U nás doma se stalo dokonce jakousi nepsanou, vysmívanou a poťouchlou tradicí dělat úklid půdy na 1.máje, když jsme se vrátili z průvodu a chtělo se nám odpočívat po probdělé noci, kdy se pálila "bába" a vápnem psaly pěšinky...
Dobře si pamatuju, jak jsme coby puberťáci brblali, ale šli jsme spolu s ostatními makat s košťaty a lopatami, doprovázeni traktorem a valníkem z JZD, unisono jsme svačili rohlík se salámem a limonádu, financovanou z obecní pokladny... A pak, zjistvše, že to celé byla docela sranda, jsme věděli, že příště půjdeme zas, i když si neodpustíme to své "jakobrblání" - jen aby se neřeklo... Byla to prima příležitost se sejít s lidmi, s nimiž nás nic osobního nespojovalo, setkání ryze mezigenerační a v mnohém poučné - alespoň pro mne. Bylo to nepohodlné, ale asi hodně důležité, protože dodnes zapsané v paměti.
Jsem velmi ráda, že se tak smysluplné aktivity vrací - třeba jako hnutí "Ukliďme Česko", které letos kulminuje v sobotu 15.září.
Myslím, že to je v lidech - ta potřeba spolu-pracovat, setkávat se, propojovat generace i zkušenosti. Jen se tomu už neříká brigáda, ale v různých komunitách to dobře znají a vědí, že to skvěle funguje.
Dnes málokterá mladá rodina bydlí v jednom domě s rodiči a prarodiči, jak bývalo dřív docela normální a časté. Možná ještě na vsích, kde v jednom domě, třeba "na vejminku", starší generace žijí blízko mladých, ale v městských bytech je to velmi vzácný jev.
Je však naprosto přirozené, že dědové a babičky mají na vnoučata přece jen víc času, než jejich rodiče, a tak je mohou naučit věci, které by jinak zanikly. Jako dítě jsem to tak zažívala, jako máma jsem to respektovala, jako babička to dělám, i když mi sociální inženýři pořád posouvají důchodový nárok.
Připadá mi ale velmi nesmyslné, že se dnešní babičky honí na kole, v posilovnách a spiningových centrech, skáčou s padákem, soutěží a honí rekordy, v letadlech obroubí celý svět, zatímco by měly učit svá vnoučata alespoň nějakému zpomalení, zklidnění a naslouchání. Vždyť když se tohle naše pra-děti nenaučí od svých pra-rodičů, nenaučí se to nikdy. Nikdy nepoznají, že život má svou dynamiku, i svoje zklidnění. Nenaučíme-li děti, že až samy zestárnou, budou muset totéž učit svá vnoučata a předávat tak přirozenou štafetu dál, nebudou vědět, jak normálně dozrát a zmoudřet.
Budou se bát stáří, jako už dnes se bojí mnozí senioři. Barvením vlasů, liftingy, botoxem a dalšími "opravami" své karoserie se dnes nejen ženy, ale (hrůzo hrůz !) už i donedávna rozumní muži snaží oddálit neodvratné; bez skutečného úspěchu, obdivováni jen povrchními pochlebovači, stávají se tak vlastními karikaturami, aniž by pochopili opravdový dar věku a bohatství zkušených šedin...
Můj děda říkával o přefintěných ženách, že je to "zezadu lyceum, zepředu múzeum". Dneska by se asi hodně smál, kdyby viděl ty neutuchající pokusy žen i mužů zastavit věk; ...anebo by mu bylo smutno, protože to byl veskrze moudrý člověk.
Tak snad je čas se poučit z chyb, které jsme dopustili smést ze stolu. Je načase si uklidit před vlastním prahem, a taky za ním - uvnitř sebe, uvnitř svých myslí, názorů, uklidit si své místo zde fyzicky i psychicky. Zrevidovat svoji lhostejnost i svoje iluze, postavit se nohama na zem, vymést zpod koberce kyselá jablka, vytáhnout lži z vlastní kapsy, a přestat konečně s (tragi)komickým šaškováním a hraním si na nestíhající, už velmi vyčpělé mladíky a mladice...
...a uznat, že i ty sobotní brigády na úklid, i ta společná sváča - to společné sdílení a (vz)dělání měly svůj velký smysl, ...a nejen v tom, že si pak každý rozmyslel, než odhodil na zem byť jen nedopalek...
Apropos - věděli jste, že právě cigaretové nedopalky jsou daleko větší ekologickou pohromou, ještě větší a všudypřítomnější, než plastová brčka,kelímky a igelitky ? Zkuste to řict nejbližšímu kuřákovi...:-)
Díky za Vaši chvíli i pozornost. Jdu uklízet, za i před svým prahem, bez ohledu na datum....
