Vše souvisí...

V uplynulém víkendu jsem pro skupinku seminaristů uspořádala seminář Vaření II. - pro pokročilé, s podtitulem Duchovní alchymie stravování. Pro nezasvěcené - účastníci se učili využívat hlouběji principy východních (japonských) i západních (indiánských) škol makrobiotiky, správně je propojit a aplikovat nejen na naše české podmínky, ale též na roční období, aktuální stav počasí a dalších vnějších vlivů.
Jakkoli to na první pohled nemusí být všem zjevné, i to, co jíme, přímo souvisí s naším tělesným i duševním zdravím, stejně jako s duchovním životem. Skladba a kvalita našich každodenních soust nás trans-formuje zevnitř, a to je bezesporu znát právě na vnitřní intenzitě a harmonii našich životů.

Když se řekne "bezmasá strava", mnoho lidí si představí neduživě průsvitné vegetariánské děti. Požádáte-li o bezmasé jídlo v restauraci, kuchař nabídne obligátní smažák, zamražený polotovarový, v neidentifikovatelné panádě obalený květák či žampióny, v lepším případě možná nějaký ten sojový extrudát, zapečený pod závějí sýra. Hmmmmmm.......
Naprostá většina mých klientů však už dávno ví, že takhle jednostranné to není. Zjistí rychle, jak podstatný je výběr stravy pro tu kterou roční dobu, jak velký vliv má skladba jídla na naše nálady, zdraví, schopnost zdárně řešit vlastní témata, jít rovně životem a nepláchnout pokaždé, když se něco egu nelíbí.
Je však věcí každého osobně, zda tuto volbu dobrovolně uplatní či nikoli, zda uvěří (a prověří), či se nechá zmást vlastním povrchním pohledem na mou tělesnou schránku (která je pro mne však vědomou volbou, k níž mám své důvody).
Běh dějů kolem nás nám ovšem dává jasně najevo, jak důležité toto poznání zákonitostí a propojení je, a že bude stále důležitější jej umět ovládat.

Ostré výkyvy počasí, rychlé teplotní změny, potřeba adaptace na různé klimatické podmínky při cestování a rychlých přeletech různými světadíly, zdravotní potíže nastřádané léty nevědomosti, stále horší kvalita průmyslově vyráběných (p)otravin... a mnoho dalších každodenních důvodů máme všichni k tomu, abychom se naučili poskytnout si to skutečně potřebné a vyvažovat všechny ty prudké změny, naučit se a konat (mimo jiné) i svojí vědomou volbou stravy. Lze to, a dokonce to může být i zábavné.
Jen málokdo je k tak zásadní změně však skutečně ochoten, neboť i tato (jako každá změna) s sebou nese určité počáteční nepohodlí a nezbytnou hlubokou orbu v letitých vrstvách vlastních (a mnohdy nevědomých) návyků.

Avšak ti (nikoli jen TY, neb mých seminářů se účastní i vzácně vysoké procento mužů), kdož už VÍ, kdož už si vyzkoušeli blahodárné účinky vědomé volby stravy a naučili se jednoduše a chutně zpracovávat celá zrna, ti už tuto volbu většinou neopouštějí - a vědí proč.
Je to však především Žena, která je tou nejlepší a nejpovolanější alchymistkou ve své zdravě zařízené kuchyni a odtud - ze srdce domova může moudře připravovat a ladit podmínky k zdravé existenci své i všech svých strávníků...

Žádný stravovací systém, ať už pochází z kterékoli části světa, se nedá jen tak beze zbytku posadit na jiné místo, do jiného zeměpisného pásma a jiných podmínek. Příznivci stravovacích systémů, preferujících ovoce a jižní plody (např.Fit pro život) se většinou za krátkou dobu podivují, proč jsou neustále zimomřiví a přecitlivělí, ale nenapadne je, že je to právě přebytkem jinového ovoce, které má své místo v jídelníčku možná na Floridě, ale nikoli ve středu Evropy.
Uctívači paleodiet nejspíš také jednou zjistí, že se nemohou krmit masem donekonečna, neboť přebytek jangových sil je pro mnohé (zejména ženské) tělo dlouhodobě neúnosný.

Vše živé si žádá živý přístup - a tedy i zvolit a naučit se skutečně nadčasové principy aplikovat pružně na naše pevninské všebarevné klima se jeví jako nezbytnost pro budoucí přežití stále sílících a stále drsnějších klimatických a energetických změn.

Seminář už proběhl - a všichni jsme si jej náležitě užili.
Ti, které to zajímá, ale tento termín "zaspali", se můžou už jen drbat za ušima.
No... ale kdo ví, možná někdy zase, v prostoru a čase sejdeme se na společné trase........

RUKAMA A SRDCEM

Dovoluji si pozvat všechny spřízněné duše na výstavu svých meditativně tvůrčích prací, které RUKAMA A SRDCEM, s láskou a hravostí vytvářím (a užívám si tak skvělé uvolěné chvíle) už desítky let.
Zahájím ji vernisáží v pátek 14.října 2011 v 18.oo hodin v Čajovně U Naší Milé Paní (Klatovy v hradbách) a bude instalována asi měsíc.
Na výstavě budete moci shlédnout moje interiérové objekty, bytové i osobní harmonizační šperky, kresby, miniatury, tváře v kameni, kříže vyvážení a další práce, naplněné klidem, symbolikou, detaily i humorem ...

Vernisáž přijdou hudebně a zvukově ozdobit Přátelé tibetských mís se svým alikvotním vystoupením,
a také děti z dětského pěveckého sboru Mlejnek ZŠ Koloveč pod vedením sbormistryně PaeDr. Marie Mlnaříkové, jimž už řadu roků textuji a skládám písničky pro jejich zpívání a koncertování.

Část vystavených prací bude možno zakoupit, díl výtěžku poputuje handicapovaným umělcům.

MEDITAČNÍ VEČER pro začínající

Zvu vás na
MEDITAČNÍ VEČER pro začínající
aneb
učíme se meditovat...
který se koná v úterý 4.října 2011 od 18.oo hodin v sále Knihovny Janovice.

V tomto večeru na téma MEDITACE si budeme povídat o tom proč, jak, kdy, kde a kdo může jaké druhy meditace praktikovat, vysvětlíme i vyzkoušíme si mnohé, naučíme se též základním pravidlům zdravé meditace.

S SEBOU si přineste:
polštářek na sezení na zemi, teplejší vrstvu oděvu (mikina, pléd, šál), teplejší ponožky, na sebe pohodlný pružný oděv (ne džíny!) vhodný k sezení na zemi.
Ti, kdo mají, mohou přinést i tibetskou znějící misku včetně paliček.

Účastnit se mohou všichni zájemci o meditaci, bez rozdílu věku, zkušeností, vzdělání i povolání, kdož jsou ochotni vydržet alespoň dvě hodiny v klidu. Případná zdravotní či pohybová omezení nejsou překážkou, přizpůsobíme se.

Besedu pořádá Knihovna Janovice n. Úhlavou, o své dlouholeté zkušenosti se s přítomnými přijde podělit Miroslava Šmídová.

Nutela

Před několika dny se mi naskytla zcela spontánní a neplánovaná příležitost k opětovnému potvrzení (dávno známého) faktu o nepoživatelnosti některých potravin.
Kdosi neznámý zcela neuctivě pohodil zcela novou a zapečetěnou, leč prasklou lahev Nutely na zem ke kontejneru. Obsah lahvičky se v třicetistupňových vedrech rychle ocitl na betonovém dláždění a celá sklenice se postupně hroutila, hroutila ...a nutela tekla a tekla...

Dalo by se očekávat, že v mžiku bude celé okolí bzučet návalem mlsajících much, mravenců a vos (a že jich letos je ! )... ale opak byl pravdou.
Tající nugátový krém byl i pro cukruchtivé hmyzí kolonie zjevně tak odpudivý, že široko daleko kolem lahve se nevyskytovala ani jediná vosa, jediná moucha, jediný mravenec. Jinak sice šmejdili opodál v samotných popelnicích jako obvykle, ale na Nutele bylo stále mrtvo.

Pozorovala jsem tu scénku několik dní, vždy, když jsem procházela kolem cestou na nákup, napadalo mne, proč ty vosy tahle "ňamka" vůbec neláká ?
Dokonce jsem si na internetu našla i rámcové složení (sama receptura je přísně střežené know-how), avšak zůstává otázkou, zda výrobcem deklarované informace skutečně odpovídají obsahu této konkrétní sklenice. Jak známo, do některých rozvojových a východněji položených států mnozí světoví výrobci dodávají mnohem podřadnější kvalitu potravin... tedy spíše otravin.

Je mi líto, že jsem nestihla udělat fotoreportáž; byla by to rozhodně zajímavá série obrázků téhle rozplizlé šmakulády, které se vyhýbá všechno živé (podobně jako sesychajícím sterilním a plastově se chovajícím hamburgerům, jichž si nevšímají ani potulní hladoví psi). Někdo pilnější totiž ten nepořádek uklidil do popelnice dřív, než to mne napadlo vyfotit a zlikvidovat.
Noční bouřka smyla poslední důkazy, na betonu zůstal jen začernalý mastný a lepkavý flek nedefinovatelného složení. Tak aspoň karikaturu...

Rozhodně bychom se však měli od těch nepřítomných vos, much a mravenců náležitě poučit - a prostě nekonzumovat nic, co není k jídlu, i kdyby to výrobce vychvaloval až do nebes.
Kdo ví, možná je to tím, že vosy nekoukají na reklamy a neumí číst.......

Jak se s dětmi dorozumět beze slov ?

Poslední roky se mezi námi objevuje mnoho dětí, které ke své komunikaci nepotřebují používat slova. Začínají mluvit (ve srovnání s obvyklými medicínskými "normami" lidského vývoje) mnohem později, mluví málo nebo jen občas. Rodiče jsou tímto stavem většinou značně zmateni a brzy usoudí, že dítě není v pořádku. Logicky, ale zcela zbytečně - vydatně podpořeni ve své panice pediatrem - donekonečna vodí své děti po ordinacích psychologů, logopedů, otorinolaryngologů, foniatrů, psychiatrů a dalších odborníků, jen aby se dozvěděli PROČ to jejich dítko, propánakrále, pořád ještě nemluví...?!
Zpravidla se nedozví nic, nebo alespoň ne skutečný důvod tohoto stavu. Dítě zbytečně, leč trpělivě podstupuje nepříjemná vyšetření, zatímco rodičovská panika i lékařské krčení rameny trvá. Nakonec "porouchané" dítě dostane nálepku nějaké té lehké mozkové dysfunkce - onen všeobecně nadužívaný cejch - jenom aby jeho jinakost byla omluvitelná mezi ostatními, kteří svá slova používají nám obvyklým způsobem, podle námi zažitých pravidel...

Někdy je stav opačný : dítě začne mluvit velmi brzy, dokonce mnohem dřív, než jsme zvyklí, mluví neustále a hodně. Říká věci, kterým dospělí nerozumí ani nevěří, popisuje jevy a věci, které nikdo nevidí, mluví samo se sebou. Často dokonce vyslovuje myšlenky a rady, které se dospělým vůbec nelíbí (starším se přece neradí, ti už jsou chytří věkem!), říká jim, kde dělají chyby a co mají změnit, což se ovšem dospělákům začne brzy zajídat.
A tak je nařčeno z neadekvátní přemoudřelosti, příliš bujné fantazie, lhavosti a vymýšlení, až mu nakonec jeho neustálé mluvení dospělí zakážou, jen aby měli klid. Dítě zmlkne, ale uvnitř vzniká přetlak, který se dere ven neklidem, zlobením, nepozorností, často až výbušností a násilím. Některé děti opravdu ztichnou, ale zároveň ztratí důvěru ve své okolí.
Případné potíže opět "vyřeší" nálepka nějaké té moderní psychodiagnózy (velmi oblíbená je např. hyperaktivita), dítě dostane tlumivé léky, posléze možná i antidepresiva - hlavně aby dospělí měli pokoj a pocit, že je konečně vše normální...

Takové a podobné případy jsou, žel, na denním pořádku lékařů a psychologů, aniž by ovšem někoho opravdu zajímal skutečný důvod tohoto jevu. Tyto zcela nově disponované děti však mají svá specifika, která je potřeba nejdříve poznat a pochopit, abychom komunikaci s nimi vůbec dokázali navázat... a hlavně uspět. VŽDY je nezbytné, aby první krok udělal rodič (potažmo dospělý), jen je potřeba uznat, že je nezbytné se mnohému učit - zejména komunikaci bez použití slov.

O tom, JAK se naučit vnímat děti pravdivě a JAK se s nimi dorozumět jinak, než jsme zvyklí, si budeme povídat (a prakticky vyzkoušíme) na mé přednášce s besedou
KOMUNIKACE S DĚTMI BEZE SLOV,
kterou pořádá Knihovna Janovice
v úterý 6.září od 18.oo hodin
v sále MÚ (1.patro, nad knihovnou).
Dovoluji si pozvat nejen rodiče, babičky a dědečky - kteří bývají v denním kontaktu s dětmi nejvíc bezradní, ale též pedagogy, psychology a lékaře, kteří se s těmito dětmi rovněž často setkávají.
S sebou si přineste tužku, pár pastelek a papíry bez linek (A4), oblečte si pohodlný měkký oděv a zapamatujte si datum narození svého (či jiného 'zkoumaného') dítěte.
Děti tentokrát nechte doma, nudily by se s námi...

Těším se na všechny, kteří najdou odvahu přijít a dozvědět se řadu nových, často neuvěřitelných informací a vyzkoušet si jiné, jim samým dosud neznámé komunikační možnosti...

RECY-věci - Galerie 2011

Stejně jako v loňském roce plánujeme i letos v Klatovech uspořádat předvánoční prodejní GALERII RECY-VĚCÍ.

Na rozdíl od loňské jednovečerní akce však budeme letos moci využít pohostinnost útulného prostoru klatovské čajovny U Naší milé Paní, a to dokonce po několik prosincových dní.
Díky této zásadní změně tak můžeme nabídnout více lidem možnost se na galerii RECY-věcí nejen přijít inspirovat (pro vlastní nakládání s recyklovatelnými materiály), ale především se osobně podílet a přispět svou účastí k dobrému počinu.
Účastnit se mohou zájemci všech věkových kategorií - buď jako tvůrci vlastních kvalitních RECYklovaných věcí, nebo posléze alespoň svou návštěvou a zakoupením některé vystavené RECY-věci. Výtěžek celé prodejní výstavy bude opět poskytnut dobročinnosti (peníze z loňské burzy pomohou při záchraně zraněných zvířat v našem regionu).

Volám tímto všechny tvořivé lidičky, kterým záleží na tom, abychom přestali plýtvat věcmi, naučili se více šetřit životní prostředí, využívat skryté možnosti ve svých rukou i materiálech kolem sebe; oslovuji všechny, kteří mají chuť se o svoji smysluplnou recyklaci podělit.
Máte-li chuť se vlastní tvorbou připojit k dalším tvůrcům, prosím kontaktujte mne nejpozději do konce srpna mailem na adresu: mirka.smidova@seznam.cz, případně telefonicky na č. 376 313 409.

Máte-li svůj vlastní nápad, který chcete také vlastnoručně zhotovit, případně vlastníte-li kvalitní "odpadový" recyklovatelný materiál (ke zpracování výhradně v domácích podmínkách), jste vítáni. Může se jednat o čistý papír, zbytky látek a dalších (nejen) textilních materiálů apod., vždy však pouze v dobré kvalitě, použitelné k recyklaci. Nabídku materiálu je nezbytné nejdříve konzultovat.
V případě zájmu vám bude následně zaslána zpráva o informační schůzce, při níž si upřesníme téma, záměr a jednotná pravidla celé Galerie, vaše náměty, inspiraci a tvůrčí nápady.

Znovu zdůrazňuji, že tato prodejní Galerie RECY-věcí rozhodně NENÍ BAZAREM použitých hadrů ani příležitostí ke zbavení se starých krámů, ale jde o plnohodnotné výrobky, tedy VÝROBU NOVÝCH, KVALITNÍCH A ORIGINÁLNÍCH VĚCÍ , ovšem z recyklovaných (pro jiné už odpadních) materiálů.

Stejně jako vloni budou v nabídce vánoční dárky, jako např. látkové tašky a kabely, netradiční šperky, různé dózy, vázy, drobné bytové dekorace, ručně pletené oděvní doplňky a mnoho dalších zajímavých užitečností.

Jistě i letošní prodejní exponáty galerie budou velmi nápadité a na vysoké úrovni. Většinou se totiž nejedná jen o prostou recyklaci, ale dokonce o tzv. upcycling, tedy zvýšení estetické i užitné hodnoty původních materiálů.
Je tedy opravdu nač se těšit... (a já se těším na Vaše nápady)...

Smaženice z radiace

Po letošním jarním výbuchu japonské jaderné elektrárny Fukušima se mne někteří lidé ptali, jak to je s radioaktivitou u nás. Je třeba se bát, když se celé to drama děje na opačném konci světa?
Nyní se šíří mailovou sítí varovná zpráva o závadnosti našich lesních hub, které bychom neměli sbírat a konzumovat, neb jsou plné radioaktivních těžkých kovů. To se ostatně dalo čekat, i když - samo znění dopisu je silně podobné struktuře počítačového hoaxu.

Nejsem ani mykolog, ani odborník na jadernou energii, ale vycházejme ze zdravého selského rozumu:
Ano, většina hub má schopnost vychytávat a kumulovat v plodnicích těžké kovy a radioaktivitu ze svého prostředí.
Tady u nás je dokonce radioaktivita skoro všude v podloží terénu, na němž žijeme, takže naše pošumavské divoce rostoucí houby ji v sobě mají zcela jistě. Jedná se však obvykle o tzv. neškodné množství, s nímž si zdravé lidské tělo dokáže bez komplikací poradit. RTG, CT a podobná vyšetření či dokonce aktinoterapie do nás ovšem radioaktivního záření naperou daleko víc. Situace se však radikálně změní, jakmile nastane změna v radiaci okolí - a ta už nastala.

Radioaktivita u nás spadla letos na jaře zcela jistě. Asi týden po první explozi v jednom z bloků Fukušimské elektrárny k nám vítr dovál zbytky radioaktivního mraku. V tu dobu u nás bylo měřitelné (pro některé z nás dokonce citelné) množství radioaktivního záření ze spadu prachových částic. Média to zbanalizovala (ale neopomněla připomenout lidem, z čeho by mohli mít strach), dávka prý nebyla ohrožující. Následné menší výbuchy ve Fukušimě ale už nikdo (co do rozsahu a dosahu radioaktivního mraku) nemonitoroval, takže nevíme nic o případném pohybu zbytkové radiace v ovzduší. Asi to nebylo pro české mediální supy dost zajímavé...
Ti důslednější, kteří měli přístup nebo vlastní vlastní dozimetr, hlásili asi desetidenní nárůst hodnot a pak následně postupné zklidnění až zase k normálním hodnotám. Japonská vláda však sama nejspíš notně podcenila zamoření celé jí svěřené země, evakuace probíhaly se značným zpožděním, spekulovalo se dokonce o vědomém zkreslování naměřených hodnot radioaktivity na celém území Japonska, až se japonci, vždy pověstní svým klidem, ozývali s velkou nespokojeností v hlase...

Vlna zájmu ale vyplavila z odborných a laboratorních šuplíků našich jader(ných odbor)níků množství dat, které by asi jinak dál klidně práchnivěly ve tmě archivů.
Tak např. přední česká jader-nice Drábová veřejně proflákla, že Temelín stojí na ne zcela stabilním geologickém zlomu. Vědělo se to, ví se to, ale klidně se tam postavil reaktor. Ví-li ovšem totéž i naši rakouští sousedé, už se nelze tolik divit jejich přeshraničním protestům proti našemu jádru...
Naši jader-níci jsou tedy podobně arogantní jako japonští inženýři, kteří si troufli postavit své jaderné elektrárny na tektonicky neklidném podloží, navíc na mořském pobřeží (a ještě je překryli mohutným úložištěm vypáleného odpadu!). Taky se oháněli zabezpečením proti tsunami, jenže ona jaksi přišla větší vlnka...

Také vyplavalo, že i nám známý Černobyl stále ještě "dýchá" - přesněji v jeho reaktorech pod krustou z betonu nikdy neustala nepřetržitě probíhající jaderná reakce. Provizorní betonový sarkofág, pod nímž byl reaktor pohřben hned po výbuchu před pětadvaceti(!) lety, se však vlivem času už notně rozpadá, skořepina hrozí zřícením a na původně plánovaný nový, jistící a definitivně izolující železobetonový blok se nějak "ztratily" děngy (co jen to připomíná ?!).
Z toho vyplývá, že radioaktivní pšouk, jímž nás může pod chatrnou pokličkou kvasící Černobyl v příštích letech počastovat, nás asi nemine.
Asi to už nelze, ale bylo by přinejmenším zajímavé zpětně vysledovat, kolik procent z počernobylových onkologických pacientů byli houbaři, resp. jedlíci hub...

Co se však doopravdy dále děje třeba s obrovským množstvím radioaktivní vody, která se stále(!) uvolňuje z nadále probíhajících jaderných reakcí ve fukušimských elektrárenských blocích, jak dalekosáhlý degenerativní vliv bude mít na okolní vody a krajinu, to se nejspíš nedozví ani sami Japonci, natož pak my.
Jenže voda si to předá jako de-formaci při svém putování světem a může nést to znásilnění lidskou chamtivostí v sobě dál.
"Pouštěj chléb svůj po vodách a jednou se ti k rukám vrátí" platí stále. Pokud je ovšem tím "chlebem" radioaktivní znetvoření, a pokud i přesto zůstáváme nadále lhostejní, máme se ještě všichni hodně co učit, zejména japonce nevyjímaje. Modlitba za (nejen) Fukušimskou vodu je tedy na místě stále...

Jen někteří prodejci zboží z Japonska a okolí však sledují případné kontrolní postupy zjišťování radiace v dovážených produktech (mořské řasy, sušené houby, čaje, makrobiotické potraviny apod.), kontrolují se hlavně vymazlená japonská autíčka a jinak je to spíše asi "děj se co děj, hlavně prodej". Pokud namátkové kontroly na nic nenatrefí (anebo nezametou pod komerční koberec), můžeme jen důvěřovat.
Když si ale za takovými informacemi nepůjdeme sami a sami si je nevyhledáme v různých (mnohdy kontroverzních) zdrojích, nikdo nám je servírovat nebude. Taková už jsou média, že in-formují o "důležitějších" věcech (jako např. o spadlém živůtku nějaké modelky, drogových aférách milionářských dítek, blikajících popových hvězdičkách a žvástech politiků) a ještě se nám snaží namluvit, že právě toto je to nejdůležitější, co musíme všichni vědět pro náš život vezdejší...
Podobně je tomu třeba i v případě erupcí pro nás zá-humenných sopek, neustále se šířícím jezeru sopečných plynů (ne nad hlavami, ale pod nohama!)...

Nutí mne to ale m.j. taky k zamyšlení, zda třeba tolik vychvalované houby shitake nebo tzv. jidášovo ucho, tak oblíbené v restauracích a receptech asijského typu, vůbec někdo sleduje (a sledoval-li kdy) s ohledem na množství obsažených těžkých kovů a radioaktivity ? Vždyť třeba číňani jsou pověstní svým halabalním přístupem k zamoření vlastního prostředí těžkými kovy a nejednou se už musela stáhnout celá zásilka (např. u Chlorelly) právě kvůli kontaminaci těžkými kovy. Je pak otázkou, zda omezení dovozu momentálně módních čínských bylin, proti němuž mnozí podepisujeme všechny ty petice, není (při vší nesvobodě) v důsledku přece jen paradoxně k něčemu dobré...?

Ale zpět k prázdninovým hříbkům se zdravým selským rozumem v hrsti :
z jedné smaženice či babiččiny houbovky asi rakovinou neonemocníme. Nicméně masivní sběr, každodenní konzumace a hromadění houbových zásob na zimu minimálně pro letošek asi opravdu nebude to pravé "houbové"...

P.S.: Tu úžasnou modrou houbičku na fotce zastihl v negližé kamarád Vašek při svých toulkách Novým Zélandem, opravdu to není český křemenáč po Fukušimě :-))