Zamyšlení, zprávy, pozvánky, semináře, besedy.....
úterý 26. listopadu 2019
Galerie RECY-věci 2019 - jubilejní 10. ročník
Motto:
chceš změnit svět ? Změň sám sebe...
Jubilejní 10. ročník charitativní
Galerie RECY - věci
1. - 3. 12. 2019
v laskavé ČAJOVNĚ UNMP v Klatovech
(v hradbách, za kostelem u Bílé věže).
zahájíme vernisáží v neděli 1.prosince 2019 v 18.oo h. (1.advent),
prodej bude pokračovat jako obvykle ještě v pondělí 2.12. a v úterý 3.12. odpoledne.
Výtěžek z akce bude opět poskytnut na pomoc opuštěným a zraněným zvířatům v Klatovech a okolí.
Najdete tu 100% originální, ručně vyrobené hračky, designové šité i pletené výrobky, šperky, dekorace, výrobky papírové, textilní i skleněné, drobné i větší dárky, sáčky dárkové i nákupní, tašky, doplňky, pro malé i velké, z přírodních i luxusních materiálů...
* Vše NOVĚ vyrobeno ve stylu ZERO WASTE * KAŽDÝ KUS JE ORIGINÁL *
Zveme všechny příznivce dobrých nápadů, stálé návštěvníky i nové hosty, přijďte podpořit dobrou věc a přiveďte i své přátele ..:-)
...Jako vždy používáme suroviny, které by pro druhé byly již odpadem.
Neprovozujeme žádný bazar - všechny zde nabízené věci jsou nově vyrobeny právě pro tuto příležitost, a jsou podrobeny přísné a důkladné fyzické i energetické očistě..., vyráběny s láskou k rukodělné tvorbě, s úctou k planetě a našim potomkům, kteří budou žít právě v takovém prostředí, jaké jim my zde zanecháme...
Máte-li možnost, prosím podpořte tuto dobročinnou aktivitu a sdílejte tuto informaci s dalšími, stejně naladěnými a vnímavými lidmi, případně mi můžete napsat o plakát (zde vnitřní poštou), vytisknout jej a vyvěsit na místo, kde se vnímaví lidé scházejí...
Nemůžeme za takovou službu zaplatit - začínáme i končíme s nulou v kase; odměnou nám i Vám bude "jen" dobrý pocit - ale to přece vůbec není málo... :-)
Svou účastí pomůžete vícekrát - vědomou propagací nebo zakoupením recyklovaných výrobků pomůžete odlehčit Zemi od několika zbytečných hromádek odpadu, a výtěžek akce se stane opět příspěvkem pro řadu zvířecích sirotků v našem nejbližším okolí...
Máte-li v tu dobu cestu kolem klatovské Bílé věže, přijďte se potěšit dobrou věcí, dobrým čajem a dobrým nákupem....
Těšíme se na Vás...
...za tým Galerie RECY-věci Mirka Šmídová a Kateřina Velocha
pátek 20. září 2019
Rovnodennost podzimu
motto:
...Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla....
Po horkém létu, zklidněni chladem baboletních rán a vzácných kapek vody, nastává čas se usebrat a ohlédnout se za první půlkou roku.
Právě nadchází vyrovnání dne a noci - podzimní rovnodennost, kdy Slunce i u nás vidíme vycházet přesně na východě a zapadat přesně na západě.
Vidíme, jak se příroda začíná chystat k usínání, ale ještě (i nám) předá plody.
Někteří zpracováváme úrodu (tedy kdo nějakou má - ze zahrad svých či jiných...:-)), připravujeme a ukládáme výsledky svého zahradničení do zásob, užíváme si jedinečnost sezónního ovoce i zeleniny... Je to radost...
Už před lety mne zaujala malá říkanka, kterou mne tehdy naučila vnučka. Znala ji ze školky, kde si ji společně říkali vždy před jídlem.
Tahle dětská rýmovačka mi připomněla, že my, dospělí, kteří jsme vyrostli v době bez modliteb, mnohdy i ze setrvačnosti či spěchu zapomínáme poděkovat Zemi za jídlo, za plody a vše, co nám dává - přesněji co si z ní bereme.
Málo si země vážíme - často je to pro nás jen "pole, cesta, záhon, substrát, kompost, hlína, bláto, kamení, suť...", nebo prostě jen "špinavé boty"... - pojmenováváme zem toliko podle momentální situace, možnosti využití, nálady.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že z ní vlastně pocházíme ? Že i my jsme fyzicky stvořeni ze stejných prvků jako biblický Adam či pověstný Golem, z hlíny uplácaný, šémem oživený - že i naše těla jsou vyrostlá ze stejných složek, jaké obsahuje zem ? ...A že právě ona "zem" obsahuje stejné prvky, jako celý vesmír ? A že i v plodech, které sklízíme a konzumujeme, jsou tytéž elementární stavební kameny, jaké existují a kolují v celém kosmu, ...i v našich buňkách?
Zaposlouchali jste se někdy do řeči země ? Naslouchali jste někdy jejím zvukům (a teď nemyslím šumění korun stromů ani ptačí koncert) ? Naslouchali jste někdy vědomě zvuku kamínků, vrzajících pod bosou nohou ? Zaposlouchali jste se do písně písku při jeho přesívání či přesýpání ? Slyšeli - cítili jste někdy pod nohama země-třesení ?
To dělá opravdu málokdo, ale vřele doporučuji - udělejte to aspoň teď. A jestli taky nemáte vlastní zahrádku, poslechněte si třeba "jen" koncert země při přesazování květináčů, nebo aspoň šustění písku pod podrážkami bot...
Jsme všichni JEDNO - my, půda, kameny, hory, Země, ...planety, hvězdy..... Stále stejný materiál, jen jinak poskládaný, v mnoha formách, ale stále tentýž. Věčný a věčně recyklovaný.
Prach jsi a v prach se obrátíš... tu větu každý zná, ale někdy nám to citelně připomene až odchod blízké duše.
Oka-mžik rovnodennosti je oka-mžikem Středu, skutečný střed roku, nazýván Mariánským, babím, indiánským létem... jak kdo chcete.
Je to ale i darovaná příležitost k zastavení a vcítění - stačí se jen na chvíli ztišit a ...naslouchat.
Jakmile se, třeba i jen v jediné vteřině, s-ladíte a propojíte s bio-polem energie Země, stanete se (vědomě) její sou-částí; zaslechnete její řeč, uslyšíte - ucítíte zvuky Země, její zpěv, harmonii, mohutný, objímající mnoho-akord.... páááni... ta hloubka...
A pak možná zaslechnete vše - tedy i kakofonii jejího nářku a pláče. Ten usedavý pláč, tiše křičící z bolesti nad chováním lidí - jejích dětí, kteří, roz-laděni vlastním slepým egem, Matce Zemi krutě ubližují - z nevědomosti, z chamtivosti, z lhostejnosti a hlouposti...
Možná jsou to ONI, ne MY, kdo dělá nedobré věci a nedobrá rozhodnutí, ale ve výsledku to VŠECHNO sdílíme VŠICHNI.
ACH JO.....
Změnu k rovnováze však můžeme - smíme - máme právo (či povinnost?) nastolit pouze u sebe, a právě TEĎ je na to vhodná chvíle. Každý sám, každý v sobě, uvnitř, vlastním roz-hodnutím. Nikdo to za nás neudělá - nikdo nemá právo ani povinnost to udělat za nás!
...TAK JO. Začněme třeba tou prostou dětskou říkankou, malým, ale pokorným poděkováním za jídlo :
Všechno, co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den
vytahuje rostlinky ze země ven.
Děkujem ti, sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti, země milá,
žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť !
:-Děkuju.
...Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla....
Po horkém létu, zklidněni chladem baboletních rán a vzácných kapek vody, nastává čas se usebrat a ohlédnout se za první půlkou roku.
Právě nadchází vyrovnání dne a noci - podzimní rovnodennost, kdy Slunce i u nás vidíme vycházet přesně na východě a zapadat přesně na západě.
Vidíme, jak se příroda začíná chystat k usínání, ale ještě (i nám) předá plody.
Někteří zpracováváme úrodu (tedy kdo nějakou má - ze zahrad svých či jiných...:-)), připravujeme a ukládáme výsledky svého zahradničení do zásob, užíváme si jedinečnost sezónního ovoce i zeleniny... Je to radost...
Už před lety mne zaujala malá říkanka, kterou mne tehdy naučila vnučka. Znala ji ze školky, kde si ji společně říkali vždy před jídlem.
Tahle dětská rýmovačka mi připomněla, že my, dospělí, kteří jsme vyrostli v době bez modliteb, mnohdy i ze setrvačnosti či spěchu zapomínáme poděkovat Zemi za jídlo, za plody a vše, co nám dává - přesněji co si z ní bereme.
Málo si země vážíme - často je to pro nás jen "pole, cesta, záhon, substrát, kompost, hlína, bláto, kamení, suť...", nebo prostě jen "špinavé boty"... - pojmenováváme zem toliko podle momentální situace, možnosti využití, nálady.
Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že z ní vlastně pocházíme ? Že i my jsme fyzicky stvořeni ze stejných prvků jako biblický Adam či pověstný Golem, z hlíny uplácaný, šémem oživený - že i naše těla jsou vyrostlá ze stejných složek, jaké obsahuje zem ? ...A že právě ona "zem" obsahuje stejné prvky, jako celý vesmír ? A že i v plodech, které sklízíme a konzumujeme, jsou tytéž elementární stavební kameny, jaké existují a kolují v celém kosmu, ...i v našich buňkách?
Zaposlouchali jste se někdy do řeči země ? Naslouchali jste někdy jejím zvukům (a teď nemyslím šumění korun stromů ani ptačí koncert) ? Naslouchali jste někdy vědomě zvuku kamínků, vrzajících pod bosou nohou ? Zaposlouchali jste se do písně písku při jeho přesívání či přesýpání ? Slyšeli - cítili jste někdy pod nohama země-třesení ?
To dělá opravdu málokdo, ale vřele doporučuji - udělejte to aspoň teď. A jestli taky nemáte vlastní zahrádku, poslechněte si třeba "jen" koncert země při přesazování květináčů, nebo aspoň šustění písku pod podrážkami bot...
Jsme všichni JEDNO - my, půda, kameny, hory, Země, ...planety, hvězdy..... Stále stejný materiál, jen jinak poskládaný, v mnoha formách, ale stále tentýž. Věčný a věčně recyklovaný.
Prach jsi a v prach se obrátíš... tu větu každý zná, ale někdy nám to citelně připomene až odchod blízké duše.
Oka-mžik rovnodennosti je oka-mžikem Středu, skutečný střed roku, nazýván Mariánským, babím, indiánským létem... jak kdo chcete.
Je to ale i darovaná příležitost k zastavení a vcítění - stačí se jen na chvíli ztišit a ...naslouchat.
Jakmile se, třeba i jen v jediné vteřině, s-ladíte a propojíte s bio-polem energie Země, stanete se (vědomě) její sou-částí; zaslechnete její řeč, uslyšíte - ucítíte zvuky Země, její zpěv, harmonii, mohutný, objímající mnoho-akord.... páááni... ta hloubka...
A pak možná zaslechnete vše - tedy i kakofonii jejího nářku a pláče. Ten usedavý pláč, tiše křičící z bolesti nad chováním lidí - jejích dětí, kteří, roz-laděni vlastním slepým egem, Matce Zemi krutě ubližují - z nevědomosti, z chamtivosti, z lhostejnosti a hlouposti...
Možná jsou to ONI, ne MY, kdo dělá nedobré věci a nedobrá rozhodnutí, ale ve výsledku to VŠECHNO sdílíme VŠICHNI.
ACH JO.....
Změnu k rovnováze však můžeme - smíme - máme právo (či povinnost?) nastolit pouze u sebe, a právě TEĎ je na to vhodná chvíle. Každý sám, každý v sobě, uvnitř, vlastním roz-hodnutím. Nikdo to za nás neudělá - nikdo nemá právo ani povinnost to udělat za nás!
...TAK JO. Začněme třeba tou prostou dětskou říkankou, malým, ale pokorným poděkováním za jídlo :
Všechno, co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den
vytahuje rostlinky ze země ven.
Děkujem ti, sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti, země milá,
žes to zrnko v sobě skryla.
Dobrou chuť !
:-Děkuju.
čtvrtek 21. března 2019
Děkuji ti, vodo...
Každý rok je 22. březen SVĚTOVÝM DNEM VODY
Připojte se ke společné virtuální meditaci v ten den, v podvečer a večer, ve chvilce klidu...
...se sklenkou vody a po(v)děkováním - vděkem, třeba i s modlitbou, mantrou, znějící miskou či zvonečkem, anebo jen tak v myšlenkách...
...chvilkou ticha poděkujme VODĚ za to, že tu stále je, i přesto, jak s ní my, lidé někdy zacházíme...
Jsou vítáni všichni, kteří už VÍ...
...a pro ty, kdož přijdou poprvé, připomínám jednu z krásných modliteb sv.Františka:
SESTŘIČKO VODO, DĚKUJI TI ZA TVOU TRPĚLIVOST, SE KTEROU OMÝVÁŠ VŠECHNU ŠPÍNU SVĚTA.....
(CENOTES - posvátné studny )
Všichni a všechno jsme propojeni právě vodou. VODA je nositelkou života, bez vody života na Zemi není. Voda je nejen celoplanetárním elementem, je i inteligentním komunikačním médiem - vždyť právě díky vodě jsme spojeni v jediný Celek - a to bez patetické nadsázky.
Dnes už je vědecky dokázáno, že voda je přítomna v celém nám známém vesmíru, a v tomto měřítku i v celém "našem" světě komunikuje, takže informace v ní neustále probíhají (bez účasti našeho krkolomného internetu).
Voda si už pradávno vytvořila své cesty, svůj "inter-net" s nekonečnou pamětí, a proto cokoli se stane vodě v kterémkoli místě, kdykoli v čase, je velmi rychle přeneseno jako informace po celé zeměkouli, až na opačný konec světa, možná i na opačný konec vesmíru...
Voda přenáší informace o seismice, zvucích, vibracích - vrtech, echolokaci, radarech..., radioaktivitě, znečištění, nevhodném zacházení, spoutání řek do rour a kanálů, jejichž důsledkem jsou přívalové záplavy..., o využívání, zneužívání i plýtvání...
...ale i o úctě, pomoci, čištění, povznesení, prozvonění, zpěvu, spolupráci a pří-jemném sdílení...
(všimli jste si, že těch negativních lidských zásahů je podstatně víc ?!?)
Vše, co s vodou děláme tady, teď, doma, kdykoli - když si myjeme ruce, domovy, auta, ..vaříme čaj, polévku... drogy... chladíme nohy, motory, fabriky, jaderné fůze..., ať děláme cokoli, VÍ TO VŠECHNA VODA ve světě prakticky bez prodlení. Tak to je, ať se nám to líbí nebo ne, ať to víme nebo ne, ať tomu věříme nebo se chceme přít.
NEMÁME druhou ani třetí planetu, nemáme náhradní oceány. Nejsme ani vlastníky této zeměkoule, jsme tu jen hosté, tak se podle toho chovejme.
Jak budeme my hospodařit se svěřenou vodou, tak bude ona hospodařit s námi - a zažít sílu povodní či vln tsunami, o to jistě nikdo dobrovolně nestojí...
V tuto chvíli prosím za vodu - máte-li možnost, zajděte ke studánce, uvolněte či vyčistěte pramen a jeho okolí - je to dárek každé kapce vody ve světě, a kapky si to řeknou...
...poděkujte své studni, potůčku, stružce, kaluži, řece, rybníku, jezeru.....
...anebo alespoň vodě, která nám teče doma z kohoutků...
Vděkuji a těším se na všechny.........
Připojte se ke společné virtuální meditaci v ten den, v podvečer a večer, ve chvilce klidu...
...se sklenkou vody a po(v)děkováním - vděkem, třeba i s modlitbou, mantrou, znějící miskou či zvonečkem, anebo jen tak v myšlenkách...
...chvilkou ticha poděkujme VODĚ za to, že tu stále je, i přesto, jak s ní my, lidé někdy zacházíme...
Jsou vítáni všichni, kteří už VÍ...
...a pro ty, kdož přijdou poprvé, připomínám jednu z krásných modliteb sv.Františka:
SESTŘIČKO VODO, DĚKUJI TI ZA TVOU TRPĚLIVOST, SE KTEROU OMÝVÁŠ VŠECHNU ŠPÍNU SVĚTA.....
(CENOTES - posvátné studny )
Všichni a všechno jsme propojeni právě vodou. VODA je nositelkou života, bez vody života na Zemi není. Voda je nejen celoplanetárním elementem, je i inteligentním komunikačním médiem - vždyť právě díky vodě jsme spojeni v jediný Celek - a to bez patetické nadsázky.
Dnes už je vědecky dokázáno, že voda je přítomna v celém nám známém vesmíru, a v tomto měřítku i v celém "našem" světě komunikuje, takže informace v ní neustále probíhají (bez účasti našeho krkolomného internetu).
Voda si už pradávno vytvořila své cesty, svůj "inter-net" s nekonečnou pamětí, a proto cokoli se stane vodě v kterémkoli místě, kdykoli v čase, je velmi rychle přeneseno jako informace po celé zeměkouli, až na opačný konec světa, možná i na opačný konec vesmíru...
Voda přenáší informace o seismice, zvucích, vibracích - vrtech, echolokaci, radarech..., radioaktivitě, znečištění, nevhodném zacházení, spoutání řek do rour a kanálů, jejichž důsledkem jsou přívalové záplavy..., o využívání, zneužívání i plýtvání...
...ale i o úctě, pomoci, čištění, povznesení, prozvonění, zpěvu, spolupráci a pří-jemném sdílení...
(všimli jste si, že těch negativních lidských zásahů je podstatně víc ?!?)
Vše, co s vodou děláme tady, teď, doma, kdykoli - když si myjeme ruce, domovy, auta, ..vaříme čaj, polévku... drogy... chladíme nohy, motory, fabriky, jaderné fůze..., ať děláme cokoli, VÍ TO VŠECHNA VODA ve světě prakticky bez prodlení. Tak to je, ať se nám to líbí nebo ne, ať to víme nebo ne, ať tomu věříme nebo se chceme přít.
NEMÁME druhou ani třetí planetu, nemáme náhradní oceány. Nejsme ani vlastníky této zeměkoule, jsme tu jen hosté, tak se podle toho chovejme.
Jak budeme my hospodařit se svěřenou vodou, tak bude ona hospodařit s námi - a zažít sílu povodní či vln tsunami, o to jistě nikdo dobrovolně nestojí...
V tuto chvíli prosím za vodu - máte-li možnost, zajděte ke studánce, uvolněte či vyčistěte pramen a jeho okolí - je to dárek každé kapce vody ve světě, a kapky si to řeknou...
...poděkujte své studni, potůčku, stružce, kaluži, řece, rybníku, jezeru.....
...anebo alespoň vodě, která nám teče doma z kohoutků...
Vděkuji a těším se na všechny.........
čtvrtek 28. února 2019
UČÍME SE MEDITOVAT - seminář
Intenzivní praktický a prožitkový jednodenní seminář
UČÍME SE MEDITOVAT - seminář pro začínající
V SOBOTU 16.3.2019
v KLATOVECH
MEDITACE je v současnosti již nezbytnou životní potřebou pro nás všechny, kdo žijeme v každodenním shonu a nepřetržitém (často už nevnímaném) stresu. Většina přemýšlivých lidí proto cítí potřebu se alespoň někdy zklidnit, už víme, že je nezbytné naučit se dát svým nekonečným aktivitám smysluplnou protiváhu...
MEDITACE je podle nejnovějších výzkumů nejúčinnější ochranou před stávající civilizační zátěží a následnými chorobami z přetížení.
MEDITACE prokazatelně vede k posilování imunity, fyzického i psychického zdraví, stabilizaci uvnitř sebe samých, lepší schopnost rozhodování, a zdravé přežití v nepřetržitě a stále rychleji se měnícím světě...
MEDITACE vytváří přirozenou cestu k jednoduché a žité duchovnosti, bez nutnosti náležet k jakýmkoli církvím, sektám či podobným organizacím...
MEDITACE je balzámem pro každého, kdo jen stěží nachází čas a odvahu začít praktikovat meditaci sám, aby mohl pokračovat každý den, v potřebném čase, hloubce a rozsahu.
MEDITAČNÍ DEN je vhodný pro každého, kdo chce začít, případně je na počátku meditační praxe, nebo se chce dozvědět o meditačních možnostech a technikách, kterých se už někdy dotkl či o nich jen slyšel, ale nenachází čas na jejich praktikování
ZÁKLADŮM, pravidlům a různým meditačním postupům se budeme věnovat nepřetržitě CELÝ DEN
VÍTÁNI JSOU i již praktikující MEDITUJÍCÍ, kteří si chtějí oživit a připomenout základy, nebo se jen tak sejít s novými lidmi na stejné téma, vyladit se na stejnou harmonickou vlnu.......:-)
Seminář se koná v režimu tzv."bytové univerzity".
...Po ohlášení vašeho zájmu na mail: mirka.smidova@seznam.cz bude vážným zájemcům o účast zaslána informace s podrobnými propozicemi (místo, čas, program....)
....Chcete-li opravdu přijít, prosím o zprávu IHNED, počet míst je limitován...:-)
....Pokud tuto informaci sami nevyužijete, můžete ji sdílet dál - sdělit někomu, kdo možná zájem mít bude, jen ještě nenašel vhodnou příležitost...:-)
Děkuji...
pátek 21. prosince 2018
Spojené cinkání české 2018 - 19
Milí...
letos už třináctým rokem oslovuji své známé, podobně laděné přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku.... tak i letos......
Možná právě teď posuneme evoluční spirálu - zase alespoň o jeden světelný krok, krůček..., zanecháme zvukovou stopu, stoupajíce po schodech vlastního vývoje...,
... nejen pro sebe, čistým zněním, čistým myšlením, čistými činy, právě my, tady, uproSTŘED sebe samých, souStředění, vyvážení a klidní... alespoň na vzácnou chvíli.
Připojte se, chcete-li...
Zvu všechny sou-znějící opět ke
SPOJENÉMU CINKÁNÍ ČESKÉMU, ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o18, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci),
kdy se opět propojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
Netřeba meditovat "na něco", stačí sena chvíli ztišit, usebrat svou mysl, usednout ve svém srdci či haře a nemyslet... jen znít... a naslouchat...
Každý tam, kde právě jsme, nastolíme pár vteřin ticha ve svých myslích. Rozezvučet můžeme třeba kovové znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků vánočních), vítán je alikvotní zpěv, mantry, posvátné písně, plné nepodmíněné lásky...
Přispějeme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho, stále ještě příliš hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou".
Nebudete-li moci nahlas, připojte se alespoň ztišením, vzpomínkou, myšlenkou na další sou-znějící...
***
Stejným způsobem pak tiše přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o19, s klidem v srdci i mysli... bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show.
Přizvěte, prosím, k této virtuální meditaci i všechny své stejně naladěné přátele - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budete..., budou...
Staneme se průběžně re-sonujícím, 24 hodin sou-znějícím společným pozemským prostorem, obejmeme Zemi léčivými tóny. Nechme svoji čistou, prostou a pravdivou energii proudit skrze naše srdce, hlasy i nástroje...
Děkuji za sdílení všemi cestami.
Přeji všem čistá srdce a bohaté sou-znění. Kéź jsou všechny bytosti šťastny...
letos už třináctým rokem oslovuji své známé, podobně laděné přátele netradičního a léčivého znění, k vědomému společnému sou-znění na konci roku.... tak i letos......
Možná právě teď posuneme evoluční spirálu - zase alespoň o jeden světelný krok, krůček..., zanecháme zvukovou stopu, stoupajíce po schodech vlastního vývoje...,
... nejen pro sebe, čistým zněním, čistým myšlením, čistými činy, právě my, tady, uproSTŘED sebe samých, souStředění, vyvážení a klidní... alespoň na vzácnou chvíli.
Připojte se, chcete-li...
Zvu všechny sou-znějící opět ke
SPOJENÉMU CINKÁNÍ ČESKÉMU, ve ŠTĚDRÝ DEN 24.12.2o18, od 19.hodiny (klidně i dřív a třeba až do půlnoci),
kdy se opět propojíme v jedné společné, průběžné, mnohovrstevné zvukové meditaci...
Netřeba meditovat "na něco", stačí sena chvíli ztišit, usebrat svou mysl, usednout ve svém srdci či haře a nemyslet... jen znít... a naslouchat...
Každý tam, kde právě jsme, nastolíme pár vteřin ticha ve svých myslích. Rozezvučet můžeme třeba kovové znějící (tibetské) mísy, zvonky (včetně zvonečků vánočních), vítán je alikvotní zpěv, mantry, posvátné písně, plné nepodmíněné lásky...
Přispějeme tak zrníčkem vlastního svátečního ticha k vyvážení všeho toho, stále ještě příliš hektického a nesmyslného shánění a štvaní se za povinnou "pohodou".
Nebudete-li moci nahlas, připojte se alespoň ztišením, vzpomínkou, myšlenkou na další sou-znějící...
***
Stejným způsobem pak tiše přivítáme též PRVNÍ VTEŘINY ROKU 2o19, s klidem v srdci i mysli... bez rachotu rachejtlí, třesku třaskavin a bezduchých show.
Přizvěte, prosím, k této virtuální meditaci i všechny své stejně naladěné přátele - je-li toto vaše dobrovolné rozhodnutí. Je docela jedno ve které části světa budete..., budou...
Staneme se průběžně re-sonujícím, 24 hodin sou-znějícím společným pozemským prostorem, obejmeme Zemi léčivými tóny. Nechme svoji čistou, prostou a pravdivou energii proudit skrze naše srdce, hlasy i nástroje...
Děkuji za sdílení všemi cestami.
Přeji všem čistá srdce a bohaté sou-znění. Kéź jsou všechny bytosti šťastny...
pátek 2. listopadu 2018
RECY-věci 2018
Motto:
"...Celý vesmír recykluje. A funguje to dokonale, tak proč bychom to měli dělat jinak ?..."
Pěkný den, milí,
zvu Vás na již
9. ročník předvánoční dobročinné prodejní
Galerie RECY-věci
neděle 18.11. - úterý 20.11. 2018 v Čajovně UNMP v KLATOVECH (v hradbách)
VERNISÁŽ v neděli 18.listopadu v 18.oo hod.,
tradičně se šálkem výtečného čaje
* opět budou ke koupi NOVÉ, designové, 100% rukodělné výrobky ze zbytkových a recyklovaných materiálů
* originální netradiční dárky pro vánoční i celoroční příležitosti * užitkové i dekorační předměty, upcykling, autorskou tvorbu
* vše NOVĚ VYROBENÉ - z textilu, příze, papíru, skla, kovu, plastu, vosku... a dalších materiálů...
...každý rok novinky, které jinde nekoupíte...:-)
* zakoupením kteréhokoli z výrobků přispějete dvakrát na správnou věc, neboť pomůžete udržet zdravější životní prostředí, aby naši potomci nemuseli žít ve světě plném zbytečných odpadků, a současně přispějete bezbranným opuštěným bytostem...
* recyklace je přirozená v celém vesmíru, tak přijďte podpořit dobrý směr, navíc si užijete předvánoční posezení v příjemném prostředí...
...moderní člověk prostě přirozeně a rád RECYKLUJE... :-)
Výtěžek letošní prodejní Galerie opět poputuje na lokální charitu - malý příspěvek opuštěným zvířatům, k němuž se můžete připojit zakoupením RECY-věcí na této benefiční galerii...
Všechny výchozí materiály i konečné výrobky jsou podrobeny důkladné fyzické i energetické očistě...
Můžete-li, prosím šiřte tuto informaci dál - plakát lze vytisknout nebo dál rozesílat mailem, umístit na profilech a soc.sítích.......
***HISTORII GALERIE RECY-věci najdete ZDE***
Děkuji jménem zvířecích sirotků za Váš čas i účast, těšíme se na všechny sou-znějící............
čtvrtek 4. října 2018
O bohatství (podzimu, stromů, lidí...)
Letošní suché léto bylo náročné pro všechny. Mnoho stromů uschlo takříkajíc nastojato - hlavně ty mělce kořenící, které nedosáhly na hlubší spodní vodu; vždyť koncem prázdnin už dokonce vadly i duby, které disponují hlubokým kůlovým kořenem...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...
Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...
A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?
Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???
Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...
Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...
My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...
Všimli jste si ale, jak bohatá je letos úroda všech plodů, ořechů a semen ? I přes tu nepřízeň, anebo možná právě proto ?
Skoro to vypadá, že si stromy založily bohatou násadu pro svoji další generaci, jako by tušily, že samy zimu nemusí dobře vydržet...
Zatím ani meteorologové neumí předpovědět, jaká zima doopravdy bude, tak zkusme alespoň naslouchat přírodním dějům. ... a těšit se z bohatství podzimu, který je TEĎ, TADY... Podzim se vším, co k němu patří, snad donese víc vláhy půdě, aby příští jaro nebylo jen prašné...
A přesto se najdou lidé, kteří chtějí kácet (zatím) zdravé stromy - bez důvodu, bez rozmyslu, v místech, kde nikomu nepřekáží. Nenávist takových lidí jsem zažila letos na vlastní kůži, anonymní sprosté nadávky se na mne sesypaly hned, jak jsem zabránila pokácení několika zdravých stromů - posledních mohykánů z původně širší protihlukové bariéry, která náš dům chrání před stále sílícím hlukem z nádraží. Ty stromy dokonce rostou v místě, kde svými kořeny odsávají z podzemí vlhko, které by jinak prosakovalo do domu. Hm, ovšem někomu to prostě vadí...
Krátkozrakost, amatérské a neosobní rozhodnutí už stálo život velké části této stromové stěny, která nás tu tiše chrání. Nic od nás nechce, nevyžaduje žádnou péči, jen tiše a v bezpečném odstupu poskytuje ochranu a stín, zmírňuje žhavé klima města, což bylo milé zejména v letošním vedru. Máme bohatství, které nevidíme, ale klidně podrazíme kmen, a tím i své vlastní nohy... Co jsme to za tvory ?
Stále hledáme výkonnou a levnou klimatizaci našich příbytků, a přitom si pokácíme zdravé stromy kolem domu..?! Kolik kmenů ještě musí padnout, než to někomu kompetentnímu dojde ? Jak dlouho pak budeme čekat, než vyrostou další, snad konečně zasazené po větě "aha, to mě nenapadlo, to jsem nedomyslel..."???
Logicky - člověk, který tu nebydlí (leč rozhoduje), nemůže znát specifika místa, hluk, prach...; ovšem když si navíc nechá poradit od ignorantů, kterým jde jen o výhled na rozpálené koleje, zadělává na malér, jehož důsledky poneseme všichni v domě. Pak bude pozdě přát si klid a stín...
Je s podivem, že nám, lidem, příroda ještě nenakopala zadky mnohem víc, než už to dělá - a sil má na to dost.
Stále ještě s námi má trpělivost, stále ještě rodí plody, které nás mohou živit, stále žije a nabízí své bohatství...
My lidé nemůžeme žít bez přírody, zato příroda bude velmi dobře žít i bez lidí...
Tak snad už dospějeme, abychom se mohli vzá-jemně slyšet...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)



