Rovnodennost podzimu

motto:
...Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla....


Po horkém létu, zklidněni chladem baboletních rán a vzácných kapek vody, nastává čas se usebrat a ohlédnout se za první půlkou roku.
Právě nadchází vyrovnání dne a noci - podzimní rovnodennost, kdy Slunce i u nás vidíme vycházet přesně na východě a zapadat přesně na západě.
Vidíme, jak se příroda začíná chystat k usínání, ale ještě (i nám) předá plody.
Někteří zpracováváme úrodu (tedy kdo nějakou má - ze zahrad svých či jiných...:-)), připravujeme a ukládáme výsledky svého zahradničení do zásob, užíváme si jedinečnost sezónního ovoce i zeleniny... Je to radost...


Už před lety mne zaujala malá říkanka, kterou mne tehdy naučila vnučka. Znala ji ze školky, kde si ji společně říkali vždy před jídlem.
Tahle dětská rýmovačka mi připomněla, že my, dospělí, kteří jsme vyrostli v době bez modliteb, mnohdy i ze setrvačnosti či spěchu zapomínáme poděkovat Zemi za jídlo, za plody a vše, co nám dává - přesněji co si z ní bereme.

Málo si země vážíme - často je to pro nás jen "pole, cesta, záhon, substrát, kompost, hlína, bláto, kamení, suť...", nebo prostě jen "špinavé boty"... - pojmenováváme zem toliko podle momentální situace, možnosti využití, nálady.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že z ní vlastně pocházíme ? Že i my jsme fyzicky stvořeni ze stejných prvků jako biblický Adam či pověstný Golem, z hlíny uplácaný, šémem oživený - že i naše těla jsou vyrostlá ze stejných složek, jaké obsahuje zem ? ...A že právě ona "zem" obsahuje stejné prvky, jako celý vesmír ? A že i v plodech, které sklízíme a konzumujeme, jsou tytéž elementární stavební kameny, jaké existují a kolují v celém kosmu, ...i v našich buňkách?

Zaposlouchali jste se někdy do řeči země ? Naslouchali jste někdy jejím zvukům (a teď nemyslím šumění korun stromů ani ptačí koncert) ? Naslouchali jste někdy vědomě zvuku kamínků, vrzajících pod bosou nohou ? Zaposlouchali jste se do písně písku při jeho přesívání či přesýpání ? Slyšeli - cítili jste někdy pod nohama země-třesení ?
To dělá opravdu málokdo, ale vřele doporučuji - udělejte to aspoň teď. A jestli taky nemáte vlastní zahrádku, poslechněte si třeba "jen" koncert země při přesazování květináčů, nebo aspoň šustění písku pod podrážkami bot...


Jsme všichni JEDNO - my, půda, kameny, hory, Země, ...planety, hvězdy..... Stále stejný materiál, jen jinak poskládaný, v mnoha formách, ale stále tentýž. Věčný a věčně recyklovaný.
Prach jsi a v prach se obrátíš... tu větu každý zná, ale někdy nám to citelně připomene až odchod blízké duše.


Oka-mžik rovnodennosti je oka-mžikem Středu, skutečný střed roku, nazýván Mariánským, babím, indiánským létem... jak kdo chcete.
Je to ale i darovaná příležitost k zastavení a vcítění - stačí se jen na chvíli ztišit a ...naslouchat.
Jakmile se, třeba i jen v jediné vteřině, s-ladíte a propojíte s bio-polem energie Země, stanete se (vědomě) její sou-částí; zaslechnete její řeč, uslyšíte - ucítíte zvuky Země, její zpěv, harmonii, mohutný, objímající mnoho-akord.... páááni... ta hloubka...
A pak možná zaslechnete vše - tedy i kakofonii jejího nářku a pláče. Ten usedavý pláč, tiše křičící z bolesti nad chováním lidí - jejích dětí, kteří, roz-laděni vlastním slepým egem, Matce Zemi krutě ubližují - z nevědomosti, z chamtivosti, z lhostejnosti a hlouposti...
Možná jsou to ONI, ne MY, kdo dělá nedobré věci a nedobrá rozhodnutí, ale ve výsledku to VŠECHNO sdílíme VŠICHNI.
ACH JO.....

Změnu k rovnováze však můžeme - smíme - máme právo (či povinnost?) nastolit pouze u sebe, a právě TEĎ je na to vhodná chvíle. Každý sám, každý v sobě, uvnitř, vlastním roz-hodnutím. Nikdo to za nás neudělá - nikdo nemá právo ani povinnost to udělat za nás!
...TAK JO. Začněme třeba tou prostou dětskou říkankou, malým, ale pokorným poděkováním za jídlo :

Všechno, co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den
vytahuje rostlinky ze země ven.

Děkujem ti, sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti, země milá,
žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť !


:-Děkuju.

Děkuji ti, vodo...

Každý rok je 22. březen SVĚTOVÝM DNEM VODY

Připojte se ke společné virtuální meditaci v ten den, v podvečer a večer, ve chvilce klidu...
...se sklenkou vody a po(v)děkováním - vděkem, třeba i s modlitbou, mantrou, znějící miskou či zvonečkem, anebo jen tak v myšlenkách...
...chvilkou ticha poděkujme VODĚ za to, že tu stále je, i přesto, jak s ní my, lidé někdy zacházíme...

Jsou vítáni všichni, kteří už VÍ...

...a pro ty, kdož přijdou poprvé, připomínám jednu z krásných modliteb sv.Františka:
SESTŘIČKO VODO, DĚKUJI TI ZA TVOU TRPĚLIVOST, SE KTEROU OMÝVÁŠ VŠECHNU ŠPÍNU SVĚTA.....
(CENOTES - posvátné studny )

Všichni a všechno jsme propojeni právě vodou. VODA je nositelkou života, bez vody života na Zemi není. Voda je nejen celoplanetárním elementem, je i inteligentním komunikačním médiem - vždyť právě díky vodě jsme spojeni v jediný Celek - a to bez patetické nadsázky.
Dnes už je vědecky dokázáno, že voda je přítomna v celém nám známém vesmíru, a v tomto měřítku i v celém "našem" světě komunikuje, takže informace v ní neustále probíhají (bez účasti našeho krkolomného internetu).
Voda si už pradávno vytvořila své cesty, svůj "inter-net" s nekonečnou pamětí, a proto cokoli se stane vodě v kterémkoli místě, kdykoli v čase, je velmi rychle přeneseno jako informace po celé zeměkouli, až na opačný konec světa, možná i na opačný konec vesmíru...
Voda přenáší informace o seismice, zvucích, vibracích - vrtech, echolokaci, radarech..., radioaktivitě, znečištění, nevhodném zacházení, spoutání řek do rour a kanálů, jejichž důsledkem jsou přívalové záplavy..., o využívání, zneužívání i plýtvání...
...ale i o úctě, pomoci, čištění, povznesení, prozvonění, zpěvu, spolupráci a pří-jemném sdílení...
(všimli jste si, že těch negativních lidských zásahů je podstatně víc ?!?)

Vše, co s vodou děláme tady, teď, doma, kdykoli - když si myjeme ruce, domovy, auta, ..vaříme čaj, polévku... drogy... chladíme nohy, motory, fabriky, jaderné fůze..., ať děláme cokoli, VÍ TO VŠECHNA VODA ve světě prakticky bez prodlení. Tak to je, ať se nám to líbí nebo ne, ať to víme nebo ne, ať tomu věříme nebo se chceme přít.
NEMÁME druhou ani třetí planetu, nemáme náhradní oceány. Nejsme ani vlastníky této zeměkoule, jsme tu jen hosté, tak se podle toho chovejme.
Jak budeme my hospodařit se svěřenou vodou, tak bude ona hospodařit s námi - a zažít sílu povodní či vln tsunami, o to jistě nikdo dobrovolně nestojí...

V tuto chvíli prosím za vodu - máte-li možnost, zajděte ke studánce, uvolněte či vyčistěte pramen a jeho okolí - je to dárek každé kapce vody ve světě, a kapky si to řeknou...
...poděkujte své studni, potůčku, stružce, kaluži, řece, rybníku, jezeru.....
...anebo alespoň vodě, která nám teče doma z kohoutků...


Vděkuji a těším se na všechny.........

UČÍME SE MEDITOVAT - seminář

Intenzivní praktický a prožitkový jednodenní seminář

UČÍME SE MEDITOVAT - seminář pro začínající

V SOBOTU 16.3.2019

v KLATOVECH


MEDITACE je v současnosti již nezbytnou životní potřebou pro nás všechny, kdo žijeme v každodenním shonu a nepřetržitém (často už nevnímaném) stresu. Většina přemýšlivých lidí proto cítí potřebu se alespoň někdy zklidnit, už víme, že je nezbytné naučit se dát svým nekonečným aktivitám smysluplnou protiváhu...
MEDITACE je podle nejnovějších výzkumů nejúčinnější ochranou před stávající civilizační zátěží a následnými chorobami z přetížení.
MEDITACE prokazatelně vede k posilování imunity, fyzického i psychického zdraví, stabilizaci uvnitř sebe samých, lepší schopnost rozhodování, a zdravé přežití v nepřetržitě a stále rychleji se měnícím světě...
MEDITACE vytváří přirozenou cestu k jednoduché a žité duchovnosti, bez nutnosti náležet k jakýmkoli církvím, sektám či podobným organizacím...
MEDITACE je balzámem pro každého, kdo jen stěží nachází čas a odvahu začít praktikovat meditaci sám, aby mohl pokračovat každý den, v potřebném čase, hloubce a rozsahu.

MEDITAČNÍ DEN je vhodný pro každého, kdo chce začít, případně je na počátku meditační praxe, nebo se chce dozvědět o meditačních možnostech a technikách, kterých se už někdy dotkl či o nich jen slyšel, ale nenachází čas na jejich praktikování
ZÁKLADŮM, pravidlům a různým meditačním postupům se budeme věnovat nepřetržitě CELÝ DEN

VÍTÁNI JSOU i již praktikující MEDITUJÍCÍ, kteří si chtějí oživit a připomenout základy, nebo se jen tak sejít s novými lidmi na stejné téma, vyladit se na stejnou harmonickou vlnu.......:-)
Seminář se koná v režimu tzv."bytové univerzity".

...Po ohlášení vašeho zájmu na mail: mirka.smidova@seznam.cz bude vážným zájemcům o účast zaslána informace s podrobnými propozicemi (místo, čas, program....)

....Chcete-li opravdu přijít, prosím o zprávu IHNED, počet míst je limitován...:-)
....Pokud tuto informaci sami nevyužijete, můžete ji sdílet dál - sdělit někomu, kdo možná zájem mít bude, jen ještě nenašel vhodnou příležitost...:-)

Děkuji...

Spojené cinkání české 2018 - 19

Milí...
letos už třináctým rokem oslovuji své známé, podobně laděné přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku.... tak i letos......
Možná právě teď posuneme evoluční spirálu - zase alespoň o jeden světelný krok, krůček..., zanecháme zvukovou stopu, stoupajíce po schodech vlastního vývoje...,
... nejen pro sebe, čistým zněním, čistým myšlením, čistými činy, právě my, tady, uproSTŘED sebe samých, souStředění, vyvážení a klidní... alespoň na vzácnou chvíli.

Připojte se, chcete-li...
Zvu všechny sou-znějící opět ke
SPOJENÉMU CINKÁNÍ ČESKÉMU, ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o18, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci),
kdy se opět propojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
Netřeba meditovat "na něco", stačí sena chvíli ztišit, usebrat svou mysl, usednout ve svém srdci či haře a nemyslet... jen znít... a naslouchat...
Každý tam, kde právě jsme, nastolíme pár vteřin ticha ve svých myslích. Rozezvučet můžeme třeba kovové znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků vánočních), vítán je alikvotní zpěv, mantry, posvátné písně, plné nepodmíněné lásky...
Přispějeme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho, stále ještě příliš hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou".
Nebudete-li moci nahlas, připojte se alespoň ztišením, vzpomínkou, myšlenkou na další sou-znějící...

***
Stejným způsobem pak tiše přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o19, s klidem v srdci i mysli... bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show.
Přizvěte, prosím, k této virtuální meditaci i všechny své stejně naladěné přátele - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budete..., budou...
Staneme se průběžně re-sonujícím, 24 hodin sou-znějícím společným pozemským prostorem, obejmeme Zemi léčivými tóny. Nechme svoji čistou, prostou a pravdivou energii proudit skrze naše srdce, hlasy i nástroje...

Děkuji za sdílení všemi cestami.

Přeji všem čistá srdce a bohaté sou-znění. Kéź jsou všechny bytosti šťastny...

RECY-věci 2018

Motto:
"...Celý vesmír recykluje. A funguje to dokonale, tak proč bychom to měli dělat jinak ?..."



Pěkný den, milí,
zvu Vás na již

9. ročník předvánoční dobročinné prodejní


Galerie RECY-věci
neděle 18.11. - úterý 20.11. 2018 v Čajovně UNMP v KLATOVECH (v hradbách)

VERNISÁŽ v neděli 18.listopadu v 18.oo hod.,
tradičně se šálkem výtečného čaje


* opět budou ke koupi NOVÉ, designové, 100% rukodělné výrobky ze zbytkových a recyklovaných materiálů
* originální netradiční dárky pro vánoční i celoroční příležitosti * užitkové i dekorační předměty, upcykling, autorskou tvorbu
* vše NOVĚ VYROBENÉ - z textilu, příze, papíru, skla, kovu, plastu, vosku... a dalších materiálů...
...každý rok novinky, které jinde nekoupíte...:-)

* zakoupením kteréhokoli z výrobků přispějete dvakrát na správnou věc, neboť pomůžete udržet zdravější životní prostředí, aby naši potomci nemuseli žít ve světě plném zbytečných odpadků, a současně přispějete bezbranným opuštěným bytostem...
* recyklace je přirozená v celém vesmíru, tak přijďte podpořit dobrý směr, navíc si užijete předvánoční posezení v příjemném prostředí...
...moderní člověk prostě přirozeně a rád RECYKLUJE... :-)

Výtěžek letošní prodejní Galerie opět poputuje na lokální charitu - malý příspěvek opuštěným zvířatům, k němuž se můžete připojit zakoupením RECY-věcí na této benefiční galerii...
Všechny výchozí materiály i konečné výrobky jsou podrobeny důkladné fyzické i energetické očistě...

Můžete-li, prosím šiřte tuto informaci dál - plakát lze vytisknout nebo dál rozesílat mailem, umístit na profilech a soc.sítích.......

***HISTORII GALERIE RECY-věci najdete ZDE***

Děkuji jménem zvířecích sirotků za Váš čas i účast, těšíme se na všechny sou-znějící............

O bohatství (podzimu, stromů, lidí...)

Letošní suché léto bylo náročné pro všechny. Mnoho stromů uschlo takříkajíc nastojato - hlavně ty mělce kořenící, které nedosáhly na hlubší spodní vodu; vždyť koncem prázdnin už dokonce vadly i duby, které disponují hlubokým kůlovým kořenem...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...

Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...

A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?

Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???

Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...

Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...

My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...

Ukliďme si před svým prahem...

Mnozí z nás si ještě dobře pamatujeme na jarní úklid, vesnické sobotní brigády na vyčištění černých skládek, nepořádků a veřejných prostranství, akce "Z" - zvelebení.
U nás doma se stalo dokonce jakousi nepsanou, vysmívanou a poťouchlou tradicí dělat úklid půdy na 1.máje, když jsme se vrátili z průvodu a chtělo se nám odpočívat po probdělé noci, kdy se pálila "bába" a vápnem psaly pěšinky...
Dobře si pamatuju, jak jsme coby puberťáci brblali, ale šli jsme spolu s ostatními makat s košťaty a lopatami, doprovázeni traktorem a valníkem z JZD, unisono jsme svačili rohlík se salámem a limonádu, financovanou z obecní pokladny... A pak, zjistvše, že to celé byla docela sranda, jsme věděli, že příště půjdeme zas, i když si neodpustíme to své "jakobrblání" - jen aby se neřeklo... Byla to prima příležitost se sejít s lidmi, s nimiž nás nic osobního nespojovalo, setkání ryze mezigenerační a v mnohém poučné - alespoň pro mne. Bylo to nepohodlné, ale asi hodně důležité, protože dodnes zapsané v paměti.

Jsem velmi ráda, že se tak smysluplné aktivity vrací - třeba jako hnutí "Ukliďme Česko", které letos kulminuje v sobotu 15.září.

Myslím, že to je v lidech - ta potřeba spolu-pracovat, setkávat se, propojovat generace i zkušenosti. Jen se tomu už neříká brigáda, ale v různých komunitách to dobře znají a vědí, že to skvěle funguje.
Dnes málokterá mladá rodina bydlí v jednom domě s rodiči a prarodiči, jak bývalo dřív docela normální a časté. Možná ještě na vsích, kde v jednom domě, třeba "na vejminku", starší generace žijí blízko mladých, ale v městských bytech je to velmi vzácný jev.
Je však naprosto přirozené, že dědové a babičky mají na vnoučata přece jen víc času, než jejich rodiče, a tak je mohou naučit věci, které by jinak zanikly. Jako dítě jsem to tak zažívala, jako máma jsem to respektovala, jako babička to dělám, i když mi sociální inženýři pořád posouvají důchodový nárok.

Připadá mi ale velmi nesmyslné, že se dnešní babičky honí na kole, v posilovnách a spiningových centrech, skáčou s padákem, soutěží a honí rekordy, v letadlech obroubí celý svět, zatímco by měly učit svá vnoučata alespoň nějakému zpomalení, zklidnění a naslouchání. Vždyť když se tohle naše pra-děti nenaučí od svých pra-rodičů, nenaučí se to nikdy. Nikdy nepoznají, že život má svou dynamiku, i svoje zklidnění. Nenaučíme-li děti, že až samy zestárnou, budou muset totéž učit svá vnoučata a předávat tak přirozenou štafetu dál, nebudou vědět, jak normálně dozrát a zmoudřet.
Budou se bát stáří, jako už dnes se bojí mnozí senioři. Barvením vlasů, liftingy, botoxem a dalšími "opravami" své karoserie se dnes nejen ženy, ale (hrůzo hrůz !) už i donedávna rozumní muži snaží oddálit neodvratné; bez skutečného úspěchu, obdivováni jen povrchními pochlebovači, stávají se tak vlastními karikaturami, aniž by pochopili opravdový dar věku a bohatství zkušených šedin...
Můj děda říkával o přefintěných ženách, že je to "zezadu lyceum, zepředu múzeum". Dneska by se asi hodně smál, kdyby viděl ty neutuchající pokusy žen i mužů zastavit věk; ...anebo by mu bylo smutno, protože to byl veskrze moudrý člověk.

Tak snad je čas se poučit z chyb, které jsme dopustili smést ze stolu. Je načase si uklidit před vlastním prahem, a taky za ním - uvnitř sebe, uvnitř svých myslí, názorů, uklidit si své místo zde fyzicky i psychicky. Zrevidovat svoji lhostejnost i svoje iluze, postavit se nohama na zem, vymést zpod koberce kyselá jablka, vytáhnout lži z vlastní kapsy, a přestat konečně s (tragi)komickým šaškováním a hraním si na nestíhající, už velmi vyčpělé mladíky a mladice...
...a uznat, že i ty sobotní brigády na úklid, i ta společná sváča - to společné sdílení a (vz)dělání měly svůj velký smysl, ...a nejen v tom, že si pak každý rozmyslel, než odhodil na zem byť jen nedopalek...
Apropos - věděli jste, že právě cigaretové nedopalky jsou daleko větší ekologickou pohromou, ještě větší a všudypřítomnější, než plastová brčka,kelímky a igelitky ? Zkuste to řict nejbližšímu kuřákovi...:-)

Díky za Vaši chvíli i pozornost. Jdu uklízet, za i před svým prahem, bez ohledu na datum....