2020 - rok Kovové Krysy

S lehkým opožděním (způsobeným šitím nezbytných ústních roušek v koronavirovém období), přece jen se v pauze dostávám k slíbenému tématu.
Předesílám, že nejsem astrolog, ani se nepovažuji za znalce východního zvěrokruhu – to přenechávám povolanějším, kterých je všude kolem dost.
Přesto si dovoluji nabídnout pár postřehů (nejen) o znamení, které vládne letošnímu roku. Jsou na první pohled velmi osobní, protože jsem se sama v tomto znamení narodila, ale možná právě proto mohu vidět toto znamení zevnitř, lépe než ostatní znamení. Moje postřehy se ale zároveň dají zobecnit a aplikovat dál - na další lidi, další jevy, ba přímo k současné, řvoucí situaci kolem nás…

(Myšice lesní)

Ve FENG-SHUI platí, že má-li k nám přijít něco nového (lepšího), musí se pro to nejdříve vytvořit prostor, to znamená, že se nejprve musíme zbavit něčeho starého, přežitého, vyčpělého..., ať už je to majetek, zvyky, názory nebo vztahy.


Se znamením Krysy začíná nový cyklus - je totiž prvním znamením čínského (!) zvěrokruhu, z něhož se ale i my na západě máme čemu naučit…
Krysa je velmi komunikativní (a nezbytnost komunikace si uvědomujeme víc než kdy jindy právě teď, se zákazem vycházení v nouzovém stavu), společenská (nežádoucí srocování už dovršilo nejvyšší stupeň = nejnižší počet 2 lidí !)... , činorodá a pilná (píle a kreativita lidí v momentálním omezení je nekonečná - stačí se podívat na téma roušky:-)
Kovová Krysa je však oproti ostatním znamením daleko citlivější, disponuje vysokou úrovní intuice a emoční inteligence, takže nejspíše nastal rok vyřizování účtů, omluv a odpouštění, ale i rok nových vztahů, či přinejmenším nových pohledů na vztahy staré a trvalé. Nestabilní a mělké vztahy nejspíš utrpí, možná i nepřežijí; a možná nás na konci roku čeká baby-boom, ale možná i zvýšené množství rozvodů...

(Myš ví...)
Co vlastně obnáší samotné znamení KRYSA (Myš) ?
Představme si myš: je zvědavá, zvídavá, bystrá, velmi inteligentní, chytrá až fikaná, společenská, komunikativní (v některých případech až ukecaná))), umí být bleskurychlá i dokonale pečující o rodinu. Je ale i stále trochu ustrašená, opatrná, neořetržitě ve střehu, což ji vystavuje permanentní stresové zátěži. Díky svému neutuchajícímu „šmejdění“ mívá silnou imunitu, ale i dokonalý přehled o okolí a jeho možnostech, což se hodí nejen jí, ale často i ostatním (spolupracujícím znamením)…
Myš sama primárně neublíží; není lovec, naopak je častou kořistí pro predátory. Je-li však zahnána do kouta a cítí se být ohrožena, umí se statečně bránit drápky, někdy si troufne pěkně kousnout i mnohem většího protivníka.
Myší se mnoho lidí bojí, ale obávají se jí dokonce i takoví obři, jako je slon – ten třeba proto, že myš je tak malá, že na ni slon ze své mohutnosti prostě nedohlédne a nemá tak přehled, kde se rychlá myška dole kolem jeho nohou pohybuje. Pokud by jej kousla do jeho nadmíru citlivých chodidel, bylo by to pro slona velké a život ohrožující zranění. Podobně „panicky“ na myši reagují i další mohutná zvířata (a znamení, např. Býk, Beran, Kozoroh…).

(Krysař)
V západní civilizaci jsou obvykle myši a krysy synonymem zlodějiny, chudoby, nečistoty, podlosti a zbabělosti, mnohdy spojovány se špínou kanálů, roznášením infekcí a epidemií..., tento negativní obraz však vznikl především díky středověku a tmářskému přístupu ortodoxní církve.
Naopak východní kultury vnímají myš a krysu jako zvíře inteligentní a posvátné, často jsou uctívány i v domovech, kde je obyvatelé nechávají volně pobíhat.
Myš je shánčlivá, spořivá hospodyňka, má potřebu „vláčet na hnízdo“ - neustále trochu hromadit zásoby na horší časy, což je ale její přirozenost. Myš nesmí být připravena o svoje zásoby (jídla, materiálu, sbírek, hraček...), aniž by ji to trvale nepoznamenalo. Myši jsou prostě sběratelky čehokoliv…:-)
Neměla by ale hromadit pouze hmotné statky; nejpozději v polovině života se většina Myší obrací k sobě a začíná nahlížet do duchovních kvalit života…
Krysa není totéž co potkan, s nímž bývá obvykle zaměňována, ten má docela jiné návyky. Přesto patří i on do rodiny těchto navýsost společenských tvorů.
Myš v duchovní symbolice Východních kultur je obecně považována za šťastnou, pilnou, v Indii dokonce posvátnou bytost, která má na několika místech světa i svůj vlastní chrám s nesčetnými houfy uctívaných a lidmi neustále dobře krmených krys. Přinést krysám (myším) jídlo jako dar - obětinu pro tyto posvátné bytosti, je pro tamní věřící požehnáním a zajišťuje jim to přízeň osudu a hojnost. V takovém speciálním chrámu jsou krysy chráněny i ve volných prostorách, na nádvoří pletivovým stropem, aby se k nim nedostali predátoři ze vzduchu či přes zdi. Bývá zde dokonce vzácně k vidění i albín – bílá myš, a zahlédnout ji byť jen koutkem oka považují věřící za symbol a předzvěst velkého štěstí a přízně bohů. Ostatně i pověstné bílé myšky se objevují se v představách těch, kdož příliš hojně holdují božským nápojům... :-)

(Není myš jako myš)
Přítomnost myší v domě byla kdysi i v Evropě považována za projev hojnosti a štěstí - jednoduše proto, že myši se objevují vždy tam, kde je dostatek, zatímco v chudém domě, kde není co jíst, se ani myši nedrží.
Ostatně i známé pohádkové myšky (v pohádkách o Popelce, Sněhurce a dalších) jsou vždy vykresleny jako dobračky se smyslem pro spolupráci a pomoc, až k nasazení vlastního života pro druhé.
Na dálném východě či v Africe jsou dokonce krysy, obecně velmi inteligentní, cvičeny a používány k vyhledávání pozemních nášlapných min ve válečných oblastech, takže jako předsunutá hlídka - spolu s odbornými pyrotechniky - zachraňují mnoho lidských životů…
Celá desetiletí jsou myši po celém světě využívány jako laboratorní zvířata k testování léků, kosmetiky, čistících přípravků, domácí i laboratorní chemie, ke genetickým pokusům, umělému pěstování tkání pro transplantace apod...., au - snad raději nedomýšlet, jak se při tom cítí.......
Už nejspíš tušíte, že si myš, přes všechny tuzemské předsudky, rozhodně zaslouží naši velkou omluvu a úctu....:-)

(je i zranitelná)
Znamení Krysa náleží k živlu Vody, a je v mnohém přirovnáváno k nám známému znamení STŘELEC, který však patří k elementu Ohně. Střelec je dokonce nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u ostatních ohnivých znamení, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti.
Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň, a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli.
Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce etiky, morálky a duchovních hodnot, a právě na ochranu těchto vysokých cílů a bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti...
Energie Střelce bývá laskavá, avšak mnohdy i neuspořádaná a třaskavá. Jeho oheň - je-li nezkrocen - někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec však sotva kdy zahlédne, kolik zraněných a „mrtvol“ za ním vlastně doopravdy zůstává…
Přesto je důvod, abychom si Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s takto vznešeným a opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Při takto silné spolu-přítomnosti elementů VODA a OHEŇ není proto divu, že může někdy ve stresových chvílích nastat u nevyvážených osob vnitřní konflikt těchto protistojných živlů.
Pokud se totiž přílišný Oheň (emoce, zlost, žárlivost…) střetne s přílišným chladem Vody (lhostejnost, laxní přístup, pasivita, touha utéct/odtéct z nepříjemné situace, ale i přílišná hloubavost…), zákonitě vzniká zbytečně výbušná situace – podobně jako když nalijeme vodu do ohně : prudce prská a vodu rychle vypaří, anebo naopak (je-li vody moc) zcela Oheň uhasí, a ten pak už nic a nikoho neohřeje (ani láskou…)… Stačí pochopit.

(oči jako korálky)

Možná se vám už rýsuje pohled, kterým jedině můžeme vyléčit současnost…
...Nebo ještě nechápete ? Tak zkuste sledovat myšlenky se mnou:

Takřka celý západní svět dnes považuje myši, krysy, potkany a jim podobné hlodavce za škodnou, za nepřátele, proti nimž je vedena dlouhodobá a nelítostná válka – chemická, biologická, mechanická… prostě válka. Místo zbraní v ní řinčí pastičky a plechovky s jedem, ale je to velmi jednostranné zbrojení.
Však si stačí vzpomenout na nedávnou snahu o plošné vyhubení hrabošů v polích; tuto bitvu, jednu z mnoha, se jen díky neutuchající snaze skupiny normálně myslících lidí podařilo (snad) zastavit v hodině dvanácté...
Proč se tedy tolik divíme, že prakticky ihned se svým nástupem na trůn Krysa vytáhla pro změnu SVÉ zbraně a vpustila do světa tolik obávanou „virovou = morovou“ nákazu, přesně tu, které se Evropa bojí už stovky let ?!?
Prý se tenhle vir k lidem dostal z netopýrů – hm, a nepřipomínají oni tak trochu lítací myši ?
Ať je to jakkoli, o jeho rozšíření po celém světě se už lidé svým neustávajícím kmitáním a naprostou nekázní postarali docela sami.
Prudkost nástupu velmi silného a jangového Ohně (viru) a snahy o jeho likvidaci nastolením globálních opatření pociťujeme teď všichni na vlastní životy. Nelze se vlastně ani divit - vždyť i vysoké horečky, provázející onemocnění způsobené ("korunovaným") koronavirem, jsou také projevem velkého Ohně. A zánět (bojové pole) v plicích, vyhojený následným zvazivovatěním a ztrátou funkčnosti (fibrózou), je až příliš podoben vymýceným, vypáleným a navždy zplundrovaným a zmrtvělým kusům pralesů - plic planety, které kvůli byznysu lidé už nenávratně zlikvidovali.
Je to snad oplátka za půjčku ? Globální přetlačovaná, v níž jsme si my lidi začali první ? Kdo asi může vyhrát ?!?
Snad je v tom trochu vidět i pověstná Střelcova zbrklost, s níž vypálil do světa svou (morovou) ránu, bez ohledu na následky, ale nemyslel to zle...
Je to silně transformační, a zase platí, že nefunguje přímé chlazení (jinovou) vodou, nýbrž vlastní uzemnění, návrat k Zemi samotné.

...Nicméně - když už jsem zmínila morovou ránu – na ochranu proti ní se kdysi stavěly morové sloupy, zasvěcené Panně Marii. V tomto světle asi opravdu nemůže být náhodou, že Mariánský sloup, po dlouhé době plánovaně připravovaný k znovuvztyčení na Staroměstském náměstí, je tolik diskutovanou událostí… Už aby stál !
Mariánská energie by nám, kteří žijeme uproStřed Evropy, právě teď mohla nesmírně pomoci; vždyť kdykoli se jednalo o uzdravení, lidé se vždy obraceli s prosbou k Matce Bohorodičce – Panně Marii...
A je snad náhoda, že patronkou proti epidemiím bývala kdysi uctívaná svatá Korona (!), jejíž památku dnes vynášejí na světlo chrámů naši sousedé ?
Věda pro to nemá argumenty, tak to (jako vždy) popírá. Esoterici to respektují, ale nemají vědecké důkazy, aby mohli prosadit, co vědí… a máme tu začarovaný kruh, v němž jeden odkazuje na druhého, a přesto se jeví logické se prostě pomodlit, třeba k Panence Marii… a hleďme, ono to prostě funguje.

Jsme jako Uroboros, který požírá sám sebe od ocasu, jako pes, který se honí za vlastním chvostem, až se roztočí do nevídaných obrátek; kam až můžeme nechat roztočit spirálu neúcty a pyšné arogance vůči přírodním silám (reprezentovanýcm v tomto případě Myší - Krysou), o nichž už mnohé režimy tvrdily, že jim, větru i dešti prostě poručí ?!? Hmmm, to už tady bylo.

(i taková je Myš)
Nemůžu si pomoct, jasně se mi jeví řešení : tkví v pokoře a nápravě nás lidí uvnitř sebe samých, v nápravě našeho - svého postoje k přírodě, k Zemi - té křehké kosmické lodi, na níž všichni žijeme a nemáme kam přestoupit…
A Země si umí bez lidí poradit: vždyť už teď, pouhých pár týdnů po zastavení horečného cvrkotu turistů a logistiky, se v Benátských kanálech vyčistila voda, vrátily se sem ryby, dokonce i delfíni se připluli podívat na místa, kde už je dloooouhou dobu nikdo neviděl. Delfíni vůbec začali v nastalém klidu navštěvovat pobřežní města, protože jsme jim my lidi najednou přestali překážet a usurpovat si (původně jejich) životní prostor…
Co nám asi všichni ti delfíni, myši, Krysy, netopýři, velryby a mnozí další (opět) přicházejí říct ?
...Že když budeme chvíli sedět v (vynuceném, ale přesto fungujícím) klidu na zadku a jen přestaneme šílet v honbě za dovolenou, zážitky, byznysem, ziskem a dalšími lidskými vymyšlenostmi, a trochu se uskrovníme, tak se přece můžeme přátelsky domluvit na vzáJemném sou-žití, v míru se všemi, kdo s námi tento jedinečný prostor sdílejí. Nemáme právo si myslet, že jsme na vrcholu vývoje, že planeta je jenom lidí; to bychom byli jako naivní slon, který - pyšný na svou velikost- by díky své aroganci rychle padl po kousnutí malé myši...

Proberme se . Stačí se zamyslet ...a přečíst si to třeba znovu, a uvědomit si, že těch synchronicit už je nějak moc, a že na tom možná něco je.
Stačí s dobrovolným pokleknutím duše trochu poopravit svoje názory, myšlenky, svoje zvyky a úhly pohledu, svoje konání, a uvědomit si, že tenhle svět není o nás, ale o sou-znění všeho a všech tady ...

Možná je to tím, že jsem sama Mi.Š., narozená v roce Krysy, a taky už si nesu pěkných pár křížků a zkušeností na hřbetu..., možná proto mi to celé dochází trochu jinak a snad i o chvilku dřív.
A přestože k myším, Krysám a dalším hlodavcům (i veverkám, což jsou prý jen myši v lepších šatičkách :-))) už dlouho cítím ryze platonickou úctu, rozhodla jsem se ještě posílit svou pokoru a úctu k tomu všemu tady, a prosit o odpuštění všeho, co jsme dosud (nejen) myším kdy prováděli.
Snad mi bude odpuštěno, že jsem v dětství, na pokyn dospělých, taky pár pastiček nalíčila…

P.S.:
4.duben je od roku 2002 vyhlášen Světovým dnem potkanů (krys, myší...), a mezinárodním dnem proti nášlapným minám;
24.duben pak je už od r. 1979 Světovým dnem laboratorních zvířat...

Nálety a brum… brum, brum...

(foto: volně dostupný zdroj z internetu)

Asi před třiceti lety jsem se musela smířit s vlastní zesílenou vnímavostí. Prostě vnímám a slyším věci, které ostatní nevnímají a neslyší.
Když jsem pracně vysvětlila kolegyni, že cítím ultrazvuk (zapnutý sonograf v ambulanci za zdí), nevěřila mi, dokud se, poněkud vykulená, osobně nepřesvědčila.
Následovalo vnímání nepříjemné energie kopírek, mobilů, antén..., i pro mne překvapující silný vjem při CT vyšetření. Když jsem rentgenologovi popsala přesný postup paprsku uvnitř mé zlomené nohy, nevěřícně vrtěl hlavou, ale mohl jen potvrdit…
Chvění vlastních dlouhých kostí před a při zemětřeseních jsem zmínila už v dřívějším článku o SEISMOSENZITIVITĚ...

Po patnácti letech muziko-terapeutické praxe a práce s alikvotními zvuky mohu jen konstatovat, že slyšet něco, co ostatní neslyší, je někdy pořádným oříškem. Už je pro mne celkem normální, že slyším zvonící budík či mobil z vedlejšího domu, ale tepavý hukot paraboly převaděče telefonního signálu byl děsivým zážitkem. Dodnes nechápu, proč ten dusot neslyšel nikdo kromě mne - ani technici, kterým jsem hlásila onu podivnou zvukovou poruchu, narážející jako vzdušný příboj nad půlkou města; změřili, potvrdili, ale neslyšeli…
S takovým vnímáním není snadné žít mezi křižovatkami a nádražími, ale dá se na to zvyknout, podobně jako si pes "zvykne" na silvestrovské petardy...

Jsou však zvuky, které jsou velmi, velmi nebezpečné...
...jako třeba loňské (a žel už i letošní) hloubkové nálety na Klatovy.
Letištěm nedaleko města denně otřásají silné motory letadel, vynášejících lačné parašutisty do oblak, aby je v zápětí ta letící obluda vyplivla, a se stejně obřím hukotem klesla na letiště pro další várku nedočkavých hazardérů.
Ten hluk je nadmíru nepříjemný, otravný, nedobrovolný a nevypnutelný. Ovšem nejhorší je, když se břichatá letadla vznesou k nebi ve skupinách. Motory v tahu produkují velmi hluboký, zlověstně temný zvuk, až příliš podobný zvuku hloubkařů, nalétávajících na válkou zničená města, domovy, strategická místa… Patřím ke generaci, která to sice už nezažila, ale válečných filmů jsme si povinně užili až dost.
Všichni máme v podvědomí uloženo to děsivé nebezpečí, které tento konkrétní zvuk přináší; a není to jenom vzpomínka. Ten zvuk je na trvalo vpálen do lidské druhové paměti, a má i své specifické fyzické odezvy : naše tělo se bezděky přikrčí, vyplašená mysl hledá úkryt, svaly a srdce se vyplavením adrenalinu připravují k útěku, nastává stresová zátěž, rovnající se boji o život...

Podívejme se na to věcně: po zvukové stránce je hluboký zvuk letadlového motoru totiž velmi blízký infrazvuku, často jej dokonce obsahuje, ale lidské ucho tuto část zvukového spektra běžně neslyší. Neslyší, ale vnímá !!! Vnímá a reaguje...

Poslední roky se ve světě i v ČR objevují svědectví z míst, kde je slyšitelný tzv. BRUM – hluboký, stálý či kolísavý zvuk, který jako by neměl zdroj. Mnohdy je slyšet ze skalních masivů, jindy z prostoru, někdy je podobný zvuku nejhlubších varhanních píšťal, jindy zní spíše „plechově, strojově“. Tak jej popisují svědci.
Avšak vědci (ani větci) se zatím nedohodli, zda se jedná o technologický zvukový smog, pocházející z lidské činnosti, či nářek Země, která se „jen“ hlasitě protahuje v geologických vrstvách…

Zcela jistě však víme, že infrazvuk a blízké nízké frekvence mají specifické vlastnosti, šíří se snadno na velké vzdálenosti (což využívají třeba sloni), nelze přesně lokalizovat zdroj ani směr..., ovšem při dlouhodobém vlivu prokazatelně způsobují zdravotní potíže.
Známý je případ z Lhanic, kde před několika lety právě neustávající nízkofrekvenční brum (zaviněný prý technickým zařízením v Dukovanech) působil mnoha lidem úporné bolesti hlavy, krvácení z nosu, nespavost, noční děsy, psychický stres. Objektivním pozorováním i přístroji byl opakovaně zjištěn (infra)zvukový smog...
Rovněž víme, že mnohé lidské stavby a technická zařízení – sila, jímky, nádrže…, vysoké, ale i důlní stavby, vrty..., bazény, roury, trubky, uskladněný stavební materiál..., akvária, lány solárních panelů..., to vše způsobuje při určitém proudění vzduchu vznik (infra)zvuků, podobně jako hluboké lodní sirény.

Nejspíš neexistuje statistika, která by potvrdila přímou úměru psychických „onemocnění“, závažných stresů, depresí, sebevražd, srdečních kolapsů, nervových zhroucení, selhání krevního oběhu, ledvin a ostatních rezonujících orgánů, či dalších zdravotních zátěží v lokalitách se zvukovým smogem.
Mohu však poskytnout informaci o rostoucím počtu mých klientů, kteří se stejnými potížemi přicházejí za mnou, jsouce stále častěji odstrkováni bezradnými lekaři do psychiatrických ambulancí...

Klatovští letci nám dopřávají (infra)zvukovou stresovou zátěž vrchovatě.
Pominu-li hektolitry zbytečně vyplýtvaného paliva, krychlové metry spalin z motorů steroidně vyhlížejících letadel, znečišťujících jinak hrdě zelené město, pominu-li hazardování se zdravím dobrovolných skokanů i pilotů, opravdu nemohu pominout nesnesitelný hluk se všemi jeho zdravotními důsledky, které dopadají na všechny, kteří jsme nuceni nedobrovolně ten brum poslouchat, a to téměř nepřetržitě. Takřka půl roku, den co den, mnohokrát za den, často i v noci, nalétávají hloubkaři na město...
Hmmm... Taky vám to připomíná blížící se bombardování...?

Jsem člověk, fandící proudění vzduchu; nízký průlet nad krajinou považuji za jedinečný zážitek, nesrovnatelný s ničím jiným... Obdivuji ptáky, letící balón i rogalo...
Dychtění skokanů a komerční cvrkot na klatovském letišti však nemá s poezií tichého letu pranic společného; je to jen byznys, hazard a hluk.
Opravdu neznám jinou, tak úzkou zájmovou skupinu, která by svou soukromou (a veřejně neprospěšnou) činností obtěžovala tak širokou veřejnost - tak urputně, tak dlouhodobě, tak všudypřítomně, tak sobecky... a s takovým požehnáním radních!
Netuším, jak velký je osobní zájem volených zástupců města na chodu letiště, kde je ročně zaznamenán rekordní počet vážných i smrtelných úrazů (především kvůli komerčně motivované a lehkovážné toleranci nebezpečných seskoků, jinde v Evropě již zakázaných; škoda jen, že na webových stránkách letiště nenajdete také slova rodičů zemřelých skokanů).
Možná, že se zdejší páni radní, kteří tuto všem nebezpečnou kratochvíli povolili a podporují, a případné stížnosti shazují ze stolu s argumentem údajného prospěchu města, poněkud spletli.
Snad se jim zapletly šňůry, když místo zájmů svých voličů – početných, hlukem otravovaných občanů města, teď tahají za šňůru byznysu a hájí zájmy malé skupinky potenciálně dobrovolných dárců orgánů z letiště, zaštiťujíc se turistickou atraktivitou...
Hmmmm..... Je to jako zapřáhnout vůz před koně, nebo do parašutisty naložit letadlo...

V každém případě je to do nebe volající...
...a tak se do nebe ptám:
Jak dlouho bude pověstná mlčící většina klatovských slyšících mlčet a krčit při náletech hlavy ???

...Ostatně... jistě brzo budou zas nějaké volby, že ….?…. !!!

Být seismosenzitivní...

Stále častěji se setkávám ve své praxi i soukromí s lidmi, kteří - ač je takové téma nikdy nezajímalo a nezajímá - se stávají vnímavými na seismické dění na planetě.

Srpnová vlna zemětřesení, která vrcholila sérií velkého seismického neklidu ve středu Itálie, totiž nejdříve (asi s 2 týdenním předstihem) prošla jižními pohořími Čech, pak se posunula směrem k severu (Německo, Polsko), poté otřásla celým Balkánem, a nakonec se demonstrovala silnými otřesy v centru Itálie, aby následně vlna zase postoupila severněji - tedy přes Rakousko, jižní části Německa, Francii, Rumunsko a Maďarsko, opět až do České kotliny a dále na sever, kde už dozněla trochu slaběji, a přesto dost silně, až na sever Evropy.
Následně podobná situace v září postihla Řecko a Turecko, kdy vlna otřesů proběhla zas od jihu k severu celou Evropou, opět až k Baltu.
A je tu další vlna na konci října; epicentrum v hloubce pouhých 8-10 km, střed Itálie v troskách, vlna až k nám... je to jako dejá-vu, děje se totéž, jen o měsice později, na stejném místě Itálie, která se láme v půli. Kdo ví, možná tam za čas vyroste pohoří či sopky... a i nám se chvěje země pod nohama.

Jsem jenom pozorovatel, a snad vnímavý laik, ale vidím to dost jasně; Africký kontinent se zas o něco více tlačí na Evropu. Linie otřesů jsou v čase vertikální - směrem od jihu k severu, a prostupují - vlní se - celou Evropou.

Alpy jsou vyvrásněné právě tímto procesem; hory, vytlačené k nebi a nahrnuté jako ponožka, na jejichž vrcholech lze najít horniny z Afriky a ze dna Středozemního moře, stále rostou. Téměř neustále tam probíhají lokální otřesy o síle 2-4 stupně (a poslední měsíce sílí). Zatímco u nás měřené záznamy zůstávaly dlouhodobě na maximum 2 stupňů magn., NE tak poslední měsíce. Celkově se zesílila mocnost záchvěvů v celé Evropě, od středozemí až k pobaltí...

Na našem území tvoří pohraniční masivy Českého Lesa a Šumavy jakýsi další ( a ve směru tlaku severně nad Alpami hned první v pořadí !) nárazník - a vlastně tedy i "tlumič" těchto tlaků. Patrný je tento děj rovněž ve všech poddolovaných částech republiky. Stačí si najít průběžné zprávy...

Co tedy s námi ty záchvěvy Matičky Země dělají?
Někdo cítí nepříjemné chvění v každé buňce svého těla, někomu se podlamují "jen" kolena, mnoho lidí uvádí točení hlavy, ztrátu rovnováhy a stability, včetně psychické (není divu, vždyť se nám třese "pevná" zem pod nohama!)..., mnozí popisují tupý tlak a neobvyklou bolest v hlavě (včetně těch, kteří na bolehlavy netrpí), dětem se často dělá špatně od žaludku, což může vrcholit i zvýšenou teplotou a zvracením...
Hypertonikům se může zvýšit tlak, hypotonikům naopak snížit - a to i přes režimovou ukázněnost a pravidelné užívání tabletek; někdo cítí rostoucí tlak v hlavě, který s otřesy rychle povolí, jiný má zas křeče v nohou, v noci se potí a budí...
Popisuji jen ty nejčastější příznaky; obvykle se připojuje i zhoršení celkového stavu u již nemocných lidí, přičemž nejslabší článek (orgán) těla se ozývá nejdřív.
Co asi pociťují zvířata, utíkající z epicenter do bezpečí..??!

Teď malinko z jiné nádoby, avšak jsou to nádoby spojené:
Před krátkým časem vědecká pracoviště konečně prokázala spojení lidské mysli s elektromagnetickým polem Země, ba dokonce propojení na této vlně s veškerým životem a děním zde... vida!
Také docela nedávno se podařilo prokázat globální, všepropojující funkční neurální síť mycelia (podhoubí), která prorůstá celou zemskou souš, a je tak přesnou obdobou nervové sítě každého organismu - živého i zdánlivě neživého... tedy jakýsi globální houbový "internet"... páni !
...a aby to nebylo málo, tak nejnovější výzkumy mořských biologů dokázaly, že v mořském dně, stejně jako ve dně každé vodní nádrže, existuje bakteriální vrstva, disponující jakousi krystalickou pamětí, tvořenou z mřížky bakteriálních schránek. Tato vrstva ukládá informace po tisíce, možná milióny let... a tvoří souvislou síť ve všech rybnících, jezerech, mořích, oceánech.... no tedy !

Moje poznatky a zkušenosti mne však vedou ještě o krok dál, ...a logickou cestou mi vychází, že ona komunikační síť podhoubí a bakteriálních těl je sice dokonalá, ale je jen prostředníkem; je vodičem, rozvodným médiem - podobně jako dráty v elektroinstalaci domu. Dráty samy o sobě nejsou elektřinou, i když jsou pro její rozvod (zatím) potřebné. Bez drátů by elektřina jen těžko došla na námi určené místo, ale dráty bez proudu jsou stále jen dráty; sice nezbytné, ale JEN dráty....
...ergo: síť podhoubí a bakteriálních vrstev je JEN rozvodnou sítí, která sice prorůstá celou planetou, ale je jen tou sítí, je pouze CESTOU, po níž informace a komunikace probíhá.

Skutečným nosičem informace po této síti je totiž VODA - voda, v mycelární síti i mimo ni prakticky všudy-přítomná !
To VODA je tím hlavním inteligentním médiem; to ona nese informace, data, ...emoce, pocity, vibrace, obrazy...
Načítá a předává energetický a vibrační stav všeho a všech, kdož obýváme tuto planetu - od virů a bakterií až po vysoce inteligentní bytosti (a netvrdím, že jimi jsme my, lidé)))...
Je to VODA, kdo v každém oka-mžiku nese i vibrace Země, voda v nás, i blízko našich domovů, v našich studnách, jezerech, ve vodních tocích a zdrojích, z nichž pijeme...
A nejen to; vzhledem k četné přítomnosti vody ve vesmíru je nasnadě, že tato komunikace probíná "bezdrátově" - na vibrační úrovni - i mimo Zemi, tedy na všech místech kosmu, kde se vyskytuje voda v jakémkoli skupenství...
A nastojte: páni astrofyzici už dokonce potvrdili i vzá-jemný vliv vesmírných těles, hmot a energií, a to i na nekonečné vzdálenosti (čímž vlastně tiše potvrdili princip astrologie :-)))
No pááááni, tomu říkám přesah...!

Co s tím ?
V prvé řadě bychom si všichni - každý za sebe - měli velmi rychle a pečlivě prověřit a uvědomit, CO vlastně vkládáme do té informační sítě, ČÍM vlastně osobně k té celosvětové informační databázi přispíváme...
Jak jsme na tom skutečně s vlastními myšlenkami, vyladěním energie, duševní a duchovní kondicí, empatií, Láskou, odpuštěním, pokorou...??? JAKÁ JE DOOPRAVDY NAŠE VLASTNÍ VIZITKA ?
Lze se vědomě účastnit Celku a alespoň neubližovat, když už neumíme pomoci...?

ANO, lze, a Cesta je jediná: naladit se na svůj STŘED, alespoň chvilku denně nastolit KLID, aspoň drobnou meditací utišit ten chaos v mysli, usebráním zastavit zmatený úprk slepců ve tmě nevědomosti...
...nadechnout se (dokud máme čeho), uzemnit a přidřepnout, zapustit své "kořeny" pomyslně do Země...
... A ano, ucítíme tak její bolest, nářek Matky, nejspíš i slzy sou-cítění se objeví...., a ve vteřině bude jasné, kdo komu vlastně doopravdy ubližuje.

Soucítím s lidmi, kteří právě nemají domov proto, že se jejich země třese, že kontinenty se k sobě tisknou stále víc a pevninu to láme vejpůl. Jsme příliš blízko, abychom to necítili, ale příliš daleko, abychom běželi fyzicky pomáhat; ani by nebylo opravdovou pomocí se teď hromadně nahrnout do Italských vesnic a chtít rozhrabávat ruiny, to bychom jen víc zatížili už tak zkoušený tamní systém.
Co ale můžeme každý, je přispět k celkové bilanci energií - přispět vlastním klidem. Nastolit a udržet klid v sobě znamená poslat po globální síti informaci ke klidu vedoucí. A věru, každé zrnko takového klidu je potřeba, každé je důležité, každé se počítá...
Čím víc nás to udělá, tím víc klidu bude na misce světových vah energií...

Zdá se vám to jako utopie? A jak by asi hleděli na dnešní internet naši pradědové ???
Jak praví Oriana ve starém českém filmu Akce Bororo: "Jste tak pyšní a tak málo víte..."

Jsme generace, přestupující z hmoty do energie. Stojíme ve dvou (a více) dimenzích současně.
Přijali jsme mobily, přijali jsme zasíťování planety nespočetným množstvím signálů, vysílání, operátorů, satelitů....... (a většina se ani neptá, co to dělá s našimi smysly, vjemy, těly, životy, se zdravím lidí, i všech dalších bytostí na planetě !)
Je opravdu tak těžké přijmout fakt, že globální "internet" tu byl už dávno pradávno, a my jsme jej jen teď objevili ? Amerika přece existovala také dávno před "objevením" evropany...

Hmmmmm..... Homo sapiens.... opravdu moudrý ?
"...před patnácti sty lety všichni věděli, že Země je středem vesmíru; před pěti sty lety každej věděl, že Země je placka, a před patnácti minutami jsi věděl, že jsme my lidi na planetě sami... Představ si, co se dozvíš zítra...!" (K., MiB)))))

Energie přelomu roku

V energiích posledních týdnů - tedy týdnů konce minulého a začátku letošního roku lze pozorovat mnohé.
Dovolím si nabídnout zkušenost - osobní i terapeutickou :

Týdny adventu, Vánoc, konce roku a začátku nového jsou vždy velmi náročné. Podvědomé vazby a vzpomínky nás každého modelují celý život. Každým rokem se celý tanto balík zážitků, obohacen o ty loňské, přihlásí s koncem roku o slovo, ať už jsou naše asociace jakékoliv.
Letos nám k tomu všemu přibyly ještě četné solární aktivity, které na nás všechny působí na úrovni elektro-magnetické. Naše biopole je na tyto energie velmi citlivé a nelze si myslet, že když někdo necítí potíže, že se to netýká... Týká se to všech - lidí, zvířat, rostlin, kamenů...

Často slýchám od svých klientů stesky na bolesti, jejichž základ jakoby nešel vystopovat, chodí bezvýsledně od lékaře k lékaři, až jsou jim doporučena např. antidepresiva...
Je nutno připomenout, že se nikdy nejedná o příčinu jedinou, ale vždy o souběh více důvodů, které posléze tělo oznamuje bolestivými příznaky. Nejsou-li tyto vyslyšeny, příznaky postupují podle čitelného vzorce.

Před 35ti lety nás lékaři učili, že tzv. "denním bolestem" - tedy takovým těm píchnutím tamo či onde v těle, není třeba věnovat pozornost.
Hmmm, ale to je právě řeč těla, neustálá komunikace, jejímž prostřednictvím se nás tělo snaží upozornit na drobné dysharmonie a chybky. Signály jsou to důležité, ovšem nikdo nás neučil jim rozumět. Proto se dnes ani nedivím, že si západní medicína neví rady se spoustou chronických stavů, jejichž příčiny nelze diagnostikovat přístroji či laboratorně, když nenaslouchá průběžné řeči příznaků - nanejvýš vyzobává jen ty měřitelné, bez souvislosní se zbytkem těla.
Bylo by to na celou knihu, proto zde uvedu jen ty nejčastější projevy působení vnějších energií na naše tělo, které se vymykají chápání medicíny a jejím hrubohmotným diagnostickým metodám..., nicméně lidé své příznaky cítí stále víc.

- Většina lidí, bez rozdílu věku (zdravé děti nevyjímaje!!) si průběžně už od půlky prosince stěžuje na bolesti svalů, kloubů, slabost, točení hlavy (akutně křečovitých šíjí a zablokovaných krčních páteří jsem uvolňovala několik).
Dýchací potíže, kašel až k bronchitidě (chudáci kuřáci !)), noční i denní pocení, kolapsy.
Jde to ve vlnách, některé dny snazší, jiné hustší.

Tyhle potíže lze zčásti přičíst změněnému vánočnímu jídelníčku (náročný na játra a slinivku = bolesti hlavy a svalů), a dokud lidi to napečené cukroví nedopapají, bude to zbytečně horší. Nejspíše to obecné podchlazení příliš jinovou - chladivou stravou (=sladké, ovocné, kyselé, exotické, alkohol, kafíčko...) opět vyústí v tzv."chřipkovou epidemii"; odhaduji nejpozději do konce ledna.
Už to pozoruji řadu let, a vánoční cukroví nikdy nezklame...

Navíc: celkově už dlouho vidím (a mnoho mých kolegů) u většiny populace postupnou ztrátu schopnosti metabolizovat líh, takže jakýkoli alkohol i v sebemenším množství natropí daleko větší rozvrat, než dříve. Vzpomenete si, co jste vypili na Silvestra ???
Platí to i pro bylinné preparáty, fixované alkoholem (což jsou téměř všechny). Výrobci ale neslyší, je to pro ně pohodlnější takhle...
Mnohem lépe účinkuje jednodruhový bylinný čaj.

- Příznaky sluneční hyperaktivity jsou ale ještě jiné - neobvyklý tupý tlak, jakási "předbolest" hlavy, u vnímavějších lidí na specifickém "osobním" místě. Někdy lze slyšet vlastní tep v uchu - v hlavě (hlavně v klidu), výkyvy krevního tlaku i u lidí, kteří s tlakem nikdy nemají potíže. Srdeční arytmie se objevují i u zdravých lidí.
Malé děti jsou skvělý indikátor - většinou jsou totiž pozorovány víc než dospělí: při energetických výkyvech jsou rychleji unavené, chvilkový odpočinek a kontakt (objímání, mazlení) rychle vyrovná jejich energii a opět jsou čilé, ale zase se dřív unaví (srdce si žádá jen krátkou zátěž).

- Nezapomeňme ale také na velmi silné lidské EMOCE, které jsou vždy lidmi globálně na svět vylévány kolem konce roku.
Takový emoční guláš není nic snadného - pohybujeme se v něm všichni celé dny, ať chceme nebo ne, ať jsme zalezlí nebo venku. Okolní stromy to trochu vychytají za nás, ale ve městech a místech s nahuštěnou populací (Silvestry, chaty, veřejné oslavy...) je to zoufale hustý koktejl.
Jen si představte: někdo vánoce miluje, jiný je nesnáší, někdo chce klid, druhý zas rachejtle... a vzá-jemné neporozumění je na světě, nějaký nesouhlas je uvnitř většiny lidí. Ale na vánoce se přece nebudeme hádat..., takže emoce potlačíme a je zaděláno na bolesti. Každý má své slabé místo, které se ozve nejdřív, a potlačené emoce se chovají v těle jako šrapnel, zavřený v krabici: rozbíjí a rozbolaví postupně celé tělo...

Pomoci může pár obyčejných věcí, které má po ruce každý, bez velkých nároků a shánění :

... hlídat si především pitný režim = VODU, ne studenou (v zimě na ni ani není chuť), harmonizovanou surovým křišťálem a šungitem (NEHLAZENÉ!- pozor na komerční kompozice tromlovaných kamenů, které do vody vůbec nepatří !!), vodu třeba i v teplotě čaje, ale jen vodu !!! (nikoli minerálku). Cokoli přidáme do vody (čaj, byliny, chutě...) už mění vodu na nápoj, který musí žaludek trávit, zatímco samotnou vodu nechává projít velmi rychle dál do těla.
... zjednodušit jídelníček (celé zrno, zejm. oves.vločky v jakékoli smysluplné úpravě, trochu luštěnin, místní zeleninu), v menších porcích, ale častěji (5-7x denně)
... dechové prohloubení (naprostá většina lidí dýchá stále mělce a bídně, i když vědí, že by měli dýchat líp), alespoň tedy když si hlava vzpomene...
... osvojit si minimálně základní vědomosti o energetické hygieně (nakládání s emocemi, energiemi sebe i druhých, očista sebe i prostoru...)
... zapomenout na exotiku, držet se třeba dokonalého hvězdného heřmánku, případně hořkých bylin (lísteček jablečníku)...
... a hlavně pravidelně MEDITOVAT, vyprázdnit hlavu, jednoduše srovnat energie čaker..., uzemnit, vsedě s nohama na zemi (pozice Maitreia),... tedy žádné hajánkování, ale opravdová meditace; bez fixace na barevné sny a bez dalších emocí je nezbytné najít a cizelovat svůj stabilní STŘED...

Kéž to vše zvládneme moudře a s nohama na Zemi...

http://www.osud.cz/k-energiim-poslednich-dni
http://www.osud.cz/terapeutka-k-energiim-poslednich-tydnu

Vejcovody

Dnes nemám na mysli kanálky, spojujících v ženském těle vaječníky s dělohou, jak by se na blog terapeutky asi slušelo. Bude řeč o vajíčkovém ekvivalentu různých dalších ...vodů (vodovodů, ropovodů, plynovodů...).
Několik agilních známých mne totiž zasypalo mailovou výzvou, nabádající k reakci na letošní vyšroubované ceny vajíček. O této mediální bublině je všeobecně známo, že je uměle vytvořená a snad jen málokdo věří tomu, že vajíčka lze nakoupit do zásoby. Reaguji tedy a odpovídám tímto jen na výslovné dotazy, co si o takové výzvě myslet.

Jedná se o (nepodepsaný) text, který má v mnoha ohledech jistě pravdu a v zásadě má bohumilou myšlenku - nekupovat vajíčka vůbec. Jenže nic není tak jednoduché, jak to vypadá na povrchu....

Nelze pominout fakt, že do vyváženého jídelníčku patří vajíčka maximálně tak v množství asi 1-2 ks týdně - včetně těch, která jsou skrytá v těstech, náplních či obalech (už jedno vejce denně překyseluje celé tělo!). Už z tohoto je zjevná (s)prostá mediálně nafouknutá bublina. Je to jednoduchý, pečlivě nalíčený a dobře načasovaný "špek", na který malý český chtivý zákazník bez okolků skáče. Vychováni desetiletími nedostatku čehokoliv, v domění, že když něco není, musí toho koupit několikanásobek, jakmile se ono nedostatkové někde na trhu objeví, zopakovali si čecháčci frontové bojůvky o vejce se stejným šarmem, jako před 30ti lety stáli fronty na televize či hajzlpapír. U prodejců vajíček a nosnic to vypadá, jako by byl rok 1980...

Ve zmíněném, mailovými cestami kolujícím panfletu však poněkud přebývají velká a zbytečně patetická slova ("mafie", "..rukojmí", "...štvaná zvěř" apod.), a naopak mnohem víc tam chybí skutečná loajalita s českou kotlinkou. Je sice pěkné, že autor vyzývá k vajíčkové abstinenci (což mnohým jistě ušetří žlučníkové koliky, jinak v době Velikonoc obvyklé), ale sám důsledně zapomíná na podstatu toho celého - české zemědělce.

Jde totiž "až" v první řadě o to, že poctiví čeští chovatelé vejconosných slepic jako prakticky JEDINÍ v EU přistoupili na euro-nařízenou úpravu chovných podmínek pro nosnice, a v určených termínech na svých farmách zvětšili slepicím chovné klece. To je stálo nemalé investice a tudíž museli lehce navýšit cenu českých vajec. O tom se mluví a děje se to vcelku tiše už nejméně rok a nikdo na to téměř nereagoval.
Až když zahraniční chovatelé, kteří tyto drahé úpravy neudělali a jejichž slípky se dál tlačí v původních těsných klíckách, nasměrovali do česka své lacinější, investicemi nezatížené vejcovody, vyvstala nutnost takovou nabídku vhodit do českých obchodních vod a náležitě ji podtrhnout mediálním rozruchem. Konkurenční prostředí trhu už pak zareagovalo samospádem. Ať si frontové bojovnice aspoň zavzpomínají...
Po velikonocích nejspíš bublina rychle splaskne, ale českým vajíčkářům i tak zbudou jen velké klece a oči pro pláč.

Asi bych tedy doporučila poněkud upravit původní náznak (snad) dobré idey oné řetězové výzvy:
* Kupujme jen tolik vajec, kolik skutečně (s)potřebujeme; i o velikonocích máme každý stále jen jeden žaludek !
* Nepodléhejme nejapným mediálním tahanicím, jsme jen herci v čísi naplánované a promyšlené hře !
* Ale hlavně: když už nějaká ta vejce kupujeme, ŽÁDEJME NA OBCHODNÍCÍCH zásadně VAJÍČKA ČESKÁ !!!
Na pultech totiž najdete snůšky z celé Evropy (označení nesou přímo na skořápce - DE, PL, NL), u nás na jihozápadě asi nejčastěji potkáme frische eier od deutsche slípka.

Ani kilometry komentářů o "humánních" podmínkách ve velikostech klecí pro nosnice však nic nezmění na tom, že slepice by měly žít ve volném chovu a snášet jen tolik, kolik je pro ně přirozené. Český letákový zákazník je ovšem dobrým a dobrovolným hercem v jakémkoli komiksu, který na něj někdo vyčůraný vymyslí, a tak se takovými "nepodstatnými" detaily prostě nezdržuje...

Nezbytné poučení z krizového vývoje se tedy nabízí samo: nepodléhaje masové chtivosti, neskákejme slepě na každý (kteroukoli lobující skupinou) nastražený špek, a konečně začněme používat svůj vlastní zdravý selský rozum.
Kdyby nic jiného, je jistě každému bližší košile vlastního zdraví než kabát českých slepičářů... ...ergo kladívko: nechceme si přece za mimořádně zbytečně drahý peníz vyrobit mimořádně zbytečný žlučníkový záchvat jen proto, abychom sousedovi ukázali, jak jsme byli úspěšní ve frontě na vaječném trhu... :-))

Reflexní terapie - přednáška

REFLEXNÍ TERAPIE je prastarou metodou harmonizace zdraví, těla i duše. Jsou k ní potřeba pouze ochotné nohy a ruce a naučit se ji může úplně každý, bez rozdílu věku, vzdělání i zkušeností. Pomáhá mnoha lidem a někdy dokonce i zvířatům.

Povídání o tom, jak sami sobě můžete vlastníma rukama poskytnout úlevu při běžných potížích, pomoci při léčbě mnoha onemocnění, či dokonce diagnostikovat poruchy v těle dávno před tím, než je zaznamenají lékařské přístroje, si můžete přijít poslechnout (a vyzkoušet) do
MĚSTSKÉ KNIHOVNY NÝRSKO,
ve čtvrtek 19.dubna od 18.oo hodin.
Srdečně zváni jsou všichni, kdo mají zájem se aktivně podílet na svém zdraví.

ENERGETICKÁ HYGIENA

Jednodenní intenzivní seminář
ENERGETICKÁ HYGIENA
pro každodenní praxi

v sobotu 18. února 2012
8.3o - 16.oo hod.,
v Klatovech
přesné místo konání bude oznámeno přihlášeným

********
Seminář je určen laikům i profesionálním zdravotníkům, masérům, ošetřovatelům a všem pomáhajícím profesím, týká se též všech, kdož přicházejí do styku se zákazníky, klienty, různými přístroji a materiály...
Praktické použití uplatní i všichni, kdož o někoho pečují v domácnosti (nemocný, senior...), či chtějí mít prostě kolem sebe (v práci i doma) vhodně ošetřené a energeticky čistší prostředí.
Nezbytnou dovedností je energetická hygiena dnes už i pro učitele, vychovatele, psychology, poradce, politiky na všech úrovních, manažery, prodavačky, podnikatele, techniky, ale i v domácnostech ... vlastně pro všechny profese a nejrůznější prostředí.

Dozvíte se, jak pracovat se svou vlastní energií, naučíte se identifikovat energie kolem sebe, pracovat s energetickými a emočními stopami ostatních, s nimiž přicházíme nepřetržitě do kontaktu.
Povíme si o případných důsledcích opomíjené energetické hygieny i o tom, JAK správně, dostatečně a pozitivně ošetřit sebe i svůj prostor, abychom si navzájem prospěli a neubližovali sobě ani druhým...

Počet účastníků je omezen (max.20 osob)
O bližší informace a přihlášení si napište mailem na: mirka.smidova@seznam.cz

Vše souvisí...

V uplynulém víkendu jsem pro skupinku seminaristů uspořádala seminář Vaření II. - pro pokročilé, s podtitulem Duchovní alchymie stravování. Pro nezasvěcené - účastníci se učili využívat hlouběji principy východních (japonských) i západních (indiánských) škol makrobiotiky, správně je propojit a aplikovat nejen na naše české podmínky, ale též na roční období, aktuální stav počasí a dalších vnějších vlivů.
Jakkoli to na první pohled nemusí být všem zjevné, i to, co jíme, přímo souvisí s naším tělesným i duševním zdravím, stejně jako s duchovním životem. Skladba a kvalita našich každodenních soust nás trans-formuje zevnitř, a to je bezesporu znát právě na vnitřní intenzitě a harmonii našich životů.

Když se řekne "bezmasá strava", mnoho lidí si představí neduživě průsvitné vegetariánské děti. Požádáte-li o bezmasé jídlo v restauraci, kuchař nabídne obligátní smažák, zamražený polotovarový, v neidentifikovatelné panádě obalený květák či žampióny, v lepším případě možná nějaký ten sojový extrudát, zapečený pod závějí sýra. Hmmmmmm.......
Naprostá většina mých klientů však už dávno ví, že takhle jednostranné to není. Zjistí rychle, jak podstatný je výběr stravy pro tu kterou roční dobu, jak velký vliv má skladba jídla na naše nálady, zdraví, schopnost zdárně řešit vlastní témata, jít rovně životem a nepláchnout pokaždé, když se něco egu nelíbí.
Je však věcí každého osobně, zda tuto volbu dobrovolně uplatní či nikoli, zda uvěří (a prověří), či se nechá zmást vlastním povrchním pohledem na mou tělesnou schránku (která je pro mne však vědomou volbou, k níž mám své důvody).
Běh dějů kolem nás nám ovšem dává jasně najevo, jak důležité toto poznání zákonitostí a propojení je, a že bude stále důležitější jej umět ovládat.

Ostré výkyvy počasí, rychlé teplotní změny, potřeba adaptace na různé klimatické podmínky při cestování a rychlých přeletech různými světadíly, zdravotní potíže nastřádané léty nevědomosti, stále horší kvalita průmyslově vyráběných (p)otravin... a mnoho dalších každodenních důvodů máme všichni k tomu, abychom se naučili poskytnout si to skutečně potřebné a vyvažovat všechny ty prudké změny, naučit se a konat (mimo jiné) i svojí vědomou volbou stravy. Lze to, a dokonce to může být i zábavné.
Jen málokdo je k tak zásadní změně však skutečně ochoten, neboť i tato (jako každá změna) s sebou nese určité počáteční nepohodlí a nezbytnou hlubokou orbu v letitých vrstvách vlastních (a mnohdy nevědomých) návyků.

Avšak ti (nikoli jen TY, neb mých seminářů se účastní i vzácně vysoké procento mužů), kdož už VÍ, kdož už si vyzkoušeli blahodárné účinky vědomé volby stravy a naučili se jednoduše a chutně zpracovávat celá zrna, ti už tuto volbu většinou neopouštějí - a vědí proč.
Je to však především Žena, která je tou nejlepší a nejpovolanější alchymistkou ve své zdravě zařízené kuchyni a odtud - ze srdce domova může moudře připravovat a ladit podmínky k zdravé existenci své i všech svých strávníků...

Žádný stravovací systém, ať už pochází z kterékoli části světa, se nedá jen tak beze zbytku posadit na jiné místo, do jiného zeměpisného pásma a jiných podmínek. Příznivci stravovacích systémů, preferujících ovoce a jižní plody (např.Fit pro život) se většinou za krátkou dobu podivují, proč jsou neustále zimomřiví a přecitlivělí, ale nenapadne je, že je to právě přebytkem jinového ovoce, které má své místo v jídelníčku možná na Floridě, ale nikoli ve středu Evropy.
Uctívači paleodiet nejspíš také jednou zjistí, že se nemohou krmit masem donekonečna, neboť přebytek jangových sil je pro mnohé (zejména ženské) tělo dlouhodobě neúnosný.

Vše živé si žádá živý přístup - a tedy i zvolit a naučit se skutečně nadčasové principy aplikovat pružně na naše pevninské všebarevné klima se jeví jako nezbytnost pro budoucí přežití stále sílících a stále drsnějších klimatických a energetických změn.

Seminář už proběhl - a všichni jsme si jej náležitě užili.
Ti, které to zajímá, ale tento termín "zaspali", se můžou už jen drbat za ušima.
No... ale kdo ví, možná někdy zase, v prostoru a čase sejdeme se na společné trase........

Nutela

Před několika dny se mi naskytla zcela spontánní a neplánovaná příležitost k opětovnému potvrzení (dávno známého) faktu o nepoživatelnosti některých potravin.
Kdosi neznámý zcela neuctivě pohodil zcela novou a zapečetěnou, leč prasklou lahev Nutely na zem ke kontejneru. Obsah lahvičky se v třicetistupňových vedrech rychle ocitl na betonovém dláždění a celá sklenice se postupně hroutila, hroutila ...a nutela tekla a tekla...

Dalo by se očekávat, že v mžiku bude celé okolí bzučet návalem mlsajících much, mravenců a vos (a že jich letos je ! )... ale opak byl pravdou.
Tající nugátový krém byl i pro cukruchtivé hmyzí kolonie zjevně tak odpudivý, že široko daleko kolem lahve se nevyskytovala ani jediná vosa, jediná moucha, jediný mravenec. Jinak sice šmejdili opodál v samotných popelnicích jako obvykle, ale na Nutele bylo stále mrtvo.

Pozorovala jsem tu scénku několik dní, vždy, když jsem procházela kolem cestou na nákup, napadalo mne, proč ty vosy tahle "ňamka" vůbec neláká ?
Dokonce jsem si na internetu našla i rámcové složení (sama receptura je přísně střežené know-how), avšak zůstává otázkou, zda výrobcem deklarované informace skutečně odpovídají obsahu této konkrétní sklenice. Jak známo, do některých rozvojových a východněji položených států mnozí světoví výrobci dodávají mnohem podřadnější kvalitu potravin... tedy spíše otravin.

Je mi líto, že jsem nestihla udělat fotoreportáž; byla by to rozhodně zajímavá série obrázků téhle rozplizlé šmakulády, které se vyhýbá všechno živé (podobně jako sesychajícím sterilním a plastově se chovajícím hamburgerům, jichž si nevšímají ani potulní hladoví psi). Někdo pilnější totiž ten nepořádek uklidil do popelnice dřív, než to mne napadlo vyfotit a zlikvidovat.
Noční bouřka smyla poslední důkazy, na betonu zůstal jen začernalý mastný a lepkavý flek nedefinovatelného složení. Tak aspoň karikaturu...

Rozhodně bychom se však měli od těch nepřítomných vos, much a mravenců náležitě poučit - a prostě nekonzumovat nic, co není k jídlu, i kdyby to výrobce vychvaloval až do nebes.
Kdo ví, možná je to tím, že vosy nekoukají na reklamy a neumí číst.......

Jak se s dětmi dorozumět beze slov ?

Poslední roky se mezi námi objevuje mnoho dětí, které ke své komunikaci nepotřebují používat slova. Začínají mluvit (ve srovnání s obvyklými medicínskými "normami" lidského vývoje) mnohem později, mluví málo nebo jen občas. Rodiče jsou tímto stavem většinou značně zmateni a brzy usoudí, že dítě není v pořádku. Logicky, ale zcela zbytečně - vydatně podpořeni ve své panice pediatrem - donekonečna vodí své děti po ordinacích psychologů, logopedů, otorinolaryngologů, foniatrů, psychiatrů a dalších odborníků, jen aby se dozvěděli PROČ to jejich dítko, propánakrále, pořád ještě nemluví...?!
Zpravidla se nedozví nic, nebo alespoň ne skutečný důvod tohoto stavu. Dítě zbytečně, leč trpělivě podstupuje nepříjemná vyšetření, zatímco rodičovská panika i lékařské krčení rameny trvá. Nakonec "porouchané" dítě dostane nálepku nějaké té lehké mozkové dysfunkce - onen všeobecně nadužívaný cejch - jenom aby jeho jinakost byla omluvitelná mezi ostatními, kteří svá slova používají nám obvyklým způsobem, podle námi zažitých pravidel...

Někdy je stav opačný : dítě začne mluvit velmi brzy, dokonce mnohem dřív, než jsme zvyklí, mluví neustále a hodně. Říká věci, kterým dospělí nerozumí ani nevěří, popisuje jevy a věci, které nikdo nevidí, mluví samo se sebou. Často dokonce vyslovuje myšlenky a rady, které se dospělým vůbec nelíbí (starším se přece neradí, ti už jsou chytří věkem!), říká jim, kde dělají chyby a co mají změnit, což se ovšem dospělákům začne brzy zajídat.
A tak je nařčeno z neadekvátní přemoudřelosti, příliš bujné fantazie, lhavosti a vymýšlení, až mu nakonec jeho neustálé mluvení dospělí zakážou, jen aby měli klid. Dítě zmlkne, ale uvnitř vzniká přetlak, který se dere ven neklidem, zlobením, nepozorností, často až výbušností a násilím. Některé děti opravdu ztichnou, ale zároveň ztratí důvěru ve své okolí.
Případné potíže opět "vyřeší" nálepka nějaké té moderní psychodiagnózy (velmi oblíbená je např. hyperaktivita), dítě dostane tlumivé léky, posléze možná i antidepresiva - hlavně aby dospělí měli pokoj a pocit, že je konečně vše normální...

Takové a podobné případy jsou, žel, na denním pořádku lékařů a psychologů, aniž by ovšem někoho opravdu zajímal skutečný důvod tohoto jevu. Tyto zcela nově disponované děti však mají svá specifika, která je potřeba nejdříve poznat a pochopit, abychom komunikaci s nimi vůbec dokázali navázat... a hlavně uspět. VŽDY je nezbytné, aby první krok udělal rodič (potažmo dospělý), jen je potřeba uznat, že je nezbytné se mnohému učit - zejména komunikaci bez použití slov.

O tom, JAK se naučit vnímat děti pravdivě a JAK se s nimi dorozumět jinak, než jsme zvyklí, si budeme povídat (a prakticky vyzkoušíme) na mé přednášce s besedou
KOMUNIKACE S DĚTMI BEZE SLOV,
kterou pořádá Knihovna Janovice
v úterý 6.září od 18.oo hodin
v sále MÚ (1.patro, nad knihovnou).
Dovoluji si pozvat nejen rodiče, babičky a dědečky - kteří bývají v denním kontaktu s dětmi nejvíc bezradní, ale též pedagogy, psychology a lékaře, kteří se s těmito dětmi rovněž často setkávají.
S sebou si přineste tužku, pár pastelek a papíry bez linek (A4), oblečte si pohodlný měkký oděv a zapamatujte si datum narození svého (či jiného 'zkoumaného') dítěte.
Děti tentokrát nechte doma, nudily by se s námi...

Těším se na všechny, kteří najdou odvahu přijít a dozvědět se řadu nových, často neuvěřitelných informací a vyzkoušet si jiné, jim samým dosud neznámé komunikační možnosti...

Smaženice z radiace

Po letošním jarním výbuchu japonské jaderné elektrárny Fukušima se mne někteří lidé ptali, jak to je s radioaktivitou u nás. Je třeba se bát, když se celé to drama děje na opačném konci světa?
Nyní se šíří mailovou sítí varovná zpráva o závadnosti našich lesních hub, které bychom neměli sbírat a konzumovat, neb jsou plné radioaktivních těžkých kovů. To se ostatně dalo čekat, i když - samo znění dopisu je silně podobné struktuře počítačového hoaxu.

Nejsem ani mykolog, ani odborník na jadernou energii, ale vycházejme ze zdravého selského rozumu:
Ano, většina hub má schopnost vychytávat a kumulovat v plodnicích těžké kovy a radioaktivitu ze svého prostředí.
Tady u nás je dokonce radioaktivita skoro všude v podloží terénu, na němž žijeme, takže naše pošumavské divoce rostoucí houby ji v sobě mají zcela jistě. Jedná se však obvykle o tzv. neškodné množství, s nímž si zdravé lidské tělo dokáže bez komplikací poradit. RTG, CT a podobná vyšetření či dokonce aktinoterapie do nás ovšem radioaktivního záření naperou daleko víc. Situace se však radikálně změní, jakmile nastane změna v radiaci okolí - a ta už nastala.

Radioaktivita u nás spadla letos na jaře zcela jistě. Asi týden po první explozi v jednom z bloků Fukušimské elektrárny k nám vítr dovál zbytky radioaktivního mraku. V tu dobu u nás bylo měřitelné (pro některé z nás dokonce citelné) množství radioaktivního záření ze spadu prachových částic. Média to zbanalizovala (ale neopomněla připomenout lidem, z čeho by mohli mít strach), dávka prý nebyla ohrožující. Následné menší výbuchy ve Fukušimě ale už nikdo (co do rozsahu a dosahu radioaktivního mraku) nemonitoroval, takže nevíme nic o případném pohybu zbytkové radiace v ovzduší. Asi to nebylo pro české mediální supy dost zajímavé...
Ti důslednější, kteří měli přístup nebo vlastní vlastní dozimetr, hlásili asi desetidenní nárůst hodnot a pak následně postupné zklidnění až zase k normálním hodnotám. Japonská vláda však sama nejspíš notně podcenila zamoření celé jí svěřené země, evakuace probíhaly se značným zpožděním, spekulovalo se dokonce o vědomém zkreslování naměřených hodnot radioaktivity na celém území Japonska, až se japonci, vždy pověstní svým klidem, ozývali s velkou nespokojeností v hlase...

Vlna zájmu ale vyplavila z odborných a laboratorních šuplíků našich jader(ných odbor)níků množství dat, které by asi jinak dál klidně práchnivěly ve tmě archivů.
Tak např. přední česká jader-nice Drábová veřejně proflákla, že Temelín stojí na ne zcela stabilním geologickém zlomu. Vědělo se to, ví se to, ale klidně se tam postavil reaktor. Ví-li ovšem totéž i naši rakouští sousedé, už se nelze tolik divit jejich přeshraničním protestům proti našemu jádru...
Naši jader-níci jsou tedy podobně arogantní jako japonští inženýři, kteří si troufli postavit své jaderné elektrárny na tektonicky neklidném podloží, navíc na mořském pobřeží (a ještě je překryli mohutným úložištěm vypáleného odpadu!). Taky se oháněli zabezpečením proti tsunami, jenže ona jaksi přišla větší vlnka...

Také vyplavalo, že i nám známý Černobyl stále ještě "dýchá" - přesněji v jeho reaktorech pod krustou z betonu nikdy neustala nepřetržitě probíhající jaderná reakce. Provizorní betonový sarkofág, pod nímž byl reaktor pohřben hned po výbuchu před pětadvaceti(!) lety, se však vlivem času už notně rozpadá, skořepina hrozí zřícením a na původně plánovaný nový, jistící a definitivně izolující železobetonový blok se nějak "ztratily" děngy (co jen to připomíná ?!).
Z toho vyplývá, že radioaktivní pšouk, jímž nás může pod chatrnou pokličkou kvasící Černobyl v příštích letech počastovat, nás asi nemine.
Asi to už nelze, ale bylo by přinejmenším zajímavé zpětně vysledovat, kolik procent z počernobylových onkologických pacientů byli houbaři, resp. jedlíci hub...

Co se však doopravdy dále děje třeba s obrovským množstvím radioaktivní vody, která se stále(!) uvolňuje z nadále probíhajících jaderných reakcí ve fukušimských elektrárenských blocích, jak dalekosáhlý degenerativní vliv bude mít na okolní vody a krajinu, to se nejspíš nedozví ani sami Japonci, natož pak my.
Jenže voda si to předá jako de-formaci při svém putování světem a může nést to znásilnění lidskou chamtivostí v sobě dál.
"Pouštěj chléb svůj po vodách a jednou se ti k rukám vrátí" platí stále. Pokud je ovšem tím "chlebem" radioaktivní znetvoření, a pokud i přesto zůstáváme nadále lhostejní, máme se ještě všichni hodně co učit, zejména japonce nevyjímaje. Modlitba za (nejen) Fukušimskou vodu je tedy na místě stále...

Jen někteří prodejci zboží z Japonska a okolí však sledují případné kontrolní postupy zjišťování radiace v dovážených produktech (mořské řasy, sušené houby, čaje, makrobiotické potraviny apod.), kontrolují se hlavně vymazlená japonská autíčka a jinak je to spíše asi "děj se co děj, hlavně prodej". Pokud namátkové kontroly na nic nenatrefí (anebo nezametou pod komerční koberec), můžeme jen důvěřovat.
Když si ale za takovými informacemi nepůjdeme sami a sami si je nevyhledáme v různých (mnohdy kontroverzních) zdrojích, nikdo nám je servírovat nebude. Taková už jsou média, že in-formují o "důležitějších" věcech (jako např. o spadlém živůtku nějaké modelky, drogových aférách milionářských dítek, blikajících popových hvězdičkách a žvástech politiků) a ještě se nám snaží namluvit, že právě toto je to nejdůležitější, co musíme všichni vědět pro náš život vezdejší...
Podobně je tomu třeba i v případě erupcí pro nás zá-humenných sopek, neustále se šířícím jezeru sopečných plynů (ne nad hlavami, ale pod nohama!)...

Nutí mne to ale m.j. taky k zamyšlení, zda třeba tolik vychvalované houby shitake nebo tzv. jidášovo ucho, tak oblíbené v restauracích a receptech asijského typu, vůbec někdo sleduje (a sledoval-li kdy) s ohledem na množství obsažených těžkých kovů a radioaktivity ? Vždyť třeba číňani jsou pověstní svým halabalním přístupem k zamoření vlastního prostředí těžkými kovy a nejednou se už musela stáhnout celá zásilka (např. u Chlorelly) právě kvůli kontaminaci těžkými kovy. Je pak otázkou, zda omezení dovozu momentálně módních čínských bylin, proti němuž mnozí podepisujeme všechny ty petice, není (při vší nesvobodě) v důsledku přece jen paradoxně k něčemu dobré...?

Ale zpět k prázdninovým hříbkům se zdravým selským rozumem v hrsti :
z jedné smaženice či babiččiny houbovky asi rakovinou neonemocníme. Nicméně masivní sběr, každodenní konzumace a hromadění houbových zásob na zimu minimálně pro letošek asi opravdu nebude to pravé "houbové"...

P.S.: Tu úžasnou modrou houbičku na fotce zastihl v negližé kamarád Vašek při svých toulkách Novým Zélandem, opravdu to není český křemenáč po Fukušimě :-))

OKURKY, KLÍČKY. ENTENTÝKY...

...čert (E.coli) vyletěl z elektriky,
bez klobouku sám,
vylepšil nám plán...

...mohli by si radostně zpívat farmaceuti, vládci chemickopotravinových nadmolochů a tvůrci Kodexu alimentariu při pohledu na bilanci nákupu čerstvé zeleniny v současných dnech. Při rozhovoru se zelinářem lze jen kroutit hlavou, jak jsou lidé snadno ovlivnitelní mediálně rozlitým strachem, i když každý osobně tvrdí, že se nebojí...

Nesmyslnost celé kauzy je očividná. Ostatně už se tím zaobírá dost kvalifikovaných odborníků, takže se nebudu snažit o opisování již řečeného. Přesto si stále myslím, že celá tahle věc s krvácivými průjmy nějak souvisí s nedávnou erupcí islandské sopky Grímsvötn. Možná se vám zdá, že si jen přihřívám svoji polívčičku, ale popřemýšlejte chvilku se mnou:

Vloni předcházela erupci sopky Ejafjallajökull také série průjmových onemocnění neznámého původce. Projevy se soustředily v nejníže položených oblastech republiky (s nejnižší nadmořskou výškou) a nejvíce u dětí s tělesnou výškou do 1 metru od země. Na průjem nezabírala ani antibiotika, ani běžné léky na zklidnění peristaltiky...
Je víceméně jasné, že se nejednalo o infekci, ale OTRAVU SOPEČNÝMI PLYNY.

ZÁSADNÍM faktem, který ale mnozí stále přehlížejí (včetně zdravotníků, hygieniků, epidemiologů, vulkanologů i médií), je, že SOPEČNÉ PLYNY SE NEPOHYBUJÍ NAD NAŠIMI HLAVAMI jako mrak popela, ALE POD NAŠIMA NOHAMA !!!, kde spíše tečou a připomínají jezero, protože jsou těžší než vzduch. Tento fakt je archeologům i vulkanologům dávno znám, jen jej v momentální honbě za bacilem nikdo nepovažuje za zásadně důležitý a celou věc měnící.

Právě tomuto faktu ale logicky odpovídal i postup šíření a výskyt letošní střevní "infekce" s hemolyticko-uremickými příznaky (souhlasnými s příznaky intoxikace sopečnými plyny) na území Německa.
Série náhlých případů průjmu, objevivších se takřka současně s letošní erupcí (a na několika místech najednou, nezávisle na sobě), i postup šíření případů krvácivě průjmovitých příznaků se zřetelně kryje se zeměpisně nejnižšími oblastmi německých nížin, hlavně kolem mořského pobřeží a toku nejmohutnějších řek (Hamburg). Ano, tudy by logicky asi nejdříve prosakoval (tekl) proud těžkých plynů terénem.
K ústí německých toků na severu země to má vzdušnou čarou plyn z Islandu nejblíže (hnán větrem od severozápadu), proto taky asi teprve pak (po následném postupném naplnění a rozlití "jezera" plynů v laguně u německého pobřeží) skutečně přišly na řadu i další země "v cestě" - Dánsko, Británie, Nizozemsko, Francie a další. Většina těchto zemí má velkou část pobřeží poněkud výše (nebo dále) od zdroje plynů, větší % jejich pobřežní pevniny se zdvihá jako útesy, než aby navazovala plynule na mořskou hladinu. A podúrovňové Holadsko je přece jen o kus dál...
Také se vzdáleností od epicentra slábne i výskyt (plyny jsou již naředěny prouděním vzduchu), nebo se (jako za našimi hranicemi) zastavil za horstvem, přes nějž (zatím) plynné jezero nepřestoupilo.

Stejně jako vloni ani letošní projevy neovlivnilo podávání antibiotik či osvědčených protiprůjmových léků. Otrava však zjevně mohla být mnohem prudší díky agresivnějšímu složení plynného koktejlu.
I média začala hovořit o tom, že Evropa možná vůbec nebude vědět, co vlastně způsobilo tuto epidemii...
Pro všechny, kteří nestíhají sledovat všechny souvislosti : tlusté střevo je (dle východní medicíny zcela logicky) detoxikačním partnerem plic (nadechujících jedovaté plyny) !

Leč západní medicína po dlouhém tápání už vytáhla z osudí viníka - ostatně nějaký ten balcil se dá najít vždy a všude. Rozhodně to ale nevypadá na jen tak nějaké mikroby, kteří se náhodně vyloupli u jakéhosi dolnosaského pěstitele luštěninových klíčků, nýbrž (dokonce i podle jediné a následně zase stažené mediální informace) nejspíše pochází z profesionální (nemocniční?) laboratoře...

I kdyby se skutečně jednalo "jen" o infekci, dnes už nikdo asi nezkoumá, jakou vazbu na oslabení lidské kondice (skrze nadýchané plyny a tím oslabené partnerské orgány = střeva) mohla mít intoxikace neviditelnými a neměřenými plyny ze sopky. Stejně tak se už nikdo asi nebude obtěžovat pátráním po závažnosti základních onemocnění všech průjmem postižených a zemřelých osob.

V každém případě si výrobci chemické suermarketové stravy mohou mnout ruce, jak se (jim? komusi dalšímu? cíleně? shodou "náhod"?) povedlo odradit velké množství lidí od konzumace zeleniny, hlavně té bio !
Čí ruka asi koho ruku myje - až se dílo podaří...?
Jak rychle se asi naši "pohotoví" výrobci chemoléků vítězoslavně přihasí se zaručeně účinnou vakcínou proti podobným bakteriálním mutantům ?

Nenechme se zmást cizí panikou, přemýšlejme samostatně a hlavně zdravým selským rozumem si skládejme pravdivou mozaiku dění.
Nenechme se odradit od (bezmála už jediné, alespoň trochu zdravé a zdraví podporující) zeleninové stravy.
Samozřejmě, okurky a rajčata jsou stále ještě přirychlovaná a v našem současném pozdnějarním-časněletním biorytmu nemají zatím v jídelníčku co dělat, neb nám za okny rozhodně ještě nezrají.
V principu tu jde ale o STRACH a ten se na biorytmy neptá. Tomu buď sami nasloucháme a sami v sobě jej živíme, nebo ne.
Obchod se strachem je velmi výnosný, stačí se zamyslet nad očkováním, některými preventivními vyšetřovacími metodami, nebo třeba pojišťovnictvím...

Hledejme tedy vlastní názor, hledejme serióznost nikoli podle médií, funkcí a titulů, ale podle vlastní vnitřní zralé úvahy.

ZA HUMNY JE... drak GRÍMSVÖTN

...tentokrát pro změnu opět islandský...

Zhruba před rokem jsme zažili výbuch sopky Ejaflajjajökull. Možná se budeme muset naučit vyslovovat ty jazykolamné názvy, zvykejme si...:))

Tehdy výbuchu předcházel (na našem území asi o dva týdny dříve) záhadný epidemický výskyt střevní chřipky, objevující se velkou měrou především u dětí. Jak už jsem psala v loňském aktuálním příspěvku, nejspíš to vůbec nebyla infekce, ale s velkou pravděpodobností se jednalo o hromadnou otravu sopečnými plyny, které se i u nás nepozorovaně objevily už před samotným výbuchem Ejafjally. Tři týdny před touto "epidemií" totiž proběhla (mediálně nezajímavá) erupce jiné islandské sopky...

Letos se nám scénář opakuje... a odborníci (odporníci) jsou stejně slepí, i přesto, že už v listopadu 2010 byla zmíněna hrozící erupce sopky Grímsvötn.

Ale posuďte sami, jak se indicie skládají do mozaiky:

*** Zhruba v polovině května se na severu Německa objevují první případy rychle se šířícího průjmu s krvácivými projevy. Vyňaté věty jednotlivých článků se skládají vlastně samovolně: "... životu nebezpečným hemolyticko-uremickým syndromem, který infekce vyvolává" (důsledek intoxikace je jasný, tělo se snaží detoxikovat přirozenými cestami)... "nezabírají antibiotika ani penicilin. Pacienti, kteří jsou ještě ráno relativně zdraví, mohou být večer vážně nemocní...". Na vině prý jsou španělské okurky ze severu Německa. Chudáci zemědělci !

Západní medicína však ve své krátkozrakosti zaměřuje svůj pohled pouze a jen na viditelné projevy střevní. Uniká jí zde ale důležitá souvislost, známá všem, kdo respektují principy východního pentagramu a jeho orgánových vztahů: tlusté střevo je partnerem plic, ergo když plíce nadýchají jed (a možná i nějaký zbytek sopečných sloučenin ulpěl na místních jedlých plodinách), tlusté střevo jej pomáhá tělu odvést rychlým vyprazdňováním.
Znám tyto četné případy ze své praxe, kdy např. člověk, natírající celý víkend chatu syntetickou barvou, nepřijde s dýchacími potížemi, ale s úporným průjmem nebo bolestmi ramen (po průběhu příslušných meridiánů); nebo další, mnoho let pracující denodenně s těkavými lepidly, nemá dominantní potíže dýchací, ale střevní (a kloubní - jak jinak než v ramenou) ! ... a mohla bych vyprávět celou řadu dalších.

*** Jen o pár dnů později se dozvídáme o erupci islandské sopky Grímsvötn. Média však (opět) nejvíc zajímá případné omezení letového provozu, ekonomické ztráty a podobně lukrativní aspekty celé události. O dalších souvislostech a vlivech na zdraví obyvatel Evropy, žijících pod trasou, kudy plynný a popelový mrak putuje, se nikdo nezmiňuje, nikoho nezajímá "zadření lidských motorů" v důsledku nadýchaných, značně jedovatých sopečných plynů a popílku.
Grímsvötn, zdá se (a odporníci potvrzují), má poněkud jiné projevy, jinou strukturu chrlených částic...(".. Grímsvötn chrlí daleko více popela než Eyjafjallajökull, přesto se vulkanologové domnívají, že Grímsvötn celkově nezpůsobí takové problémy v letecké dopravě jako loni sopka Eyjafjallajökul. Už jen proto, že složení popela je v současnosti jiné, částečky jsou hrubší a rychleji klesají k zemi !!! "), takže je nejspíše provází i jiné složení koktejlu sopečných plynů, než měla Ejafjalla před rokem.
Žel, složení letošního plynného koktejlu bylo/je nejspíše mnohem agresivnější, neboť průjmy tentokrát provázejí i krvácivé projevy poleptané sliznice, zatímco loňská epidemie v nejníže položených částech republiky (nížina kolem Prahy a jižní část Moravy) se projevovala "pouze" průjmy, bolením hlavy a břicha a zvracením.
Jenže všichni zase řeší toliko viditelné částice, zatímco neviditelné a nikým neměřené jedovaté plyny se šíří nenápadně krajinou, bez možnosti je zastavit... a bez viditelných a viděných souvislostí, které jsou pak v důsledcích zcela chybně medicínsky řešeny.

Ne-náhodné synchronicity však někdy umožní vidět neviděné: po několik dnů se v TV zprávách objevily obě tyto události těsně za sebou, a (sic!) mapy průchodu sopečného mraku nad Evropou a mapy výskytu záhadné střevní "infekce" se prakticky překrývají !!! Hmmmm....... Že by to opravdu nikdo neviděl ?

Stačí si vzít k ruce obyčejný školní atlas a je to nad slunce jasné:
oblak sopečných plynů, v malém předstihu před samotnou erupcí protékající nejnižšími vrstvami terénu - tedy z Islandu, se těsně nad hladinou moře tiše rozlévá, postupně až k severnímu pobřeží Německa, přes část Británie, Dánska, Švédska, teče do Nizozemska, Belgie...- postupuje NÍŽINOU k jihu Německa, t.j. shodnou trasou jako záhadný průjem, kde "se vzácná nákaza záhadně vyskytla na různých místech najednou.."

Naše území je naštěstí trochu chráněno pohraničními horstvy (díky, Praotče Čechu!), logický předpoklad tedy je, že se tok plynů na naše úzení poněkud zbrzdí, možná i zředí, než k nám od severu ty jedy dojdou. Pokud se v této době v nízkých vrstevnicích ČR objeví nějaký hromadný výskyt průjmu, nejspíše bude mít lehčí průběh, než na územích severně od nás.
Spad popílku je opravdu asi o polovinu slabší než vloni, na bílém talíři za oknem uvízly ale už i hrubé smirkové částečky sopečného skla. Přesto - proto se vyplatí dodržet preventivní opatření (viz Ejafjallajökull - doporučuji znovu pročíst, stejně jako další odkazy), než si pak drbat hlavu nad zbytečnými a nepříjemnými příznaky otravy...

Prosím, nemějme strach, ale mějme oči otevřené (i když chráněné), abychom viděli potřebné provázanosti. O naše zdraví se musíme postarat sami a měli bychom vědět jak.
Víme víc, než si myslíme a než nám servírují (a dovolují) média. Televizní moderátoři dokonce nabádají ke "sledování romantického západu slunce, krvavě zbarvený obzor díky sopečným emisím nám připraví zajímavou podívanou..." a podobně. Připadá mi to dost zvrhlé, asi jako doporučení "sledujte atomový výbuch za městem, bude to jedinečný romantický zážitek"...
Jsme opravdu jako lidský druh tak hloupí a nenapravitelní ? Ze všeho děláme šou, všechno chceme zpeněžit. Vždyť ani sami islandští hoteliéři se nestydí vydělávat na erupcích, ani vlastní neštěstí jim není svaté !

Víte, co udělá zablešený pes, když se chce svých parazitů zbavit ? Když už drbání nestačí, skočí do vody a své blechy tak utopí. Těch pár, které mají štěstí a globální psí potopa je zastihne na nepotopené hlavě, pak následné prudké otřepání rozhodně nevydrží.

Hmmmm..... Asi jsme se jako "projekt lidstvo" moc nepovedli, protože Matička Země dělá totéž: drbe se, ošívá, potápí se do vody a oklepává se, aby setřásla nadbytek nás - nenasytných kousavých mršek, než ji docela zahubíme. To člověku přidá na hrdosti, co ?

A což takhle dospět a začít se konečně chovat dospěleji a moudřeji - prostě si zasloužit (zatím pouze sebestředné) pojmenování Homo sapiens ...?

Energetická hygiena

Jednodenní intenzivní seminář
ENERGETICKÁ HYGIENA
v teorii a praxi

v sobotu 11. června 2011, od 8.3o do 16.oo hod.,
CENTRUM SOUZNĚNÍ, Dům č.1, Vídeňská ul. Klatovy (1.patro)

********
Seminář je určen jak pro laiky, tak pro profesionální zdravotníky, maséry, ošetřovatele a všechny pomáhající profese, týká se též všech, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty.
Praktické použití osloví jistě i všechny, kdož o někoho pečují v domácnosti (nemocný, senior...), či chtějí mít prostě kolem sebe (v práci i doma) vhodně ošetřené a energeticky čistší prostředí.
Nezbytnou dovedností je energetická hygiena dnes už i pro učitele, vychovatele, psychology, poradce, politiky na všech úrovních, manažery, prodavačky, podnikatele, techniky a mnohé další profese.

Dozvíte se, jak nakládat se svou životní energií, naučíte se identifikovat energie kolem sebe, jak pracovat s energetickými a emočními stopami ostatních, s nimiž přicházíme nepřetržitě do kontaktu. Povíme si o případných důsledcích opomíjení energetické hygieny i o tom, JAK správně, dostatečně a pozitivně ošetřit sebe i svůj prostor, abychom si navzájem prospěli a neubližovali sobě ani druhým...

Počet účastníků je omezen (max.20 osob)
Bližší informace a přihlášení mailem: mirka.smidova@seznam.cz

Koktejly, které jíme

Po mé zimní (zdravotní) odmlce Vás už opět zvu na další z řady ne-pravidelných otevřených setkání VEČERY NA TÉMA,
tentokrát v souvislostech s jarním obdobím :

* KOKTEJLY, KTERÉ JÍME *
(aneb PŘIJÍMEME POTRAVINY, NIKOLI OTRAVINY)

v pátek 25.března 2o11 od 18.oo (do cca 21.oo) hod.
(jako obvykle) v Centru souznění
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)

****************

Budeme si povídat o tom, co souvisí s naší jarní kondicí a přirozeným čištěním těla;
přinesu rovněž další (nové) informace o skrytých nástrahách potravin (a fíglích a trendech potravinářských výrobců), s nimiž se nevědomky denně setkáváte, a hlavně o možnostech, jak je odhalit, jak se jim vyhnout, a jak napravovat už vzniklé újmy na zdraví...

S sebou :
Jako obvykle POZNÁMKOVÝ BLOK + TUŽKU,
přezůvky, pohodlný oděv,
...chuť NASLOUCHAT (a taky slyšet) A PTÁT SE, poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme,
Jedině skrze sebe a své poznání můžeme totiž udělat mnohé i pro Celek...

Příspěvek účastníků: 190,-Kč / osobu

Přihlášení : mailem nebo telefonicky na 376 313 409 (v podvečer)

POZN.: při této příležitosti se lze přihlásit také na další moje letošní akce



Těším se na všechny :-)

Proč právě reflexka ?

Nedávno se mne známý, jemuž jsem nabídla účast na svém seminárním víkendu reflexní terapie, zeptal: "Proč myslíš, že by se lidi měli učit právě reflexku ? Vždyť je tolik dalších způsobů a možností. Mně stačí, že si můžu dojít k tobě na nožičkování a ty mi poradíš, tak proč bych se to učil..?"

Hmmmmmm......
Tuto zimu jsem díky jedinému neopatrnému kroku strávila v kontaktu s ortopedickou ambulancí a dalšími obory medicíny. Zlomenina nohy mne provedla po ordinacích a mám tedy krom živé a nezastupitelné zkušenosti i aktuální obrázek o tom, jak v medicíně naprosto chybí přístup k člověku jakožto celku. Za celé ty měsíce se mne nikdo z povolaných nezeptal jak se stravuji, jaký mám pitný režim, jestli mi má kdo pomoci se sebeobsluhou, jak snáším případné léky, nakolik budu aktivně spolupracovat...
Nejen, že se lékaři neptali, ale často ani neuměli odpovědět na moje otázky. Několik doktorů dokonce notně vyrušily od pohledu na obrazovku počítače mé dotazy na můj stav a možnosti (jak a kdy můžu začít nohu zatěžovat, cvičit, masírovat, podporovat, ale taky co jíst a co vyřadit - trochu jsem je zkoušela, ale nedočkala se); všechno jsem z nich páčila jako heverem a ještě mi každý poskytl jinou variantu - jeden zakázal, co druhý povolil. Naprostá absence skutečné komunikace mi vzala zbytky iluzí, nejspíš se jich nikdo na nic neptá...

Moje vlastní snaha nebýt pasivní trpící a vzít své vlastní zdraví a jeho nápravu alespoň zčásti do vlastních rukou (jak jsem ostatně uvyklá žít svůj život) lékaře vlastně obtěžovala. Měla jsem vlastní názor a vlastní (správné) vědomí o svém zdravotním stavu, což se ovšem lékařům u (lékařsky nevzdělaných) pacientů jeví jako nepatřičné.
Pacient je od toho, aby pasivně poslouchal a přijal všecho to "dobrodiní". V okamžiku, kdy jsem odmítla standardně a plošně podávané tablety jako preventivně pomocnou chemickou léčbu, jsem dostala nálepku potížistky, neb jsem se nehodlala vejít do šuplíčku hluchoněmě přikyvujícího stáda.
Vážím si všech, kdož jsou ochotni pomáhat nemocným, při úrazech, v naléhavých případech. Potkala jsem řadu poctivých lidí s poctivými úmysly. Chápu argumenty a povinnou starostlivost lékařů, ale proč takřka nikdo nebyl ochoten taky naslouchat ? Kam se poděla komunikace? Kam se poděl člověk ? Všude jen hodiny v čekárnách, spěch v ordinacích, nervozita k prasknutí napjatá dlouhou klouzavou zimou a posílena právě probíhajícím lékařským exodem...

Inu - bylo by to na velmi dlouhé povídání. Atmosféra, nabitá všudypřítomným vědomím nejrůznějších patologií a hrozících komplikací (naprogramovaná už v myslích lékařů) dokáže tradičního pacienta asi pořádně vyděsit, takže ve zmatku, nevědomosti a strachu pak prostě kývne na doporučené cokoli, bez ohledu na vedlejší následky...

Ale zpět k reflexce:
samozřejmě, ve vlastním zájmu jsem ji aplikovala sama na sebe a díky ní (a bylinkovému mazání, energii, automasážím a mikrocvikům) jsem "tajně" aktivně podporovala své uzdravování. Ne moc, ale pořád trochu. Výsledek? Po pár týdnech mne ortoped obvinil, že "tu ortézu jste, pani, moc nepoužívala, máte to nějak málo zatuhlý, ale zhojená jste rychle a dobře. Vy jste pro to něco dělala??"...:-D

Měla jsem celé ty měsíce prázdné ruce, byla jsem celou dobu bez možnosti využít jiného terapeuta, na chodidlo za dlouhou ortézou jsem si ani nedosáhla, ale znalost a uplatnění reflexní terapie (v tomto případě především na rukou) mi umožnila pracovat na svém uzdravení i bez dalších vlivů.
Nic mne to nestálo (celé měsíce bez práce i bez směšné nemocenské a tedy bez příjmu, i když sociálka ani zdravotní pojišťovna se neptá, kde vezmu na povinné pojistné, běda jen, když se s platbou zpozdím!). Přesto jsem ale mohla využít vlastních znalostí a aktuálně vylaďovat svůj fyzický i psychický stav okamžitě podle potřeby, posilovat uzdravení stabilizací vnitřní kondice, nasměrovat energii kam bylo potřeba, vědomě korigovat neodhadnutelné vnější vlivy, napomáhat hojení i rehabilitaci...

Nebude to asi dlouho trvat a naše zdravotnictví - vlastně nemocnictví - se nejspíš zhroutí samo do sebe. Je to obří moloch na papírových nohách, podkopávaný zevnitř i zvenčí osobními zájmy lidí i samotným nemocným systémem. Čísla jsou důležitější než lidský příběh, naslouchat je luxus a při vší té profesionalitě, technice i dobré snaze se ani nemůže podařit zahlédnout Člověka.
Buď se tedy lidé co nejdříve naučí postarat se o své základní zdraví sami, začnou být zodpovědní za svůj život, chování a rozhodování, nebo se pak s těmi sutinami povezou "cugrunt".

Na samotách, v každé rodině, v každé vsi vždycky bývaly babky kořenářky. Ony věděly, která bylinka je na co, uměly poradit se zdravím dítěti i dospělému, napravit tělo i duši.
Dnes se lidé chtějí vracet k přírodě, stále více mladých se stěhuje zpět na venkov - všechna čest, skvělý trend, ale zapomínají při tom také na soběstačnost právě ve zdraví a znalosti prevence. Využívat centralizované odborníky ve chvíli, kdy je sněhu až po střechy a ves odříznutá od zbytku světa (a letošní zima dokázala, že to umí) prostě nelze. Když se to tak nechá, tak pak je i na prevenci pozdě a bylinky potom už taky nic nezachrání.

Pro tyto a mnohé další důvody si myslím, že základní znalost reflexní terapie by měla být naprostou samozřejmostí, jakýmsi základním vzděláním většiny lidí. V každé rodině by měl být někdo, kdo toto nenáročné, leč účinné vědění alespoň trošku ovládá, kdo umí preventivně poradit či zhodnotit aktuální stav zdraví svého i druhých, případně i holýma rukama účinně pomoci, než bude poskytnuta skutečně odborná péče.

Není třeba, aby každý byl hned terapeutem, ale základní vědomost o vlastním fungování a schopnost si pomoci by měla být opravdu nepostradatelnou dovedností.

A právě to základní lekce reflexní terapie rozhodně dokážou naučit...