S lehkým opožděním (způsobeným šitím nezbytných ústních roušek v koronavirovém období), přece jen se v pauze dostávám k slíbenému tématu.
Předesílám, že nejsem astrolog, ani se nepovažuji za znalce východního zvěrokruhu – to přenechávám povolanějším, kterých je všude kolem dost.
Přesto si dovoluji nabídnout pár postřehů (nejen) o znamení, které vládne letošnímu roku. Jsou na první pohled velmi osobní, protože jsem se sama v tomto znamení narodila, ale možná právě proto mohu vidět toto znamení zevnitř, lépe než ostatní znamení. Moje postřehy se ale zároveň dají zobecnit a aplikovat dál - na další lidi, další jevy, ba přímo k současné, řvoucí situaci kolem nás…
(Myšice lesní)
Ve FENG-SHUI platí, že má-li k nám přijít něco nového (lepšího), musí se pro to nejdříve vytvořit prostor, to znamená, že se nejprve musíme zbavit něčeho starého, přežitého, vyčpělého..., ať už je to majetek, zvyky, názory nebo vztahy.
Se znamením Krysy začíná nový cyklus - je totiž prvním znamením čínského (!) zvěrokruhu, z něhož se ale i my na západě máme čemu naučit…
Krysa je velmi komunikativní (a nezbytnost komunikace si uvědomujeme víc než kdy jindy právě teď, se zákazem vycházení v nouzovém stavu), společenská (nežádoucí srocování už dovršilo nejvyšší stupeň = nejnižší počet 2 lidí !)... , činorodá a pilná (píle a kreativita lidí v momentálním omezení je nekonečná - stačí se podívat na téma roušky:-)
Kovová Krysa je však oproti ostatním znamením daleko citlivější, disponuje vysokou úrovní intuice a emoční inteligence, takže nejspíše nastal rok vyřizování účtů, omluv a odpouštění, ale i rok nových vztahů, či přinejmenším nových pohledů na vztahy staré a trvalé. Nestabilní a mělké vztahy nejspíš utrpí, možná i nepřežijí; a možná nás na konci roku čeká baby-boom, ale možná i zvýšené množství rozvodů...
(Myš ví...)
Co vlastně obnáší samotné znamení KRYSA (Myš) ?
Představme si myš: je zvědavá, zvídavá, bystrá, velmi inteligentní, chytrá až fikaná, společenská, komunikativní (v některých případech až ukecaná))), umí být bleskurychlá i dokonale pečující o rodinu. Je ale i stále trochu ustrašená, opatrná, neořetržitě ve střehu, což ji vystavuje permanentní stresové zátěži. Díky svému neutuchajícímu „šmejdění“ mívá silnou imunitu, ale i dokonalý přehled o okolí a jeho možnostech, což se hodí nejen jí, ale často i ostatním (spolupracujícím znamením)…
Myš sama primárně neublíží; není lovec, naopak je častou kořistí pro predátory. Je-li však zahnána do kouta a cítí se být ohrožena, umí se statečně bránit drápky, někdy si troufne pěkně kousnout i mnohem většího protivníka.
Myší se mnoho lidí bojí, ale obávají se jí dokonce i takoví obři, jako je slon – ten třeba proto, že myš je tak malá, že na ni slon ze své mohutnosti prostě nedohlédne a nemá tak přehled, kde se rychlá myška dole kolem jeho nohou pohybuje. Pokud by jej kousla do jeho nadmíru citlivých chodidel, bylo by to pro slona velké a život ohrožující zranění. Podobně „panicky“ na myši reagují i další mohutná zvířata (a znamení, např. Býk, Beran, Kozoroh…).
(Krysař)
V západní civilizaci jsou obvykle myši a krysy synonymem zlodějiny, chudoby, nečistoty, podlosti a zbabělosti, mnohdy spojovány se špínou kanálů, roznášením infekcí a epidemií..., tento negativní obraz však vznikl především díky středověku a tmářskému přístupu ortodoxní církve.
Naopak
východní kultury vnímají myš a krysu jako zvíře inteligentní a posvátné, často jsou uctívány i v domovech, kde je obyvatelé nechávají volně pobíhat.
Myš je shánčlivá, spořivá hospodyňka, má potřebu „vláčet na hnízdo“ - neustále trochu hromadit zásoby na horší časy, což je ale její přirozenost. Myš nesmí být připravena o svoje zásoby (jídla, materiálu, sbírek, hraček...), aniž by ji to trvale nepoznamenalo. Myši jsou prostě sběratelky čehokoliv…:-)
Neměla by ale hromadit pouze hmotné statky; nejpozději v polovině života se většina Myší obrací k sobě a začíná nahlížet do duchovních kvalit života…
Krysa není totéž co potkan, s nímž bývá obvykle zaměňována, ten má docela jiné návyky. Přesto patří i on do rodiny těchto navýsost společenských tvorů.
Myš
v duchovní symbolice Východních kultur je obecně považována za šťastnou, pilnou, v Indii dokonce posvátnou bytost, která má na několika místech světa i svůj vlastní chrám s nesčetnými houfy uctívaných a lidmi neustále dobře krmených krys. Přinést krysám (myším) jídlo jako dar - obětinu pro tyto posvátné bytosti, je pro tamní věřící požehnáním a zajišťuje jim to přízeň osudu a hojnost. V takovém speciálním chrámu jsou krysy chráněny i ve volných prostorách, na nádvoří pletivovým stropem, aby se k nim nedostali predátoři ze vzduchu či přes zdi. Bývá zde dokonce vzácně k vidění i albín – bílá myš, a zahlédnout ji byť jen koutkem oka považují věřící za symbol a předzvěst velkého štěstí a přízně bohů. Ostatně i pověstné bílé myšky se objevují se v představách těch, kdož příliš hojně holdují božským nápojům... :-)
(Není myš jako myš)
Přítomnost myší v domě byla kdysi i v Evropě považována za projev hojnosti a štěstí - jednoduše proto, že myši se objevují vždy tam, kde je dostatek, zatímco v chudém domě, kde není co jíst, se ani myši nedrží.
Ostatně i známé pohádkové myšky (v pohádkách o Popelce, Sněhurce a dalších) jsou vždy vykresleny jako dobračky se smyslem pro spolupráci a pomoc, až k nasazení vlastního života pro druhé.
Na dálném východě či v Africe jsou dokonce krysy, obecně velmi inteligentní, cvičeny a používány k vyhledávání pozemních nášlapných min ve válečných oblastech, takže jako předsunutá hlídka - spolu s odbornými pyrotechniky - zachraňují mnoho lidských životů…
Celá desetiletí jsou myši
po celém světě využívány jako laboratorní zvířata k testování léků, kosmetiky, čistících přípravků, domácí i laboratorní chemie, ke genetickým pokusům, umělému pěstování tkání pro transplantace apod...., au - snad raději nedomýšlet, jak se při tom cítí.......
Už nejspíš tušíte, že si myš, přes všechny tuzemské předsudky, rozhodně
zaslouží naši velkou omluvu a úctu....:-)
(je i zranitelná)
Znamení Krysa náleží k živlu
Vody, a je v mnohém přirovnáváno k nám známému znamení
STŘELEC, který však patří k elementu
Ohně. Střelec je dokonce nejvyšším z ohnivých znamení, devátým v pořadí celého zvěrokruhu. Jeho energie je stejně prudká a naplněná žárem temperamentu jako u ostatních ohnivých znamení, ale vzhledem k pozici v poslední třetině zodiaku stojí - v porovnání s jeho ohnivými kolegy - nejblíže přirozené duchovnosti.
Střelec je zobrazován jako Kentaur - tedy zpola člověk, zpola kůň. Má v rukou stále připravenu nabitou zbraň, a i když se jedná "jen" o luk a šípy (v modernějších verzích samostříl), měli bychom tento fakt mít stále na zřeteli.
Střelec není útočník, je to vpravdě spravedlivý ochránce etiky, morálky a duchovních hodnot, a právě na ochranu těchto vysokých cílů a bezbranných má svoji zbraň neustále v pohotovosti...
Energie Střelce bývá laskavá, avšak mnohdy i neuspořádaná a třaskavá. Jeho oheň - je-li nezkrocen - někdy dělá neplechu a tak se často stane, že zbraň při sebemenším pohybu jaksi "samovolně" vystřelí. Sám Střelec však sotva kdy zahlédne, kolik zraněných a „mrtvol“ za ním vlastně doopravdy zůstává…
Přesto je důvod, abychom si Střelce, ten vymírající druh poctivků, hýčkali a natrvalo zachovali jako živoucí důkaz, že s takto vznešeným a opravdově čistým srdcem opravdu lze žít...
Při takto silné spolu-přítomnosti elementů VODA a OHEŇ není proto divu, že může někdy ve stresových chvílích nastat u nevyvážených osob vnitřní konflikt těchto protistojných živlů.
Pokud se totiž přílišný Oheň (emoce, zlost, žárlivost…) střetne s přílišným chladem Vody (lhostejnost, laxní přístup, pasivita, touha utéct/odtéct z nepříjemné situace, ale i přílišná hloubavost…), zákonitě vzniká zbytečně výbušná situace – podobně jako když nalijeme vodu do ohně : prudce prská a vodu rychle vypaří, anebo naopak (je-li vody moc) zcela Oheň uhasí, a ten pak už nic a nikoho neohřeje (ani láskou…)… Stačí pochopit.
(oči jako korálky)
Možná se vám už rýsuje pohled, kterým jedině
můžeme vyléčit současnost…
...Nebo ještě nechápete ? Tak zkuste sledovat myšlenky se mnou:
Takřka celý západní svět dnes považuje myši, krysy, potkany a jim podobné hlodavce za škodnou, za nepřátele, proti nimž je vedena dlouhodobá a nelítostná válka – chemická, biologická, mechanická… prostě válka. Místo zbraní v ní řinčí pastičky a plechovky s jedem, ale je to velmi jednostranné zbrojení.
Však si stačí vzpomenout na nedávnou snahu o plošné vyhubení hrabošů v polích; tuto bitvu, jednu z mnoha, se jen díky neutuchající snaze skupiny normálně myslících lidí podařilo (snad) zastavit v hodině dvanácté...
Proč se tedy tolik divíme, že prakticky ihned se svým nástupem na trůn Krysa vytáhla pro změnu SVÉ zbraně a vpustila do světa tolik obávanou „virovou = morovou“ nákazu, přesně tu, které se Evropa bojí už stovky let ?!?
Prý se tenhle vir k lidem dostal z netopýrů – hm, a nepřipomínají oni tak trochu lítací myši ?
Ať je to jakkoli, o jeho rozšíření po celém světě se už lidé svým neustávajícím kmitáním a naprostou nekázní postarali docela sami.
Prudkost nástupu velmi silného a jangového Ohně (viru) a snahy o jeho likvidaci nastolením globálních opatření pociťujeme teď všichni na vlastní životy. Nelze se vlastně ani divit - vždyť i vysoké horečky, provázející onemocnění způsobené ("korunovaným") koronavirem, jsou také projevem velkého Ohně. A zánět (bojové pole) v plicích, vyhojený následným zvazivovatěním a ztrátou funkčnosti (fibrózou), je až příliš podoben vymýceným, vypáleným a navždy zplundrovaným a zmrtvělým kusům pralesů -
plic planety, které kvůli byznysu lidé už nenávratně zlikvidovali.
Je to snad oplátka za půjčku ? Globální přetlačovaná, v níž jsme si my lidi začali první ? Kdo asi může vyhrát ?!?
Snad je v tom trochu vidět i pověstná Střelcova zbrklost, s níž vypálil do světa svou (morovou) ránu, bez ohledu na následky, ale nemyslel to zle...
Je to silně transformační, a zase platí, že nefunguje přímé chlazení (jinovou) vodou, nýbrž vlastní
uzemnění, návrat k Zemi samotné.
...Nicméně - když už jsem zmínila morovou ránu – na ochranu proti ní se kdysi stavěly morové sloupy, zasvěcené Panně Marii. V tomto světle asi opravdu nemůže být náhodou, že Mariánský sloup, po dlouhé době plánovaně připravovaný k znovuvztyčení na Staroměstském náměstí, je tolik diskutovanou událostí… Už aby stál !
Mariánská energie by nám, kteří žijeme
uproStřed Evropy, právě teď mohla nesmírně pomoci; vždyť kdykoli se jednalo o uzdravení, lidé se vždy obraceli s prosbou k Matce Bohorodičce – Panně Marii...
A je snad náhoda, že patronkou proti epidemiím bývala kdysi uctívaná svatá Korona (!), jejíž památku dnes vynášejí na světlo chrámů naši sousedé ?
Věda pro to nemá argumenty, tak to (jako vždy) popírá. Esoterici to respektují, ale nemají vědecké důkazy, aby mohli prosadit, co vědí… a máme tu začarovaný kruh, v němž jeden odkazuje na druhého, a přesto se jeví logické se prostě pomodlit, třeba k Panence Marii… a hleďme, ono to prostě funguje.
Jsme jako Uroboros, který požírá sám sebe od ocasu, jako pes, který se honí za vlastním chvostem, až se roztočí do nevídaných obrátek; kam až můžeme nechat roztočit spirálu neúcty a pyšné arogance vůči přírodním silám (reprezentovanýcm v tomto případě Myší - Krysou), o nichž už mnohé režimy tvrdily, že jim, větru i dešti prostě poručí ?!? Hmmm, to už tady bylo.
(i taková je Myš)
Nemůžu si pomoct, jasně se mi jeví řešení : tkví v pokoře a nápravě nás lidí uvnitř sebe samých, v nápravě našeho - svého postoje k přírodě, k Zemi - té křehké kosmické lodi, na níž všichni žijeme a nemáme kam přestoupit…
A Země si umí bez lidí poradit: vždyť už teď, pouhých pár týdnů po zastavení horečného cvrkotu turistů a logistiky, se v Benátských kanálech vyčistila voda, vrátily se sem ryby, dokonce i delfíni se připluli podívat na místa, kde už je dloooouhou dobu nikdo neviděl. Delfíni vůbec začali v nastalém klidu navštěvovat pobřežní města, protože jsme jim my lidi najednou přestali překážet a usurpovat si (původně jejich) životní prostor…
Co nám asi všichni ti delfíni, myši, Krysy, netopýři, velryby a mnozí další (opět) přicházejí říct ?
...Že když budeme chvíli sedět v (vynuceném, ale přesto fungujícím) klidu na zadku a jen přestaneme šílet v honbě za dovolenou, zážitky, byznysem, ziskem a dalšími lidskými vymyšlenostmi, a trochu se uskrovníme, tak se přece můžeme přátelsky domluvit na vzáJemném sou-žití, v míru se všemi, kdo s námi tento jedinečný prostor sdílejí. Nemáme právo si myslet, že jsme na vrcholu vývoje, že planeta je jenom lidí; to bychom byli jako naivní slon, který - pyšný na svou velikost- by díky své aroganci rychle padl po kousnutí malé myši...
Proberme se . Stačí se zamyslet ...a přečíst si to třeba znovu, a uvědomit si, že těch synchronicit už je nějak moc, a že na tom možná něco je.
Stačí s dobrovolným pokleknutím duše trochu poopravit svoje názory, myšlenky, svoje zvyky a úhly pohledu, svoje konání, a uvědomit si, že tenhle svět není o nás, ale o sou-znění všeho a všech tady ...
Možná je to tím, že jsem sama Mi.Š., narozená v roce Krysy, a taky už si nesu pěkných pár křížků a zkušeností na hřbetu..., možná proto mi to celé dochází trochu jinak a snad i o chvilku dřív.
A přestože k myším, Krysám a dalším hlodavcům (i veverkám, což jsou prý jen myši v lepších šatičkách :-))) už dlouho cítím ryze platonickou úctu, rozhodla jsem se ještě posílit svou pokoru a úctu k tomu všemu tady, a prosit o odpuštění všeho, co jsme dosud (nejen) myším kdy prováděli.
Snad mi bude odpuštěno, že jsem v dětství, na pokyn dospělých, taky pár pastiček nalíčila…
P.S.:
4.duben je od roku 2002 vyhlášen Světovým dnem potkanů (krys, myší...), a mezinárodním dnem proti nášlapným minám;
24.duben pak je už od r. 1979 Světovým dnem laboratorních zvířat...
