(foto: zdroj: Internet)
Velkou část svých dnů trávím doma, protože pracuji doma. Moje "doma" je v bytě, v domě s mnoha dalšími obyvateli. Někteří ze sousedů jsou rovněž přes den doma, protože jsou důchodci, děti, nemocní, anebo proto, že mají víc, než "jen" dvě nohy, hustou srst a ocas. Mluvím teď o psech. Mám psy ráda, ale...
Je dobrý nápad pořídit si psa do bytu ? Z pohledu vytrvalých dětských proseb, smutných návratů do prázdného bytu, kde vás nikdo jiný nečeká a nevítá, snad ano.
Ale jak je to z pohledu psa ?
Majitelé bytu a psa si sotva uvědomují, že jsou vlastně velmi sobečtí; že jejich chlupatý miláček, oddaný nohsled, jejich vítací a mazlicí hračka, jejich hlídač majetků a prostředek k uplatnění síly a moci..., jejich pes je na nich zcela závislý, a v jejich nepřítomnosti vlastně velmi strádá. Lhostejno, že má dostatek jídla a pití, pohodlný pelíšek i hračky; pes sám doma je vždy nevychovaný a vždy v nepohodě, zejména psychicky. Asi sotva mu vysvětlíte svůj pracovní režim a své (i jeho) samostatné povinnosti...
Psí věk je jiný než lidský; říká se, že 1 rok psa odpovídá 7 rokům života člověčího.
Všem je jasné, že dítě mladší sedmi let jistě nenecháte samotné doma a neodejdete do práce. Všichni vědí, že dítě se neobejde bez babičky nebo jiné chůvy.
Přesto mnoho majitelů své psí dítě klidně nechá doma bez dozoru už v ranném štěněcím věku! Jaký je vlastně mezi těmi psími a člověčími dětmi rozdíl ? Vždyť si tak rozumí, potřebují společnost, lásku, dohled dospělých...
Vážení majitelé psů, když odejdete z domova, NENÍ to tak, že váš pes usedne do křesla a čte si svůj oblíbený román, ba ani nesleduje sportovní přenosy..., tak to opravdu nefunguje !
Okamžikem vašeho odchoduje je pes (ve svém vidění dějů) regulérně uvězněn a opuštěn, a jakmile dojdou boty či jiné věci ke kousání, začne logicky volat své(ho) majitele. Volá hlasitě, štěká, vyje, dožaduje se vaší společnosti..., až se tím zoufalým hledáním a smutkem unaví. Pak možná tou únavou na chvilku usne, ale po pár minutách se probudí, aby znovu zjistil, že je stále sám, že jej jeho "smečka" opustila a uvěznila. Prostě chce za nimi, chce běžet za svým pánem, být s ním a hrát si. Jenže nemůže z bytu, může jen znovu opakovat svůj stesk, a tak do nekonečna volá, štěká, vyje, pláče, stěžuje si okolí, doufá a čeká. Velmi hlasitě čeká na návrat (bezohledného) páníčka, takto často celý den, každý den !
A protože bydlí v domě i další psi, samozřejmě jej slyší ...a samozřejmě reagují. Většina jich velmi hlasitě podpoří svého bratra v samotě - vždyť to všichni dobře znají, takže se celý dům chvílemi mění na vyjící útulek odložených bytových psů.
No a tím se psího dramatu nechtěně účastní i ostatní obyvatelé domu - a zdůrazňuji nechtěně. Kdyby chtěli slyšet psa, jistě by si pořídili svého, že ? "Je to pes, tak štěká !"...vysvětlila mi kdysi důrazně jedna paní, stejně hlučná jako její fenka, obě zastupující lukrativní bytovou chovnou stanici.
Inu - jaký pes, takový pán... nebo opačně ? Kdo z nich je víc sám ? Kdo z nich vlastně chodí dělat bobky mezi keře ?
Vážení bytoví pejskaři, je nezbytné si uvědomit, že nežijete sami - pokud možno dřív, než si vůbec psa pro vlastní potěchu sobecky pořídíte. On bez vás trpí ...a nejen on. Bydlí s vámi v domě i lidé, kteří nemusí nutně sdílet Vaše zájmy, lidé, kteří potřebují klid, děti, které potřebují i přes den spát, staří a nemocní, kteří mají možná lehký spánek a těžké bolesti... Zkuste se prostě rozHLÉDnout a být víc oHLEDuplní.
Jak praví klasik: "...když si mne ochočíš, budeš za mne zodpovědný..., stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal..." (Malý princ)
Všichni jsme zodpovědní za vše, co jsme k sobě kdy připoutali...
...Jste tedy zodpovědní i za svého psa - a za jeho vytí a štěkání, za jeho hlasitost, jeho (i svou) nevychovanost, i za hromádky kolem domu. Ta zodpovědnost nezmizí, ani když právě nejste doma, tak jako psí hromádky nezmizí, ani když psa venčíte potmě...!
Hmmmm....
Přimlouvám se za psí chůvy, psí babičky či slečny na hlídání. A jestli nikoho takového zatím nemáte, tak aspoň pořǐďte vašemu psovi nějaký ten román; třeba se začte a ztiší se...