nákupem ve vozíčku do silnice, aby přešla na druhý chodník k Domovu důchodců. Nabídla jsem jí pomoc a ona se ochotně zavěsila... a vibrovaly jsme pár vteřin obě. Tak jsem se začala ptát, kam jde a dozvěděla se, jak její manžel musel k lékaři a ona musela na nákup sama, bez opory (nejspíše jí nikdo za celý život neřekl, že stát musíme každý především na vlastních nohou a ne se chtít opírat o druhé, byť blízké osoby a těla...). Tak jsem ji jednoduše (jako dítěti) pobídla, aby si vzpoměla na svůj pupík; paní na mne udiveně pohlédla a zeptala se "a proč na pupík???", ale já jsem už odvedla řeč jinam. Už samotná myšlenka "pupík" přelila energii z mysli do břicha (Středu), emoce strachu z pádu a nejistoty bez manžela se transformovala do chůze a tak jsme spolu ve chvilce, zcela bez třesu a strachu, docela jako dvě čupr holky dokráčely zavěšené do vrátnice Domova. Tam se na paní vrhla jakási zdravotnice a se starostlivě vyděšeným výrazem ve tváři "cosevámprobohastalo?!?" se paní ujala... a té se zase roztřásla ta její (na chvíli zapomenutá) kolena. Strach byl zpět, posílen ještě navíc strachem zodpovědného personálu...

Někteří neznalci tvrdí, že buddhistické meditační praktiky programově potlačují emoce, ale to je jen omyl nezkušených teoretiků. Když se na schůzce s Dalajlamou v Praze kdosi zeptal, jak se mu daří snést a překonat vědomí o všech těch zvěrstvech, která jsou páchána na jeho spoluobčanech v Tibetu, odpověděl: " Není to pro mne snadné, jsou to moji bratři, ale pro ně jsem užitečný jedině jako vyrovnaný mluvčí a delegát. Hledám klid v hloubi svého středu: když na hladině mé mysli panuje bouře emocí jako na oceánu, sestoupím na okamžik do hloubky - tam žádné velké vlny nejsou, a chvilku setrvám, nežli se vlnobití na povrchu uklidní. Když pak vystoupím zpět, už zase svítí slunce..." :))

pondělí 31. srpna 2009

Marjánko, Marjánko...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Panna je šestým znamením zvěrokruhu a završuje tak jeho první, poněkud materiálněji zaujatou polovinu. Naznačuje vertikalitu pro zrozence poloviny druhé, v níž už znamení nahlížejí do různých úrovní duchovnosti. Vše je samozřejmě výsostně individuální...

* Signaturou znamení Panny jsou písmena 'mp', takto iniciály Marie Panny - matky bohorodičky, jejíž archetyp se vyskytuje ve všech kulturách světa pod různými jmény. Však také zrozenci v Panně jsou, bez ohledu na pohlaví, mateřsky pečující bytosti, starající se o všechny své děti, ať už jsou jimi děti skutečné, partneři, zdraví vlastní i jim blízkých, či pracovní a tvůrčí projekty.
Však Panna Marie na většině vyobrazení nese na svých rukou dítě...

* Na většinu zrozenců v Panně platí, že "to je člověk jako panna", tedy pohledný, urostlý, jemných a souměrných rysů. U mužů tohoto znamení (nebo vlivu Panny v dalších aspektech horoskopu) lze často zahlédnout cosi žensky něžného a citlivého. Ženy mívají pověstné plaché laní oči, kterých ale (s nohama na zemi) také umí náležitě využít...;-)

* Zcela dokonalým vystižením základních vloh Panny je tradiční obrázek Panenky Marie na Svaté Hoře u Příbrami: světice lehce levituje i s Jezulátkem na ruce, její duchovní čistota je oba zdvihá vysoko nad panorama Svaté Hory, avšak má nohy pevně na zemi - na kamenném podstavci, který levituje s ní. Odtud lze vyčíst ono vertikální propojení nebe se zemí, duchovnosti a materiality, oddané péče i samostatnosti. Nohama plně smočená ve hmotném světě, hlavou už nahlíží do (zatím jen tušených) duchovních výšin...

* Panna přímo žije svůj symbol vertikality: má sice hlavu v oblacích (umí spřádat vzdušné zámky a nekonečně snít), ale s nohama pevně vrostlýma do země (i kdyby si - stejně jako ta Svatohorská - měla ten zemský základ vyzdvihnout s sebou na nebesa) si vždy dokáže přesně uvědomit, zda se jí (jemu) ty vzdušné zámky vyplatí zrealizovat...

* Domovským živlem Panny je Země; právě prvku Země podléhající babí léto, to neuznané a přesto veledůležité samostatné roční období, kdy přicházejí na tento svět zrozenci Panny, je pravým středem roku (viděno cyklem zvěrokruhu). Ne náhodou je tedy i pečlivé vycentrování a vlastní Střed pro Pannu základní nezbytností její existence, ne náhodou v tomto období svůj svátek slaví právě Marie...

* Panny jsou často obviňovány z přílišné pořádkumilovnosti; jejich systematičnost však není projevena jednoduchým prvoplánovým puntíčkářstvím v úklidu, ale spíše se demonstruje vnitřním uspořádáním vlastních věcí a detailů. Mnohá Panna se zdá být navenek nepořádnicí, ale zkuste ji požádat třeba o bleděmodrý knoflíček se čtyřmi dírkami a zlatým okrajem (či něco jinak speciálního) - bez zaváhání sáhne na jediné přesné místo a vytáhne právě to, co žádáte. To jen nám ostatním se jejich systém jeví býti neuspořádaným navenek. Nejedna Panna tak zastává heslo "pořádek je pro pitomce, my géniové zvládáme chaos"... :-)

* Ekvivalentem Panny v čínském horoskopu je Kohout. Přes všechnu cudnost a nevinnost skutečně i Panna někdy dokáže, stejně jako kohout, vyskočit na plot a kokrhat do okolí, aby všichni zvěděli, kdo je tady pánem. My ostatní pak můžeme tenhle "kikirík" považovat za lekci netypické lásky, pokory či imunity vůči cizím emocím. Kombinace Panna-Kohout v jedné osobě je dokonce mimořádným, leč permanentním tréninkem pro opravdu silné povahy (jejich partnerů a blízkých).

Ať už se Panny v naší blízkosti projevují jakkoli, zkusme jim zazpívat vždy s úsměvem : Marjánko, Marjánko, Marjánko má... :-D

čtvrtek 18. června 2009

Slunovratová meditace - ZMĚNA !

Přesto, že to v tuto chvíli ještě tak nevypadá, stále se zhoršují meteorologické prognózy na neděli (déšť, bouřky), takže raději už nyní ohlašuji změnu (se kterou jsme stejně částečně počítali), že

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE v neděli 21.června 2oo9

se bude konat přece jen
v Domě č. 1, Vídeňská ul. v Klatovech
Začínáme (už) v 19.oo hodin

S SEBOU :
jako obvykle tibetskou mísu vč.paliček, hlas, podložku na sezení, SVŮJ SYMBOL LÉTA,
přezůvky a pohodlný oděv, dobrou náladu, chuť chvíli sdílet klid a souznění s okolními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D

Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte...

úterý 16. června 2009

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE - červen 2009

Všem Sluníčkům dává se na vědomí mimořádná zpráva, že

SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v neděli 21.června 2oo9

tentokrát na západní vyhlídkové straně
vrchu Hůrka u Klatov

Sraz už v 19. hodin
na mýtince za (hřbitovním) kostelem sv.Martina

(u vyhlídkové tabule horizontu)

Pro mimoklatovské, netrefící:
pěšky lesoparkem Hůrka přímou cestou od ZŠ Tolstého (NE po okaji lesa, NE na vrchol) mírným stoupáním cca 500m,
minete kostel (zůstane po levé straně nad cestou) a půjdete dál rovně po cestě přes dubové mlází až k vyhlídce (cca 50m)

Pro nejisté:
ozvěte se (mailem), domluvíme třeba společný odchod od ZŠ, kde se dá zaparkovat.

S SEBOU :
karimatku na sezení venku, teplejší oděv na večer, baterku, deštník nebo pláštěnku,
tibetskou mísu vč.paliček, vlastní hlas,
vodu (nebo čaj) na pití, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy
... a nezbytný úsměv :-D


(((--Při náhlé nepřízni počasí se Slunovrat bude konat v Domě č. 1 ve Vídeňské ul. v Klatovech --)))

Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte (mail)...

pátek 29. května 2009

Meditační večer - červen 2009

S náznakem léta Vás zvu opět na pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 5.6. 2oo9 od 20.oo hodin,

v meditační místnosti v 1.patře Domu č.1
na Vídeňské ulici v Klatovech
**
...v souznění živlů biorytmu v aktuální kombinaci :
OHEŇ (časné - biologické léto), VZDUCH (Blíženci), VODA (Luna ve Štíru, 2 dny před úplňkem)
***
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, papír a pastelky + tvrdší podložku, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí,
stejně jako ochota souznít ve společném pozitivním ladění...

Nové tváře vítány....

Těším se na viděnou i slyšenou... :))

úterý 26. května 2009

Nepoučitelní

Ptačí zpěv se mění podle krajiny (uvádí internetový deník). Když je prostředí husté, ptáci zjevně zpívají pomaleji. Jak si vegetace za posledních 35 let vzala zpět dříve vyčištěnou půdu (v Kalifornii, Oregonu a Washingtonu), samci bělohlavých vrabců snížili intenzitu štěbetání a zpomalili svůj zpěv, aby se jejich milostné písně lépe dostávaly skrz hustší porost. Existuje rostoucí počet důkazů, že akustická a vizuální komunikace zvířat se mění podle prostředí, ve kterém žijí. „Je to poprvé, kdy někdo ukázal, že ptačí písně se mohou měnit s rychlými změnami prostředí, ve kterém žijí,“ říká bioložka Elizabeth Derryberry, která je nyní výzkumníkem Státní univerzity v Louisianě. Její poslední nálezy se objeví v červencovém vydání American Naturalist...

Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...

Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?

Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...

O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???

pondělí 27. dubna 2009

Meditační večer - květen 2009

Milá Sluníčka,
s naplno kvetoucím jarem Vás zvu opět na pravidelný

MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 1.5. 2oo9, tentokrát od 20.oo hodin,

v meditační místnosti v 1.patře
Domu č.1 na Vídeňské ulici v Klatovech

*********
...v souznění živlů biorytmu bohaté prvomájové kombinace : dřevo (=vzduch =jaro), země (Býk), voda/oheň (1.čtvrť Luny v přelomu Raka a Lva)
******
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, oblíbený osobní kamínek (oblázek, polodrahokam, krystal...), očištěný chladnou vodou, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvíli zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí, stejně jako dochvilnost a vzájemná ochota souznít ve společném pozitivním ladění. Nové tváře vítány....

Těším se na viděnou i slyšenou... :)) Mi.Š.