2020 - rok Kovové Krysy

S lehkým opožděním (způsobeným šitím nezbytných ústních roušek v koronavirovém období), přece jen se v pauze dostávám k slíbenému tématu.
Předesílám, že nejsem astrolog, ani se nepovažuji za znalce východního zvěrokruhu – to přenechávám povolanějším, kterých je všude kolem dost.
Přesto si dovoluji nabídnout pár postřehů (nejen) o znamení, které vládne letošnímu roku. Jsou na první pohled velmi osobní, protože jsem se sama v tomto znamení narodila, ale možná právě proto mohu vidět toto znamení zevnitř, lépe než ostatní znamení. Moje postřehy se ale zároveň dají zobecnit a aplikovat dál - na další lidi, další jevy, ba přímo k současné, řvoucí situaci kolem nás…

(Myšice lesní)

Ve FENG-SHUI platí, že má-li k nám přijít něco nového (lepšího), musí se pro to nejdříve vytvořit prostor, to znamená, že se nejprve musíme zbavit něčeho starého, přežitého, vyčpělého..., ať už je to majetek, zvyky, názory nebo vztahy.


Se znamením Krysy začíná nový cyklus - je totiž prvním znamením čínského (!) zvěrokruhu, z něhož se ale i my na západě máme čemu naučit…
Krysa je velmi komunikativní (a nezbytnost komunikace si uvědomujeme víc než kdy jindy právě teď, se zákazem vycházení v nouzovém stavu), společenská (nežádoucí srocování už dovršilo nejvyšší stupeň = nejnižší počet 2 lidí !)... , činorodá a pilná (píle a kreativita lidí v momentálním omezení je nekonečná - stačí se podívat na téma roušky:-)
Kovová Krysa je však oproti ostatním znamením daleko citlivější, disponuje vysokou úrovní intuice a emoční inteligence, takže nejspíše nastal rok vyřizování účtů, omluv a odpouštění, ale i rok nových vztahů, či přinejmenším nových pohledů na vztahy staré a trvalé. Nestabilní a mělké vztahy nejspíš utrpí, možná i nepřežijí; a možná nás na konci roku čeká baby-boom, ale možná i zvýšené množství rozvodů...

(Myš ví...)
Co vlastně obnáší samotné znamení KRYSA (Myš) ?
Představme si myš: je zvědavá, zvídavá, bystrá, velmi inteligentní, chytrá až fikaná, společenská, komunikativní (v některých případech až ukecaná))), umí být bleskurychlá i dokonale pečující o rodinu. Je ale i stále trochu ustrašená, opatrná, neořetržitě ve střehu, což ji vystavuje permanentní stresové zátěži. Díky svému neutuchajícímu „šmejdění“ mívá silnou imunitu, ale i dokonalý přehled o okolí a jeho možnostech, což se hodí nejen jí, ale často i ostatním (spolupracujícím znamením)…
Myš sama primárně neublíží; není lovec, naopak je častou kořistí pro predátory. Je-li však zahnána do kouta a cítí se být ohrožena, umí se statečně bránit drápky, někdy si troufne pěkně kousnout i mnohem většího protivníka.
Myší se mnoho lidí bojí, ale obávají se jí dokonce i takoví obři, jako je slon – ten třeba proto, že myš je tak malá, že na ni slon ze své mohutnosti prostě nedohlédne a nemá tak přehled, kde se rychlá myška dole kolem jeho nohou pohybuje. Pokud by jej kousla do jeho nadmíru citlivých chodidel, bylo by to pro slona velké a život ohrožující zranění. Podobně „panicky“ na myši reagují i další mohutná zvířata (a znamení, např. Býk, Beran, Kozoroh…).

(Krysař)
V západní civilizaci jsou obvykle myši a krysy synonymem zlodějiny, chudoby, nečistoty, podlosti a zbabělosti, mnohdy spojovány se špínou kanálů, roznášením infekcí a epidemií..., tento negativní obraz však vznikl především díky středověku a tmářskému přístupu ortodoxní církve.
Naopak východní kultury vnímají myš a krysu jako zvíře inteligentní a posvátné, často jsou uctívány i v domovech, kde je obyvatelé nechávají volně pobíhat.
Myš je shánčlivá, spořivá hospodyňka, má potřebu „vláčet na hnízdo“ - neustále trochu hromadit zásoby na horší časy, což je ale její přirozenost. Myš nesmí být připravena o svoje zásoby (jídla, materiálu, sbírek, hraček...), aniž by ji to trvale nepoznamenalo. Myši jsou prostě sběratelky čehokoliv…:-)
Neměla by ale hromadit pouze hmotné statky; nejpozději v polovině života se většina Myší obrací k sobě a začíná nahlížet do duchovních kvalit života…
Krysa není totéž co potkan, s nímž bývá obvykle zaměňována, ten má docela jiné návyky. Přesto patří i on do rodiny těchto navýsost společenských tvorů.
Myš v duchovní symbolice Východních kultur je obecně považována za šťastnou, pilnou, v Indii dokonce posvátnou bytost, která má na několika místech světa i svůj vlastní chrám s nesčetnými houfy uctívaných a lidmi neustále dobře krmených krys. Přinést krysám (myším) jídlo jako dar - obětinu pro tyto posvátné bytosti, je pro tamní věřící požehnáním a zajišťuje jim to přízeň osudu a hojnost. V takovém speciálním chrámu jsou krysy chráněny i ve volných prostorách, na nádvoří pletivovým stropem, aby se k nim nedostali predátoři ze vzduchu či přes zdi. Bývá zde dokonce vzácně k vidění i albín – bílá myš, a zahlédnout ji byť jen koutkem oka považují věřící za symbol a předzvěst velkého štěstí a přízně bohů. Ostatně i pověstné bílé myšky se objevují se v představách těch, kdož příliš hojně holdují božským nápojům... :-)

(Není myš jako myš)
Přítomnost myší v domě byla kdysi i v Evropě považována za projev hojnosti a štěstí - jednoduše proto, že myši se objevují vždy tam, kde je dostatek, zatímco v chudém domě, kde není co jíst, se ani myši nedrží.
Ostatně i známé pohádkové myšky (v pohádkách o Popelce, Sněhurce a dalších) jsou vždy vykresleny jako dobračky se smyslem pro spolupráci a pomoc, až k nasazení vlastního života pro druhé.
Na dálném východě či v Africe jsou dokonce krysy, obecně velmi inteligentní, cvičeny a používány k vyhledávání pozemních nášlapných min ve válečných oblastech, takže jako předsunutá hlídka - spolu s odbornými pyrotechniky - zachraňují mnoho lidských životů…
Celá desetiletí jsou myši po celém světě využívány jako laboratorní zvířata k testování léků, kosmetiky, čistících přípravků, domácí i laboratorní chemie, ke genetickým pokusům, umělému pěstování tkání pro transplantace apod...., au - snad raději nedomýšlet, jak se při tom cítí.......
Už nejspíš tušíte, že si myš, přes všechny tuzemské předsudky, rozhodně zaslouží naši velkou omluvu a úctu....:-)

(je i zranitelná)
Znamení Krysa náleží k živlu Vody, a je v mnohém přirovnáváno k nám známému znamení STŘELEC, který však patří k elementu Ohně. Střelec je dokonce nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u ostatních ohnivých znamení, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti.
Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň, a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli.
Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce etiky, morálky a duchovních hodnot, a právě na ochranu těchto vysokých cílů a bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti...
Energie Střelce bývá laskavá, avšak mnohdy i neuspořádaná a třaskavá. Jeho oheň - je-li nezkrocen - někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec však sotva kdy zahlédne, kolik zraněných a „mrtvol“ za ním vlastně doopravdy zůstává…
Přesto je důvod, abychom si Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s takto vznešeným a opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Při takto silné spolu-přítomnosti elementů VODA a OHEŇ není proto divu, že může někdy ve stresových chvílích nastat u nevyvážených osob vnitřní konflikt těchto protistojných živlů.
Pokud se totiž přílišný Oheň (emoce, zlost, žárlivost…) střetne s přílišným chladem Vody (lhostejnost, laxní přístup, pasivita, touha utéct/odtéct z nepříjemné situace, ale i přílišná hloubavost…), zákonitě vzniká zbytečně výbušná situace – podobně jako když nalijeme vodu do ohně : prudce prská a vodu rychle vypaří, anebo naopak (je-li vody moc) zcela Oheň uhasí, a ten pak už nic a nikoho neohřeje (ani láskou…)… Stačí pochopit.

(oči jako korálky)

Možná se vám už rýsuje pohled, kterým jedině můžeme vyléčit současnost…
...Nebo ještě nechápete ? Tak zkuste sledovat myšlenky se mnou:

Takřka celý západní svět dnes považuje myši, krysy, potkany a jim podobné hlodavce za škodnou, za nepřátele, proti nimž je vedena dlouhodobá a nelítostná válka – chemická, biologická, mechanická… prostě válka. Místo zbraní v ní řinčí pastičky a plechovky s jedem, ale je to velmi jednostranné zbrojení.
Však si stačí vzpomenout na nedávnou snahu o plošné vyhubení hrabošů v polích; tuto bitvu, jednu z mnoha, se jen díky neutuchající snaze skupiny normálně myslících lidí podařilo (snad) zastavit v hodině dvanácté...
Proč se tedy tolik divíme, že prakticky ihned se svým nástupem na trůn Krysa vytáhla pro změnu SVÉ zbraně a vpustila do světa tolik obávanou „virovou = morovou“ nákazu, přesně tu, které se Evropa bojí už stovky let ?!?
Prý se tenhle vir k lidem dostal z netopýrů – hm, a nepřipomínají oni tak trochu lítací myši ?
Ať je to jakkoli, o jeho rozšíření po celém světě se už lidé svým neustávajícím kmitáním a naprostou nekázní postarali docela sami.
Prudkost nástupu velmi silného a jangového Ohně (viru) a snahy o jeho likvidaci nastolením globálních opatření pociťujeme teď všichni na vlastní životy. Nelze se vlastně ani divit - vždyť i vysoké horečky, provázející onemocnění způsobené ("korunovaným") koronavirem, jsou také projevem velkého Ohně. A zánět (bojové pole) v plicích, vyhojený následným zvazivovatěním a ztrátou funkčnosti (fibrózou), je až příliš podoben vymýceným, vypáleným a navždy zplundrovaným a zmrtvělým kusům pralesů - plic planety, které kvůli byznysu lidé už nenávratně zlikvidovali.
Je to snad oplátka za půjčku ? Globální přetlačovaná, v níž jsme si my lidi začali první ? Kdo asi může vyhrát ?!?
Snad je v tom trochu vidět i pověstná Střelcova zbrklost, s níž vypálil do světa svou (morovou) ránu, bez ohledu na následky, ale nemyslel to zle...
Je to silně transformační, a zase platí, že nefunguje přímé chlazení (jinovou) vodou, nýbrž vlastní uzemnění, návrat k Zemi samotné.

...Nicméně - když už jsem zmínila morovou ránu – na ochranu proti ní se kdysi stavěly morové sloupy, zasvěcené Panně Marii. V tomto světle asi opravdu nemůže být náhodou, že Mariánský sloup, po dlouhé době plánovaně připravovaný k znovuvztyčení na Staroměstském náměstí, je tolik diskutovanou událostí… Už aby stál !
Mariánská energie by nám, kteří žijeme uproStřed Evropy, právě teď mohla nesmírně pomoci; vždyť kdykoli se jednalo o uzdravení, lidé se vždy obraceli s prosbou k Matce Bohorodičce – Panně Marii...
A je snad náhoda, že patronkou proti epidemiím bývala kdysi uctívaná svatá Korona (!), jejíž památku dnes vynášejí na světlo chrámů naši sousedé ?
Věda pro to nemá argumenty, tak to (jako vždy) popírá. Esoterici to respektují, ale nemají vědecké důkazy, aby mohli prosadit, co vědí… a máme tu začarovaný kruh, v němž jeden odkazuje na druhého, a přesto se jeví logické se prostě pomodlit, třeba k Panence Marii… a hleďme, ono to prostě funguje.

Jsme jako Uroboros, který požírá sám sebe od ocasu, jako pes, který se honí za vlastním chvostem, až se roztočí do nevídaných obrátek; kam až můžeme nechat roztočit spirálu neúcty a pyšné arogance vůči přírodním silám (reprezentovanýcm v tomto případě Myší - Krysou), o nichž už mnohé režimy tvrdily, že jim, větru i dešti prostě poručí ?!? Hmmm, to už tady bylo.

(i taková je Myš)
Nemůžu si pomoct, jasně se mi jeví řešení : tkví v pokoře a nápravě nás lidí uvnitř sebe samých, v nápravě našeho - svého postoje k přírodě, k Zemi - té křehké kosmické lodi, na níž všichni žijeme a nemáme kam přestoupit…
A Země si umí bez lidí poradit: vždyť už teď, pouhých pár týdnů po zastavení horečného cvrkotu turistů a logistiky, se v Benátských kanálech vyčistila voda, vrátily se sem ryby, dokonce i delfíni se připluli podívat na místa, kde už je dloooouhou dobu nikdo neviděl. Delfíni vůbec začali v nastalém klidu navštěvovat pobřežní města, protože jsme jim my lidi najednou přestali překážet a usurpovat si (původně jejich) životní prostor…
Co nám asi všichni ti delfíni, myši, Krysy, netopýři, velryby a mnozí další (opět) přicházejí říct ?
...Že když budeme chvíli sedět v (vynuceném, ale přesto fungujícím) klidu na zadku a jen přestaneme šílet v honbě za dovolenou, zážitky, byznysem, ziskem a dalšími lidskými vymyšlenostmi, a trochu se uskrovníme, tak se přece můžeme přátelsky domluvit na vzáJemném sou-žití, v míru se všemi, kdo s námi tento jedinečný prostor sdílejí. Nemáme právo si myslet, že jsme na vrcholu vývoje, že planeta je jenom lidí; to bychom byli jako naivní slon, který - pyšný na svou velikost- by díky své aroganci rychle padl po kousnutí malé myši...

Proberme se . Stačí se zamyslet ...a přečíst si to třeba znovu, a uvědomit si, že těch synchronicit už je nějak moc, a že na tom možná něco je.
Stačí s dobrovolným pokleknutím duše trochu poopravit svoje názory, myšlenky, svoje zvyky a úhly pohledu, svoje konání, a uvědomit si, že tenhle svět není o nás, ale o sou-znění všeho a všech tady ...

Možná je to tím, že jsem sama Mi.Š., narozená v roce Krysy, a taky už si nesu pěkných pár křížků a zkušeností na hřbetu..., možná proto mi to celé dochází trochu jinak a snad i o chvilku dřív.
A přestože k myším, Krysám a dalším hlodavcům (i veverkám, což jsou prý jen myši v lepších šatičkách :-))) už dlouho cítím ryze platonickou úctu, rozhodla jsem se ještě posílit svou pokoru a úctu k tomu všemu tady, a prosit o odpuštění všeho, co jsme dosud (nejen) myším kdy prováděli.
Snad mi bude odpuštěno, že jsem v dětství, na pokyn dospělých, taky pár pastiček nalíčila…

P.S.:
4.duben je od roku 2002 vyhlášen Světovým dnem potkanů (krys, myší...), a mezinárodním dnem proti nášlapným minám;
24.duben pak je už od r. 1979 Světovým dnem laboratorních zvířat...

O bohatství (podzimu, stromů, lidí...)

Letošní suché léto bylo náročné pro všechny. Mnoho stromů uschlo takříkajíc nastojato - hlavně ty mělce kořenící, které nedosáhly na hlubší spodní vodu; vždyť koncem prázdnin už dokonce vadly i duby, které disponují hlubokým kůlovým kořenem...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...

Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...

A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?

Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???

Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...

Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...

My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...

Ukliďme si před svým prahem...

Mnozí z nás si ještě dobře pamatujeme na jarní úklid, vesnické sobotní brigády na vyčištění černých skládek, nepořádků a veřejných prostranství, akce "Z" - zvelebení.
U nás doma se stalo dokonce jakousi nepsanou, vysmívanou a poťouchlou tradicí dělat úklid půdy na 1.máje, když jsme se vrátili z průvodu a chtělo se nám odpočívat po probdělé noci, kdy se pálila "bába" a vápnem psaly pěšinky...
Dobře si pamatuju, jak jsme coby puberťáci brblali, ale šli jsme spolu s ostatními makat s košťaty a lopatami, doprovázeni traktorem a valníkem z JZD, unisono jsme svačili rohlík se salámem a limonádu, financovanou z obecní pokladny... A pak, zjistvše, že to celé byla docela sranda, jsme věděli, že příště půjdeme zas, i když si neodpustíme to své "jakobrblání" - jen aby se neřeklo... Byla to prima příležitost se sejít s lidmi, s nimiž nás nic osobního nespojovalo, setkání ryze mezigenerační a v mnohém poučné - alespoň pro mne. Bylo to nepohodlné, ale asi hodně důležité, protože dodnes zapsané v paměti.

Jsem velmi ráda, že se tak smysluplné aktivity vrací - třeba jako hnutí "Ukliďme Česko", které letos kulminuje v sobotu 15.září.

Myslím, že to je v lidech - ta potřeba spolu-pracovat, setkávat se, propojovat generace i zkušenosti. Jen se tomu už neříká brigáda, ale v různých komunitách to dobře znají a vědí, že to skvěle funguje.
Dnes málokterá mladá rodina bydlí v jednom domě s rodiči a prarodiči, jak bývalo dřív docela normální a časté. Možná ještě na vsích, kde v jednom domě, třeba "na vejminku", starší generace žijí blízko mladých, ale v městských bytech je to velmi vzácný jev.
Je však naprosto přirozené, že dědové a babičky mají na vnoučata přece jen víc času, než jejich rodiče, a tak je mohou naučit věci, které by jinak zanikly. Jako dítě jsem to tak zažívala, jako máma jsem to respektovala, jako babička to dělám, i když mi sociální inženýři pořád posouvají důchodový nárok.

Připadá mi ale velmi nesmyslné, že se dnešní babičky honí na kole, v posilovnách a spiningových centrech, skáčou s padákem, soutěží a honí rekordy, v letadlech obroubí celý svět, zatímco by měly učit svá vnoučata alespoň nějakému zpomalení, zklidnění a naslouchání. Vždyť když se tohle naše pra-děti nenaučí od svých pra-rodičů, nenaučí se to nikdy. Nikdy nepoznají, že život má svou dynamiku, i svoje zklidnění. Nenaučíme-li děti, že až samy zestárnou, budou muset totéž učit svá vnoučata a předávat tak přirozenou štafetu dál, nebudou vědět, jak normálně dozrát a zmoudřet.
Budou se bát stáří, jako už dnes se bojí mnozí senioři. Barvením vlasů, liftingy, botoxem a dalšími "opravami" své karoserie se dnes nejen ženy, ale (hrůzo hrůz !) už i donedávna rozumní muži snaží oddálit neodvratné; bez skutečného úspěchu, obdivováni jen povrchními pochlebovači, stávají se tak vlastními karikaturami, aniž by pochopili opravdový dar věku a bohatství zkušených šedin...
Můj děda říkával o přefintěných ženách, že je to "zezadu lyceum, zepředu múzeum". Dneska by se asi hodně smál, kdyby viděl ty neutuchající pokusy žen i mužů zastavit věk; ...anebo by mu bylo smutno, protože to byl veskrze moudrý člověk.

Tak snad je čas se poučit z chyb, které jsme dopustili smést ze stolu. Je načase si uklidit před vlastním prahem, a taky za ním - uvnitř sebe, uvnitř svých myslí, názorů, uklidit si své místo zde fyzicky i psychicky. Zrevidovat svoji lhostejnost i svoje iluze, postavit se nohama na zem, vymést zpod koberce kyselá jablka, vytáhnout lži z vlastní kapsy, a přestat konečně s (tragi)komickým šaškováním a hraním si na nestíhající, už velmi vyčpělé mladíky a mladice...
...a uznat, že i ty sobotní brigády na úklid, i ta společná sváča - to společné sdílení a (vz)dělání měly svůj velký smysl, ...a nejen v tom, že si pak každý rozmyslel, než odhodil na zem byť jen nedopalek...
Apropos - věděli jste, že právě cigaretové nedopalky jsou daleko větší ekologickou pohromou, ještě větší a všudypřítomnější, než plastová brčka,kelímky a igelitky ? Zkuste to řict nejbližšímu kuřákovi...:-)

Díky za Vaši chvíli i pozornost. Jdu uklízet, za i před svým prahem, bez ohledu na datum....

Nálety a brum… brum, brum...

(foto: volně dostupný zdroj z internetu)

Asi před třiceti lety jsem se musela smířit s vlastní zesílenou vnímavostí. Prostě vnímám a slyším věci, které ostatní nevnímají a neslyší.
Když jsem pracně vysvětlila kolegyni, že cítím ultrazvuk (zapnutý sonograf v ambulanci za zdí), nevěřila mi, dokud se, poněkud vykulená, osobně nepřesvědčila.
Následovalo vnímání nepříjemné energie kopírek, mobilů, antén..., i pro mne překvapující silný vjem při CT vyšetření. Když jsem rentgenologovi popsala přesný postup paprsku uvnitř mé zlomené nohy, nevěřícně vrtěl hlavou, ale mohl jen potvrdit…
Chvění vlastních dlouhých kostí před a při zemětřeseních jsem zmínila už v dřívějším článku o SEISMOSENZITIVITĚ...

Po patnácti letech muziko-terapeutické praxe a práce s alikvotními zvuky mohu jen konstatovat, že slyšet něco, co ostatní neslyší, je někdy pořádným oříškem. Už je pro mne celkem normální, že slyším zvonící budík či mobil z vedlejšího domu, ale tepavý hukot paraboly převaděče telefonního signálu byl děsivým zážitkem. Dodnes nechápu, proč ten dusot neslyšel nikdo kromě mne - ani technici, kterým jsem hlásila onu podivnou zvukovou poruchu, narážející jako vzdušný příboj nad půlkou města; změřili, potvrdili, ale neslyšeli…
S takovým vnímáním není snadné žít mezi křižovatkami a nádražími, ale dá se na to zvyknout, podobně jako si pes "zvykne" na silvestrovské petardy...

Jsou však zvuky, které jsou velmi, velmi nebezpečné...
...jako třeba loňské (a žel už i letošní) hloubkové nálety na Klatovy.
Letištěm nedaleko města denně otřásají silné motory letadel, vynášejících lačné parašutisty do oblak, aby je v zápětí ta letící obluda vyplivla, a se stejně obřím hukotem klesla na letiště pro další várku nedočkavých hazardérů.
Ten hluk je nadmíru nepříjemný, otravný, nedobrovolný a nevypnutelný. Ovšem nejhorší je, když se břichatá letadla vznesou k nebi ve skupinách. Motory v tahu produkují velmi hluboký, zlověstně temný zvuk, až příliš podobný zvuku hloubkařů, nalétávajících na válkou zničená města, domovy, strategická místa… Patřím ke generaci, která to sice už nezažila, ale válečných filmů jsme si povinně užili až dost.
Všichni máme v podvědomí uloženo to děsivé nebezpečí, které tento konkrétní zvuk přináší; a není to jenom vzpomínka. Ten zvuk je na trvalo vpálen do lidské druhové paměti, a má i své specifické fyzické odezvy : naše tělo se bezděky přikrčí, vyplašená mysl hledá úkryt, svaly a srdce se vyplavením adrenalinu připravují k útěku, nastává stresová zátěž, rovnající se boji o život...

Podívejme se na to věcně: po zvukové stránce je hluboký zvuk letadlového motoru totiž velmi blízký infrazvuku, často jej dokonce obsahuje, ale lidské ucho tuto část zvukového spektra běžně neslyší. Neslyší, ale vnímá !!! Vnímá a reaguje...

Poslední roky se ve světě i v ČR objevují svědectví z míst, kde je slyšitelný tzv. BRUM – hluboký, stálý či kolísavý zvuk, který jako by neměl zdroj. Mnohdy je slyšet ze skalních masivů, jindy z prostoru, někdy je podobný zvuku nejhlubších varhanních píšťal, jindy zní spíše „plechově, strojově“. Tak jej popisují svědci.
Avšak vědci (ani větci) se zatím nedohodli, zda se jedná o technologický zvukový smog, pocházející z lidské činnosti, či nářek Země, která se „jen“ hlasitě protahuje v geologických vrstvách…

Zcela jistě však víme, že infrazvuk a blízké nízké frekvence mají specifické vlastnosti, šíří se snadno na velké vzdálenosti (což využívají třeba sloni), nelze přesně lokalizovat zdroj ani směr..., ovšem při dlouhodobém vlivu prokazatelně způsobují zdravotní potíže.
Známý je případ z Lhanic, kde před několika lety právě neustávající nízkofrekvenční brum (zaviněný prý technickým zařízením v Dukovanech) působil mnoha lidem úporné bolesti hlavy, krvácení z nosu, nespavost, noční děsy, psychický stres. Objektivním pozorováním i přístroji byl opakovaně zjištěn (infra)zvukový smog...
Rovněž víme, že mnohé lidské stavby a technická zařízení – sila, jímky, nádrže…, vysoké, ale i důlní stavby, vrty..., bazény, roury, trubky, uskladněný stavební materiál..., akvária, lány solárních panelů..., to vše způsobuje při určitém proudění vzduchu vznik (infra)zvuků, podobně jako hluboké lodní sirény.

Nejspíš neexistuje statistika, která by potvrdila přímou úměru psychických „onemocnění“, závažných stresů, depresí, sebevražd, srdečních kolapsů, nervových zhroucení, selhání krevního oběhu, ledvin a ostatních rezonujících orgánů, či dalších zdravotních zátěží v lokalitách se zvukovým smogem.
Mohu však poskytnout informaci o rostoucím počtu mých klientů, kteří se stejnými potížemi přicházejí za mnou, jsouce stále častěji odstrkováni bezradnými lekaři do psychiatrických ambulancí...

Klatovští letci nám dopřávají (infra)zvukovou stresovou zátěž vrchovatě.
Pominu-li hektolitry zbytečně vyplýtvaného paliva, krychlové metry spalin z motorů steroidně vyhlížejících letadel, znečišťujících jinak hrdě zelené město, pominu-li hazardování se zdravím dobrovolných skokanů i pilotů, opravdu nemohu pominout nesnesitelný hluk se všemi jeho zdravotními důsledky, které dopadají na všechny, kteří jsme nuceni nedobrovolně ten brum poslouchat, a to téměř nepřetržitě. Takřka půl roku, den co den, mnohokrát za den, často i v noci, nalétávají hloubkaři na město...
Hmmm... Taky vám to připomíná blížící se bombardování...?

Jsem člověk, fandící proudění vzduchu; nízký průlet nad krajinou považuji za jedinečný zážitek, nesrovnatelný s ničím jiným... Obdivuji ptáky, letící balón i rogalo...
Dychtění skokanů a komerční cvrkot na klatovském letišti však nemá s poezií tichého letu pranic společného; je to jen byznys, hazard a hluk.
Opravdu neznám jinou, tak úzkou zájmovou skupinu, která by svou soukromou (a veřejně neprospěšnou) činností obtěžovala tak širokou veřejnost - tak urputně, tak dlouhodobě, tak všudypřítomně, tak sobecky... a s takovým požehnáním radních!
Netuším, jak velký je osobní zájem volených zástupců města na chodu letiště, kde je ročně zaznamenán rekordní počet vážných i smrtelných úrazů (především kvůli komerčně motivované a lehkovážné toleranci nebezpečných seskoků, jinde v Evropě již zakázaných; škoda jen, že na webových stránkách letiště nenajdete také slova rodičů zemřelých skokanů).
Možná, že se zdejší páni radní, kteří tuto všem nebezpečnou kratochvíli povolili a podporují, a případné stížnosti shazují ze stolu s argumentem údajného prospěchu města, poněkud spletli.
Snad se jim zapletly šňůry, když místo zájmů svých voličů – početných, hlukem otravovaných občanů města, teď tahají za šňůru byznysu a hájí zájmy malé skupinky potenciálně dobrovolných dárců orgánů z letiště, zaštiťujíc se turistickou atraktivitou...
Hmmmm..... Je to jako zapřáhnout vůz před koně, nebo do parašutisty naložit letadlo...

V každém případě je to do nebe volající...
...a tak se do nebe ptám:
Jak dlouho bude pověstná mlčící většina klatovských slyšících mlčet a krčit při náletech hlavy ???

...Ostatně... jistě brzo budou zas nějaké volby, že ….?…. !!!

Být seismosenzitivní...

Stále častěji se setkávám ve své praxi i soukromí s lidmi, kteří - ač je takové téma nikdy nezajímalo a nezajímá - se stávají vnímavými na seismické dění na planetě.

Srpnová vlna zemětřesení, která vrcholila sérií velkého seismického neklidu ve středu Itálie, totiž nejdříve (asi s 2 týdenním předstihem) prošla jižními pohořími Čech, pak se posunula směrem k severu (Německo, Polsko), poté otřásla celým Balkánem, a nakonec se demonstrovala silnými otřesy v centru Itálie, aby následně vlna zase postoupila severněji - tedy přes Rakousko, jižní části Německa, Francii, Rumunsko a Maďarsko, opět až do České kotliny a dále na sever, kde už dozněla trochu slaběji, a přesto dost silně, až na sever Evropy.
Následně podobná situace v září postihla Řecko a Turecko, kdy vlna otřesů proběhla zas od jihu k severu celou Evropou, opět až k Baltu.
A je tu další vlna na konci října; epicentrum v hloubce pouhých 8-10 km, střed Itálie v troskách, vlna až k nám... je to jako dejá-vu, děje se totéž, jen o měsice později, na stejném místě Itálie, která se láme v půli. Kdo ví, možná tam za čas vyroste pohoří či sopky... a i nám se chvěje země pod nohama.

Jsem jenom pozorovatel, a snad vnímavý laik, ale vidím to dost jasně; Africký kontinent se zas o něco více tlačí na Evropu. Linie otřesů jsou v čase vertikální - směrem od jihu k severu, a prostupují - vlní se - celou Evropou.

Alpy jsou vyvrásněné právě tímto procesem; hory, vytlačené k nebi a nahrnuté jako ponožka, na jejichž vrcholech lze najít horniny z Afriky a ze dna Středozemního moře, stále rostou. Téměř neustále tam probíhají lokální otřesy o síle 2-4 stupně (a poslední měsíce sílí). Zatímco u nás měřené záznamy zůstávaly dlouhodobě na maximum 2 stupňů magn., NE tak poslední měsíce. Celkově se zesílila mocnost záchvěvů v celé Evropě, od středozemí až k pobaltí...

Na našem území tvoří pohraniční masivy Českého Lesa a Šumavy jakýsi další ( a ve směru tlaku severně nad Alpami hned první v pořadí !) nárazník - a vlastně tedy i "tlumič" těchto tlaků. Patrný je tento děj rovněž ve všech poddolovaných částech republiky. Stačí si najít průběžné zprávy...

Co tedy s námi ty záchvěvy Matičky Země dělají?
Někdo cítí nepříjemné chvění v každé buňce svého těla, někomu se podlamují "jen" kolena, mnoho lidí uvádí točení hlavy, ztrátu rovnováhy a stability, včetně psychické (není divu, vždyť se nám třese "pevná" zem pod nohama!)..., mnozí popisují tupý tlak a neobvyklou bolest v hlavě (včetně těch, kteří na bolehlavy netrpí), dětem se často dělá špatně od žaludku, což může vrcholit i zvýšenou teplotou a zvracením...
Hypertonikům se může zvýšit tlak, hypotonikům naopak snížit - a to i přes režimovou ukázněnost a pravidelné užívání tabletek; někdo cítí rostoucí tlak v hlavě, který s otřesy rychle povolí, jiný má zas křeče v nohou, v noci se potí a budí...
Popisuji jen ty nejčastější příznaky; obvykle se připojuje i zhoršení celkového stavu u již nemocných lidí, přičemž nejslabší článek (orgán) těla se ozývá nejdřív.
Co asi pociťují zvířata, utíkající z epicenter do bezpečí..??!

Teď malinko z jiné nádoby, avšak jsou to nádoby spojené:
Před krátkým časem vědecká pracoviště konečně prokázala spojení lidské mysli s elektromagnetickým polem Země, ba dokonce propojení na této vlně s veškerým životem a děním zde... vida!
Také docela nedávno se podařilo prokázat globální, všepropojující funkční neurální síť mycelia (podhoubí), která prorůstá celou zemskou souš, a je tak přesnou obdobou nervové sítě každého organismu - živého i zdánlivě neživého... tedy jakýsi globální houbový "internet"... páni !
...a aby to nebylo málo, tak nejnovější výzkumy mořských biologů dokázaly, že v mořském dně, stejně jako ve dně každé vodní nádrže, existuje bakteriální vrstva, disponující jakousi krystalickou pamětí, tvořenou z mřížky bakteriálních schránek. Tato vrstva ukládá informace po tisíce, možná milióny let... a tvoří souvislou síť ve všech rybnících, jezerech, mořích, oceánech.... no tedy !

Moje poznatky a zkušenosti mne však vedou ještě o krok dál, ...a logickou cestou mi vychází, že ona komunikační síť podhoubí a bakteriálních těl je sice dokonalá, ale je jen prostředníkem; je vodičem, rozvodným médiem - podobně jako dráty v elektroinstalaci domu. Dráty samy o sobě nejsou elektřinou, i když jsou pro její rozvod (zatím) potřebné. Bez drátů by elektřina jen těžko došla na námi určené místo, ale dráty bez proudu jsou stále jen dráty; sice nezbytné, ale JEN dráty....
...ergo: síť podhoubí a bakteriálních vrstev je JEN rozvodnou sítí, která sice prorůstá celou planetou, ale je jen tou sítí, je pouze CESTOU, po níž informace a komunikace probíhá.

Skutečným nosičem informace po této síti je totiž VODA - voda, v mycelární síti i mimo ni prakticky všudy-přítomná !
To VODA je tím hlavním inteligentním médiem; to ona nese informace, data, ...emoce, pocity, vibrace, obrazy...
Načítá a předává energetický a vibrační stav všeho a všech, kdož obýváme tuto planetu - od virů a bakterií až po vysoce inteligentní bytosti (a netvrdím, že jimi jsme my, lidé)))...
Je to VODA, kdo v každém oka-mžiku nese i vibrace Země, voda v nás, i blízko našich domovů, v našich studnách, jezerech, ve vodních tocích a zdrojích, z nichž pijeme...
A nejen to; vzhledem k četné přítomnosti vody ve vesmíru je nasnadě, že tato komunikace probíná "bezdrátově" - na vibrační úrovni - i mimo Zemi, tedy na všech místech kosmu, kde se vyskytuje voda v jakémkoli skupenství...
A nastojte: páni astrofyzici už dokonce potvrdili i vzá-jemný vliv vesmírných těles, hmot a energií, a to i na nekonečné vzdálenosti (čímž vlastně tiše potvrdili princip astrologie :-)))
No pááááni, tomu říkám přesah...!

Co s tím ?
V prvé řadě bychom si všichni - každý za sebe - měli velmi rychle a pečlivě prověřit a uvědomit, CO vlastně vkládáme do té informační sítě, ČÍM vlastně osobně k té celosvětové informační databázi přispíváme...
Jak jsme na tom skutečně s vlastními myšlenkami, vyladěním energie, duševní a duchovní kondicí, empatií, Láskou, odpuštěním, pokorou...??? JAKÁ JE DOOPRAVDY NAŠE VLASTNÍ VIZITKA ?
Lze se vědomě účastnit Celku a alespoň neubližovat, když už neumíme pomoci...?

ANO, lze, a Cesta je jediná: naladit se na svůj STŘED, alespoň chvilku denně nastolit KLID, aspoň drobnou meditací utišit ten chaos v mysli, usebráním zastavit zmatený úprk slepců ve tmě nevědomosti...
...nadechnout se (dokud máme čeho), uzemnit a přidřepnout, zapustit své "kořeny" pomyslně do Země...
... A ano, ucítíme tak její bolest, nářek Matky, nejspíš i slzy sou-cítění se objeví...., a ve vteřině bude jasné, kdo komu vlastně doopravdy ubližuje.

Soucítím s lidmi, kteří právě nemají domov proto, že se jejich země třese, že kontinenty se k sobě tisknou stále víc a pevninu to láme vejpůl. Jsme příliš blízko, abychom to necítili, ale příliš daleko, abychom běželi fyzicky pomáhat; ani by nebylo opravdovou pomocí se teď hromadně nahrnout do Italských vesnic a chtít rozhrabávat ruiny, to bychom jen víc zatížili už tak zkoušený tamní systém.
Co ale můžeme každý, je přispět k celkové bilanci energií - přispět vlastním klidem. Nastolit a udržet klid v sobě znamená poslat po globální síti informaci ke klidu vedoucí. A věru, každé zrnko takového klidu je potřeba, každé je důležité, každé se počítá...
Čím víc nás to udělá, tím víc klidu bude na misce světových vah energií...

Zdá se vám to jako utopie? A jak by asi hleděli na dnešní internet naši pradědové ???
Jak praví Oriana ve starém českém filmu Akce Bororo: "Jste tak pyšní a tak málo víte..."

Jsme generace, přestupující z hmoty do energie. Stojíme ve dvou (a více) dimenzích současně.
Přijali jsme mobily, přijali jsme zasíťování planety nespočetným množstvím signálů, vysílání, operátorů, satelitů....... (a většina se ani neptá, co to dělá s našimi smysly, vjemy, těly, životy, se zdravím lidí, i všech dalších bytostí na planetě !)
Je opravdu tak těžké přijmout fakt, že globální "internet" tu byl už dávno pradávno, a my jsme jej jen teď objevili ? Amerika přece existovala také dávno před "objevením" evropany...

Hmmmmm..... Homo sapiens.... opravdu moudrý ?
"...před patnácti sty lety všichni věděli, že Země je středem vesmíru; před pěti sty lety každej věděl, že Země je placka, a před patnácti minutami jsi věděl, že jsme my lidi na planetě sami... Představ si, co se dozvíš zítra...!" (K., MiB)))))

Díky...

Děkuji vám všem, kdo jste se i přes nepřízeň počasí a přízeň jiných kulturních a televizních programů zúčastnili letošní Galerie RECY-věci v klatovské Čajovně UNMP - ať už jako spolupracovníci, příznivci, sponzoři, nebo nakupující...
Přispěli jste tak na dobrou věc, neboť výtěžek opět poputuje k dobrovolníkům ze spolku Klatovské kočky, kteří s láskou pečují o kočičí sirotky a nalezence, jimž ochotně poskytují alespoň dočasný domov, než najdou nové majitele.

První fotky z čajovny už můžete vidět ZDE , několik kousků k prodeji mohou opozdilci najít ještě i TADY nebo TU ...

Děkuji za všechny a přeji vám krásný a klidný advent........

Vejcovody

Dnes nemám na mysli kanálky, spojujících v ženském těle vaječníky s dělohou, jak by se na blog terapeutky asi slušelo. Bude řeč o vajíčkovém ekvivalentu různých dalších ...vodů (vodovodů, ropovodů, plynovodů...).
Několik agilních známých mne totiž zasypalo mailovou výzvou, nabádající k reakci na letošní vyšroubované ceny vajíček. O této mediální bublině je všeobecně známo, že je uměle vytvořená a snad jen málokdo věří tomu, že vajíčka lze nakoupit do zásoby. Reaguji tedy a odpovídám tímto jen na výslovné dotazy, co si o takové výzvě myslet.

Jedná se o (nepodepsaný) text, který má v mnoha ohledech jistě pravdu a v zásadě má bohumilou myšlenku - nekupovat vajíčka vůbec. Jenže nic není tak jednoduché, jak to vypadá na povrchu....

Nelze pominout fakt, že do vyváženého jídelníčku patří vajíčka maximálně tak v množství asi 1-2 ks týdně - včetně těch, která jsou skrytá v těstech, náplních či obalech (už jedno vejce denně překyseluje celé tělo!). Už z tohoto je zjevná (s)prostá mediálně nafouknutá bublina. Je to jednoduchý, pečlivě nalíčený a dobře načasovaný "špek", na který malý český chtivý zákazník bez okolků skáče. Vychováni desetiletími nedostatku čehokoliv, v domění, že když něco není, musí toho koupit několikanásobek, jakmile se ono nedostatkové někde na trhu objeví, zopakovali si čecháčci frontové bojůvky o vejce se stejným šarmem, jako před 30ti lety stáli fronty na televize či hajzlpapír. U prodejců vajíček a nosnic to vypadá, jako by byl rok 1980...

Ve zmíněném, mailovými cestami kolujícím panfletu však poněkud přebývají velká a zbytečně patetická slova ("mafie", "..rukojmí", "...štvaná zvěř" apod.), a naopak mnohem víc tam chybí skutečná loajalita s českou kotlinkou. Je sice pěkné, že autor vyzývá k vajíčkové abstinenci (což mnohým jistě ušetří žlučníkové koliky, jinak v době Velikonoc obvyklé), ale sám důsledně zapomíná na podstatu toho celého - české zemědělce.

Jde totiž "až" v první řadě o to, že poctiví čeští chovatelé vejconosných slepic jako prakticky JEDINÍ v EU přistoupili na euro-nařízenou úpravu chovných podmínek pro nosnice, a v určených termínech na svých farmách zvětšili slepicím chovné klece. To je stálo nemalé investice a tudíž museli lehce navýšit cenu českých vajec. O tom se mluví a děje se to vcelku tiše už nejméně rok a nikdo na to téměř nereagoval.
Až když zahraniční chovatelé, kteří tyto drahé úpravy neudělali a jejichž slípky se dál tlačí v původních těsných klíckách, nasměrovali do česka své lacinější, investicemi nezatížené vejcovody, vyvstala nutnost takovou nabídku vhodit do českých obchodních vod a náležitě ji podtrhnout mediálním rozruchem. Konkurenční prostředí trhu už pak zareagovalo samospádem. Ať si frontové bojovnice aspoň zavzpomínají...
Po velikonocích nejspíš bublina rychle splaskne, ale českým vajíčkářům i tak zbudou jen velké klece a oči pro pláč.

Asi bych tedy doporučila poněkud upravit původní náznak (snad) dobré idey oné řetězové výzvy:
* Kupujme jen tolik vajec, kolik skutečně (s)potřebujeme; i o velikonocích máme každý stále jen jeden žaludek !
* Nepodléhejme nejapným mediálním tahanicím, jsme jen herci v čísi naplánované a promyšlené hře !
* Ale hlavně: když už nějaká ta vejce kupujeme, ŽÁDEJME NA OBCHODNÍCÍCH zásadně VAJÍČKA ČESKÁ !!!
Na pultech totiž najdete snůšky z celé Evropy (označení nesou přímo na skořápce - DE, PL, NL), u nás na jihozápadě asi nejčastěji potkáme frische eier od deutsche slípka.

Ani kilometry komentářů o "humánních" podmínkách ve velikostech klecí pro nosnice však nic nezmění na tom, že slepice by měly žít ve volném chovu a snášet jen tolik, kolik je pro ně přirozené. Český letákový zákazník je ovšem dobrým a dobrovolným hercem v jakémkoli komiksu, který na něj někdo vyčůraný vymyslí, a tak se takovými "nepodstatnými" detaily prostě nezdržuje...

Nezbytné poučení z krizového vývoje se tedy nabízí samo: nepodléhaje masové chtivosti, neskákejme slepě na každý (kteroukoli lobující skupinou) nastražený špek, a konečně začněme používat svůj vlastní zdravý selský rozum.
Kdyby nic jiného, je jistě každému bližší košile vlastního zdraví než kabát českých slepičářů... ...ergo kladívko: nechceme si přece za mimořádně zbytečně drahý peníz vyrobit mimořádně zbytečný žlučníkový záchvat jen proto, abychom sousedovi ukázali, jak jsme byli úspěšní ve frontě na vaječném trhu... :-))