2020 - rok Kovové Krysy

S lehkým opožděním (způsobeným šitím nezbytných ústních roušek v koronavirovém období), přece jen se v pauze dostávám k slíbenému tématu.
Předesílám, že nejsem astrolog, ani se nepovažuji za znalce východního zvěrokruhu – to přenechávám povolanějším, kterých je všude kolem dost.
Přesto si dovoluji nabídnout pár postřehů (nejen) o znamení, které vládne letošnímu roku. Jsou na první pohled velmi osobní, protože jsem se sama v tomto znamení narodila, ale možná právě proto mohu vidět toto znamení zevnitř, lépe než ostatní znamení. Moje postřehy se ale zároveň dají zobecnit a aplikovat dál - na další lidi, další jevy, ba přímo k současné, řvoucí situaci kolem nás…

(Myšice lesní)

Ve FENG-SHUI platí, že má-li k nám přijít něco nového (lepšího), musí se pro to nejdříve vytvořit prostor, to znamená, že se nejprve musíme zbavit něčeho starého, přežitého, vyčpělého..., ať už je to majetek, zvyky, názory nebo vztahy.


Se znamením Krysy začíná nový cyklus - je totiž prvním znamením čínského (!) zvěrokruhu, z něhož se ale i my na západě máme čemu naučit…
Krysa je velmi komunikativní (a nezbytnost komunikace si uvědomujeme víc než kdy jindy právě teď, se zákazem vycházení v nouzovém stavu), společenská (nežádoucí srocování už dovršilo nejvyšší stupeň = nejnižší počet 2 lidí !)... , činorodá a pilná (píle a kreativita lidí v momentálním omezení je nekonečná - stačí se podívat na téma roušky:-)
Kovová Krysa je však oproti ostatním znamením daleko citlivější, disponuje vysokou úrovní intuice a emoční inteligence, takže nejspíše nastal rok vyřizování účtů, omluv a odpouštění, ale i rok nových vztahů, či přinejmenším nových pohledů na vztahy staré a trvalé. Nestabilní a mělké vztahy nejspíš utrpí, možná i nepřežijí; a možná nás na konci roku čeká baby-boom, ale možná i zvýšené množství rozvodů...

(Myš ví...)
Co vlastně obnáší samotné znamení KRYSA (Myš) ?
Představme si myš: je zvědavá, zvídavá, bystrá, velmi inteligentní, chytrá až fikaná, společenská, komunikativní (v některých případech až ukecaná))), umí být bleskurychlá i dokonale pečující o rodinu. Je ale i stále trochu ustrašená, opatrná, neořetržitě ve střehu, což ji vystavuje permanentní stresové zátěži. Díky svému neutuchajícímu „šmejdění“ mívá silnou imunitu, ale i dokonalý přehled o okolí a jeho možnostech, což se hodí nejen jí, ale často i ostatním (spolupracujícím znamením)…
Myš sama primárně neublíží; není lovec, naopak je častou kořistí pro predátory. Je-li však zahnána do kouta a cítí se být ohrožena, umí se statečně bránit drápky, někdy si troufne pěkně kousnout i mnohem většího protivníka.
Myší se mnoho lidí bojí, ale obávají se jí dokonce i takoví obři, jako je slon – ten třeba proto, že myš je tak malá, že na ni slon ze své mohutnosti prostě nedohlédne a nemá tak přehled, kde se rychlá myška dole kolem jeho nohou pohybuje. Pokud by jej kousla do jeho nadmíru citlivých chodidel, bylo by to pro slona velké a život ohrožující zranění. Podobně „panicky“ na myši reagují i další mohutná zvířata (a znamení, např. Býk, Beran, Kozoroh…).

(Krysař)
V západní civilizaci jsou obvykle myši a krysy synonymem zlodějiny, chudoby, nečistoty, podlosti a zbabělosti, mnohdy spojovány se špínou kanálů, roznášením infekcí a epidemií..., tento negativní obraz však vznikl především díky středověku a tmářskému přístupu ortodoxní církve.
Naopak východní kultury vnímají myš a krysu jako zvíře inteligentní a posvátné, často jsou uctívány i v domovech, kde je obyvatelé nechávají volně pobíhat.
Myš je shánčlivá, spořivá hospodyňka, má potřebu „vláčet na hnízdo“ - neustále trochu hromadit zásoby na horší časy, což je ale její přirozenost. Myš nesmí být připravena o svoje zásoby (jídla, materiálu, sbírek, hraček...), aniž by ji to trvale nepoznamenalo. Myši jsou prostě sběratelky čehokoliv…:-)
Neměla by ale hromadit pouze hmotné statky; nejpozději v polovině života se většina Myší obrací k sobě a začíná nahlížet do duchovních kvalit života…
Krysa není totéž co potkan, s nímž bývá obvykle zaměňována, ten má docela jiné návyky. Přesto patří i on do rodiny těchto navýsost společenských tvorů.
Myš v duchovní symbolice Východních kultur je obecně považována za šťastnou, pilnou, v Indii dokonce posvátnou bytost, která má na několika místech světa i svůj vlastní chrám s nesčetnými houfy uctívaných a lidmi neustále dobře krmených krys. Přinést krysám (myším) jídlo jako dar - obětinu pro tyto posvátné bytosti, je pro tamní věřící požehnáním a zajišťuje jim to přízeň osudu a hojnost. V takovém speciálním chrámu jsou krysy chráněny i ve volných prostorách, na nádvoří pletivovým stropem, aby se k nim nedostali predátoři ze vzduchu či přes zdi. Bývá zde dokonce vzácně k vidění i albín – bílá myš, a zahlédnout ji byť jen koutkem oka považují věřící za symbol a předzvěst velkého štěstí a přízně bohů. Ostatně i pověstné bílé myšky se objevují se v představách těch, kdož příliš hojně holdují božským nápojům... :-)

(Není myš jako myš)
Přítomnost myší v domě byla kdysi i v Evropě považována za projev hojnosti a štěstí - jednoduše proto, že myši se objevují vždy tam, kde je dostatek, zatímco v chudém domě, kde není co jíst, se ani myši nedrží.
Ostatně i známé pohádkové myšky (v pohádkách o Popelce, Sněhurce a dalších) jsou vždy vykresleny jako dobračky se smyslem pro spolupráci a pomoc, až k nasazení vlastního života pro druhé.
Na dálném východě či v Africe jsou dokonce krysy, obecně velmi inteligentní, cvičeny a používány k vyhledávání pozemních nášlapných min ve válečných oblastech, takže jako předsunutá hlídka - spolu s odbornými pyrotechniky - zachraňují mnoho lidských životů…
Celá desetiletí jsou myši po celém světě využívány jako laboratorní zvířata k testování léků, kosmetiky, čistících přípravků, domácí i laboratorní chemie, ke genetickým pokusům, umělému pěstování tkání pro transplantace apod...., au - snad raději nedomýšlet, jak se při tom cítí.......
Už nejspíš tušíte, že si myš, přes všechny tuzemské předsudky, rozhodně zaslouží naši velkou omluvu a úctu....:-)

(je i zranitelná)
Znamení Krysa náleží k živlu Vody, a je v mnohém přirovnáváno k nám známému znamení STŘELEC, který však patří k elementu Ohně. Střelec je dokonce nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u ostatních ohnivých znamení, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti.
Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň, a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli.
Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce etiky, morálky a duchovních hodnot, a právě na ochranu těchto vysokých cílů a bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti...
Energie Střelce bývá laskavá, avšak mnohdy i neuspořádaná a třaskavá. Jeho oheň - je-li nezkrocen - někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec však sotva kdy zahlédne, kolik zraněných a „mrtvol“ za ním vlastně doopravdy zůstává…
Přesto je důvod, abychom si Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s takto vznešeným a opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Při takto silné spolu-přítomnosti elementů VODA a OHEŇ není proto divu, že může někdy ve stresových chvílích nastat u nevyvážených osob vnitřní konflikt těchto protistojných živlů.
Pokud se totiž přílišný Oheň (emoce, zlost, žárlivost…) střetne s přílišným chladem Vody (lhostejnost, laxní přístup, pasivita, touha utéct/odtéct z nepříjemné situace, ale i přílišná hloubavost…), zákonitě vzniká zbytečně výbušná situace – podobně jako když nalijeme vodu do ohně : prudce prská a vodu rychle vypaří, anebo naopak (je-li vody moc) zcela Oheň uhasí, a ten pak už nic a nikoho neohřeje (ani láskou…)… Stačí pochopit.

(oči jako korálky)

Možná se vám už rýsuje pohled, kterým jedině můžeme vyléčit současnost…
...Nebo ještě nechápete ? Tak zkuste sledovat myšlenky se mnou:

Takřka celý západní svět dnes považuje myši, krysy, potkany a jim podobné hlodavce za škodnou, za nepřátele, proti nimž je vedena dlouhodobá a nelítostná válka – chemická, biologická, mechanická… prostě válka. Místo zbraní v ní řinčí pastičky a plechovky s jedem, ale je to velmi jednostranné zbrojení.
Však si stačí vzpomenout na nedávnou snahu o plošné vyhubení hrabošů v polích; tuto bitvu, jednu z mnoha, se jen díky neutuchající snaze skupiny normálně myslících lidí podařilo (snad) zastavit v hodině dvanácté...
Proč se tedy tolik divíme, že prakticky ihned se svým nástupem na trůn Krysa vytáhla pro změnu SVÉ zbraně a vpustila do světa tolik obávanou „virovou = morovou“ nákazu, přesně tu, které se Evropa bojí už stovky let ?!?
Prý se tenhle vir k lidem dostal z netopýrů – hm, a nepřipomínají oni tak trochu lítací myši ?
Ať je to jakkoli, o jeho rozšíření po celém světě se už lidé svým neustávajícím kmitáním a naprostou nekázní postarali docela sami.
Prudkost nástupu velmi silného a jangového Ohně (viru) a snahy o jeho likvidaci nastolením globálních opatření pociťujeme teď všichni na vlastní životy. Nelze se vlastně ani divit - vždyť i vysoké horečky, provázející onemocnění způsobené ("korunovaným") koronavirem, jsou také projevem velkého Ohně. A zánět (bojové pole) v plicích, vyhojený následným zvazivovatěním a ztrátou funkčnosti (fibrózou), je až příliš podoben vymýceným, vypáleným a navždy zplundrovaným a zmrtvělým kusům pralesů - plic planety, které kvůli byznysu lidé už nenávratně zlikvidovali.
Je to snad oplátka za půjčku ? Globální přetlačovaná, v níž jsme si my lidi začali první ? Kdo asi může vyhrát ?!?
Snad je v tom trochu vidět i pověstná Střelcova zbrklost, s níž vypálil do světa svou (morovou) ránu, bez ohledu na následky, ale nemyslel to zle...
Je to silně transformační, a zase platí, že nefunguje přímé chlazení (jinovou) vodou, nýbrž vlastní uzemnění, návrat k Zemi samotné.

...Nicméně - když už jsem zmínila morovou ránu – na ochranu proti ní se kdysi stavěly morové sloupy, zasvěcené Panně Marii. V tomto světle asi opravdu nemůže být náhodou, že Mariánský sloup, po dlouhé době plánovaně připravovaný k znovuvztyčení na Staroměstském náměstí, je tolik diskutovanou událostí… Už aby stál !
Mariánská energie by nám, kteří žijeme uproStřed Evropy, právě teď mohla nesmírně pomoci; vždyť kdykoli se jednalo o uzdravení, lidé se vždy obraceli s prosbou k Matce Bohorodičce – Panně Marii...
A je snad náhoda, že patronkou proti epidemiím bývala kdysi uctívaná svatá Korona (!), jejíž památku dnes vynášejí na světlo chrámů naši sousedé ?
Věda pro to nemá argumenty, tak to (jako vždy) popírá. Esoterici to respektují, ale nemají vědecké důkazy, aby mohli prosadit, co vědí… a máme tu začarovaný kruh, v němž jeden odkazuje na druhého, a přesto se jeví logické se prostě pomodlit, třeba k Panence Marii… a hleďme, ono to prostě funguje.

Jsme jako Uroboros, který požírá sám sebe od ocasu, jako pes, který se honí za vlastním chvostem, až se roztočí do nevídaných obrátek; kam až můžeme nechat roztočit spirálu neúcty a pyšné arogance vůči přírodním silám (reprezentovanýcm v tomto případě Myší - Krysou), o nichž už mnohé režimy tvrdily, že jim, větru i dešti prostě poručí ?!? Hmmm, to už tady bylo.

(i taková je Myš)
Nemůžu si pomoct, jasně se mi jeví řešení : tkví v pokoře a nápravě nás lidí uvnitř sebe samých, v nápravě našeho - svého postoje k přírodě, k Zemi - té křehké kosmické lodi, na níž všichni žijeme a nemáme kam přestoupit…
A Země si umí bez lidí poradit: vždyť už teď, pouhých pár týdnů po zastavení horečného cvrkotu turistů a logistiky, se v Benátských kanálech vyčistila voda, vrátily se sem ryby, dokonce i delfíni se připluli podívat na místa, kde už je dloooouhou dobu nikdo neviděl. Delfíni vůbec začali v nastalém klidu navštěvovat pobřežní města, protože jsme jim my lidi najednou přestali překážet a usurpovat si (původně jejich) životní prostor…
Co nám asi všichni ti delfíni, myši, Krysy, netopýři, velryby a mnozí další (opět) přicházejí říct ?
...Že když budeme chvíli sedět v (vynuceném, ale přesto fungujícím) klidu na zadku a jen přestaneme šílet v honbě za dovolenou, zážitky, byznysem, ziskem a dalšími lidskými vymyšlenostmi, a trochu se uskrovníme, tak se přece můžeme přátelsky domluvit na vzáJemném sou-žití, v míru se všemi, kdo s námi tento jedinečný prostor sdílejí. Nemáme právo si myslet, že jsme na vrcholu vývoje, že planeta je jenom lidí; to bychom byli jako naivní slon, který - pyšný na svou velikost- by díky své aroganci rychle padl po kousnutí malé myši...

Proberme se . Stačí se zamyslet ...a přečíst si to třeba znovu, a uvědomit si, že těch synchronicit už je nějak moc, a že na tom možná něco je.
Stačí s dobrovolným pokleknutím duše trochu poopravit svoje názory, myšlenky, svoje zvyky a úhly pohledu, svoje konání, a uvědomit si, že tenhle svět není o nás, ale o sou-znění všeho a všech tady ...

Možná je to tím, že jsem sama Mi.Š., narozená v roce Krysy, a taky už si nesu pěkných pár křížků a zkušeností na hřbetu..., možná proto mi to celé dochází trochu jinak a snad i o chvilku dřív.
A přestože k myším, Krysám a dalším hlodavcům (i veverkám, což jsou prý jen myši v lepších šatičkách :-))) už dlouho cítím ryze platonickou úctu, rozhodla jsem se ještě posílit svou pokoru a úctu k tomu všemu tady, a prosit o odpuštění všeho, co jsme dosud (nejen) myším kdy prováděli.
Snad mi bude odpuštěno, že jsem v dětství, na pokyn dospělých, taky pár pastiček nalíčila…

P.S.:
4.duben je od roku 2002 vyhlášen Světovým dnem potkanů (krys, myší...), a mezinárodním dnem proti nášlapným minám;
24.duben pak je už od r. 1979 Světovým dnem laboratorních zvířat...

Rybičky, rybičky, rybáři jedou...!!!

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Znamení Ryb je dvanáctým - posledním znamením zoodiaku, tedy vlastně nejvyšším. Duchovní vědomí zrozenců v Rybách je přirozeně vysoké; stačí pohled do očí tříletého "Rybátka", abychom si mohli přečíst moudro až komicky udiveného povzdechu "Probůh, co to vy lidi tady děláte? kam se hrnete? na co si to hrajete???"...

* Ryby jsou v zodiaku zobrazovány vždy dvě - plující proti sobě, což naznačuje jednak dualitu kterou si zrozenci v sobě nesou, a také jejich přirozenou potřebu žít nejméně v páru, ideálně pak občas se účastnit v hejnku. Takové rybí hejnko však musí být všem rybkám důkladně známé, jinak převládá plachost až strach z neznáma...
Přímo se nabízí přirovnání k dětské hře, kterou jsme se bavili na zamrzlých rybnících (se šlajfkami na botách): jeden "rybář" se odvážně rozjel proti hejnu ostatních "rybiček" a za výstražného pokřiku "Rybičky, rybičky, rybáři jedóóóóóu !!!!" snažil se dotekem ruky "pochytat" co nejvíce rybiček do pomyslné sítě. Rybičky se naopak snažily všemožně uhnout z dosahu rybáře, některé dokonce opouštěly rybník... Jenže okamžikem rybářova doteku se z rybiček stali obratem rybáři a ti pak společně, držíce se za ruce, při další rybářské jízdě proti zbývajícím nepochytaným rybičkám, ulovili pochopitelně do širší sítě mnohem víc. Nakonec všichni byli rybáři, jen ta poslední nechycená rybička se stala vítězem a za odměnu směla být v příští hře prvním "rybářem".
Ergo kladívko: není se čeho bát, milé rybičky, je to všechno jen hra; neuspějete-li jako ryba, může z vás být příště rybář...:))

* Západní znamení Ryb je ekvivalentním pro východní znamení Zajíce. Stejně jako u hejna rybek, tak i u zajíce vídáme nezřídka plachost s neustálou silnou tendencí k útěku. Jeho připravenost prchnout je sice jeho přirozeným obraným mechanismem (stejně jako u ryb), který mu mnohdy zachrání život, ale to jej (ani Ryby) neopravňuje k útěkům ještě dávno před nějakou akcí. Ne náhodou se o plachých a bojácných lidech říká, že mají "zaječí srdce", nebo dokonce "zaječí úmysly"...

* Ryby i Ryby jsou bytosti veskrze citlivé. Známe to přece i u našich domácích kaprů : na bocích jejich těl jim příroda nadělila pověstnou postranní čáru, jejímiž senzory dokáží vnímat i drobné změny tlaku a záchvěvy ve svém vodním prostředí a dostávají tak včasné jemné informace o případném pohybu kolem nich (kde v kalné vodě oči neposlouží), nebezpečí či potenciální kořisti.
Zrozenci Ryb jsou na tom podobně, jen onou "postranní čárou" je (zezadu) jejich citlivá páteř a (zpředu) linie čaker. Tato předozadní "postranní" čára je natolik vnímavým přídavným smyslovým "orgánem", že umožňuje Rybám vycítit budoucí stav věcí i hrozící nebezpečí mnohem dřív, nežli my ostatní začneme vůbec něco tušit. Pak se nám logicky zdá, že Ryba je vyplašená bezdůvodně.
...Ó nikoli, je jen mnohem vnímavější a má mnohem silnější intuici...

* Citlivost Ryb je samotné mnohdy uvádí do lehkého zmatku, zejména pokud (třeba už z ranného věku) mají zkušenost, že před sebemenší nepříjemností je třeba včas utéct. Od narození všichni sbíráme vědomí o tom, že nebezpečí číhá vlastně všude - počínaje porodním sálem a konče pohřební službou... Ale JENOM takhle ten náš svět přece nevypadá, že?
Věkem a dalšími "zkušenostmi" se z toho někdy může u nejplašších Ryb vyvinout docela slušná sociofobie, neboť má-li Ryba pocit, že svět je plný ne-bezpečí (a ten ona má téměř vždy), je "prostě jen opatrnější a nikam zbytečně nevychází - zejména tam ne, kde to nezná; nebude se přece vystavovat nepotřebným rizikům..." (cituji jednu Rybu, omlouvající svoji neúčast v bezpečném kruhu přátel).

* Ryby rády plují s měkkým proudem a nechávají se pohodlně unášet cestou nejmenšího odporu. Vyhřívají se na mělčinách, rozkývané vlnkami plavně kloužou po dně, splývají s prostředím, netřeba jim ani nohou, ani křídel, ba často ani těch jejich ploutví...
Důvěřujme, že touto přirozeností samy Ryby jen neomlouvají vlastní lenost; :)) vždyť třeba losos dokáže pořádně zabojovat s peřejemi.
V každé z Ryb je potenciál lína i štiky, jen se rozhodnout...

* Okamžik, kdy výše zmíněné vlohy je potřeba odložit si ale, žel, mnohé Ryby přeberou jako negativní zkušenost - a té je lépe se napříště vyvarovat. Z neznalosti a nepropojenosti se stáhnou do izolace, vytvoří si doma jakousi kapří jeskyni bahýnkovatého bezpečí, kterou nehodlají opustit bez ochránce.
Naopak vědomí vlastní citlivosti Rybu nutí nezúčastňovat se hromadných akcí, protože by svou vnímavostí "jistě" (možná) přece narazila na nepříjemné podněty.
Citlivost mnohdy bolí, to Ryby dobře ví, a proto se mnohdy raději tváří nezúčastněně a studeně, jen aby se raději nemusely vystavovat "ne-bezpečí" svých i cizích hlubokých citů...

* Někteří dravější jedinci (tzv. Žraloci, Pstruzi, Pirani...) vyrážejí za tmy na lov a stávají se z nich úspěšní "rybáři", kosící své i konkurenční vody. I přesto, že piraňa je jednou z nejplašších ryb, jaké znám, provází ji neprávem pověst útočného zabijáka. Akvaristé ale vědí své...

* Pro nás lidi je veskrze nepochopitelné, jak i několikatisícihlavé rybí hejno dokáže v nekonečné mořské hlubině dokonale synchronizovat své pohyby a bleskurychle, takřka v setině vteřiny jako jediný organismus vytvořit blyštivý živý útvar, přelévající se v nesčetných tancích z místa na místo, uhýbající predátorům, kopírující svým pohybem terén útesu či ruku potápěčovu, aniž by do sebe jednotlivé ryby narážely a vytvořily chaos, tak obvyklý v našem lidském hemžení...

To bychom se od Ryb možná měli učit: schopnost spolupracovat a spolehnout na své soukmenovce a jako jednotlivé, leč vědomě propojené buňky jediné bytosti dodržovat alespoň trojrozměrný řád i v nekonečné svobodě...
S výsostným respektem k sounáležitosti a propojení Celku si zachovat identitu jednotlivce - či spíše naopak: s výsostným zachováním vědomí jednotlivce dokázat rozpustit své ego a sounáležet - splynout v jediném propojeném synchronizovaném Celku...

Rybičky, Rybičky, bezpečí stojatého rybníčku je vaše dvojsečná zbraň: může být sice určitou ochranou před riziky neznámých končin, lidí a dějů, ale zároveň je jistou izolací od čerstvé vody nových zkušeností.
Zkusme tedy opustit tu bahnitou, kalnou, zaprděnou a řasami obrostlou louži, přeskočit hráz a vydat se přes vlastní stavidla do proudu pro pozitivní impulzy a krásné zážitky v divoké čiré řece Života...

Král Poseidon

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD a Karneval vodnářství (viz níže v rubrice Zodiář).


* Vodnář je jedenáctým znamení zoodiacu, tedy předposledním, ale zároveň druhým nejvyšším. Jeho duchovní vědomí je přirozeně vysoké; zda si je toho ale sám vědom a žije jej i v praktickém životě, to už je jiná kapitola.

* Vodnář je přiřazen k živlu Vzduchu, je jeho nejvyšší formou. K svému životu potřebuje právě takové moře prostoru, pokud možno neomezeného nějakými pravidelnými přízemními povinnostmi. Vodnář je sám Vzduch. Je to průvan, který nelze zachytit ani spoutat, neřku-li pak přivázat za nohu k židli partnerství. Velké procento Vodnářů zůstává po celý život nesvázáno dlouhodobým vztahem, ale pokud jej přece jen dopustí, zůstávají v naprosté většině věrní.

* Svobodu a nesvázanost považuje Vodnář za nejvyšší příčku svého žebříčku hodnot. Pokud se však přece jen uvolí založit rodinu, je to od něj akt mimořádného sebeobětování a toho bychom si měli náležitě vážit. Je to téměř jako by sám kondor z vlastní vůle vlezl do klece a dobrovolně se nechal navždy zavřít...

* Přesto není ono "navždy" zdaleka tak bezvýchodné. Vodnář si ponechává vždy otevřená nějaká ta zadní vrátka, kudy může z pomyslné "klece" alespoň na chvíli uniknout, aby se pak zase poslušně a rád vrátil k svému pohodlí, peří načechrané a (dlouhé) vlasy rozcuchané svistem větru kolem uší z toho rychlého letu prostorem (suplovaného během, jízdou na kole, motorce, v otevřeném autě, na koni, nekonečném kroužení s padákem či v ultralightu...).
Partnerům, ponechaným pro tu chvíli dole na zemi, může pěkných pár let trvat, než si na ten pro Vodnáře nezbytný "záchranný kruh" zvyknou, než jej přijmou a přestanou úniky brát osobně... a posunou tím míru své tolerance mnohokrát až za okraj své dosavadní únosnosti. Kdo s Vodnářem žije, jistě ví, o čem mluvím... :))

* Vodnář je třetím a nejvyšším ze tří královských archetypů zvířetníku (spolu se Lvem a Štírem). Je to sám král moří - Poseidon - Neptun, vládnoucí vodě (= duševní energii nás všech) svým bleskotvorným trojzubcem; prastaré mýty o něm skutečně tak hovoří. Umí stvořit zrcadlově klidnou hladinu (vody - života) bez známek svého zájmu stejně samozřejmě, jako jediným, zdánlivě ledabylým máchnutím trojzubce vzedmout oceány vod i větru v apokalypticky ničivé bouři, neponechávajíc nic v našich životech na svém dosavadním místě...
Je to Vodnář - vládce Neptun - král Poseidon, kdo na nás ostatní nevědomé vylévá z rohu hojnosti tak blahosklonně svou moudrost věků; je jen na nás, zda ji dostatečně oceníme a využijeme dar té vpravdě božské sprchy královské přízně...

* Jako správný "vládce" má Vodnář na hodně věcí lidi. Ti "lidi" jsou jeho blízcí, kolegové, partneři, přátelé jdoucí po jeho boku a s láskou sbírající Vodnářovy nedodělky. ON se jednoduše tím, co pro něj (už) není zajímavé, prostě nezabývá. Však on už to (podle míry skutečné důležitosti a naléhavosti) prostě někdo udělá, dodělá, zrealizuje. Jako každý "správný" král hýří Vodnář velesmělými nápady, k nimž ovšem potřebuje realizační tým, schopný sledovat jeho tempo a dokončit stvoření. Svým poradcům je schopen přidělit další poradce, jen aby se nemusel zabývat ničím, co by jej zdržovalo v letu... Rozděl (práci ostatním) a panuj. Inu král - má své poddané (nebo si to alespoň myslí) a ti jsou tu od toho...

* Vodnář je schopen prudkých protikladů, stejně jako vítr. Jako jediný z králů umí být zároveň i svým vlastním dvorním šaškem. S masopustní maskou pevně nasazenou drze skotačí, hraje si, šklebí se na všechny, kteří se berou příliš vážně. Prudká změna - vichřičný průvan strhne vážnost Poseidona, který ještě před chvilkou náš svět stavěl i bořil, aby vzápětí znesvětil vše, co vybudoval (či vybudovali podle jeho vize jeho poddaní) a zdálo se být na okamžik pevné... Rebel proti vlastnímu kralování, dům postavený z průvanu, prázdné Nic se zárodkem čehokoli, pilíř z vody... tak prudce se dokáže změnit jen samotný vzduch.

* V poryvu předjarních syrových vůní, v střechýlech a náhlém tání, v ledových krách, masopustních koblihách a škraboškách, ve skálopevném vládci vod, v nepředvídatelném příslibu převratné novosti čehokoli, kdykoli a vždy, v mírném vánku na vlnkách či orkánu rvoucím stromy z kořenů... tam všude - to vše je Vodnář. Jediná jeho stálost spočívá v neustálé změně.
Ten, který nečekaně, leč moudře průvanem vymetá z našich životů vše, co by se mohlo stát stojatou vodou, která se jednou začne kazit...


Náš Vodnářský věk právě tomu právě teď a právě tady přesně odpovídá. Denně, každou vteřinou houstnou změny kolem nás i v nás, tak se je učme vidět vodnářským zrakem prudkých změn, z nichž je svět odvždy sestaven... Učme se žít ve vlastním Středu, neboť vše ostatní kolem jsou ve skutečnosti jen průvanem hnané cáry pomíjivých iluzí...

Kozoroh(atí)...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže v rubrice Zodiář).

* Kozoroh je desátým znamením západního zvěrokruhu a jako takový stojí na nejvyšší příčce mezi znameními zemského živlu. Ze Země vyrůstá a stabilitu země k životu nezbytně potřebuje.

* Kozo-roh patří ale také mezi hlavy rohaté a tedy tak trochu tvrdohlavé, někdy trkající, svéhlavé, umíněné a proti zdem hlavou jdoucí... alespoň tak se to nám ostatním může někdy jevit. Vnitřní pohnutky Kozorohů jsou však veskrze smysluplné a většinou nemají s umíněnou sveřepostí zvědavých neukázněných koz pranic společného. Jen je chtít pochopit...

* Kozoroh je vlastně kamzík : na první pohled nemotorná koza, nemaje na nožkách ani přísavky, ani drápky, ani měkké polštářky, jimiž by se mohla zachytit na skále; s očividně chabou výbavou si troufá na nemožné a vylézá po strmých stěnách horských svahů až do těch nejvyšších poloh, kam noha jiného smrtelníka sotva kdy vkročí... jak jen to dokáže ???
Nenechme se mýlit povrchním zdáním - horské kozy mají sice na nohou kopýtka, ale už druhý podrobnější pohled na nich odhalí právě ty měkké polštářky, které působí jako přísavky při krocích skalami a jistí proti sklouznutí po hladkém kameni, ba dokonce okraje jejich kopýtek fungují jako drápky, zachytávající nožky ve spárách skal...
Kozoroh se nezdá, ale disponuje řadou obdivuhodných vlastností a smůlu mají jen ti, kteří se nechtějí zdržovat jejich hledáním...

* Přesně jako kamzík slézá i Kozoroh ty nejvyšší štíty svého života. Nespěchá. Spěch, zbrklost a nedůslednost by jej totiž mohly stát samotný život. Krůček za krůčkem, pomalu a obezřetně klade své nožky jednu za druhou do vlastních stop a pozorně, aby se nevystavil zbytečnému zakolísání, sleduje terén i vlastní cíl. Pranic si nedělá z toho, že jej předběhne kdejaký zajíc - ten se ledaskde zdrží, zakecá, panáčkuje, kličkuje a nakonec do cíle ani nedorazí... Zatím kamzík - Kozoroh svými pečlivě volenými krůčky zdánlivě nerovnou cestou ke svému vysněnému cíli přece jen jistě dojde. Kde je konec rychlým, roztěkaným zajícům, kteří ve své nedůslednosti v půli cesty zapomenou, kam že to vlastně tak spěchali... Jen systematické kladení nožek zaručí bezpečný pohyb po nebezpečném terénu (života) - to vám potvrdí každý horolezec (a že jich mezi Kozorohy najdete !)...

* Kozoroh miluje výšky - u některého se to manifestuje fyzickým lezením po rozhlednách a horských štítech, u jiných se výšky transformují do vysokých osobních cílů (i kdyby tím cílem mělo být "jen" založení rodiny s vytouženou osobou nebo pozice vedoucího místní pošty...). Nešplhá však pro uznání či za lesklými ambicemi, šlape poctivě krůček za krůčkem svoji klikatou cestičkou sám za sebou - za svým předsevzetím, za svou Pravdou, pro stabilitu sebe i Celku...

* Kozoroh potřebuje mít výhled do okolí, potřebuje k životu jasný přehled o situaci, v níž se nachází, o možnostech k dalším krokům. Proto miluje pevný řád Země a stabilitu vesmírných zákonů; jakýkoliv náznak chaosu a nespolehlivosti v okolí jej tragicky vychýlí z rovnováhy.
Však právě na tom staví svoji dravčí taktiku orli, kteří jako jediní loví horské kozy - nenapadají je přímo, jen nalétávají na terénkozu tak dlouho, až ji znejistí, ona ztratí pevnou půdu pod nohama (nejdřív a hlavně v hlavě) a zřítí se ze strmého srázu střemhlav přímo do propasti... v jediném okamžiku orel využije toho smrtelného pádu, za letu uchopí svou kořist a odnáší ji mláďatům do hnízda na skalní římse...
Možná proto se Kozorozi mají tolik na pozoru před Štíry - takto zakuklenými orly. Cítí z nich nebezpečné lovce, využívající momentu překvapení a slabé chvilky...

* Kozoroh je také systematik, archivář, knihovník... - zkrátka má ve svých věcech svůj stabilní a přesný řád, pro okolí příliš nezáživný a usedlý. Dodržuje svůj systém a nabízí druhým pořadač na život, svůj diář, svůj rozvrh...někdy ale (zejména pro nestabilní znamení) až příliš neměnný. Tak neměnný, že až sám Kozoroh v něm zkostnatí a ztratí pružnost nezbytnou k pohybu po stezkách do výšin. Nevyhnutelným následkem takového zkostnatění bývá Kozorohův pocit nepochopení, jinakosti, neporozumění s nejbližším okolím, které jen vnáší nelad a chaos do jinak pevného krokování hodinového strojku Kozorožích životů...
Kozoroh se rodí jako moudrý, vědoucí a zodpovědný stařeček s vrásčitou tváří, ale věkem mládne a až k stáru se stává hravým dítětem - teprve když sám odloží povinně vrozené nutkání sledovat a kontrolovat kroky své i kroky ostatních. Pak teprve i volný pád způsobený orlem prožije jako nádherný let nekonečným vesmírem...

* Sounáležitost se Zemí, vlastní stabilní Střed a pevná půda pod nohama v hlavě - to je vlastně hlavní, co Kozorohům stačí k rozvážnému kráčení životem. Netřeba spěchat - není kam, teprve klidem a systematicky lze dosáhnout skutečně nebeských výšin prakticky holýma rukama - jen trpělivostí a pozorným sledováním kroků...
Nám ostatním by stálo za to se aspoň cosi z této vnitřní skromnosti přiučit...

Střelecký ostrov

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Střelec je nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u Berana či Lva, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti. Pokud se Střelec jen trochu snaží, jistě najde způsob a sílu, jak své duchovní kvality vybrušovat k dokonalosti, aby jeho spontánní energie nevysršela jen tak zbůhdarma...

* Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli. Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce a právě na ochranu bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti. Jeho oheň - je-li nezkrocen - však někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec sotva kdy zahlédne, kolik mrtvol za ním vlastně zůstává...

* Energie Střelce bývá značně kypící, mnohdy neuspořádaná a třaskavá. Komplimenty, jimiž někdy častuje své okolí, nesou stejnou stopu a bývají kdesi na hraně nešťastně volených slov, nezřídka vnímány spíše jako urážky, ironie a sarkasmus, což je lekce zejména pro vztahovačné jedince. Střelec sám absolutně netuší, co se na jeho komplimentech ostatním nelíbí, protože má vždy jen dobrý úmysl. Chce-li však své slovní přestřelky přece jen urovnat a vylepšit, často situaci svou snahou ještě zhorší, než aby něco napravil.

* Pro lepší představu si lze Střelcovu energii přirovnat k pohybu skutečného koně, který se ocitl u vás doma v kuchyni. Nemá zlý úmysl - vždyť je to veskrze poctivka, ale už samotným otáčením se a zmatenou snahou někomu neublížit, svou do všech stran sršící energií, nabitou zbraní a strachem, aby něco nepokazil či nesrazil, dopouští se jednoho karambolu za druhým. Logickým důsledkem Kentaurovy snahy je zdemolovaná kuchyně a všeobecná panika.
Stejně tak je občas podoben poctivému a dobrosrdečnému bernardýnovi, který vítá svého pána se vší svou bernardýní silou a oddaností - skáče, olizuje a vrtí ocasem... co na tom, že při tom páníčkovi zláme žebra, povalí nábytek, rozláme gauč, rozlije hrnec polívky... vyjadřuje přece lásku celou svou bytostí a tak ani jedinou myšlenkou netuší, jak je možné, že o jeho přízeň ostatní náhle zas až tak moc nestojí...
Gungan Jar Jar Binks z filmové série Hvězdných válek - ono vysoké ušaté plandající stvoření, které občas někde svou nevinnou nemotorností způsobilo meziplanetární konflikt - to byl jistě zrozenec znamení Střelce.
Také dětem známá postavička z pohádek o Rákosníčkovi - dráček, který rád pouštěl "uachejtličky" a udiveně sršel na celou oblohu věty "se mnou si nikdo nechce huáááát a nemá mě nikdo uáááád" - byl zcela neomylně stvořen pod neklidným blikáním souhvězdí Střelce...
...Se všemi to ale dobře dopadlo - našli svůj Střed a odtud napřeli svoji neutuchající sílu do smysluplných činností pro dobro celku. Důstojná a prospěšná činnost je totiž to, co Střelec potřebuje, aby z nudy nesršel do svého okolí zbytečné šrapnely. Kentaur postaven na stráž, bernardýn radostně ověnčen soudkem pro zachraňované lyžaře, Jar Jar zaměstnán coby osobní ochranka a diplomatický poradce, a dráček angažován jako nebeský kolotoč...

* Nelze si ale myslet, že Střelec je nějaký nejapný chrlič průšvihů. Je to veskrze poctivá a dobrosrdečná bytost, která má na paměti především dobro svých chráněnců. V naprosté většině svého času se snaží o dobré skutky, nabízí svůj svit domácím i kolemjdoucím a ještě stihne rozsvítit den kolegům, kteří jen udiveně vrtí hlavou "jak vy to děláte, že máte pořád tak dobrou náladu?" Z jeho poctivosti a čistého altruismu bychom všichni měli brát povinné lekce...

* Pro trvalé soužití se Střelcem je dobré mít po ruce neprůstřelnou vestu vlastního klidu a navždy se obrnět trpělivostí a láskou k jeho čistotě; láskou, kterou si bez výjimek zaslouží. Střelcově poctivosti by se dnes měla učit celá naše vychytralá společnost, myslící jen na svoji kapsu. Nezištná snaha Střelců o dobro druhých a nápravu pokřiveného světa je nám zářícím příkladem, že ještě lze existovat s ideály čistoty a upřímnosti v srdci a rovně bránit skutečné hodnoty života...

* Možná bychom měli Střelcům vytvořit na jejich ochanu jakousi rezervaci, nějaký střelecký ostrov, na němž bychom si své Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...

Štíření...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Štír je osmým znamením zvěrokruhu, avšak je prvním, pro něhož je naprosto samozřejmou součástí života sama smrt. Energii kříže předchozí Váhy v sobě nese také (vertikála těla a horizontála ramen s klepítky), ale poponáší ji k uznání smrtelnosti nejen života, ale i veškerých dějů v jejich přirozené konečnosti. Energii smrti nese v sobě jako kód, vlastně jí sám disponuje prostřednictvím svého jedu.

* Smíření se smrtelností (cokoliv, co má začátek, má i konec) Štíři často vyjadřují "ukončujícími" větami typu "to už je tak", "už to tak musí být" nebo "co dělat, jde se dál"...apod. Snáze tak (v závislosti na míře zralosti) opouštějí vše, co už není životaschopné, většinou neulpívají na pomíjivých skutečnostech.

* O Štírech se říká, že jsou vášniví a často se jejich vášnivost zcela chybně zaměňuje za sexualitu. Štír je opravdu vášnivý, ale v čemkoli, co dělá; umí vášnivě žít, milovat, nenávidět, ale i se učit, vášnivě spí, vášnivě jí, vášnivě bolí, vášnivě se hádá, vášnivě opouští i trpí... zkrátka cokoli koná a žije, je prodchnuto vášní. S tím souvisí i jeho emotivnost, jakkoli to na první pohled často tak nevypadá.

* Štír je sólista, nikoli však samotář. Scény z dobrodružných filmů, kde se dno temné jeskyně hemží vrstvou štírů, vytvářejí uměle klamný dojem; ve skutečnosti najdeme pod jedním kamenem v jedné škvíře vždy jen jediného štíra, což nasvědčuje tomu, že Štír nemá právě v lásce narušitele svého teritoria.

* Štír má svoji jedovou zbraň na vlastní obranu, ovšem mnohdy se brání dříve, nežli je veden jakýkoliv útok. Z pohledu zvenčí to pak vypadá, že Štír sám útočí jako první, zatímco on si je zcela jist, že se jen - zahnán do kouta - právem brání. Jeho teritorium je přece nedotknutelným územím (bez ohledu na skutečného vlastníka) a žádný nezvaný host tu nemá co pohledávat.
Příklad: pouštní poutník, zmožen horkem, večer usedne do stínu skály a zuje boty, by dal spočinouti svým znaveným nohám. Za tmy jeho opuštěnou botu objeví štír a okamžitě ji pojme za své teritorium. Ráno nic netušící turista nazouvá botu a ouvej - je uštknut štírem, který se mu do boty nastěhoval, ale ten přece právem hájí svou nedávno adoptovanou jeskyňku, své výsostné území ! Kdo je tedy vlastně v právu ? ...to přece musí každý pochopit, že štír byl ohrožen a tedy se musel bránit, že? :))

* Štír je druhým ze tří královských archetypů zodiaku. Je to lev mezi bezobratlými drobky, jejichž pravomoci ale není radno podceňovat. Štír je predátor a svoji kořist loví se zaujetím sobě vlastním. Z titulu krále pak často deleguje některé (nepohodlné, nedůstojné) pravomoci na druhé - prostě "má na to lidi".
Také rčení "panská láska po zajících skáče" se dá zahlédnout v životě nejednoho Štíra - Štírky... ale nikdo jim nevysvětlí, že je to jen jejich vůle; že ve skutečnosti nejsou opouštěni (jak to z jejich pohledu vypadá), ale sami už si vztah ve své hlavě dávno předtím ukončili a on pak už jen odumřel na nezájem.

* Jako jediné z vodních znamení je Štír plně suchozemsky nastaven; ve vodě se topí a přijímá ji tedy spíše symbolicky v podobě duševní aktivity. Nesmíme ale zapomenout, že štír je jedno z mála vzácných stvoření, které přežije i nukleární výbuch a z toho plyne fakt, že i zrozenci ve Štíru jsou schopni snést vařící, snad až radioaktivní a jedovatou "vodu" života a vztahů, v nichž jsou schopni unést mnohem víc, než ostatní.
Skutečné křivdy, které se jim v jejich očích dějí (i když se nedějí), většinou nekomentují hned, nemstí se, ale přetaví v sobě svoji bolest v dokonalý jed, který pak použijí v nejvhodnější chvíli přesně mířeným bodnutím do nejslabšího místa protivníkova...

* Pro soužití se Štírem se vyplatí jeho jed respektovat a naučit se včas zahlédnout výstražné znamení - postoj se zdviženým žihadlem...a vycouvat. Ti, kdož se Štíry vyrůstají, získají do jisté míry přirozenou imunitu vůči jejich jedu a naučí se tuto zbraň často i podvědomě používat, i když patří k jinému znamení.
Není však výjimkou, že více Štírů v rodině může vytvořit svou náročností příliš jedovaté až zhoubné prostředí pro ostatní znamení, která pak z neúnosného štířího dosahu utíkají (z domova, z reality...)

* Je-li Štír zahnán okolnostmi (dominantnějším znamením) přece jen do kouta bezvýchodnosti, dokáže obrátit svůj jed proti sobě. Sebedestrukční hrozba se pak může zvrhnout až v nenápadnou a pomalou sebevraždu vlastními myšlenkami, slovy, jedovatým (otráveným) postojem k sobě a k životu; paradoxně mu zde napomáhá právě jeho přirozené přijímání smrtelnosti...

* Z výše uvedeného vyplývá ponaučení pro ostatních jedenáct znamení zodiaku: hádat se se Štírem se rovná dráždění hada bosou nohou.

Hleďme si tedy Štíry raději neznepřátelit a učit se od nich přijetí smrtelnosti všeho, co máme pro tento život stejně jenom propůjčeno...

Vážení přátelé, zvažte...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Váha je sedmým znamením zvěrokruhu, tedy prvním z jeho druhé (méně hmotou zaujaté) poloviny a jako taková už má otevřen přístup k vyšším duchovním rovinám. Povyšuje energii na další úroveň a zdokonaluje propojení země a nebes spolu s každodenním životem.
Toto propojení se děje skrze symbol kříže : horizontální rameno kříže (stejně jako ramena Váhy) symbolizuje linii lidského života od narození ke smrti, vertikálně stojící rameno zobrazuje symbolické spojení pevného základu hmoty (Země) s duchovním prostorem Ducha (nebes). Spojením vertikály a horizontály v souměrné ose vzniká harmonie na mnoha úrovních; jako v Nebi - tak i na Zemi, jak uvnitř - tak i navenek, jak nahoře - tak dole...

* Přestože Váha patří k poměrně nestabilnímu a neuchopitelnému živlu Vzduchu, je jediným neživotným znamením celého zodiaku, což jí dává potenciál ustát a vyvážit mnohé situace, které by kohokoli jiného destabilizovaly. Neklid vzdušného prvku je Váze uvnitř ní samé ovšem zcela vlastní, má jej zažitý, vrostlý pod kůži, a právě proto Váhu nepřekvapí proměnlivost a labilita okolí - ví si s ní rady.

* Pro lepší představu o vlastnostech zrozenců v tomto znamení poslouží klasická lékárenská váha:
Její fundament je velmi stabilní (a stabilizující), pevně přichycen k pultu a přesně vyaretován; musí přece ustát a vyvážit každé vychýlení svých ramen s miskami na samém konci opačností, ať už na ně lékárník (život) naloží jakkoli velkou a jakkoli různorodou zátěž. Stojí stále pevně na svém místě; kolem se hýbou dějiny, mění se majitelé a zařízení lékárny, střídají se vlády a režimy... leč Váha stojí dál stále na svém místě a jako pevný pilíř vnáší ze svého stabilního středu i do svého okolí jistotu a vyváženost.

* Stejně jako na každou misku vah klade lékárník jinou složku, aby jejich smícháním vytvořil konečnou léčivou substanci, tak i zrozenci Váhy dokáží v sobě zvládnout syntézu rozdílných vlastností a dějů, aby ve finále sjednotili vše v jeden alchymický celek. Fandit motokrosu je tudíž pro Váhu stejně přirozené jako naslouchat křehkému cvrkotu v trávě, sněhová vločka je pro ni stejně přitažlivá jako rogalo či Boing, burácení motorů ji nadchne stejně upřímně jako ticho kláštera, služba spravedlnosti či oddaná péče o blízké je pro ni stejnou samozřejmostí jako meditace v koruně stromu, bigbeat i Vivaldi... I zdánlivě neslučitelné je vždy možné spojit v jeden Celek a vytvořit tak mnohovrstevnou harmonii tónů, tvarů a barev, pokud možno vždy dokonalou.

* Analýza a diferenciace jednotlivých složek na miskách je v životě Vah základním prvkem bytí, poznáním protikladů a jejich důkladným považováním rozvážně zváží všechny ingredience, neboť nespravedlivost a balamucení je na pováženou, aby pak následně syntézou zdánlivě neslučitelného Váha nepřetržitě vyvažovala vše, co sdílí, co ji obklopuje a prostupuje skrze kříž jejího života. Snad někdy vypadá, že váhá, ale důkladná rozvaha je přece základem pro spravedlivou úvahu... A proto Váha často vyslovuje věty typu "Nejen, ale i...", "Ano, ale také...", "Samozřejmě, i když...", "Ano i ne", "No jo, jenže..." Vždy vidí obě strany mince, vždy vnímá rub i líc.

* Stejně jako ramena váhy nemohou existovat jedno bez druhého, neboť jejich vzájemným odtržením by zanikla sama podstata váhy, je i pro Váhu základní stavební cihlou života vztah. Vztah k někomu, něčemu, s někým, vzájemnost a sounáležitost, podpora a vyvážená spolupráce, potřeba komunikace (byť i na opačných koncích ramen a stupnic možností). Váha svůj vztah z vlastní vůle neopouští a to i tehdy, je-li už dávno nefunkční...
Často však Váha zapomíná na vztah k sobě samé - vztah směrem dovnitř; považuje totiž své vyvažující poslání za mnohem důležitější, nežli vlastní komfort. Právě to je pro Váhu přirozené, byť rizikové a často devastující. Když se (i vnitřně vytunelovaná) Váha (bez ohledu na vlastní ohrožení) dál a dál vrhá do ne-svých konfliktů, aby do nekonečna Sysifovsky obrušovala hroty cizích emocí a harmonizovala jakoukoli zpozorovanou disbalanci ve svém okolí, plní jen své bytostné zadání...

* Ekvivalentním znamením Váhy je v čínském zvěrokruhu Pes; i on je věrný a loajální ve svých vztazích, i on je více oddán svému pánovi nežli svým vlastním potřebám; i on kňučí, je-li opuštěn a je-li rozkopáno jeho srdce, i on jde zachraňovat nevděčné nevědomé sebevrahy místo aby si užíval svého pohodlí, i on je bit za přílišnou dávku oddanosti...

* Také Vážka je dokonalá malá Váha; často nehybně stojí jako vrtulník na neexistujícím bodě v prostoru, aby vzápětí zmizela oku pozorovatele bleskovým (ale stabilním) manévrem prudkého letu. Ani ona si nemůže dovolit ztratit křídla - svá horizontální ramena, ani vychýlit se ze své základny...

* Onen symbolický kříž Vah má svůj střed v srdci, v lásce. Zde se horizontála propojuje s vertikálou, denní život s duchovní dimenzí. Právě cítění a nepodmíněná Láska je pro Váhu cílem jejího žití. Středem citů je srdce - střed hrudi, středem srdce je Láska.
Odtud Váha pozoruje celý zbytek vesmíru, skrze srdce citlivě zvažuje, posuzuje bez předsudků, aby uvážila... Však bohyně spravedlnosti Iustitia (Justice) má také v ruce váhy, aby (po)soudila míru viny, a meč jako symbol spravedlivého trestu. Váha ale v nitru ví, že člověk není tím, kdo měří své skutky, ale je vydán soudu božskému. I Da Vinci věděl...

* Aby však Váha ustála i ty nejkrkolomnější životní výkyvy svých ramen, potřebuje mít ještě jeden střed : pevnou základnu bez rizika emocí, tedy níže než srdce, ale opět vyváženě uprostřed těla. Každý zrozenec Vah má proto v sobě vložen dokonalý potenciál přirozeného uvědomění Hary - těžiště tělesného energetického systému. Zde je samotné jádro neochvějné pevnosti (i kříž má dolní rameno tak dlouhé, aby mohl být pevně zasazen v Zemi); pracovat na zdokonalení hary už ale musí každý sám a vědomě...
Právě hara - břicho je ten Střed, jehož se lze držet v každé situaci (včetně těch nejnáročnějších) a v zájmu objektivní spravedlnosti se nevychýlit ke kterémukoli z extrémních pólů možností. Zde má své sídlo i intuice a schopnost vnímání okolních energií.
"Drž se svého Středu" znamená (zejména, ale nejen) pro Váhy držet se především své zcela vědomě vyvážené osobnosti, Středu, z něhož je na všechny strany stejně daleko i blízko - k emocím i klidu, pochopení , účasti a vcítění, soucítění, moudrosti, radosti i neokázale žité duchovnosti... Proto všem, kdo v sobě najdou kousíček Váhy vyhovuje t'ai-chi, zen, poklony, meditační chůze... je tu pohyb i klid zároveň, stabilita i pružnost, systém i hluboká hodnota, vztah... a je stále čemu se učit...

Važme si přátelství Váhy, vážení přátelé...

Marjánko, Marjánko...

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Panna je šestým znamením zvěrokruhu a završuje tak jeho první, poněkud materiálněji zaujatou polovinu. Naznačuje vertikalitu pro zrozence poloviny druhé, v níž už znamení nahlížejí do různých úrovní duchovnosti. Vše je samozřejmě výsostně individuální...

* Signaturou znamení Panny jsou písmena 'mp', takto iniciály Marie Panny - matky bohorodičky, jejíž archetyp se vyskytuje ve všech kulturách světa pod různými jmény. Však také zrozenci v Panně jsou, bez ohledu na pohlaví, mateřsky pečující bytosti, starající se o všechny své děti, ať už jsou jimi děti skutečné, partneři, zdraví vlastní i jim blízkých, či pracovní a tvůrčí projekty.
Však Panna Marie na většině vyobrazení nese na svých rukou dítě...

* Na většinu zrozenců v Panně platí, že "to je člověk jako panna", tedy pohledný, urostlý, jemných a souměrných rysů. U mužů tohoto znamení (nebo vlivu Panny v dalších aspektech horoskopu) lze často zahlédnout cosi žensky něžného a citlivého. Ženy mívají pověstné plaché laní oči, kterých ale (s nohama na zemi) také umí náležitě využít...;-)

* Zcela dokonalým vystižením základních vloh Panny je tradiční obrázek Panenky Marie na Svaté Hoře u Příbrami: světice lehce levituje i s Jezulátkem na ruce, její duchovní čistota je oba zdvihá vysoko nad panorama Svaté Hory, avšak má nohy pevně na zemi - na kamenném podstavci, který levituje s ní. Odtud lze vyčíst ono vertikální propojení nebe se zemí, duchovnosti a materiality, oddané péče i samostatnosti. Nohama plně smočená ve hmotném světě, hlavou už nahlíží do (zatím jen tušených) duchovních výšin...

* Panna přímo žije svůj symbol vertikality: má sice hlavu v oblacích (umí spřádat vzdušné zámky a nekonečně snít), ale s nohama pevně vrostlýma do země (i kdyby si - stejně jako ta Svatohorská - měla ten zemský základ vyzdvihnout s sebou na nebesa) si vždy dokáže přesně uvědomit, zda se jí (jemu) ty vzdušné zámky vyplatí zrealizovat...

* Domovským živlem Panny je Země; právě prvku Země podléhající babí léto, to neuznané a přesto veledůležité samostatné roční období, kdy přicházejí na tento svět zrozenci Panny, je pravým středem roku (viděno cyklem zvěrokruhu). Ne náhodou je tedy i pečlivé vycentrování a vlastní Střed pro Pannu základní nezbytností její existence, ne náhodou v tomto období svůj svátek slaví právě Marie...

* Panny jsou často obviňovány z přílišné pořádkumilovnosti; jejich systematičnost však není projevena jednoduchým prvoplánovým puntíčkářstvím v úklidu, ale spíše se demonstruje vnitřním uspořádáním vlastních věcí a detailů. Mnohá Panna se zdá být navenek nepořádnicí, ale zkuste ji požádat třeba o bleděmodrý knoflíček se čtyřmi dírkami a zlatým okrajem (či něco jinak speciálního) - bez zaváhání sáhne na jediné přesné místo a vytáhne právě to, co žádáte. To jen nám ostatním se jejich systém jeví býti neuspořádaným navenek. Nejedna Panna tak zastává heslo "pořádek je pro pitomce, my géniové zvládáme chaos"... :-)

* Ekvivalentem Panny v čínském horoskopu je Kohout. Přes všechnu cudnost a nevinnost skutečně i Panna někdy dokáže, stejně jako kohout, vyskočit na plot a kokrhat do okolí, aby všichni zvěděli, kdo je tady pánem. My ostatní pak můžeme tenhle "kikirík" považovat za lekci netypické lásky, pokory či imunity vůči cizím emocím. Kombinace Panna-Kohout v jedné osobě je dokonce mimořádným, leč permanentním tréninkem pro opravdu silné povahy (jejich partnerů a blízkých).

Ať už se Panny v naší blízkosti projevují jakkoli, zkusme jim zazpívat vždy s úsměvem : Marjánko, Marjánko, Marjánko má... :-D

Lev Zlatohřívák

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

*Lev je pátým znamením zvěrokruhu. Posouvá energii z ramen do hrudi a k srdci.
Lev je král. On nedělá krále, nezdědil trůn po otci, on prostě JE král. Narodil se tak a je třeba to respektovat. Pokud se před králem s opravdovou pokorou nepokloníme a dostatečně neuctíme jeho urozenost, dá nám patřičně najevo svou nelibost. Rozhněvat si krále znamená riskovat rozervané kalhoty i srdce.

* Sejde-li se však Lev s ještě více dominantním jedincem v rodině, může být zlomen. Zlomený Lev je schopen vzdát život a ubližovat sám sobě; není-li pochopen a uznán vládcem, nevidí většinou důvod setrvávat. Jakkoli o svůj trůn dlouho bojuje, pod nátlakem silnějšího soupeře nakonec opouští teritorium a hledá novou lovnou oblast, v níž by mohl všem ukázat své vůdčí schopnosti...

* Lvíče je taky Lev a i když se občas tváří jako něžné a přítulné kotě, má ostré drápky a umí je vytasit - bez ohledu na příbuzenský poměr ke kožichu do něhož drápy zatne. Stejně jako koťata se mezi sebou škádlí jen jako a vlastně při tom pilně trénují na opravdové souboje v dospělosti, i Lev trénuje hranice svých možností na svých blízkých, aby nabyl zkušenosti pro opravdový život.

* Lev salónů je častou odrůdou Lva, bez ohledu na věk a pohlaví, i na to, že jeho fasáda doznala četných tržných ran (vzpomínám na jednookého Klerense). Lev Zlato(Stříbro)hřívák je ve společnosti rozpoznatelný na první pohled. Jeho hrdý postoj a pohled napříč královstvím nenechá nikoho na pochybách, že má tu čest s vládcem (někdy i ženských/mužských srdcí). Dominance Lva často opačnému pohlaví na první pohled imponuje, avšak už na ten druhý se odmítají trvale podřídit dominanci jednoho (a ne právě skromného) pána. Svoji náročnost však Lev rozděluje spravedlivě - na sebe i na druhé; dává, ale taky žádá.

* Lví srdce je odvážné, někdy však až hazarduje s trpělivostí a dobrotou druhých, neboť prvním předpokladem jeho života je uznání vlastních práv. Z toho, žel, může mnohdy plynout přehlížení práv ostatních (z pohledu Lva podřízených). Nesnadnou roli má smírčí soudce, který má uznat krále králem, ale neublížit (ne)poddaným...

* Lev dokáže vyvinout velkou sílu a aktivitu, ale stejně přirozeně dokáže ležet celé dny ve stínu pod stromem a oddávat se nicnedělání. Je-li spokojen, mění se (na chvíli) opět v přítulnou číču...

* Lvice je velmi pečlivou matkou, která svá mláďata chrání i za cenu ohrožení vlastního života; když však jako matka uzná, že nastal čas jejich osamostatnění (bez ohledu na věk), nekompromisně je vstrčí do života. Kočka své mladé dokáže i vyhnat z pelíšku, má-li (už) jiné zájmy...
Venkoncem - i v přírodě je to lvice, kdo si rozhoduje, kterého partnera k sobě pustí a kterého nikoli...
Lev nepotřebuje rady, je přece král, ale přece jen: objektivní uznání zralosti potomků k osamostatnění je přece jen spolehlivější prevencí právních nepříjemností, pramenících z případného neodhadnutí...

* Lvi nás ostatní učí dominanci; tam, kde se "člověk" chová spíše jako stádo ovcí, je to právě lev, kdo vytřídí jedince na schopnější a ztracené. Ve stádečku se pak jistě najde i několik dalších zakuklených lvů, kteří budou následovat vůdce.
Lví ego je tak silné, že někdy hrozí sežrat svého pána i s duší...

* Každý v sobě máme alespoň lví chlup - strunku, s níž bude rezonovat (v určité etapě života) lví touha kralovat. Aktivita, jang, akceschopnost, oheň, odvaha, hrdost, vrchol, úspěch... jsou další jména Lva.

Konečně tedy skládám poklonu všem Lvům i Lvíčkům - rozeným V.I.P. (byť jsme si někdy navzájem v tom cvičném kočkování ublížili nejedním šrámem):
Hlubokosklon, králi, jsi po právu nejlepší, zůstaň (nám) spravedlivým vládcem... :))

Ráček klepetáček

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* RAK je čtvrtý v řadě zodiakálních znamení a přináleží k živlu vody. Stejně jako jeho soukmenovec z říše zvířecí, potřebuje ke své existenci vodu živou, čistou, proudící a stále čerstvou. Stojaté a zkažené vody rybníka (nudného života) nejsou nic pro Raka; přesto se však zvenčí může často zdát, že právě stojaté vody tradic a (zkostnatělých) zvyků jsou Rakovi domovem. Je však třeba rozlišit tradici od přežitku... v tom mají Raci jasno, mají prostě jen poněkud jiné měřítko, nežli zbytek světa.

* Rak nikdy nejde za svým cílem rovnou - kličkuje, couvá (proto se o něm tvrdí, že je zpátečník - ale couvat s autem umí Raci vcelku dobře:-)), pečlivě zvažuje a odkládá další krok..., ale jakmile by měl o svůj kýžený "úlovek" být připraven, vyběhne přímo, zacvakne klepeta a drží. Hned tak se nepustí, ale jeho sevření není bolestivé, spíše překvapivé a pokud jej nepovažujeme za omezení osobní svobody, umí být takové objetí dokonce velmi milé...

* Rak potřebuje mít svoji jeskyňku pod břehem (domov), mít co jíst a pít (materiální jistotu) a mít koho držet za ruku (trvalý pevný laskavý! vztah). Má-li splněny tyto základní potřeby, je tím nejlepším partnerem pro rodinný život, jakého si můžete přát; starostlivějšího a zodpovědnnějšího rodiče sotva najdete.
Moji známí, manželé - oba Raci, jsou takovým čítankovým příkladem: sedají na lavičce před svou jeskyňkou (chaloupkou), s neutuchající pílí donekonečna vynášejí všechny nečistoty a kamínky, které jim proud (života) do jejich obydlí zanesl (kutí na zahrádce, vylepšují dům, opravují dosluhující zařízení, které by jiní už dávno vyhodili do smetí, rovnají a doplňují své sbírky, archivují korespondenci...), co chvíli pořádají rodinné sešlosti a hromadné hlídání vnoučat...a když všechen ten mumraj zase utichne, drží se navzájem "klepety" a spokojeně vychutnávají jemný čerstvý proud svých životů, spojených až ve zralosti...

* Rak má klepeta a proto se rád drží - třeba i těch zmíněných tradic, které jsou mu symbolem bezpečného zázemí. Strůjcem všech těch rodinných a klubových setkání, svátků a výročí bývá právě Rak; to on má na srdci naše kořeny a nenechá je zbytečně odumřít.
Račí klepeta jsou svojí souměrností velmi podobná ramenům Váhy; snad proto má rád vyváženost a harmonii, snad i proto každá nespravedlnost a nerovnováha (i ve vztazích) jej vnitřně velmi rozkolísá. Často se Rak chová podobně jako kvočna - má své milé nejraději pod křídly a pod dohledem - spokojen a naplněn pocitem, že jsou všichni v bezpečí, nejlépe pod jeho ochranou (tuto vlastnost ještě umocňuje častá šestka v datu narození). Rak prostě potřebuje ke svému životu funkční rodinu (nebo alespoň její zdání) a stejně jako klepetáč umí se důkladně o své blízké postarat, třeba je i na rukou nosit. Není-li však rodina ochotna tuto pospolitost sdílet, Rak vnitřně velmi trpí...
Nejraději ale "drží za ruku" svoji Matku (nebo někoho stejně výsostného); když však ona (biologická matka) nefunguje a neplní svoji roli dostatečně zodpovědně, Rak si raději najde a dosadí na toto nezaplněné místo uspokojivou náhradní bytost, než aby zůstal doživotně bez archetypu a ochrany Matky (ev. starší sestry). Přirozená touha po vyšší ochraně tak vlastně usnadňuje mnoha Rakům jejich cestu k Matce Nejvyšší...

* Račím mottem je "chránit a být chráněn"; Rak má totiž vzácný dar - umí bránit své blízké jako rytíř ve zbroji; stejně tak má ale bytostnou potřebu být stejně kvalitně ochráněn. Stejně jako dokáže naslouchat, touží být i naslouchán, jak sám dokáže pečovat, přeje si být též pečován... a za tu péči šel by světa kraj (a snášel nevídané útrapy)...
Tenhle čestný rytíř v pevném brnění chrání všechny své blízké, poctivé, slabé, ublížené a zraněné bytosti. To on zachraňuje tonoucí, fouká na bolístky a léčí tržné rány Života, to on je naším supermanem v boji proti zlu. Snad proto je lehko zneužitelná i jeho bezmezná důvěřivost a poctivost, neb podle pravidla "podle sebe soudím tebe" považuje všechny lidi za stejně čisté a bezelstné, jako je on sám - a právě to se mu může stát osudným. Zejména pak ve vztahu se Štírem si musí Rak dát velký pozor, aby se pověstný štíří jed nezabodl pod račí ochranný krunýř v tom nejcitlivějším místě a nejnestřeženějším okamžiku. Taková otrava se v křehkém račím jádru jen velmi těžko léčí a mívá velmi rozmanité a záludné fyzické příznaky. Napadení štírem je však pro raka výzvou a dává mu zprávu o jeho statečnosti i o nezbytnosti odmítnout zlo (ve všech podobách) jednou provždy...

* Rak je vlastně přirozeným ekologem svého prostředí: (stejně jako rak pod břehem) sbírá z proudu (života) vše, co se ještě dá byť jen trochu využít. Právě to, co pro ostatní je už odpadem (práce, vztahy, sbírky, části starých věcí...) rak důkladně recykluje a právě to se mu stává plnohodnotnou (duchovní) výživou, z níž těží svůj celoživotní náboj.

* Krunýř Raka (kraba i raka) je pevnou vnější ochranou pro jeho jemné, něžné a snadno zranitelné citlivé nitro. Někteří Raci (zejména muži) si však tuto jemnost stydí přiznat (i když je spíše předností) a aby ji svět ani skulinkou nezahlédl, vystaví si místo původního brnění kolem sebe pevnou hradní zeď - v domění, že sami sebe více ochrání. Taková hradba ale pak Raka zbytečně izoluje od jemu tolik potřebných velejemných doteků Života... V každém Rakovi - muži je velká část ženského smýšlení, jinové polarity, empatie a vnímavosti. Dokud se s touto svou přirozenou stránkou neztotožní, bojuje sám proti sobě jako proti větrným mlýnům... a kdo může zvítězit v boji se sebou samým ?

* Stejně jako rytíř je Rak velmi zranitelný, ocitne-li se nechráněn, tedy když své brnění musí odložit; je vystaven nahý a měkký, napospas všem nebezpečím z okolí. Při jakýchkoli zásadních (životních) změnách je zrozenec Raka skutečně podobně bezbranný - stejně jako rak v potoce, který právě svléká svůj těsný krunýř; stejně jako on musí i chvíli posečkat, než si uvykne a zpevní své nové pozice (články krunýře). Právě v takové chvíli cítí rak nejsilněji potřebu být chráněn (třeba i cizí ulitou - jako rak poustevníček)...

* Rak je romantická aristokratická duše; však také mívá svého oře zaparkovaného nedaleko hradu, který právě (coby trubadúr s loutnou) poctil svou vzácnou návštěvou.
I dnes můžete zcela pravidelně Rytíře - raka identifikovat nejen na koňských kláních, ale třeba i na motocyklových závodech: pevné, jako krunýř článkované brnění (plastové chrániče), široká ramena a vysoké jezdecké boty, za bezpečným hledím pevné přilby plachý laskavý pohled, v rukou pevně svírá otěže (řidítka) věrného spřežení mnoha hp, které ovládá jediným stiskem silných stehen, aby vzápětí svého "koně" švihem zdvihl na zadní - na pozdrav přihížejícím...
Nenechte se mýlit, za touto jen zdánlivě nemotornou vizáží se skrývá pravý džentlmen (rytířky nevyjímaje) a není výjimkou ani růže (nebo jiný dárek) v záňadří... Kam se hrabe teoretička Rosamunde Pilcher...

* Přejme tedy našim vzácným, věčně hledajícím a recyklujícím Rakům, aby se našli - navzájem, každý sebe, svůj Střed, svou podstatu, své bezpečí, svou Matku...
Jsou vzácní, tihle poslední mohykáni s jemným dětským srdcem, kterému lahodí třeba ukolébavka; tak tedy jednu na rozloučenou (raci ví, jak číst) :
Jejah jedad, jelam ukčár, áj it mávípz ukčabélok, ukčabélok íčar, jelam ičátepelk...

Blížení s Blíženci

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* Blíženci jsou třetím znamením zodiaku a jejich energie podléhá živlu vzdušnému. Stejně jako vzduch jsou mnohdy neuchopitelní, proměnliví, schopni bleskurychlých obratů v názorech, náladách i činech.

* Blíženec jest znamení dvojaké. Však také coby dvojčata - Geminni (často zobrazována sedící k sobě zády), dávají světu najevo, že jsou nositeli opačných vlastností - jako oheň a voda, muž a žena, plus a minus, světlo a tma, den a noc, Jang a Jin... zkrátka nejméně "dva v jednom". Tento vklad dává tušit, že život s Blížencem není jednotvárný, naopak bude vždy mnohovrstevný a pestrý, přičemž ani Blížencův partner(ka) nikdy neví, který z těch dvou (či více) se zrovna v ten den vrátí z práce domů.

* Blíženci dokonce nezřídka žijí jakýmsi dvojím (i vícerým) životem, mezi jehož diametrálně rozdílnými variantami dokáží bravurně kličkovat, stejně samozřejmě a zlehka, jako když přepínají kanály televizního vysílání.

* Blíženci jsou vždy blízko povrchu věcí; nemají potřebu se ponořit do hloubi čehokoliv, zato však mnohdy pokryjí široký akční rádius zájmů (a snad i proto mohou tak snadno žít paralelní životy, neboť se nezahrabávají do zbytečných detailů). Dá se s nimi hovořit takřka o všem (na což se dá ulovit i protějšek), bývají však nejlepší v psaném projevu. Dříve to bývaly dopisy či knihy, dnes možná smsky nebo mail... :))

* Žena, narozená ve znamení Blíženců, zove se Blí-Žena (podle vzoru peně-žena).

* Blíženci jsou vlastně Blí-ženci života, ve smyslu ženci - sklízeči úrody. Nejčastěji jako ženci sklízí pole plná slastí, požitků a radovánek, ...samozřejmě až po poctivé práci, která je ale pro ně také více zábavou, než pouhou povinností. Jest otázkou, do jaké míry na tyto žence může platit i okřídlené "...pohleďte na to ptactvo nebeské, neseje a přece zrno sklízí"...

* Blíženci jsou si uvnitř sebe blízcí tak natěsno, jako nerozlučná siamská dvojčata (v případě vícečetného charakteru se takový jedinec podobá mnohdy až krabičce sardinek).
Pokud se ale neustále ti dva uvnitř jednoho člověka hádají, nemá to Blíženec sám se sebou vůbec lehké. Jen si to zkusme představit : jedna půlka klouže po povrchu života, zatímco druhá by se přece jen ráda zastavila a zkoumala; jeden chce jít dopředu, ale druhý šlape na brzdu; jednomu se líbí křehká blondýnka, druhému třeba domina s havraní kšticí; jednomu se chce lenošit , ale druhý se bezohledně vrhá do nejrůznějších dobrodružných aktivit, jeden chce volit socdemáky, ale druhý fandí anarchistům... Tahle rozpolcenost je někdy až děsivá, jako tlačit a tahat zároveň !

* Z takovéto permanentní proti-štvanice se ovšem mohou zrodit (a velmi často vznikají) i stejně rozporuplné zdravotní potíže, včetně psycho-somatických. K schizofrennímu pocitu asi za takových podmínek není příliš daleko.
Znám jednu babičku Blí-ženu, která takhle zmítá nejen sebou, ale i celou svou velkou rodinou: jedna její půlka chce jíst dietně (respektuje svá zdravotní omezení), ale ta druhá má prostě chuť na pečenou kachnu; tak se peče kachna, ale té druhé, dietní půlce, je pak tak špatně, že má doktor celou noc pohotovost jenom kvůli jejich společnému žlučníku. Nebo: jedna půlka tohohle človíčka ví, že má nadranc ošoupané a bolavé klouby, ale ta druhá se klidně sebere a jde posekat louku. A nedá pokoj, dokud jí zase není špatně... inu neustálá hádanice uvnitř jednoho těla.

* Tahle mnoho-tvářnost je většinou naprosto bez omezení, ale má i své výhody: Blíženec umí být úžasným rodičem, i když se jeho druhá půlka nikdy nezřekne svobodného života se všemi jeho slastmi; umí milovat přírodu a jedním dechem zasmradit závodní dráhu auťákem bez katalyzátoru; dokáže kroužit plesovým parketem v žaketu stejně elegantně, jako se chvíli nato zmítat v bujném rytmu technopárty; dokáže lámat ženská srdce pohledem na hvězdy stejně věrohodně, jako kvílet v ambulanci s žaludečním vředem či hemoroidy...

Ani Blíženci ale nejsou všichni a doživotně v zajetí chaosu, neboť i tahle neustálá názorová třenice se dá velmi úspěšně ovládnout a korigovat. Je to sice srážka s nepohodlím (a do toho se Blížencům zrovna moc nechce), avšak stojí to za to.
I když se nezdaří kompletní sjednocení názorů, lze se přece mírumilovně dohodnout i v krabičce namačkané sardinkami.
Pro všechny Blížence, ať už je jich v jednom těle kolik chce, tedy zůstává nadmíru potřebné neustálé trénování vlastního Středu, vycentrování (hara) a důsledné zakořenění.

...To aby nám tu mnohotvárnost jejich vlastní vítr nerozerval na kousíčky a do širého světa navždy neodvál. Hmmmmmmmm.......:-)

Býčí krev

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

* BÝK je druhým znamením zvěrokruhu a na rozdíl od Beránka už se podstatně déle rozhlíží, než do něčeho (někoho) drcne. Přesto je to stále "zvíře rohaté" a tedy my ostatní musíme počítat s jeho silou.
* Fyzicky Býkovi odpovídá většinou podoba bizona - mohutná hruď, silná šíje, úzké boky. Klidný postoj, obvykle bez známek přílišného zájmu o pinoživé dění v jeho okolí.
* Dámy zrozené v tomto znamení jsou hodny uctivého oslovení Kráva - ovšem jedině ve smyslu krávy jako posvátné bytosti hinduismu. Vznešenost jejich skryté síly se nese s nimi v každém rozvážném kroku...
* Pro Býka je uzlovým bodem jeho těla krk - pověstná býčí šíje v sobě nese sílu celé osobnosti. Při přetížení se však stává slabým článkem organismu a nelze se tedy divit následným potížím (bolest za krkem, hlavy, potíže s krční páteří atd.)
* Při dobromyslnosti býka se stává, že někteří vychytralí spolužijící na tuto šíji nakládají příliš velká jařma, neboť Býk často táhne (i za ostatní), až padne. Sám sobě chomout sotva někdy sejme...
* Pokud býk příliš mnoho přemýšlí, posouvá tím těžiště nemístně vysoko do svého mohutného prostoru, těžké myšlenky padají s hlavy na ramena a býk tak ztrácí svoji pověstnou stabilitu; točí se mu hlava, padá (po slivovici zásadně dozadu), rozbíjí si bradu či obočí, otlouká si hlavičku... dokud se mu nerozsvítí a nevypustí zbytečné starosti z hlavy...:-)
* Býka si můžeme představit jako mírumilovně přežvykující krávu, něžné telátko, nebo horu svalstva, připravující se na úder do toreadora... vše bude tentýž člověk v různých svých podobách.
* Kráva a tedy i Býk, mají nesmírně krásné oči - velké, hluboké, často modré a s předlouhými řasami, jejichž pohledu málokdo odolá... V těch očích je znát klid a vědomí vlastní síly, která nikdy není zneužita k zbytečným bitkám, přestože by mnohé snadno převálcovala.
* Nad čelem Býků se vždy najde bujná čupřina vlasů, která neposlušně spadá k očím. Někdy zůstává osamocena, ale pořád je to kudrdlina...
* Býk je dlouho klidný, mírumilovný, přirozeně asertivní ("a nenas...ete mě!"), spokojeně přežvykující své sousto. Když ale přeteče kyblíček jeho trpělivosti a býk se rozhoupá k odvetné akci, je lépe mu jít z cesty, protože jeho síle neodolá žádná hospoda, žádná ohrada, žádná stodola... Po býkově vzácném záchvatu zlosti se dají jen sbírat třísky na otop...
Přesto valnou většinu svého života Býk stráví vrostlý do země jako skála. Však je znamením zemského živlu a jako takový bývá často nosným pilířem celé rodiny.
* Býk nemá potřebu zbytečně mluvit; nejčastější věty jeho slovníku jsou "Jo" nebo "Ne". Vyžadovat na typickém býkovi slovní projevy před veřejností není vhodné - pro Býka by to bylo zbytečné trauma, pro posluchače mimořádně krátká zpráva...
* Jako každé velké zvíře má i býk svou slabinu: i při své síle se cítí ohrožen malinkatými tvory (podobně jako slon má respekt z myší). Je pro něj velkou zkouškou např.soužití se Štírem. Býk si je vědom štířího jedu a mrštosti a mohutná šíje, jindy tak potřebná ke stabilitě, se mu v tomto případě stává příliš omezujícím límcem při sledování hbitého drobotí pod nohama...
* Kdysi bylo velmi módní víno Bikaver - Býčí krev. Nápoj krvavě rudé barvy údajně přinášel nevídanou sílu, chuť do života a sloužilo prý dokonce jako spolehlivé afrodiziakum...
* Siláci si ne nadarmo na zápěstí připevňují kožené řemeny, jimž se říká býčí žíly.

* No uznejte, není to nestydatost trápit tyhle vzácné mírumilovné tvory v aréně jen proto, aby si opentličkované toreadorovo ego dokázalo, že se umí lstivě trefit ?!...
...Nech Býka být... :-))

Zodiář - Beránku náš

Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).

POSTŘEHY ZE ZODIÁŘE

* BERAN je prvním znamením celého zvěrokruhu. Jeho přímá, aktivní, ohnivá jangová energie skutečně mnohdy proráží bariéry - jedno zda nepochopení, nových postupů, neochoty či neznalosti...
* Představím-li si skutečného berana - zvíře, mám před sebou vždy viditelně silnou osobnost, často i nepřehlédnutelné ego.
* Beran je zvíře rohaté a tedy si (často s rozběhem) klestí cestu životem právě silou své hlavy, někdy poněkud svéhlavě. Však i tělesně je pro Berany hlava tím nejsilnějším, zárověň ale i nejcitlivějším místem.
* Žel, nezřídka svoji hlavu používá spíše jako beranidlo, nežli na zdlouhavé vymýšlení taktických kroků. Je však úžasnou bytostí v momentě, kdy je třeba prosadit něco nového, nevídaného. Chcete-li zajistit celé dílně lepší pracovní podmínky, pošlete jako vyjednavače právě Berana; jeho průbojné síle neodolá žádný šéf.
* Žena zrozená v Beranu není Ovce ani Beranka, ale hřejivě ohnivá Beranice :-))
* Berany často bolí hlava, dokonce snad častěji než jiná znamení. Nelze se divit po těch nesčetných úderech a nárazech do zdi... :))
* Beran je pečlivým obráncem svého "stádečka"; velmi svědomitě si hlídá své teritorium a běda každému, kdo by hranice jeho ohrady hodlal svévolně a bez dovolení narušit. Je tedy vlastně pilný a pracovitý.
* Beraní zájem se soustředí převážně na hmotné ohrádky, pastviny a ovečky, nicméně s duchovním vývojem a prozřením stává se mírumilovným Beránkem, někdy až obětním. Osvícením rozplyne se často jeho hrubá síla jako beránky na nebi...
* Pro lepší usínání (nejen) Beranům pomáhá počítání oveček; neměly by se ale pošťuchovat a lépe funguje počítání pozpátku (např.od sta k jedné)...
* Pokud se Beran cítí ohrožen nebo omezen (ve své relativní mufloní svobodě) zahnáním do kouta, vyzyvatel má neprodleně příležitost poznat mohutnost síly beraních rohů, kterým je lépe nedostat se do cesty. Přesto i po úderu se cítí v pohoděěééé...
* V kombinaci s některým dalším ohnivým znamením (např. Střelcem) vzniká nikoli součet, ale mocnina ohňů; tato se stává poněkud neřízenou, resp.neřiditelnou střelou, která - jsa ve stresu - jako šrapnel dokáže rozmetat a zničit vše v dosahu kolem sebe. Mnohdy jediným slovem. Beraní slova také nabývají nebezpečnosti s mírou (Štířího či jinak hadího) jedu.
* Samotný Beran má svůj algorytmus poměrně stálý a čitelný: skloní hlavu, napřáhne, ducne... Platí pro všechny činnosti :))
* Ušetříme si mnoho sil i zklamání, když na tom "svém" Beránkovi nebudeme vyžadovat příliš složité filosofické úsudky; jakkoli je jich inteligenčně schopen, většinou ho to prostě nebaví. Naprosto jednoznačně to charakterizuje již okřídlená věta jednoho známého (Berana): "Nemohla bys na mě mluvit tak, abych u toho nemusel přemýšlet?!"
:-D
Beránku náš, copak děláš...? Berany, berany duc.

Zodiář - úvod

Jako celoživotní pozorovatelka lidí (a jevů a života...) jsem si už v dětství všimla, že někteří lidé mají hodně podobné určité charakterové rysy a vlastnosti, reagují a chovají se podobně i když nejsou příbuzní, dokonce se ani neznají. Vrtalo mi hlavou, co to je, co ty lidi jako červená nit (pro mne viditelně) spojuje ? Co je za tou silou, která jim dává podobné vlastnosti, i když v nesčetných individuálních projeveních ?
Pak jsem si v pubertě - nejen pro sebe - "objevila" systém znamení zvěrokruhu a mnohé se mi ujasnilo. Později pak, s (konečně dostupným) množstvím skutečně solidní literatury mi mnoho (už dávno odpozorovaných) jevů konečně důkladně zapadlo do kontextu. Pojmenovala jsem si vnímané, leč pozorovatelem jsem dál.

Znamení zodiaku, pečlivě a neustále studovaná v literatuře, ale především v lidech, jsou pro mne jen rámcem charakterů, který se v jednotlivcích projevuje tím nejdokonaleji barevným způsobem. Nikdo nejsme ovlivněni toliko jediným, striktně vymezeným znamením, přesto se dá v lese vlivů a osobních koktejlů výchovy, genetiky, životních zkušeností atd. vždy najít řada zodiakálních paralel s patřičným znamením.
Nejsem astrolog a do horoskopů se ani nepouštím. Přesto mi identifikace znamení (zejména u klientů a dalších lidí, u nichž znám datum narození) přináší šanci zvolit okamžitě a intuitivně z mnoha možných způsobů komunikace právě ten nejvhodnější, s tím kterým znamením kompatibilní, a neztrácet tak cenný čas dlouhým vzájemným oťukáváním, pokusy a omyly. Dává mi to celé možnost též vyvarovat se zbytečných konfliktních situací z neznalosti svých i cizích slabin a citlivých témat, a zvolit jazyk srozumitelný pro obě strany.

Popisů, charakteristik i náhledů na jednotlivá znamení jsou dnes v literatuře celé stohy, na internetu existují tisíce stránek, kde lze patřičné informace vyhledat a proto se tomu nehodlám neodborně věnovat.
Na opakované dotazy ale přistupuji ke zveřejnění některých svých postřehů a poznámek z mého virtuálního zodiakálního diáře, krátce "zodiáře". Jsou mnohdy humorné, často postřehnutelné pouze zvenčí (sám zrozenec si málokdy připustí existenci takových vlastností). Velkým pomocníkem je mi též krása a mnohotvarost češtiny, které ráda intuitivně naslouchám a jejíž pestrosti a jemných tvaroslovných citových nuancí lze s výhodou i využít.
Dalším velkým pomocníkem je mi sám archetyp toho kterého znamení - zvíře (bytost, věc), jehož jméno je vtištěno ve znamení samotném. Velmi často jsou v jeho zrozencích čitelné právě i vlastnosti onoho zvířecího vzoru - samozřejmě symbolicky a s určitou nadsázkou.

Navazuji tedy na obecnou čtenářovu znalost klasické klasifikace jednotlivých znamení zvěrokruhu (jemuž jsem se v rámci meditačních večerů věnovala opakovaně).
Snad vám mé postřehy pomohou ještě lépe pochopit a komunikovat se sebou ve svých a s ostatními v jiných znameních.

Karneval vodnářství

Poslední roky vídám, že zima není příliš dlouho oděna do bílé, jako by i ona (zejména ta městská) podlehla diktátu trendů na módních molech. Přesto tu Zima je a s ní obvyklé bio-rytmy a rituály, které už dnes ani neumíme pořádně žít a pak se podivujeme, proč nás tu či onde bolí...
Poslední roky také všude slyšet o Vodnářské době, či Věku Vodnáře, do něhož vstupujeme s novým tisíciletím...
Nebudu vcházet na tenký led astronomie ani astrologie, precesi rovnodennosti a kosmický rok přenechám k vysvětlení povolanějším. Jak ale to vše souvisí ? Přece jako všechno se vším... :o)
Na konci ledna Slunce vstupuje do znamení Vodnáře a právě tady jsou čitelné mnohé paralely a souvislosti, které nám, stále povrchněji žijícím lidem, hrubě unikají...

Vodnář - tedy zrozenec tohoto vzdušného znamení - je individualista, který sám sebe často izoluje od okolního světa. Je téměř nejvyšším znamením zvěrokruhu, a jako takový je nositelem velké intuice, potenciálu moudrosti a nadhledu. Zda tyto vlohy používá, to je už jiná kapitola... Vodnář je svobodomyslný, rebelující revolucionář, novátor a vynálezce, je to člověk, který často jako vichřice boří zavedené (či zatuchlé) pořádky. Vyžaduje neomezený prostor, protože je to sám vzduch. Zkuste průvan chytit do pytlíku ! Vodnář své volnosti často obětuje i dlouhodobé vztahy, mnohdy je raději sám, než by se nechal čímkoli - kýmkoli omezovat a spoutávat. Pokud svůj život přece jen s někým trvale spojí, je to oboustranná zkouška tolerance...:), přičemž Vodnář si zajisté ponechá pootevřená zadní vrátka pro možnost úniku dle vlastní potřeby. Může to být únik ke koníčkům, kamarádům, práci, sportu..., odkud se ale většinou věrně vrací domů.
Na uspokojení lidsky přízemních (a přízemně lidských) potřeb má Vodnář své řešení : má na to lidi. Jednoduše s některými činnostmi neztrácí čas a tak se prostě v okolí musí najít někdo, kdo to (co se musí a má) nakonec udělá. No - přece bychom nechtěli, aby ten, kdo vznešeně svlažuje božskou moudrostí ze svého rohu hojnosti celý svět, si třeba sám čistil boty, vyřizoval účty, uklízel si nářadí, psal pohlednice známým, utahoval kliky, nebo snad dokonce spravoval splachovadlo ?! Chm, na to jsou lidi...:)
Ale aby to nevypadalo jako pomlouvání, Vodnář má v sobě totiž další obrovskou a důležitou vlohu : je totiž šašek. Všichni ti Palečekové, Enšpíglové, chytré horákyně, královští šašci, kteří jediní měli právo panovníkovi říci pravdu do očí a porušovat libovolně protokol, ti všichni jsou archetypem Vodnáře. Buřič, jenž s upřímností dítěte a drzostí sobě vlastní odhalí císařovy nové šaty...
A stejně jako přináší nové názory a pohledy na svět, přináší toto období i povodně zimních oblev, větrné únorové počasí, kdy jen pranostika vyhání na Hromnice skřivany zmrznout... A právě svátek Hromnic je symbolicky spojen s další paralelou Vodnářů : dříve zapalované ohýnky před domy, jejichž úkolem bylo ochránit před krupobitím, bouřemi a vichrem, se k dnešku scvrkly už jen na posvěcenou svíčku hromničku, která se za časů Babičky paní Němcové zapalovala jako ochrana před bleskem při bouřkách...
Kolik elektrikářů a požárníků je asi zrozencem Vodnáře ? A kolik Vodnářů je mezi piloty, letuškami, rogalisty, žokeji, motorkáři a cyklisty, svobodně-obchodními cestujícími... s potřebou svištění větru kolem uší ?
Doba Vodnářových narozenin je též dobou masopustů, maškar (i maskár na řasách!), karnevalů a bujného plesání, nevázaných rejů a všeho toho osvobození od svazujících pravidel. Je dobou kobližní hojnosti, hodů a zabijaček... (mimochodem, téměř všichni Vodnáři milují koblihy !) Všechny ty výstřednosti a blázniviny, anonymně schované maskou, dovolují nám alespoň jednou za rok setřást všechno napětí, dělat si legraci bez hranic...
Je to ale velké umění, tropit si šaška ze sebe sama; vytrhnout svůj život na chvíli ze zajetých kolejí, abychom tak předešli vykolejení násilnému, nečekanému a nechtěnému. Nevázané škádlení, vtipkování, divoká zábava a ztřeštěnosti, které jen škraboška dovolí............a s úderem půlnoci je rázem vše jinak :
v oka mžiku bujará veselice končí, masky jsou sejmuty, prudký poryv větru odvane poslední konfetti...
Z včera ještě bujaře skotačících masek jsou dneškem vážní, ukáznění, o smyslu života rozjímající kajícníci... Karnevalem začíná maso-půst. Vždyť ono carné-vale znamená maso-pryč !
Právě ty prudké změny činů, názorů, postupů, zásad, nálad... právě ten VÝVOJ, to je Vodnářství. Máme jej v sobě každý trochu a proto všichni někdy nutně máme potřebu být dítětem, vypláznout tajně jazyk na šéfa nebo drze schovat zvědavé pavlačové sousedce rohožku... :o) Jen pro tuto chvíli se nebojme zrušit konvence a nechat Vodnáře v nás, ať zboří a silou větru vymete z mysli vše zkostnatěle staré, nepevné, přežité, nefunkční... v nás i kolem nás.
I v tom průvanu dějů je však dobře ponechat si vědomí vyváženosti : život není ani jednostrannost práce a povinností, ale ani nepřetržitý mejdan. ŽIVOT JE HARMONIE STŘEDU... Jen o svůj vlastní Střed se lze opřít, když vichřice událostí kolem nás bortí vše, co se nám dosud zdálo být jistotou.

Obojí budeme v budoucnu mimořádně potřebovat. Sílící proud změn, stále se zvyššující vibrace energií a zhušťování událostí kolem nás, to už dnes je a bude náročným obdobím pro všechny. Vodnářský věk od nás vyžaduje už teď schopnost prudkých obratů, rychlých rozhodnutí a bleskového opuštění všeho, co neodpovídá potřebnému stupni vývoje. Jako by to vítr vzal...
Zkouškové období před přijetím do vesmírné vyšší dívčí ? Pak právě Vodnář je pro věk Vodnáře tím nejlepším učitelem. Skloňme své vzdorovité hřívy, je čas se rychle a pokorně doučit zameškané...

Vzduch je mrazivý, svěží, zima se ještě zdaleka nevzdala své vlády... avšak ve vánku z dálky lze už tušit syrové vůně nového předjaří....
Prudký poryv větru vymaže stopy včerejších her, bolestí i úspěchů, radostí i smutků... a nový, jiskřivě čistý sníh čeká na naše nové, jiné kroky dneškem...
.................Vítejme ve věku Vodnáře.................